4 VSPH 1069/2016-A-14
KSPL 29 INS 5196/2016 4 VSPH 1069/2016-A-14
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužnice: anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Andělská Hora 10, zast. Kateřinou Walterovou, advokátkou, sídlem Karlovy Vary, Dr. Bechera 23, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. března 2016, č.j. KSPL 29 INS 5196/2016-A-6,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. března 2016, č.j. KSPL 29 INS 5196/2016-A-6, se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni odmítl insolvenční návrh dlužnice anonymizovano anonymizovano (dále jen dlužnice).
V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 3.3.2016 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Vyšel ze zjištění, že dlužnice v insolvenčním návrhu nevylíčila rozhodující skutečnosti, jež by osvědčovaly její úpadek, když v kolonce č. 7 formuláře toliko uvedla, že má více závazků u více věřitelů v celkové výši cca 1 000 000 Kč, mezi něž patří VZP co do částky 50 000 Kč s přísl., dále IPB INVEST, s.r.o., se závazkem ve výši 763 633,66 Kč s přísl. a FÚ pro Karlovarský kraj se závazkem 374 136,77 Kč s tím, že tyto závazky pocházejí z podnikání dlužnice a jsou po splatnosti, ve všech případech je vedena exekuce. Dlužnice přitom neoznačila řádně své věřitele, nespecifikovala uvedené závazky, především co se týče jejich splatnosti, výše a důvodu a ani neuvedla žádná konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat její platební neschopnost. Připojená listina označená jako seznam závazků pak není řádným seznamem závazků, neboť postrádá řádné prohlášení o správnosti a úplnosti a rovněž v něm absentuje označení věřitelů a údaje o důvodu, výši a splatnosti jednotlivých závazků. Proto soud I. stupně postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh dlužnice odmítl.
Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala (A-7, A-8) a požadovala, aby je odvolací soud zrušil, věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení a uložil mu isir.justi ce.cz postupovat v souladu se zákonem . Namítala, že považuje napadené rozhodnutí soudu za rozhodnutí učiněné v rozporu se zákonem, neboť bylo na místě dlužnici vyzvat k doplnění podaného insolvenčního návrhu a poskytnout jí lhůtu k tomu, aby mohla tvrzené vady podání zhojit. V doplnění odvolání (A-10) k výzvě soudu ze dne 15.4.2016 (A-9) pak toliko citovala § 205 odst. 2 písm. a) až g) o.s.ř. s opakovaným konstatování, že napadené rozhodnutí bylo učiněno v rozporu se zákonem.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.
Z § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.
Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 IZ. Nezbytnou obsahovou náležitostí insolvenčního návrhu (ať již je podáván dlužníkem nebo jeho věřitelem) je podle § 103 odst. 2 IZ vždy i uvedení konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.
Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).
K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.
O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).
O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.
Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.
Z ustálené judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (konkrétní datum splatnosti), a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu ČR-usnesení ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. 29 NSČR 1/2008 uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 20.5.2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009 uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 21.12.2011, sp. zn. 29 NSČR 14/2011 uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka přitom nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.
Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
Z obsahu spisu plyne, že dlužnice podala insolvenční návrh (A-1), jímž se domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku, spolu s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře na předepsaném formuláři. V kolonce č. 7 návrhu uvedla, že má více závazků u více věřitelů v celkové výši cca 1 000 000 Kč, mezi něž patří VZP co do částky 50 000 Kč s přísl., IPB INVEST, s.r.o., IČO 25522248, se závazkem ve výši 763 633,66 Kč s přísl. a FÚ pro Karlovarský kraj se závazkem 374 136,77 Kč s tím, že tyto závazky pocházejí z podnikání dlužnice a jsou po splatnosti, ve všech případech je vedena exekuce. V kolonce č. 10 dlužnice konstatovala, že je za pětileté období schopna uhradit nejméně 30 % svých závazků, v kolonce č. 11 a 12 uvedla, že bude doplněno dodatečně , v kolonce č. 13, č. 15 a č. 16 konstatovala, že nemá žádnou vyživovací povinnost a žádný majetek. V kolonce č. 19 označila své věřitele převážně zkratkou, uvedla jejich důvod a vyčíslila jistinu jednotlivých závazků. V připojené listině označené jako seznam závazků (A-3) dlužnice toliko označila své věřitele jménem příp. zkratkou a uvedla výši jistiny jednotlivých závazků; tuto listinu dlužnice sice podepsala s tím, že je pravdivá, avšak ji již neopatřila prohlášením o její úplnosti a správnosti.
Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu, jenž odvolací soud celý shora citoval, neuvedla žádné konkrétní údaje o svých věřitelích, výši, důvodu a splatnosti jednotlivých závazků a rovněž k návrhu nepřipojila řádný seznam svých závazků, když v tomto rovněž nejsou řádně označeni věřitelé dlužnice, absentuje zde jakýkoli konkrétní údaj o splatnosti a ani není opatřen doložkou o jeho správnosti a úplnosti. Z toho plyne, že dlužnice v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamů) nevylíčila řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti (určité datum) a které není schopna plnit. Neuvedla tedy rozhodné skutečnosti, jež by její tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.
Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud I. stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., soud I. stupně postupoval správně, když dlužnici neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu mohla navrhovatelka odstranit, jen dokud soud I. stupně nevydal usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.
Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné uvést, že vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice (zejména řádné označení věřitelů a uvedení konkrétních dat splatnosti jednotlivých závazků) je obligatorní náležitostí každého insolvenčního návrhu. Skutečnost, že dlužnice neuvedla v insolvenčním návrhu též konkrétní údaje o splatnosti svých závazků a tyto neuvedla ani v připojeném seznamu závazků (jež nadto neopatřila ani doložkou o jeho úplnosti a správnosti), čímž by odstranila tento nedostatek insolvenčního návrhu, jde toliko k její tíži. Proto v postupu soudu I. stupně nelze spatřovat jakýkoli rozpor se zákonem. Odmítnutí insolvenčního návrhu však nebrání tomu, aby jej dlužnice podala znovu, ovšem s tím, že v něm již řádně označí své věřitele, uvede též splatnost svých závazků, jakož i další skutečnosti tak, aby byl její nový návrh projednatelný. S ohledem na to, že závazky dlužnice mají původ v jejím podnikání, bude též třeba, aby dlužnice doložila, že věřitelé, o jejichž pohledávky jde, s jejím oddlužením budou též souhlasit (§ 389 odst. 2 písm. a) IZ.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Praze dne 26. července 2016
JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková
KSPL 29 INS 5196/2016 4 VSPH 1069/2016-A-14
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužnice: anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Andělská Hora 10, zast. Kateřinou Walterovou, advokátkou, sídlem Karlovy Vary, Dr. Bechera 23, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. března 2016, č.j. KSPL 29 INS 5196/2016-A-6,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. března 2016, č.j. KSPL 29 INS 5196/2016-A-6, se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni odmítl insolvenční návrh dlužnice anonymizovano anonymizovano (dále jen dlužnice).
V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 3.3.2016 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Vyšel ze zjištění, že dlužnice v insolvenčním návrhu nevylíčila rozhodující skutečnosti, jež by osvědčovaly její úpadek, když v kolonce č. 7 formuláře toliko uvedla, že má více závazků u více věřitelů v celkové výši cca 1 000 000 Kč, mezi něž patří VZP co do částky 50 000 Kč s přísl., dále IPB INVEST, s.r.o., se závazkem ve výši 763 633,66 Kč s přísl. a FÚ pro Karlovarský kraj se závazkem 374 136,77 Kč s tím, že tyto závazky pocházejí z podnikání dlužnice a jsou po splatnosti, ve všech případech je vedena exekuce. Dlužnice přitom neoznačila řádně své věřitele, nespecifikovala uvedené závazky, především co se týče jejich splatnosti, výše a důvodu a ani neuvedla žádná konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat její platební neschopnost. Připojená listina označená jako seznam závazků pak není řádným seznamem závazků, neboť postrádá řádné prohlášení o správnosti a úplnosti a rovněž v něm absentuje označení věřitelů a údaje o důvodu, výši a splatnosti jednotlivých závazků. Proto soud I. stupně postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh dlužnice odmítl.
Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala (A-7, A-8) a požadovala, aby je odvolací soud zrušil, věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení a uložil mu isir.justi ce.cz postupovat v souladu se zákonem . Namítala, že považuje napadené rozhodnutí soudu za rozhodnutí učiněné v rozporu se zákonem, neboť bylo na místě dlužnici vyzvat k doplnění podaného insolvenčního návrhu a poskytnout jí lhůtu k tomu, aby mohla tvrzené vady podání zhojit. V doplnění odvolání (A-10) k výzvě soudu ze dne 15.4.2016 (A-9) pak toliko citovala § 205 odst. 2 písm. a) až g) o.s.ř. s opakovaným konstatování, že napadené rozhodnutí bylo učiněno v rozporu se zákonem.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.
Z § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.
Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 IZ. Nezbytnou obsahovou náležitostí insolvenčního návrhu (ať již je podáván dlužníkem nebo jeho věřitelem) je podle § 103 odst. 2 IZ vždy i uvedení konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.
Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).
K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.
O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).
O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.
Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.
Z ustálené judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (konkrétní datum splatnosti), a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu ČR-usnesení ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. 29 NSČR 1/2008 uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 20.5.2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009 uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 21.12.2011, sp. zn. 29 NSČR 14/2011 uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka přitom nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.
Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
Z obsahu spisu plyne, že dlužnice podala insolvenční návrh (A-1), jímž se domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku, spolu s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře na předepsaném formuláři. V kolonce č. 7 návrhu uvedla, že má více závazků u více věřitelů v celkové výši cca 1 000 000 Kč, mezi něž patří VZP co do částky 50 000 Kč s přísl., IPB INVEST, s.r.o., IČO 25522248, se závazkem ve výši 763 633,66 Kč s přísl. a FÚ pro Karlovarský kraj se závazkem 374 136,77 Kč s tím, že tyto závazky pocházejí z podnikání dlužnice a jsou po splatnosti, ve všech případech je vedena exekuce. V kolonce č. 10 dlužnice konstatovala, že je za pětileté období schopna uhradit nejméně 30 % svých závazků, v kolonce č. 11 a 12 uvedla, že bude doplněno dodatečně , v kolonce č. 13, č. 15 a č. 16 konstatovala, že nemá žádnou vyživovací povinnost a žádný majetek. V kolonce č. 19 označila své věřitele převážně zkratkou, uvedla jejich důvod a vyčíslila jistinu jednotlivých závazků. V připojené listině označené jako seznam závazků (A-3) dlužnice toliko označila své věřitele jménem příp. zkratkou a uvedla výši jistiny jednotlivých závazků; tuto listinu dlužnice sice podepsala s tím, že je pravdivá, avšak ji již neopatřila prohlášením o její úplnosti a správnosti.
Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu, jenž odvolací soud celý shora citoval, neuvedla žádné konkrétní údaje o svých věřitelích, výši, důvodu a splatnosti jednotlivých závazků a rovněž k návrhu nepřipojila řádný seznam svých závazků, když v tomto rovněž nejsou řádně označeni věřitelé dlužnice, absentuje zde jakýkoli konkrétní údaj o splatnosti a ani není opatřen doložkou o jeho správnosti a úplnosti. Z toho plyne, že dlužnice v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamů) nevylíčila řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti (určité datum) a které není schopna plnit. Neuvedla tedy rozhodné skutečnosti, jež by její tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.
Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud I. stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., soud I. stupně postupoval správně, když dlužnici neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu mohla navrhovatelka odstranit, jen dokud soud I. stupně nevydal usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.
Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné uvést, že vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice (zejména řádné označení věřitelů a uvedení konkrétních dat splatnosti jednotlivých závazků) je obligatorní náležitostí každého insolvenčního návrhu. Skutečnost, že dlužnice neuvedla v insolvenčním návrhu též konkrétní údaje o splatnosti svých závazků a tyto neuvedla ani v připojeném seznamu závazků (jež nadto neopatřila ani doložkou o jeho úplnosti a správnosti), čímž by odstranila tento nedostatek insolvenčního návrhu, jde toliko k její tíži. Proto v postupu soudu I. stupně nelze spatřovat jakýkoli rozpor se zákonem. Odmítnutí insolvenčního návrhu však nebrání tomu, aby jej dlužnice podala znovu, ovšem s tím, že v něm již řádně označí své věřitele, uvede též splatnost svých závazků, jakož i další skutečnosti tak, aby byl její nový návrh projednatelný. S ohledem na to, že závazky dlužnice mají původ v jejím podnikání, bude též třeba, aby dlužnice doložila, že věřitelé, o jejichž pohledávky jde, s jejím oddlužením budou též souhlasit (§ 389 odst. 2 písm. a) IZ.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Praze dne 26. července 2016
JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková