4 VSOL 98/2017-A-133

4 VSOL 98/2017-A-133
KSBR 28 INS 27014/2015 4 VSOL 98/2017-A-133

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Pavly Tomalové v insolvenční věci dlužníka GLENCROS TRADE s.r.o., se sídlem Brno, Mečová 358/8, PSČ 602 00, IČ: 29371066, zastoupeného Vítem Zaorálkem, anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Praha 7, Holešovice, Jankovcova 1344/59, PSČ 170 00, o insolvenčním návrhu věřitelů: a) RALT COMPANY s.r.o., se sídlem Dobřejovice, Lipová 181, PSČ 251 01, b) Glory Daze Associated S.A., registrační číslo 584444, se sídlem 33 Porter Road, P.O. Box 3169 PMB 103, Road Town, Tortola, Britské Panenské Ostrovy, zastoupeného Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem Praha 1, Karlovo náměstí 24, PSČ 110 00 a o návrhu na povolení reorganizace věřitele č. 3 LEVAPLECK LTD., registrační číslo 9212937, se sídlem Spojené království Velké Británie a Severního Irska, The Apex, Sheriffs Orchard, Coventry, CV1 3PP, korespondenční adresa: P.O. Box 1309, Praha 1, Jindřišská 909/14, PSČ 110 00, zastoupeného JUDr. Daliborem Kalcso, advokátem se sídlem Hradec Králové, Resslova 956/13, PSČ 500 02, korespondenční adresa: Praha 1, Bartolomějská 11, PSČ 110 00, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, se sídlem Olomouc, tř. 17. listopadu 44, PSČ 779 00, o úpadku dlužníka, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka a věřitele č. 3 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.6.2016, č.j. KSBR 28 INS 27014/2015-A-94, isir.justi ce.cz

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích II., III., IV. a XVI. potvrzuje.

II. Odvolání dlužníka proti výroku XVI. usnesení soudu prvního stupně se o d m í t á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 130 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), zastavil řízení o insolvenčním návrhu navrhovatele a) (výrok I.), podle ustanovení § 136 odst. 1 IZ zjistil úpadek dlužníka (výrok II.), podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok III.), podle ustanovení § 27 odst. 2 IZ insolvenčním správcem ustanovil Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČO: 29414873 (výrok IV.), věřitele dlužníka vyzval, aby ve lhůtě do dvou měsíců od okamžiku zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku přihlásili své pohledávky a aby insolvenčnímu správci sdělili jaká zajišťovací práva uplatní na věcech dlužníka, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (výroky V. a VI.), uložil povinnost osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi (výrok VII.), svolal přezkumné jednání a první schůzi věřitelů (výroky VIII., IX.), uložil povinnosti dlužníkovi, insolvenčnímu správci, navrhovatelům a vyslovil, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výroky X. až XV.) a zamítl návrh věřitele č. 3 LEVAPLECK LTD., reg. č. 9212937, na povolení reorganizace dlužníka ze dne 2.6.2016 (výrok XVI.).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že mezi dlužníkem a věřitelem Metropolitní spořitelní družstvo a.s. v likvidaci (dále jen MSD ) byla dne 2.4.2013 uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž věřitel poskytl dlužníkovi částku 34 mil. Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla smlouvou ze dne 19.3.2015 postoupena z MSD na společnost AB-CREDIT a.s., postoupení bylo oznámeno dlužníkovi podáním ze dne 10.4.2015, které bylo dlužníkovi doručeno dne 16.4.2015. Následně byla pohledávka postoupena společností AB-CREDIT a.s. navrhovateli b) smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 5.5.2015. Dlužník postoupení pohledávky navrhovateli b) nerozporoval. Soud prvního stupně vyhodnotil smlouvu o úvěru jako platnou smlouvu podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku s tím, že se nejedná ani o simulovaný právní úkon, neboť zde nebyl nedostatek vůle na straně MSD smlouvu uzavřít. Pohledávka navrhovatele b) ze smlouvy o úvěru činila ke dni 1.3.2015 částku 39.493.160,69 Kč, z toho činila dlužná jistina 34 mil. Kč a úroky 5.493.160,69 Kč. Splatnost byla sjednána na den 31.3.2015, dřívější splatnost navrhovatel b) neprokázal. I kdyby byla smlouva o úvěru neplatná, má dlužník vůči navrhovateli b) z titulu této smlouvy závazek nejméně ve formě bezdůvodného obohacení ve výši skutečně čerpané částky úvěru 34 mil. Kč. Soud prvního stupně shledal nevýznamnou námitku dlužníka ohledně neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi MSD a společností AB-CREDIT a.s. s odůvodněním, že postoupení pohledávky bylo dlužníkovi oznámeno původním věřitelem, a dlužníku proto nepřísluší námitka neplatnosti postupní smlouvy (§ 1882 NOZ a závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Smlouvu o postoupení pohledávky uzavřenou mezi společností AB-CREDIT a.s. a navrhovatelem b) dlužník nezpochybnil a tato je platná. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že dlužník má i další věřitele, a to společnost LEVAPLECK LTD. s pohledávkou ve výši 49.984.781,37 Kč, Crius Capital SE s pohledávkou ve výši 50.000 Kč, INTUM Company s pohledávkou ve výši 12.400 Kč a navrhovatele a) s pohledávkou ve výši 50.000 Kč, které uvedl v seznamu závazků a své závazky vůči nim nezpochybňoval, u nichž však byla na základě dohody s dlužníkem odložena splatnost. Jelikož u těchto věřitelů byla odložena splatnost jejich pohledávek, měl soud prvního stupně v řízení za prokázanou existenci toliko jediného věřitele se splatnou pohledávkou, a to navrhovatele b), a tudíž neměl za prokázaný úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, a proto se zabýval úpadkem dlužníka ve formě předlužení. Ohledně majetkových poměrů dlužníka vyšel ze zpráv předběžných insolvenčních správců včetně ocenění provedeného správcem, že dlužník má na účtu u UniCredit Bank a.s. zůstatek 1,54 Kč, dlužník je vlastníkem nemovitostí v katastrálním území Sedlec u Vraclavi oceněných částkou 155.645 Kč, v katastrálním území Skršice oceněných částkou 145.745 Kč, v katastrálním území Dubany nad Bylankou oceněných částkou 161.890 Kč, v katastrálním území Popovec u Řepníků oceněných částkou 72.448 Kč a v katastrálním území Svařeň oceněných částkou 109.573 Kč. Soud prvního stupně uvedl, že nemá důvod pochybovat o správnosti ocenění nemovitostí provedeného předběžným insolvenčním správcem a zamítl důkazní návrh dlužníka na doplnění dokazování znaleckým posudkem k ocenění majetku dlužníka a budoucích výnosů z důvodu, že bylo povinností dlužníka předložit potřebné listiny v průběhu soudního jednání, neboť insolvenční řízení je vedeno zásadou rychlosti (§ 5 IZ). Dlužník v seznamu majetku uvedl toliko vlastnictví výše uvedených nemovitostí. Provoz podniku dlužníka byl ukončen a dlužník nemá žádné zaměstnance. Dlužník se v podání ze dne 12.11.2015 přihlásil ke svému úpadku, když uvedl, že všechny společnosti koncernu, s nimiž bylo doposud zahájeno insolvenční řízení, jsou společnosti v úpadkové situaci, u nichž je jediným možným řešením jejich případně zjištěného úpadku prohlášení konkursu na jejich majetek a v rámci insolvenčního řízení vedeného s MSD dlužník opakovaně žádal o osvobození od soudních poplatků z důvodu své špatné majetkové situace, která mu neumožňuje uhradit soudní poplatek ve výši 2.000 Kč. Soud prvního stupně poukázal na závěry usnesení

Vrchního soudu v Praze ze dne 28.6.2013, č.j. MSPH 99 INS 31624/2012, 3 VSPH 64/2013-A-11 a konstatoval, že podmínkou pro závěr o úpadku dlužníka ve formě předlužení je mnohost věřitelů a souhrn splatných i nesplatných závazků dlužníka převyšujících hodnotu majetku dlužníka s tím, že dlužník tyto podmínky splňuje, neboť v řízení byla prokázána existence pohledávky navrhovatele b) ve výši 39.493.160,69 Kč, navrhovatele a) ve výši 50.000 Kč, věřitele Crius Capital ve výši 50.000 Kč, věřitele LEVAPLECK LTD. ve výši 49.984.781,37 Kč a věřitele INTUM Company ve výši 12.400 Kč, což celkem činí 89.590.342,06 Kč a výše hodnoty majetku dlužníka ve výši 645.301 Kč (respektive 800.000 Kč při zohlednění ocenění nemovitostí dlužníka v katastrálním území Skršice podle posudku předloženého navrhovatelem b/ ve výši 289.000 Kč), přičemž provoz dlužníkova závodu byl ukončen. Soud prvního stupně uvedl, že u dlužníka není možné řešení jeho úpadku oddlužením, neboť se jedná o podnikatele. Dlužník nedoložil, že jeho obrat v roce 2014 přesáhl 50 mil. Kč, tato skutečnost z obsahu spisu nevyplývá a dlužník nemá žádné zaměstnance, a proto nesplňuje podmínky přípustnosti reorganizace dle ustanovení § 316 odst. 4 IZ. Řešení úpadku dlužníka reorganizací by bylo možné při splnění podmínek ustanovení § 316 odst. 5 a 6 IZ, které však dlužník do konce jednání konaného dne 8.6.2016 nesplnil, neboť soudu nepředložil reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek, a ani před rozhodnutím o úpadku nepožádal o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu. Soud prvního stupně proto s odkazem na závěry formulované v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, které je uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 96/2011, spojil s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Soud prvního stupně zamítl návrh na povolení reorganizace ze dne 2.6.2016 podaný věřitelem č. 3 LEVAPLECK LTD. z důvodu nepřípustnosti reorganizace podle ustanovení § 316 odst. 4 IZ a též podle ustanovení § 326 odst. 1 písm. a) IZ z důvodu nepoctivého záměru. V této souvislosti uvedl, že navrhovatel-věřitelem č. 3 není osobou, která je v dobré víře, že jsou anebo budou splněny všechny podmínky pro schválení reorganizačního plánu. K ustanovení společnosti Administrace insolvencí CITY TOWER v.o.s. insolvenčním správcem uvedl, že insolvenční správce byl určen postupem podle ustanovení § 25, 27 IZ, když tato společnost byla ustanovena též předběžným insolvenčním správcem a odvolací soud rozhodnutí o ustanovení předběžného insolvenčního správce v minulosti potvrdil.

Dlužník podal odvolání proti výrokům II., III., IV. a XVI. tohoto usnesení. V odvolání namítal, že věci rozhodoval nezákonný soudce, řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V této souvislosti namítal, že Mgr. Jana Kozáka nelze považovat za zákonného soudce, neboť mu insolvenční návrh nebyl přidělen v souladu s účinným rozvrhem práce Krajského soudu v Brně, neboť věc neměla být

řešena formou tzv. koncernové insolvence. V řízení tak došlo k závažnému porušení procesních pravidel, když buď byl správně určen zákonný soudce (tj. věc má rozhodovat Mgr. Jan Kozák), avšak v tomto případě měl být ustanoven insolvenčním správcem totožný insolvenční správce, který již řeší věc koncernové společnosti CRN, s.r.o., či insolvenční správce řádně jmenovaný dle pořadníku (nikoliv arbitrárně zvolený soudem); případně naopak věc dlužníka vůbec neměla být řešena postupem tzv. koncernové insolvence pro spojení se společností CRN, s.r.o., avšak v tomto případě věc neměla být přidělena soudci Mgr. Janu Kozákovi s odůvodněním, že dlužníkova insolvence je koncernovou insolvencí se společností CRN. Společnost SIDIA, akciová společnost, v minulosti sice tvořila s dlužníkem koncern, ovšem k okamžiku zahájení insolvenčního řízení s dlužníkem již toto dřívější koncernové propojení neexistovalo. Ve vztahu k rozhodnutí o úpadku dlužník namítal, že skutkový závěr nalézacího soudu o jeho předluženosti je nesprávný a je založen na výsledcích nedostatečného dokazování, neboť nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomie za účelem ocenění hodnoty závodu dlužníka včetně jeho budoucích výnosů. Dlužník poukázal na skutečnost, že znalecký posudek předložený navrhovatelem b) neobsahuje doložku dle ustanovení § 127a o.s.ř. Jediným údajným věřitelem dlužníka se splatnou pohledávkou většího rozsahu je navrhovatel b), jehož pohledávku však dlužník dlouhodobě sporuje, zatímco s ostatními věřiteli, které uvedl v seznamu závazků, se dohodl na odložení splatnosti, takže nelze mluvit o tzv. mnohosti věřitelů. Sporná pohledávka navrhovatele b) by měla být předmětem klasického sporného řízení, neboť řízení o insolvenčním návrhu vylučuje provádění dokazování. V odvolání dále podrobně odůvodňoval námitku nedostatku aktivní legitimace věřitele b) a spornost jeho pohledávky. Úpadek dlužníka nelze dovozovat z vyjádření dlužníka ze dne 12.11.2015, neboť u koncernových společností, u nichž byla potvrzena úpadková situace, byla zpočátku situace nepřehledná, a proto následně došlo ke změně procesního stanoviska. Dále se dovolával závěrů formulovaných v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29.11.2012, č.j. VSPH 1208/2012-B-24 a soudu prvního stupně vytýkal, že neměl rozhodovat o prohlášení konkursu současně s vydáním rozhodnutí o úpadku, neboť mělo být nejprve rozhodnuto o návrhu věřitele LEVAPLECK LTD. na povolení reorganizace, a teprve až po právní moci tohoto rozhodnutí mohlo být rozhodnuto o prohlášení konkursu. Uvedl, že návrh na povolení reorganizace dlužník nepodal, protože je přesvědčen, že se nenachází v úpadku, ovšem výrok XVI., o zamítnutí věřitelského návrhu na povolení reorganizace, napadá odvoláním, neboť ho považuje za neodůvodněný. V odvolání proti ustanovení insolvenčního správce nenamítal, že není nepodjatý nebo že nesplňuje podmínky pro ustanovení, resp. nesplnění podmínek pro ustanovení spatřoval v tom, že se nejedná o koncernovou insolvenci, takže správce neměl být určen podle ustanovení § 25 odst. 4 IZ ve spojení s ustanovením § 27 odst. 2 IZ. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Věřitel č. 3 LEVAPLECK LTD. podal odvolání proti výrokům III. a XVI., a to z důvodu, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soudu prvního stupně především vytýkal, že rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace nedostatečně odůvodnil a že předčasně rozhodl o konkursu na majetek dlužníka, neboť o něm bylo rozhodnuto ještě před rozhodnutím o jeho návrhu na povolení reorganizace. Závěr soudu prvního stupně, že reorganizace u dlužníka je nepřípustná, považoval za předčasný a závěr o nepoctivém záměru navrhujícího věřitele za nesprávný. Uvedl, že nebyl jediným věřitelem, který měl zájem na sanačním způsobu řešení úpadku dlužníka, o čemž svědčí prohlášení o společném záměru ze dne 13.8.2015, které dlužník soudu předložil. Soud prvního stupně ohledně obratu dlužníka vyšel pouze ze skutečnosti, že dlužník v průběhu řízení nepředložil důkazy k otázce svého obratu za rok 2014, aniž by dlužníka vyzval k prokázání obratu, a ačkoliv ze spisu vyplývá, že dlužník vždy na výzvy soudu reagoval. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Navrhovatel b/ ve vyjádření k odvolání dlužníka a věřitele č. 3 navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Uvedl, že ke koncernu C.M.B. a ke koncernovému vztahu se společností CRN, s.r.o. se dlužník přihlásil ve vyjádření ze dne 12.11.2015 zveřejněném na č.d. A-13, a zde též dementoval svůj koncernový vztah ke společnosti SIDIA, akciová společnost, a to s odůvodněním, že společnost SIDIA, akciová společnost již není součástí koncernu C.M.B., neboť v důsledku obchodní strategie koncernu C.M.B. došlo k převodu této společnosti na třetí osobu. Takže předmětná insolvenční věc byla přidělena senátu 28 INS, který projednává insolvenční věc společnosti CRN, v souladu s ustanovením § 42 odst. 2 zákona o soudech a soudcích. Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. byla ustanovena do funkce předběžného správce usnesením ze dne 15.2.2016, č.j. KSBR 28 INS 27014/2015-A-43, na základě opatření předsedy Krajského soudu v Brně ze dne 13.1.2016, což již bylo potvrzeno odvolacím soudem. V rozhodnutí o úpadku byla tato společnost ustanovena do funkce insolvenčního správce dlužníka postupem dle ustanovení 27 odst. 2 IZ, přičemž způsobilé odvolací důvody podle ustanovení § 26 IZ dlužník nenamítal. Dále se podrobně vyjadřoval k namítanému nedostatku jeho aktivní legitimace, jakož i k námitce, že dlužník není v úpadku ve formě předlužení, když má pouze jednu splatnou pohledávku. V této souvislosti odkazoval na soudní praxi, která vychází z toho, že ve formě předlužení se podmínka mnohosti věřitelů neodvozuje pouze od závazků již splatných, ale rozhodné je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku. K námitce předčasnosti rozhodnutí o konkursu na majetek dlužníka odkázal na soudní praxi, která vychází z toho, že insolvenční zákon a judikatura vyšších soudů zapovídá spojit rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem pouze tehdy, dokud je možný (protože přípustný) způsob řešení dlužníkova úpadku reorganizací (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15.3.2011, č.j. KSPH 39 INS 4256/2009, 1 VSPH 238/2011-B-73 nebo též usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17.6.2009, sp. zn. KSBR 38 INS 1442/2008, 2 VSOL 53/2009-B-32), přičemž v rámci odvolacího řízení nebylo tvrzeno a prokázáno, že dlužník v době vydání rozhodnutí o úpadku splňoval podmínky reorganizace (nebyl tvrzen natož prokázán obrat alespoň 50 mil. Kč nebo alespoň 50 zaměstnanců, ani že dlužník předložil ve stanovené lhůtě předjednaný reorganizační plán), a tudíž s rozhodnutím o úpadku dlužníka bylo přípustné spojit rozhodnutí o prohlášení konkursu na jeho majetek.

Vrchní státní zastupitelství navrhlo potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správného. Uvedlo, že ve věci rozhodoval zákonný soudce, který byl určen na základě skutečnosti, že dlužník je v koncernovém vztahu ke společnosti CRN s.r.o., která je součástí koncernu C.M.B., což bylo potvrzeno i dlužníkem ve vyjádření ze dne 12.11.2016. Byla-li tedy posuzovaná insolvenční věc přidělena do senátu 28 INS, který vyřizuje insolvenční věc společnosti CRN s.r.o., stalo se tak v souladu se zákonem a v souladu s platným rozvrhem práce. Soud prvního stupně rozhodl správně i o určení osoby insolvenčního správce, což bylo potvrzeno i v jiném rozhodnutí odvolacího soudu. Soud prvního stupně dostatečně odůvodnil aktivní legitimaci navrhovatele b), jeho závěry jsou správné a je třeba vycházet i ze skutečnosti, že u přezkumného jednání nebyla pohledávka navrhovatele b) popřena insolvenčním správcem, dlužníkem ani žádným z věřitelů a je zjištěna. Žaloba o neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky mezi insolvenčním správcem dlužníka MSD a společností AB-CREDIT a.s. byla pravomocně odmítnuta. V řízení byla prokázána mnohost věřitelů, jakož i skutečnost, že závazky dlužníka převyšují hodnotu jeho majetku, a dlužník je tedy v úpadku ve formě předlužení. Judikatura je sjednocena v názoru, že k závěru o úpadku dlužníka ve formě předlužení se podmínka mnohosti věřitelů odvozuje od závazků splatných i nesplatných. V době vydání napadeného usnesení dlužník nesplňoval požadavky přípustnosti reorganizace dle ustanovení § 316 odst. 4 IZ, a jelikož lhůta k předložení reorganizačního plánu dle ustanovení § 316 odst. 5 IZ uplynula marně ještě před konáním první schůze věřitelů a dlužník o její prodloužení nepožádal, stala se reorganizace pro dlužníka definitivně nepřípustnou a insolvenční soud tak mohl rozhodnout o prohlášení konkursu současně s rozhodnutím o úpadku.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 326 odst. 3 IZ, rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace se doručuje dlužníku, osobě, která návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu může podat pouze osoba, která návrh podala.

Ze shora citovaného ustanovení § 326 odst. 3 IZ vyplývá, že odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace může podat pouze osoba, která návrh podala, v posuzované věci tedy pouze věřitel č. 3 LEVAPLECK LTD. Dlužník tudíž není osobou oprávněnou k podání odvolání proti výroku XVI. napadeného usnesení, jímž byl zamítnut návrh věřitele č. 3 LEVAPLECK LTD. na povolení reorganizace. Odvolací soud proto odvolání dlužníka proti výroku XVI. napadeného usnesení dle ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl, neboť bylo podané osobou neoprávněnou.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích II., III., IV. a XVI. (ve výroku XVI. jen k odvolání věřitele č. 3), jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a po jednání ve věci dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

Z obsahu spisu se podává, že řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 29.10.2015 insolvenčním návrhem navrhovatele a). Navrhovatel a) uvedl, že dlužník je členem koncernu C.M.B., který podléhá společnému obchodnímu vedení, neboť společnosti mají společný statutární orgán i společného konečného vlastníka. Součástí koncernu C.M.B. je i společnost CRN s.r.o., IČ: 26975394, s níž je u Krajského soudu v Brně vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. 28 INS 25210/2013, a proto by věc měla být řešena formou tzv. koncernové insolvence. Navrhovatel a) tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 50.000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 5.6.2016, kterou měl dlužník vrátit do 5.9.2015. Na úhradu svého dluhu však dlužník ničeho nezaplatil. Jako dalšího známého věřitele označil společnost AB-CREDIT a.s., IČ: 40522610. Podáním doručeným soudu dne 11.11.2015 k insolvenčnímu návrhu navrhovatele a) přistoupil navrhovatel b). Navrhovatel b) uvedl, že má za dlužníkem pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne 2.4.2013, uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem Metropolitní spořitelní družstvo a.s. v likvidaci, IČ: 25571150, na základě níž věřitel poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 34 mil. Kč, který se dlužník zavázal vrátit spolu s úrokem do 31.3.2015. K zajištění pohledávky z úvěru dlužník a věřitel uzavřeli dvanáct smluv o zřízení zástavního práva k nemovitostem. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.3.2015 z původního věřitele na společnost AB-CREDIT a.s. a smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 5.5.2015 z věřitele AB-CREDIT a.s. na navrhovatele b). Navrhovatel b) vyčíslil závazek dlužníka ke dni 1.3.2015 částkou 43.408.624,98 Kč s tím, že činí dlužná jistina 34 mil. Kč, úroky 5.493.160,96 Kč a úroky z prodlení 3.915.464,29 Kč. K výzvě soudu sdělila společnost AB-CREDIT a.s., že pohledávku z titulu výše uvedené smlouvy o úvěru postoupila navrhovateli b). Dne 26.11.2015 vstoupilo do řízení Krajské státní zastupitelství v Brně. Soud prvního stupně usnesením ze dne 9.12.2015, č.j. KSBR 28 INS 27014/2015-A-32, ustanovil předběžnou správkyní Mgr. Michaelu Rotterovou a stanovil, že dlužník je oprávněn nakládat s majetkem, který je v jeho vlastnictví, pouze se souhlasem předběžného správce. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.4.2016, č.j. 1 VSOL 220/2016-A-

61. Předseda Krajského soudu v Brně opatřením ze dne 13.1.2016 určil pro posuzované insolvenční řízení předběžným správcem společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČ: 29414873. Soud prvního stupně usnesením ze dne 15.2.2016, č.j. KSBR 28 INS 27014/2015-A-43, odvolal dosavadní předběžnou správkyni z funkce a novým předběžným správcem ustanovil společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. a současně rozhodl, že osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, nebudou plnění poskytovat dlužníkovi, ale předběžnému správci. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.5.2016, č.j. 1 VSOL 520/2016-A-65. Dlužník se domáhal zamítnutí návrhu. V podání ze dne 12.11.2015 mimo jiné uvedl, že všechny společnosti koncernu, s nimiž bylo doposud zahájeno insolvenční řízení, jsou společnosti v úpadkové situaci, u nichž je jediným možným řešením jejich případně zjištěného úpadku prohlášení konkursu na jejich majetek . K pohledávce navrhovatele a) ničeho nenamítal a tohoto věřitele uvedl jako známého věřitele v seznamu závazků, rozporoval však pohledávku navrhovatele b). K pohledávce navrhovatele b) uvedl, že smlouva o úvěru je neplatná a zpochybnil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi MSD a společností AB-CREDIT a.s. s tím, že otázka platnosti této smlouvy je předmětem žaloby o neplatnost vedené v rámci insolvenčního řízení na dlužníka MSD. Dne 27.11.2015 předložil seznam majetku (v němž uvedl, že nevlastní žádný movitý majetek a vlastní nemovitosti v katastrálních územích Dubany nad Bylankou, Popovec u Řepníků, Skršice, Sedlec u Vraclavi a Svařec), seznam závazků, v němž uvedl, že má závazky vůči pěti různým věřitelům v celkové výši 84.094.181,34 Kč (navrhovatele b/ uvedl s pohledávkou ve výši 34 mil. Kč s tím, že se jedná o dlužnou jistinu a tato pohledávka je sporná) a seznam zaměstnanců, v němž uvedl, že nemá žádné zaměstnance. Dne 8.6.2016 zaslal soudu doplnění seznamu majetku, v němž uvedl, že má účet u UniCredit Bank a.s. se zůstatkem 0,88 Kč. Předběžná insolvenční správkyně Mgr. Michaela Rotterová předložila dne 17.2.2016 zprávu o činnosti, v níž potvrdila správnost seznamu zaměstnanců a nemovitého majetku dlužníka a k dalšímu majetku dlužníka sdělila, že dohledala účet dlužníka u UniCredit Bank a.s. se zůstatkem 1,54 Kč. Předběžný insolvenční správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., ve zprávě ze dne 3.6.2016 sdělil, že provoz dlužníkova závodu byl ukončen. Do soupisu majetkové podstaty zahrnul nemovitosti v katastrálním území Sedlec u Vraclavi oceněné částkou 155.645 Kč, v katastrálním území Skršice oceněné částkou 145.745 Kč, v katastrálním území Dubany nad Bylankou oceněné částkou 161.890 Kč, v katastrálním území Popovec u Řepníků oceněné částkou 72.448 Kč a v katastrálním území Svařeň oceněné částkou 109.573 Kč. Podáním doručeným soudu dne 2.6.2016 věřitel č. 3 LEVAPLECK LTD. podal návrh na povolení reorganizace dlužníka, v návrhu uvedl, že dlužník splňuje kvantitativní podmínky pro řešení úpadku konkursem podle ustanovení § 316 odst. 4 IZ a uvedl, že věřiteli nejsou blíže známé údaje dle ustanovení § 319 odst. 1 písm. b) IZ, neboť nedisponuje podrobnějšími informacemi o osobách ovládajících dlužníka a ani osobách tvořících s dlužníkem koncern, než které byly zveřejněny v insolvenčním rejstříku v rámci nadepsaného insolvenčního řízení. Dále uvedl, že navrhuje provedení reorganizace v souladu s ustanovením § 319 odst. 1 písm. c) IZ ve spojení s ustanovení § 341 odst. 1 IZ kombinací těchto opatření: a) restrukturalizací pohledávek věřitelů, spočívajících v prominutí části dluhů dlužníka včetně jejich příslušenství nebo v odkladu jejich splatnosti, když v této části již dlužník a jeho věřitelé podnikli první kroky k realizaci; b) prodejem celé majetkové podstaty nebo její části anebo prodejem dlužníkova podniku; c) vydáním části dlužníkových aktivit věřitelům nebo převodem těchto aktivit na nově založenou právnickou osobu, ve které mají věřitelé majetkovou účast; d) zajištěním financování provozu dlužníkova podniku nebo jeho části. Podáním doručeným soudu dne 3.6.2016 vzal navrhovatel a) v celém rozsahu zpět insolvenční návrh i přihlášku pohledávky s odůvodněním, že dohodou s dlužníkem byla odložena splatnost jeho pohledávky. Soud prvního stupně nařídil jednání na den 8.6.2016, u něhož provedl dokazování listinami, zamítl důkazní návrh dlužníka na doplnění dokazování znaleckým posudkem k ocenění majetku dlužníka a budoucích výnosů z tohoto majetku a na tomto základě rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením.

Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou dlužníka, že Mgr. Jan Kozák není zákonným soudcem k rozhodnutí a projednání této věci, neboť mu insolvenční věc dlužníka nebyla přidělena v souladu s tehdy účinným rozvrhem práce Krajského soudu v Brně.

V této souvislosti odvolací soud vyžádal stanovisko od Krajského soudu v Brně a z vyjádření Mgr. Martina Hejdy, pověřeného zastupováním místopředsedy Krajského soudu v Brně, ze dne 25.4.2017, zjistil, že Mgr. Janu Kozákovi byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí v souladu s platným rozvrhem práce Krajského soudu v Brně ve znění od 1.10.2015, který stanoví, že návrhy na zahájení insolvenčního řízení, které se týkají subjektů v koncernu, budou projednány a rozhodnuty u jednoho soudního oddělení podle přílohy č.4 rozvrhu práce. Tyto věci budou projednány a rozhodnuty v oddělení, které v jedné z dotčených věcí jako první vydalo vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení (článek 2.2.3.). V příloze č. 4 je pak uvedeno také soudní oddělení 28 INS soudce Mgr. Jana Kozáka. Soudce Mgr. Jan Kozák projednává insolvenční věc dlužníka CRN s.r.o. (sp. zn. KSBR 28 INS 25210/2013), a proto mu bylo přiděleno i řízení ve věci dlužníka, tvoří se společností CRN s.r.o. koncern. V době zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka byla jediným jednatelem dlužníka společnost C.M.B. Management, s.r.o., IČ: 02476053, kterou při výkonu funkce zastupoval Jan anonymizovano a prokuristou byl Vít anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Praha 7, Holešovice, Jankovcova 1344/59, PSČ 170 00, stejně jako u společnosti CRN s.r.o.

V rozvrhu práce Krajského soudu v Brně pro rok 2015 ve znění od 1.10.2015 je v článku 2.2.3. uvedeno, že návrhy na zahájení insolvenčního řízení, které se týkají subjektů v koncernu, budou projednány a rozhodnuty u jednoho soudního oddělení podle přílohy č. 4 rozvrhu práce. Tyto věci budou projednány a rozhodnuty v oddělení, které v jedné z dotčených věcí jako první vydalo vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení. V příloze č. 4 rozvrhu práce je uvedeno mimo jiné soudní oddělení 28 INS soudce Mgr. Jana Kozáka.

Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že u Krajského soudu v Brně je pod sp. zn. KSBR 28 INS 25210/2013 vedeno od 11.9.2013 insolvenční řízení ve věci dlužníka CRN s.r.o., se sídlem Brno, Mečová 358/8, PSČ 602 00, IČ: 26975394, které vyřizuje soudní oddělení 28 INS soudce Mgr. Jana Kozáka. Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení byla vydána dne 11.9.2013. Dle výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 49250, ohledně společnosti CRN s.r.o., je od 26.10.2015 zapsán jako jednatel společnost C.M.B. Management, s.r.o., IČ: 02476053, kterou při výkonu funkce zastupuje Jan anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Tuchoměřice, Hlavní 25, PSČ 252 67, jako prokurista Vít anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Praha 7, Holešovice, Jankovcova 1344/59, PSČ 170 00 a jako jediný společník společnost C.M.B. COMPANIES LTD, reg. č. 8860245.

Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně dlužníka vyplývá, že jeho jediným jednatelem byla v době zahájení insolvenčního řízení společnost C.M.B. Management, s.r.o., IČ: 02476053, kterou při výkonu funkce zastupoval Jan anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Tuchoměřice, Hlavní 25, PSČ 252 67, prokuristou byl Vít anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Praha 7, Holešovice, Jankovcova 1344/59, PSČ 170 00 a jediným společníkem dlužníka byla společnost C.M.B. AGROINDUSTRY LTD, reg. č. 8860293.

Podle ustanovení § 41 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění (dále jen ZSS ), rozdělení jednotlivých věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty, do soudních oddělení, se řídí rozvrhem práce.

Podle ustanovení § 42 odst. 1 ZSS, v rozvrhu práce soudu se zejména a) jmenovitě určují soudci tvořící senát, samosoudci, přísedící, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních, b) stanoví okruh věcí, které se projednávají a rozhodují na pobočce soudu (§ 13), c) stanoví způsob rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení, d) určují soudci, kteří budou zastupovat v jednotlivých odděleních soudce, kteří nemohou věc z důvodu nepřítomnosti nebo vyloučení anebo z jiných důvodů ustanovených zákonem projednat a rozhodnout, e) určuje zastupování asistentů soudců, vyšších soudních úředníků, soudních tajemníků a soudních vykonavatelů působících v jednotlivých soudních odděleních pro případ, že nemohou provést úkony ve věci z důvodu nepřítomnosti nebo vyloučení anebo z jiných vážných důvodů.

Podle odst. 2 citovaného zákonného ustanovení, věci se rozdělují mezi jednotlivá soudní oddělení podle jejich druhu, určeného předmětem řízení v jednotlivé věci, ledaže jde o věci, jejichž povaha nebo význam takové opatření nevyžadují. Způsob rozdělení věcí musí být současně stanoven tak, aby byla zajištěna specializace soudců podle zvláštních právních předpisů, aby věci, které se projednávají a rozhodují na pobočce soudu, připadly soudnímu oddělení působícímu na této pobočce, aby pracovní vytížení jednotlivých soudních oddělení bylo, pokud je to možné, stejné a aby v den, kdy věc soudu došla, bylo nepochybné, do kterého soudního oddělení náleží; je-li v rámci jednotlivých úseků určeno rozvrhem práce více soudních oddělení, rozdělují se mezi ně věci ve stanovených poměrech vždy postupně. Způsob rozdělení insolvenčních věcí musí být dále stanoven tak, aby insolvenční věci dlužníků, kteří tvoří koncern, projednávalo stejné soudní oddělení.

Předně je třeba uvést, že rozvrh práce u soudu není pouhou normou interní povahy, jež by spočívala ve jmenovitém určení soudců, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních a ve způsobu rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení nebo v dalších opatřeních, nýbrž prostřednictvím rozvrhu práce se ve smyslu článku 38 odst. 1 věty druhé Listiny základních práv a svobod a ustanovení § 36 odst. 2 o.s.ř. stanoví příslušnost soudce. Spor nebo jinou právní věc smí projednat jen soudce určený v souladu s rozvrhem práce, jinak by šlo o porušení ústavní zásady dle článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci. V takovém případě by bylo rozhodnutí vydáno nezákonným soudcem, soud by byl nesprávně obsazen, což je zmatečnostní vada ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) o.s.ř. V tomto směru odvolací soud odkazuje na již ustálenou judikaturu, od níž nemá důvod se odchylovat-například nález Ústavního soudu ČR ze dne 20.4.2011, sp. zn. IV. 1302/10 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.1.2010, sp. zn. 21 Cdo 1316/2010.

V posuzované věci je zřejmé, že v době zahájení insolvenčního řízení dlužníka a společnost CRN s.r.o. spojovala minimálně osoba statutárního orgánu, jímž byla společnost C.M.B. Management, s.r.o. a osoba prokuristy Víta Zaorálka. Na existenci tohoto koncernu bylo rovněž poukazováno přímo v návrhu navrhovatele a) a existenci tohoto koncernu následně potvrdil ve vyjádření k návrhu i dlužník. Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, v souladu s rozvrhem práce platným ke dni nápadu posuzované věci tak, že věc byla zapsána do soudního oddělení 28 INS soudce Mgr. Jana Kozáka podle článku 2.2.3. rozvrhu práce a jeho přílohy č. 4, které dne 11.9.2013 vydalo vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka CRN s.r.o. Z hlediska přidělení věci podle rozvrhu práce jsou rozhodující skutečnosti v době nápadu věci, nikoliv skutečnosti, které vznikly nebo vyplynuly v průběhu řízení.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud považuje námitkou dlužníka, že ve věci rozhodoval nezákonný soudce, za nedůvodnou.

Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že námitka nezákonnosti soudce Mgr. Jana Kozáka vyřizujícího danou právní věc vznesená dlužníkem je nedůvodná, zabýval se věcným přezkumem napadeného usnesení.

Podle ustanovení § 3 odst. 3 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ustanovení § 131 IZ, skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny.

Podle ustanovení § 136 odst. 1 IZ, insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ, insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Podle ustanovení § 141 odst. 1 IZ, proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Podle ustanovení § 141 odst. 2 IZ, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení.

Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování čtením podstatného obsahu následujících listin: -smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi navrhovatelem a) a dlužníkem dne 5.6.2015 včetně výdajového pokladního dokladu ze dne 5.6.2015 a z těchto listin zjistil, že dne 5.6.2015 byla uzavřena mezi navrhovatelem a) jako zapůjčitelem a dlužníkem jako vydlužitelem smlouva o zápůjčce, na základě níž zapůjčitel poskytl vydlužiteli zápůjčku ve výši 50.000 Kč, kterou se vydlužitel zavázal vrátit ve lhůtě tří měsíců. Smluvní strany sjednaly úrok ze zápůjčky ve výši 9 % p.a. ode dne poskytnutí zápůjčky do dne vrácení zápůjčky. Částku 50.000 Kč vydlužitel převzal dne 5.6.2015, -oznámení společnosti AB-CREDIT a.s. ze dne 11.11.2015, z něhož zjistil, že společnost AB-CREDIT a.s. k výzvě soudu prvního stupně sdělila, že

pohledávku, kterou získala na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19.3.2015 s Mgr. Ing. Ivo Halou, insolvenčním správcem dlužníka MSD, postoupila navrhovateli b), -smlouvy o úvěru č. 512943029 ze dne 2.4.2013, z níž zjistil, že dne 2.4.2013 byla uzavřena mezi MSD jako věřitelem a dlužníkem jako klientem smlouva o úvěru č. 512943029, jejímž předmětem byl podnikatelský úvěr na nákup nemovitosti ve výši 34 mil. Kč, smluvní strany sjednaly úrokovou sazbu 9 % p.a. a klient se zavázal čerpanou jistinu vrátit nejpozději 31.3.2015, -oznámení o postoupení pohledávky dlužníku Mgr. Ing. Ivo Halou, insolvenčním správcem dlužníka MSD, ze dne 10.4.2015, včetně doručenky dodané dne 16.4.2015 a z těchto listin zjistil, že Mgr. Ing. Ivo Hala, insolvenční správce dlužníka MSD, přípisem ze dne 10.4.2015 oznamoval dlužníku, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19.3.2015 postoupil společnosti AB-CREDIT a.s., IČ: 40522610, pohledávku za dlužníkem ze smlouvy o úvěru č. 512943029, uzavřené mezi MSD a dlužníkem dne 2.4.2013, ve znění jejich případných dodatků a případné pohledávky z bezdůvodného obohacení v případě neplatnosti této smlouvy o úvěru, a to včetně jejího veškerého příslušenství, práv s nimi spojených a zajištění. Oznámení o postoupení bylo doručeno dlužníkovi dne 16.4.2015, -smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi společností AB-CREDIT a.s. a navrhovatelem b) ze dne 5.5.2015, z níž zjistil, že dne 5.5.2015 byla uzavřena mezi společností AB-CREDIT a.s. jako postupitelem a navrhovatelem b) jako postupníkem smlouva o postoupení pohledávky vůči dlužníkovi ze smlouvy o úvěru č. 512943029, uzavřené mezi MSD a dlužníkem dne 2.4.2013 s tím, že pohledávka činí k 1.3.2015 částku 43.408.624,98 Kč a sestává z jistiny ve výši 34 mil. Kč, úroků ve výši 5.493.160,69 Kč a úroků z prodlení ve výši 3.915.464,29 Kč. Podle bodu 5. smlouvy, pro případ, že by výše uvedená smlouva uzavřená s dlužníkem byla neplatná, postupuje postupitel postupníkovi pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení vůči dlužníkovi, -zprávy o činnosti předběžné insolvenční správkyně ze dne 17.2.2016, z níž zjistil, že dlužník neměl ke dni 4.1.2016 žádné zaměstnance, je majitelem účtu u UniCredit Bank a.s. se zůstatkem 1,54 Kč a je vlastníkem nemovitostí zahrnutých v soupisu majetkové podstaty, vlastnictví vozidel nebylo zjištěno, -seznamu majetku, závazků a zaměstnanců předložených dlužníkem soudu dne 27.11.2015, včetně doplněného seznamu majetku předloženého dlužníkem soudu dne 8.6.2016 a z těchto listin zjistil, že dlužník uvedl v seznamu zaměstnanců, že nemá žádné zaměstnance, v seznamu majetku, že nevlastní žádný movitý majetek, vlastní nemovitosti v katastrálních územích Dubany nad Bylankou, Popovec u Řepníků, Skršice, Sedlec u Vraclavi a Svařeň a na účtu u UniCredit Bank a.s. má částku 1,89 Kč a v seznamu závazků celkem závazky ve výši jistiny bez příslušenství 84.097.181,37 Kč, a to závazek vůči navrhovateli b) ve výši 34 mil. Kč s datem splatnosti 1.3.2014 s tím, že závazek popírá co do důvodu a výše, závazek vůči věřiteli LEVAPLECK LTD. ve výši 46.400.000 Kč splatný dne 8.4.2014, závazek vůči

věřiteli LEVAPLECK LTD. ve výši 3.584.781,37 Kč splatný dne 23.4.2013, závazek vůči věřiteli Crius Capital SE ve výši 50.000 Kč splatný dne 5.9.2015, závazek vůči věřiteli INTUM Company s.r.o. ve výši 12.400 Kč splatný dne 15.10.2015, závazek vůči navrhovateli a/ ve výši 50.000 Kč splatný dne 6.9.2015. Pohledávky věřitelů LEVAPLECK LTD., Crius Capital SE, INTUM Company s.r.o. a RALT COMPANY s.r.o. dlužník nepopíral, -vyjádření společnosti INTUM Company s.r.o. ze dne 6.5.2016, včetně faktury č. 115016 ze dne 1.10.2015 a z těchto dokladů zjistil, že věřitel INTUM Company s.r.o., IČ: 03830624, sdělil soudu, že eviduje za dlužníkem pohledávku ve výši 12.400 Kč, která není splatná, neboť původní splatnost dne 15.10.2015 byla na základě dohody o odložení splatnosti posunuta na datum 30.6.2016. Jedná se o pohledávku z titulu neuhrazené odměny za poskytnuté IT služby na základě ústní dohody uzavřené s dlužníkem. K vyjádření připojil fakturu č. 115016 ze dne 1.10.2015, se splatností 15.10.2015, jíž dlužníku vyúčtoval částku 12.400 Kč za dodávku IT služeb, -zprávy předběžného insolvenčního správce ze dne 3.6.2016, včetně soupisu majetkové podstaty ke dni 30.5.2016 a z těchto listin zjistil, že dlužník je vlastníkem nemovitostí v katastrálním území Sedlec u Vraclavi v odhadované hodnotě 155.645 Kč, v katastrálním území Skršice v odhadované hodnotě 145.745 Kč, v katastrálním území Dubany nad Bylankou v odhadované hodnotě 161.890 Kč, v katastrálním území Popovec u Řepníků v odhadované hodnotě 72.448 Kč a v katastrálním území Svařeň v odhadované hodnotě 109.573 Kč. Ocenění hodnoty majetku dlužníka provedl insolvenční správce na základě průměrných cen zemědělské půdy pro příslušné katastrální území dle internetového portálu www.farmy.cz. Druhou alternativou bylo stanovení hodnoty prostřednictvím vyhlášky Ministerstva financí ČR č. 441/2013 Sb., výsledná cena podle tohoto výpočtu by však byla nižší, než insolvenčním správcem užité postupy, a proto insolvenční správce při ocenění vyšel z ceny vyšší-tržně pravděpodobně spíše dosažitelné při zpeněžení, -souhlasného prohlášení o odložení splatnosti ze dne 3.12.2015, uzavřeného mezi navrhovatelem a) a dlužníkem, z něhož zjistil, že dlužník a navrhovatel a) se dohodli na odložení splatnosti pohledávky navrhovatele a) ze smlouvy o zápůjčce ze dne 5.6.2015 ve výši 50.000 Kč splatné dne 6.9.2015 tak, že pohledávka bude splatná v den následující po doručení písemné či elektronické výzvy k úhradě s tím, že navrhovatel a) výzvu k úhradě pohledávky neučiní dříve než dne 1.11.2016, -souhlasného prohlášení o odložení splatnosti ze dne 4.12.2015, uzavřeného mezi společností Crius Capital SE a dlužníkem, z něhož zjistil, že dlužník se dohodl s věřitelem Crius Capital SE o odložení splatnosti pohledávky věřitele ze smlouvy o půjčce ve výši 50.000 Kč splatné dne 5.9.2015 tak, že pohledávka bude splatná v den následující po doručení písemné či elektronické výzvy k úhradě s tím, že věřitel výzvu k úhradě pohledávky neučiní dříve než dne 1.11.2016,

-prohlášení o společném záměru ze dne 3.6.2015 včetně souhlasného prohlášení ze dne 8.6.2016, uzavřeného mezi věřitelem LEVAPLECK LTD. a C.M.B. Commercial LTD., z něhož zjistil, že věřitel odložil splatnost všech pohledávek za dlužníky tak, že tato nastane den následující po doručení písemné či elektronické výzvy k úhradě jednotlivé pohledávky příslušnému dlužníkovi s tím, že věřitel výzvu k úhradě neučiní dříve než 1.11.2016 (prohlášení se týká mimo jiné pohledávky za dlužníkem GLENCROS TRADE s.r.o.), -znaleckého posudku ze dne 9.6.2016, č. 272-2558/2016, vyhotoveného zpracovatelem EQITY solutions Appraisals s.r.o., IČ: 28933362, z něhož zjistil, že předmětem ocenění byly mimo jiné pozemky ve vlastnictví dlužníka zapsané na LV č. 59 pro katastrální území Skršice, a to pozemek parc. č. 3081, 3143, 3216, 3217, 3218, jejichž tržní cena k datu 1.6.2016 byla stanovena částkou 273.000 Kč, -přihlášky pohledávky věřitele LEVAPLECK LTD. ze dne 1.6.2016 evidované pod č. P3, z níž zjistil, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka nesplatnou pohledávku ve výši 136.829 Kč z titulu příkazní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a společností C.M.B. Commercial LTD., jejímž předmětem je vnitrokoncernová správa dlužníka. Pohledávka byla postoupena věřiteli smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.9.2015, -přihlášky pohledávky věřitele Finanční úřad pro Pardubický kraj ze dne 5.8.2016, včetně výkazu nedoplatků ze dne 9.6.2016, č.j. 1381935/16/2801- 80543-602619, evidované pod č. P8, z níž zjistil, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky v celkové výši 16.320 Kč, pohledávky byly přihlášeny jako splatné a vykonatelné, -přihlášky pohledávky věřitele Crius Capital SE ze dne 20.7.2016, evidované pod č. P10, z níž zjistil, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 50.000 Kč z titulu, že dne 15.1.2015 poskytl dlužníkovi částku 50.000 Kč na provozní financování, kterou měl dlužník vrátit s 9% ročním úrokem do 30.4.2015, což neučinil. Na základě souhlasného prohlášení věřitele a dlužníka byla odložena splatnost pohledávky, -přihlášky pohledávky věřitele INTUM Company s.r.o. ze dne 8.8.2016, evidované pod č. P11, z níž zjistil, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve výši 12.400 Kč z titulu ústní dohody o poskytnutí IT služeb a prací. Práce byly vyúčtovány fakturou č. 115016 ze dne 1.10.2015 se splatností dne 15.10.2015. Na základě souhlasného prohlášení věřitele a dlužníka byla odložena splatnost pohledávky, -přihlášky pohledávky věřitele LEVAPLECK LTD. ze dne 8.8.2016, ve znění opravy a doplnění ze dne 30.11.2016, evidované pod č. P12, z níž zjistil, že věřitel po opravě a doplnění přihlášky uplatňuje po dlužníku pohledávku celkem ve výši 46.550.353 Kč, a to podmíněnou pohledávku ve výši 46.400.000 Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne 8.4.2013, splatnost pohledávky byla odložena na základě souhlasného prohlášení věřitele a dlužníka, podmíněnou pohledávku ve výši 13.524 Kč z titulu smlouvy o úvěru poskytnutého společností C.M.B. Commercial LTD. na základě smlouvy

o sdílení finančních prostředků, která je obsahově rámcovou úvěrovou smlouvou a akceptované žádosti o poskytnutí úvěru, podmíněnou pohledávku ve výši 136.829 Kč z titulu příkazní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a společností C.M.B. Commercial LTD., jejímž předmětem je vnitrokoncernová správa dlužníka, a která byla věřiteli postoupena smlouvou ze dne 30.11.2015, -doplněného soupisu majetkové podstaty ze dne 3.8.2016, číslo dokumentu B- 6, z něhož zjistil, že správce zahrnul nově do majetkové podstaty dlužníka pohledávky dlužníka za společností Vrchovina-zemědělská obchodní, a.s., celkem ve výši 2,2 mil. Kč.

Odvolací soud zamítl důkazní návrhy dlužníka vznesené v odvolání ze dne 15.9.2016 a důkazní návrhy navrhovatele b) vznesené ve vyjádření k odvolání ze dne 15.5.2017, neboť takové dokazování považoval za nadbytečné, v rozporu se zásadou ekonomie řízení. Dlužník k odvolání připojil znalecké posudky z roku 2013, jimiž chtěl prokazovat, že hodnota pozemků, které má ve vlastnictví, a které poskytl jako zástavu k zajištění jeho závazků z úvěrové smlouvy ze dne 2.4.2013, uzavřené mezi ním a MSD, byla těmito posudky nadhodnocena, a úvěr tudíž získal podvodně. Jelikož odvolací soud se platností úvěrové smlouvy nezabýval, bylo takové dokazování nadbytečné. Pro posouzení hodnoty majetku dlužníka by takové dokazování bylo bez významu, neboť dlužník sám tvrdil, že hodnota pozemků stanovená těmito posudky je zkreslená, nadto se jednalo o neaktuální ocenění z let 2013.

K výzvě odvolacího soudu sdělil dlužník podáním ze dne 26.5.2017, že v roce 2014 jeho obrat nedosáhl částky 50 mil. Kč.

Ze shora citovaného ustanovení § 141 odst. 2 IZ vyplývá, že dlužník v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí o úpadku může namítat pouze to, že se objektivně nenachází ve stavu úpadku. Odvolací soud v průběhu odvolacího řízení na základě odvolání dlužníka tvrdícího, že úpadek nebyl osvědčen, nebo namítajícího překážky bránící v rozhodnutí o úpadku, posuzuje skutkový stav ke dni vydání rozhodnutí insolvenčního soudu jako soudu prvního stupně z pohledu osvědčení úpadku. V důsledku toho odvolací soud může provést zjišťování na základě skutečností existujících v okamžiku rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci úpadku dlužníka a potvrdit správnost vydaného rozhodnutí o úpadku dlužníka i za situace, že insolvenční soud prvního stupně nesprávně posoudil pohledávku insolvenčního navrhovatele. Došlo-li ke skutečnostem, jež nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, v odvolacím řízení se k nim nepřihlíží, skutkový stav se tedy posuzuje zásadně k okamžiku rozhodování insolvenčního soudu, jako soudu prvního stupně, jenž posuzoval daný stav ve vztahu k úpadku dlužníka. V rámci odvolacího řízení tak již dlužník nemůže namítat absenci aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele k podání insolvenčního návrhu. Pokud odvolací soud dospěje k závěru, že pohledávka věřitele podávajícího insolvenční návrh není osvědčena či je osvědčena, avšak není splatná, není to důvodem pro zrušení nebo změnu rozhodnutí o úpadku za předpokladu, že úpadek dlužníka jinak osvědčen v odvolacím řízení byl (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2010, sp. zn. KSÚL 69 INS 2347/2008, 29 NSČR 24/2009, dostupné na www.nsoud.cz).

Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za osvědčenou pohledávku navrhovatele b) vůči dlužníkovi ze smlouvy o úvěru č. 512943029 ze dne 2.4.2013 nejméně z titulu bezdůvodného obohacení v částce 34 mil. Kč. V řízení bylo osvědčeno, že dlužníkovi byla na základě smlouvy o úvěru č. 512943029 ze dne 2.4.2013 vyplacena původním věřitelem MSD částka 34 mil. Kč a dlužník tuto částku nevrátil (dlužník tyto skutečnosti nezpochybňoval). Tudíž i v případě, že by byla důvodná námitka dlužníka o neplatnosti smlouvy o úvěru, měl by navrhovatel b) vůči dlužníkovi nárok nejméně na vrácení vyplacené částky 34 mil. Kč z titulu bezdůvodné obohacení. Platností úvěrové smlouvy se proto odvolací soud z důvodu nadbytečnosti nezabýval. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že navrhovatel b) v řízení osvědčil, že je právním nástupcem původního věřitele MSD. Soud prvního stupně správně poukázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách www.nsoud.cz, a v němž Nejvyšší soud ČR uzavřel, že dlužníku nepřísluší námitka neplatnosti postupní smlouvy, je-li dlužníkovi postoupení pohledávky oznámeno postupitelem s tím, že tyto závěry jsou aplikovatelné i na vztah ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.3.2015, uzavřené mezi Mgr. Ing. Ivo Halou, insolvenčním správcem dlužníka MSD a společností AB-CREDIT a.s. v režimu ustanovení § 1882 NOZ. Jelikož dlužníkovi bylo dne 16.4.2015 doručeno oznámení ze dne 10.4.2015 o postoupení pohledávky z uvedené smlouvy o úvěru postupitele Mgr. Ing. Ivo Haly, insolvenčního správce dlužníka MSD, na postupníka-společnost AB-CREDIT a.s., je bez dalšího dána aktivní věcná legitimace společnosti AB-CREDIT a.s. bez ohledu na platnost postupní smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 5.5.2015 následně společnost AB-CREDIT a.s. postoupila pohledávku navrhovateli b). Postupní smlouvu ze dne 5.5.2015 dlužník nerozporoval, odvolací soud ji považuje za platnou a na jejím základě se stal navrhovatel b) věřitelem pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 512943029 ze dne 2.4.2013, včetně případného nároku z bezdůvodného obohacení.

Odvolací soud se nezabýval otázkou splatnosti pohledávky navrhovatele b), neboť pro závěr odvolacího soudu o úpadku dlužníka ve formě předlužení dle ustanovení § 3 odst. 3 IZ otázka splatnosti závazku není podstatná, jak je odůvodněno níže a tuto otázku nemusel odvolací soud řešit ani pro závěr o aktivní legitimaci navrhovatele b), neboť touto otázkou se odvolací soud v řízení o odvolání proti rozhodnutí o úpadku dlužníka nezabývá, je-li úpadek dlužníka jinak osvědčen (viz odůvodnění shora).

Soud prvního stupně správně konstatoval, že judikatura obou vrchních soudů se sjednotila v názoru, že při konstatování úpadku dlužníka ve formě předlužení se podmínka mnohosti jeho věřitelů neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných, ale rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28.6.2013, č.j. MSPH 99 INS 31624/2012, 3 VSPH 64/2013-A-11 nebo též usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.4.2012, č.j. KSBR 32 INS 24219/2011, 3 VSOL 263/2012-A-11). O předlužení ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 IZ jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků (splatných i nesplatných) převyšuje hodnotu jeho majetku.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 26.2.2015, sp. zn. 29 NSČR 8/2013, které je dostupné na webových stránkách www.nsoud.cz, dále konstatoval, že pro účely závěru, že dlužník nebyl v úpadku v době vydání rozhodnutí o úpadku ani později, přihlíží insolvenční soud i k těm pohledávkám (v posuzovaném období existujícím), které věřitelé neuplatnili v insolvenčním řízení (např. proto, že zmeškali lhůtu určenou k přihlášení pohledávky, nebo proto, že jejich pohledávku uhradila jiná osoba).

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že pro účely osvědčení mnohosti věřitelů nutno přihlédnout i k těm pohledávkám, které ke dni rozhodování o úpadku nepochybně existovaly, a to k pohledávkám, které dlužník uvedl v seznamu svých závazků s tím, že je nepopírá, tj. k pohledávkám věřitelů RALT COMPANY s.r.o., Crius Capital, SE, INTUM Company s.r.o. a LEVAPLECK LTD., s nimiž dlužník uzavřel dohody o odložení splatnosti.

Námitka dlužníka, že jeho úpadek nebyl osvědčen, neboť jediným údajným věřitelem dlužníka se splatnou pohledávkou většího rozsahu je insolvenční navrhovatel b), jehož pohledávku však dlužník dlouhodobě sporuje, zatímco s ostatními věřiteli, které uvedl v seznamu závazků, se dohodl na odložení splatnosti, takže nelze mluvit o tzv. mnohosti věřitelů, je s ohledem na výše uvedené nedůvodná.

Odvolací soud tedy vychází shodně se soudem prvního stupně ze závěru, že dlužník měl ke dni vydání rozhodnutí o úpadku soudem prvního stupně závazky nejméně vůči 5 věřitelům uvedeným v seznamu závazků, které dlužník nerozporoval, a to vůči navrhovateli b) ve výši 34 mil. Kč, vůči věřiteli LEVAPLECK LTD. ve výších 46.400.000 Kč a 3.584.781,37 Kč, vůči věřiteli Crius Capital SE ve výši 50.000 Kč, vůči věřiteli INTUM Company s.r.o. ve výši 12.400 Kč a vůči navrhovateli a) ve výši 50.000 Kč, což celkem činí částku 84.097.181,37 Kč. Majetek dlužníka přitom ke stejnému okamžiku činil hodnotu nemovitostí dlužníka v částce 645.301 Kč (respektive částku cca 800.000 Kč při zohlednění ocenění nemovitostí dlužníka v katastrálním území Skršice podle posudku předloženého navrhovatelem b/ na částku 289.000 Kč), hodnotu pohledávky dlužníka za společností Vrchovina-zemědělská obchodní, a.s., celkem ve výši 2,2 mil. Kč a zůstatek na bankovním účtu u UniCredit Bank a.s. ve výši 1,54 Kč.

Nedůvodná je námitka, že skutkový závěr nalézacího soudu o předluženosti dlužníka je nesprávný a je založen na výsledcích nedostatečného dokazování, neboť nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomie za účelem ocenění hodnoty závodu dlužníka včetně jeho budoucích výnosů. Tento důkaz nebylo třeba provádět, neboť ocenění nemovitého majetku dlužníka bylo provedeno nestranně předběžným insolvenčním správcem, o správnosti tohoto ocenění vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo toliko o ocenění pozemků, nemá odvolací soud pochybnost. Nadto je evidentní, že i kdyby odhad hodnoty nemovitostí uskutečněný předběžným insolvenčním správcem byl byť desetinásobně vyšší, což je však nereálné, přesto by závazky dlužníka výrazně převyšovaly hodnotu dlužníkova majetku.

Se zřetelem ke všem okolnostem pak nelze důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo provozu podniku pokračovat, neboť nemá žádné zaměstnance, vlastní toliko výše uvedený nemovitý majetek a na účtu má částku pouze 1,54 Kč a dle zprávy předběžného insolvenčního správce byl provoz dlužníkova závodu ukončen.

Odvolací soud se proto po zopakování a doplnění dokazování ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník je v úpadku ve formě předlužení dle ustanovení § 3 odst. 3 IZ, neboť dlužník má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.

Podle ustanovení § 316 IZ, reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (odstavec 1). Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odstavec 2). Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu (odstavec 3). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový roční úhrn čistého obratu dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 50.000.000 Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 50 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odstavec 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odstavec 5). Jde-li o insolvenční návrh věřitele a dlužník před rozhodnutím o úpadku požádá o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu podle odstavce 5, insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku prodlouží tuto lhůtu nejdéle o 30 dnů (odstavec 6).

Pokud oba odvolatelé dále v odvolání namítali, že soud prvního stupně nemohl spojit rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu, neboť nebylo pravomocně rozhodnuto o návrhu na povolení reorganizace podaném věřitelem LEVAPLECK LTD., odkazuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.1.2011, sp. zn. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010, které je uveřejněno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod publikačním číslem 96/2011. Zde je formulován a odůvodněn závěr, že je-li dlužník podnikatelem, u kterého reorganizace podle insolvenčního zákona není vyloučena dle § 316 odst. 3 IZ, avšak dlužník nesplňuje některý z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4 IZ, je reorganizace přípustná podmíněně, za předpokladu, že dlužník ve spojení s včas podaným návrhem na povolení reorganizace předloží ve lhůtě určené v § 316 odst. 5 IZ reorganizační plán, který je přijatý způsobem popsaným v témže ustanovení. Jestliže však lhůta určená k předložení reorganizačního plánu dlužníkem v § 316 odst. 5 IZ marně uplyne ještě před konáním první schůze věřitelů, stává se reorganizace dlužníka definitivně nepřípustnou a insolvenčnímu soudu nic nebrání v tom, aby i před konáním schůze věřitelů prohlásil konkurs na majetek dlužníka.

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že u dlužníka sice není vyloučena reorganizace podle ustanovení § 316 odst. 3 IZ, avšak dlužník nesplňuje ani jeden z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4 IZ (nemá žádné zaměstnance a v roce 2014 jeho obrat nedosáhl částky 50 mil. Kč), a protože lhůta určená k předložení reorganizačního plánu dlužníkem dle ustanovení § 316 odst. 5 IZ marně uplynula a o její prodloužení podle ustanovení § 316 odst. 6 IZ dlužník nepožádal, stává se reorganizace dlužníka definitivně nepřípustnou a insolvenčnímu soudu nic nebránilo v tom, aby i před konáním schůze věřitelů prohlásil konkurs na majetek dlužníka, neboť bylo zjištěno, že dlužník je osoba, u které je definitivně vyloučeno řešení úpadku reorganizací.

Na podporu závěru, že v posuzované věci nebylo třeba nejprve rozhodnout o zamítnutí návrhu věřitele na povolení reorganizace a teprve po právní moci rozhodnout o prohlášení konkursu, odkazuje odvolací soud na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.4.2009, č.j. KSBR 38 INS 1442/2008, 2 VSOL 53/2009-B-32, ve kterém je formulován a odůvodněn závěr, že insolvenční zákon výslovně neupravuje postup pro případ, kdy je sice podán návrh na povolení reorganizace, avšak tato je nepřípustná. Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že v případě nepřípustnosti reorganizace je nutno u dlužníků (podnikatelů) rozhodnout o způsobu řešení jejich úpadku konkursem, aniž by se současně návrh na povolení reorganizace zamítal. Rozhodnutí o návrhu na povolení reorganizace je obsaženo již v rozhodnutí o řešení úpadku konkursem. Postup soudu prvního stupně, který nejprve návrh na povolení reorganizace pro nepřípustnost zamítl a teprve následně rozhodl o prohlášení konkursu, proto správný nebyl. Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace bylo nadbytečné.

Odvolací soud uzavírá, že v posuzované věci bylo důvodné spojit rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ, neboť u dlužníka sice není vyloučena reorganizace podle ustanovení § 316 odst. 3 IZ, avšak dlužník nesplňuje ani jeden z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4 IZ, přičemž dlužník nejpozději do rozhodnutí o úpadku nepředložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý dle požadavků stanovených v ustanovení 316 odst. 5 IZ, a ani v souladu s ustanovením § 316 odst. 6 IZ nepožádal o prodloužení lhůty k jeho předložení, takže lhůta určená k předložení reorganizačního plánu dlužníkem marně uplynula a reorganizace dlužníka se tak stala definitivně nepřípustnou.

Za situace, kdy odvolací soud ze shora rozvedených důvodů považuje reorganizaci za nepřípustnou, bylo by nadbytečné zabývat se existencí dalšího důvodu (nepoctivým záměrem navrhujícího věřitele LEVAPLECK LTD.), který vedl soud prvního stupně k zamítnutí jeho návrhu na povolení reorganizace.

Pro úplnost odvolací soud konstatuje, že ustanovení § 318 insolvenčního zákona se týká pouze dlužníků, kteří jsou podnikateli, u kterých je reorganizace podle insolvenčního zákona-objektivně vzato-přípustná (nejde o žádný z případů uvedených v ustanovení § 316 odst. 3 insolvenčního zákona a dlužník současně splňuje některý z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4 insolvenčního zákona). Jinak řečeno, toto ustanovení se vztahuje pouze na dlužníky, kteří splňují ekonomické předpoklady pro povolení reorganizace podle ustanovení § 316 odst. 4 IZ.

Podle ustanovení § 25 odst. 4 IZ, nebrání-li tomu jiné okolnosti, určí předseda insolvenčního soudu insolvenčním správcem dlužníků, kteří tvoří koncern, stejnou osobu (odstavec 4).

Podle ustanovení § 27 IZ, insolvenční soud ustanoví insolvenčního správce nejpozději v rozhodnutí o úpadku. Za podmínek stanovených tímto zákonem může insolvenční soud ustanovit před rozhodnutím o úpadku předběžného insolvenčního správce (dále jen "předběžný správce"); toto rozhodnutí se zveřejní stejným způsobem jako rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Předběžný správce vykonává před rozhodnutím o úpadku činnosti stanovené v tomto zákoně a uložené mu insolvenčním soudem a má práva a povinnosti, které mu tento soud vymezí. Tato práva a povinnosti nemůže insolvenční soud vymezit v širším rozsahu, než v jakém náleží insolvenčnímu správci po rozhodnutí o úpadku. Nestanoví-li insolvenční soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, stává se předběžný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností (odstavec 2). Ustanovení o insolvenčním správci platí přiměřeně i pro předběžného správce (odstavec 3).

Podle ustanovení § 26 IZ, proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý.

Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

K odvolání dlužníka proti výroku o ustanovení společnosti Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČO: 29144873, insolvenčním správcem dlužníka, odvolací soud konstatuje, že opatřením předsedy Krajského soudu v Brně ze dne 13.1.2016 byla podle ustanovení § 25 odst. 4 a 27 IZ určena předběžným insolvenčním správcem společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČO: 29144873 a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15.2.2016, č.j. KSBR 28 INS 27014/2015-A-43, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.5.2016, č.j. KSBR 28 INS 27014/2015, 1 VSOL 520/2016-A-65, byla tato společnost ustanovena novým předběžným správcem dlužníka.

Nejvyšší soud ČR v již usnesení ze dne 22. prosince 2016, sp. zn. KSOS 22 INS 8097/2014, 29 NSČR 130/2014, dostupném na www.nsoud.cz a v insolvenčním rejstříku, formuloval a odůvodnil závěr, že rozhodnutí, jímž soud prvního stupně (insolvenční soud) ustanovil do funkce insolvenčního správcem dlužníka osobu určenou opatřením předsedy insolvenčního soudu mimo stanovené pořadí (§ 25 odst. 2 a 5 insolvenčního zákona), nelze účinně zpochybnit argumentem, že opatření je nezákonné, jelikož pro takový postup nebyly splněny zákonem požadované podmínky (§ 25 odst. 5 insolvenčního zákona). Nejde o způsobilý odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 26 věty druhé insolvenčního zákona, když případný nesprávný postup předsedy insolvenčního soudu při vydání opatření nečiní z takto ustanoveného insolvenčního správce osobu, u které je (proto) důvod pochybovat o její nepodjatosti pro její poměr k věci nebo k osobám účastníků ani osobu, která nesplňuje podmínky pro ustanovení. V odvolacím (dovolacím) řízení pojmově nelze přezkoumávat podkladové opatření předsedy insolvenčního soudu vydané podle § 25 odst. 5 insolvenčního zákona, neboť jde o úkon hybridní povahy na pomezí státní správy a rozhodovací činnosti soudu, který nemá povahu rozhodnutí (srov. shodně odstavec 15. nálezu Ústavního soudu ze dne 6. září 2016, sp. zn. IV. ÚS 3141/15, dostupného na webových stránkách Ústavního soudu). Zde též Nejvyšší soud ČR shrnul, že rozhodnutí, jímž soud prvního stupně (insolvenční soud) ustanovil do funkce insolvenčního správce dlužníka osobu určenou opatřením předsedy insolvenčního soudu mimo stanovené pořadí (§ 25 odst. 2 a 5 insolvenčního zákona), nelze účinně zpochybnit argumentem, že opatření je nezákonné, jelikož pro takový postup nebyly splněny zákonem požadované podmínky (§ 25 odst. 5 insolvenčního zákona). Nejde o způsobilý odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 26 věty druhé insolvenčního zákona, když případný nesprávný postup předsedy insolvenčního soudu při vydání opatření nečiní z takto ustanoveného insolvenčního správce osobu, u které je (proto) důvod pochybovat o její nepodjatosti pro její poměr k věci nebo k osobám účastníků ani osobu, která nesplňuje podmínky pro ustanovení.

V projednávané věci odvolací soud konstatuje, že dlužník v odvolání proti výroku o ustanovení společnosti Administrace insolvencí CITY TOWER v.o.s. insolvenčním správcem dlužníka nepoužil způsobilé odvolací důvody vyjmenované v níže citovaném ustanovení § 26 IZ, neboť nenamítal, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro jeho ustanovení nebo že není nepodjatý, přičemž opatření předsedy soudu o určení osoby správce podle níže citovaného ustanovení § 25 odst. 4 IZ v tomto řízení přezkoumávat nelze. Podle níže citovaného ustanovení § 27 odst. 2 IZ nestanoví-li insolvenční soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, což v posuzované věci nestanovil, stává se předběžný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích II., III., IV. a XVI. jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti výroku I. tohoto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Proti výroku II. tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, věřiteli č. 3, insolvenčnímu správci, státnímu zastupitelství a věřitelskému výboru se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

Olomouc 31. května 2017

Za správnost vyhotovení: Mgr. Diana Vebrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu