4 VSOL 810/2017-A-10
KSBR 44 INS 13147/2017 4 VSOL 810/2017-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , r.č. anonymizovano , IČ: 88732827, Lechovice 164, 671 63 Lechovice, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.6.2017, č.j. KSBR 44 INS 13147/2017-A-4
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.6.2017, č.j. KSBR 44 INS 13147/2017-A-4 se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že ve věci dlužníka se jedná již o devátý insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podaný dlužníkem za roky 2012 až 2017, přičemž všechna předchozí řízení skončila před rozhodnutím o úpadku odmítnutím návrhu či zastavením řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Uvedl, že v rámci insolvenčního řízení sp. zn. KSBR 38 INS 5607/2016 byl dlužník usnesením ze dne 18.4.2016 (A-7) vyzván, aby doplnil svůj návrh na povolení oddlužení, a to tak, že předloží listiny dokládající údaje o čistých příjmech dlužníka za období od ledna 2016 (přehled příjmů a výdajů, faktury, dodací listy nebo jiné listiny osvědčující výši jeho příjmů a výdajů z podnikatelské činnosti) a předloží rozhodnutí opatrovnického soudu o výživném na nezaopatřené děti dlužníka. Povinnosti uložené touto výzvou dlužník isir.justi ce.cz v rámci insolvenčního řízení sp. zn. KSBR 38 INS 5607/2016 řádně a zcela nesplnil, což mělo za následek uložení povinnosti uhradit náklady insolvenčního řízení a následně zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení této zálohy. V rámci insolvenčního řízení, které bylo ve věci dlužníka vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. KSBR 47 INS 19743/2015, byl dlužník usnesením ze dne 23.9.2015 (č.l. A-8) vyzván, aby doplnil svůj návrh na povolení oddlužení, a to tak, že předloží listiny dokládající údaje o jeho skutečných příjmech a skutečných výdajích (včetně výdajů na sociální pojištění a zdravotní pojištění) z podnikání za období od ledna 2015 (tj. listiny dokládající čisté příjmy dlužníka), doloží aktuální výpis z rejstříku trestů (ne starší než 3 měsíce), doloží rozhodnutí soudu, kterým bylo stanoveno výživné na jeho syny a současně sdělí, zda má nějaké dlužné výživné, případně v jaké výši. Povinnosti uložené touto výzvou dlužník v rámci insolvenčního řízení sp. zn. KSBR 47 INS 19743/2015 nesplnil, což mělo za následek uložení povinnosti uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení a následně zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy. Krajský soud uvedl, že k doložení svých aktuálních příjmů a příjmů za poslední 3 roky a výpisu z rejstříku trestů byl mimo jiné dlužník bezvýsledně vyzýván insolvenčním soudem i v rámci řízení sp. zn. KSBR 30 INS 4599/2015, KSBR 28 INS 6325/2014 a KSBR 29 INS 14339/2013. Uvedl dále, že aktuálně vedené insolvenční řízení bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, který má z podstatné části stejné nedostatky jako předchozí insolvenční návrhy dlužníka. Dlužník nijak nedoložil své současné příjmy ani příjmy za předchozí 3 roky, nepředložil výpis z rejstříku trestů a navíc nepředložil jedinou listinu, která by dokládala vznik a výši jeho závazků (tedy listiny dokládající jeho úpadek). Krajský soud dále uvedl, že je mu z úřední činnosti známo, že dlužník zpracovává a podává insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení i jiným dlužníkům, přičemž uvedl čísla spisových značek KSBR 44 INS 1276/2017 nebo KSBR 44 INS 18356/2016, přičemž příjmy z této činnosti v rámci podaného návrhu ani předchozích svých návrhů zcela zamlčel. Skutečnost, že dlužník v rámci aktuálně podaného insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení nereflektoval požadavky insolvenčního soudu týkající se nedostatku jeho předchozích insolvenčních návrhů, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen, a již po deváté podává návrh, který z podstatné části trpí stejnými nedostatky jako návrhy předchozí, vyhodnotil krajský soud tak, že ze strany dlužníka jde o lehkomyslný a nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení ve smyslu ustanovení § 395 odst. 2 insolvenčního zákona, kterýžto přístup má za následek to, že návrh na povolení oddlužení podaný dlužníkem bude zamítnut a na jeho majetek bude v souladu s ustanovením § 396 insolvenčního zákona prohlášen konkurs. Z tohoto důvodu krajský soud vyzval dlužníka k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, kterou určil v maximální možné částce 50.000 Kč. Přihlédl k tomu, že z předloženého seznamu majetku vyplývá, že dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky v dostatečné výši, a dále přihlédl k vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, kde je stanovena minimální odměna insolvenčního správce ve výši 45.000 Kč v případě způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, přičemž je nutno počítat s navýšením o hotové výdaje insolvenčního správce. Uvedl dále, že účel zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, respektive hrozícím úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných složením zálohy na náklady řízení, nemůže insolvenční správce svoji funkci řádně vykonávat a složená záloha má správci umožnit uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, které by též mohly náležet do majetkové podstaty dlužníka. Uvedl, že dlužník sice vlastní nemovitý majetek, avšak v tomto okamžiku nelze předjímat kdy a za jakou cenu a zda vůbec se insolvenčnímu správci podaří tento majetek zpeněžit. Pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, pokud je není možno uhradit z majetkové podstaty či složené zálohy. Uložení zálohy není potřebné pouze za situace, že dlužník disponuje hotovými finančními prostředky, kterými lze krýt již počáteční náklady insolvenčního řízení, což není tento případ.
Proti tomuto usnesení podal odvolání dlužník. Namítal, že je v současné době veden na úřadu práce ve Znojmě, kde pobírá dávky podpory v nezaměstnanosti. Dále uvedl, že žádný jeho závazek nepochází z podnikatelské činnosti, nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek. Uvedl dále, že ve své žádosti ze dne 22.6.2017 uvedl všechny potřebné informace a doložil požadovanou dokumentaci dle zákona. Dále uvedl, že v minulosti nic nezatajil, žádný svůj příjem, vždy vše dokládal v daňovém přiznání, které bylo součástí jeho podaného návrhu, jelikož jeho příjem byl z podnikatelské činnosti, kterou vykonával pro svého zaměstnavatele na živnostenské oprávnění. Navrhl, aby odvolací soud přezkoumal povinnost na úhradu zálohy v insolvenčním řízení.
S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4.2.1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu ČR (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ČR, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost).
To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání.
Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání dlužníka proti usnesení soudu prvního stupně vydaného před účinností novely insolvenčního zákona postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 30.6.2017.
Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v rozhodném znění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.
Z insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, zejména že dlužník do doby vydání odvoláním napadeného usnesení nepředložil doklady o příjmech za poslední 3 roky. Z insolvenčních spisů předchozích insolvenčních řízení dlužníka zveřejněných v insolvenčním rejstříku vyplývá správnost skutkových zjištění také v tom, že dlužník byl v předchozích insolvenčních řízeních bezvýsledně vyzýván minimálně k doplnění příjmů za poslední 3 roky. Z obsahu spisu se dále podává, že v aktuálně vedeném insolvenčním řízení dlužník doložil své příjmy za poslední 3 roky až poté, kdy krajský soud vydal odvoláním napadené usnesení, tj. až podáním doručeným krajskému soudu dne 26.6.2017.
Podle ustanovení § 391 odst. 1 IZ, návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat a) označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat, b) údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech, c) údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky, d) návrh způsobu oddlužení nebo sdělení, že dlužník takový návrh nevznáší.
Podle ustanovení § 392 odst. 1 písm. b) IZ, k návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky.
Podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.
Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
Podle ustanovení § 395 odst. 2 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.
Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.
Ačkoliv insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení byl podán na jednom formuláři, jde o dva samostatné návrhy, z nichž každý má zákonem stanovené náležitosti a přílohy, které musí být ke každému z těchto návrhů připojeny. Dlužník podal řádný insolvenční návrh, neboť v něm uvedl skutečnosti, ze kterých vyplývá, že má více věřitelů, závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a není schopen tyto závazky platit, rovněž přiložil listiny vyžadované v § 104 odst. 1 IZ. Insolvenční návrh dlužníka je tedy projednatelný a je možné na jeho základě rozhodnout o úpadku.
Návrh na povolení oddlužení však všechny potřebné náležitosti neobsahoval. Dlužník sice v položce 12 vypsal údaje o příjmech za poslední 3 roky, avšak k návrhu nedoložil žádné listiny, které by výši jeho příjmů za poslední 3 roky dokládaly, přestože mu to ukládá ustanovení § 392 odst. 1 písm. b) IZ. Listiny, které dokládají výši jeho příjmů za poslední 3 roky, doložil až poté, co krajský soud rozhodl o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Poté, co dlužník doložil i tuto přílohu k návrhu na povolení oddlužení, obsahuje návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti a všechny přílohy, a je tudíž projednatelný.
Dlužníkův přístup k insolvenčnímu řízení, jeho opakované podávání insolvenčního návrhu, které opakovaně obsahovalo vadu přílohy, tj. že dlužník nedoložil příjmy za uplynulé 3 roky, však dokládá jeho lehkomyslný a nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení. Je zde tudíž správný závěr krajského soudu o tom, že z tohoto důvodu bude návrh na povolení oddlužení zamítnut dle ustanovení § 395 odst. 2 IZ a bude-li návrh na povolení oddlužení zamítnut, bude současně nutné rozhodnout o řešení úpadku dlužníka konkursem dle ustanovení § 396 IZ.
Proto je správný i závěr soudu prvního stupně o nutnosti uložit dlužníku povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Jak vyplývá z insolvenčního návrhu a jeho příloh, dlužník má pouze osobní věci a věci osobního charakteru v odhadované ceně 3.000 Kč a mobilní telefon Huawei v odhadované ceně 1.200 Kč. Dlužník nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky, a proto je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení dle citovaného ustanovení § 108 IZ, a to v maximální výši stanovené zákonem. Záloha musí sloužit k úhradě prvotních nákladů konkursu a také k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, jak správně uvedl soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, když správně poukázal již na minimální výši odměny insolvenčního správce v případě řešení úpadku dlužníka konkursem, i na potřebu náhrady hotových výdajů dle vyhl. č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů.
Odvolací soud proto podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ) napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Olomouc 29. srpna 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu
KSBR 44 INS 13147/2017 4 VSOL 810/2017-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , r.č. anonymizovano , IČ: 88732827, Lechovice 164, 671 63 Lechovice, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.6.2017, č.j. KSBR 44 INS 13147/2017-A-4
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.6.2017, č.j. KSBR 44 INS 13147/2017-A-4 se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že ve věci dlužníka se jedná již o devátý insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podaný dlužníkem za roky 2012 až 2017, přičemž všechna předchozí řízení skončila před rozhodnutím o úpadku odmítnutím návrhu či zastavením řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Uvedl, že v rámci insolvenčního řízení sp. zn. KSBR 38 INS 5607/2016 byl dlužník usnesením ze dne 18.4.2016 (A-7) vyzván, aby doplnil svůj návrh na povolení oddlužení, a to tak, že předloží listiny dokládající údaje o čistých příjmech dlužníka za období od ledna 2016 (přehled příjmů a výdajů, faktury, dodací listy nebo jiné listiny osvědčující výši jeho příjmů a výdajů z podnikatelské činnosti) a předloží rozhodnutí opatrovnického soudu o výživném na nezaopatřené děti dlužníka. Povinnosti uložené touto výzvou dlužník isir.justi ce.cz v rámci insolvenčního řízení sp. zn. KSBR 38 INS 5607/2016 řádně a zcela nesplnil, což mělo za následek uložení povinnosti uhradit náklady insolvenčního řízení a následně zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení této zálohy. V rámci insolvenčního řízení, které bylo ve věci dlužníka vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. KSBR 47 INS 19743/2015, byl dlužník usnesením ze dne 23.9.2015 (č.l. A-8) vyzván, aby doplnil svůj návrh na povolení oddlužení, a to tak, že předloží listiny dokládající údaje o jeho skutečných příjmech a skutečných výdajích (včetně výdajů na sociální pojištění a zdravotní pojištění) z podnikání za období od ledna 2015 (tj. listiny dokládající čisté příjmy dlužníka), doloží aktuální výpis z rejstříku trestů (ne starší než 3 měsíce), doloží rozhodnutí soudu, kterým bylo stanoveno výživné na jeho syny a současně sdělí, zda má nějaké dlužné výživné, případně v jaké výši. Povinnosti uložené touto výzvou dlužník v rámci insolvenčního řízení sp. zn. KSBR 47 INS 19743/2015 nesplnil, což mělo za následek uložení povinnosti uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení a následně zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy. Krajský soud uvedl, že k doložení svých aktuálních příjmů a příjmů za poslední 3 roky a výpisu z rejstříku trestů byl mimo jiné dlužník bezvýsledně vyzýván insolvenčním soudem i v rámci řízení sp. zn. KSBR 30 INS 4599/2015, KSBR 28 INS 6325/2014 a KSBR 29 INS 14339/2013. Uvedl dále, že aktuálně vedené insolvenční řízení bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, který má z podstatné části stejné nedostatky jako předchozí insolvenční návrhy dlužníka. Dlužník nijak nedoložil své současné příjmy ani příjmy za předchozí 3 roky, nepředložil výpis z rejstříku trestů a navíc nepředložil jedinou listinu, která by dokládala vznik a výši jeho závazků (tedy listiny dokládající jeho úpadek). Krajský soud dále uvedl, že je mu z úřední činnosti známo, že dlužník zpracovává a podává insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení i jiným dlužníkům, přičemž uvedl čísla spisových značek KSBR 44 INS 1276/2017 nebo KSBR 44 INS 18356/2016, přičemž příjmy z této činnosti v rámci podaného návrhu ani předchozích svých návrhů zcela zamlčel. Skutečnost, že dlužník v rámci aktuálně podaného insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení nereflektoval požadavky insolvenčního soudu týkající se nedostatku jeho předchozích insolvenčních návrhů, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen, a již po deváté podává návrh, který z podstatné části trpí stejnými nedostatky jako návrhy předchozí, vyhodnotil krajský soud tak, že ze strany dlužníka jde o lehkomyslný a nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení ve smyslu ustanovení § 395 odst. 2 insolvenčního zákona, kterýžto přístup má za následek to, že návrh na povolení oddlužení podaný dlužníkem bude zamítnut a na jeho majetek bude v souladu s ustanovením § 396 insolvenčního zákona prohlášen konkurs. Z tohoto důvodu krajský soud vyzval dlužníka k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, kterou určil v maximální možné částce 50.000 Kč. Přihlédl k tomu, že z předloženého seznamu majetku vyplývá, že dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky v dostatečné výši, a dále přihlédl k vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, kde je stanovena minimální odměna insolvenčního správce ve výši 45.000 Kč v případě způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, přičemž je nutno počítat s navýšením o hotové výdaje insolvenčního správce. Uvedl dále, že účel zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, respektive hrozícím úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných složením zálohy na náklady řízení, nemůže insolvenční správce svoji funkci řádně vykonávat a složená záloha má správci umožnit uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, které by též mohly náležet do majetkové podstaty dlužníka. Uvedl, že dlužník sice vlastní nemovitý majetek, avšak v tomto okamžiku nelze předjímat kdy a za jakou cenu a zda vůbec se insolvenčnímu správci podaří tento majetek zpeněžit. Pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, pokud je není možno uhradit z majetkové podstaty či složené zálohy. Uložení zálohy není potřebné pouze za situace, že dlužník disponuje hotovými finančními prostředky, kterými lze krýt již počáteční náklady insolvenčního řízení, což není tento případ.
Proti tomuto usnesení podal odvolání dlužník. Namítal, že je v současné době veden na úřadu práce ve Znojmě, kde pobírá dávky podpory v nezaměstnanosti. Dále uvedl, že žádný jeho závazek nepochází z podnikatelské činnosti, nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek. Uvedl dále, že ve své žádosti ze dne 22.6.2017 uvedl všechny potřebné informace a doložil požadovanou dokumentaci dle zákona. Dále uvedl, že v minulosti nic nezatajil, žádný svůj příjem, vždy vše dokládal v daňovém přiznání, které bylo součástí jeho podaného návrhu, jelikož jeho příjem byl z podnikatelské činnosti, kterou vykonával pro svého zaměstnavatele na živnostenské oprávnění. Navrhl, aby odvolací soud přezkoumal povinnost na úhradu zálohy v insolvenčním řízení.
S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4.2.1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu ČR (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ČR, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost).
To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání.
Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání dlužníka proti usnesení soudu prvního stupně vydaného před účinností novely insolvenčního zákona postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 30.6.2017.
Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v rozhodném znění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.
Z insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, zejména že dlužník do doby vydání odvoláním napadeného usnesení nepředložil doklady o příjmech za poslední 3 roky. Z insolvenčních spisů předchozích insolvenčních řízení dlužníka zveřejněných v insolvenčním rejstříku vyplývá správnost skutkových zjištění také v tom, že dlužník byl v předchozích insolvenčních řízeních bezvýsledně vyzýván minimálně k doplnění příjmů za poslední 3 roky. Z obsahu spisu se dále podává, že v aktuálně vedeném insolvenčním řízení dlužník doložil své příjmy za poslední 3 roky až poté, kdy krajský soud vydal odvoláním napadené usnesení, tj. až podáním doručeným krajskému soudu dne 26.6.2017.
Podle ustanovení § 391 odst. 1 IZ, návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat a) označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat, b) údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech, c) údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky, d) návrh způsobu oddlužení nebo sdělení, že dlužník takový návrh nevznáší.
Podle ustanovení § 392 odst. 1 písm. b) IZ, k návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky.
Podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.
Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
Podle ustanovení § 395 odst. 2 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.
Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.
Ačkoliv insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení byl podán na jednom formuláři, jde o dva samostatné návrhy, z nichž každý má zákonem stanovené náležitosti a přílohy, které musí být ke každému z těchto návrhů připojeny. Dlužník podal řádný insolvenční návrh, neboť v něm uvedl skutečnosti, ze kterých vyplývá, že má více věřitelů, závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a není schopen tyto závazky platit, rovněž přiložil listiny vyžadované v § 104 odst. 1 IZ. Insolvenční návrh dlužníka je tedy projednatelný a je možné na jeho základě rozhodnout o úpadku.
Návrh na povolení oddlužení však všechny potřebné náležitosti neobsahoval. Dlužník sice v položce 12 vypsal údaje o příjmech za poslední 3 roky, avšak k návrhu nedoložil žádné listiny, které by výši jeho příjmů za poslední 3 roky dokládaly, přestože mu to ukládá ustanovení § 392 odst. 1 písm. b) IZ. Listiny, které dokládají výši jeho příjmů za poslední 3 roky, doložil až poté, co krajský soud rozhodl o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Poté, co dlužník doložil i tuto přílohu k návrhu na povolení oddlužení, obsahuje návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti a všechny přílohy, a je tudíž projednatelný.
Dlužníkův přístup k insolvenčnímu řízení, jeho opakované podávání insolvenčního návrhu, které opakovaně obsahovalo vadu přílohy, tj. že dlužník nedoložil příjmy za uplynulé 3 roky, však dokládá jeho lehkomyslný a nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení. Je zde tudíž správný závěr krajského soudu o tom, že z tohoto důvodu bude návrh na povolení oddlužení zamítnut dle ustanovení § 395 odst. 2 IZ a bude-li návrh na povolení oddlužení zamítnut, bude současně nutné rozhodnout o řešení úpadku dlužníka konkursem dle ustanovení § 396 IZ.
Proto je správný i závěr soudu prvního stupně o nutnosti uložit dlužníku povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Jak vyplývá z insolvenčního návrhu a jeho příloh, dlužník má pouze osobní věci a věci osobního charakteru v odhadované ceně 3.000 Kč a mobilní telefon Huawei v odhadované ceně 1.200 Kč. Dlužník nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky, a proto je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení dle citovaného ustanovení § 108 IZ, a to v maximální výši stanovené zákonem. Záloha musí sloužit k úhradě prvotních nákladů konkursu a také k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, jak správně uvedl soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, když správně poukázal již na minimální výši odměny insolvenčního správce v případě řešení úpadku dlužníka konkursem, i na potřebu náhrady hotových výdajů dle vyhl. č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů.
Odvolací soud proto podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ) napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Olomouc 29. srpna 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu