4 VSOL 45/2017-A-56
KSOS 22 INS 7486/2016 4 VSOL 45/2017-A-56
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka K&L Partners s.r.o., se sídlem č.p. 102, 739 53 Horní Tošanovice, IČ: 29441129, zastoupeného Jiřím Palatou, obecným zmocněncem, bytem Potštát, Půtova 207, PSČ 753 62, o insolvenčním návrhu věřitele Česká spořitelna, a.s., se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, IČ: 45244782, do které vstoupilo Krajské státní zastupitelství v Ostravě, se sídlem Ostrava, Na Hradbách 21, PSČ 729 01, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 7486/2016-A-27 ze dne 9.12.2016, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 7486/2016-A-37 ze dne 15.3.2017,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 7486/2016-A-27 ze dne 9.12.2016, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 7486/2016-A-37 ze dne 15.3.2017, se ve výrocích I., II. a III. potvrzuje.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě zjistil úpadek dlužníka K&L Partners s.r.o. (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Alenu Pšejovou, Ph.D. (výrok II.), na majetek dlužníka prohlásil isir.justi ce.cz konkurs (výrok III.), vyzval věřitele k přihlášení pohledávek ve lhůtě dvou měsíců od zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok IV.), vyzval věřitele, aby insolvenčnímu správci sdělili, jaká zajišťovací práva uplatňují na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových právech (výrok V.), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění poskytovaly insolvenčnímu správci (výrok VI.), nařídil přezkumné jednání na 14.3.2017 (výrok VII.), svolal schůzi věřitelů, která se bude konat po skončení přezkumného jednání a stanovil její program (výrok VIII.), vyslovil, že účinky usnesení nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IX.), předvolal dlužníka a insolvenčního správce k přezkumnému jednání (výrok X.) a uložil navrhovateli povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení (výrok XI.).
V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud uvedl, že navrhovatel je aktivně legitimován k podání insolvenčního návrhu, návrh obsahoval všechny náležitosti v souladu s ustanovením § 103 odst. 2 insolvenčního zákona, doložil, že má za dlužníkem pohledávku po dobu více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a připojil její přihlášku. Splatnou pohledávku navrhovatele insolvenční soud zjistil ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 28.11.2014, z výpisu z účetních knih navrhovatele, ze smlouvy o zastavení pohledávek ze dne 28.11.2014, ze smlouvy o vyplňovacím právu směnečném ze dne 28.11.2014, z další smlouvy o úvěru ze dne 28.11.2014, ze smlouvy o vyplňovacím právu směnečném a z bankovní záruky ze dne 23.12.2014. Insolvenční soud zjistil, že dalším věřitelem dlužníka je Komerční banka a.s., a to ze smluv o revolvingovém úvěru ze dne 19.11.2014. Dlužník uvedl, že pohledávky České spořitelny, a.s. i Komerční banky, a.s. v plném rozsahu uznává a dále, že jeho věřiteli jsou i Česká správa sociálního zabezpečení a Finanční úřad Frýdek-Místek, se kterými však jedná o splátkovém kalendáři. Na prvním jednání dlužník uvedl, že jeho věřiteli jsou i další věřitelé, kteří podali přihlášky do insolvenčního řízení, a to Allianz pojišťovna a.s. a TTS Marine Ostrava s.r.o., v likvidaci, přičemž tyto pohledávky byly zčásti uhrazeny a zbytek bude uhrazen po jednání. Komerční banka a.s. sdělila, že eviduje za dlužníkem splatný závazek ve výši 8.498.077,34 Kč, dlužník nabídl hrazení měsíční splátky 10.000 Kč, avšak splátkový kalendář s dlužníkem sjednán nebyl. Okresní správa sociálního zabezpečení Frýdek-Místek sdělila, že eviduje ke dni 15.9.2016 splatnou pohledávku ve výši 109.147 Kč a dne 15.9.2016 bylo rozhodnuto o nepovolení placení dlužného pojistného a penále ve splátkách. Pohledávka věřitele byla osvědčena exekučním příkazem ze dne 6.5.2016 ve výši nedoplatku 11.378 Kč a exekučních nákladů 500 Kč, exekučním příkazem ze dne 6.5.2016 na částku ve výši 39.755 Kč a exekučních nákladů 794 Kč, výkazem nedoplatků ze dne 6.11.2015 na částku 91.378 Kč, výkazem nedoplatků ze dne 12.4.2016 na částku 39.583 Kč a žádostí dlužníka o splátkový kalendář ze dne 6.9.2016. Dále bylo zjištěno, že věřitelem dlužníka je i Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, pracoviště ve Frýdku-Místku, a to z výkazu nedoplatků ke dni 25.4.2016 na částku 143.398 Kč, ke dni 25.4.2016 na částku 57.969 Kč, ke dni 25.5.2016 na částku 30.748 Kč, ke dni 30.8.2016 na částku 161.713 Kč a z platebního výměru na daň z příjmu fyzických osob ze dne 4.4.2016 na částku 1.968 Kč. V řízení bylo zjištěno,
že dlužník je v úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, jelikož má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Přestože dlužník v mezidobí některé závazky uhradil a s věřiteli jednal o splátkovém kalendáři, věřitelé Česká spořitelna a.s., Komerční banka a.s. a Česká správa sociálního zabezpečení na dohodu o splátkovém kalendáři nepřistoupili. Soud rozhodnutí o úpadku spojil s rozhodnutím o prohlášení konkursu jako jediným možným způsobem řešení úpadku, neboť dlužník ani nepředložil schválený reorganizační plán ve lhůtě stanovené ustanovením § 316 odst. 5 insolvenčního zákona ani nepožádal o prodloužení této lhůty dle ustanovení § 316 odst. 6 IZ. Navrhovateli byla uložena povinnost zaplatit soudní poplatek dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích.
Proti tomuto usnesení, a to konkrétně proti jeho výrokům I. až III. dlužník podal odvolání. Uvedl, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek dlužníka není osvědčen. Z návrhu není vůbec patrné, jaká byla původní výše pohledávky, neboť věřitel Česká spořitelna, a.s. uvedl pouze to, že dlužníkovi umožnil čerpat finanční prostředky až do výše 10.000.000 Kč, aniž by uvedl konkrétní výši čerpané částky, a že aktuální výše jistiny by měla být 2.355.456,40 Kč, na rozdíl od smlouvy o úvěru č. 1341/14 LCD, u které věřitel přímo tvrdí, že poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 5.000.000 Kč, přičemž aktuální výše jistiny by měla být 3.318.000 Kč. Z návrhu ani z dalších vyjádření České spořitelny není vůbec zřejmé, proč nevyužil institutu zajištění. Do dnešního dne nebyl věřitel schopen doložit ani jednu z vystavených směnek. Věřitel prakticky ničeho neuvádí o tom, že mu bylo poskytnuto plnění z titulu bankovní záruky a že mu byla ze strany Českomoravské záruční a rozvojové banky vyplacena dne 6.5.2016 částka ve výši 2.322.600 Kč. Netransparentnost vyplacených a přijatých finančních prostředků ze strany věřitele České spořitelny a.s. pak vzbuzuje pochybnosti o tom, zda má skutečně vůči dlužníkovi splatnou pohledávku. Za situace, kdy dlužník je schopen věřiteli v průběhu 1 až 2 let postupně pohledávku nikoliv v zanedbatelné výši uspokojovat, nelze uzavřít, že by dlužník nebyl schopen své závazky plnit. Soud nepřihlédl k tomu, že pohledávky věřitelů Allianz Pojišťovna a.s. a TTS Marine Ostrava s.r.o. v likvidaci byly před rozhodnutím o úpadku plně uspokojeny. Pod pluralitu věřitelů nelze zahrnout Okresní správu sociálního zabezpečení Frýdek-Místek a Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, protože v obou případech jde stále jen o jednoho věřitele-stát. Soud prvního stupně se dostatečně nezabýval neschopností dlužníka své závazky plnit, neboť v tomto směru neprovedl žádné dokazování a z napadeného usnesení se nepodává ničeho, na základě čeho by mohl být přijat závěr, že dlužník není schopen své závazky plnit. Ani jedna z bankovních institucí se nerozhodla vymáhat pohledávku vůči dlužníkovi prostřednictvím výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Není možné tvrdit, že by nebylo možné dosáhnout uspokojení některých ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Soud prvního stupně se nevypořádal s tvrzeními uvedenými ve vyjádření dlužníka ze dne 26.4.2016, kde soudu řádně sepsal seznam pohledávek dlužníka, jejichž výše dosahuje částky cca 1,5 milionu korun. Počínaje 15.3.2016 se obrat dlužníka měl zvýšit o 100 % a měl tak činit 800.000 Kč měsíčně. Vrchní soud v Praze např. v usnesení sp. zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1 VSPH 277/2008 z 21.1.2009 nebo sp. zn. KSHK 41 INS 1042/2009, 1 VSPH 269/2009 z 19.6.2009 vyslovil, že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu věřitele musí být vždy odůvodněno způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 o.s.ř. V napadeném usnesení zcela absentují skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci, tj. jaké skutečnosti má soud za prokázány, resp. osvědčeny, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak je posoudil po právní stránce. Dlužník poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 283/2000 týkající se hodnocení důkazů. K osobě insolvenční správkyně JUDr. Aleny Pšejové uvedl, že má pochybnosti o její nepodjatosti. Správkyně, přestože napadené rozhodnutí doposud není pravomocné, nevyčkává rozhodnutí odvolacího soudu a ve věci činí úkony, jako by odvolání ani nebylo podáno. Žádá o informace od klientů společnosti Auto-služby K &L s.r.o., přestože jde o subjekt odlišný od dlužníka a dochází k poškození této společnosti. Z těchto důvodů dlužník navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, případně aby sám rozhodl tak, že se návrh zamítá.
Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a po projednání věci u ústního jednání dospěl k následujícím závěrům.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").
Podle ustanovení § 3 odst. 4 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
Podle ustanovení § 26 IZ proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.
Podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.
Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dne 31.3.2016 podala u Krajského soudu v Ostravě společnost Česká spořitelna, a.s. insolvenční návrh proti dlužníkovi K&L Partners s.r.o., tvrdila přitom, že má vůči němu pohledávky po splatnosti v celkové výši 5.673.456,42 Kč, které současně do insolvenčního řízení přihlásila. Jako dalšího věřitele označila Komerční banku. a,s, která v podání ze dne 20.4.2016 uvedla, že její pohledávka činí 8.505.580,52 Kč. Dlužník ve vyjádření ze dne 26.4.2016 uvedl, že dluhy vůči těmto věřitelům existují. K vyjádření rovněž připojil seznam majetku (který však nesplňoval podmínky dle § 104 IZ, zejména chybělo prohlášení o jeho správnosti a úplnosti), v němž vedle movitých věcí označil pohledávky za svými dlužníky v celkové výši 1.422.925,20 Kč. Ve vyjádření též uvedl, že má dva stálé zaměstnance.
V podání ze dne 4.10.2016 sdělila společnost Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s., že na výzvu Komerční banky, a.s. a České spořitelny, a.s. těmto subjektům plnila na základě bankovní záruky za dlužníka jeho dluh vůči těmto společnostem, a z tohoto důvodu má za dlužníkem pohledávky v celkové výši 8.771.186,13 Kč.
Na jednání před krajským soudem dne 30.8.2016 dlužník uvedl, že pohledávky České spořitelny, a.s. a Komerční banky a.s. v celém rozsahu uznává.
Dne 14.3.2017 se konalo přezkumné jednání. Byly přezkoumány přihlášené pohledávky v celkové výši 22.409.339,61 Kč, a to včetně pohledávek navrhovatele v celkové výši 3.760.433,75 Kč, pohledávek věřitele Komerční banka, a.s. v celkové výši 8.478,077,34 Kč a pohledávek věřitele Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. v celkové výši 8.893.518,73 Kč. Všechny přezkoumávané pohledávky na přezkumném jednání dlužník i insolvenční správce uznali.
Na jednání u odvolacího soudu, které se konalo dne 21.6.2017, dlužník uvedl, že výslovně uznává všechny pohledávky tak, jak byly přezkoumány u přezkumného jednání. Rovněž uvedl, že pohledávky České spořitelny, a.s., Komerční banky, a.s. a Českomoravské záruční a rozvojové banky, a.s. byly v době rozhodování soudu prvního stupně již déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dále uvedl-s odkazem na seznam majetku, který přiložil krajskému soudu ke svému předchozímu vyjádření ze dne 26.4.2016, že automobil Škoda Fabia by se dal prodat cca za 30.000 Kč, automobil Mercedes Benz rovněž za cca 30.000 Kč, automobil Audi A3 přibližně za 320.000 Kč. Uvedl, že horizontální vrtačka uvedená v seznamu majetku je ve skutečnosti vlastnictvím leasingové společnosti Erste leasing, nikoliv vlastnictvím dlužníka, což platí i pro další nástroje. K finančním prostředkům dlužníka uvedl, že vedle částky 111.993 Kč, kterou sepsala správkyně do majetkové podstaty, se na účtu dlužníka nachází prostředky, které na účet došly po soupisu majetkové podstaty z titulu úhrady dlužníkových pohledávek, které měl za svými zákazníky, částka na účtu dlužníka tedy činí přibližně 560.000 Kč. Dále dlužník uvedl, že jiný majetek (neuvedený v seznamu majetku) nevlastní. Uvedl, že zjištěné pohledávky by byl schopen uhradit ve splátkovém kalendáři měsíčně ze zisku, jelikož předpokládá, že čistý měsíční zisk bude činit cca 1 mil. Kč.
Dlužník v odvolání částečně zpochybnil pohledávku navrhujícího věřitele s tím, že za dlužníka plnila ve prospěch navrhovatele společnost Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s., což mohlo mít vliv na výši pohledávky. V průběhu řízení před soudem prvního stupně (a to na jednání dne 30.8.2016) však dlužník pohledávku navrhovatele výslovně uznal v plné výši uplatněné navrhovatelem. Za této situace mohl insolvenční soud s ohledem na ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř. (podle kterého může soud vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků) považovat pohledávku navrhovatele, a tedy i jeho aktivní legitimaci podat insolvenční návrh, za zjištěnou. Toto stanovisko dlužník potvrdil i po rozhodnutí o úpadku tím, že pohledávku navrhovatele (stejně jako všechny další přihlášené a přezkoumávané pohledávky) uznal na přezkumném jednání. Rovněž při jednání odvolacího soudu výslovně potvrdil, že všechny přihlášené pohledávky uznává s tím, že pohledávky tří největších věřitelů-Komerční banky, a.s. a České spořitelny, a.s. a Českomoravské záruční a rozvojové banky, a.s., které dohromady činí 21.132.029,82 Kč, byly ke dni rozhodnutí o úpadku více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dlužník před rozhodnutím o úpadku vedle pohledávky navrhovatele uznal i pohledávku věřitele Komerční banka, a.s., takže insolvenční soud postupoval správně, pokud pohledávky dvou věřitelů považoval za zjištěné. Znakem úpadku dlužníka, a to jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení, je mnohost věřitelů. Ta je dána, má-li vůči dlužníkovi vedle navrhovatele pohledávku nejméně jeden další věřitel (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2012, senátní značky 29 NSČR 52/2011, které je veřejně přístupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz), kterým v daném případě nepochybně (i dle tvrzení dlužníka) byla společnost Komerční banka, a.s. Proto lze uzavřít, že mnohost věřitelů byla soudem prvního stupně zjištěna správně.
Odvolací námitky, že, jednotlivé organizační složky státu je nutné považovat za jediného věřitele-stát, a že někteří věřitelé vzali své přihlášky pohledávky zpět, se týkají pouze některých věřitelů a nejsou způsobilé zpochybnit závěr, že zde stále zbývají jiní věřitelé s pohledávkami více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Stěžejní odvolací námitky se tedy týkají zejména závěru insolvenčního soudu, že své závazky není dlužník schopen hradit. Dlužníkovi je nutné dát zapravdu v tom směru, že soud prvního stupně, ačkoliv správně dospěl k závěru, že dlužník má více závazků po lhůtě splatnosti, dostatečně neodůvodnil svůj závěr, že dlužník své závazky není schopen hradit.
Jak však bylo nepochybně zjištěno v odvolacím řízení, majetek dlužníka nepostačuje k úhradě všech jeho závazků. Dlužník na jednání popsal veškerý svůj majetek (výslovně uvedl, že žádný další majetek nemá). Tento majetek sestával ze tří automobilů, jejichž cena dle odhadu dlužníka celkem činí přibližně 380.000 Kč, z prostředků na účtech ve výši 111.993 Kč a z pohledávek ve výši kolem 1.500.000 Kč. Celková hodnota dlužníkova majetku tedy dle tvrzení samotného dlužníka činila přibližně 1.992.000 Kč. Přitom závazky dlužníka představují (rovněž dle jeho tvrzení) částku 22.409.339,61 Kč. Dlužník sice tvrdil, že se na jeho účtech nacházelo přibližně 560.000 Kč, ale k této skutečnosti odvolací soud nepřihlédl. Dle tvrzení dlužníka totiž tyto prostředky byly na účet dlužníka připsány po provedení soupisu majetkové podstaty, tedy po rozhodnutí o úpadku. Dle ustanovení § 141 odst. 1 věty třetí IZ se však v odvolacím řízení nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Na závěrech odvolacího soudu by však nic nezměnilo, pokud by k těmto tvrzením dlužníka přihlížel, jelikož uváděná částka je vzhledem k celkové výši závazků dlužníka velmi nízká.
Z prostého porovnání hodnoty majetku dlužníka a výše jeho závazků je zjevné, že souhrn dlužníkových závazků velmi podstatně převyšuje hodnotu jeho majetku (více než jedenáctkrát). Tato skutečnost vede k závěru, že dlužník je (resp. byl již v době rozhodnutí soudu prvního stupně) v úpadku ve formě předlužení dle ustanovení § 3 odst. 3 IZ. Při této formě úpadku přitom dle zákonného znění není nutno hodnotit schopnost dlužníka závazky splácet. Dle ustanovení § 3 odst. 3 věty třetí IZ je sice nutné při stanovení hodnoty dlužníkova majetku přihlížet rovněž k další správě jeho majetku a k provozování jeho podniku, ovšem zjištěné skutečnosti nenasvědčují tomu, že by dlužník mohl odvrátit předlužení tímto způsobem. Dlužník sice u odvolacího jednání tvrdil, že ze své činnosti očekává čistý zisk kolem milionu korun měsíčně, který by mohl použít k úhradě svých závazků, ale toto tvrzení ničím nedoložil. S ohledem na dosavadní zjištění (při jednání s věřiteli před rozhodnutím o úpadku nabízel splátkové kalendáře s podstatně nižšími splátkami) se však nejeví pravděpodobným, že by byl schopen použít příjmy ze své podnikatelské činnosti k úhradě závazků v takové míře (i v odvolání dlužník uvedl, že se jeho obrat, nikoliv tedy čistý zisk, měl zvýšit jen na 800.000 Kč měsíčně). I dlužníkem tvrzené tempo splácení by však vzhledem k celkové výši závazků vedlo k jejich úhradě až v poměrně dlouhé době (v případě čistého zisku 1.000.000 Kč by závazky splácel cca 22 měsíců), přitom podstatná většina závazků dlužníka (ne-li všechny) jsou dle jeho vlastních tvrzení po splatnosti.
Proto odvolací soud považuje závěr soudu prvního stupně o tom, že se dlužník nachází v úpadku, za správný, když má úpadek dlužníka za prokázaný ve formě předlužení. Proto již nepřezkoumával závěr soudu prvního stupně o tom, zda je dlužník v úpadku i ve formě platební neschopnosti. Prokázaný úpadek dlužníka i jen v jedné z jeho forem je pro přezkum v této věci dostatečný.
Odvolací soud nepovažuje za důvodné ani odvolání dlužníka proti výroku II. usnesení, kterým byla insolvenční správkyní ustanovená JUDr. Alenu Pšejová, Ph.D. Ustanovení § 26 věty druhé IZ totiž omezuje odvolací důvody tím způsobem, že lze namítat pouze to, že insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že je podjatý. Dlužník sice tvrdil, že správkyně je podjatá, ale důvody spatřoval pouze v jejím postupu v insolvenčním řízení. Důvodem podjatosti správce přitom může být pouze vztah k věci nebo k účastníkovi řízení (resp. jinému procesnímu subjektu), nic takového však dlužník netvrdí. Nadto se tvrzené důvody podjatosti vztahují k postupu správce po rozhodnutí o úpadku, dle ustanovení § 26 věty třetí IZ se (v rámci odvolacího řízení proti usnesení o ustanovení insolvenčního správce) ovšem ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, v odvolacím řízení nepřihlíží. Odvolací soud přitom ani z obsahu spisu nezjistil u ustavené insolvenční správkyně žádný ze zákonných odvolacích důvodů uvedených v ustanovení § 26 IZ.
Odvolací soud rovněž považuje za správný výrok soudu prvního stupně, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem. Reorganizace je dle § 316 odst. 4 IZ vyloučena z důvodu, že roční úhrn čistého obratu dlužníka za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu nedosáhl částku alespoň 50.000.000 Kč (jak vyplývá z účetní závěrky za rok 2015 založené ve sbírce listin obchodního rejstříku) a dlužník nemá nejméně 50 zaměstnanců (jak vyplývá z jeho vyjádření ze dne 26.4.2016). Dlužník současně nepředložil nejpozději do rozhodnutí o úpadku reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných a polovinou všech nezajištěných věřitelů, ani nepožádal o prodloužení lhůty k jeho předložení, reorganizace tedy není přípustná ani dle ustanovení § 316 odst. 5 a 6 IZ. Jelikož je dlužník podnikající právnickou osobou, není přípustné ani oddlužení (§ 389 odst. 1 IZ). Proto bylo namístě postupem dle ustanovení § 148 odst. 1 IZ spojit rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu.
Ze všech uvedených důvodů postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ) a napadené usnesení v přezkoumávaném rozsahu jako ve výroku věcně správné potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, navrhujícímu věřiteli a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.
Olomouc 21. června 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu
KSOS 22 INS 7486/2016 4 VSOL 45/2017-A-56
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka K&L Partners s.r.o., se sídlem č.p. 102, 739 53 Horní Tošanovice, IČ: 29441129, zastoupeného Jiřím Palatou, obecným zmocněncem, bytem Potštát, Půtova 207, PSČ 753 62, o insolvenčním návrhu věřitele Česká spořitelna, a.s., se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, IČ: 45244782, do které vstoupilo Krajské státní zastupitelství v Ostravě, se sídlem Ostrava, Na Hradbách 21, PSČ 729 01, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 7486/2016-A-27 ze dne 9.12.2016, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 7486/2016-A-37 ze dne 15.3.2017,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 7486/2016-A-27 ze dne 9.12.2016, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 7486/2016-A-37 ze dne 15.3.2017, se ve výrocích I., II. a III. potvrzuje.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě zjistil úpadek dlužníka K&L Partners s.r.o. (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Alenu Pšejovou, Ph.D. (výrok II.), na majetek dlužníka prohlásil isir.justi ce.cz konkurs (výrok III.), vyzval věřitele k přihlášení pohledávek ve lhůtě dvou měsíců od zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok IV.), vyzval věřitele, aby insolvenčnímu správci sdělili, jaká zajišťovací práva uplatňují na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových právech (výrok V.), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění poskytovaly insolvenčnímu správci (výrok VI.), nařídil přezkumné jednání na 14.3.2017 (výrok VII.), svolal schůzi věřitelů, která se bude konat po skončení přezkumného jednání a stanovil její program (výrok VIII.), vyslovil, že účinky usnesení nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IX.), předvolal dlužníka a insolvenčního správce k přezkumnému jednání (výrok X.) a uložil navrhovateli povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení (výrok XI.).
V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud uvedl, že navrhovatel je aktivně legitimován k podání insolvenčního návrhu, návrh obsahoval všechny náležitosti v souladu s ustanovením § 103 odst. 2 insolvenčního zákona, doložil, že má za dlužníkem pohledávku po dobu více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a připojil její přihlášku. Splatnou pohledávku navrhovatele insolvenční soud zjistil ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 28.11.2014, z výpisu z účetních knih navrhovatele, ze smlouvy o zastavení pohledávek ze dne 28.11.2014, ze smlouvy o vyplňovacím právu směnečném ze dne 28.11.2014, z další smlouvy o úvěru ze dne 28.11.2014, ze smlouvy o vyplňovacím právu směnečném a z bankovní záruky ze dne 23.12.2014. Insolvenční soud zjistil, že dalším věřitelem dlužníka je Komerční banka a.s., a to ze smluv o revolvingovém úvěru ze dne 19.11.2014. Dlužník uvedl, že pohledávky České spořitelny, a.s. i Komerční banky, a.s. v plném rozsahu uznává a dále, že jeho věřiteli jsou i Česká správa sociálního zabezpečení a Finanční úřad Frýdek-Místek, se kterými však jedná o splátkovém kalendáři. Na prvním jednání dlužník uvedl, že jeho věřiteli jsou i další věřitelé, kteří podali přihlášky do insolvenčního řízení, a to Allianz pojišťovna a.s. a TTS Marine Ostrava s.r.o., v likvidaci, přičemž tyto pohledávky byly zčásti uhrazeny a zbytek bude uhrazen po jednání. Komerční banka a.s. sdělila, že eviduje za dlužníkem splatný závazek ve výši 8.498.077,34 Kč, dlužník nabídl hrazení měsíční splátky 10.000 Kč, avšak splátkový kalendář s dlužníkem sjednán nebyl. Okresní správa sociálního zabezpečení Frýdek-Místek sdělila, že eviduje ke dni 15.9.2016 splatnou pohledávku ve výši 109.147 Kč a dne 15.9.2016 bylo rozhodnuto o nepovolení placení dlužného pojistného a penále ve splátkách. Pohledávka věřitele byla osvědčena exekučním příkazem ze dne 6.5.2016 ve výši nedoplatku 11.378 Kč a exekučních nákladů 500 Kč, exekučním příkazem ze dne 6.5.2016 na částku ve výši 39.755 Kč a exekučních nákladů 794 Kč, výkazem nedoplatků ze dne 6.11.2015 na částku 91.378 Kč, výkazem nedoplatků ze dne 12.4.2016 na částku 39.583 Kč a žádostí dlužníka o splátkový kalendář ze dne 6.9.2016. Dále bylo zjištěno, že věřitelem dlužníka je i Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, pracoviště ve Frýdku-Místku, a to z výkazu nedoplatků ke dni 25.4.2016 na částku 143.398 Kč, ke dni 25.4.2016 na částku 57.969 Kč, ke dni 25.5.2016 na částku 30.748 Kč, ke dni 30.8.2016 na částku 161.713 Kč a z platebního výměru na daň z příjmu fyzických osob ze dne 4.4.2016 na částku 1.968 Kč. V řízení bylo zjištěno,
že dlužník je v úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, jelikož má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Přestože dlužník v mezidobí některé závazky uhradil a s věřiteli jednal o splátkovém kalendáři, věřitelé Česká spořitelna a.s., Komerční banka a.s. a Česká správa sociálního zabezpečení na dohodu o splátkovém kalendáři nepřistoupili. Soud rozhodnutí o úpadku spojil s rozhodnutím o prohlášení konkursu jako jediným možným způsobem řešení úpadku, neboť dlužník ani nepředložil schválený reorganizační plán ve lhůtě stanovené ustanovením § 316 odst. 5 insolvenčního zákona ani nepožádal o prodloužení této lhůty dle ustanovení § 316 odst. 6 IZ. Navrhovateli byla uložena povinnost zaplatit soudní poplatek dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích.
Proti tomuto usnesení, a to konkrétně proti jeho výrokům I. až III. dlužník podal odvolání. Uvedl, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek dlužníka není osvědčen. Z návrhu není vůbec patrné, jaká byla původní výše pohledávky, neboť věřitel Česká spořitelna, a.s. uvedl pouze to, že dlužníkovi umožnil čerpat finanční prostředky až do výše 10.000.000 Kč, aniž by uvedl konkrétní výši čerpané částky, a že aktuální výše jistiny by měla být 2.355.456,40 Kč, na rozdíl od smlouvy o úvěru č. 1341/14 LCD, u které věřitel přímo tvrdí, že poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 5.000.000 Kč, přičemž aktuální výše jistiny by měla být 3.318.000 Kč. Z návrhu ani z dalších vyjádření České spořitelny není vůbec zřejmé, proč nevyužil institutu zajištění. Do dnešního dne nebyl věřitel schopen doložit ani jednu z vystavených směnek. Věřitel prakticky ničeho neuvádí o tom, že mu bylo poskytnuto plnění z titulu bankovní záruky a že mu byla ze strany Českomoravské záruční a rozvojové banky vyplacena dne 6.5.2016 částka ve výši 2.322.600 Kč. Netransparentnost vyplacených a přijatých finančních prostředků ze strany věřitele České spořitelny a.s. pak vzbuzuje pochybnosti o tom, zda má skutečně vůči dlužníkovi splatnou pohledávku. Za situace, kdy dlužník je schopen věřiteli v průběhu 1 až 2 let postupně pohledávku nikoliv v zanedbatelné výši uspokojovat, nelze uzavřít, že by dlužník nebyl schopen své závazky plnit. Soud nepřihlédl k tomu, že pohledávky věřitelů Allianz Pojišťovna a.s. a TTS Marine Ostrava s.r.o. v likvidaci byly před rozhodnutím o úpadku plně uspokojeny. Pod pluralitu věřitelů nelze zahrnout Okresní správu sociálního zabezpečení Frýdek-Místek a Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, protože v obou případech jde stále jen o jednoho věřitele-stát. Soud prvního stupně se dostatečně nezabýval neschopností dlužníka své závazky plnit, neboť v tomto směru neprovedl žádné dokazování a z napadeného usnesení se nepodává ničeho, na základě čeho by mohl být přijat závěr, že dlužník není schopen své závazky plnit. Ani jedna z bankovních institucí se nerozhodla vymáhat pohledávku vůči dlužníkovi prostřednictvím výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Není možné tvrdit, že by nebylo možné dosáhnout uspokojení některých ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Soud prvního stupně se nevypořádal s tvrzeními uvedenými ve vyjádření dlužníka ze dne 26.4.2016, kde soudu řádně sepsal seznam pohledávek dlužníka, jejichž výše dosahuje částky cca 1,5 milionu korun. Počínaje 15.3.2016 se obrat dlužníka měl zvýšit o 100 % a měl tak činit 800.000 Kč měsíčně. Vrchní soud v Praze např. v usnesení sp. zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1 VSPH 277/2008 z 21.1.2009 nebo sp. zn. KSHK 41 INS 1042/2009, 1 VSPH 269/2009 z 19.6.2009 vyslovil, že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu věřitele musí být vždy odůvodněno způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 o.s.ř. V napadeném usnesení zcela absentují skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci, tj. jaké skutečnosti má soud za prokázány, resp. osvědčeny, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak je posoudil po právní stránce. Dlužník poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 283/2000 týkající se hodnocení důkazů. K osobě insolvenční správkyně JUDr. Aleny Pšejové uvedl, že má pochybnosti o její nepodjatosti. Správkyně, přestože napadené rozhodnutí doposud není pravomocné, nevyčkává rozhodnutí odvolacího soudu a ve věci činí úkony, jako by odvolání ani nebylo podáno. Žádá o informace od klientů společnosti Auto-služby K &L s.r.o., přestože jde o subjekt odlišný od dlužníka a dochází k poškození této společnosti. Z těchto důvodů dlužník navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, případně aby sám rozhodl tak, že se návrh zamítá.
Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a po projednání věci u ústního jednání dospěl k následujícím závěrům.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").
Podle ustanovení § 3 odst. 4 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
Podle ustanovení § 26 IZ proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.
Podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.
Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dne 31.3.2016 podala u Krajského soudu v Ostravě společnost Česká spořitelna, a.s. insolvenční návrh proti dlužníkovi K&L Partners s.r.o., tvrdila přitom, že má vůči němu pohledávky po splatnosti v celkové výši 5.673.456,42 Kč, které současně do insolvenčního řízení přihlásila. Jako dalšího věřitele označila Komerční banku. a,s, která v podání ze dne 20.4.2016 uvedla, že její pohledávka činí 8.505.580,52 Kč. Dlužník ve vyjádření ze dne 26.4.2016 uvedl, že dluhy vůči těmto věřitelům existují. K vyjádření rovněž připojil seznam majetku (který však nesplňoval podmínky dle § 104 IZ, zejména chybělo prohlášení o jeho správnosti a úplnosti), v němž vedle movitých věcí označil pohledávky za svými dlužníky v celkové výši 1.422.925,20 Kč. Ve vyjádření též uvedl, že má dva stálé zaměstnance.
V podání ze dne 4.10.2016 sdělila společnost Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s., že na výzvu Komerční banky, a.s. a České spořitelny, a.s. těmto subjektům plnila na základě bankovní záruky za dlužníka jeho dluh vůči těmto společnostem, a z tohoto důvodu má za dlužníkem pohledávky v celkové výši 8.771.186,13 Kč.
Na jednání před krajským soudem dne 30.8.2016 dlužník uvedl, že pohledávky České spořitelny, a.s. a Komerční banky a.s. v celém rozsahu uznává.
Dne 14.3.2017 se konalo přezkumné jednání. Byly přezkoumány přihlášené pohledávky v celkové výši 22.409.339,61 Kč, a to včetně pohledávek navrhovatele v celkové výši 3.760.433,75 Kč, pohledávek věřitele Komerční banka, a.s. v celkové výši 8.478,077,34 Kč a pohledávek věřitele Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. v celkové výši 8.893.518,73 Kč. Všechny přezkoumávané pohledávky na přezkumném jednání dlužník i insolvenční správce uznali.
Na jednání u odvolacího soudu, které se konalo dne 21.6.2017, dlužník uvedl, že výslovně uznává všechny pohledávky tak, jak byly přezkoumány u přezkumného jednání. Rovněž uvedl, že pohledávky České spořitelny, a.s., Komerční banky, a.s. a Českomoravské záruční a rozvojové banky, a.s. byly v době rozhodování soudu prvního stupně již déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dále uvedl-s odkazem na seznam majetku, který přiložil krajskému soudu ke svému předchozímu vyjádření ze dne 26.4.2016, že automobil Škoda Fabia by se dal prodat cca za 30.000 Kč, automobil Mercedes Benz rovněž za cca 30.000 Kč, automobil Audi A3 přibližně za 320.000 Kč. Uvedl, že horizontální vrtačka uvedená v seznamu majetku je ve skutečnosti vlastnictvím leasingové společnosti Erste leasing, nikoliv vlastnictvím dlužníka, což platí i pro další nástroje. K finančním prostředkům dlužníka uvedl, že vedle částky 111.993 Kč, kterou sepsala správkyně do majetkové podstaty, se na účtu dlužníka nachází prostředky, které na účet došly po soupisu majetkové podstaty z titulu úhrady dlužníkových pohledávek, které měl za svými zákazníky, částka na účtu dlužníka tedy činí přibližně 560.000 Kč. Dále dlužník uvedl, že jiný majetek (neuvedený v seznamu majetku) nevlastní. Uvedl, že zjištěné pohledávky by byl schopen uhradit ve splátkovém kalendáři měsíčně ze zisku, jelikož předpokládá, že čistý měsíční zisk bude činit cca 1 mil. Kč.
Dlužník v odvolání částečně zpochybnil pohledávku navrhujícího věřitele s tím, že za dlužníka plnila ve prospěch navrhovatele společnost Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s., což mohlo mít vliv na výši pohledávky. V průběhu řízení před soudem prvního stupně (a to na jednání dne 30.8.2016) však dlužník pohledávku navrhovatele výslovně uznal v plné výši uplatněné navrhovatelem. Za této situace mohl insolvenční soud s ohledem na ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř. (podle kterého může soud vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků) považovat pohledávku navrhovatele, a tedy i jeho aktivní legitimaci podat insolvenční návrh, za zjištěnou. Toto stanovisko dlužník potvrdil i po rozhodnutí o úpadku tím, že pohledávku navrhovatele (stejně jako všechny další přihlášené a přezkoumávané pohledávky) uznal na přezkumném jednání. Rovněž při jednání odvolacího soudu výslovně potvrdil, že všechny přihlášené pohledávky uznává s tím, že pohledávky tří největších věřitelů-Komerční banky, a.s. a České spořitelny, a.s. a Českomoravské záruční a rozvojové banky, a.s., které dohromady činí 21.132.029,82 Kč, byly ke dni rozhodnutí o úpadku více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dlužník před rozhodnutím o úpadku vedle pohledávky navrhovatele uznal i pohledávku věřitele Komerční banka, a.s., takže insolvenční soud postupoval správně, pokud pohledávky dvou věřitelů považoval za zjištěné. Znakem úpadku dlužníka, a to jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení, je mnohost věřitelů. Ta je dána, má-li vůči dlužníkovi vedle navrhovatele pohledávku nejméně jeden další věřitel (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2012, senátní značky 29 NSČR 52/2011, které je veřejně přístupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz), kterým v daném případě nepochybně (i dle tvrzení dlužníka) byla společnost Komerční banka, a.s. Proto lze uzavřít, že mnohost věřitelů byla soudem prvního stupně zjištěna správně.
Odvolací námitky, že, jednotlivé organizační složky státu je nutné považovat za jediného věřitele-stát, a že někteří věřitelé vzali své přihlášky pohledávky zpět, se týkají pouze některých věřitelů a nejsou způsobilé zpochybnit závěr, že zde stále zbývají jiní věřitelé s pohledávkami více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Stěžejní odvolací námitky se tedy týkají zejména závěru insolvenčního soudu, že své závazky není dlužník schopen hradit. Dlužníkovi je nutné dát zapravdu v tom směru, že soud prvního stupně, ačkoliv správně dospěl k závěru, že dlužník má více závazků po lhůtě splatnosti, dostatečně neodůvodnil svůj závěr, že dlužník své závazky není schopen hradit.
Jak však bylo nepochybně zjištěno v odvolacím řízení, majetek dlužníka nepostačuje k úhradě všech jeho závazků. Dlužník na jednání popsal veškerý svůj majetek (výslovně uvedl, že žádný další majetek nemá). Tento majetek sestával ze tří automobilů, jejichž cena dle odhadu dlužníka celkem činí přibližně 380.000 Kč, z prostředků na účtech ve výši 111.993 Kč a z pohledávek ve výši kolem 1.500.000 Kč. Celková hodnota dlužníkova majetku tedy dle tvrzení samotného dlužníka činila přibližně 1.992.000 Kč. Přitom závazky dlužníka představují (rovněž dle jeho tvrzení) částku 22.409.339,61 Kč. Dlužník sice tvrdil, že se na jeho účtech nacházelo přibližně 560.000 Kč, ale k této skutečnosti odvolací soud nepřihlédl. Dle tvrzení dlužníka totiž tyto prostředky byly na účet dlužníka připsány po provedení soupisu majetkové podstaty, tedy po rozhodnutí o úpadku. Dle ustanovení § 141 odst. 1 věty třetí IZ se však v odvolacím řízení nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Na závěrech odvolacího soudu by však nic nezměnilo, pokud by k těmto tvrzením dlužníka přihlížel, jelikož uváděná částka je vzhledem k celkové výši závazků dlužníka velmi nízká.
Z prostého porovnání hodnoty majetku dlužníka a výše jeho závazků je zjevné, že souhrn dlužníkových závazků velmi podstatně převyšuje hodnotu jeho majetku (více než jedenáctkrát). Tato skutečnost vede k závěru, že dlužník je (resp. byl již v době rozhodnutí soudu prvního stupně) v úpadku ve formě předlužení dle ustanovení § 3 odst. 3 IZ. Při této formě úpadku přitom dle zákonného znění není nutno hodnotit schopnost dlužníka závazky splácet. Dle ustanovení § 3 odst. 3 věty třetí IZ je sice nutné při stanovení hodnoty dlužníkova majetku přihlížet rovněž k další správě jeho majetku a k provozování jeho podniku, ovšem zjištěné skutečnosti nenasvědčují tomu, že by dlužník mohl odvrátit předlužení tímto způsobem. Dlužník sice u odvolacího jednání tvrdil, že ze své činnosti očekává čistý zisk kolem milionu korun měsíčně, který by mohl použít k úhradě svých závazků, ale toto tvrzení ničím nedoložil. S ohledem na dosavadní zjištění (při jednání s věřiteli před rozhodnutím o úpadku nabízel splátkové kalendáře s podstatně nižšími splátkami) se však nejeví pravděpodobným, že by byl schopen použít příjmy ze své podnikatelské činnosti k úhradě závazků v takové míře (i v odvolání dlužník uvedl, že se jeho obrat, nikoliv tedy čistý zisk, měl zvýšit jen na 800.000 Kč měsíčně). I dlužníkem tvrzené tempo splácení by však vzhledem k celkové výši závazků vedlo k jejich úhradě až v poměrně dlouhé době (v případě čistého zisku 1.000.000 Kč by závazky splácel cca 22 měsíců), přitom podstatná většina závazků dlužníka (ne-li všechny) jsou dle jeho vlastních tvrzení po splatnosti.
Proto odvolací soud považuje závěr soudu prvního stupně o tom, že se dlužník nachází v úpadku, za správný, když má úpadek dlužníka za prokázaný ve formě předlužení. Proto již nepřezkoumával závěr soudu prvního stupně o tom, zda je dlužník v úpadku i ve formě platební neschopnosti. Prokázaný úpadek dlužníka i jen v jedné z jeho forem je pro přezkum v této věci dostatečný.
Odvolací soud nepovažuje za důvodné ani odvolání dlužníka proti výroku II. usnesení, kterým byla insolvenční správkyní ustanovená JUDr. Alenu Pšejová, Ph.D. Ustanovení § 26 věty druhé IZ totiž omezuje odvolací důvody tím způsobem, že lze namítat pouze to, že insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že je podjatý. Dlužník sice tvrdil, že správkyně je podjatá, ale důvody spatřoval pouze v jejím postupu v insolvenčním řízení. Důvodem podjatosti správce přitom může být pouze vztah k věci nebo k účastníkovi řízení (resp. jinému procesnímu subjektu), nic takového však dlužník netvrdí. Nadto se tvrzené důvody podjatosti vztahují k postupu správce po rozhodnutí o úpadku, dle ustanovení § 26 věty třetí IZ se (v rámci odvolacího řízení proti usnesení o ustanovení insolvenčního správce) ovšem ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, v odvolacím řízení nepřihlíží. Odvolací soud přitom ani z obsahu spisu nezjistil u ustavené insolvenční správkyně žádný ze zákonných odvolacích důvodů uvedených v ustanovení § 26 IZ.
Odvolací soud rovněž považuje za správný výrok soudu prvního stupně, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem. Reorganizace je dle § 316 odst. 4 IZ vyloučena z důvodu, že roční úhrn čistého obratu dlužníka za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu nedosáhl částku alespoň 50.000.000 Kč (jak vyplývá z účetní závěrky za rok 2015 založené ve sbírce listin obchodního rejstříku) a dlužník nemá nejméně 50 zaměstnanců (jak vyplývá z jeho vyjádření ze dne 26.4.2016). Dlužník současně nepředložil nejpozději do rozhodnutí o úpadku reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných a polovinou všech nezajištěných věřitelů, ani nepožádal o prodloužení lhůty k jeho předložení, reorganizace tedy není přípustná ani dle ustanovení § 316 odst. 5 a 6 IZ. Jelikož je dlužník podnikající právnickou osobou, není přípustné ani oddlužení (§ 389 odst. 1 IZ). Proto bylo namístě postupem dle ustanovení § 148 odst. 1 IZ spojit rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu.
Ze všech uvedených důvodů postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ) a napadené usnesení v přezkoumávaném rozsahu jako ve výroku věcně správné potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, navrhujícímu věřiteli a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.
Olomouc 21. června 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu