4 VSOL 348/2017-B-14
KSBR 33 INS 23932/2016 4 VSOL 348/2017-B-14
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , r.č. anonymizovano , IČ: 66556686, bytem Kunštát na Moravě, Nová 504, PSČ 679 72, o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.2.2017, č.j. KSBR 33 INS 23932/2016-B-6
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.2.2017, č.j. KSBR 33 INS 23932/2016-B-6 se ve výroku I. a ve výroku II., pokud jím byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka, p o t v r z u j e .
II. Odvolání dlužníka proti zbývající části výroku II., výrokům III. a IV. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.2.2017, č.j. KSBR 33 INS 23932/2016-B-6 se o d m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně neschválil oddlužení dlužníka (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs, deklaroval, jaká oprávnění přecházejí z dlužníka na insolvenčního správce prohlášením konkursu, a že osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, budou napříště plnění poskytovat namísto dlužníka insolvenčnímu správci (výrok II.), dále isir.justi ce.cz rozhodl, že konkurs bude projednán jako nepatrný (výrok III.), a deklaroval, že toto usnesení je účinné od okamžiku zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IV.).
V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že dne 30.11.2016 zjistil úpadek dlužníka a povolil oddlužení, když z údajů uvedených dlužníkem bylo zřejmé, že splňuje podmínky pro oddlužení. K přezkumnému jednání a schůzi věřitelů dne 1.2.2017 se dlužník bez omluvy nedostavil a dle sdělení insolvenčního správce je dlužník nekontaktní a neposkytuje mu žádnou součinnost. Dále byly zjištěny dva osobní automobily, které dlužník neuvedl v seznamu svého majetku. Po povolení oddlužení tudíž vyšly najevo okolnosti, pro které je nutno oddlužení neschválit, neboť dle § 395 odst. 2 insolvenčního zákona dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Jelikož dlužník neplnil své povinnosti v insolvenčním řízení, neposkytoval správci součinnost, k níž byl povinen, nedostavil se na nařízené jednání, současně se zachoval nepoctivě či nedbale, když neuvedl v seznamu svého majetku dva osobní automobily, a je zde tudíž dán důvod pro neschválení oddlužení dle § 395 a § 405 insolvenčního zákona, současně soud rozhodl o konkursu na majetek dlužníka, který bude projednán jako nepatrný, neboť dlužník splňuje podmínky pro nepatrný konkurs dle § 314 odst. 1 insolvenčního zákona.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, a to do všech jeho výroků. Namítal, že k přezkumnému jednání a schůzi věřitelů se nedostavil z toho důvodu, že mu usnesení o nařízení jednání nebylo doručeno, a pokud existuje doručenka s jeho podpisem, takovou doručenku nikdy nepodepsal. Zároveň uvedl, že nemá možnost insolvenční řízení sledovat na internetu. Dále uvedl, že mu nebyl doručen ani dopis od správce. Pokud jde o to, že v seznamu majetku neuvedl dva osobní automobily, uvedl, že tato vozidla nemají žádnou hodnotu, když jeden je vrak a druhé vozidlo je staré 16 let. Vozidla do seznamu neuvedl právě z toho důvodu, že nemají žádnou cenu a nemohou mít podstatný vliv na uspokojení jeho věřitelů. Splátkovým kalendářem zaplatí podstatně více, než by se zaplatilo zpeněžením těchto vozidel. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud na základě odvolání podaného včas a osobou oprávněnou přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.
Podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr.
Podle ustanovení § 395 odst. 2 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.
Podle ustanovení § 405 odst. 1 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.
Podle ustanovení § 405 odst. 2 IZ, jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
S ohledem na obsah insolvenčního spisu považuje odvolací soud za nutné především uvést, že soud prvního stupně uvedl v odůvodnění napadeného usnesení správná skutková zjištění, a to pokud jde o zjištění, že dlužník v seznamu majetku neuvedl dva své osobní automobily.
Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu § 395 odst. 1, písm. a) IZ poctivý záměr trvá po celou dobu oddlužení (i po schválení oddlužení); po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo ( viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4.2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod č. 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek -dále jen R 86/2013 ).
Dlužník je povinen uvést v seznamu majetku veškerý svůj majetek. Hodnocení, zda jde o majetek zpeněžitelný v insolvenčním řízení, není na dlužníku. Jinak řečeno, dlužníkova subjektivní představa, že určitý majetek, jenž je obecně (druhově) vnímán jako majetek hodnotný, má nulovou hodnotu, se může promítnout v seznamu majetku v údaji o dlužníkem odhadované hodnotě majetku, nikoliv tak, že dlužník tento majetek v seznamu majetku pomine (viz výše citované R 86/2013 ).
V tom, že dlužník v seznamu majetku neoznačil část svého majetku, spatřuje Nejvyšší soud vzorový příklad toho, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr (viz výše citované R 86/2013 ).
Základním principem při způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (na jehož závěru pak je dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů) je zásada, že dlužník jedná poctivě a má zodpovědný přístup k plnění povinnosti v insolvenčním řízení. Na základě shora uvedených zjištění a citované judikatury Nejvyššího soudu je nutno zdůraznit, že jednou z nejdůležitějších povinností dlužníka, který podává insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, je, aby připojil k insolvenčnímu návrhu (kromě jiného) seznam majetku (§ 104 odst. 1, písm. a/ IZ), který obsahuje všechny předepsané náležitosti. Význam, jaký má splnění této povinnosti pro insolvenční řízení, je zdůrazněn i požadavkem, aby dlužník seznam podepsal a výslovně uvedl, že je správný a úplný (§ 104 odst. 4 IZ).
Jak je ze shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu zřejmé, neuvedení majetku v seznamu majetku je považováno za nepoctivý záměr dlužníka ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 IZ. Tento nepoctivý záměr dlužníka, spočívající v neuvedení dvou osobních automobilů v seznamu majetku je proto již sám o sobě postačující k neschválení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka (§ 405 odst. 1, 2 IZ). Proto již nebylo nutno, aby se odvolací soud zabýval přezkumem závěrů soudu prvního stupně a odvolacími námitkami týkajícími se předvolání dlužníka k přezkumnému jednání a schůzi věřitelů a jeho součinnosti s insolvenčním správcem.
Proto odvolací soud rozhodnutí ve výrocích I. a II., pokud jím byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka, jako věcně správné potvrdil.
Pokud jde o odvolání do zbývající části výroku II. a výroků III. a IV., pak toto odvolání odvolací soud odmítl dle ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř.. Proti výroku o nepatrném konkursu není odvolání přípustné dle ustanovení § 314 odst. 4 IZ a ve zbytku jde o citaci zákonných ustanovení.
P o u č e n í : Proti výroku I. tohoto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Proti výroku II. tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Olomouc 25. dubna 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu
KSBR 33 INS 23932/2016 4 VSOL 348/2017-B-14
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , r.č. anonymizovano , IČ: 66556686, bytem Kunštát na Moravě, Nová 504, PSČ 679 72, o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.2.2017, č.j. KSBR 33 INS 23932/2016-B-6
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.2.2017, č.j. KSBR 33 INS 23932/2016-B-6 se ve výroku I. a ve výroku II., pokud jím byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka, p o t v r z u j e .
II. Odvolání dlužníka proti zbývající části výroku II., výrokům III. a IV. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.2.2017, č.j. KSBR 33 INS 23932/2016-B-6 se o d m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně neschválil oddlužení dlužníka (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs, deklaroval, jaká oprávnění přecházejí z dlužníka na insolvenčního správce prohlášením konkursu, a že osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, budou napříště plnění poskytovat namísto dlužníka insolvenčnímu správci (výrok II.), dále isir.justi ce.cz rozhodl, že konkurs bude projednán jako nepatrný (výrok III.), a deklaroval, že toto usnesení je účinné od okamžiku zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IV.).
V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že dne 30.11.2016 zjistil úpadek dlužníka a povolil oddlužení, když z údajů uvedených dlužníkem bylo zřejmé, že splňuje podmínky pro oddlužení. K přezkumnému jednání a schůzi věřitelů dne 1.2.2017 se dlužník bez omluvy nedostavil a dle sdělení insolvenčního správce je dlužník nekontaktní a neposkytuje mu žádnou součinnost. Dále byly zjištěny dva osobní automobily, které dlužník neuvedl v seznamu svého majetku. Po povolení oddlužení tudíž vyšly najevo okolnosti, pro které je nutno oddlužení neschválit, neboť dle § 395 odst. 2 insolvenčního zákona dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Jelikož dlužník neplnil své povinnosti v insolvenčním řízení, neposkytoval správci součinnost, k níž byl povinen, nedostavil se na nařízené jednání, současně se zachoval nepoctivě či nedbale, když neuvedl v seznamu svého majetku dva osobní automobily, a je zde tudíž dán důvod pro neschválení oddlužení dle § 395 a § 405 insolvenčního zákona, současně soud rozhodl o konkursu na majetek dlužníka, který bude projednán jako nepatrný, neboť dlužník splňuje podmínky pro nepatrný konkurs dle § 314 odst. 1 insolvenčního zákona.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, a to do všech jeho výroků. Namítal, že k přezkumnému jednání a schůzi věřitelů se nedostavil z toho důvodu, že mu usnesení o nařízení jednání nebylo doručeno, a pokud existuje doručenka s jeho podpisem, takovou doručenku nikdy nepodepsal. Zároveň uvedl, že nemá možnost insolvenční řízení sledovat na internetu. Dále uvedl, že mu nebyl doručen ani dopis od správce. Pokud jde o to, že v seznamu majetku neuvedl dva osobní automobily, uvedl, že tato vozidla nemají žádnou hodnotu, když jeden je vrak a druhé vozidlo je staré 16 let. Vozidla do seznamu neuvedl právě z toho důvodu, že nemají žádnou cenu a nemohou mít podstatný vliv na uspokojení jeho věřitelů. Splátkovým kalendářem zaplatí podstatně více, než by se zaplatilo zpeněžením těchto vozidel. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud na základě odvolání podaného včas a osobou oprávněnou přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.
Podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr.
Podle ustanovení § 395 odst. 2 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.
Podle ustanovení § 405 odst. 1 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.
Podle ustanovení § 405 odst. 2 IZ, jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
S ohledem na obsah insolvenčního spisu považuje odvolací soud za nutné především uvést, že soud prvního stupně uvedl v odůvodnění napadeného usnesení správná skutková zjištění, a to pokud jde o zjištění, že dlužník v seznamu majetku neuvedl dva své osobní automobily.
Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu § 395 odst. 1, písm. a) IZ poctivý záměr trvá po celou dobu oddlužení (i po schválení oddlužení); po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo ( viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4.2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod č. 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek -dále jen R 86/2013 ).
Dlužník je povinen uvést v seznamu majetku veškerý svůj majetek. Hodnocení, zda jde o majetek zpeněžitelný v insolvenčním řízení, není na dlužníku. Jinak řečeno, dlužníkova subjektivní představa, že určitý majetek, jenž je obecně (druhově) vnímán jako majetek hodnotný, má nulovou hodnotu, se může promítnout v seznamu majetku v údaji o dlužníkem odhadované hodnotě majetku, nikoliv tak, že dlužník tento majetek v seznamu majetku pomine (viz výše citované R 86/2013 ).
V tom, že dlužník v seznamu majetku neoznačil část svého majetku, spatřuje Nejvyšší soud vzorový příklad toho, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr (viz výše citované R 86/2013 ).
Základním principem při způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (na jehož závěru pak je dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů) je zásada, že dlužník jedná poctivě a má zodpovědný přístup k plnění povinnosti v insolvenčním řízení. Na základě shora uvedených zjištění a citované judikatury Nejvyššího soudu je nutno zdůraznit, že jednou z nejdůležitějších povinností dlužníka, který podává insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, je, aby připojil k insolvenčnímu návrhu (kromě jiného) seznam majetku (§ 104 odst. 1, písm. a/ IZ), který obsahuje všechny předepsané náležitosti. Význam, jaký má splnění této povinnosti pro insolvenční řízení, je zdůrazněn i požadavkem, aby dlužník seznam podepsal a výslovně uvedl, že je správný a úplný (§ 104 odst. 4 IZ).
Jak je ze shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu zřejmé, neuvedení majetku v seznamu majetku je považováno za nepoctivý záměr dlužníka ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 IZ. Tento nepoctivý záměr dlužníka, spočívající v neuvedení dvou osobních automobilů v seznamu majetku je proto již sám o sobě postačující k neschválení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka (§ 405 odst. 1, 2 IZ). Proto již nebylo nutno, aby se odvolací soud zabýval přezkumem závěrů soudu prvního stupně a odvolacími námitkami týkajícími se předvolání dlužníka k přezkumnému jednání a schůzi věřitelů a jeho součinnosti s insolvenčním správcem.
Proto odvolací soud rozhodnutí ve výrocích I. a II., pokud jím byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka, jako věcně správné potvrdil.
Pokud jde o odvolání do zbývající části výroku II. a výroků III. a IV., pak toto odvolání odvolací soud odmítl dle ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř.. Proti výroku o nepatrném konkursu není odvolání přípustné dle ustanovení § 314 odst. 4 IZ a ve zbytku jde o citaci zákonných ustanovení.
P o u č e n í : Proti výroku I. tohoto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Proti výroku II. tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Olomouc 25. dubna 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu