4 Azs 80/2020
4 Azs 80/2020-30 4 Azs 80/2020-30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: V. S., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2017, č. j. OAM-547/ZA-ZA04-ZA17-PD1-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2020, č. j. 2 Az 36/2017-28,
takto:
I. Kasační stížnost s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu žalobce proti označenému rozhodnutí, kterým mu nebyla prodloužena doplňková ochrana podle ustanovení § 53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též stěžovatel ) dne 10. 3. 2020 u zdejšího soudu kasační stížnost. Zároveň požádal o ustanovení advokáta, na kterého podle svého tvrzení nemá finanční prostředky.
[3] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda byla kasační stížnost podána v zákonné lhůtě. Opožděnou kasační stížnost totiž nelze meritorně projednat, taková kasační stížnost musí být odmítnuta. Nejvyšší správní soud přitom shledal, že kasační stížnost byla podána opožděně.
[4] Z doručenky založené ve spisu Městského soudu v Praze vyplývá, že zásilka obsahující kasační stížností napadený rozsudek tohoto soudu, v němž byl stěžovatel řádně poučen o možnosti podání kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů ode dne jeho doručení, byla uložena na poště dne 11. 2. 2020 z důvodu, že adresát nebyl zastižen. Zároveň byl stěžovatel vyzván, aby si zásilku ve stanovené úložní době vyzvedl. Protože si stěžovatel zásilku nevyzvedl v úložní době, byla mu dne 25. 2. 2020 vhozena do domovní schránky.
[5] Podle § 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ) musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí. Podle téhož ustanovení nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout. Ustanovení § 40 odst. 2 s. ř. s. pak stanoví, že lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Podle § 40 odst. 4 s. ř. s. lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit. Podle § 42 odst. 5 s. ř. s. v návaznosti na § 49 odst. 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, platí, že nebyl-li zastižen adresát písemnosti, která se doručuje do vlastních rukou, uloží se písemnost na poště a adresát se o tom vyrozumí s tím, že si má písemnost vyzvednout. Nevyzvedne-li si písemnost do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl; vychází se tedy z tzv. fikce doručení.
[6] Poslední den uvedené desetidenní lhůty počítané od uložení zásilky, která byla určena do vlastních rukou adresáta, nastal v posuzované věci v pátek dne 21. 2. 2020 a tento den se považuje za den doručení písemnosti adresátovi (stěžovateli). Protože dnem, který určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti (dnem doručení), byl v projednávané věci pátek 21. 2. 2020 a jednalo se o lhůtu dvoutýdenní, posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti byl potom pátek 6. 3. 2020. Tento den se totiž svým označením-pátek-shoduje s označením dne, jenž určil počátek lhůty. Nejpozději v tento den mohla být kasační stížnost odeslána s účinky zachování lhůty.
[7] Z poštovního razítka na obálce, v níž byla kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu zaslána, však vyplývá, že kasační stížnost byla odeslána zdejšímu soudu až dne 10. 3. 2020.
[8] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost stěžovatele byla ve smyslu § 106 odst. 2 s. ř. s. podána opožděně, přičemž zmeškání lhůty nelze podle poslední věty téhož ustanovení prominout. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost výrokem I. odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 s. ř. s.
[9] Za této procesní situace již Nejvyšší správní soud neodstraňoval vady kasační stížnosti spočívající v neuvedení kasačních námitek a chybějícím povinném zastoupením stěžovatele ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., neboť by to bylo s ohledem na její opožděnost zcela nadbytečné. Nejvyšší správní soud proto ani nerozhodoval o žádosti stěžovatele o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. výrokem II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u přípustné žádné opravné prostředky.
V Brně dne 22. dubna 2020
Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu
4 Azs 80/2020-30 4 Azs 80/2020-30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: V. S., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2017, č. j. OAM-547/ZA-ZA04-ZA17-PD1-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2020, č. j. 2 Az 36/2017-28,
takto:
I. Kasační stížnost s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu žalobce proti označenému rozhodnutí, kterým mu nebyla prodloužena doplňková ochrana podle ustanovení § 53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též stěžovatel ) dne 10. 3. 2020 u zdejšího soudu kasační stížnost. Zároveň požádal o ustanovení advokáta, na kterého podle svého tvrzení nemá finanční prostředky.
[3] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda byla kasační stížnost podána v zákonné lhůtě. Opožděnou kasační stížnost totiž nelze meritorně projednat, taková kasační stížnost musí být odmítnuta. Nejvyšší správní soud přitom shledal, že kasační stížnost byla podána opožděně.
[4] Z doručenky založené ve spisu Městského soudu v Praze vyplývá, že zásilka obsahující kasační stížností napadený rozsudek tohoto soudu, v němž byl stěžovatel řádně poučen o možnosti podání kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů ode dne jeho doručení, byla uložena na poště dne 11. 2. 2020 z důvodu, že adresát nebyl zastižen. Zároveň byl stěžovatel vyzván, aby si zásilku ve stanovené úložní době vyzvedl. Protože si stěžovatel zásilku nevyzvedl v úložní době, byla mu dne 25. 2. 2020 vhozena do domovní schránky.
[5] Podle § 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ) musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí. Podle téhož ustanovení nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout. Ustanovení § 40 odst. 2 s. ř. s. pak stanoví, že lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Podle § 40 odst. 4 s. ř. s. lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit. Podle § 42 odst. 5 s. ř. s. v návaznosti na § 49 odst. 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, platí, že nebyl-li zastižen adresát písemnosti, která se doručuje do vlastních rukou, uloží se písemnost na poště a adresát se o tom vyrozumí s tím, že si má písemnost vyzvednout. Nevyzvedne-li si písemnost do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl; vychází se tedy z tzv. fikce doručení.
[6] Poslední den uvedené desetidenní lhůty počítané od uložení zásilky, která byla určena do vlastních rukou adresáta, nastal v posuzované věci v pátek dne 21. 2. 2020 a tento den se považuje za den doručení písemnosti adresátovi (stěžovateli). Protože dnem, který určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti (dnem doručení), byl v projednávané věci pátek 21. 2. 2020 a jednalo se o lhůtu dvoutýdenní, posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti byl potom pátek 6. 3. 2020. Tento den se totiž svým označením-pátek-shoduje s označením dne, jenž určil počátek lhůty. Nejpozději v tento den mohla být kasační stížnost odeslána s účinky zachování lhůty.
[7] Z poštovního razítka na obálce, v níž byla kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu zaslána, však vyplývá, že kasační stížnost byla odeslána zdejšímu soudu až dne 10. 3. 2020.
[8] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost stěžovatele byla ve smyslu § 106 odst. 2 s. ř. s. podána opožděně, přičemž zmeškání lhůty nelze podle poslední věty téhož ustanovení prominout. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost výrokem I. odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 s. ř. s.
[9] Za této procesní situace již Nejvyšší správní soud neodstraňoval vady kasační stížnosti spočívající v neuvedení kasačních námitek a chybějícím povinném zastoupením stěžovatele ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., neboť by to bylo s ohledem na její opožděnost zcela nadbytečné. Nejvyšší správní soud proto ani nerozhodoval o žádosti stěžovatele o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. výrokem II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u přípustné žádné opravné prostředky.
V Brně dne 22. dubna 2020
Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu