44 ICm 2221/2011
44 ICm 2221/2011-57 (KSUL 44 INS 9330/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrou Švamberkovou v právní věci žalobce Ing. Aleše Klaudy, Masarykovo nám. 191/18, 405 01 Děčín 1, insolvenční správce dlužníka Valerie anonymizovano , anonymizovano , Švermova 17, 417 25 Lahošť, právně zastoupen JUDr. Ivo Jelínkem, advokátem, se sídlem Fügnerova 600/12, 405 02 Děčín, proti žalovanému Československá obchodní banka, a. s., Radlická 333/150, 150 57, Praha 5, IČ 00001350, o žalobě na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného ve výši 711,06 Kč není pohledávkou po právu

takto:

I. Žaloba ze dne 19.8.2011 na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení sp.zn. KSUL 44 INS 9330/2011 ve výši 711,06 Kč není po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 19.8.2011, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 23.8.2011, se žalobce Ing. Aleš Klaudy, Masarykovo nám. 191/18, 405 01 Děčín 1, insolvenční správce dlužníka Valerie anonymizovano , anonymizovano , Švermova 17, 417 25 Lahošť, domáhal proti žalovanému Československá obchodní banka, a. s., Radlická 333/150, 150 57, Praha 5, IČ 00001350, určení oprávněnosti popření vykonatelné pohledávky (KSUL 44 INS 9330/2011)

žalovaného, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 44 INS 9330/2011. Pohledávka žalovaného ve výši 711,06 Kč byla přihlášena do insolvenčního řízení přihláškou č. 9, kterou žalovaný do insolvenčního řízení přihlásil částku 30.985,90 Kč, spočívající v pohledávce č. 1 ve výši 1.422,30 Kč z debetního zůstatku na postvirovém účtu č. 214690967, pohledávce č. 2 ve výši 29.563,60 Kč vzniklé na základě smlouvy o úvěru č. 002421796R na částku 20.000,-Kč tj. v neuhrazených dlužných úrocích ve výši 11.893,12 Kč, v úrocích z prodlení ve výši 5.454,48 Kč a nákladech řízení ve výši 12.216,-Kč. Při přezkumném jednání dne 1.8.2011 byla zjištěna pohledávka č. 1, pohledávka č. 2 byla popřena co do výše 711,06 Kč v části příslušenství, tj. smluvního úroku z prodlení.

Žalobce v žalobě uvedl, že pohledávku popřel z důvodů, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru není možné sjednat úrok z prodlení smluvně nad rámec zákonného úroku z prodlení. Uvedenou nepřípustnost smluvního úroku z prodlení nad rámec zákonného úroku z prodlení konstatoval svým rozsudkem ze dne 18.12.2008, ve věci vedené pod sp.zn. 15 Co 707/2008 Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, přičemž toto rozhodnutí bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7-8/2010 pod číslem Rc 83/2010. Žalobce dále uvedl, že sice jde o pohledávku vykonatelnou, nicméně vykonatelným titulem je v tomto případě platební rozkaz. Soud tedy v nalézacím řízení výši požadovaných úroků z prodlení nezkoumal a pouze vydal platební rozkaz podle návrhu věřitele tedy podle petitu jeho žaloby, proto insolvenční správce popřel tu část přihlášeného nároku věřitele, který byl požadován v rozporu se zákonem.

Podle § 199 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odst. 3, v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Předmětná žaloba byla podána včas.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 23.11.2011 uvedl, že s předmětnou žalobou nesouhlasí, neboť dlužník nedodržel podmínky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, a proto žalovaný podal dne 6.9.2010 u Okresního soudu v Teplicích návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl vydán a bylo uloženo dlužníku zaplatit částku ve výši 14.562,20 Kč, dále smluvní úrok ve výši 13,4 % p.a. od 19.8.2010 do zaplacení z částky 11.893,12 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. od 19.8.2010 do zaplacení z částky 11.893,12 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 12.216,-Kč. Platební rozkaz vydaný Okresním soudem v Teplicích, č.j. 8 EC 383/2010 ze dne 15.2.2011 nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 18.5.2011. Žalovaný dále uvedl, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou uzavírány ve smyslu ust. § 497 a násl. Obchodního zákoníku, a že smlouva o úvěru patří mezi tzv. absolutní obchody, které se řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu. (KSUL 44 INS 9330/2011)

Po nařízení jednání žalovaný sdělil soudu, že navrhuje, aby soud rozhodl bez jednání. Žalobce se z jednání omluvil a požádal soud, aby rozhodl v jeho nepřítomnosti. Soud tedy dne 26.7.2012 jednal v nepřítomnosti obou účastníků v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

Z podání účastníků vyplývá, že mezi stranami je nesporné, že správce při přezkumném jednání nepopřel přihlášenou pohledávku žalobce ve výši 30.274, 84 Kč a popřel částku 711,06 Kč z důvodu výše. Popřená pohledávka žalovaného je částečně popřeným úrokem z prodlení. Mezi stranami je nesporné, že dlužník uzavřel se žalovaným smlouvu o ČSOB Spotřebitelském úvěru č. 002421796R dne 9.5.2007, kterou řádně nesplácel. Dále je nesporné, že pohledávka žalovaného je vykonatelná na základě platebního rozkazu Okresního soudu v Teplicích č.j. 8EC 383/2010-18.

Mezi stranami zůstalo sporné, zda-li se výše úroků z prodlení ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi dlužníkem fyzickou osobou nepodnikatelem a žalovaným musí řídit kogentní úpravou občanského zákoníku či se řídí dle smluvních ujednání mezi účastníky smlouvy o úvěru.

Vrchní soud v Olomouci v rozsudku ze dne 15.12.2011, č.j. 16 ICm 745/2010 (12 VSOL 8/2011-64) mimo jiného uvedl, že insolvenční správce je při popření vykonatelné pohledávky omezen nejen lhůtou, ale zejména vymezením důvodů pro které může popřít pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušeného orgánu . Vrchní soud v Olomouci dále uvedl, že ve vztahu k pohledávce na úrocích z prodlení se rovněž nelze zabývat námitkou rozporu sazby smluvených úroků s úpravou § 517 OZ, protože se jedná o právní posouzení a tato námitka žalobci podle § 199 odst. 2 IZ nepřísluší .

Po právním posouzení skutkových zjištění a po zhodnocení důkazů dospěl soud zejména vzhledem ke shora uvedenému zákonnému ustanovení § 199 odst. 2 IZ a judikatuře Vrchního soudu v Olomouci k závěru, že žaloba není důvodná, neboť bylo prokázáno, že pohledávka žalovaného je přiznaná pravomocným a vykonatelným rozhodnutím a má za to, že námitka rozporu sazby smluvených úroků s úpravou zákonného úroku z prodlení dle ust. § 517 OZ je jiným právním posouzením, které žalobci v souladu s ust. § 199 odst. 2 IZ v případě pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím nepřísluší, a to ani v případě, kdy se oprávněně domnívá, že smluvený úrok z prodlení je v rozporu se zákonem.

Podle výsledku řízení má v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu nárok na náhradu nákladů řízení žalovaný. Žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil. Za použití ust. § 202 odst. 1 IZ soud žalovanému žádnou náhradu nákladů nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího (§ 204 odst. 1 o. s. ř.).

V Ústí nad Labem dne 26. července 2012 JUDr. Petra Švamberková, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Romana Žáková