43 ICm 821/2018
č. j. 43 ICm 821/2018-119
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl soudkyní Mgr. Evou Zvěřinovou v právní věci
žalobkyně: Ing. Jana Vodrážková, IČO 74267604 bytem Novoměstská 960, 537 01 Chrudim ins. správkyně dlužnice Sylvy Ottové zastoupená advokátem Mgr. Martinem Červinkou sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová proti žalovanému: JUDr. Marcel Smékal, IČO 60351268 sídlem Michelská 1326/62, 140 00 Praha
o určení pravosti a výše popřené pohledávky,
takto: I. Pohledávka žalovaného č. P9/1 v celkové výši 7 865 Kč není v insolvenčním řízení dlužnice Sylvy Ottové pohledávkou po právu. II. Pohledávka žalovaného č. P11/1 v celkové výši 7 865 Kč není v insolvenčním řízení dlužnice Sylvy Ottové pohledávkou po právu. III. Pohledávka žalovaného č. P12/1 v celkové výši 7 865 Kč není v insolvenčním řízení dlužnice Sylvy Ottové pohledávkou po právu.
ISIR
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 30 414 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně Mgr. Martina Červinky. V. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit na soudním poplatku 5 000 Kč, a to na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou ze dne 15. 3. 2018 domáhal na soudu vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že pohledávky žalovaného přihlášené do insolvenčního řízení dlužnice Sylvy Ottové, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 44 INS 1898/2017 nejsou pohledávkami přihlášenými po právu. Žaloba byla odůvodněna tím, že na přezkumném jednání žalobkyně, jako insolvenční správkyně, (dále jen IS), popřela pohledávky žalovaného přihlášené přihláškou pohledávky P 9, P 11 a P 12, a to s odůvodněním, že nárok na úhradu nákladů exekuce vůči dlužnici nevznikl, neboť exekuční titul, na jehož základě je exekuce vedena, je nezpůsobilým exekučním titulem a exekuce tedy nebyla vedena právem. Pohledávka žalovaného dále nemůže být pohledávkou vykonatelnou, neboť usnesení o nařízení exekuce (toliko) vykonatelnost pohledávky nezakládá. Nad rámec popěrného úkonu IS v žalobě uvedl, že nelze přiznat žalovanému náklady exekuce, neboť bylo jeho povinností exekuční řízení spojit a náklady účtovat dlužníku jen jednou. 2. K výzvě soudu o vyjádření se k podané žalobě se žalovaný vyjádřil tak, že navrhl odmítnutí žaloby pro opožděnost, neboť žaloba byla doručena soudu dne 16. 3. 2018, tedy po uplynutí lhůty třiceti dnů podle § 199 IZ, když současně žalovaný k podané žalobě doplnil, že obsah popěrného úkonu neuznává i s odkazem na skutečnost, že k nutnému spojování exekučních řízení dochází až od 1. 1. 2013 dle novelizovaného exekučního řádu. 3. Podanou žalobu žalobkyně doplnila podáním ze dne 14. 6. 2018, když odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích 42 ICm 4228/2017-25 s odkazem na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 a 31 Cdo 958/2012. Pohledávky přihlášené žalovaným jako pohledávky vykonatelné nejsou pohledávkami vykonatelnými, resp. žalovaný jejich vykonatelnost nikterak nedoložil, když jedinou jeho přílohou přihlášky pohledávky bylo usnesení soudu o nařízení exekuce. 4. Soud konstatuje, že žalobu má za včas podanou, vzhledem k právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu dne 16. 2. 2018 a datu podání žaloby dne 15. 3. 2018, když podle § 199 (shodně i 198) odst. 1 IZ může IS (věřitelé), který popřel vykonatelnou pohledávku podat ve lhůtě třiceti dnů od přezkumného jednání nebo od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu podle § 410 odst. 3 písm. a) IZ u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. 5. Ze systému ISIR byl soudem proveden důkaz usnesením o úpadku dlužnice Sylvy Ottové, ze které bylo zjištěno, že Krajský soud v Českých Budějovicích dne 14. 7. 2017 rozhodl o úpadku dlužnice s povolením řešením úpadku oddlužením a IS dlužnice byla ustanovena žalobkyně. Věřitelé dlužnice, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, byli vyzváni k podání přihlášek pohledávek ve lhůtě třiceti dnů ode dne rozhodnutí o úpadku. Důkaz byl dále proveden usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci insolvenčního řízení dlužnice ze dne 16. 2. 2018, ze kterého bylo zjištěno, že dne 16. 2. 2018 byla schválena zpráva o přezkumu, schváleno oddlužení dlužnice s tím, že dlužnice je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení. Zpráva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku a rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 2. 2018. Ze zprávy o přezkumu dále vyplývá popření pohledávek IS s odůvodněním (totožně u všech tří popřených pohledávek žalovaného), že nárok na úhradu nákladů exekuce vůči dlužníku nevznikl, když exekuční titul
na jehož základě je exekuce vedena, je nezpůsobilým exekučním titulem a exekuce tedy není vedena právem, nad rámec uvedeného má IS za to, že pohledávka nemůže být vykonatelná, neboť usnesení o nařízení exekuce nezakládá vykonatelnost žádné pohledávky (25. 8. 2017). Pohledávky žalovaného byly popřeny v rozsahu, jak je předmětem žaloby. Dlužnicí pohledávky žalovaného popřeny nebyly. 6. Důkaz byl dále proveden přihláškami pohledávek žalovaného do insolvenčního řízení přihlášených pod P 9 dílčí 1, ze které bylo zjištěno, že žalovaný přihlásil dne 24. 7. 2017 do insolvenčního řízení dlužnice svou pohledávku ve výši 7 865 Kč představující náklady soudního exekutora vzniklé v exekučním řízení 081 EX 13503/2011 s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2016 pod IV. US 3250/14, když tato pohledávka byla přihlášena jako pohledávka vykonatelná, splatná od 3. 8. 2011, když součástí přihlášky pohledávky bylo usnesení Okresního soudu v Jihlavě č. j. 2 EXE 3028/2011 ze dne 9. 5. 2011, právní moc 3. 8. 2011, kterou byla nařízena exekuce na majetek povinné Sylvy Ottové pro pohledávku Komerční banky a.s. a provedením této exekuce byl pověřen žalovaný (shodně důvody a výše přihlášky pohledávky u pohledávky P 11/1 a P 12/1, toliko s odkazem na další usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. 5. 2011, právní moc 3. 8. 2011, č. j. 2 EXE 3224/2011-10 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 3. 6. 2011, právní moc 28. 12. 2011, č. j. 2 EXE 2707/2011-10, nařízená vždy pro pohledávku Komerční banky a.s. proti povinné Sylvii Ottové s tím, že provedením exekuce byl i v těchto usneseních pověřen žalovaný, kterými byl ve věci rovněž proveden důkaz. 7. Soud ve věci dále provedl důkaz rozhodčími spisy Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. ve věci žalobce Komerční banka a.s. proti žalované Sylvii Ottové sp. zn. K 2010/06512, K 2010/07336 a K 2010/06745 (rozhodčí žaloby doručeny a rozhodčí nálezy vydány v r. 2010), k předmětným pohledávkám přihlášeným do insolvenčního řízení dlužnice, ze kterých bylo z Rozhodčích nálezů zjištěno, že bylo rozhodkyní Ivetou Jančovou, rozhodcem JUDr. Markem Nespalem a rozhodcem JUDr. Janem Mikšem rozhodnuto tak, že dlužnici byla uložena povinnost uhradit Komerční bance a.s. částku z titulu uzavřené smlouvy, ze které si dlužnice neplnila své povinnosti a současně z Rozhodčího nálezu ve všech třech případech vyplývá, že rozhodce založil svou pravomoc k rozhodnutí ve věci na základě žaloby doručené prostřednictvím Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. a na základě rozhodčí doložky, podle které spory ze smlouvy budou rozhodovány s konečnou platností jediným rozhodcem, který bude jmenován v souladu s rozhodčí doložkou a rozhodnutím představenstva Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. (totožně Rozhodčí doložka Komerční banky a.s. k úvěrovým podmínkám a k podmínkám ke služebním kartám, bod. XIII a XVII.), lze tedy učinit závěr, že rozhodce byl jmenován společností pro rozhodčí řízení, tedy právnickou osobou, která není rozhodčím soudem. Dokazování bylo dále doplněno o listiny ke smlouvám o úvěru ve věci dlužnice Sylvy Ottové a Komerční banky a.s. (čl. 14-103), ze kterých soud, kromě shora uvedeného ve věci Rozhodčích doložek, nečinil žádná další zjištění, s ohledem na předmět sporu a obsah popěrného úkonu. 8. Z provedených důkazů byl soudem zjištěn skutkový stav tak, jak vyplývá z podané žaloby a z důkazů provedených ve věci a jak o něm mezi účastníky v zásadě nebylo sporu, a tedy že: Krajský soud v Českých Budějovicích dne 14. 7. 2017 rozhodl o úpadku dlužnice s povolením řešením úpadku oddlužením a žalobkyně byla ustanovena IS dlužnice. Dne 16. 2. 2018 byla schválena zpráva o přezkumu, schváleno oddlužení dlužnice s tím, že tato je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení. Přihláškami pohledávek žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice své tři pohledávky ve výši 7 865 Kč představující náklady soudního exekutora vzniklé v exekučním řízení dlužnice, jako pohledávky vykonatelné a ve věci povinné Sylvy Ottové pro pohledávku Komerční banky a.s. Provedením exekucí byl pověřen žalovaný dle usnesení Okresního soudu v Jihlavě. IS popřela pohledávky žalovaného co do důvodu a výše s odůvodněním, že nárok na úhradu nákladů exekuce vůči dlužnici nevznikl. Svůj nárok žalovaný založil na usnesení Okresního soudu v Jihlavě a tento dále na Rozhodčích nálezech rozhodkyně Ivety Jančové, rozhodce JUDr. Marka Nespala a JUDr. Jana Mikše.
9. Právně soud věc posoudil podle § 173 a následujících IZ, podle kterého má přihláška žalovaného do insolvenčního řízení dlužníka veškeré zákonné náležitosti, přihláška byla podána včas ve lhůtě stanovené usnesením o úpadku dlužnice, byla řádně přezkoumána a IS popřena. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 958/2012 byl-li rozhodce určen odkazem na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě nařízena a zjistí-li soud dodatečně nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zastavit. V projednávané věci dle názoru soudu není pochyb o tom, že Společnost pro rozhodčí řízení a.s. není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, účastníci se nedohodli na tom, že jejich případný spor bude řešen rozhodcem ad hoc a způsob určení rozhodce není sjednán zákonu odpovídajícím způsobem, což způsobuje absolutní neplatnost rozhodčí doložky jako celku podle § 39 OZ, a na základě takto absolutně neplatné rozhodčí doložky neměl rozhodce k vydání rozhodčího nálezu pravomoc. K takovému závěru je povinen přihlédnout i insolvenční soud a byla-li rozhodčí doložka shledána jako neplatná, v incidenčním sporu o určení pravosti přihlášené pohledávky, nemohl soud vyvodit jiný závěr, než že Rozhodčí nález, který vydal rozhodce, který založil svou pravomoc na základě neplatné rozhodčí doložky, není veřejnou listinou, je tedy listinou soukromou a ve sledovaných souvislostech je listinou bez právního významu. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že pokud žalovaný neshledal exekuci nařízenou okresním soudem jako neoprávněnou a neupozornil tento soud, že je dán důvod k zastavení exekuce a v exekuci pokračoval, jde tato okolnost k jeho tíži, neboť je zřejmé, že nevěnoval exekučnímu titulu pozornost a své pochybení se snažil napravit tím, že se vůči dlužníku domáhal úhrady svých nákladů za vedení exekuce, když opomněl, že podle § 89 exekučního řízení je povinen hradit náklady exekuce účastníků ten, jenž zastavení exekuce, kdyby byla v tomto případě zastavena vzhledem k neplatnosti rozhodčí doložky, zavinil (viz. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, č. j. 103 VSPH 194/2017-70 ze dne 25. 4. 2018). V projednávané věci tak soud posoudil přihlášené pohledávky žalovaného jako pohledávky nevykonatelné, přihlášené na základě usnesení okresního soudu, resp. rozhodčího nálezu, k jehož vydání neměl rozhodce pravomoc, a tedy z tohoto dle názoru soudu nelze dovodit ani povinnost dlužníka nahradit náklady vzniklé vedením exekuce. K námitce IS, že žalovanému nelze přiznat náklady exekuce, neboť bylo jeho povinností exekuční řízení spojit a náklady účtovat dlužníku jen jednou, odkazuje soud na správnou argumentaci žalovaného, pokud jde o povinnost exekutora ke spojování exekučních řízení stanovenou až novelou exekučního řádu od 1. 1. 2013. 10. Soud obsah popěrného úkonu IS ve vztahu k přihlášeným pohledávkám žalovaného posoudil jako důvodný a podané žalobě IS v plném rozsahu vyhověl. 11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. resp. § 163 IZ, přičemž soud přiznal plně úspěšnému zástupci žalobkyně právo na náhradu nákladů za zastupování účastníka advokátem ve výši dle specifikace, jak je součástí spisového materiálu (č. 119 a 120), a to za pět úkonů po 3 100 Kč, dvakrát cestovné za účast u jednání u Krajského soudu v Českých Budějovicích na trase Česká Třebová-České Budějovice a zpět dne 13. 6. 2018 a 22. 8. 2018, včetně nákladů za ztrátu času na cestě, dále pětkrát RP po 300 Kč a 21 % DPH, celkem na náhradě nákladů 30 414 Kč. 12. Výrok, podle kterého je žalovaný povinen zaplatit na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích na náhradě nákladů soudního poplatku částku 5 000 Kč odpovídá ust. § 2 odst. 3 Zákona č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích, za situace, kdy žalobce byl v řízení od poplatkové povinnosti osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u Krajského soudu v Českých Budějovicích.
České Budějovice 12. září 2018
Mgr. Eva Zvěřinová soudkyně
č. j. 43 ICm 821/2018-119
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl soudkyní Mgr. Evou Zvěřinovou v právní věci
žalobkyně: Ing. Jana Vodrážková, IČO 74267604 bytem Novoměstská 960, 537 01 Chrudim ins. správkyně dlužnice Sylvy Ottové zastoupená advokátem Mgr. Martinem Červinkou sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová proti žalovanému: JUDr. Marcel Smékal, IČO 60351268 sídlem Michelská 1326/62, 140 00 Praha
o určení pravosti a výše popřené pohledávky,
takto: I. Pohledávka žalovaného č. P9/1 v celkové výši 7 865 Kč není v insolvenčním řízení dlužnice Sylvy Ottové pohledávkou po právu. II. Pohledávka žalovaného č. P11/1 v celkové výši 7 865 Kč není v insolvenčním řízení dlužnice Sylvy Ottové pohledávkou po právu. III. Pohledávka žalovaného č. P12/1 v celkové výši 7 865 Kč není v insolvenčním řízení dlužnice Sylvy Ottové pohledávkou po právu.
ISIR
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 30 414 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně Mgr. Martina Červinky. V. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit na soudním poplatku 5 000 Kč, a to na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou ze dne 15. 3. 2018 domáhal na soudu vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že pohledávky žalovaného přihlášené do insolvenčního řízení dlužnice Sylvy Ottové, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 44 INS 1898/2017 nejsou pohledávkami přihlášenými po právu. Žaloba byla odůvodněna tím, že na přezkumném jednání žalobkyně, jako insolvenční správkyně, (dále jen IS), popřela pohledávky žalovaného přihlášené přihláškou pohledávky P 9, P 11 a P 12, a to s odůvodněním, že nárok na úhradu nákladů exekuce vůči dlužnici nevznikl, neboť exekuční titul, na jehož základě je exekuce vedena, je nezpůsobilým exekučním titulem a exekuce tedy nebyla vedena právem. Pohledávka žalovaného dále nemůže být pohledávkou vykonatelnou, neboť usnesení o nařízení exekuce (toliko) vykonatelnost pohledávky nezakládá. Nad rámec popěrného úkonu IS v žalobě uvedl, že nelze přiznat žalovanému náklady exekuce, neboť bylo jeho povinností exekuční řízení spojit a náklady účtovat dlužníku jen jednou. 2. K výzvě soudu o vyjádření se k podané žalobě se žalovaný vyjádřil tak, že navrhl odmítnutí žaloby pro opožděnost, neboť žaloba byla doručena soudu dne 16. 3. 2018, tedy po uplynutí lhůty třiceti dnů podle § 199 IZ, když současně žalovaný k podané žalobě doplnil, že obsah popěrného úkonu neuznává i s odkazem na skutečnost, že k nutnému spojování exekučních řízení dochází až od 1. 1. 2013 dle novelizovaného exekučního řádu. 3. Podanou žalobu žalobkyně doplnila podáním ze dne 14. 6. 2018, když odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích 42 ICm 4228/2017-25 s odkazem na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 a 31 Cdo 958/2012. Pohledávky přihlášené žalovaným jako pohledávky vykonatelné nejsou pohledávkami vykonatelnými, resp. žalovaný jejich vykonatelnost nikterak nedoložil, když jedinou jeho přílohou přihlášky pohledávky bylo usnesení soudu o nařízení exekuce. 4. Soud konstatuje, že žalobu má za včas podanou, vzhledem k právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu dne 16. 2. 2018 a datu podání žaloby dne 15. 3. 2018, když podle § 199 (shodně i 198) odst. 1 IZ může IS (věřitelé), který popřel vykonatelnou pohledávku podat ve lhůtě třiceti dnů od přezkumného jednání nebo od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu podle § 410 odst. 3 písm. a) IZ u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. 5. Ze systému ISIR byl soudem proveden důkaz usnesením o úpadku dlužnice Sylvy Ottové, ze které bylo zjištěno, že Krajský soud v Českých Budějovicích dne 14. 7. 2017 rozhodl o úpadku dlužnice s povolením řešením úpadku oddlužením a IS dlužnice byla ustanovena žalobkyně. Věřitelé dlužnice, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, byli vyzváni k podání přihlášek pohledávek ve lhůtě třiceti dnů ode dne rozhodnutí o úpadku. Důkaz byl dále proveden usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci insolvenčního řízení dlužnice ze dne 16. 2. 2018, ze kterého bylo zjištěno, že dne 16. 2. 2018 byla schválena zpráva o přezkumu, schváleno oddlužení dlužnice s tím, že dlužnice je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení. Zpráva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku a rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 2. 2018. Ze zprávy o přezkumu dále vyplývá popření pohledávek IS s odůvodněním (totožně u všech tří popřených pohledávek žalovaného), že nárok na úhradu nákladů exekuce vůči dlužníku nevznikl, když exekuční titul
na jehož základě je exekuce vedena, je nezpůsobilým exekučním titulem a exekuce tedy není vedena právem, nad rámec uvedeného má IS za to, že pohledávka nemůže být vykonatelná, neboť usnesení o nařízení exekuce nezakládá vykonatelnost žádné pohledávky (25. 8. 2017). Pohledávky žalovaného byly popřeny v rozsahu, jak je předmětem žaloby. Dlužnicí pohledávky žalovaného popřeny nebyly. 6. Důkaz byl dále proveden přihláškami pohledávek žalovaného do insolvenčního řízení přihlášených pod P 9 dílčí 1, ze které bylo zjištěno, že žalovaný přihlásil dne 24. 7. 2017 do insolvenčního řízení dlužnice svou pohledávku ve výši 7 865 Kč představující náklady soudního exekutora vzniklé v exekučním řízení 081 EX 13503/2011 s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2016 pod IV. US 3250/14, když tato pohledávka byla přihlášena jako pohledávka vykonatelná, splatná od 3. 8. 2011, když součástí přihlášky pohledávky bylo usnesení Okresního soudu v Jihlavě č. j. 2 EXE 3028/2011 ze dne 9. 5. 2011, právní moc 3. 8. 2011, kterou byla nařízena exekuce na majetek povinné Sylvy Ottové pro pohledávku Komerční banky a.s. a provedením této exekuce byl pověřen žalovaný (shodně důvody a výše přihlášky pohledávky u pohledávky P 11/1 a P 12/1, toliko s odkazem na další usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. 5. 2011, právní moc 3. 8. 2011, č. j. 2 EXE 3224/2011-10 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 3. 6. 2011, právní moc 28. 12. 2011, č. j. 2 EXE 2707/2011-10, nařízená vždy pro pohledávku Komerční banky a.s. proti povinné Sylvii Ottové s tím, že provedením exekuce byl i v těchto usneseních pověřen žalovaný, kterými byl ve věci rovněž proveden důkaz. 7. Soud ve věci dále provedl důkaz rozhodčími spisy Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. ve věci žalobce Komerční banka a.s. proti žalované Sylvii Ottové sp. zn. K 2010/06512, K 2010/07336 a K 2010/06745 (rozhodčí žaloby doručeny a rozhodčí nálezy vydány v r. 2010), k předmětným pohledávkám přihlášeným do insolvenčního řízení dlužnice, ze kterých bylo z Rozhodčích nálezů zjištěno, že bylo rozhodkyní Ivetou Jančovou, rozhodcem JUDr. Markem Nespalem a rozhodcem JUDr. Janem Mikšem rozhodnuto tak, že dlužnici byla uložena povinnost uhradit Komerční bance a.s. částku z titulu uzavřené smlouvy, ze které si dlužnice neplnila své povinnosti a současně z Rozhodčího nálezu ve všech třech případech vyplývá, že rozhodce založil svou pravomoc k rozhodnutí ve věci na základě žaloby doručené prostřednictvím Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. a na základě rozhodčí doložky, podle které spory ze smlouvy budou rozhodovány s konečnou platností jediným rozhodcem, který bude jmenován v souladu s rozhodčí doložkou a rozhodnutím představenstva Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. (totožně Rozhodčí doložka Komerční banky a.s. k úvěrovým podmínkám a k podmínkám ke služebním kartám, bod. XIII a XVII.), lze tedy učinit závěr, že rozhodce byl jmenován společností pro rozhodčí řízení, tedy právnickou osobou, která není rozhodčím soudem. Dokazování bylo dále doplněno o listiny ke smlouvám o úvěru ve věci dlužnice Sylvy Ottové a Komerční banky a.s. (čl. 14-103), ze kterých soud, kromě shora uvedeného ve věci Rozhodčích doložek, nečinil žádná další zjištění, s ohledem na předmět sporu a obsah popěrného úkonu. 8. Z provedených důkazů byl soudem zjištěn skutkový stav tak, jak vyplývá z podané žaloby a z důkazů provedených ve věci a jak o něm mezi účastníky v zásadě nebylo sporu, a tedy že: Krajský soud v Českých Budějovicích dne 14. 7. 2017 rozhodl o úpadku dlužnice s povolením řešením úpadku oddlužením a žalobkyně byla ustanovena IS dlužnice. Dne 16. 2. 2018 byla schválena zpráva o přezkumu, schváleno oddlužení dlužnice s tím, že tato je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení. Přihláškami pohledávek žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice své tři pohledávky ve výši 7 865 Kč představující náklady soudního exekutora vzniklé v exekučním řízení dlužnice, jako pohledávky vykonatelné a ve věci povinné Sylvy Ottové pro pohledávku Komerční banky a.s. Provedením exekucí byl pověřen žalovaný dle usnesení Okresního soudu v Jihlavě. IS popřela pohledávky žalovaného co do důvodu a výše s odůvodněním, že nárok na úhradu nákladů exekuce vůči dlužnici nevznikl. Svůj nárok žalovaný založil na usnesení Okresního soudu v Jihlavě a tento dále na Rozhodčích nálezech rozhodkyně Ivety Jančové, rozhodce JUDr. Marka Nespala a JUDr. Jana Mikše.
9. Právně soud věc posoudil podle § 173 a následujících IZ, podle kterého má přihláška žalovaného do insolvenčního řízení dlužníka veškeré zákonné náležitosti, přihláška byla podána včas ve lhůtě stanovené usnesením o úpadku dlužnice, byla řádně přezkoumána a IS popřena. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 958/2012 byl-li rozhodce určen odkazem na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě nařízena a zjistí-li soud dodatečně nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zastavit. V projednávané věci dle názoru soudu není pochyb o tom, že Společnost pro rozhodčí řízení a.s. není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, účastníci se nedohodli na tom, že jejich případný spor bude řešen rozhodcem ad hoc a způsob určení rozhodce není sjednán zákonu odpovídajícím způsobem, což způsobuje absolutní neplatnost rozhodčí doložky jako celku podle § 39 OZ, a na základě takto absolutně neplatné rozhodčí doložky neměl rozhodce k vydání rozhodčího nálezu pravomoc. K takovému závěru je povinen přihlédnout i insolvenční soud a byla-li rozhodčí doložka shledána jako neplatná, v incidenčním sporu o určení pravosti přihlášené pohledávky, nemohl soud vyvodit jiný závěr, než že Rozhodčí nález, který vydal rozhodce, který založil svou pravomoc na základě neplatné rozhodčí doložky, není veřejnou listinou, je tedy listinou soukromou a ve sledovaných souvislostech je listinou bez právního významu. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že pokud žalovaný neshledal exekuci nařízenou okresním soudem jako neoprávněnou a neupozornil tento soud, že je dán důvod k zastavení exekuce a v exekuci pokračoval, jde tato okolnost k jeho tíži, neboť je zřejmé, že nevěnoval exekučnímu titulu pozornost a své pochybení se snažil napravit tím, že se vůči dlužníku domáhal úhrady svých nákladů za vedení exekuce, když opomněl, že podle § 89 exekučního řízení je povinen hradit náklady exekuce účastníků ten, jenž zastavení exekuce, kdyby byla v tomto případě zastavena vzhledem k neplatnosti rozhodčí doložky, zavinil (viz. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, č. j. 103 VSPH 194/2017-70 ze dne 25. 4. 2018). V projednávané věci tak soud posoudil přihlášené pohledávky žalovaného jako pohledávky nevykonatelné, přihlášené na základě usnesení okresního soudu, resp. rozhodčího nálezu, k jehož vydání neměl rozhodce pravomoc, a tedy z tohoto dle názoru soudu nelze dovodit ani povinnost dlužníka nahradit náklady vzniklé vedením exekuce. K námitce IS, že žalovanému nelze přiznat náklady exekuce, neboť bylo jeho povinností exekuční řízení spojit a náklady účtovat dlužníku jen jednou, odkazuje soud na správnou argumentaci žalovaného, pokud jde o povinnost exekutora ke spojování exekučních řízení stanovenou až novelou exekučního řádu od 1. 1. 2013. 10. Soud obsah popěrného úkonu IS ve vztahu k přihlášeným pohledávkám žalovaného posoudil jako důvodný a podané žalobě IS v plném rozsahu vyhověl. 11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. resp. § 163 IZ, přičemž soud přiznal plně úspěšnému zástupci žalobkyně právo na náhradu nákladů za zastupování účastníka advokátem ve výši dle specifikace, jak je součástí spisového materiálu (č. 119 a 120), a to za pět úkonů po 3 100 Kč, dvakrát cestovné za účast u jednání u Krajského soudu v Českých Budějovicích na trase Česká Třebová-České Budějovice a zpět dne 13. 6. 2018 a 22. 8. 2018, včetně nákladů za ztrátu času na cestě, dále pětkrát RP po 300 Kč a 21 % DPH, celkem na náhradě nákladů 30 414 Kč. 12. Výrok, podle kterého je žalovaný povinen zaplatit na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích na náhradě nákladů soudního poplatku částku 5 000 Kč odpovídá ust. § 2 odst. 3 Zákona č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích, za situace, kdy žalobce byl v řízení od poplatkové povinnosti osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u Krajského soudu v Českých Budějovicích.
České Budějovice 12. září 2018
Mgr. Eva Zvěřinová soudkyně