43 ICm 3021/2012
43 ICm 3021/2012-31 (KSUL 43 INS 5079/2012)
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Magdalénou Ryvolovou v právní věci žalobce VRŠANSKÝ a spol., v.o.s., IČO 25466763, se sídlem Kollárova 1879/11, 415 01 Teplice, insolvenční správce dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , IČO 42142954, bytem a místem podnikání anonymizovano Talicha 1490/2, 434 01 Most, právně zastoupen Mgr. Martinem Sobkem, advokátem se sídlem U Císařských lázní 268/7, 415 01 Teplice, proti žalované Elfo-ubytování, s.r.o., IČO 27358119, se sídlem Okružní 1114/2, 435 13 Meziboří, o odpůrčí žalobě
t a k t o :
I. Určuje se, že nájemní smlouva uzavřená dne 21.01.2009 mezi anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem anonymizovano Talicha 1490/2, 434 01 Most, jako pronajímatelem a společností Elfo-ubytování, s.r.o., IČO 27358119, se sídlem Okružní 1114/2, 435 13 Meziboří, jako nájemcem, kterou anonymizovano anonymizovano pronajal společnosti Elfo-ubytování, s.r.o., IČO 27358119 byt č. 114/2 v budově č.p. 114 v části obce Meziboří umístěné na pozemku parc. č. st. 132 v katastrálním území Meziboří u Litvínova, je v insolvenčním řízení, vedeném na dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 43 INS 5079/2012, neúčinným právním úkonem.
II. Žalovaná je povinna uhradit do majetkové podstaty dlužníka peněžitou náhradu ve výši 14.838,71 Kč za plnění, poskytnuté dlužníkem na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 21.01.2009 mezi anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem anonymizovano Talicha 1490/2, 434 01 Most, jako pronajímatelem a společností Elfo-ubytování, s.r.o., IČO 27358119, se sídlem Okružní 1114/2, 435 13 Meziboří, jako nájemcem, kterou anonymizovano anonymizovano pronajal společnosti Elfo-ubytování, s.r.o., IČO 27358119 byt č. 114/2 v budově isir.justi ce.cz (KSUL 43 INS 5079/2012)
č.p. 114 v části obce Meziboří umístěné na pozemku parc. č. st. 132 v katastrálním území Meziboří u Litvínova.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5.100,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce Mgr. Martina Sobka, advokáta se sídlem U Císařských lázní 268/7, 415 01 Teplice.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 15.10.2012, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 12.10.2012, se žalobce VRŠANSKÝ a spol., v.o.s., IČO 25466763, se sídlem Kollárova 1879/11, 415 01 Teplice, insolvenční správce dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , IČO 42142954, bytem a místem podnikání anonymizovano Talicha 1490/2, 434 01 Most, domáhal proti žalované Elfo-ubytování, s.r.o., IČO 27358119, se sídlem Okružní 1114/2, 435 13 Meziboří, určení neúčinnosti nájemní smlouvy uzavřené dne 21.01.2009 mezi dlužníkem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem, jejichž předmětem je pronájem nebytové jednotky č. 114/2 v domě č.p. 114 v Okružní ulici v Meziboří o velikosti 286,8 m2), který byl ve vlastnictví dlužníka, neboť dlužník výše uvedenou nebytovou jednotku pronajal žalované za nájemné ve výši 1,-Kč měsíčně. Nájemní smlouva je dle názoru žalobce právním úkonem bez přiměřeného protiplnění, protože dlužník jí poskytl žalované plnění prakticky bezúplatně, nepochybně však přinejmenším za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně vyšší. Obvyklé nájemné bytové jednotky činí 10.000,-Kč měsíčně. Žalobce současně žalobou požadoval rovnocennou peněžitou náhradu ve výši odpovídající prospěchu získanému z odporovatelného právního úkonu, kterou vypočetl za období od února 2009 do září 2012, tedy za 44 měsíců po 10.000,-Kč celkem 440.000,-Kč.
K podané žalobě se podáním, doručeným soudu dne 12.11.2012, vyjádřila žalovaná, kde uvedla, že nárok uplatněný v žalobě v celém jeho rozsahu neuznává a to z důvodu, že pan anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano není osobou blízkou, nájemní smlouva byla uzavřena před více než 3 roky před zahájením insolvenčního řízení proti dlužníkovi anonymizovano anonymizovano . Dle názoru žalované nešlo o právní úkon bez přiměřeného protiplnění z důvodu poničených prostor, které bylo potřeba uvést do provozuschopného stavu. V rozhodné době zde byly pouze sklady, které nebyly využívané. Žalovaná dále uvedla, pokud by pan anonymizovano chtěl nájem za cenu obvyklou, tak by nájemní smlouvu neuzavřela. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.
Žalobce následně podáním ze dne 21.05.2014, které bylo nazváno změna žaloby, doplnil žalobní petit, který však soud nekvalifikuje jako změnu žaloby, neboť došlo pouze k úpravě petitu žaloby, nikoli ke změně žalobních tvrzení.
Žaloba byla podána včas dle ust. § 239 odst. 3 IZ.
Při jednání dne 30.05.2016 žalobce upravil svá žalobní tvrzení tak, že nespatřuje bývalou manželku dlužníka jako osobu blízkou v této věci, nýbrž jako osoby tvořící koncern s dlužníkem.
Z provedeného dokazování vyplynulo, že insolvenčním návrhem ze dne 02.03.2012 požadoval navrhovatel Raiffeisenbank a.s., IČO 49240901 prohlášení konkursu na majetek dlužníka, neboť má vůči dlužníku pohledávku ve výši 1.194.261,14 Kč z titulu úvěrové (KSUL 43 INS 5079/2012) smlouvy č. 702/515/06/1/01 ze dne 13.06.2006, když tato pohledávka je zajištěna dle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 702/515/06/2/01 ze dne 13.06.2016.
Následně soud usnesením č. KSUL 43 INS 5079/2012-A-16 ze dne 22.06.2012 mimo jiné zjistil úpadek dlužníka, ustanovil insolvenčním správcem společnost SVOBODA-VRŠANSKÝ v.o.s., IČO 25466763 (dnes VRŠANSKÝ v.o.s.), nařídil konání přezkumného jednání a schůzi věřitelů.
Dle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Dle ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Podle § 235 IZ jsou neúčinnými takové právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Podle § 240 IZ se právním úkonem bez přiměřeného protiplnění rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Právním úkonem bez příměřného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není právní úkon plnění uložené právním předpisem, příležitostný dar v přiměřené výši, poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.
Podle § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je osobou blízkou příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.
Podle § 66a odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník společník, který má většinu hlasů plynoucích z účasti ve společnosti, je většinovým společníkem a společnost, ve které tuto většinu má, je společností s většinovým společníkem. Hlasy plynoucí z účasti společníka ve veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a společnosti s ručením omezeným jsou hlasy spojené s jeho podílem ve společnosti.
Podle § 66a odst. 7 obchodního zákoníku jestliže jsou jedna nebo více osob podrobeny jednotnému řízení (dále jen "řízená osoba") jinou osobou (dále jen "řídící osoba"), tvoří tyto osoby s řídící osobou koncern (holding) a jejich podniky včetně podniku řídící osoby jsou koncernovými podniky. Není-li prokázán opak, má se za to, že ovládající osoba a (KSUL 43 INS 5079/2012) osoby jí ovládané tvoří koncern. Jednotnému řízení lze podrobit osoby i smlouvou (dále jen "ovládací smlouva"). Ovládací smlouvu lze uzavřít i ve vztazích mezi ovládající osobou a jí ovládanými osobami. Osoba, jež je řídící osobou na základě ovládací smlouvy, je vždy ovládající osobou; ustanovení odstavce 3 se v tomto případě nepoužije.
Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ustanovením § 132 občanského soudního řádu každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Při hodnocení důkazů dospěl soud k následujícím závěrům.
Z insolvenčního spisu KSUL 43 INS 5079/2012 byly provedeny následující důkazy: insolvenční návrh věřitele Raiffeisenbank a.s., IČO 49240901 ze dne 21.02.2012, usnesení o úpadku na č.l. A-16 spisu, protokol z přezkumného jednání na č.l. B-3, usnesení o prohlášení konkursu na č.l. B-4 spisu, přičemž z těchto důkazů soud zjistil, že v době uzavření předmětné nájemní smlouvy byl dlužník nepochybně v úpadku z důvodu platební neschopnosti. Ve vyjádření k insolvenčním návrhu ze dne 30.03.2012 dlužník uvedl, že je v úpadku z důvodu platební neschopnosti. Z protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů vyplývá, že dlužník měl ke dni konání přezkumného jednání neuhrazené závazky minimálně ve výši 2.237.771,81 Kč, splatných většinou v roce 2010, avšak měl i neuhrazené závazky z roku 2007, 2008 a 2009, jak vyplývá z příloh podání dlužníka ze dne 02.04.2012 na č.l. KSUL 43 INS 5079/2012-A-8 a závazek vůči věřiteli č. 2-K.R.ELIXÍR, s.r.o., IČO 25125061 byl věřitelem přihlášen na základě rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 10.09.1997, přičemž tento závazek byl zajištěn mimo jiné zástavním právem váznoucím na nebytové jednotce, která byla předmětem napadené nájemní smlouvy.
K důkazu byly dále čteny: nájemní smlouva ze dne 21.01.2009, úplný výpis z obchodního rejstříku společnosti Elfo-ubytování, s.r.o. a rozsudek o rozvodu manželství dlužníka anonymizovano anonymizovano a Renaty anonymizovano č.j. 14 C 529/2003 ze dne 12.02.2004. Nájemní smlouvou dlužník pronajal žalované společnosti nebytovou jednotku č. 114/2 o výměře 286,8 m2 v budově domu č.p. 114 v Okružní ulici v Meziboří od 21.01.2009, mezi účastníky bylo sjednáno nájemné ve výši 1,-Kč měsíčně, kdy v ceně nájmu je zahrnuta platba na fond údržby nemovitosti.
Soud předně dospěl k závěru, že v době, kdy byl napadený právní úkon učiněn, byl dlužník v úpadku, neboť měl více splatných závazků, které byly v době uzavření napadené smlouvy vymáhány exekučně.
Dále se soud zabýval otázkou, zda v rozhodné době, tedy v době uzavření napadené nájemní smlouvy byli dlužník a žalovaná společnost koncernem, ale i v postavení osob blízkých ve smyslu § 116 věta za středníkem občanského zákoníku, kdy ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 2192/2001 soud dovozuje, že újmu, kterou by utrpěl jeden z nich, by druhý důvodně pociťoval jako újmu vlastní. Současně jsou dle ust. § 66a obchodního zákoníku i osobami tvořícími koncern, neboť dlužník byl v rozhodné době jediným společníkem a jednatelem žalované společnosti.
Dlužník tím, že uzavřel s osobou blízkou nájemní smlouvu se sjednaným nájemným ve výši 1,-Kč, zavázal se poskytnout plnění za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Soud proto dospěl k závěru, že napadený právní úkon, tj. nájemní smlouva ze dne 21.01.2009 je neúčinným právním úkonem ve smyslu § 240 IZ a proto podané odpůrčí žalobě vyhověl v bodě I. výroku rozsudku. (KSUL 43 INS 5079/2012)
V důsledku tohoto rozhodnutí je žalovaná povinna v souladu s ustanovením § 237 odst. 1 IZ vydat žalobci plnění, které neúčinným právním úkonem získala od okamžiku zveřejnění rozhodnutí č.j. KSUL 43 INS 5079/2012-B-4 ze dne 15.08.2012, jímž byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka anonymizovano anonymizovano a dlužník přestal být osobou s dispozičním oprávněním. Toto usnesení bylo zveřejněno 16.08.2012. Obvyklé měsíční nájemné by činilo 10.000,-Kč, žalované tedy byla uložena povinnost uhradit žalobci nájemné za období od 17.08.2012 do 30.09.2012, celkem 14.838,71 Kč.
Soud dále rozhodoval o nákladech řízení. Žalobce byl úspěšný v převažující části sporu a proto mu soud přiznal proti žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 5.100,-Kč, představující jednu polovinu z odměny za zastupování advokátem za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání dne 30.05.2016) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové částce 900,-Kč za uvedené 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 300,-Kč za 1 úkon právní služby. O plnění k rukám advokáta žalovaného a o lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok III.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. (§ 204 odst. 1 o. s. ř.)
V Ústí nad Labem dne 06.06.2016
Mgr. Magdaléna Ryvolová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Markéta Hypšová
43 ICm 3021/2012-31 (KSUL 43 INS 5079/2012)
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Magdalénou Ryvolovou v právní věci žalobce VRŠANSKÝ a spol., v.o.s., IČO 25466763, se sídlem Kollárova 1879/11, 415 01 Teplice, insolvenční správce dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , IČO 42142954, bytem a místem podnikání anonymizovano Talicha 1490/2, 434 01 Most, právně zastoupen Mgr. Martinem Sobkem, advokátem se sídlem U Císařských lázní 268/7, 415 01 Teplice, proti žalované Elfo-ubytování, s.r.o., IČO 27358119, se sídlem Okružní 1114/2, 435 13 Meziboří, o odpůrčí žalobě
t a k t o :
I. Určuje se, že nájemní smlouva uzavřená dne 21.01.2009 mezi anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem anonymizovano Talicha 1490/2, 434 01 Most, jako pronajímatelem a společností Elfo-ubytování, s.r.o., IČO 27358119, se sídlem Okružní 1114/2, 435 13 Meziboří, jako nájemcem, kterou anonymizovano anonymizovano pronajal společnosti Elfo-ubytování, s.r.o., IČO 27358119 byt č. 114/2 v budově č.p. 114 v části obce Meziboří umístěné na pozemku parc. č. st. 132 v katastrálním území Meziboří u Litvínova, je v insolvenčním řízení, vedeném na dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 43 INS 5079/2012, neúčinným právním úkonem.
II. Žalovaná je povinna uhradit do majetkové podstaty dlužníka peněžitou náhradu ve výši 14.838,71 Kč za plnění, poskytnuté dlužníkem na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 21.01.2009 mezi anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem anonymizovano Talicha 1490/2, 434 01 Most, jako pronajímatelem a společností Elfo-ubytování, s.r.o., IČO 27358119, se sídlem Okružní 1114/2, 435 13 Meziboří, jako nájemcem, kterou anonymizovano anonymizovano pronajal společnosti Elfo-ubytování, s.r.o., IČO 27358119 byt č. 114/2 v budově isir.justi ce.cz (KSUL 43 INS 5079/2012)
č.p. 114 v části obce Meziboří umístěné na pozemku parc. č. st. 132 v katastrálním území Meziboří u Litvínova.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5.100,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce Mgr. Martina Sobka, advokáta se sídlem U Císařských lázní 268/7, 415 01 Teplice.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 15.10.2012, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 12.10.2012, se žalobce VRŠANSKÝ a spol., v.o.s., IČO 25466763, se sídlem Kollárova 1879/11, 415 01 Teplice, insolvenční správce dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , IČO 42142954, bytem a místem podnikání anonymizovano Talicha 1490/2, 434 01 Most, domáhal proti žalované Elfo-ubytování, s.r.o., IČO 27358119, se sídlem Okružní 1114/2, 435 13 Meziboří, určení neúčinnosti nájemní smlouvy uzavřené dne 21.01.2009 mezi dlužníkem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem, jejichž předmětem je pronájem nebytové jednotky č. 114/2 v domě č.p. 114 v Okružní ulici v Meziboří o velikosti 286,8 m2), který byl ve vlastnictví dlužníka, neboť dlužník výše uvedenou nebytovou jednotku pronajal žalované za nájemné ve výši 1,-Kč měsíčně. Nájemní smlouva je dle názoru žalobce právním úkonem bez přiměřeného protiplnění, protože dlužník jí poskytl žalované plnění prakticky bezúplatně, nepochybně však přinejmenším za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně vyšší. Obvyklé nájemné bytové jednotky činí 10.000,-Kč měsíčně. Žalobce současně žalobou požadoval rovnocennou peněžitou náhradu ve výši odpovídající prospěchu získanému z odporovatelného právního úkonu, kterou vypočetl za období od února 2009 do září 2012, tedy za 44 měsíců po 10.000,-Kč celkem 440.000,-Kč.
K podané žalobě se podáním, doručeným soudu dne 12.11.2012, vyjádřila žalovaná, kde uvedla, že nárok uplatněný v žalobě v celém jeho rozsahu neuznává a to z důvodu, že pan anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano není osobou blízkou, nájemní smlouva byla uzavřena před více než 3 roky před zahájením insolvenčního řízení proti dlužníkovi anonymizovano anonymizovano . Dle názoru žalované nešlo o právní úkon bez přiměřeného protiplnění z důvodu poničených prostor, které bylo potřeba uvést do provozuschopného stavu. V rozhodné době zde byly pouze sklady, které nebyly využívané. Žalovaná dále uvedla, pokud by pan anonymizovano chtěl nájem za cenu obvyklou, tak by nájemní smlouvu neuzavřela. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.
Žalobce následně podáním ze dne 21.05.2014, které bylo nazváno změna žaloby, doplnil žalobní petit, který však soud nekvalifikuje jako změnu žaloby, neboť došlo pouze k úpravě petitu žaloby, nikoli ke změně žalobních tvrzení.
Žaloba byla podána včas dle ust. § 239 odst. 3 IZ.
Při jednání dne 30.05.2016 žalobce upravil svá žalobní tvrzení tak, že nespatřuje bývalou manželku dlužníka jako osobu blízkou v této věci, nýbrž jako osoby tvořící koncern s dlužníkem.
Z provedeného dokazování vyplynulo, že insolvenčním návrhem ze dne 02.03.2012 požadoval navrhovatel Raiffeisenbank a.s., IČO 49240901 prohlášení konkursu na majetek dlužníka, neboť má vůči dlužníku pohledávku ve výši 1.194.261,14 Kč z titulu úvěrové (KSUL 43 INS 5079/2012) smlouvy č. 702/515/06/1/01 ze dne 13.06.2006, když tato pohledávka je zajištěna dle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 702/515/06/2/01 ze dne 13.06.2016.
Následně soud usnesením č. KSUL 43 INS 5079/2012-A-16 ze dne 22.06.2012 mimo jiné zjistil úpadek dlužníka, ustanovil insolvenčním správcem společnost SVOBODA-VRŠANSKÝ v.o.s., IČO 25466763 (dnes VRŠANSKÝ v.o.s.), nařídil konání přezkumného jednání a schůzi věřitelů.
Dle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Dle ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Podle § 235 IZ jsou neúčinnými takové právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Podle § 240 IZ se právním úkonem bez přiměřeného protiplnění rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Právním úkonem bez příměřného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není právní úkon plnění uložené právním předpisem, příležitostný dar v přiměřené výši, poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.
Podle § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je osobou blízkou příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.
Podle § 66a odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník společník, který má většinu hlasů plynoucích z účasti ve společnosti, je většinovým společníkem a společnost, ve které tuto většinu má, je společností s většinovým společníkem. Hlasy plynoucí z účasti společníka ve veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a společnosti s ručením omezeným jsou hlasy spojené s jeho podílem ve společnosti.
Podle § 66a odst. 7 obchodního zákoníku jestliže jsou jedna nebo více osob podrobeny jednotnému řízení (dále jen "řízená osoba") jinou osobou (dále jen "řídící osoba"), tvoří tyto osoby s řídící osobou koncern (holding) a jejich podniky včetně podniku řídící osoby jsou koncernovými podniky. Není-li prokázán opak, má se za to, že ovládající osoba a (KSUL 43 INS 5079/2012) osoby jí ovládané tvoří koncern. Jednotnému řízení lze podrobit osoby i smlouvou (dále jen "ovládací smlouva"). Ovládací smlouvu lze uzavřít i ve vztazích mezi ovládající osobou a jí ovládanými osobami. Osoba, jež je řídící osobou na základě ovládací smlouvy, je vždy ovládající osobou; ustanovení odstavce 3 se v tomto případě nepoužije.
Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ustanovením § 132 občanského soudního řádu každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Při hodnocení důkazů dospěl soud k následujícím závěrům.
Z insolvenčního spisu KSUL 43 INS 5079/2012 byly provedeny následující důkazy: insolvenční návrh věřitele Raiffeisenbank a.s., IČO 49240901 ze dne 21.02.2012, usnesení o úpadku na č.l. A-16 spisu, protokol z přezkumného jednání na č.l. B-3, usnesení o prohlášení konkursu na č.l. B-4 spisu, přičemž z těchto důkazů soud zjistil, že v době uzavření předmětné nájemní smlouvy byl dlužník nepochybně v úpadku z důvodu platební neschopnosti. Ve vyjádření k insolvenčním návrhu ze dne 30.03.2012 dlužník uvedl, že je v úpadku z důvodu platební neschopnosti. Z protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů vyplývá, že dlužník měl ke dni konání přezkumného jednání neuhrazené závazky minimálně ve výši 2.237.771,81 Kč, splatných většinou v roce 2010, avšak měl i neuhrazené závazky z roku 2007, 2008 a 2009, jak vyplývá z příloh podání dlužníka ze dne 02.04.2012 na č.l. KSUL 43 INS 5079/2012-A-8 a závazek vůči věřiteli č. 2-K.R.ELIXÍR, s.r.o., IČO 25125061 byl věřitelem přihlášen na základě rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 10.09.1997, přičemž tento závazek byl zajištěn mimo jiné zástavním právem váznoucím na nebytové jednotce, která byla předmětem napadené nájemní smlouvy.
K důkazu byly dále čteny: nájemní smlouva ze dne 21.01.2009, úplný výpis z obchodního rejstříku společnosti Elfo-ubytování, s.r.o. a rozsudek o rozvodu manželství dlužníka anonymizovano anonymizovano a Renaty anonymizovano č.j. 14 C 529/2003 ze dne 12.02.2004. Nájemní smlouvou dlužník pronajal žalované společnosti nebytovou jednotku č. 114/2 o výměře 286,8 m2 v budově domu č.p. 114 v Okružní ulici v Meziboří od 21.01.2009, mezi účastníky bylo sjednáno nájemné ve výši 1,-Kč měsíčně, kdy v ceně nájmu je zahrnuta platba na fond údržby nemovitosti.
Soud předně dospěl k závěru, že v době, kdy byl napadený právní úkon učiněn, byl dlužník v úpadku, neboť měl více splatných závazků, které byly v době uzavření napadené smlouvy vymáhány exekučně.
Dále se soud zabýval otázkou, zda v rozhodné době, tedy v době uzavření napadené nájemní smlouvy byli dlužník a žalovaná společnost koncernem, ale i v postavení osob blízkých ve smyslu § 116 věta za středníkem občanského zákoníku, kdy ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 2192/2001 soud dovozuje, že újmu, kterou by utrpěl jeden z nich, by druhý důvodně pociťoval jako újmu vlastní. Současně jsou dle ust. § 66a obchodního zákoníku i osobami tvořícími koncern, neboť dlužník byl v rozhodné době jediným společníkem a jednatelem žalované společnosti.
Dlužník tím, že uzavřel s osobou blízkou nájemní smlouvu se sjednaným nájemným ve výši 1,-Kč, zavázal se poskytnout plnění za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Soud proto dospěl k závěru, že napadený právní úkon, tj. nájemní smlouva ze dne 21.01.2009 je neúčinným právním úkonem ve smyslu § 240 IZ a proto podané odpůrčí žalobě vyhověl v bodě I. výroku rozsudku. (KSUL 43 INS 5079/2012)
V důsledku tohoto rozhodnutí je žalovaná povinna v souladu s ustanovením § 237 odst. 1 IZ vydat žalobci plnění, které neúčinným právním úkonem získala od okamžiku zveřejnění rozhodnutí č.j. KSUL 43 INS 5079/2012-B-4 ze dne 15.08.2012, jímž byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka anonymizovano anonymizovano a dlužník přestal být osobou s dispozičním oprávněním. Toto usnesení bylo zveřejněno 16.08.2012. Obvyklé měsíční nájemné by činilo 10.000,-Kč, žalované tedy byla uložena povinnost uhradit žalobci nájemné za období od 17.08.2012 do 30.09.2012, celkem 14.838,71 Kč.
Soud dále rozhodoval o nákladech řízení. Žalobce byl úspěšný v převažující části sporu a proto mu soud přiznal proti žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 5.100,-Kč, představující jednu polovinu z odměny za zastupování advokátem za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání dne 30.05.2016) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové částce 900,-Kč za uvedené 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 300,-Kč za 1 úkon právní služby. O plnění k rukám advokáta žalovaného a o lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok III.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. (§ 204 odst. 1 o. s. ř.)
V Ústí nad Labem dne 06.06.2016
Mgr. Magdaléna Ryvolová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Markéta Hypšová