42 ICm 708/2020
č. j. 42 ICm 708/2020-22
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem ve věci
žalobce: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČO 41197518 sídlem Orlická 4/2020, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Mgr. Martin Červinka, IČO 61207390 sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová insolvenční správce Jana a Dagmar Morongových o určení pořadí pohledávky takto: I. Určuje se, že pohledávky žalobce přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod spis. zn. 44 INS 27607/2019 nejsou podřízenými pohledávkami v popřeném rozsahu ve výši 3 875 Kč u přihlášky pohledávky P9-1, ve výši 4 495,28 Kč u přihlášky pohledávky P9-2 a ve výši 933,72 Kč u přihlášky pohledávky P9-3. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění: Žalobce se domáhal určení, že jeho pohledávky přihlášené do shora označeného insolvenčního řízení nejsou ve shora uvedené výši pohledávkami podřízenými. Z přihlášky pohledávky P9-1 do tohoto insolvenčního řízení zjistil soud, že žalobce přihlásil své pohledávky v celkové výši 3 875 Kč z titulu platebního výměru č. 2840024725 na penále za nezaplacení veřejného zdravotního pojištění. Z přihlášky pohledávky P9-2 zjistil soud, že žalobce přihlásil své pohledávky v celkové výši 4 495,28 Kč z titulu platebního výměru žalobce č. 2140903375 na
ISIR penále za nezaplacení veřejného zdravotního pojištění. Z přihlášky pohledávky P9-3 zjistil soud, že žalobce přihlásil své pohledávky v celkové výši 933,72 Kč z titulu nedoplatku penále vyúčtovaného dne 2. 12. 2019. Z přezkumného listu přihlášky pohledávek P9-1, P9-2 a P9-3 zjistil soud, že žalovaný popřel všechny tři pohledávky v celém rozsahu s odůvodněním, že každá jednotlivá pohledávka je v celém rozsahu podřízená. Žalobce s popřením svých pohledávek nesouhlasil s odůvodněním, že přihlášené pohledávky nejsou příslušenstvím pohledávky a pohledávky v popřeném pořadí představují penále za neplacení zdravotního pojištění, a to nutně nesleduje osud věci hlavní. Zároveň se žalobce domnívá, že ustanovení § 172 odst. 2 IZ nelze vztáhnout na oblast mimosmluvních sankcí za neplacení veřejného zdravotního pojištění, neboť toto ustanovení upravuje pouze režim podřízenosti u úroku, úroku z prodlení, poplatku z prodlení a smluvní pokuty a penále za neplacení veřejného zdravotního pojištění v ustanovení § 172 odst. 2 IZ uvedeno není. Přihlášené pohledávky žalobce by se tak v úplném rozsahu měly uspokojovat v tomto insolvenčním řízení jako pohledávky nepodřízené. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Usnesení o schválení oddlužení nabylo právní moci dne 5. 3. 2020, žaloba byla doručena soudu dne 19. 2. 2020 a je žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ustanovení § 198 odst. 1 IZ. Soud věc projednal ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. se souhlasem účastníků bez nařízení jednání, neboť věc lze projednat pouze na základě předložených listinných důkazů. Úvodem soud uzavírá, že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na popření pořadí pohledávek týkající se zodpovězení otázek podřízenosti dané pohledávky, bez ohledu na to, zda byly pohledávky přihlášeny a přezkoumány jako vykonatelné či nevykonatelné, a to s ohledem na to, že v dané problematice jsou uplatnitelné závěry Nejvyššího soudu České republiky prezentované v rozhodnutí spis. zn. 29 ICdo 11/2012, se zohledněním využitelných závěrů výkladového stanoviska přijatého pro poměry zákona o konkurzu a vyrovnání spis. zn. Cpjn 19/98. Shora označené výkazy nedoplatků a platební výměry soud nehodnotil a nebylo potřebné díky jinému právnímu názoru soudu na danou problematiku přijmout závěr, zda je správné přesvědčení žalovaného o tom, že penále za neplacení veřejného zdravotního pojištění v popřené výši odpovídá částce představující rozdíl jednonásobku dlužného pojistného a celkového přihlášeného penále (viz dále). Dle ustanovení § 172 odst. 2 věta druhá IZ je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, za podřízené pohledávky se s výjimkou pohledávek uvedených v § 170 považují také úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů a smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení s plněním přihlášené pohledávky, není-li taková smluvní pokuta dluhem z podnikání ve výši, ve které v souhrnu převyšují výši jistiny přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku. Dle ustanovení § 170 písm. d) IZ v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadků, není-li dále stanoveno jinak, mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka s výjimkou penále za neplacení daní, poplatků a jiných obchodních peněžitých plnění, pojistného na sociálním zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku. Dle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejném zdravotní pojištění, nebylo-li pojistné nebo záloha na pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě, anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen platit penále ve výši 0,05 % z dlužné částky za kalendářní den, ve kterém některá z těchto skutečností trvala. Soud žalobě jako důvodné vyhověl s následujícím odůvodněním. Předně je soud přesvědčen o tom, že ustanovení § 172 odst. 2 věta druhá IZ je ustanovením, které taxativně stanovuje pohledávky, na které se vztahuje úprava podřízenosti v rámci insolvenčního řízení. Je samozřejmě správné případné přesvědčení žalovaného, že zmíněné taxativnosti se nelze vyhnout použitím jiného názvosloví (např. zaměněním označení úrok za roční poplatek za poskytnutí půjčky ), neboť soud vždy každou jednotlivou pohledávku posuzuje podle jejího hmotněprávního charakteru, a nikoliv podle označení, avšak v dané věci je zřejmé, že penále za nezaplacení pojistného na veřejném zdravotní pojištění je zcela svébytnou právní kategorií a od taxativně vyjmenovaných pohledávek v ustanovení § 172 odst. 2 IZ ji neodlišuje-jak je přesvědčen žalovaný-pouze jiná terminologie. Úmyslem zákonodárce při úpravě podřízených pohledávek bylo upravit výši uspokojovaného plnění v insolvenčním řízení u pohledávek, které vznikají na základě soukromoprávních vztahů, tedy vztahů, u jejichž vzniku je na vůli stran, zdali do tohoto smluvního vztahu vstoupí či nikoliv. Institut povinnosti placení veřejného zdravotního pojištění však má veřejnoprávní charakter, a není na vůli stran, zdali je plátce veřejného zdravotního pojištění ochoten veřejné zdravotní pojištění platit či nikoliv. Nutně již pro tento důvod musí být na pohledávky vzniklé ze soukromoprávního a veřejnoprávního vztahu pohlíženo odlišně. Daný úmysl zákonodárce je též patrný z úpravy ustanovení § 170 písm. d) IZ, kdy je penále za neplacení zdravotního pojištění jednak označeno jako mimosmluvní sankce a jednak je způsob jeho (ne)uspokojování upraven odlišně od jiných mimosmluvních sankcí, plynoucích ze soukromoprávních vztahů. Proto je zcela nezbytné, s ohledem na účel a smysl zákona, dovozovat, že následky za neplnění veřejnoprávních povinností a soukromoprávních povinností mají v rámci insolvenčního řízení co do pořadí uspokojování odlišné postavení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 IZ, když žalovaný je insolvenční správce, vůči kterému v rámci sporů o pořadí pohledávky nelze náklady řízení žalobci přiznat. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.
České Budějovice 9. června 2020
JUDr. Ondřej Ludvík samosoudce
č. j. 42 ICm 708/2020-22
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem ve věci
žalobce: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČO 41197518 sídlem Orlická 4/2020, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Mgr. Martin Červinka, IČO 61207390 sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová insolvenční správce Jana a Dagmar Morongových o určení pořadí pohledávky takto: I. Určuje se, že pohledávky žalobce přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod spis. zn. 44 INS 27607/2019 nejsou podřízenými pohledávkami v popřeném rozsahu ve výši 3 875 Kč u přihlášky pohledávky P9-1, ve výši 4 495,28 Kč u přihlášky pohledávky P9-2 a ve výši 933,72 Kč u přihlášky pohledávky P9-3. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění: Žalobce se domáhal určení, že jeho pohledávky přihlášené do shora označeného insolvenčního řízení nejsou ve shora uvedené výši pohledávkami podřízenými. Z přihlášky pohledávky P9-1 do tohoto insolvenčního řízení zjistil soud, že žalobce přihlásil své pohledávky v celkové výši 3 875 Kč z titulu platebního výměru č. 2840024725 na penále za nezaplacení veřejného zdravotního pojištění. Z přihlášky pohledávky P9-2 zjistil soud, že žalobce přihlásil své pohledávky v celkové výši 4 495,28 Kč z titulu platebního výměru žalobce č. 2140903375 na
ISIR penále za nezaplacení veřejného zdravotního pojištění. Z přihlášky pohledávky P9-3 zjistil soud, že žalobce přihlásil své pohledávky v celkové výši 933,72 Kč z titulu nedoplatku penále vyúčtovaného dne 2. 12. 2019. Z přezkumného listu přihlášky pohledávek P9-1, P9-2 a P9-3 zjistil soud, že žalovaný popřel všechny tři pohledávky v celém rozsahu s odůvodněním, že každá jednotlivá pohledávka je v celém rozsahu podřízená. Žalobce s popřením svých pohledávek nesouhlasil s odůvodněním, že přihlášené pohledávky nejsou příslušenstvím pohledávky a pohledávky v popřeném pořadí představují penále za neplacení zdravotního pojištění, a to nutně nesleduje osud věci hlavní. Zároveň se žalobce domnívá, že ustanovení § 172 odst. 2 IZ nelze vztáhnout na oblast mimosmluvních sankcí za neplacení veřejného zdravotního pojištění, neboť toto ustanovení upravuje pouze režim podřízenosti u úroku, úroku z prodlení, poplatku z prodlení a smluvní pokuty a penále za neplacení veřejného zdravotního pojištění v ustanovení § 172 odst. 2 IZ uvedeno není. Přihlášené pohledávky žalobce by se tak v úplném rozsahu měly uspokojovat v tomto insolvenčním řízení jako pohledávky nepodřízené. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Usnesení o schválení oddlužení nabylo právní moci dne 5. 3. 2020, žaloba byla doručena soudu dne 19. 2. 2020 a je žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ustanovení § 198 odst. 1 IZ. Soud věc projednal ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. se souhlasem účastníků bez nařízení jednání, neboť věc lze projednat pouze na základě předložených listinných důkazů. Úvodem soud uzavírá, že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na popření pořadí pohledávek týkající se zodpovězení otázek podřízenosti dané pohledávky, bez ohledu na to, zda byly pohledávky přihlášeny a přezkoumány jako vykonatelné či nevykonatelné, a to s ohledem na to, že v dané problematice jsou uplatnitelné závěry Nejvyššího soudu České republiky prezentované v rozhodnutí spis. zn. 29 ICdo 11/2012, se zohledněním využitelných závěrů výkladového stanoviska přijatého pro poměry zákona o konkurzu a vyrovnání spis. zn. Cpjn 19/98. Shora označené výkazy nedoplatků a platební výměry soud nehodnotil a nebylo potřebné díky jinému právnímu názoru soudu na danou problematiku přijmout závěr, zda je správné přesvědčení žalovaného o tom, že penále za neplacení veřejného zdravotního pojištění v popřené výši odpovídá částce představující rozdíl jednonásobku dlužného pojistného a celkového přihlášeného penále (viz dále). Dle ustanovení § 172 odst. 2 věta druhá IZ je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, za podřízené pohledávky se s výjimkou pohledávek uvedených v § 170 považují také úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů a smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení s plněním přihlášené pohledávky, není-li taková smluvní pokuta dluhem z podnikání ve výši, ve které v souhrnu převyšují výši jistiny přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku. Dle ustanovení § 170 písm. d) IZ v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadků, není-li dále stanoveno jinak, mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka s výjimkou penále za neplacení daní, poplatků a jiných obchodních peněžitých plnění, pojistného na sociálním zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku. Dle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejném zdravotní pojištění, nebylo-li pojistné nebo záloha na pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě, anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen platit penále ve výši 0,05 % z dlužné částky za kalendářní den, ve kterém některá z těchto skutečností trvala. Soud žalobě jako důvodné vyhověl s následujícím odůvodněním. Předně je soud přesvědčen o tom, že ustanovení § 172 odst. 2 věta druhá IZ je ustanovením, které taxativně stanovuje pohledávky, na které se vztahuje úprava podřízenosti v rámci insolvenčního řízení. Je samozřejmě správné případné přesvědčení žalovaného, že zmíněné taxativnosti se nelze vyhnout použitím jiného názvosloví (např. zaměněním označení úrok za roční poplatek za poskytnutí půjčky ), neboť soud vždy každou jednotlivou pohledávku posuzuje podle jejího hmotněprávního charakteru, a nikoliv podle označení, avšak v dané věci je zřejmé, že penále za nezaplacení pojistného na veřejném zdravotní pojištění je zcela svébytnou právní kategorií a od taxativně vyjmenovaných pohledávek v ustanovení § 172 odst. 2 IZ ji neodlišuje-jak je přesvědčen žalovaný-pouze jiná terminologie. Úmyslem zákonodárce při úpravě podřízených pohledávek bylo upravit výši uspokojovaného plnění v insolvenčním řízení u pohledávek, které vznikají na základě soukromoprávních vztahů, tedy vztahů, u jejichž vzniku je na vůli stran, zdali do tohoto smluvního vztahu vstoupí či nikoliv. Institut povinnosti placení veřejného zdravotního pojištění však má veřejnoprávní charakter, a není na vůli stran, zdali je plátce veřejného zdravotního pojištění ochoten veřejné zdravotní pojištění platit či nikoliv. Nutně již pro tento důvod musí být na pohledávky vzniklé ze soukromoprávního a veřejnoprávního vztahu pohlíženo odlišně. Daný úmysl zákonodárce je též patrný z úpravy ustanovení § 170 písm. d) IZ, kdy je penále za neplacení zdravotního pojištění jednak označeno jako mimosmluvní sankce a jednak je způsob jeho (ne)uspokojování upraven odlišně od jiných mimosmluvních sankcí, plynoucích ze soukromoprávních vztahů. Proto je zcela nezbytné, s ohledem na účel a smysl zákona, dovozovat, že následky za neplnění veřejnoprávních povinností a soukromoprávních povinností mají v rámci insolvenčního řízení co do pořadí uspokojování odlišné postavení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 IZ, když žalovaný je insolvenční správce, vůči kterému v rámci sporů o pořadí pohledávky nelze náklady řízení žalobci přiznat. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.
České Budějovice 9. června 2020
JUDr. Ondřej Ludvík samosoudce