42 ICm 607/2020
č. j. 42 ICm 607/2020-24
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem ve věci
žalobce: Swiss Fortait s.r.o., IČO 28228294 sídlem Na Perštýně 362/2, 110 00 Praha 1 zastoupený advokátem Mgr. Filipem Kubrychtem sídlem Václavské náměstí 846/1, 110 00 Praha 1 proti žalované: JUDr. Ivana Santariusová, IČO 66235855 sídlem Stodolní 1293/3, 702 00 Ostrava insolvenční správce Luďka a Marty Roučkových o určení pravosti pohledávek takto: I. Žaloba na určení, že žalobce má za dlužníky v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod spis. zn. 46 INS 22757/2019 pohledávku P1-1 ve výši 194 920,83 Kč a pohledávku P1-2 ve výši 198 354,20 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění: Žalobce se domáhal určení, že má za dlužníky ve shora označeném insolvenčním řízení své dvě shora označené pohledávky. Z přihlášky pohledávky P1-1 do tohoto insolvenčního řízení zjistil soud, že žalobce přihlásil svou pohledávku plynoucí mu z nesplněných závazků dlužníka ze Smlouvy o investičním úvěru ze dne 31. 8. 2006, který dlužník uzavřel s právním předchůdcem žalobce. Z přihlášky pohledávky P1-2 zjistil soud, že žalobce přihlásil do tohoto insolvenčního cn=ISIR, c=CZ, o=Česká republika-Ministerstvo spravedlnosti [IČ 00025429], ou=Insolvenční rejstřík, serialNumber= S131469
řízení svou pohledávku z titulu nesplněných závazků dlužníka ze Smlouvy o provozním úvěru ze dne 31. 8. 2006, kterou dlužník uzavřel s právním předchůdcem žalobce. Z přezkumného listu přihlášek pohledávek P1-1, 2 zjistil soud, že obě dílčí přihlášky pohledávek byly popřeny pro promlčení. Žalobce s popřením svých pohledávek nesouhlasil a uvedl, že dané pohledávky promlčeny nejsou, neboť součástí smluvního vztahu byly Všeobecné obchodní podmínky, ve kterých se účastníci v bodě 9.12 dohodli na prodloužení promlčecí doby na 10 let. Zároveň též dlužníci uznali pohledávku žalobce, a to jak v rámci návrhu na oddlužení, tak v rámci přezkumu pohledávky. Usnesení o schválení oddlužení nabylo právní moci dne 12. 5. 2020, žaloba byla soudu doručena dne 12. 2. 2020 a je žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ustanovení § 198 odst. 1 IZ. Soud věc projednal ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. se souhlasem účastníků bez nařízení jednání, neboť věc lze projednat pouze na základě předložených listinných důkazů. Ze Smlouvy o investičním úvěru č. SBLI-7502-25917-1, včetně Dodatku č. 1, uzavřené dne 31. 8. 2006, zjistil soud, že právní předchůdce žalobce uzavřel s dlužníkem Luďkem Roučkou Smlouvu o poskytnutí investičního úvěru, na základě které poskytl dlužníku úvěr ve výši 350 000 Kč a dlužník se jej zavázal splatit v pravidelných šedesáti měsíčních splátkách. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 19. 10. 2009 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce dlužníku předmětný úvěr zesplatnil pro neplnění smluvních povinností, a to k 19. 10. 2009, a dlužník byl vyzván k úhradě dlužné částky do 31. 10. 2009. Ze Smlouvy o provozním úvěru č. SBLP-7502-25429/28, uzavřené dne 31. 8. 2006 mezi právním předchůdcem žalobce a dlužníkem Luďkem Roučkou, zjistil soud, že právní předchůdce žalobce poskytl dlužníku úvěr ve výši 150 000 Kč a dlužník se jej zavázal uhradit ve dvanácti pravidelných měsíčních splátkách. Ve Všeobecných obchodních podmínkách právního předchůdce žalobce ke smlouvám o podnikatelských úvěrech je pak v čl. 9.12 sjednána prodloužená promlčecí doba celkově na dobu 10 let. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav: Promlčecí doba u Smlouvy o investičním úvěru (dílčí pohledávka č. 1) počala běžet nejpozději od 1. 11. 2009, tedy od data, kdy byl dlužník v prodlení s hrazením předmětného úvěru na základě zesplatnění úvěru právním předchůdcem žalobce, a lhůty k plnění, která byla dlužníku v rámci zesplatnění poskytnuta. Promlčecí lhůta pohledávek ze Smlouvy o provozním úvěru (dílčí pohledávka č. 2) pak počala běžet nejpozději od 1. 9. 2007, tedy okamžikem, kdy doběhl dvanáctiměsíční splátkový kalendář, který byl ze strany právního předchůdce žalobce dlužníku poskytnut k hrazení příslušného úvěru. Přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení podal žalobce dne 21. 11. 2019. Ve smyslu ustanovení § 3028 OZ posuzoval soud danou problematiku dle předchozí právní úpravy. Dle ustanovení § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Dle ustanovení § 401 obchodního zákoníku strana, vůči níž se právo promlčuje, může písemným prohlášením druhé strany prodloužit promlčecí dobu, a to i opakovaně. Celková promlčecí doba nesmí být delší, než 10 let od doby, kdy počala poprvé běžet. Dle ustanovení § 408 odst. 1 obchodního zákoníku bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním, nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.
Soud posuzoval obě Smlouvy o úvěru uzavřené ve smyslu ustanovení § 497 a následujících obchodního zákoníku jako tzv. absolutní obchody ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku. Pro vztahy plynoucí ze Smlouvy o úvěru je nutno použít úpravu obchodního zákoníku, a to i co se promlčení týče, když úprava obchodního zákoníku promlčení je úpravou komplexní. Z ustanovení § 408 odst. 1 obchodního zákoníku pak vyplývá omezení horní doby promlčecí doby 10 lety. Z provedeného dokazování pak vyplynul závěr, že u obou Smluv o úvěru počala promlčecí doba běžet poprvé více jak 10 let před podáním přihlášky pohledávky P1 do tohoto insolvenčního řízení (21. 11. 2019), a to sice v případě dílčí pohledávky č. 1 dnem 1. 11. 2009 a v případě dílčí pohledávky č. 2 dnem 1. 9. 2007. Obě pohledávky jsou tak promlčeny a žalovaná námitku promlčení úspěšně v rámci popěrného úkonu vznesla. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.
České Budějovice 28. července 2020
JUDr. Ondřej Ludvík samosoudce
č. j. 42 ICm 607/2020-24
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem ve věci
žalobce: Swiss Fortait s.r.o., IČO 28228294 sídlem Na Perštýně 362/2, 110 00 Praha 1 zastoupený advokátem Mgr. Filipem Kubrychtem sídlem Václavské náměstí 846/1, 110 00 Praha 1 proti žalované: JUDr. Ivana Santariusová, IČO 66235855 sídlem Stodolní 1293/3, 702 00 Ostrava insolvenční správce Luďka a Marty Roučkových o určení pravosti pohledávek takto: I. Žaloba na určení, že žalobce má za dlužníky v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod spis. zn. 46 INS 22757/2019 pohledávku P1-1 ve výši 194 920,83 Kč a pohledávku P1-2 ve výši 198 354,20 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění: Žalobce se domáhal určení, že má za dlužníky ve shora označeném insolvenčním řízení své dvě shora označené pohledávky. Z přihlášky pohledávky P1-1 do tohoto insolvenčního řízení zjistil soud, že žalobce přihlásil svou pohledávku plynoucí mu z nesplněných závazků dlužníka ze Smlouvy o investičním úvěru ze dne 31. 8. 2006, který dlužník uzavřel s právním předchůdcem žalobce. Z přihlášky pohledávky P1-2 zjistil soud, že žalobce přihlásil do tohoto insolvenčního cn=ISIR, c=CZ, o=Česká republika-Ministerstvo spravedlnosti [IČ 00025429], ou=Insolvenční rejstřík, serialNumber= S131469
řízení svou pohledávku z titulu nesplněných závazků dlužníka ze Smlouvy o provozním úvěru ze dne 31. 8. 2006, kterou dlužník uzavřel s právním předchůdcem žalobce. Z přezkumného listu přihlášek pohledávek P1-1, 2 zjistil soud, že obě dílčí přihlášky pohledávek byly popřeny pro promlčení. Žalobce s popřením svých pohledávek nesouhlasil a uvedl, že dané pohledávky promlčeny nejsou, neboť součástí smluvního vztahu byly Všeobecné obchodní podmínky, ve kterých se účastníci v bodě 9.12 dohodli na prodloužení promlčecí doby na 10 let. Zároveň též dlužníci uznali pohledávku žalobce, a to jak v rámci návrhu na oddlužení, tak v rámci přezkumu pohledávky. Usnesení o schválení oddlužení nabylo právní moci dne 12. 5. 2020, žaloba byla soudu doručena dne 12. 2. 2020 a je žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ustanovení § 198 odst. 1 IZ. Soud věc projednal ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. se souhlasem účastníků bez nařízení jednání, neboť věc lze projednat pouze na základě předložených listinných důkazů. Ze Smlouvy o investičním úvěru č. SBLI-7502-25917-1, včetně Dodatku č. 1, uzavřené dne 31. 8. 2006, zjistil soud, že právní předchůdce žalobce uzavřel s dlužníkem Luďkem Roučkou Smlouvu o poskytnutí investičního úvěru, na základě které poskytl dlužníku úvěr ve výši 350 000 Kč a dlužník se jej zavázal splatit v pravidelných šedesáti měsíčních splátkách. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 19. 10. 2009 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce dlužníku předmětný úvěr zesplatnil pro neplnění smluvních povinností, a to k 19. 10. 2009, a dlužník byl vyzván k úhradě dlužné částky do 31. 10. 2009. Ze Smlouvy o provozním úvěru č. SBLP-7502-25429/28, uzavřené dne 31. 8. 2006 mezi právním předchůdcem žalobce a dlužníkem Luďkem Roučkou, zjistil soud, že právní předchůdce žalobce poskytl dlužníku úvěr ve výši 150 000 Kč a dlužník se jej zavázal uhradit ve dvanácti pravidelných měsíčních splátkách. Ve Všeobecných obchodních podmínkách právního předchůdce žalobce ke smlouvám o podnikatelských úvěrech je pak v čl. 9.12 sjednána prodloužená promlčecí doba celkově na dobu 10 let. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav: Promlčecí doba u Smlouvy o investičním úvěru (dílčí pohledávka č. 1) počala běžet nejpozději od 1. 11. 2009, tedy od data, kdy byl dlužník v prodlení s hrazením předmětného úvěru na základě zesplatnění úvěru právním předchůdcem žalobce, a lhůty k plnění, která byla dlužníku v rámci zesplatnění poskytnuta. Promlčecí lhůta pohledávek ze Smlouvy o provozním úvěru (dílčí pohledávka č. 2) pak počala běžet nejpozději od 1. 9. 2007, tedy okamžikem, kdy doběhl dvanáctiměsíční splátkový kalendář, který byl ze strany právního předchůdce žalobce dlužníku poskytnut k hrazení příslušného úvěru. Přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení podal žalobce dne 21. 11. 2019. Ve smyslu ustanovení § 3028 OZ posuzoval soud danou problematiku dle předchozí právní úpravy. Dle ustanovení § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Dle ustanovení § 401 obchodního zákoníku strana, vůči níž se právo promlčuje, může písemným prohlášením druhé strany prodloužit promlčecí dobu, a to i opakovaně. Celková promlčecí doba nesmí být delší, než 10 let od doby, kdy počala poprvé běžet. Dle ustanovení § 408 odst. 1 obchodního zákoníku bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním, nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.
Soud posuzoval obě Smlouvy o úvěru uzavřené ve smyslu ustanovení § 497 a následujících obchodního zákoníku jako tzv. absolutní obchody ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku. Pro vztahy plynoucí ze Smlouvy o úvěru je nutno použít úpravu obchodního zákoníku, a to i co se promlčení týče, když úprava obchodního zákoníku promlčení je úpravou komplexní. Z ustanovení § 408 odst. 1 obchodního zákoníku pak vyplývá omezení horní doby promlčecí doby 10 lety. Z provedeného dokazování pak vyplynul závěr, že u obou Smluv o úvěru počala promlčecí doba běžet poprvé více jak 10 let před podáním přihlášky pohledávky P1 do tohoto insolvenčního řízení (21. 11. 2019), a to sice v případě dílčí pohledávky č. 1 dnem 1. 11. 2009 a v případě dílčí pohledávky č. 2 dnem 1. 9. 2007. Obě pohledávky jsou tak promlčeny a žalovaná námitku promlčení úspěšně v rámci popěrného úkonu vznesla. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.
České Budějovice 28. července 2020
JUDr. Ondřej Ludvík samosoudce