42 ICm 577/2016
č.j.: 42 ICm 577/2016-19
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce Kancelář správců, v. o. s., IČO 04204867, Čechyňská 419/14a, 602 00 Brno, insolvenční správce Miroslava Musila, zast. Mgr. Monika Gazdová, IČO 04169441, advokátka, Čechyňská 419/14a, 602 00 Brno, proti žalovanému CITY CREDIT SE, IČO 29263751, Národní 138/10, 110 00 Praha 1-Nové Město, zast. JUDr. Petr Langer, Ph.D., LL.M., IČO 71469133, advokát, Sokolská třída 1331/31, 702 00 Ostrava, o určení neexistence vykonatelné pohledávky,
takto:
I. Určuje se, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku z titulu notářského zápisu notářky JUDr. Marcely Veberové ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. NZ 1149/2013, N 761/2013, ve výši 300.000 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů soudního řízení částku 10.200 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit ČR-Krajskému soudu v Českých Budějovicích na soudním poplatku částku 5.000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníkem shora označenou pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 26 INS 14930/2015.
Z přihlášky pohledávky P11 zjistil soud, že žalovaný přihlásil svou pohledávku ve výši 300.000 Kč z titulu shora označeného notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti, když pohledávka představuje smluvní pokutu za nesplnění podmínek řádného splácení úvěru, který byl mezi účastníky sjednán smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 20130024 ze dne 9. 4. 2013, na základě které žalobce poskytl dlužníku úvěr ve výši 1.000.000 Kč a tento se zavázal úvěr řádně a včas uhradit. Pro případ prodlení se splacením splátek úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 30 % z jistoty úvěru. Tato pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná, neboť povinnosti plynoucí dlužníku z úvěrové smlouvy byly zachyceny ve shora označeném notářském zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 21. 1. 2016 zjistil soud, že tato pohledávka byla popřena insolvenčním správcem s odůvodněním, že smluvní pokuta byla sjednána v rozporu s dobrými mravy a ve smyslu ust. § 39 obč. zák. byla tak sjednána absolutně neplatně. Rozpor s dobrými mravy insolvenční správce spatřoval ve výši smluvní pokuty, která je v nepoměru k původní jistině, když takto sjednaná smluvní pokuta rovněž odporuje ustanovení o ochraně spotřebitele a zakládá svou výší významný nepoměr mezi stranami.
V žalobě insolvenční správce setrval na argumentech z popěrného úkonu a doplnil, že ve věci nutno mít na zřeteli taktéž skutečnost, že účastníci se v rámci shora označené úvěrové smlouvy dohodli na tzv. kapitalizaci úroků z úvěru k jistině, což je samo o sobě pro dlužníka velmi zatěžující a nemravnost smluvní pokuty tak vystupuje ještě více do popředí.
Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že výše smluvní pokuty nebyla sjednána nemravně a odpovídá svou výší funkci, kterou jí právní řád svěřuje, a sice sankcionalizovat dlužníka za neplnění stanovených povinností. Dle žalovaného taktéž soudní judikatura neshledala smluvní pokutu ve výši 30 % jistiny jako za sjednanou v rozporu s dobrými mravy.
Přezkumné jednání ve věci se konalo dne 21. 1. 2016, žaloba byla soudu doručena dne 19. 2. 2016 a je tedy žalobou včasnou, podanou ve lhůtě dle ust. § 199 odst. 1 IZ.
Soud věc projednal ve smyslu ust. § 115a ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání, když věc bylo možno rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu souhlasili.
Ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 4. 2013 č. 20130024 zjistil soud, že žalobce uzavřel s dlužníkem a Monikou Musilovou smlouvu o úvěru na částku úvěru ve výši 1.000.000 Kč, kterou se zavázali dlužníci vrátit v 240 měsíčních splátkách s ročním úrokem ve výši 13,8 % ročně. Ujednání o smluvní pokutě v samotné smlouvě o úvěru absentuje, když ujednání o smluvní pokutě je vtěleno do všeobecných obchodních podmínek k úvěru pod bod 5.1, když v tomto bodě obchodní podmínek je stanoveno, že v případě prodlení dlužníka se splacením jen jediné měsíční splátky úvěru, v souladu se splátkovým kalendářem, se stane celý poskytnutý úvěr s příslušenstvím okamžitě splatným, přičemž je dlužník povinen bezodkladně uhradit věřiteli celou nesplacenou část úroku a jistiny podle splátkového kalendáře a také smluvní pokutu ve výši 30 % ze sjednané jistiny úvěru. Z notářského zápisu JUDr. Marcely Veberové ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. NZ 1149/2013, N 761/2013, zjistil soud, že dlužníci z předmětné smlouvy o úvěru dali v tomto notářském zápisu své svolení k přímé vykonatelnosti povinností plynoucích jim z úvěrové smlouvy, a to i ke splnění povinnosti uhrazení smluvní pokuty ve výši 300.000 Kč tak, jak byla ujednána ve smlouvě o úvěru.
Dle ust. § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Dle ust. § 199 odst. 3 IZ v žalobě podle odst. 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Dle ust. § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Dle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Při vyhodnocování posuzovaného případu soud předesílá, že ve smyslu shora citovaného ust. § 199 odst. 2 IZ může insolvenční správce v tomto řízení uplatnit jak skutkové, tak právní námitky proti posuzované vykonatelné pohledávce, neboť se nejedná o pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu. Popěrný úkon učinil žalobce z důvodu, že shledal ujednání o smluvní pokutě neplatné. Tento závěr žalobce soud sdílí, avšak z jiných právních závěrů. Soud nesdílí přesvědčení žalobce o tom, že by smluvní pokuta byla sjednána v rozporu s dobrými mravy pro její příliš vysokou výši, která neadekvátně zajišťuje plnění povinností dlužníků plynoucí jim z úvěrové smlouvy, ani se zohledněním ujednání o kapitalizaci úroků k jistině úvěru. Soud je však přesvědčen, že smluvní pokuta byla sjednána ve smyslu shora citovaných ust. § 56 odst. 1 obč. zák. ve spojení s ust. § 39 obč. zák. neplatně pro rozpor se zákonem. Ve věci je zřejmé, že notářský zápis není právním důvodem vzniku pohledávky z titulu smluvní pokuty, když hmotněprávním důvodem vzniku pohledávky z titulu smluvní pokuty je úvěrová smlouva. V úvěrové smlouvě je pak ustanovení o smluvní pokutě obsaženo v obchodních podmínkách a v tomto případě způsobuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran uzavírajících smlouvu o úvěru, když stejné závěry vyslovil Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. 1 I. ÚS 3512/11, kde ústavní soud dovodil, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu v zásadě nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis). Dle nálezu Ústavního soudu mohou být ve smluvních podmínkách obsažená pouze ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, nikoli ustanovení dopadající na právní vztah jako např. ujednání o smluvní pokutě. Proto má soud smluvní pokutu za sjednanou neplatně, v rozporu se zákonem, když k tomuto zjištění soud přihlíží z úřední povinnosti a nejedná se tak o porušení principů stanovených v ust. § 199 odst. 3 IZ. Zároveň je také zřejmé, že tuto absolutní neplatnost nemůže zhojit následné uzavření notářského zápisu, ve kterém je smluvní pokuta výslovně zmíněna s argumentací, že absolutní neplatnost právního úkonu nelze nikdy následně zhojit. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl.
O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 163 IZ ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně procesně úspěšnému žalobci náleží právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení představují odměnu právního zástupce žalobce ve smyslu ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ust. § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 procesní úkony včetně příslušných režijních paušálů. O přechodu poplatkové povinnosti rozhodl soud ve smyslu ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, když procesně úspěšný žalobce, jako insolvenční správce, je od placení soudních poplatků osvobozen. Výše soudního poplatku je stanovena v položce 13 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků.
Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.
České Budějovice 12. 4. 2016
JUDr. Ondřej Ludvík v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Bc. Petra Kottová
č.j.: 42 ICm 577/2016-19
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce Kancelář správců, v. o. s., IČO 04204867, Čechyňská 419/14a, 602 00 Brno, insolvenční správce Miroslava Musila, zast. Mgr. Monika Gazdová, IČO 04169441, advokátka, Čechyňská 419/14a, 602 00 Brno, proti žalovanému CITY CREDIT SE, IČO 29263751, Národní 138/10, 110 00 Praha 1-Nové Město, zast. JUDr. Petr Langer, Ph.D., LL.M., IČO 71469133, advokát, Sokolská třída 1331/31, 702 00 Ostrava, o určení neexistence vykonatelné pohledávky,
takto:
I. Určuje se, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku z titulu notářského zápisu notářky JUDr. Marcely Veberové ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. NZ 1149/2013, N 761/2013, ve výši 300.000 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů soudního řízení částku 10.200 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit ČR-Krajskému soudu v Českých Budějovicích na soudním poplatku částku 5.000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníkem shora označenou pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 26 INS 14930/2015.
Z přihlášky pohledávky P11 zjistil soud, že žalovaný přihlásil svou pohledávku ve výši 300.000 Kč z titulu shora označeného notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti, když pohledávka představuje smluvní pokutu za nesplnění podmínek řádného splácení úvěru, který byl mezi účastníky sjednán smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 20130024 ze dne 9. 4. 2013, na základě které žalobce poskytl dlužníku úvěr ve výši 1.000.000 Kč a tento se zavázal úvěr řádně a včas uhradit. Pro případ prodlení se splacením splátek úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 30 % z jistoty úvěru. Tato pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná, neboť povinnosti plynoucí dlužníku z úvěrové smlouvy byly zachyceny ve shora označeném notářském zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 21. 1. 2016 zjistil soud, že tato pohledávka byla popřena insolvenčním správcem s odůvodněním, že smluvní pokuta byla sjednána v rozporu s dobrými mravy a ve smyslu ust. § 39 obč. zák. byla tak sjednána absolutně neplatně. Rozpor s dobrými mravy insolvenční správce spatřoval ve výši smluvní pokuty, která je v nepoměru k původní jistině, když takto sjednaná smluvní pokuta rovněž odporuje ustanovení o ochraně spotřebitele a zakládá svou výší významný nepoměr mezi stranami.
V žalobě insolvenční správce setrval na argumentech z popěrného úkonu a doplnil, že ve věci nutno mít na zřeteli taktéž skutečnost, že účastníci se v rámci shora označené úvěrové smlouvy dohodli na tzv. kapitalizaci úroků z úvěru k jistině, což je samo o sobě pro dlužníka velmi zatěžující a nemravnost smluvní pokuty tak vystupuje ještě více do popředí.
Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že výše smluvní pokuty nebyla sjednána nemravně a odpovídá svou výší funkci, kterou jí právní řád svěřuje, a sice sankcionalizovat dlužníka za neplnění stanovených povinností. Dle žalovaného taktéž soudní judikatura neshledala smluvní pokutu ve výši 30 % jistiny jako za sjednanou v rozporu s dobrými mravy.
Přezkumné jednání ve věci se konalo dne 21. 1. 2016, žaloba byla soudu doručena dne 19. 2. 2016 a je tedy žalobou včasnou, podanou ve lhůtě dle ust. § 199 odst. 1 IZ.
Soud věc projednal ve smyslu ust. § 115a ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání, když věc bylo možno rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu souhlasili.
Ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 4. 2013 č. 20130024 zjistil soud, že žalobce uzavřel s dlužníkem a Monikou Musilovou smlouvu o úvěru na částku úvěru ve výši 1.000.000 Kč, kterou se zavázali dlužníci vrátit v 240 měsíčních splátkách s ročním úrokem ve výši 13,8 % ročně. Ujednání o smluvní pokutě v samotné smlouvě o úvěru absentuje, když ujednání o smluvní pokutě je vtěleno do všeobecných obchodních podmínek k úvěru pod bod 5.1, když v tomto bodě obchodní podmínek je stanoveno, že v případě prodlení dlužníka se splacením jen jediné měsíční splátky úvěru, v souladu se splátkovým kalendářem, se stane celý poskytnutý úvěr s příslušenstvím okamžitě splatným, přičemž je dlužník povinen bezodkladně uhradit věřiteli celou nesplacenou část úroku a jistiny podle splátkového kalendáře a také smluvní pokutu ve výši 30 % ze sjednané jistiny úvěru. Z notářského zápisu JUDr. Marcely Veberové ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. NZ 1149/2013, N 761/2013, zjistil soud, že dlužníci z předmětné smlouvy o úvěru dali v tomto notářském zápisu své svolení k přímé vykonatelnosti povinností plynoucích jim z úvěrové smlouvy, a to i ke splnění povinnosti uhrazení smluvní pokuty ve výši 300.000 Kč tak, jak byla ujednána ve smlouvě o úvěru.
Dle ust. § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Dle ust. § 199 odst. 3 IZ v žalobě podle odst. 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Dle ust. § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Dle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Při vyhodnocování posuzovaného případu soud předesílá, že ve smyslu shora citovaného ust. § 199 odst. 2 IZ může insolvenční správce v tomto řízení uplatnit jak skutkové, tak právní námitky proti posuzované vykonatelné pohledávce, neboť se nejedná o pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu. Popěrný úkon učinil žalobce z důvodu, že shledal ujednání o smluvní pokutě neplatné. Tento závěr žalobce soud sdílí, avšak z jiných právních závěrů. Soud nesdílí přesvědčení žalobce o tom, že by smluvní pokuta byla sjednána v rozporu s dobrými mravy pro její příliš vysokou výši, která neadekvátně zajišťuje plnění povinností dlužníků plynoucí jim z úvěrové smlouvy, ani se zohledněním ujednání o kapitalizaci úroků k jistině úvěru. Soud je však přesvědčen, že smluvní pokuta byla sjednána ve smyslu shora citovaných ust. § 56 odst. 1 obč. zák. ve spojení s ust. § 39 obč. zák. neplatně pro rozpor se zákonem. Ve věci je zřejmé, že notářský zápis není právním důvodem vzniku pohledávky z titulu smluvní pokuty, když hmotněprávním důvodem vzniku pohledávky z titulu smluvní pokuty je úvěrová smlouva. V úvěrové smlouvě je pak ustanovení o smluvní pokutě obsaženo v obchodních podmínkách a v tomto případě způsobuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran uzavírajících smlouvu o úvěru, když stejné závěry vyslovil Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. 1 I. ÚS 3512/11, kde ústavní soud dovodil, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu v zásadě nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis). Dle nálezu Ústavního soudu mohou být ve smluvních podmínkách obsažená pouze ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, nikoli ustanovení dopadající na právní vztah jako např. ujednání o smluvní pokutě. Proto má soud smluvní pokutu za sjednanou neplatně, v rozporu se zákonem, když k tomuto zjištění soud přihlíží z úřední povinnosti a nejedná se tak o porušení principů stanovených v ust. § 199 odst. 3 IZ. Zároveň je také zřejmé, že tuto absolutní neplatnost nemůže zhojit následné uzavření notářského zápisu, ve kterém je smluvní pokuta výslovně zmíněna s argumentací, že absolutní neplatnost právního úkonu nelze nikdy následně zhojit. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl.
O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 163 IZ ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně procesně úspěšnému žalobci náleží právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení představují odměnu právního zástupce žalobce ve smyslu ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ust. § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 procesní úkony včetně příslušných režijních paušálů. O přechodu poplatkové povinnosti rozhodl soud ve smyslu ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, když procesně úspěšný žalobce, jako insolvenční správce, je od placení soudních poplatků osvobozen. Výše soudního poplatku je stanovena v položce 13 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků.
Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.
České Budějovice 12. 4. 2016
JUDr. Ondřej Ludvík v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Bc. Petra Kottová