41 ICm 310/2015
Číslo jednací: 41 ICm 310/2015-96 (KSHK 41 INS 22280/2013)
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Marií Šrámkovou v právní věci žalobce: Česká insolvenční v. o. s., IČ 288 10 341, se sídlem Fráni Šrámka 1139/2, 500 02, Hradec Králové, insolvenční správce dlužníka ROSS Holding a. s., IČ 252 59 741, se sídlem Jihlavská 893, 580 01, Havlíčkův Brod, právně zastoupen: Mgr. Zuzanou Zlatohlávkovou, advokátkou, se sídlem Fráni Šrámka 1139, 500 02, Hradec Králové, proti žalovanému: HPR kámen, s. r. o., IČ 607 53 102, se sídlem Nedachlebice 11, PSČ 687 15, právně zastoupen: JUDr. Rudolfem Danielem, advokátem, se sídlem Kvítková 6965, 760 01, Zlín, o vyslovení neúčinnosti zápočtů
takto:
I. Určuje se, že jednostranný zápočet ze dne 23. 8. 2013 č. XX906134, kterým byly započteny pohledávky dlužníka vůči žalovanému HPR kámen, s. r. o., IČ 607 53 102, se sídlem Nedachlebice 11, PSČ 687 15, ve výši 17.260,03 Kč je neplatný.
II. Určuje se, že jednostranný zápočet ze dne 23. 8. 2013 č. XX906136, kterým byly započteny pohledávky dlužníka vůči žalovanému HPR kámen, s. r. o., IČ 607 53 102, se sídlem Nedachlebice 11, PSČ 687 15, ve výši 156.603,80 Kč je neplatný.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalovaný je povinen uhradit Krajskému soudu v Hradci Králové, č. ú. 3703-6828511/0710, VS 4142031015, KS 1148, soudní poplatek ve výši 2.000,00 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou zdejšímu soudu do datové schránky dne 20. 1. 2015 se insolvenční správce dlužníka ROSS Holding a. s., domáhal po dvojí změně žaloby, připuštěné při jednání soudu dne 30. 3. 2016, primárním petitem určení, že jednostranný zápočet č. XX906134 ze dne 23. 8. 2013, kterým byla ke dni 20. 9. 2013 započtena pohledávka společnosti ROSS Holding a. s., IČ 252 59 741, vůči společnosti HPR kámen, s. r. o., IČ: 607 53 102, je neplatný. Dále určení, že jednostranný zápočet č. XX906136 ze dne 23. 8. 2013, kterým byla ke dni 4. 9. 2013 započtena vůči společnosti HPR kámen, s. r. o., IČ: 607 53 102 pohledávka ve výši 156.603,80 Kč, je neplatný. Eventuálním petitem se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že uvedené jednostranné zápočty jsou právně neúčinné a žalovaný nechť je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 173.863,83 Kč. Žalobce tvrdil, že při soupisu majetku náležejícího do majetkové podstaty společnosti ROSS bylo žalobcem zjištěno, že společnost ROSS jednostranným oznámením ze dne 23. 8. 2013 započetla ke dni 20. 9. 2013 nesplatnou pohledávku vůči splatné pohledávce žalovaného s tím, že jednostranný zápočet byl dlužníkem žalovanému odeslán dne 23. 8. 2013. Pohledávka dlužníka byla splatná až dne 19. 9. 2013. Žalobce tvrdil, neplatnost úkonu započtení pro nemožnost započítávat nesplatnou pohledávku vůči splatné. Dále žalobce tvrdil, že jednostranným oznámením ze dne 23. 8. 2013, č. XX906136 dlužník započetl ke dni 4. 9. 2013 dvě nesplatné pohledávky dlužníka a jednu pohledávku splatnou s tím, že jednostranný zápočet byl dlužníkem žalovanému odeslán dne 23. 8. 2013. Pohledávka dlužníka byla splatná až dne 31. 8. 2013. Žalobce tvrdil, neplatnost úkonu započtení pro nemožnost započítávat nesplatnou pohledávku vůči splatné, pokud se týká zápočtů co do výše 17.260,03 Kč a dále co do výše 148.400,00 Kč.
Žalovaný nesporoval existenci pohledávky dlužníka za žalovaným co do výše 17.260,03 Kč a ani vznik pohledávek dlužníka za žalovaným ve výši 3.557,40 Kč a 4.646,40 Kč. Sporoval existenci pohledávky dlužníka za žalovaným ve výši 148.400,00 Kč, a to i co důvodu vzniku. Tvrdil, že tato pohledávka je neexistentní, a proto není způsobilá k započtení. Žalovaný uvedl, že pro dlužníka prováděl dílo na akci Radějov, které bylo v rozsahu cca. 20.000.000,00 Kč. Pokud se nyní žalobce domáhá určení, že došlo k nakládání s majetkovou podstatou v rozsahu desítek tisíc, tak se jedná o nakládání s majetkem v rozsahu zanedbatelném.
Při zkoumání podmínek řízení soud uzavřel, že dne 12. 8. 2013 bylo na dlužníka ROSS Holding a. s., věřitelem zahájeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 41 INS 22280/2013. Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nastaly ke dni 13. 8. 2013. Dne 28. 8. 2013 byl dlužníkem podán návrh na vydání předběžného opatření, kterým by soud zakázal osobám, které mají pohledávky vůči dlužníkovi, započtení vzájemných pohledávek s dlužníkem. Dne 30. 8. 2013 soud předběžným opatřením zakázal započtení vzájemných pohledávek dlužníka a jeho věřitelů na dobu do právní moci rozhodnutí soudu o insolvenčním návrhu. Předběžným opatřením ze dne 23. 10. 2013 byl ustanoven předběžným správcem dlužníka žalobce. Dne 21. 1. 2014 byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Dne 29. 1. 2014 bylo předběžným opatřením zakázáno započtení vzájemných pohledávek dlužníka a jeho věřitelů, a to až do vydání rozhodnutí o způsobu řešení úpadku. Dne 8. 4. 2014 byla nařízena reorganizace, která byla dne 4. 11. 2014 přeměněna v konkurz.
Žaloba v předmětné věci byla doručena zdejšímu soudu do datové schránky dne 20. 1. 2015. Soud uzavřel, že ve lhůtě dle ust. § 239 odst. 3 insolvenčního zákona, neboť
účinky rozhodnutí o úpadku nastaly dne 21. 1. 2014. V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost právního úkonu pouze insolvenční soud § 231 odst. 2 insolvenčního zákona. Aktivní legitimaci k podání žaloby na určení neplatnosti právního úkonu má dle ust. § 231 odst. 3 insolvenčního zákona i insolvenční správce.
Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalovaný a dlužník uzavřeli smlouvu o dílo na akci: Přestavba a dostavba provozních budov Radějov , na základě které žalovaný dílo prováděl a účtoval mimo jiné fakturou č. FP13900788 splatnou dne 23. 4. 2013 na částku 477.032,20 Kč a fakturou č. FP13902763 splatnou dne 3. 9. 2013 na částku 1.323.743,40 Kč. Dále nebylo sporu o tom, že v souladu se smlouvou dlužník žalovanému vyúčtoval odvoz materiálu fakturou č. FV 13900640 splatnou dne 16. 5. 2013 částkou 4.646,40 Kč, úklid pracoviště nádvoří fakturou č. FV 13900652 splatnou dne 14. 5. 2013 částkou 3.557,40 Kč a náklady na zařízení staveniště fakturou č. FV 13901312 splatnou dne 19. 9. 2013 částkou 17.260,03 Kč.
Žalovaný sporoval existenci pohledávky dlužníka vyúčtovanou fakturou č. FV 13901226 ze dne 31. 7. 2013 splatnou dne 31. 8. 2013.
Shrnutí skutkového stavu věci:
Žalovaný a dlužník uzavřeli smlouvu o dílo, na základě které žalovaný provedené dílo vyúčtoval mimo jiné fakturou č. FP13900788 splatnou dne 23. 4. 2013 na částku 477.032,20 Kč a fakturou č. FP13902763 splatnou dne 3. 9. 2013 na částku 1.323.743,40 Kč. Dlužník žalovanému v souladu se smlouvou vystavil fakturu č. FV 13900640 splatnou dne 16. 5. 2013 na částku 4.646,40 Kč, dále fakturu č. FV 13900652 splatnou dne 14. 5. 2013 na částku 3.557,40 Kč a fakturu č. FV 13901312 splatnou dne 19. 9. 2013 na částku 17.260,03 Kč. Tento skutkový stav byl mezi účastníky řízení nesporný. Dále bylo zjištěno a prokázáno, že dlužník odeslal žalovanému oznámení o jednostranném započtení pohledávek, a to dne 23. 8. 2013. Nebylo však prokázáno, které konkrétní oznámení o jednostranném započtení bylo žalovanému uvedeným dopisem doručeno. Žalobce tvrdil, že zásilka odeslaná dne 23. 8. 2013 obsahovala obě oznámení o jednostranných zápočtech. Tuto svoji skutkovou verzi a úvahu však žalobce ničím nedoložil. Zůstalo tak neprokázáno, zda zásilka obsahovala jedno nebo dvě oznámení o jednostranných zápočtech, a pokud obsahovala jen jedno oznámení, tak zůstalo neprokázáno, které. Žalobce tedy neunesl břemeno dokazování, pokud se týká doručení oznámení o jednostranném započtení. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z knihy odeslané pošty a poštovního podacího archu dlužníka ze dne 23. 8. 2013.
V případě, že by se žalobci podařilo prokázat, že dlužník žalovanému doručil oznámení o jednostranném započtení č. XX906134 s datem zápočtu ke dni 20. 9. 2013, dopisem odeslaným dne 23. 8. 2013, tak by soud uvedený zápočet posoudil jako neplatný, neboť nelze započítávat nesplatnou pohledávku vůči splatné, což uvedeným zápočtem dlužník sledoval. Už vůbec nelze započítávat s odložením času, neboť z neplatného úkonu se uplynutím času nestane platný právní úkon.
Rovněž tak v případě, že by se žalobci podařilo prokázat, že dlužník žalovanému doručil oznámení o jednostranném započtení č. XX906136 s datem zápočtu ke dni 4. 9. 2013, dopisem odeslaným dne 23. 8. 2013, tak by soud uvedený zápočet co do částky 148.400,00 Kč posoudil jako neplatný, neboť nelze započítávat nesplatnou pohledávku vůči splatné, což uvedeným zápočtem dlužník sledoval. Už vůbec nelze započítávat s odložením času, neboť z neplatného úkonu se uplynutím času nestane platný právní úkon.
Soud při provádění dokazování (č. l. 20 p. v.) zjistil, že žalovaný oznámil ke dni 31. 7. 2013 jednostranné započtení částky 8.203,80 Kč, vyúčtované fakturou č. F130222/2 znějící na částku 77.032,20 Kč, vůči faktuře dlužníka č. FV 13900640 splatné dne 16. 5. 2013 na částku 4.646,40 Kč a faktuře č. FV 13900652 splatné dne 14. 5. 2013 na částku 3.557,40 Kč. Uvedená zjištěná skutečnost nebyla mezi účastníky řízení sporná, a proto soud dospěl k závěru, že pohledávky dlužníka za žalovaným ve výši 3.557,40 Kč a 4.646,40 Kč zanikly započtením zápočtem žalovaného.
Při právním posouzení věci soud postupoval v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.) a věc posoudil dle dosavadních právních předpisů.
Dle ust. 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen obč. zák.), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Neplatnost právního úkonu může být v průběhu insolvenčního řízení zjištěna jedině ve výroku pravomocného rozhodnutí insolvenčního soudu. Insolvenční zákon předpokládá dvě fáze uplatnění právních následků neplatných úkonů a v návaznosti na to vedení dvou sporů. V první fázi jde o zjištění neplatnosti rozhodnutím insolvenčního soudu na základě žaloby insolvenčního správce. Tento spor je z hlediska pravidel věcné příslušnosti soudu incidenčním sporem ve smyslu ustanovení § 7a písm. b) insolvenčního zákona. Jakmile je neplatnost právního úkonu zjištěna pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu, insolvenční správce zapíše pohledávku do soupisu majetkové podstaty. Ve druhé fázi vymáhá peněžitou pohledávku insolvenční správce žalobu na plnění (zaplacení) ve prospěch majetkové podstaty ust. § 294 odst. 1 insolvenčního zákona. Místně příslušným soudem je obecný soud dlužníkova dlužníka. Nejde o incidenční spory § 159 odst. 2 insolvenčního zákona. (Maršíková, J. a kol., Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy, 2. aktualizované vydání, Praha: Leges, 2014).
Na základě shora uvedeného se soud nejdříve zabýval platností samotných úkonů započtení, aniž by se zabýval existencí samotných započtených pohledávek a závazků. V průběhu řízení se žalobci nepodařilo prokázat, které konkrétní oznámení o jednostranném započtení bylo žalovanou dlužníkem doručeno, a již z tohoto důvodu je nutné oba zápočty považovat za neplatné. V daném případě bylo dále nepochybně zjištěno a prokázáno, že dlužník započítával nesplatné pohledávky vůči splatným, což je v rozporu s ust. § 359 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013, neboť žalovaný v době zápočtu nebyl v úpadku.
Dále soud uvádí, že k jednostrannému oznámení o započtení učiněnému s doložením času, jako tomu bylo v daném případě, se nepřihlíží. Pokud se jedná o započtení nesplatné pohledávky vůči splatné a je započítáváno před splatností s tím, že se započítává, až bude splatná dosud nesplatná pohledávka, tak započtení je neplatným právním úkonem. Tím, že uplyne čas, tak se z neplatného úkonu (kterým je započtení nesplatné proti splatné) nestává platný právní úkon. Stále se jedná o neplatný právní úkon. Nemůže dojít ke zhojení neplatnosti, nejedná se o podmíněný úkon (viz. Insolvenční zákon komentář, Hásová a kol. 2. vydání, str. 437, a viz. Občanský zákoník I, VELKÉ KOMENTÁŘE 2. vydání, Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol. § 39 a násl.)
Pohledávky dlužníka za žalovaným ve výši 3.557,40 Kč a 4.646,40 Kč zanikly jednostranným zápočtem žalovaného vůči dlužníkovi ke dni 31. 7. 2013, tedy dříve, než dlužník provedl posuzovaný zápočet ze dne 23. 8. 2013.
Na základě všech shora uvedených skutečností soud rozhodl, jak ve výroku I. a II. uvedeno, když dospěl k závěru, že oba jednostranné zápočty jsou neplatné. Žalovaný mimo to sporuje i existenci pohledávky dlužníka vyúčtovanou fakturou č. FV 13901226 ze dne 31. 7. 2013 splatnou dne 31. 8. 2013. Pokud insolvenční správce dlužníka bude u věcně a místně příslušného soudu tvrzenou pohledávku dlužníka za žalovaným vymáhat žalobou na plnění, tak bude na insolvenčním správci, aby svá tvrzení o pohledávce ve výši 148.400,00 Kč řádně prokázal.
V posuzovaném případě byl žalobce z procesního hlediska úspěšný. Žalobce však žalobní petit dokonce 2 x změnil, a to po poučení soudu učiněného v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí, když původně se žalobce domáhal pouze určení, že oba jednostranné úkony jsou neúčinné. Pouze u platného právního úkonu lze posuzovat jeho neúčinnost. Pokud by tedy žalobce, v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí nebyl seznamován s právním názorem soudu, tak by byl ve věci neúspěšný. Jen z procesní opatrnosti a veden právním názorem soudu se postupně dopracoval ke znění žalobního petitu, které je pro žalobce procesně příznivé. Na základě této skutečnosti je soud přesvědčen, že žalobci nelze v případě jeho úspěchu ve věci přiznat právo na náhradu nákladů řízení. Na věc je nutné rovněž nahlížet tak, že žalovaný žádným způsobem nezavinil podání žaloby. Byl to dlužník, který činil jednostranné úkony a žalovaný k tomu neposkytoval žádnou součinnost. Zápočty jsou neplatné a žalovaný dokonce od počátku sporuje i existenci největší započtené pohledávky. Existencí pohledávky se však soud z důvodu hospodárnosti řízení vůbec nezabýval, když bylo nepochybně zjištěno a prokázáno, že zápočty jsou neplatné i z dalších důvodů. Na základě všech uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že zde lze užít § 143 a § 150 o. s. ř., a úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení proto nepřiznal.
Žalovanému byla ve čtvrtém výroku rozhodnutí uložena povinnost zaplatit soudní poplatek. Žalobce je v předmětném řízení, dle ust. § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, od placení soudního poplatku osvobozen. Soud žalobcově návrhu vyhověl a poplatková povinnost tak přešla na neúspěšného žalovaného (viz. ust. § 2 odst. 3 cit., zákona). Výše soudního poplatku byla stanovena dle položky 13 písm. d) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon nebo exekuci.
V Hradci Králové dne 30. března 2016
Mgr. Marie Šrámková, v. r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Hana Šafránková
Číslo jednací: 41 ICm 310/2015-96 (KSHK 41 INS 22280/2013)
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Marií Šrámkovou v právní věci žalobce: Česká insolvenční v. o. s., IČ 288 10 341, se sídlem Fráni Šrámka 1139/2, 500 02, Hradec Králové, insolvenční správce dlužníka ROSS Holding a. s., IČ 252 59 741, se sídlem Jihlavská 893, 580 01, Havlíčkův Brod, právně zastoupen: Mgr. Zuzanou Zlatohlávkovou, advokátkou, se sídlem Fráni Šrámka 1139, 500 02, Hradec Králové, proti žalovanému: HPR kámen, s. r. o., IČ 607 53 102, se sídlem Nedachlebice 11, PSČ 687 15, právně zastoupen: JUDr. Rudolfem Danielem, advokátem, se sídlem Kvítková 6965, 760 01, Zlín, o vyslovení neúčinnosti zápočtů
takto:
I. Určuje se, že jednostranný zápočet ze dne 23. 8. 2013 č. XX906134, kterým byly započteny pohledávky dlužníka vůči žalovanému HPR kámen, s. r. o., IČ 607 53 102, se sídlem Nedachlebice 11, PSČ 687 15, ve výši 17.260,03 Kč je neplatný.
II. Určuje se, že jednostranný zápočet ze dne 23. 8. 2013 č. XX906136, kterým byly započteny pohledávky dlužníka vůči žalovanému HPR kámen, s. r. o., IČ 607 53 102, se sídlem Nedachlebice 11, PSČ 687 15, ve výši 156.603,80 Kč je neplatný.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalovaný je povinen uhradit Krajskému soudu v Hradci Králové, č. ú. 3703-6828511/0710, VS 4142031015, KS 1148, soudní poplatek ve výši 2.000,00 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou zdejšímu soudu do datové schránky dne 20. 1. 2015 se insolvenční správce dlužníka ROSS Holding a. s., domáhal po dvojí změně žaloby, připuštěné při jednání soudu dne 30. 3. 2016, primárním petitem určení, že jednostranný zápočet č. XX906134 ze dne 23. 8. 2013, kterým byla ke dni 20. 9. 2013 započtena pohledávka společnosti ROSS Holding a. s., IČ 252 59 741, vůči společnosti HPR kámen, s. r. o., IČ: 607 53 102, je neplatný. Dále určení, že jednostranný zápočet č. XX906136 ze dne 23. 8. 2013, kterým byla ke dni 4. 9. 2013 započtena vůči společnosti HPR kámen, s. r. o., IČ: 607 53 102 pohledávka ve výši 156.603,80 Kč, je neplatný. Eventuálním petitem se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že uvedené jednostranné zápočty jsou právně neúčinné a žalovaný nechť je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 173.863,83 Kč. Žalobce tvrdil, že při soupisu majetku náležejícího do majetkové podstaty společnosti ROSS bylo žalobcem zjištěno, že společnost ROSS jednostranným oznámením ze dne 23. 8. 2013 započetla ke dni 20. 9. 2013 nesplatnou pohledávku vůči splatné pohledávce žalovaného s tím, že jednostranný zápočet byl dlužníkem žalovanému odeslán dne 23. 8. 2013. Pohledávka dlužníka byla splatná až dne 19. 9. 2013. Žalobce tvrdil, neplatnost úkonu započtení pro nemožnost započítávat nesplatnou pohledávku vůči splatné. Dále žalobce tvrdil, že jednostranným oznámením ze dne 23. 8. 2013, č. XX906136 dlužník započetl ke dni 4. 9. 2013 dvě nesplatné pohledávky dlužníka a jednu pohledávku splatnou s tím, že jednostranný zápočet byl dlužníkem žalovanému odeslán dne 23. 8. 2013. Pohledávka dlužníka byla splatná až dne 31. 8. 2013. Žalobce tvrdil, neplatnost úkonu započtení pro nemožnost započítávat nesplatnou pohledávku vůči splatné, pokud se týká zápočtů co do výše 17.260,03 Kč a dále co do výše 148.400,00 Kč.
Žalovaný nesporoval existenci pohledávky dlužníka za žalovaným co do výše 17.260,03 Kč a ani vznik pohledávek dlužníka za žalovaným ve výši 3.557,40 Kč a 4.646,40 Kč. Sporoval existenci pohledávky dlužníka za žalovaným ve výši 148.400,00 Kč, a to i co důvodu vzniku. Tvrdil, že tato pohledávka je neexistentní, a proto není způsobilá k započtení. Žalovaný uvedl, že pro dlužníka prováděl dílo na akci Radějov, které bylo v rozsahu cca. 20.000.000,00 Kč. Pokud se nyní žalobce domáhá určení, že došlo k nakládání s majetkovou podstatou v rozsahu desítek tisíc, tak se jedná o nakládání s majetkem v rozsahu zanedbatelném.
Při zkoumání podmínek řízení soud uzavřel, že dne 12. 8. 2013 bylo na dlužníka ROSS Holding a. s., věřitelem zahájeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 41 INS 22280/2013. Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nastaly ke dni 13. 8. 2013. Dne 28. 8. 2013 byl dlužníkem podán návrh na vydání předběžného opatření, kterým by soud zakázal osobám, které mají pohledávky vůči dlužníkovi, započtení vzájemných pohledávek s dlužníkem. Dne 30. 8. 2013 soud předběžným opatřením zakázal započtení vzájemných pohledávek dlužníka a jeho věřitelů na dobu do právní moci rozhodnutí soudu o insolvenčním návrhu. Předběžným opatřením ze dne 23. 10. 2013 byl ustanoven předběžným správcem dlužníka žalobce. Dne 21. 1. 2014 byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Dne 29. 1. 2014 bylo předběžným opatřením zakázáno započtení vzájemných pohledávek dlužníka a jeho věřitelů, a to až do vydání rozhodnutí o způsobu řešení úpadku. Dne 8. 4. 2014 byla nařízena reorganizace, která byla dne 4. 11. 2014 přeměněna v konkurz.
Žaloba v předmětné věci byla doručena zdejšímu soudu do datové schránky dne 20. 1. 2015. Soud uzavřel, že ve lhůtě dle ust. § 239 odst. 3 insolvenčního zákona, neboť
účinky rozhodnutí o úpadku nastaly dne 21. 1. 2014. V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost právního úkonu pouze insolvenční soud § 231 odst. 2 insolvenčního zákona. Aktivní legitimaci k podání žaloby na určení neplatnosti právního úkonu má dle ust. § 231 odst. 3 insolvenčního zákona i insolvenční správce.
Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalovaný a dlužník uzavřeli smlouvu o dílo na akci: Přestavba a dostavba provozních budov Radějov , na základě které žalovaný dílo prováděl a účtoval mimo jiné fakturou č. FP13900788 splatnou dne 23. 4. 2013 na částku 477.032,20 Kč a fakturou č. FP13902763 splatnou dne 3. 9. 2013 na částku 1.323.743,40 Kč. Dále nebylo sporu o tom, že v souladu se smlouvou dlužník žalovanému vyúčtoval odvoz materiálu fakturou č. FV 13900640 splatnou dne 16. 5. 2013 částkou 4.646,40 Kč, úklid pracoviště nádvoří fakturou č. FV 13900652 splatnou dne 14. 5. 2013 částkou 3.557,40 Kč a náklady na zařízení staveniště fakturou č. FV 13901312 splatnou dne 19. 9. 2013 částkou 17.260,03 Kč.
Žalovaný sporoval existenci pohledávky dlužníka vyúčtovanou fakturou č. FV 13901226 ze dne 31. 7. 2013 splatnou dne 31. 8. 2013.
Shrnutí skutkového stavu věci:
Žalovaný a dlužník uzavřeli smlouvu o dílo, na základě které žalovaný provedené dílo vyúčtoval mimo jiné fakturou č. FP13900788 splatnou dne 23. 4. 2013 na částku 477.032,20 Kč a fakturou č. FP13902763 splatnou dne 3. 9. 2013 na částku 1.323.743,40 Kč. Dlužník žalovanému v souladu se smlouvou vystavil fakturu č. FV 13900640 splatnou dne 16. 5. 2013 na částku 4.646,40 Kč, dále fakturu č. FV 13900652 splatnou dne 14. 5. 2013 na částku 3.557,40 Kč a fakturu č. FV 13901312 splatnou dne 19. 9. 2013 na částku 17.260,03 Kč. Tento skutkový stav byl mezi účastníky řízení nesporný. Dále bylo zjištěno a prokázáno, že dlužník odeslal žalovanému oznámení o jednostranném započtení pohledávek, a to dne 23. 8. 2013. Nebylo však prokázáno, které konkrétní oznámení o jednostranném započtení bylo žalovanému uvedeným dopisem doručeno. Žalobce tvrdil, že zásilka odeslaná dne 23. 8. 2013 obsahovala obě oznámení o jednostranných zápočtech. Tuto svoji skutkovou verzi a úvahu však žalobce ničím nedoložil. Zůstalo tak neprokázáno, zda zásilka obsahovala jedno nebo dvě oznámení o jednostranných zápočtech, a pokud obsahovala jen jedno oznámení, tak zůstalo neprokázáno, které. Žalobce tedy neunesl břemeno dokazování, pokud se týká doručení oznámení o jednostranném započtení. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z knihy odeslané pošty a poštovního podacího archu dlužníka ze dne 23. 8. 2013.
V případě, že by se žalobci podařilo prokázat, že dlužník žalovanému doručil oznámení o jednostranném započtení č. XX906134 s datem zápočtu ke dni 20. 9. 2013, dopisem odeslaným dne 23. 8. 2013, tak by soud uvedený zápočet posoudil jako neplatný, neboť nelze započítávat nesplatnou pohledávku vůči splatné, což uvedeným zápočtem dlužník sledoval. Už vůbec nelze započítávat s odložením času, neboť z neplatného úkonu se uplynutím času nestane platný právní úkon.
Rovněž tak v případě, že by se žalobci podařilo prokázat, že dlužník žalovanému doručil oznámení o jednostranném započtení č. XX906136 s datem zápočtu ke dni 4. 9. 2013, dopisem odeslaným dne 23. 8. 2013, tak by soud uvedený zápočet co do částky 148.400,00 Kč posoudil jako neplatný, neboť nelze započítávat nesplatnou pohledávku vůči splatné, což uvedeným zápočtem dlužník sledoval. Už vůbec nelze započítávat s odložením času, neboť z neplatného úkonu se uplynutím času nestane platný právní úkon.
Soud při provádění dokazování (č. l. 20 p. v.) zjistil, že žalovaný oznámil ke dni 31. 7. 2013 jednostranné započtení částky 8.203,80 Kč, vyúčtované fakturou č. F130222/2 znějící na částku 77.032,20 Kč, vůči faktuře dlužníka č. FV 13900640 splatné dne 16. 5. 2013 na částku 4.646,40 Kč a faktuře č. FV 13900652 splatné dne 14. 5. 2013 na částku 3.557,40 Kč. Uvedená zjištěná skutečnost nebyla mezi účastníky řízení sporná, a proto soud dospěl k závěru, že pohledávky dlužníka za žalovaným ve výši 3.557,40 Kč a 4.646,40 Kč zanikly započtením zápočtem žalovaného.
Při právním posouzení věci soud postupoval v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.) a věc posoudil dle dosavadních právních předpisů.
Dle ust. 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen obč. zák.), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Neplatnost právního úkonu může být v průběhu insolvenčního řízení zjištěna jedině ve výroku pravomocného rozhodnutí insolvenčního soudu. Insolvenční zákon předpokládá dvě fáze uplatnění právních následků neplatných úkonů a v návaznosti na to vedení dvou sporů. V první fázi jde o zjištění neplatnosti rozhodnutím insolvenčního soudu na základě žaloby insolvenčního správce. Tento spor je z hlediska pravidel věcné příslušnosti soudu incidenčním sporem ve smyslu ustanovení § 7a písm. b) insolvenčního zákona. Jakmile je neplatnost právního úkonu zjištěna pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu, insolvenční správce zapíše pohledávku do soupisu majetkové podstaty. Ve druhé fázi vymáhá peněžitou pohledávku insolvenční správce žalobu na plnění (zaplacení) ve prospěch majetkové podstaty ust. § 294 odst. 1 insolvenčního zákona. Místně příslušným soudem je obecný soud dlužníkova dlužníka. Nejde o incidenční spory § 159 odst. 2 insolvenčního zákona. (Maršíková, J. a kol., Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy, 2. aktualizované vydání, Praha: Leges, 2014).
Na základě shora uvedeného se soud nejdříve zabýval platností samotných úkonů započtení, aniž by se zabýval existencí samotných započtených pohledávek a závazků. V průběhu řízení se žalobci nepodařilo prokázat, které konkrétní oznámení o jednostranném započtení bylo žalovanou dlužníkem doručeno, a již z tohoto důvodu je nutné oba zápočty považovat za neplatné. V daném případě bylo dále nepochybně zjištěno a prokázáno, že dlužník započítával nesplatné pohledávky vůči splatným, což je v rozporu s ust. § 359 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013, neboť žalovaný v době zápočtu nebyl v úpadku.
Dále soud uvádí, že k jednostrannému oznámení o započtení učiněnému s doložením času, jako tomu bylo v daném případě, se nepřihlíží. Pokud se jedná o započtení nesplatné pohledávky vůči splatné a je započítáváno před splatností s tím, že se započítává, až bude splatná dosud nesplatná pohledávka, tak započtení je neplatným právním úkonem. Tím, že uplyne čas, tak se z neplatného úkonu (kterým je započtení nesplatné proti splatné) nestává platný právní úkon. Stále se jedná o neplatný právní úkon. Nemůže dojít ke zhojení neplatnosti, nejedná se o podmíněný úkon (viz. Insolvenční zákon komentář, Hásová a kol. 2. vydání, str. 437, a viz. Občanský zákoník I, VELKÉ KOMENTÁŘE 2. vydání, Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol. § 39 a násl.)
Pohledávky dlužníka za žalovaným ve výši 3.557,40 Kč a 4.646,40 Kč zanikly jednostranným zápočtem žalovaného vůči dlužníkovi ke dni 31. 7. 2013, tedy dříve, než dlužník provedl posuzovaný zápočet ze dne 23. 8. 2013.
Na základě všech shora uvedených skutečností soud rozhodl, jak ve výroku I. a II. uvedeno, když dospěl k závěru, že oba jednostranné zápočty jsou neplatné. Žalovaný mimo to sporuje i existenci pohledávky dlužníka vyúčtovanou fakturou č. FV 13901226 ze dne 31. 7. 2013 splatnou dne 31. 8. 2013. Pokud insolvenční správce dlužníka bude u věcně a místně příslušného soudu tvrzenou pohledávku dlužníka za žalovaným vymáhat žalobou na plnění, tak bude na insolvenčním správci, aby svá tvrzení o pohledávce ve výši 148.400,00 Kč řádně prokázal.
V posuzovaném případě byl žalobce z procesního hlediska úspěšný. Žalobce však žalobní petit dokonce 2 x změnil, a to po poučení soudu učiněného v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí, když původně se žalobce domáhal pouze určení, že oba jednostranné úkony jsou neúčinné. Pouze u platného právního úkonu lze posuzovat jeho neúčinnost. Pokud by tedy žalobce, v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí nebyl seznamován s právním názorem soudu, tak by byl ve věci neúspěšný. Jen z procesní opatrnosti a veden právním názorem soudu se postupně dopracoval ke znění žalobního petitu, které je pro žalobce procesně příznivé. Na základě této skutečnosti je soud přesvědčen, že žalobci nelze v případě jeho úspěchu ve věci přiznat právo na náhradu nákladů řízení. Na věc je nutné rovněž nahlížet tak, že žalovaný žádným způsobem nezavinil podání žaloby. Byl to dlužník, který činil jednostranné úkony a žalovaný k tomu neposkytoval žádnou součinnost. Zápočty jsou neplatné a žalovaný dokonce od počátku sporuje i existenci největší započtené pohledávky. Existencí pohledávky se však soud z důvodu hospodárnosti řízení vůbec nezabýval, když bylo nepochybně zjištěno a prokázáno, že zápočty jsou neplatné i z dalších důvodů. Na základě všech uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že zde lze užít § 143 a § 150 o. s. ř., a úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení proto nepřiznal.
Žalovanému byla ve čtvrtém výroku rozhodnutí uložena povinnost zaplatit soudní poplatek. Žalobce je v předmětném řízení, dle ust. § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, od placení soudního poplatku osvobozen. Soud žalobcově návrhu vyhověl a poplatková povinnost tak přešla na neúspěšného žalovaného (viz. ust. § 2 odst. 3 cit., zákona). Výše soudního poplatku byla stanovena dle položky 13 písm. d) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon nebo exekuci.
V Hradci Králové dne 30. března 2016
Mgr. Marie Šrámková, v. r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Hana Šafránková