40 ICm 488/2011
Č.j. 40 ICm 488/2011-239 pod sp. zn. KSPH 70 INS 6873/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze, se sídlem nám. Kinských 234/5, 150 00 Praha-Smíchov, rozhodl soudem JUDr. Tomášem Malým v právní věci žalobce anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , Sokolovská 344, 506 01 Jičín práv. zast. JUDr. Michal Filip, advokátem se sídlem AK Praha 5, anonymizovano nábřeží 39/51 proti žalované JUDr. anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , Kodaňská 521/57, 101 00 Praha 10 práv. zast. JUDr. anonymizovano Pavlok Ph.D, advokátem se sídlem AK Na Příkopě 391/7, 110 00 Praha 1,
o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty
takto :
I. Žaloba na vyloučení nemovitostí zapsané na LV č. 2205 v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk, pro Katastrální území Poděbrady, obec Poděbrady, a to ideální polovinu rodinného domu č. p. 919, na parcele č. st. 3328, o výměře 109 m2 a ideální polovinu zahrady o výměře 314 m2, parcele č. 3329, vše v k.ú. Poděbrady, okres Nymburk, vše vedené na LV č. 2265 v k.ú. Poděbrady, okres Nymburk se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 45.617 Kč včetně 21% DPH a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce JUDr. anonymizovano Pavlok Ph. D, advokátem se sídlem AK Na Příkopě 391/7, 110 00 Praha 1. isir.justi ce.cz
Žalobkyně se žalobou ze dne 24.2.2011 domáhala vyloučení z majetkové podstaty dlužníka anonymizovano anonymizovano , narozeného dne anonymizovano , bytem Hlavní 23, 290 01 Senice, na jehož majetek byl prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 6873/2009-A-23 ze dne 8. dubna 2010, vyloučení níže uvedené nemovitosti zapsané na LV č. 2265 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk, pro katastrální území Poděbrady, obec Poděbrady, a to: ideální polovinu rodinného domu č.p. 919 na parcele st 3328, o výměře 109 m2 a ideální polovinu zahrady o výměře 314 m2, pč. 3329, vše v k.ú. Poděbrady, okres Nymburk, vše uvedené na LV č. 2265 v k.ú. Poděbrady, okres Nymburk (dále jen nemovitost). Žalobu odůvodnila tak, že usnesením Krajského soudu v Praze čj. KSPH 40 INS 6873/2009-a-23 ze dne 8.4.2010 č.j. KSPH 40 INS 6873/2009-A-25 ze dne 21.4.2010 byl zjištěn úpadek dlužníka anonymizovano anonymizovano nar. anonymizovano , bytem Hlavní 23, 290 01 Senice (dále jen dlužník) a současně bylo rozhodnuto o řešení úpadku konkursem na majetek dlužníka. Žalovaná jako insolvenční správce dlužníka následně předmětnou nemovitost zapsala do soupisu majetkové podstaty dlužníka, avšak nedůvodně neboť žalobkyně sice s dlužníkem uzavřela darovací smlouvu dne 9.8.2004 , na základě které se dlužník stal vlastníkem nemovitosti. Vzhledem k tomu, že dlužník jako syn žalobkyně dlouhodobě neprojevoval o žalobkyni a jejího manžela (svého otce) žádný zájem, i přes jejich opakované žádosti jim nikdy neposkytl potřebnou pomoc, ač mu byl dobře znám jejich špatný zdravotní stav, tj. jednal zcela v rozporu s dobrými mravy, rozhodla se žalobkyně uplatnit své právo na vrácení daru ve smyslu ust. § 630 občanského zákoníku a vyzvala dlužníka v souladu s ust. § 630 občanského zákoníku k vrácení daru darovaného smlouvou ze dne 15.7.2009 z důvodu dlužníkova chování vůči žalobkyni a jejímu manželovi v rozporu s dobrými mravy, a to v celém rozsahu darovací smlouvy ze dne 9.8.2004. Písemné vyhotovení výzvy převzal dlužník téhož dne, tj. 15.7.2009. Na základě této skutečnosti pak žalobkyně uplatnila svůj návrh touto žalobou.
Žalovaná navrhla žalobu zamítnout v celém rozsahu, namítla nedostatek aktivní legitimace na straně žalobkyně, neboť nemovitost byla do soupisu majetkové podstaty zapsána v souladu se zákonem a následně nemovitost byla zpeněžena opět v souladu s insolvenčním zákonem ve veřejné dražbě, jejichž platnost byla následně potvrzena soudem I. stupně i soudem odvolacím.
Soud provedl dokazování těmito listinami:
-Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 6873/2009-A-23 ze dne 8.4.2010 -Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 6873/2009-A-25 ze dne 25.4.2010 -Darovací smlouva ze dne 9.8.2004 -Soupis majetkové podstaty dlužníka anonymizovano anonymizovano -Dopis žalobkyně dlužníkovi ze dne 15.7.2009 -Výpis z katastru nemovitostí LV 2265 -Katastrální KÚ Poděbrady, okres Nymburk, vedené u katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastr. prac. Nymburk -Písemné prohlášení dlužníka o jeho majetku ze dne 27.10.2009 a 23.12.2009
2 -Rozsudek Okresního soudu Praha-západ č.j. 15 C 202/2011-219 ze dne 28.2.2013 -Rozsudek Krajského soudu v Praze 20 Co 385/2013-261 ze dne 9.10.2013 -Písemné vyjádření na základě výzvy soudu ze dne 27.10.2009 vypracované dlužníkem anonymizovano anonymizovano
Soud dále provedl dokazování dokladem o nabytí vlastnictví ze dne 28.2.2011 vystaveny společností NOTOS spol. s.r.o., IČ 61456802, z které zjistil, že pan anonymizovano anonymizovano nar. anonymizovano bytem Poděbrady III., Karolíny Světlé 959/3 se stal vydražitelem předmětné nemovitosti za celkovou částku 1.750.000,-Kč s tím, že tato částka byla vydražitelem celkově uhrazena k 24.2.2011.
Po právní stránce pak soud učinil právní závěr takový: dle ust. §205 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. v platném znění (dále jen IZ) do soupisu majetkové podstaty se zapíše majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. V tomto případě podání návrhu dlužníka (byť spojené s návrhem na povolení oddlužení) byla tato podmínka splněna a nemovitost byla zapsána oprávněně. Dle ust. §225 odst. 1 a odst. 2 IZ pak se mohou osoby, které tvrdí, že zapsaný majetek neměl být do soupisu zahrnut, protože to vylučuje jejich právo k majetku, nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být do soupisu zahrnut, mohou se domáhat žalobou rozhodnutí o vyloučení z majetkové podstaty ve lhůtě dané dle odst. 2 tohoto ustanovení.
Soud po provedeném dokazování výše uvedenými listinami učinil skutkový a právní závěr takový, že žalobkyně neprokázala, že nastaly podmínky pro vrácení daru dle ust. § 630 občanského zákona ve znění do 31.12.2013 žalobu zamítl a to s odůvodněním v rozsudku Krajského soudu v Praze č.j.-83 ze dne 4.2.2013 vedeném.
K odvolání žalobkyni byl výše uvedený rozsudek změněn usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 104 VSPH 110/2015-132 ze dne 25.3.2015 s odůvodněním v tomto rozhodnutí uvedeném a s pokynem postupovat dle ust. § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. k doplnění žaloby o tvrzení rozhodujících skutečností o provedeném úkonu o vrácení daru a o chování obdarovaného dlužníka a k označení důkazů k jejich prokázání s poučením o nesplnění této výzvy. Toto poučení bylo soudem provedeno na ústním jednání konaném dne 14.10.2015. Následně soud doplnil dokazování o výslech svědka a to pana anonymizovano Jarého konaném na ústním jednání dne 25.5.2016 z kterého soud zjistil, že s dlužníkem anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano se znal od roku 2006, kdy mezi nimi byli osobní vazby v době konání dražby nemovitostí byl požádán dlužníkem, aby jej na tuto dražbu doprovázel. Pokud jde o okolnosti vrácení daru, svědek uvedl, že tuto skutečnost zaregistroval na základě sdělení dlužníka, bližšího však o této skutečnosti nic neví, neboť se o ni nikterak nezajímal. Pokud jde o stanovenou dražbu soudu uvedl, že na tuto dražbu jel společně s dlužníkem do nějaké obce, avšak na dražbu dorazili po jejím skončení, takže o této záležitosti více neví. Dále uvedl, že ještě v době někdy před dražbou ho požádal dlužník, zda by nemohl nemovitost odkoupit, k čemuž však neměl důvod. Dále pak uvedl, že o svém otci se dlužník vyjádřil jako o despotické a demagogické osobě, která byla nemocná od dětství dlužníka. V dokazování bylo soudem dále pokračováno na ústním jednání účastnickým výslechu anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano (dále jen žalobkyně), která uvedla, že předmětnou část nemovitosti zdědila v roce 1997 po své matce, kdy její syn-dlužník bydlel v Poděbradech a že se domnívala, že předmětnou část nemovitosti by mohl užívat a současně jí a mému manželovi pomáhat. Na základě tohoto jsme uzavřeli darovací smlouvu, která byla následně zapsána do katastru nemovitostí a dlužník se stal novým vlastníkem. V dalším období došlo k zhoršení
3 telefonáty i písemně a o pomoc jsme museli žádat okolí. Jednalo se konkrétně o zdravotní stav manžela, kterému zajistil soused odvoz do nemocnice a dále o dopravení do sanitky, které muselo být provedeno hasiči. Z tohoto důvodu a dále z důvodu, že dlužník se nikterak nepodílel na údržbě a nákladech spojených s udržováním nemovitosti a dále, že nepomáhal ani s drobnými nákupy, což bylo občasně zajišťováno mladším synem anonymizovano anonymizovano a zejména sousedkami. S pomocí právního zástupce byl sepsán dopis o vrácení daru a k jeho předání došlo na základě telefonické výzvy a následného setkání s dlužníkem v Jičíně, kdy mu byl předán. Dlužník si jej přečetl, převzal a uvedl, že souhlasí s jeho obsahem a toto převzetí podepsal. K příslušné změně v katastru nemovitostí následně již nedošlo, neboť žalobkyni toto nenapadlo, měla zdravotní potíže a musela se starat o nemocného manžela. V dokazování bylo dále pokračováno na ústním jednání dne 16.11.2016 výslechem dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , který vypověděl ve věci darování ideální poloviny nemovitosti, že v předmětné nemovitosti pobýval i před darováním a cca v rozsahu 3-4 dny v měsíci a to do roku 2009, kdy se nastěhoval do místa současného bydliště. K vrácení domu došlo tak, že byl požádán žalobkyní o schůzku, na které došlo k předání listiny o vrácení domu s odůvodněním, že na ni 10 let kašle a že se o ni nestará a že dělá dluhy. Předmětnou listinu pak dlužník podepsal bez nátlaku a to z morálních důvodů. Pokud jde o skutečnost, že vrácení domu nebylo promítnuto do katastru nemovitostí uvedl, že o toto se nezajímal, neboť to nebyla jeho věc. Dlužník dále uvedl, že vztah s rodiči nebyl nikterak vřelý a to od roku 1985, kdy se od rodičů odstěhoval do Prahy a že se fakticky nenavštěvovaly. O zdravotních potížích rodičů mnoho nevěděl, a pokud jde o jejich žádosti o pomoc, toto spočívalo zejména v telefonních žádostech na odvoz na vyšetření do nemocnice. S druhým spoluvlastníkem nemovitosti byl vztah zpočátku dobrý a platby související s údržbou a provozem nemovitosti hradil na základě dohody s žalobkyní a druhým spoluvlastníkem, přičemž se nejednalo o velké finanční částky. Při podpisu listiny o vrácení domu k termínu vyklizení nemovitosti nebylo požadováno vrácení klíčů. Pokud jde o seznam majetku a nákladů dlužníka v rámci podanému návrhu na oddlužení pak uvedl, že postupoval dle pokynů advokáta, který mu s tímto návrhem pomáhal a že se řídil jeho pokyny.
Při ústním jednání dne 8.3.2017, svědek anonymizovano anonymizovano uvedl, že do roku 2008 byly vztahy s žalobkyní a dlužníkem bezproblémové. V roce 2011 mu pak bylo oznámeno, že majitelem nemovitosti a ideálním spoluvlastníkem nemovitosti je dlužník a ať veškeré věci související s nemovitostí máme řešit společně. Dlužník po celou dobu vystupoval jako spoluvlastník nemovitosti až do vydražení nemovitosti a o vrácení části nemovitosti zpět, nikým nebyl informován. K dotazu pak uvedl, že do nemovitosti byl nucen investovat cca 2.000.000 Kč, a že dlužník se o nemovitost nestaral, nepodílel se na údržbě a pokud byl požádán o pomoc, uváděl, že nemá čas.
Žalobkyně se v písemném závěrečném návrhu vyjádřila tak, že z výpovědí žalobkyně, dlužníka anonymizovano anonymizovano a svědka anonymizovano Jarého vyplynuly důvody k vrácení nemovitosti a pro které došlo k přidání výzvy k vrácení domu a okolnosti proč nedošlo k zapsání předmětné změny v katastru nemovitostí. Uvedla, že dokazováním byly jednoznačně prokázány podmínky pro vrácení domu, neboť rozpor v chování a jednání svědka anonymizovano anonymizovano s dobrými mravy byl velmi výrazný a problémy, které svým chováním žalobkyni i jejímu manželu způsobil, byly značné a ve svých výsledcích nevratné. V této věci tak odkázala na usnesení NS ČR 33Cdo 3193/2011, které se zabývalo s danou problematikou. Dále uvedla, že žalovaná nemohla jednat v dobré víře, neboť před zahájením dražby věděla o podání této žaloby, a žaloby o určení neplatnosti dražby a žalovaná měla do vyřešení těchto žalob od dražby upustit.
4 neboť žalobkyně neprokázala vlastnické právo k nemovitosti, protože nebylo prokázáno, že došlo k úkonu-výzvě k vrácení daru dle § 630 zák. č. 40/11964 Sb. v platném znění, že nebyla prokázána existence této listiny, prokázání hrubého porušení dobrých mravů ze strany dlužníka vůči žalobkyni a jejímu manželovi a nebyla vyvrácena existence dobré víry žalované při zápisu nemovitosti do seznamu majetkové podstaty dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Hlavní 23, 290 01 Senice, na jehož majetek byl prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 6873/2009-A-23 ze dne 8. dubna 2010.
V průběhu řízení pak Krajské státní zastupitelství podáním ze dne 30.3.2011 vstoupilo do tohoto řízení, aby následně v průběhu řízení písemným podáním z tohoto řízení vystoupilo.
Na základě výše uvedených zjištění, kterým bylo doplněno dokazování, pak soud učinil skutkový závěr takový, že insolvenční správce zapsal nemovitost do seznamu majetkové podstaty důvodně, neboť v době zahájení insolvenčního řízení svědčilo právo vlastnické k nemovitosti dlužníka, dále že insolvenční správkyní byla nemovitost zpeněžena ve veřejné dražbě, jejichž platnost je potvrzena pravomocnými rozhodnutími Odvolacího soudu I. stupně i soudu odvolacího. Dále je nesporné, že v době vyhlášení tohoto rozsudku není již předmětná nemovitost zapsána v seznamu majetkové podstaty a že vlastníkem nemovitosti je její vydražitel anonymizovano anonymizovano , bytem Karolíny Světlé 919, Nymburk.
Po právní stránce pak soud učinil právní závěr takový: dle ust. §205 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. v platném znění (dále jen IZ) do soupisu majetkové podstaty se zapíše majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. V tomto případě podání návrhu dlužníka (byť spojené s návrhem na povolení oddlužení) byla tato podmínka splněna a nemovitost byla zapsána oprávněně. Dle ust. §225 odst. 1 a odst. 2 IZ pak se mohou osoby, které tvrdí, že zapsaný majetek neměl být do soupisu zahrnut, protože to vylučuje jejich právo k majetku, nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být do soupisu zahrnut, mohou se domáhat žalobou rozhodnutí o vyloučení z majetkové podstaty ve lhůtě dané dle odst. 2 tohoto ustanovení.
Dle § 630 obč. zák. se může dárce domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. V tomto ustanovení je pak upraveno vrácení daru jednostranným právním úkonem dárce. Využije-li dárce (za splnění uvedených předpokladů) tohoto svého práva zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Tímto okamžikem se obnovuje původní právní stav, tj. obnovení se vlastnictví dárce k věci a obdarovaný se stává neoprávněným držitelem, povinným mu věc vydat. K zániku darovacího vztahu tedy dochází na základě dvou po sobě následujících právních skutečností, a sice a) hrubého porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny a b) jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému.
Soudní judikatura (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2567/2008 ze dne 28.7.2010) se již ustálila v tom, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného vůči němu nebo členům jeho rodiny, nýbrž jen takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať již fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými
5 ObčZ.
V posuzované věci není pochyb o tom, že žalobkyně požádala dlužníka o vrácení daru, a že tedy byla splněna jedna ze dvou podmínek nutných k tomu, aby došlo k zániků darovacího vztahu. Předmětem sporu tak zůstala otázka, zda došlo k naplnění druhé podmínky, totiž, zda bylo prokázáno, že se dlužník choval vůči dárkyni žalobkyně způsobem hrubě porušujícím dobré mravy, jež naplňuje znaky ust. § 630 obč. zák.
V tomto případě byly soudu předloženy (i po poučení dle ust. § 118a odst. 1) a 2) o.s.ř.) důkazy, pokud jde o nevhodné chování dlužníka jako obdarovaného spočívající v tom, že i přes opakované žádosti nikdy neposkytl potřebnou pomoc, ač mu byl znám zdravotní stav žalobkyně i jejího manžela a neprojevoval o ně patřičný zájem (viz žaloba ze dne 24.2.2011). Z účastnické výpovědi žalobkyně ze dne 5.10.2016, pak soud má za prokázané, že neposkytnutí potřebné pomoci se projevila v neposkytnutí pomoci při transportaci manžela žalobkyně do sanitky, což muselo být zajištěno hasiči i v neposkytnutí pomoci při převozu manžela žalobkyně do nemocnice a tento převoz musel být realizován třetí osobou. Za další okolnosti pak označila žalobkyně neposkytování pomoci při zásobování léky a potravinami. Žalobkyně dále uvedla, že v rozhodné době se styk se synem omezila pouze na telefonické hovory a SMS zprávy. Žalobkyně dále uvedla, že její syn se nezdržoval a nebydlel v místě bydliště žalobkyně a pokud se tento zdržoval v Poděbradech, což je vzdálenost cca 40 Km, lze předpokládat, že cesta by trvala do hodiny. Pokud něco potřebovala týkající se nákupu a drobných věcí, toto bylo zajišťováno sousedy, případně mladším bratrem dlužníka anonymizovano anonymizovano , který nikdy neměl čas. Dlužník ve své výpovědi ze dne 16.11.2016 uvedl, že v předmětné nemovitosti bydlel až do roku 2009, kdy se odstěhoval do nového bydliště v Jičíně, kde bydlí doposud. Potvrdil, že pomoc jim požadovaná spočívala v žádostech, aby zajistil odvoz nemocného otce do nemocnice na vyšetření. Dále uvedl, že vztah s rodiči nebyl nikterak vřelý a intenzivní a pokud jde o zdravotní stav rodičů, že jej přesně důkladně neznal.
Z výpovědí svědků anonymizovano anonymizovano a anonymizovano Jarý, soud nezjistil žádné důvody, které by prokazovali tvrzení žalobkyně o chování dlužníka v rozporu s dobrými mravy vůči jeho rodičům. Z pravomocného rozsudku Okresního soudu Praha-západ č.j. 15C 202/2011-219 ze dne 9.10.2013, že žalobu na neplatnost veřejné dobrovolné dražby předmětných nemovitostí byla pravomocně zamítnuta. Z odůvodnění rozsudku, pak mimo jiné vyplývá, že kromě tvrzení žalobkyně, že důvodem požadavku na vrácení daru bylo vulgární urážlivé a sprosté chování svědka anonymizovano vůči ní a jejímu manželovi a také to, že jim nebral telefon a že žalobkyni například nepomohl, když chtěla odvézt za manželem do nemocnice, se z žádných ve věci provedených důkazů nepodává, že na straně svědka anonymizovano (obdarovaného), bylo vůči žalobkyni (dárkyni), splněno zákonem požadované objektivní kritérium pro oprávněnost vrácení daru, tedy hrubé porušení dobrých mravů. Tomu, co při svém účastnickém výslechu uváděla žalobkyně, že tedy se její syn svědek Pánek se s otcem neviděli několik let, pak neodpovídá to, co uvedený svědek opakovaně písemně oznamoval insolvenčnímu soudu, tedy že se stará o rodiče, kdy otec má amputovanou nohu a matka je po výměně kyčelního kloubu. V časovém rozporu s tím, že svědek Pánek insolvenčnímu soudu již v druhé polovině roku 2009 opakovaně sděloval, že se stará o své nemocné rodiče a že si z toho důvodu i změnil bydliště, je pak samotná svědecká výpověď uvedeného svědka, který před soudem tvrdil, že přibližně mezi 4. a 10. měsícem roku 2011 se začal opětovně stýkat s žalobkyní (tedy rok a půl po tom, co tento svědek písemně oznamoval insolvenčnímu soudu, že se stará o rodiče) a k zlepšení jejich vztahů došlo přibližně mezi 10. měsícem roku 2010 a 4. měsícem roku 2011 (tedy rok po tom, co tento svědek písemně oznamoval insolvenčnímu sodu, že se stará o rodiče).
6 zákonných důvodů pro vrácení domu ve smyslu § 630 obč. zák. a to konkrétně uvedené pouze samotnou žalobkyní, částečně uvedené dlužníkem (konkrétně pak neposkytnutí pomoci při přenesení manžela žalobkyně do sanitky třetími osobami, nezajištěný odvoz manžela žalobkyně do nemocnice a odmítnutí zajišťování nákupů pro rodiče dlužníka a jejich odvoz k vyšetření do nemocnice (byť opakované) nepostačující k prokázání zákonných důkazů pro vrácení domu ve smyslu § 630 obč. zák., aby bylo možné dospět k závěru, že dlužník se vůči rodičům vskutku choval způsobem, který lze ve smyslu § 630 obč. zák. posoudit jako hrubé porušení dobrých mravů. Soud při svém právním názoru přihlédl ke stanovisku vyjádřeném Nejvyšším soudem ČR v jeho rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2567/2008, v němž dovolací soud uzavřel, že pokud jde o aplikovatelnost § 630 obč. zák., tak předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného vůči němu, nebo členům jeho rodiny, nýbrž jen takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravům. obvykle jde o porušení znační intenzity, nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi však naplňuje znaky § 630 obč. zák., předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce, v daném případě dárkyně.
Soud dále rovněž přihlédl, pokud jde o jeho chování dlužníka k rozporům uvedeným v tomto řízení a skutečností výše uvedených v rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ č.j. 15C 202/2011-219 ze dne 28.2.2013 a z samotného insolvenčního spisu sp. zn. KSPH 40 INS 6873/2009 z kterého pak vyplývá, že dlužník uváděl, že v rozhodné době se rodiče stará, kdy otec je po amputaci nohy a matka je po výměně kyčelního kloubu a to již v roce 2009 a že i z tohoto důvodu změnil i to bydliště a že se v roce 2011 se začal s rodiči opětovně stýkat. Dalším důvodem pro zamítnutí žaloby je pak skutečnost, že předmětná nemovitost byla již pravomocně prodána v dobrovolné veřejné dražbě, kdy vlastníkem nemovitosti se stal nový vydražitel a tedy, že nemovitost není již zapsána v soupisu majetkové podstaty dlužníka a i z tohoto důvodu nelze vyhovět žalobě na vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 151 odst. 1 za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, a to proti tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 45 617,00 Kč žalované (bod II. výroku), když náklady řízení se sestávají:
ze sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ve výši 3 100 Kč (vypočtené z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen
,,Advokátní tarif ), přičemž zástupce žalované učinil 10 úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) Advokátního tarifu):
-převzetí a příprava zastoupení, -vyjádření k žalobě ze dne 7.4.2011, -účast na jednání před soudem dne 8.6.2011, -účast na jednání před soudem dne 18.12.2013,
7 -účast na jednání před soudem dne 14.10.2015, -účast na jednání před soudem dne 25.5.2016, -účast na jednání před soudem dne 5.10.2016, -účast na jednání před soudem dne 16.11.2016, -účast na jednání před soudem dne 8.3.2017, -závěrečný návrh ze dne 10.4.2017
ze sazby mimosmluvní odměny za dva úkony právní služby ve výši jedné poloviny, tj. 1 550 Kč (ze shora uvedené tarifní hodnoty), a to za 2 úkony právní služby učiněné zástupcem žalované (§ 11odst. 2 písm. c) a f) Advokátního tarifu):
-odvolání proti rozhodnutí, které nebylo rozhodnutím ve věci samé ze dne 1.7.2011
-účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, které se konalo dne 13. září 2017
ze 12 režijních paušálů po 300,00 Kč jako náhrady hotových výdajů (§ 13 odst. 3 Advokátního tarifu) za každý úkon právní služby, jak jsou uvedeny v předchozích bodech z náhrady za daň z přidané hodnoty 21% z nákladů řízení ve výši 7 917,00 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).
Lhůta k plnění byla podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám advokáta podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od jeho doručení ve dvojím vyhotovení.
V Praze dne 13. září 2017
JUDr. Tomáš Malý, v. r. samosoudce
Za správnost vyhotovení: Lucie Antušková
8
Č.j. 40 ICm 488/2011-239 pod sp. zn. KSPH 70 INS 6873/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze, se sídlem nám. Kinských 234/5, 150 00 Praha-Smíchov, rozhodl soudem JUDr. Tomášem Malým v právní věci žalobce anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , Sokolovská 344, 506 01 Jičín práv. zast. JUDr. Michal Filip, advokátem se sídlem AK Praha 5, anonymizovano nábřeží 39/51 proti žalované JUDr. anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , Kodaňská 521/57, 101 00 Praha 10 práv. zast. JUDr. anonymizovano Pavlok Ph.D, advokátem se sídlem AK Na Příkopě 391/7, 110 00 Praha 1,
o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty
takto :
I. Žaloba na vyloučení nemovitostí zapsané na LV č. 2205 v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk, pro Katastrální území Poděbrady, obec Poděbrady, a to ideální polovinu rodinného domu č. p. 919, na parcele č. st. 3328, o výměře 109 m2 a ideální polovinu zahrady o výměře 314 m2, parcele č. 3329, vše v k.ú. Poděbrady, okres Nymburk, vše vedené na LV č. 2265 v k.ú. Poděbrady, okres Nymburk se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 45.617 Kč včetně 21% DPH a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce JUDr. anonymizovano Pavlok Ph. D, advokátem se sídlem AK Na Příkopě 391/7, 110 00 Praha 1. isir.justi ce.cz
Žalobkyně se žalobou ze dne 24.2.2011 domáhala vyloučení z majetkové podstaty dlužníka anonymizovano anonymizovano , narozeného dne anonymizovano , bytem Hlavní 23, 290 01 Senice, na jehož majetek byl prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 6873/2009-A-23 ze dne 8. dubna 2010, vyloučení níže uvedené nemovitosti zapsané na LV č. 2265 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk, pro katastrální území Poděbrady, obec Poděbrady, a to: ideální polovinu rodinného domu č.p. 919 na parcele st 3328, o výměře 109 m2 a ideální polovinu zahrady o výměře 314 m2, pč. 3329, vše v k.ú. Poděbrady, okres Nymburk, vše uvedené na LV č. 2265 v k.ú. Poděbrady, okres Nymburk (dále jen nemovitost). Žalobu odůvodnila tak, že usnesením Krajského soudu v Praze čj. KSPH 40 INS 6873/2009-a-23 ze dne 8.4.2010 č.j. KSPH 40 INS 6873/2009-A-25 ze dne 21.4.2010 byl zjištěn úpadek dlužníka anonymizovano anonymizovano nar. anonymizovano , bytem Hlavní 23, 290 01 Senice (dále jen dlužník) a současně bylo rozhodnuto o řešení úpadku konkursem na majetek dlužníka. Žalovaná jako insolvenční správce dlužníka následně předmětnou nemovitost zapsala do soupisu majetkové podstaty dlužníka, avšak nedůvodně neboť žalobkyně sice s dlužníkem uzavřela darovací smlouvu dne 9.8.2004 , na základě které se dlužník stal vlastníkem nemovitosti. Vzhledem k tomu, že dlužník jako syn žalobkyně dlouhodobě neprojevoval o žalobkyni a jejího manžela (svého otce) žádný zájem, i přes jejich opakované žádosti jim nikdy neposkytl potřebnou pomoc, ač mu byl dobře znám jejich špatný zdravotní stav, tj. jednal zcela v rozporu s dobrými mravy, rozhodla se žalobkyně uplatnit své právo na vrácení daru ve smyslu ust. § 630 občanského zákoníku a vyzvala dlužníka v souladu s ust. § 630 občanského zákoníku k vrácení daru darovaného smlouvou ze dne 15.7.2009 z důvodu dlužníkova chování vůči žalobkyni a jejímu manželovi v rozporu s dobrými mravy, a to v celém rozsahu darovací smlouvy ze dne 9.8.2004. Písemné vyhotovení výzvy převzal dlužník téhož dne, tj. 15.7.2009. Na základě této skutečnosti pak žalobkyně uplatnila svůj návrh touto žalobou.
Žalovaná navrhla žalobu zamítnout v celém rozsahu, namítla nedostatek aktivní legitimace na straně žalobkyně, neboť nemovitost byla do soupisu majetkové podstaty zapsána v souladu se zákonem a následně nemovitost byla zpeněžena opět v souladu s insolvenčním zákonem ve veřejné dražbě, jejichž platnost byla následně potvrzena soudem I. stupně i soudem odvolacím.
Soud provedl dokazování těmito listinami:
-Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 6873/2009-A-23 ze dne 8.4.2010 -Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 6873/2009-A-25 ze dne 25.4.2010 -Darovací smlouva ze dne 9.8.2004 -Soupis majetkové podstaty dlužníka anonymizovano anonymizovano -Dopis žalobkyně dlužníkovi ze dne 15.7.2009 -Výpis z katastru nemovitostí LV 2265 -Katastrální KÚ Poděbrady, okres Nymburk, vedené u katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastr. prac. Nymburk -Písemné prohlášení dlužníka o jeho majetku ze dne 27.10.2009 a 23.12.2009
2 -Rozsudek Okresního soudu Praha-západ č.j. 15 C 202/2011-219 ze dne 28.2.2013 -Rozsudek Krajského soudu v Praze 20 Co 385/2013-261 ze dne 9.10.2013 -Písemné vyjádření na základě výzvy soudu ze dne 27.10.2009 vypracované dlužníkem anonymizovano anonymizovano
Soud dále provedl dokazování dokladem o nabytí vlastnictví ze dne 28.2.2011 vystaveny společností NOTOS spol. s.r.o., IČ 61456802, z které zjistil, že pan anonymizovano anonymizovano nar. anonymizovano bytem Poděbrady III., Karolíny Světlé 959/3 se stal vydražitelem předmětné nemovitosti za celkovou částku 1.750.000,-Kč s tím, že tato částka byla vydražitelem celkově uhrazena k 24.2.2011.
Po právní stránce pak soud učinil právní závěr takový: dle ust. §205 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. v platném znění (dále jen IZ) do soupisu majetkové podstaty se zapíše majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. V tomto případě podání návrhu dlužníka (byť spojené s návrhem na povolení oddlužení) byla tato podmínka splněna a nemovitost byla zapsána oprávněně. Dle ust. §225 odst. 1 a odst. 2 IZ pak se mohou osoby, které tvrdí, že zapsaný majetek neměl být do soupisu zahrnut, protože to vylučuje jejich právo k majetku, nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být do soupisu zahrnut, mohou se domáhat žalobou rozhodnutí o vyloučení z majetkové podstaty ve lhůtě dané dle odst. 2 tohoto ustanovení.
Soud po provedeném dokazování výše uvedenými listinami učinil skutkový a právní závěr takový, že žalobkyně neprokázala, že nastaly podmínky pro vrácení daru dle ust. § 630 občanského zákona ve znění do 31.12.2013 žalobu zamítl a to s odůvodněním v rozsudku Krajského soudu v Praze č.j.-83 ze dne 4.2.2013 vedeném.
K odvolání žalobkyni byl výše uvedený rozsudek změněn usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 104 VSPH 110/2015-132 ze dne 25.3.2015 s odůvodněním v tomto rozhodnutí uvedeném a s pokynem postupovat dle ust. § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. k doplnění žaloby o tvrzení rozhodujících skutečností o provedeném úkonu o vrácení daru a o chování obdarovaného dlužníka a k označení důkazů k jejich prokázání s poučením o nesplnění této výzvy. Toto poučení bylo soudem provedeno na ústním jednání konaném dne 14.10.2015. Následně soud doplnil dokazování o výslech svědka a to pana anonymizovano Jarého konaném na ústním jednání dne 25.5.2016 z kterého soud zjistil, že s dlužníkem anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano se znal od roku 2006, kdy mezi nimi byli osobní vazby v době konání dražby nemovitostí byl požádán dlužníkem, aby jej na tuto dražbu doprovázel. Pokud jde o okolnosti vrácení daru, svědek uvedl, že tuto skutečnost zaregistroval na základě sdělení dlužníka, bližšího však o této skutečnosti nic neví, neboť se o ni nikterak nezajímal. Pokud jde o stanovenou dražbu soudu uvedl, že na tuto dražbu jel společně s dlužníkem do nějaké obce, avšak na dražbu dorazili po jejím skončení, takže o této záležitosti více neví. Dále uvedl, že ještě v době někdy před dražbou ho požádal dlužník, zda by nemohl nemovitost odkoupit, k čemuž však neměl důvod. Dále pak uvedl, že o svém otci se dlužník vyjádřil jako o despotické a demagogické osobě, která byla nemocná od dětství dlužníka. V dokazování bylo soudem dále pokračováno na ústním jednání účastnickým výslechu anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano (dále jen žalobkyně), která uvedla, že předmětnou část nemovitosti zdědila v roce 1997 po své matce, kdy její syn-dlužník bydlel v Poděbradech a že se domnívala, že předmětnou část nemovitosti by mohl užívat a současně jí a mému manželovi pomáhat. Na základě tohoto jsme uzavřeli darovací smlouvu, která byla následně zapsána do katastru nemovitostí a dlužník se stal novým vlastníkem. V dalším období došlo k zhoršení
3 telefonáty i písemně a o pomoc jsme museli žádat okolí. Jednalo se konkrétně o zdravotní stav manžela, kterému zajistil soused odvoz do nemocnice a dále o dopravení do sanitky, které muselo být provedeno hasiči. Z tohoto důvodu a dále z důvodu, že dlužník se nikterak nepodílel na údržbě a nákladech spojených s udržováním nemovitosti a dále, že nepomáhal ani s drobnými nákupy, což bylo občasně zajišťováno mladším synem anonymizovano anonymizovano a zejména sousedkami. S pomocí právního zástupce byl sepsán dopis o vrácení daru a k jeho předání došlo na základě telefonické výzvy a následného setkání s dlužníkem v Jičíně, kdy mu byl předán. Dlužník si jej přečetl, převzal a uvedl, že souhlasí s jeho obsahem a toto převzetí podepsal. K příslušné změně v katastru nemovitostí následně již nedošlo, neboť žalobkyni toto nenapadlo, měla zdravotní potíže a musela se starat o nemocného manžela. V dokazování bylo dále pokračováno na ústním jednání dne 16.11.2016 výslechem dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , který vypověděl ve věci darování ideální poloviny nemovitosti, že v předmětné nemovitosti pobýval i před darováním a cca v rozsahu 3-4 dny v měsíci a to do roku 2009, kdy se nastěhoval do místa současného bydliště. K vrácení domu došlo tak, že byl požádán žalobkyní o schůzku, na které došlo k předání listiny o vrácení domu s odůvodněním, že na ni 10 let kašle a že se o ni nestará a že dělá dluhy. Předmětnou listinu pak dlužník podepsal bez nátlaku a to z morálních důvodů. Pokud jde o skutečnost, že vrácení domu nebylo promítnuto do katastru nemovitostí uvedl, že o toto se nezajímal, neboť to nebyla jeho věc. Dlužník dále uvedl, že vztah s rodiči nebyl nikterak vřelý a to od roku 1985, kdy se od rodičů odstěhoval do Prahy a že se fakticky nenavštěvovaly. O zdravotních potížích rodičů mnoho nevěděl, a pokud jde o jejich žádosti o pomoc, toto spočívalo zejména v telefonních žádostech na odvoz na vyšetření do nemocnice. S druhým spoluvlastníkem nemovitosti byl vztah zpočátku dobrý a platby související s údržbou a provozem nemovitosti hradil na základě dohody s žalobkyní a druhým spoluvlastníkem, přičemž se nejednalo o velké finanční částky. Při podpisu listiny o vrácení domu k termínu vyklizení nemovitosti nebylo požadováno vrácení klíčů. Pokud jde o seznam majetku a nákladů dlužníka v rámci podanému návrhu na oddlužení pak uvedl, že postupoval dle pokynů advokáta, který mu s tímto návrhem pomáhal a že se řídil jeho pokyny.
Při ústním jednání dne 8.3.2017, svědek anonymizovano anonymizovano uvedl, že do roku 2008 byly vztahy s žalobkyní a dlužníkem bezproblémové. V roce 2011 mu pak bylo oznámeno, že majitelem nemovitosti a ideálním spoluvlastníkem nemovitosti je dlužník a ať veškeré věci související s nemovitostí máme řešit společně. Dlužník po celou dobu vystupoval jako spoluvlastník nemovitosti až do vydražení nemovitosti a o vrácení části nemovitosti zpět, nikým nebyl informován. K dotazu pak uvedl, že do nemovitosti byl nucen investovat cca 2.000.000 Kč, a že dlužník se o nemovitost nestaral, nepodílel se na údržbě a pokud byl požádán o pomoc, uváděl, že nemá čas.
Žalobkyně se v písemném závěrečném návrhu vyjádřila tak, že z výpovědí žalobkyně, dlužníka anonymizovano anonymizovano a svědka anonymizovano Jarého vyplynuly důvody k vrácení nemovitosti a pro které došlo k přidání výzvy k vrácení domu a okolnosti proč nedošlo k zapsání předmětné změny v katastru nemovitostí. Uvedla, že dokazováním byly jednoznačně prokázány podmínky pro vrácení domu, neboť rozpor v chování a jednání svědka anonymizovano anonymizovano s dobrými mravy byl velmi výrazný a problémy, které svým chováním žalobkyni i jejímu manželu způsobil, byly značné a ve svých výsledcích nevratné. V této věci tak odkázala na usnesení NS ČR 33Cdo 3193/2011, které se zabývalo s danou problematikou. Dále uvedla, že žalovaná nemohla jednat v dobré víře, neboť před zahájením dražby věděla o podání této žaloby, a žaloby o určení neplatnosti dražby a žalovaná měla do vyřešení těchto žalob od dražby upustit.
4 neboť žalobkyně neprokázala vlastnické právo k nemovitosti, protože nebylo prokázáno, že došlo k úkonu-výzvě k vrácení daru dle § 630 zák. č. 40/11964 Sb. v platném znění, že nebyla prokázána existence této listiny, prokázání hrubého porušení dobrých mravů ze strany dlužníka vůči žalobkyni a jejímu manželovi a nebyla vyvrácena existence dobré víry žalované při zápisu nemovitosti do seznamu majetkové podstaty dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Hlavní 23, 290 01 Senice, na jehož majetek byl prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 6873/2009-A-23 ze dne 8. dubna 2010.
V průběhu řízení pak Krajské státní zastupitelství podáním ze dne 30.3.2011 vstoupilo do tohoto řízení, aby následně v průběhu řízení písemným podáním z tohoto řízení vystoupilo.
Na základě výše uvedených zjištění, kterým bylo doplněno dokazování, pak soud učinil skutkový závěr takový, že insolvenční správce zapsal nemovitost do seznamu majetkové podstaty důvodně, neboť v době zahájení insolvenčního řízení svědčilo právo vlastnické k nemovitosti dlužníka, dále že insolvenční správkyní byla nemovitost zpeněžena ve veřejné dražbě, jejichž platnost je potvrzena pravomocnými rozhodnutími Odvolacího soudu I. stupně i soudu odvolacího. Dále je nesporné, že v době vyhlášení tohoto rozsudku není již předmětná nemovitost zapsána v seznamu majetkové podstaty a že vlastníkem nemovitosti je její vydražitel anonymizovano anonymizovano , bytem Karolíny Světlé 919, Nymburk.
Po právní stránce pak soud učinil právní závěr takový: dle ust. §205 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. v platném znění (dále jen IZ) do soupisu majetkové podstaty se zapíše majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. V tomto případě podání návrhu dlužníka (byť spojené s návrhem na povolení oddlužení) byla tato podmínka splněna a nemovitost byla zapsána oprávněně. Dle ust. §225 odst. 1 a odst. 2 IZ pak se mohou osoby, které tvrdí, že zapsaný majetek neměl být do soupisu zahrnut, protože to vylučuje jejich právo k majetku, nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být do soupisu zahrnut, mohou se domáhat žalobou rozhodnutí o vyloučení z majetkové podstaty ve lhůtě dané dle odst. 2 tohoto ustanovení.
Dle § 630 obč. zák. se může dárce domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. V tomto ustanovení je pak upraveno vrácení daru jednostranným právním úkonem dárce. Využije-li dárce (za splnění uvedených předpokladů) tohoto svého práva zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Tímto okamžikem se obnovuje původní právní stav, tj. obnovení se vlastnictví dárce k věci a obdarovaný se stává neoprávněným držitelem, povinným mu věc vydat. K zániku darovacího vztahu tedy dochází na základě dvou po sobě následujících právních skutečností, a sice a) hrubého porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny a b) jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému.
Soudní judikatura (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2567/2008 ze dne 28.7.2010) se již ustálila v tom, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného vůči němu nebo členům jeho rodiny, nýbrž jen takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať již fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými
5 ObčZ.
V posuzované věci není pochyb o tom, že žalobkyně požádala dlužníka o vrácení daru, a že tedy byla splněna jedna ze dvou podmínek nutných k tomu, aby došlo k zániků darovacího vztahu. Předmětem sporu tak zůstala otázka, zda došlo k naplnění druhé podmínky, totiž, zda bylo prokázáno, že se dlužník choval vůči dárkyni žalobkyně způsobem hrubě porušujícím dobré mravy, jež naplňuje znaky ust. § 630 obč. zák.
V tomto případě byly soudu předloženy (i po poučení dle ust. § 118a odst. 1) a 2) o.s.ř.) důkazy, pokud jde o nevhodné chování dlužníka jako obdarovaného spočívající v tom, že i přes opakované žádosti nikdy neposkytl potřebnou pomoc, ač mu byl znám zdravotní stav žalobkyně i jejího manžela a neprojevoval o ně patřičný zájem (viz žaloba ze dne 24.2.2011). Z účastnické výpovědi žalobkyně ze dne 5.10.2016, pak soud má za prokázané, že neposkytnutí potřebné pomoci se projevila v neposkytnutí pomoci při transportaci manžela žalobkyně do sanitky, což muselo být zajištěno hasiči i v neposkytnutí pomoci při převozu manžela žalobkyně do nemocnice a tento převoz musel být realizován třetí osobou. Za další okolnosti pak označila žalobkyně neposkytování pomoci při zásobování léky a potravinami. Žalobkyně dále uvedla, že v rozhodné době se styk se synem omezila pouze na telefonické hovory a SMS zprávy. Žalobkyně dále uvedla, že její syn se nezdržoval a nebydlel v místě bydliště žalobkyně a pokud se tento zdržoval v Poděbradech, což je vzdálenost cca 40 Km, lze předpokládat, že cesta by trvala do hodiny. Pokud něco potřebovala týkající se nákupu a drobných věcí, toto bylo zajišťováno sousedy, případně mladším bratrem dlužníka anonymizovano anonymizovano , který nikdy neměl čas. Dlužník ve své výpovědi ze dne 16.11.2016 uvedl, že v předmětné nemovitosti bydlel až do roku 2009, kdy se odstěhoval do nového bydliště v Jičíně, kde bydlí doposud. Potvrdil, že pomoc jim požadovaná spočívala v žádostech, aby zajistil odvoz nemocného otce do nemocnice na vyšetření. Dále uvedl, že vztah s rodiči nebyl nikterak vřelý a intenzivní a pokud jde o zdravotní stav rodičů, že jej přesně důkladně neznal.
Z výpovědí svědků anonymizovano anonymizovano a anonymizovano Jarý, soud nezjistil žádné důvody, které by prokazovali tvrzení žalobkyně o chování dlužníka v rozporu s dobrými mravy vůči jeho rodičům. Z pravomocného rozsudku Okresního soudu Praha-západ č.j. 15C 202/2011-219 ze dne 9.10.2013, že žalobu na neplatnost veřejné dobrovolné dražby předmětných nemovitostí byla pravomocně zamítnuta. Z odůvodnění rozsudku, pak mimo jiné vyplývá, že kromě tvrzení žalobkyně, že důvodem požadavku na vrácení daru bylo vulgární urážlivé a sprosté chování svědka anonymizovano vůči ní a jejímu manželovi a také to, že jim nebral telefon a že žalobkyni například nepomohl, když chtěla odvézt za manželem do nemocnice, se z žádných ve věci provedených důkazů nepodává, že na straně svědka anonymizovano (obdarovaného), bylo vůči žalobkyni (dárkyni), splněno zákonem požadované objektivní kritérium pro oprávněnost vrácení daru, tedy hrubé porušení dobrých mravů. Tomu, co při svém účastnickém výslechu uváděla žalobkyně, že tedy se její syn svědek Pánek se s otcem neviděli několik let, pak neodpovídá to, co uvedený svědek opakovaně písemně oznamoval insolvenčnímu soudu, tedy že se stará o rodiče, kdy otec má amputovanou nohu a matka je po výměně kyčelního kloubu. V časovém rozporu s tím, že svědek Pánek insolvenčnímu soudu již v druhé polovině roku 2009 opakovaně sděloval, že se stará o své nemocné rodiče a že si z toho důvodu i změnil bydliště, je pak samotná svědecká výpověď uvedeného svědka, který před soudem tvrdil, že přibližně mezi 4. a 10. měsícem roku 2011 se začal opětovně stýkat s žalobkyní (tedy rok a půl po tom, co tento svědek písemně oznamoval insolvenčnímu soudu, že se stará o rodiče) a k zlepšení jejich vztahů došlo přibližně mezi 10. měsícem roku 2010 a 4. měsícem roku 2011 (tedy rok po tom, co tento svědek písemně oznamoval insolvenčnímu sodu, že se stará o rodiče).
6 zákonných důvodů pro vrácení domu ve smyslu § 630 obč. zák. a to konkrétně uvedené pouze samotnou žalobkyní, částečně uvedené dlužníkem (konkrétně pak neposkytnutí pomoci při přenesení manžela žalobkyně do sanitky třetími osobami, nezajištěný odvoz manžela žalobkyně do nemocnice a odmítnutí zajišťování nákupů pro rodiče dlužníka a jejich odvoz k vyšetření do nemocnice (byť opakované) nepostačující k prokázání zákonných důkazů pro vrácení domu ve smyslu § 630 obč. zák., aby bylo možné dospět k závěru, že dlužník se vůči rodičům vskutku choval způsobem, který lze ve smyslu § 630 obč. zák. posoudit jako hrubé porušení dobrých mravů. Soud při svém právním názoru přihlédl ke stanovisku vyjádřeném Nejvyšším soudem ČR v jeho rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2567/2008, v němž dovolací soud uzavřel, že pokud jde o aplikovatelnost § 630 obč. zák., tak předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného vůči němu, nebo členům jeho rodiny, nýbrž jen takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravům. obvykle jde o porušení znační intenzity, nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi však naplňuje znaky § 630 obč. zák., předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce, v daném případě dárkyně.
Soud dále rovněž přihlédl, pokud jde o jeho chování dlužníka k rozporům uvedeným v tomto řízení a skutečností výše uvedených v rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ č.j. 15C 202/2011-219 ze dne 28.2.2013 a z samotného insolvenčního spisu sp. zn. KSPH 40 INS 6873/2009 z kterého pak vyplývá, že dlužník uváděl, že v rozhodné době se rodiče stará, kdy otec je po amputaci nohy a matka je po výměně kyčelního kloubu a to již v roce 2009 a že i z tohoto důvodu změnil i to bydliště a že se v roce 2011 se začal s rodiči opětovně stýkat. Dalším důvodem pro zamítnutí žaloby je pak skutečnost, že předmětná nemovitost byla již pravomocně prodána v dobrovolné veřejné dražbě, kdy vlastníkem nemovitosti se stal nový vydražitel a tedy, že nemovitost není již zapsána v soupisu majetkové podstaty dlužníka a i z tohoto důvodu nelze vyhovět žalobě na vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 151 odst. 1 za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, a to proti tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 45 617,00 Kč žalované (bod II. výroku), když náklady řízení se sestávají:
ze sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ve výši 3 100 Kč (vypočtené z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen
,,Advokátní tarif ), přičemž zástupce žalované učinil 10 úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) Advokátního tarifu):
-převzetí a příprava zastoupení, -vyjádření k žalobě ze dne 7.4.2011, -účast na jednání před soudem dne 8.6.2011, -účast na jednání před soudem dne 18.12.2013,
7 -účast na jednání před soudem dne 14.10.2015, -účast na jednání před soudem dne 25.5.2016, -účast na jednání před soudem dne 5.10.2016, -účast na jednání před soudem dne 16.11.2016, -účast na jednání před soudem dne 8.3.2017, -závěrečný návrh ze dne 10.4.2017
ze sazby mimosmluvní odměny za dva úkony právní služby ve výši jedné poloviny, tj. 1 550 Kč (ze shora uvedené tarifní hodnoty), a to za 2 úkony právní služby učiněné zástupcem žalované (§ 11odst. 2 písm. c) a f) Advokátního tarifu):
-odvolání proti rozhodnutí, které nebylo rozhodnutím ve věci samé ze dne 1.7.2011
-účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, které se konalo dne 13. září 2017
ze 12 režijních paušálů po 300,00 Kč jako náhrady hotových výdajů (§ 13 odst. 3 Advokátního tarifu) za každý úkon právní služby, jak jsou uvedeny v předchozích bodech z náhrady za daň z přidané hodnoty 21% z nákladů řízení ve výši 7 917,00 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).
Lhůta k plnění byla podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám advokáta podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od jeho doručení ve dvojím vyhotovení.
V Praze dne 13. září 2017
JUDr. Tomáš Malý, v. r. samosoudce
Za správnost vyhotovení: Lucie Antušková
8