3 VSPH 92/2011-B-70
KSPH 36 INS 9175/2009 3 VSPH 92/2011-B-70
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka: CON INVEST, a.s. se sídlem Dobříš, Za Pivovarem 3, IČ: 25061607, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2010, č.j. KSPH 36 INS 9175/2009-B-56,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2010, č.j. KSPH 36 INS 9175/2009-B-56, se potvrzuje.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením insolvenční soud v bodě I. výroku zamítl návrh na povolení reorganizace dlužníka CON INVEST, a.s. (dále jen dlužník), v bodě II. prohlásil na jeho majetek konkurs a v bodě III. vyslovil, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají 13.12.2010 okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Uvedl, že usnesením z 12.5.2010, č.j. KSPH 36 INS 9175/2009-A-32, rozhodl o zjištění úpadku dlužníka, jenž v zákonné lhůtě podal návrh na povolení reorganizace, avšak schůze věřitelů 10.12.2010 tento návrh nepřijala a rozhodla o řešení dlužníkova úpadku konkursem. Cituje § 149 odst. 1 a § 150 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), konstatoval, že na schůzi věřitelů proti přijetí řešení dlužníkova úpadku reorganizací hlasovali zajištění i nezajištění věřitelé každý s celkovým počtem 100 %, a všemi přítomnými věřiteli byl přijat jako způsob řešení konkurs. Uzavřel, že s ohledem na výsledky hlasování rozhodl podle § 150 IZ o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, poté, co návrh dlužníka na povolení reorganizace zamítl dle § 327 a § 397 IZ.
Shora uvedené usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě a navrhl, aby ho odvolací soud změnil a jeho reorganizaci povolil, nebo zrušil a vrátil zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Cituje § 316 odst. 4, § 323 odst. 1, § 326 odst. 1 a § 328 IZ namítl, že byly splněny podmínky pro povolení reorganizace s tím, že pouze návrh na povolení podaný věřitelem musí schválit schůze věřitelů, nikoliv návrh dlužníkův, takže měl soud jeho reorganizaci povolit. Postup soudu proto považuje za nesprávný, nehledě na to, že samotné povolení reorganizace ještě neznamená, že se bude realizovat, neboť dlužník musí předložit podrobný reorganizační plán, na jehož základě věřitelé o povolení reorganizace rozhodují. Uzavřel, že soud prvního stupně svým rozhodnutím zbavil věřitele možnosti posoudit detailně reorganizační plán a výhody či nevýhody reorganizace oproti konkursu.
Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ustanovení § 94 odst. 2 písm. a/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že není důvodné.
Podle ustanovení § 148 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odst. 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odst. 2).
Podle ustanovení § 149 odst. 1 IZ, nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.
Ustanovení § 150 IZ pak určuje, že má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1 IZ, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.
Z ustanovení § 152 IZ se pak podává, že přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije.
Podle ustanovení § 316 IZ dále platí, že reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (odst. 1). Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odst. 2). Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu (odst. 3). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100.000.000,--Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odst. 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odst. 5).
Podle ustanovení § 318 odst. 1 IZ dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku.
K podmínkám povolení reorganizace a rozhodování schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku se vyslovil Nejvyšší soud ČR v usnesení z 20.1.2011, č.j. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010-B-34. V něm mimo jiné uvedl, že je-li dlužník podnikatelem, u kterého je reorganizace podle insolvenčního zákona -objektivně vzato-přípustná, nelze s rozhodnutím o úpadku spojit bez dalšího i rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a předmětem jednání první schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku je vždy též bod nabízející schůzi věřitelů hlasování o způsobu řešení dlužníkova úpadku. Insolvenční soud v takovém případě není oprávněn rozhodnout o dlužníkově včas podaném a opodstatněném návrhu na povolení reorganizace až do skončení (první) schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku. Nevznese-li k výzvě insolvenčního soudu návrh na přijetí usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku žádný z přítomných věřitelů, je tím příslušný bod konání této schůze věřitelů vyčerpán. Schůze věřitelů přitom může v takovém případě přijmout usnesení o tom, že povoluje způsob řešení dlužníkova úpadku reorganizací, bez zřetele k tomu, že v době konání schůze věřitelů dlužníku nebo některému z přihlášených věřitelů již uplynula lhůta k podání návrhu na povolení reorganizace. Jestliže schůze věřitelů přijme předepsanou většinou (§ 151 IZ) usnesení o tom, že způsobem řešení dlužníkova úpadku má být konkurs, je tím pro insolvenční soud v intencích § 152 věty první IZ závazným způsobem určen způsob řešení povolení reorganizace, jemuž by insolvenční soud jinak (kdyby nebylo usnesení schůze věřitelů podle § 150 IZ) vyhověl.
K tomu Nejvyšší soud dále vysvětlil, že úsudek, podle kterého schůze věřitelů svým rozhodnutím překonává i dlužníkův včasný a jinak přípustný návrh na povolení reorganizace, podporuje i výčet výjimek ze závaznosti usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku, obsažených v § 152 větě druhé IZ. Ve vztahu k dlužníkovým pokusům o povolení reorganizace totiž označené ustanovení dovoluje insolvenčnímu soudu pominout usnesení přijaté schůzí věřitelů podle § 150 IZ, jen je-li zde již dlužníkem předložený a všemi skupinami věřitelů přijatý reorganizační plán, se kterým je takové usnesení v rozporu. Prosté včasné podání jinak přípustného návrhu na povolení reorganizace závaznost usnesení schůze věřitelů přijatého podle § 150 IZ neprolamuje, a to ani tehdy, je-li spolu s ním již předložen reorganizační plán, který ovšem nebyl schválen způsobem popsaným v § 152 větě druhé IZ.
Ze spisu vyplývá, že insolvenční soud rozhodnutím z 12.5.2010 zjistil úpadek dlužníka a současně mimo jiné nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na 23.7.2010. Dlužník v reakci na toto usnesení podal 13.7.2010 k insolvenčnímu soudu návrh na způsob řešení jeho úpadku reorganizací s tím, že splňuje podmínky pro reorganizaci ve smyslu § 316 odst. 2, 3 a 4 IZ, neboť je právnickou osobou, jež se nenachází v likvidaci a za poslední účetní období (rok 2008) předcházející insolvenčnímu návrhu (podán věřitelem dlužníka 18.12.2009) přesáhl 100 mil. Kč. Schůze věřitelů se nekonala v uvedený den, ale až 14.9.2010. Jejím výsledkem bylo rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, o jehož prohlášení rozhodl soud prvního stupně usnesením z 20.9.2010, č.j. KSPH 36 INS 9175/2009-B-32. Toto rozhodnutí však bylo Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím zrušeno usnesením z 25.10.2010, č.j. KSPH 36 INS 9175/2009, 1 VSPH 965/2010-B-47, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že tento soud byl při rozhodování věci nesprávně obsazen, a že tedy došlo k odnětí účastníkova zákonného soudce. Dále odvolací soud insolvenčnímu soudu vytkl, že prohlásil na majetek dlužníka konkurs, ačkoli o jeho návrhu na povolení reorganizace (který nebyl vzat zpět) nijak nerozhodl, tedy nevydal rozhodnutí o jeho odmítnutí či zamítnutí, po němž by teprve mohlo rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem následovat. Z odůvodnění napadeného usnesení se přitom podávalo, že insolvenční soud měl dlužníkův návrh na povolení reorganizace za projednatelný, s ohledem na jeho odmítnutí ze strany věřitelů však nepovažoval za možné mu vyhovět; takovému závěru odpovídá zamítnutí návrhu na povolení reorganizace. Závěrem dodal, že v režimu § 149 odst. 1 IZ měl soud prvního stupně-v intencích výše uvedeného-rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku (navrženou reorganizací nebo konkursem) po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím po úpadku, k čemuž mělo dojít nejpozději do 3 měsíců po tomto rozhodnutí. To se však nestalo, když soud svolanou schůzi věřitelů původně na termín 23.7.2010 odročil na neurčito, ačkoli odejmutí věci zákonnému soudci a její přidělení specialistovi, jímž odročení odůvodnil, samo o sobě důvodem pro odložení hlasování o způsobu řešení dlužníkova úpadku být nemohlo.
Za této situace insolvenční soud svolal schůzi věřitelů na 10.12.2010, jejímž předmětem jednání bylo též rozhodnutí věřitelů o způsobu řešení úpadku dlužníka (bod 4/ programu) , které se uskutečnilo s výsledkem uvedeným v napadeném rozhodnutí.
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, pro stručnost na ně odkazuje, a doplňuje, že dlužník není osobou, již by z reorganizace vylučovala úprava obsažená v § 316 odst. 3 IZ (§ 148 odst. 1 IZ), neboť podle výpisu z obchodního rejstříku se nenachází v likvidaci, ani není obchodníkem s cennými papíry nebo osobou oprávněnou k obchodování na komoditní burze. Dlužník splňuje předpoklady stanovené pro reorganizaci podle § 316 odst. 4 IZ, neboť jeho roční úhrn čistého obratu podle účetní závěrky za rok 2008 činil 256.837.243,--Kč, tedy více jak zákonem stanovených 100 mil. Kč.
Za správný shledal odvolací soud též závěr soudu prvního stupně o včasnosti podaného návrhu na povolení reorganizace dlužníkem (§ 318 odst. 1 IZ), neboť ten jej učinil ve lhůtě 10 dnů (13.7.2010) před soudem svolanou první schůzí věřitelů (23.7.2010). Možného postupu dle § 316 odst. 5 IZ (včasného předložení reorganizačního plánu schváleného všemi skupinami věřitelů), jehož pomocí dlužník může povolení reorganizace prosadit bez ohledu na stanovisko schůze věřitelů, ovšem v daném případě dlužník nevyužil. Okolnost, že se schůze věřitelů ve stanoveném termínu nekonala a jednání o dlužníkově návrhu bylo předmětem schůze 14.9.2010, nemá (s ohledem na shora citované závěry odvolacího soudu) žádný vliv.
Proto teprve schůze věřitelů svolaná na 10.12.2010 (na základě závěrů rozhodnutí odvolacího soudu) byla fakticky první schůzí, jež o způsobu řešení úpadku dlužníka rozhodovala. Pokud tato schůze-za popsané procesní situace-dlužníkem navrženou reorganizaci nepřijala, ale naopak přijala jako způsob řešení jeho úpadku konkurs, soud prvního stupně-jak plyne ze shora citovaných závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu-byl tímto usnesením schůze věřitelů z 10.12.2010 o řešení dlužníkova úpadku konkursem vázán, a proto postupoval správně, když dlužníkův návrh na povolení reorganizace zamítl a na jeho majetek prohlásil konkurs (§ 149, § 150 a § 152 IZ).
Na základě shora uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného proti potvrzujícímu výroku do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V Praze dne 7. března 2011
JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová
KSPH 36 INS 9175/2009 3 VSPH 92/2011-B-70
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka: CON INVEST, a.s. se sídlem Dobříš, Za Pivovarem 3, IČ: 25061607, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2010, č.j. KSPH 36 INS 9175/2009-B-56,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2010, č.j. KSPH 36 INS 9175/2009-B-56, se potvrzuje.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením insolvenční soud v bodě I. výroku zamítl návrh na povolení reorganizace dlužníka CON INVEST, a.s. (dále jen dlužník), v bodě II. prohlásil na jeho majetek konkurs a v bodě III. vyslovil, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají 13.12.2010 okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Uvedl, že usnesením z 12.5.2010, č.j. KSPH 36 INS 9175/2009-A-32, rozhodl o zjištění úpadku dlužníka, jenž v zákonné lhůtě podal návrh na povolení reorganizace, avšak schůze věřitelů 10.12.2010 tento návrh nepřijala a rozhodla o řešení dlužníkova úpadku konkursem. Cituje § 149 odst. 1 a § 150 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), konstatoval, že na schůzi věřitelů proti přijetí řešení dlužníkova úpadku reorganizací hlasovali zajištění i nezajištění věřitelé každý s celkovým počtem 100 %, a všemi přítomnými věřiteli byl přijat jako způsob řešení konkurs. Uzavřel, že s ohledem na výsledky hlasování rozhodl podle § 150 IZ o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, poté, co návrh dlužníka na povolení reorganizace zamítl dle § 327 a § 397 IZ.
Shora uvedené usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě a navrhl, aby ho odvolací soud změnil a jeho reorganizaci povolil, nebo zrušil a vrátil zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Cituje § 316 odst. 4, § 323 odst. 1, § 326 odst. 1 a § 328 IZ namítl, že byly splněny podmínky pro povolení reorganizace s tím, že pouze návrh na povolení podaný věřitelem musí schválit schůze věřitelů, nikoliv návrh dlužníkův, takže měl soud jeho reorganizaci povolit. Postup soudu proto považuje za nesprávný, nehledě na to, že samotné povolení reorganizace ještě neznamená, že se bude realizovat, neboť dlužník musí předložit podrobný reorganizační plán, na jehož základě věřitelé o povolení reorganizace rozhodují. Uzavřel, že soud prvního stupně svým rozhodnutím zbavil věřitele možnosti posoudit detailně reorganizační plán a výhody či nevýhody reorganizace oproti konkursu.
Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ustanovení § 94 odst. 2 písm. a/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že není důvodné.
Podle ustanovení § 148 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odst. 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odst. 2).
Podle ustanovení § 149 odst. 1 IZ, nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.
Ustanovení § 150 IZ pak určuje, že má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1 IZ, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.
Z ustanovení § 152 IZ se pak podává, že přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije.
Podle ustanovení § 316 IZ dále platí, že reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (odst. 1). Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odst. 2). Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu (odst. 3). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100.000.000,--Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odst. 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odst. 5).
Podle ustanovení § 318 odst. 1 IZ dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku.
K podmínkám povolení reorganizace a rozhodování schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku se vyslovil Nejvyšší soud ČR v usnesení z 20.1.2011, č.j. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010-B-34. V něm mimo jiné uvedl, že je-li dlužník podnikatelem, u kterého je reorganizace podle insolvenčního zákona -objektivně vzato-přípustná, nelze s rozhodnutím o úpadku spojit bez dalšího i rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a předmětem jednání první schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku je vždy též bod nabízející schůzi věřitelů hlasování o způsobu řešení dlužníkova úpadku. Insolvenční soud v takovém případě není oprávněn rozhodnout o dlužníkově včas podaném a opodstatněném návrhu na povolení reorganizace až do skončení (první) schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku. Nevznese-li k výzvě insolvenčního soudu návrh na přijetí usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku žádný z přítomných věřitelů, je tím příslušný bod konání této schůze věřitelů vyčerpán. Schůze věřitelů přitom může v takovém případě přijmout usnesení o tom, že povoluje způsob řešení dlužníkova úpadku reorganizací, bez zřetele k tomu, že v době konání schůze věřitelů dlužníku nebo některému z přihlášených věřitelů již uplynula lhůta k podání návrhu na povolení reorganizace. Jestliže schůze věřitelů přijme předepsanou většinou (§ 151 IZ) usnesení o tom, že způsobem řešení dlužníkova úpadku má být konkurs, je tím pro insolvenční soud v intencích § 152 věty první IZ závazným způsobem určen způsob řešení povolení reorganizace, jemuž by insolvenční soud jinak (kdyby nebylo usnesení schůze věřitelů podle § 150 IZ) vyhověl.
K tomu Nejvyšší soud dále vysvětlil, že úsudek, podle kterého schůze věřitelů svým rozhodnutím překonává i dlužníkův včasný a jinak přípustný návrh na povolení reorganizace, podporuje i výčet výjimek ze závaznosti usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku, obsažených v § 152 větě druhé IZ. Ve vztahu k dlužníkovým pokusům o povolení reorganizace totiž označené ustanovení dovoluje insolvenčnímu soudu pominout usnesení přijaté schůzí věřitelů podle § 150 IZ, jen je-li zde již dlužníkem předložený a všemi skupinami věřitelů přijatý reorganizační plán, se kterým je takové usnesení v rozporu. Prosté včasné podání jinak přípustného návrhu na povolení reorganizace závaznost usnesení schůze věřitelů přijatého podle § 150 IZ neprolamuje, a to ani tehdy, je-li spolu s ním již předložen reorganizační plán, který ovšem nebyl schválen způsobem popsaným v § 152 větě druhé IZ.
Ze spisu vyplývá, že insolvenční soud rozhodnutím z 12.5.2010 zjistil úpadek dlužníka a současně mimo jiné nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na 23.7.2010. Dlužník v reakci na toto usnesení podal 13.7.2010 k insolvenčnímu soudu návrh na způsob řešení jeho úpadku reorganizací s tím, že splňuje podmínky pro reorganizaci ve smyslu § 316 odst. 2, 3 a 4 IZ, neboť je právnickou osobou, jež se nenachází v likvidaci a za poslední účetní období (rok 2008) předcházející insolvenčnímu návrhu (podán věřitelem dlužníka 18.12.2009) přesáhl 100 mil. Kč. Schůze věřitelů se nekonala v uvedený den, ale až 14.9.2010. Jejím výsledkem bylo rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, o jehož prohlášení rozhodl soud prvního stupně usnesením z 20.9.2010, č.j. KSPH 36 INS 9175/2009-B-32. Toto rozhodnutí však bylo Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím zrušeno usnesením z 25.10.2010, č.j. KSPH 36 INS 9175/2009, 1 VSPH 965/2010-B-47, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že tento soud byl při rozhodování věci nesprávně obsazen, a že tedy došlo k odnětí účastníkova zákonného soudce. Dále odvolací soud insolvenčnímu soudu vytkl, že prohlásil na majetek dlužníka konkurs, ačkoli o jeho návrhu na povolení reorganizace (který nebyl vzat zpět) nijak nerozhodl, tedy nevydal rozhodnutí o jeho odmítnutí či zamítnutí, po němž by teprve mohlo rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem následovat. Z odůvodnění napadeného usnesení se přitom podávalo, že insolvenční soud měl dlužníkův návrh na povolení reorganizace za projednatelný, s ohledem na jeho odmítnutí ze strany věřitelů však nepovažoval za možné mu vyhovět; takovému závěru odpovídá zamítnutí návrhu na povolení reorganizace. Závěrem dodal, že v režimu § 149 odst. 1 IZ měl soud prvního stupně-v intencích výše uvedeného-rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku (navrženou reorganizací nebo konkursem) po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím po úpadku, k čemuž mělo dojít nejpozději do 3 měsíců po tomto rozhodnutí. To se však nestalo, když soud svolanou schůzi věřitelů původně na termín 23.7.2010 odročil na neurčito, ačkoli odejmutí věci zákonnému soudci a její přidělení specialistovi, jímž odročení odůvodnil, samo o sobě důvodem pro odložení hlasování o způsobu řešení dlužníkova úpadku být nemohlo.
Za této situace insolvenční soud svolal schůzi věřitelů na 10.12.2010, jejímž předmětem jednání bylo též rozhodnutí věřitelů o způsobu řešení úpadku dlužníka (bod 4/ programu) , které se uskutečnilo s výsledkem uvedeným v napadeném rozhodnutí.
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, pro stručnost na ně odkazuje, a doplňuje, že dlužník není osobou, již by z reorganizace vylučovala úprava obsažená v § 316 odst. 3 IZ (§ 148 odst. 1 IZ), neboť podle výpisu z obchodního rejstříku se nenachází v likvidaci, ani není obchodníkem s cennými papíry nebo osobou oprávněnou k obchodování na komoditní burze. Dlužník splňuje předpoklady stanovené pro reorganizaci podle § 316 odst. 4 IZ, neboť jeho roční úhrn čistého obratu podle účetní závěrky za rok 2008 činil 256.837.243,--Kč, tedy více jak zákonem stanovených 100 mil. Kč.
Za správný shledal odvolací soud též závěr soudu prvního stupně o včasnosti podaného návrhu na povolení reorganizace dlužníkem (§ 318 odst. 1 IZ), neboť ten jej učinil ve lhůtě 10 dnů (13.7.2010) před soudem svolanou první schůzí věřitelů (23.7.2010). Možného postupu dle § 316 odst. 5 IZ (včasného předložení reorganizačního plánu schváleného všemi skupinami věřitelů), jehož pomocí dlužník může povolení reorganizace prosadit bez ohledu na stanovisko schůze věřitelů, ovšem v daném případě dlužník nevyužil. Okolnost, že se schůze věřitelů ve stanoveném termínu nekonala a jednání o dlužníkově návrhu bylo předmětem schůze 14.9.2010, nemá (s ohledem na shora citované závěry odvolacího soudu) žádný vliv.
Proto teprve schůze věřitelů svolaná na 10.12.2010 (na základě závěrů rozhodnutí odvolacího soudu) byla fakticky první schůzí, jež o způsobu řešení úpadku dlužníka rozhodovala. Pokud tato schůze-za popsané procesní situace-dlužníkem navrženou reorganizaci nepřijala, ale naopak přijala jako způsob řešení jeho úpadku konkurs, soud prvního stupně-jak plyne ze shora citovaných závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu-byl tímto usnesením schůze věřitelů z 10.12.2010 o řešení dlužníkova úpadku konkursem vázán, a proto postupoval správně, když dlužníkův návrh na povolení reorganizace zamítl a na jeho majetek prohlásil konkurs (§ 149, § 150 a § 152 IZ).
Na základě shora uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného proti potvrzujícímu výroku do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V Praze dne 7. března 2011
JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová