3 VSPH 813/2011-B-37
KSHK 34 INS 9061/2009 3 VSPH 813/2011-B-37
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice Olgy Navrátilové, r.č. 465630/014, 503 06 Hořiněves 72, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. dubna 2011, č.j. KSHK 34 INS 9061/2009-B-25,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. dubna 2011, č.j. KSHK 34 INS 9061/2009-B-25, se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. dubna 2011, č.j. KSHK 34 INS 9061/2009-B-25, v bodě I. výroku uložil Olze Navrátilové (dále jen dlužnice), aby prostřednictvím insolvenčního správce po zbývající dobu trvání oddlužení platila nezajištěným věřitelům vždy k 25. dni měsíce částku stanovenou podle § 398 IZ, tj. částku ve stejném rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky z příjmů, které získá po schválení oddlužení, a to po odečtení stálých plateb ve výši 900,-Kč měsíčně určených insolvenčnímu správci v následujícím poměru: . věřitel PROFI CREDIT Czech, a.s., Jindřišská 24/941, 110 00 Praha 1, IČ 61860069-7,47 %, . věřitel SMART Capital, a.s., Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc, IČ 26865297, zast. JUDr. Alenou Sikorovou, Topolová 4, 783 01 Slavonín-1,12 %, . věřitel UniCredit Bank Czech Republic, a.s., Na Příkopě 858, 113 80 Praha 1, IČ 64948242- 4,18 %, . věřitel Česká spořitelna, a.s., Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, IČ 45244782, koresp. adresa Třída Míru 72, 531 07 Pardubice-2,19 %, . věřitel Českomoravská stavební spořitelna, a.s., Vinohradská 3218/169, 100 17 Praha 10, IČ 49241397-4,71 %, . věřitel Radovan anonymizovano , anonymizovano , Vlkov 49, 551 01 Jaroměř-4,38 %, . věřitel Leoš anonymizovano , anonymizovano , Tomáškova 630, 500 04 Hradec Králové-4,28 %, . věřitel Home Credit a.s., Moravské náměstí 249/8, 602 00 Brno, IČ 26978636-29,64 %, . věřitel Citibank Europe plc, reg. č. 132781, North Wall Quay 1, Dublin, Irsko, zast. Mgr. Karlem Jandusem, advokátem, Jáchymova 26/2, 110 00 Praha 1-7,17 %, . věřitel CETELEM ČR, a.s., Karla Engliše 5/3208, 150 00 Praha 5, IČ 25085689-15,53 %, . věřitel Komerční banka, a.s., Na Příkopě 33/969, 114 07 Praha 1, IČ 45317054, zast. JUDr. Romanem Majerem, advokátem, Krakovská 1256, 110 00 Praha 1-19,57 %. V bodě II. výroku soud uložil plátci mzdy dlužnice, aby po doručení rozhodnutí nadále nevyplácel mzdu dlužnici, ale insolvenčnímu správci, a v bodě III. výroku uložil povinnosti správci.
V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 2.4.2010, č.j. KSHK 34 INS 9061/2010-B-11, schválil oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem. Soud následně rozhodl o změně splátkového kalendáře dlužnice tak, že zohlednil nové skutečnosti (zejména zpětvzetí přihlášek pohledávek věřitelů a vyhovění návrhům na vstup do řízení) a nově podle výše zjištěných pohledávek vypočítal poměr, ve kterém bude dlužnice po zbývající dobu plnit splátkový kalendář.
Insolvenční správce podáním doručeným soudu dne 7.3.2011 sdělil, že dlužnice vedle starobního důchodu pobírá od prvního měsíce účinnosti usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře také mzdu od zaměstnavatele DORA Security a.s., přičemž existenci tohoto příjmu dlužnice oznámila až v podání ze dne 30.8.2010. Správce proto dlužnici vyzval k poukazování celé této mzdy na účet majetkové podstaty, této výzvě však dlužnice nevyhověla. Správce proto navrhl, aby byla zaměstnavateli dlužnice uložena povinnost celou čistou mzdu poukazovat na účet majetkové podstaty. Dne 15.3.2011 bylo soudu doručeno podání dlužnice, ve kterém soudu sdělila, že dle svého návrhu ze dne 26.1.2011 chce dobrovolně zasílat navíc insolvenčnímu správci částku ve výši 4.000,-Kč, a to z vedlejšího pracovního poměru, kde její čistá mzda činí cca 5.500,-Kč, a žádala v tomto směru o změnu splátkového kalendáře.
V insolvenčním návrhu dlužnice uvedla pouze jednoho plátce příjmu (důchod) a ačkoli po vydání splátkového kalendáře získala další příjem, neposkytla tuto informaci soudu (ačkoli dle schváleného kalendáře byla povinna toto učinit), aby pro účely oddlužení splátkovým kalendářem mohl být tento příjem použit pro plnění nezajištěným věřitelům, neboť každý příjem, který dlužnice v průběhu oddlužení získá, patří do majetkové podstaty a musí být použit pro plnění oddlužení. Soud uzavřel, že celý další příjem dlužnice tak bude použit pro účely splátkového kalendáře a rozhodl proto o změně splátkového kalendáře tak, že uložil plátci mzdy dlužnice společnosti DORA Security a.s. nadále nevyplácet mzdu dlužnici, ale insolvenčnímu správci.
Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala zejména, že si našla vedlejší zaměstnání u společnosti DORA Security, aby řešila nenadálé výdaje. Jelikož v roce 2010 byla dlužnice 2x vytopena, musela opravit plynové vedení, doplatit el. energie a plyn. Vše řešila splátkami ze mzdy od zaměstnavatele, kopie faktur a vyčíslení částek, které dlužnice zaplatila, zaslala insolvenčnímu správci. To, co ušetřila, zaslala insolvenčnímu správci. V počátku r. 2011 dlužnice doplácela fakturu za plyn společnosti RWE a přecházela ke společnosti ČEZ Prodej s.r.o. Jelikož dlužnice obdržela další fakturu na doplatek plynu ve výši 19.549,-Kč, požádala o splátkový kalendář. Dlužnice uvedla, že z peněz, které jí zbývají, platí zálohy na elektrickou energii, plyn, telekomunikační a radiotelevizní poplatky, pojistky, daně z nemovitosti, povinné ručení, benzín, léky a jídlo.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.
Podle § 406 odst. 1 IZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Obsah rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, stanoví § 406 odst. 3 IZ.
Podle § 407 odst. 3 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno. Pro doručení, zveřejnění a účinky tohoto rozhodnutí platí totéž co o doručení, zveřejnění a účincích rozhodnutí o schválení oddlužení. Proti tomuto rozhodnutí může podat odvolání pouze věřitel, který podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí.
V dané věci má zásadní význam, že tak jako dlužnice dne 16.12.2009 podal téhož dne u téhož soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení rovněž její manžel Jiří Navrátil (věc vedená pod sp.zn. KSHK 34 INS 9059/2009). V obou těchto návrzích na povolení oddlužení (v kolonce č. 18 formuláře) byl podle § 392 odst. 3 IZ obsažen souhlas druhého manžela s oddlužením a připojen jeho podpis návrhu. Tím dali oba dlužníci-manželé najevo, že trvá jejich společné jmění manželů (dále jen SJM), a že jejich majetek do něj náležející bude navrženým oddlužením postižen, tj. že mají závazky, které z tohoto společného majetku mají být uspokojeny. Pochybnost o tom nevyšla najevo ani v dalším průběhu řízení. Dlužníci shodně též zaškrtli a podepsali kolonky č. 18 (ručitel) a č. 19 (spoludlužník za splnění oddlužení).
Jak již opakovaně Vrchní soud v Praze ve svých rozhodnutích vysvětlil, právní úprava majetkové podstaty v § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve SJM dlužníka a jeho manžela (viz § 143 odst. 1 písm. a/ ObčZ), náleží do majetkové podstaty. To musí dlužníkův manžel (oba manželé) respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věcí (jak je tomu zatím i v daném případě), je rozhodující zákonné vymezení SJM.
Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (§ 398 odst. 2 IZ), pak pokud dlužník má majetek spadající do SJM, který podle výše uvedených zásad patří do majetkové podstaty a jako takový obecně při tomto způsobu oddlužení podléhá zpeněžení (spolu s ostatním, výlučným majetkem dlužníka náležejícím mu v době schválení tohoto oddlužení-§ 408 odst. 1 IZ), je při posuzování náležitostí návrhu na povolení oddlužení prakticky vyloučen závěr, že majetek ze SJM oddlužením dotčen být nemůže. Naopak je namístě obecný předpoklad, že oddlužením postižen bude.
Jiná je situace při oddlužení provedeném plněním splátkového kalendáře (§ 398 odst. 3 IZ). Jeho realizace spočívá v tom, že z dlužníkových postižitelných příjmů jsou po dobu 5 let prováděny zákonem předepsané srážky k uspokojení jeho věřitelů pojatých do splátkového kalendáře. Při splátkovém kalendáři tak nedochází ke zpeněžení majetkové podstaty (a tedy ani případného majetku náležejícího do SJM), ledaže jde o majetek sloužící k zajištění závazků dlužníka a zajištěný věřitel právo na uspokojení z tohoto zajištění uplatnil (§ 409 odst. 3 IZ). Tento majetek sloužící k zajištění náleží do majetkové podstaty (a může být při uplatnění práv ze zajištění zpeněžen), jen pokud je součástí SJM dlužníka a jeho manžela anebo je výlučným majetkem dlužníka. Z toho plyne, že i kdyby bylo možno očekávat oddlužení jen ve formě splátkového kalendáře, pak je-li tu majetek sloužící k zajištění náležející do SJM, je opět při posuzování náležitostí návrhu na povolení oddlužení vyloučeno předem uzavřít, že tento majetek ze SJM oddlužením dotčen být nemůže. Jestliže manželé, kteří mají majetek a závazky náležející do SJM (viz § 143 odst. 1 písm. b/ IZ), chtějí svůj úpadek řešit oddlužením, je namístě, aby se toho domáhali oba společně, tedy aby oba podali insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení. Pak budou oba-v pozici dlužníků-účastníky takto zahájených insolvenčních řízení, kdy po spojení těchto řízení bude společně projednán a posouzen jejich úpadek i navržené (společné) oddlužení. Při schválení společného oddlužení budou oba manželé-dlužníci podrobeni jeho režimu, a dojde-li k řádnému splnění všech jejich povinností podle schváleného způsobu oddlužení (jinak výjimečně za okolností stanovených v § 415 IZ), mohou oba manželé dosáhnout osvobození od placení pohledávek svých věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v jeho rámci uspokojeny (§ 414 a 416 IZ). Účinek přiznaného osvobození spočívá v tom, že pohledávka v neuhrazeném rozsahu sice nezaniká, po přiznaném osvobození ji však věřitel nemůže po dlužníku úspěšně vymáhat, tj. v soudním či jiném řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat, neboť má povahu pouhé naturální obligace (ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka)-viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 3509/2010 ze dne 24.11.2010.
Takovéhoto výsledku-společného osvobození od zbytku dluhů-samozřejmě nemůže být dosaženo, pokud se bude řešení úpadku oddlužením domáhat jen jeden z manželů a pokud jen tento manžel bude režimu oddlužení podroben a jen on se bude na jeho plnění (bez obdobné spoluúčasti druhého manžela) podílet. Pak může dosáhnout osvobození od zbytku dluhů jen tento manžel-dlužník. To znamená, že dosáhl-li takový dlužník po úspěšném završení splátkového kalendáře přiznání osvobození, pak jeho věřitelé sice vůči němu již nemohou v soudním či jiném řízení úspěšně uplatnit svoji pohledávku (či její neuspokojenou část), na niž se dlužníkovo osvobození vztahuje, mohou ji však uplatnit vůči manželu dlužníka, jestliže šlo o jejich společný závazek (tedy takový, který byli povinni splnit oba, ať již solidárně nebo subsidiárně, např. při ručení jednoho z manželů za závazek druhého). Dosáhne-li věřitel vůči manželu dlužníka přísudku tohoto nároku náležejícího dle § 143 odst. 1 písm. b) ObčZ do SJM, může ho vymáhat nejen z výlučného majetku manžela, ale i z veškerého majetku náležejícího do trvajícího SJM tohoto manžela a dlužníka. Stejný postih může vést věřitel i pro přiznanou pohledávku vůči manželu dlužníka, z níž sice byl obligačně zavázán jen tento manžel (a proto se na ni nevztahoval režim dlužníkova oddlužení a tedy ani jemu přiznané osvobození), jde však o pohledávku vzniklou za trvání manželství, pro kterou majetek tvořící SJM postihnout lze (viz § 262a odst. 1 o.s.ř.). Nutno dodat, že tak jak SJM může tvořit jen majetek již nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (viz § 143 odst. 1 písm. a/ ObčZ), soudní praxe dovozuje, že mzdový (platový) nárok manžela povinného součástí SJM není. Naproti tomu vyplacená mzda nebo plat již je součástí SJM a podle okolností ji lze postihnout např. při výkonu rozhodnutí prodejem movité věci (soupisem peněz v hotovosti) anebo typicky přikázáním jiných majetkových práv podle § 320 o.s.ř., jestliže by již šlo o vyplacenou mzdu či plat, který má manžel povinného uložený na účtu u banky.
Lze tedy shrnout, že při postupu, kdy režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře je podroben jen jeden z manželů, a druhý manžel-na jeho plnění se nepodílející-tudíž osvobození dosáhnout nemůže, nastane po přiznání osvobození dlužníku situace, kdy SJM oddluženo nebude , tj. kdy i po úspěšném završení procesu oddlužení ve vztahu k manželu-dlužníku budou nadále vůči jeho manželu uplatnitelné též dosavadní závazky (jejich případný zbytek) tvořící SJM, z nichž byl zavázán jen tento manžel nebo společně s dlužníkem, a kdy tyto závazky budou v případě jejich přísudku vůči manželu z majetku SJM vymožitelné (samozřejmě se zmíněným omezením vylučujícím postih mzdy nebo jiných příjmů dlužníka).
Jelikož v obou návrzích na povolení oddlužení (v kolonce č. 18 formuláře) byl podle § 392 odst. 3 IZ obsažen souhlas druhého manžela s oddlužením a připojen jeho podpis návrhu a výsledky insolvenčního řízení dlužnice a jejího manžela svědčily (a nadále svědčí) o tom, že mají i majetek a některé závazky, jež ve smyslu § 143 a násl. ObčZ spadají do jejich SJM, měl insolvenční soud jejich (samostatně podané) insolvenční návrhy a návrhy na povolení oddlužení posoudit a projednat společně, tj. dle § 112 o.s.ř. je spojit ke společnému (jedinému) řízení. V jeho rámci pak měl soud o těchto návrzích obou dlužníků-manželů společně rozhodnout, tedy-při splnění zákonem stanovených podmínek-zjistit jejich (společný) úpadek a povolit jeho řešení oddlužením (a to s ustanovením jediného insolvenčního správce), poté ke společnému přezkoumání všech přihlášených pohledávek uskutečnit přezkumné jednání a k projednání podmínek schválení společného oddlužení a rozhodnutí o jeho formě uskutečnit schůzi věřitelů, a podle výsledků těchto jednání (budou-li k tomu dávat podklad) schválit povolené oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Tím je míněno, že oběma manželům-dlužníkům takto mohl být schválen pouze jediný společný splátkový kalendář, do nějž náleží zahrnout zjištěné nezajištěné závazky obou dlužníků. Z těchto peněžitých závazků je pak třeba uvést ve splátkovém kalendáři zvlášť a) skupinu společných závazků obou manželů (tj. těch, které jsou povinni splnit oba, ať již solidárně nebo subsidiárně, např. při ručení jednoho z manželů za závazek druhého, a to bez ohledu na to, zda dle § 143 odst. 1 písm. b/ObčZ náležejí do SJM či nikoli)-tyto závazky zásadně lze uspokojit z veškerého společného i výlučného majetku manželů, zde příslušných sražených částí jejich postižitelných příjmů, b) skupinu závazků vzniklých za trvání manželství jen manželu nebo jen jeho manželce, které jsou vymahatelné postihem majetku tvořícího SJM (§ 262 odst. 1 o.s.ř. a § 42 exekučního řádu)-tyto závazky jsou uspokojitelné z téhož zdroje jako závazky předešlé skupiny, s výjimkou výlučných peněžních přínosů jednoho z manželů nespadajících do SJM (ledaže i s jejich použitím na úhradu všech závazků dotčený manžel souhlasil), c) skupinu výlučných závazků manžela nebo jeho manželky nespadajících do SJM, které lze uspokojit jen z výlučných zdrojů zavázaného manžela a jeho vlastních příjmů.
V daném případě však soud prvního stupně v samostatně vedených insolvenčních řízeních dlužníků-manželů Navrátilových soud usneseními ze dne 12. ledna 2010, č.j. KSHK 34 INS 9061/2009-A-8 a č.j. KSHK 34 INS 9059/2009-A-7, zjistil úpadek dlužnice i jejího manžela, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Jana Urbana. Usneseními ze dne 2.4.2010, č.j. KSHK 34 INS 9061/2009-B-11 a č.j. KSHK 34 INS 9059/2009-B-11 soud schválil u obou manželů způsob oddlužení splátkovým kalendářem. V odůvodnění obou usnesení soud upozornil insolvenčního správce na to, že závazky věřitelů uvedených ve výroku II. pod č. 4 a 5 (u dlužnice) a pod č. 3 a 4 (u manžela dlužnice), jsou zároveň předmětem dalšího insolvenčního řízení; jedná se o společné závazky, za které manželé odpovídají společně a nerozdílně. Insolvenčního správce upozornil na jeho povinnost provádět dohled nad plněním určeným těmto věřitelům tak, aby věřitelé nebyli uspokojeni ve větší výši než kolik přihlásili.
Soud prvního stupně namísto toho, aby insolvenční řízení dlužníků spojil k jednomu společnému řízení, v němž by jejich insolvenční návrhy a návrhy na oddlužení výše popsaným způsobem společně projednal a rozhodl o nich, insolvenční věci dlužníků projednal v samostatných řízeních, v nichž také ohledně každého dlužníka zvlášť zjistil jeho úpadek, povolil oddlužení a posléze každému dlužníku zvlášť schválil oddlužení samostatnými splátkovými kalendáři, které jsou co do vymezení pohledávek některých věřitelů a poměru jejich uspokojení shodné, a tedy duplicitní. Zjevnou závadu spočívající v absenci jediného společného splátkového kalendáře obou dlužníků-manželů se soud pokusil zhojit způsobem, kterým odstraněna být nemohla, totiž že v obou usneseních o schválení oddlužení insolvenčního správce upozornil na povinnost provádět dohled nad dodržováním splátkového kalendáře.
K argumentaci dlužnice, jež požaduje, aby jí k části příjmů zůstalo právo s nimi samostatně nakládat, odvolací soud dodává, že zákon předpokládá, že dlužnice při oddlužení plněním splátkového kalendáře nabídne věřitelům všechny své příjmy jako zdroj uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, a že tyto příjmy budou postačovat k tomu, aby pohledávky těchto věřitelů byly alespoň ve výši 30%. Dlužnice v průběhu oddlužení splátkovým kalendářem smí totiž s příjmy nabytými po jeho schválení nakládat (prostřednictvím insolvenčního správce) jen způsobem uvedeným v rozhodnutí, jímž bylo toto oddlužení schváleno (§ 409 odst. 2 IZ). Pakliže by dlužnice získala další pravidelný příjem, bylo by to vždy (a v tomto směru soud prvního stupně rozhodl správně) důvodem k revizi usnesení o schválení splátkového kalendáře, které je z povahy věci rozhodnutím, jež se vydává s klauzulí změněných poměrů (cum clausula rebus sic tantibus). Také tento další příjem dlužnice by podléhal ve smyslu ustanovení § 398 odst. 3 IZ splátkám jen v rozsahu postihu pro přednostní pohledávky při výkonu rozhodnutí nebo exekuci.
Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
V Praze dne 21. září 2011
JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová
KSHK 34 INS 9061/2009 3 VSPH 813/2011-B-37
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice Olgy Navrátilové, r.č. 465630/014, 503 06 Hořiněves 72, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. dubna 2011, č.j. KSHK 34 INS 9061/2009-B-25,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. dubna 2011, č.j. KSHK 34 INS 9061/2009-B-25, se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. dubna 2011, č.j. KSHK 34 INS 9061/2009-B-25, v bodě I. výroku uložil Olze Navrátilové (dále jen dlužnice), aby prostřednictvím insolvenčního správce po zbývající dobu trvání oddlužení platila nezajištěným věřitelům vždy k 25. dni měsíce částku stanovenou podle § 398 IZ, tj. částku ve stejném rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky z příjmů, které získá po schválení oddlužení, a to po odečtení stálých plateb ve výši 900,-Kč měsíčně určených insolvenčnímu správci v následujícím poměru: . věřitel PROFI CREDIT Czech, a.s., Jindřišská 24/941, 110 00 Praha 1, IČ 61860069-7,47 %, . věřitel SMART Capital, a.s., Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc, IČ 26865297, zast. JUDr. Alenou Sikorovou, Topolová 4, 783 01 Slavonín-1,12 %, . věřitel UniCredit Bank Czech Republic, a.s., Na Příkopě 858, 113 80 Praha 1, IČ 64948242- 4,18 %, . věřitel Česká spořitelna, a.s., Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, IČ 45244782, koresp. adresa Třída Míru 72, 531 07 Pardubice-2,19 %, . věřitel Českomoravská stavební spořitelna, a.s., Vinohradská 3218/169, 100 17 Praha 10, IČ 49241397-4,71 %, . věřitel Radovan anonymizovano , anonymizovano , Vlkov 49, 551 01 Jaroměř-4,38 %, . věřitel Leoš anonymizovano , anonymizovano , Tomáškova 630, 500 04 Hradec Králové-4,28 %, . věřitel Home Credit a.s., Moravské náměstí 249/8, 602 00 Brno, IČ 26978636-29,64 %, . věřitel Citibank Europe plc, reg. č. 132781, North Wall Quay 1, Dublin, Irsko, zast. Mgr. Karlem Jandusem, advokátem, Jáchymova 26/2, 110 00 Praha 1-7,17 %, . věřitel CETELEM ČR, a.s., Karla Engliše 5/3208, 150 00 Praha 5, IČ 25085689-15,53 %, . věřitel Komerční banka, a.s., Na Příkopě 33/969, 114 07 Praha 1, IČ 45317054, zast. JUDr. Romanem Majerem, advokátem, Krakovská 1256, 110 00 Praha 1-19,57 %. V bodě II. výroku soud uložil plátci mzdy dlužnice, aby po doručení rozhodnutí nadále nevyplácel mzdu dlužnici, ale insolvenčnímu správci, a v bodě III. výroku uložil povinnosti správci.
V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 2.4.2010, č.j. KSHK 34 INS 9061/2010-B-11, schválil oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem. Soud následně rozhodl o změně splátkového kalendáře dlužnice tak, že zohlednil nové skutečnosti (zejména zpětvzetí přihlášek pohledávek věřitelů a vyhovění návrhům na vstup do řízení) a nově podle výše zjištěných pohledávek vypočítal poměr, ve kterém bude dlužnice po zbývající dobu plnit splátkový kalendář.
Insolvenční správce podáním doručeným soudu dne 7.3.2011 sdělil, že dlužnice vedle starobního důchodu pobírá od prvního měsíce účinnosti usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře také mzdu od zaměstnavatele DORA Security a.s., přičemž existenci tohoto příjmu dlužnice oznámila až v podání ze dne 30.8.2010. Správce proto dlužnici vyzval k poukazování celé této mzdy na účet majetkové podstaty, této výzvě však dlužnice nevyhověla. Správce proto navrhl, aby byla zaměstnavateli dlužnice uložena povinnost celou čistou mzdu poukazovat na účet majetkové podstaty. Dne 15.3.2011 bylo soudu doručeno podání dlužnice, ve kterém soudu sdělila, že dle svého návrhu ze dne 26.1.2011 chce dobrovolně zasílat navíc insolvenčnímu správci částku ve výši 4.000,-Kč, a to z vedlejšího pracovního poměru, kde její čistá mzda činí cca 5.500,-Kč, a žádala v tomto směru o změnu splátkového kalendáře.
V insolvenčním návrhu dlužnice uvedla pouze jednoho plátce příjmu (důchod) a ačkoli po vydání splátkového kalendáře získala další příjem, neposkytla tuto informaci soudu (ačkoli dle schváleného kalendáře byla povinna toto učinit), aby pro účely oddlužení splátkovým kalendářem mohl být tento příjem použit pro plnění nezajištěným věřitelům, neboť každý příjem, který dlužnice v průběhu oddlužení získá, patří do majetkové podstaty a musí být použit pro plnění oddlužení. Soud uzavřel, že celý další příjem dlužnice tak bude použit pro účely splátkového kalendáře a rozhodl proto o změně splátkového kalendáře tak, že uložil plátci mzdy dlužnice společnosti DORA Security a.s. nadále nevyplácet mzdu dlužnici, ale insolvenčnímu správci.
Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala zejména, že si našla vedlejší zaměstnání u společnosti DORA Security, aby řešila nenadálé výdaje. Jelikož v roce 2010 byla dlužnice 2x vytopena, musela opravit plynové vedení, doplatit el. energie a plyn. Vše řešila splátkami ze mzdy od zaměstnavatele, kopie faktur a vyčíslení částek, které dlužnice zaplatila, zaslala insolvenčnímu správci. To, co ušetřila, zaslala insolvenčnímu správci. V počátku r. 2011 dlužnice doplácela fakturu za plyn společnosti RWE a přecházela ke společnosti ČEZ Prodej s.r.o. Jelikož dlužnice obdržela další fakturu na doplatek plynu ve výši 19.549,-Kč, požádala o splátkový kalendář. Dlužnice uvedla, že z peněz, které jí zbývají, platí zálohy na elektrickou energii, plyn, telekomunikační a radiotelevizní poplatky, pojistky, daně z nemovitosti, povinné ručení, benzín, léky a jídlo.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.
Podle § 406 odst. 1 IZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Obsah rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, stanoví § 406 odst. 3 IZ.
Podle § 407 odst. 3 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno. Pro doručení, zveřejnění a účinky tohoto rozhodnutí platí totéž co o doručení, zveřejnění a účincích rozhodnutí o schválení oddlužení. Proti tomuto rozhodnutí může podat odvolání pouze věřitel, který podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí.
V dané věci má zásadní význam, že tak jako dlužnice dne 16.12.2009 podal téhož dne u téhož soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení rovněž její manžel Jiří Navrátil (věc vedená pod sp.zn. KSHK 34 INS 9059/2009). V obou těchto návrzích na povolení oddlužení (v kolonce č. 18 formuláře) byl podle § 392 odst. 3 IZ obsažen souhlas druhého manžela s oddlužením a připojen jeho podpis návrhu. Tím dali oba dlužníci-manželé najevo, že trvá jejich společné jmění manželů (dále jen SJM), a že jejich majetek do něj náležející bude navrženým oddlužením postižen, tj. že mají závazky, které z tohoto společného majetku mají být uspokojeny. Pochybnost o tom nevyšla najevo ani v dalším průběhu řízení. Dlužníci shodně též zaškrtli a podepsali kolonky č. 18 (ručitel) a č. 19 (spoludlužník za splnění oddlužení).
Jak již opakovaně Vrchní soud v Praze ve svých rozhodnutích vysvětlil, právní úprava majetkové podstaty v § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve SJM dlužníka a jeho manžela (viz § 143 odst. 1 písm. a/ ObčZ), náleží do majetkové podstaty. To musí dlužníkův manžel (oba manželé) respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věcí (jak je tomu zatím i v daném případě), je rozhodující zákonné vymezení SJM.
Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (§ 398 odst. 2 IZ), pak pokud dlužník má majetek spadající do SJM, který podle výše uvedených zásad patří do majetkové podstaty a jako takový obecně při tomto způsobu oddlužení podléhá zpeněžení (spolu s ostatním, výlučným majetkem dlužníka náležejícím mu v době schválení tohoto oddlužení-§ 408 odst. 1 IZ), je při posuzování náležitostí návrhu na povolení oddlužení prakticky vyloučen závěr, že majetek ze SJM oddlužením dotčen být nemůže. Naopak je namístě obecný předpoklad, že oddlužením postižen bude.
Jiná je situace při oddlužení provedeném plněním splátkového kalendáře (§ 398 odst. 3 IZ). Jeho realizace spočívá v tom, že z dlužníkových postižitelných příjmů jsou po dobu 5 let prováděny zákonem předepsané srážky k uspokojení jeho věřitelů pojatých do splátkového kalendáře. Při splátkovém kalendáři tak nedochází ke zpeněžení majetkové podstaty (a tedy ani případného majetku náležejícího do SJM), ledaže jde o majetek sloužící k zajištění závazků dlužníka a zajištěný věřitel právo na uspokojení z tohoto zajištění uplatnil (§ 409 odst. 3 IZ). Tento majetek sloužící k zajištění náleží do majetkové podstaty (a může být při uplatnění práv ze zajištění zpeněžen), jen pokud je součástí SJM dlužníka a jeho manžela anebo je výlučným majetkem dlužníka. Z toho plyne, že i kdyby bylo možno očekávat oddlužení jen ve formě splátkového kalendáře, pak je-li tu majetek sloužící k zajištění náležející do SJM, je opět při posuzování náležitostí návrhu na povolení oddlužení vyloučeno předem uzavřít, že tento majetek ze SJM oddlužením dotčen být nemůže. Jestliže manželé, kteří mají majetek a závazky náležející do SJM (viz § 143 odst. 1 písm. b/ IZ), chtějí svůj úpadek řešit oddlužením, je namístě, aby se toho domáhali oba společně, tedy aby oba podali insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení. Pak budou oba-v pozici dlužníků-účastníky takto zahájených insolvenčních řízení, kdy po spojení těchto řízení bude společně projednán a posouzen jejich úpadek i navržené (společné) oddlužení. Při schválení společného oddlužení budou oba manželé-dlužníci podrobeni jeho režimu, a dojde-li k řádnému splnění všech jejich povinností podle schváleného způsobu oddlužení (jinak výjimečně za okolností stanovených v § 415 IZ), mohou oba manželé dosáhnout osvobození od placení pohledávek svých věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v jeho rámci uspokojeny (§ 414 a 416 IZ). Účinek přiznaného osvobození spočívá v tom, že pohledávka v neuhrazeném rozsahu sice nezaniká, po přiznaném osvobození ji však věřitel nemůže po dlužníku úspěšně vymáhat, tj. v soudním či jiném řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat, neboť má povahu pouhé naturální obligace (ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka)-viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 3509/2010 ze dne 24.11.2010.
Takovéhoto výsledku-společného osvobození od zbytku dluhů-samozřejmě nemůže být dosaženo, pokud se bude řešení úpadku oddlužením domáhat jen jeden z manželů a pokud jen tento manžel bude režimu oddlužení podroben a jen on se bude na jeho plnění (bez obdobné spoluúčasti druhého manžela) podílet. Pak může dosáhnout osvobození od zbytku dluhů jen tento manžel-dlužník. To znamená, že dosáhl-li takový dlužník po úspěšném završení splátkového kalendáře přiznání osvobození, pak jeho věřitelé sice vůči němu již nemohou v soudním či jiném řízení úspěšně uplatnit svoji pohledávku (či její neuspokojenou část), na niž se dlužníkovo osvobození vztahuje, mohou ji však uplatnit vůči manželu dlužníka, jestliže šlo o jejich společný závazek (tedy takový, který byli povinni splnit oba, ať již solidárně nebo subsidiárně, např. při ručení jednoho z manželů za závazek druhého). Dosáhne-li věřitel vůči manželu dlužníka přísudku tohoto nároku náležejícího dle § 143 odst. 1 písm. b) ObčZ do SJM, může ho vymáhat nejen z výlučného majetku manžela, ale i z veškerého majetku náležejícího do trvajícího SJM tohoto manžela a dlužníka. Stejný postih může vést věřitel i pro přiznanou pohledávku vůči manželu dlužníka, z níž sice byl obligačně zavázán jen tento manžel (a proto se na ni nevztahoval režim dlužníkova oddlužení a tedy ani jemu přiznané osvobození), jde však o pohledávku vzniklou za trvání manželství, pro kterou majetek tvořící SJM postihnout lze (viz § 262a odst. 1 o.s.ř.). Nutno dodat, že tak jak SJM může tvořit jen majetek již nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (viz § 143 odst. 1 písm. a/ ObčZ), soudní praxe dovozuje, že mzdový (platový) nárok manžela povinného součástí SJM není. Naproti tomu vyplacená mzda nebo plat již je součástí SJM a podle okolností ji lze postihnout např. při výkonu rozhodnutí prodejem movité věci (soupisem peněz v hotovosti) anebo typicky přikázáním jiných majetkových práv podle § 320 o.s.ř., jestliže by již šlo o vyplacenou mzdu či plat, který má manžel povinného uložený na účtu u banky.
Lze tedy shrnout, že při postupu, kdy režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře je podroben jen jeden z manželů, a druhý manžel-na jeho plnění se nepodílející-tudíž osvobození dosáhnout nemůže, nastane po přiznání osvobození dlužníku situace, kdy SJM oddluženo nebude , tj. kdy i po úspěšném završení procesu oddlužení ve vztahu k manželu-dlužníku budou nadále vůči jeho manželu uplatnitelné též dosavadní závazky (jejich případný zbytek) tvořící SJM, z nichž byl zavázán jen tento manžel nebo společně s dlužníkem, a kdy tyto závazky budou v případě jejich přísudku vůči manželu z majetku SJM vymožitelné (samozřejmě se zmíněným omezením vylučujícím postih mzdy nebo jiných příjmů dlužníka).
Jelikož v obou návrzích na povolení oddlužení (v kolonce č. 18 formuláře) byl podle § 392 odst. 3 IZ obsažen souhlas druhého manžela s oddlužením a připojen jeho podpis návrhu a výsledky insolvenčního řízení dlužnice a jejího manžela svědčily (a nadále svědčí) o tom, že mají i majetek a některé závazky, jež ve smyslu § 143 a násl. ObčZ spadají do jejich SJM, měl insolvenční soud jejich (samostatně podané) insolvenční návrhy a návrhy na povolení oddlužení posoudit a projednat společně, tj. dle § 112 o.s.ř. je spojit ke společnému (jedinému) řízení. V jeho rámci pak měl soud o těchto návrzích obou dlužníků-manželů společně rozhodnout, tedy-při splnění zákonem stanovených podmínek-zjistit jejich (společný) úpadek a povolit jeho řešení oddlužením (a to s ustanovením jediného insolvenčního správce), poté ke společnému přezkoumání všech přihlášených pohledávek uskutečnit přezkumné jednání a k projednání podmínek schválení společného oddlužení a rozhodnutí o jeho formě uskutečnit schůzi věřitelů, a podle výsledků těchto jednání (budou-li k tomu dávat podklad) schválit povolené oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Tím je míněno, že oběma manželům-dlužníkům takto mohl být schválen pouze jediný společný splátkový kalendář, do nějž náleží zahrnout zjištěné nezajištěné závazky obou dlužníků. Z těchto peněžitých závazků je pak třeba uvést ve splátkovém kalendáři zvlášť a) skupinu společných závazků obou manželů (tj. těch, které jsou povinni splnit oba, ať již solidárně nebo subsidiárně, např. při ručení jednoho z manželů za závazek druhého, a to bez ohledu na to, zda dle § 143 odst. 1 písm. b/ObčZ náležejí do SJM či nikoli)-tyto závazky zásadně lze uspokojit z veškerého společného i výlučného majetku manželů, zde příslušných sražených částí jejich postižitelných příjmů, b) skupinu závazků vzniklých za trvání manželství jen manželu nebo jen jeho manželce, které jsou vymahatelné postihem majetku tvořícího SJM (§ 262 odst. 1 o.s.ř. a § 42 exekučního řádu)-tyto závazky jsou uspokojitelné z téhož zdroje jako závazky předešlé skupiny, s výjimkou výlučných peněžních přínosů jednoho z manželů nespadajících do SJM (ledaže i s jejich použitím na úhradu všech závazků dotčený manžel souhlasil), c) skupinu výlučných závazků manžela nebo jeho manželky nespadajících do SJM, které lze uspokojit jen z výlučných zdrojů zavázaného manžela a jeho vlastních příjmů.
V daném případě však soud prvního stupně v samostatně vedených insolvenčních řízeních dlužníků-manželů Navrátilových soud usneseními ze dne 12. ledna 2010, č.j. KSHK 34 INS 9061/2009-A-8 a č.j. KSHK 34 INS 9059/2009-A-7, zjistil úpadek dlužnice i jejího manžela, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Jana Urbana. Usneseními ze dne 2.4.2010, č.j. KSHK 34 INS 9061/2009-B-11 a č.j. KSHK 34 INS 9059/2009-B-11 soud schválil u obou manželů způsob oddlužení splátkovým kalendářem. V odůvodnění obou usnesení soud upozornil insolvenčního správce na to, že závazky věřitelů uvedených ve výroku II. pod č. 4 a 5 (u dlužnice) a pod č. 3 a 4 (u manžela dlužnice), jsou zároveň předmětem dalšího insolvenčního řízení; jedná se o společné závazky, za které manželé odpovídají společně a nerozdílně. Insolvenčního správce upozornil na jeho povinnost provádět dohled nad plněním určeným těmto věřitelům tak, aby věřitelé nebyli uspokojeni ve větší výši než kolik přihlásili.
Soud prvního stupně namísto toho, aby insolvenční řízení dlužníků spojil k jednomu společnému řízení, v němž by jejich insolvenční návrhy a návrhy na oddlužení výše popsaným způsobem společně projednal a rozhodl o nich, insolvenční věci dlužníků projednal v samostatných řízeních, v nichž také ohledně každého dlužníka zvlášť zjistil jeho úpadek, povolil oddlužení a posléze každému dlužníku zvlášť schválil oddlužení samostatnými splátkovými kalendáři, které jsou co do vymezení pohledávek některých věřitelů a poměru jejich uspokojení shodné, a tedy duplicitní. Zjevnou závadu spočívající v absenci jediného společného splátkového kalendáře obou dlužníků-manželů se soud pokusil zhojit způsobem, kterým odstraněna být nemohla, totiž že v obou usneseních o schválení oddlužení insolvenčního správce upozornil na povinnost provádět dohled nad dodržováním splátkového kalendáře.
K argumentaci dlužnice, jež požaduje, aby jí k části příjmů zůstalo právo s nimi samostatně nakládat, odvolací soud dodává, že zákon předpokládá, že dlužnice při oddlužení plněním splátkového kalendáře nabídne věřitelům všechny své příjmy jako zdroj uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, a že tyto příjmy budou postačovat k tomu, aby pohledávky těchto věřitelů byly alespoň ve výši 30%. Dlužnice v průběhu oddlužení splátkovým kalendářem smí totiž s příjmy nabytými po jeho schválení nakládat (prostřednictvím insolvenčního správce) jen způsobem uvedeným v rozhodnutí, jímž bylo toto oddlužení schváleno (§ 409 odst. 2 IZ). Pakliže by dlužnice získala další pravidelný příjem, bylo by to vždy (a v tomto směru soud prvního stupně rozhodl správně) důvodem k revizi usnesení o schválení splátkového kalendáře, které je z povahy věci rozhodnutím, jež se vydává s klauzulí změněných poměrů (cum clausula rebus sic tantibus). Také tento další příjem dlužnice by podléhal ve smyslu ustanovení § 398 odst. 3 IZ splátkám jen v rozsahu postihu pro přednostní pohledávky při výkonu rozhodnutí nebo exekuci.
Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
V Praze dne 21. září 2011
JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová