3 VSPH 706/2012-B-14
KSPH 35 INS 19677/2011 3 VSPH 706/2012-B-14
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Viktor anonymizovano , anonymizovano , bytem v Kolíně, Karlovo nám. 78, zast. Mgr. Martinem Ludvíkem, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Palackého 2205, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 19677/2011-B-8 ze dne 2. dubna 2012
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 19677/2011-B-8 ze dne 2. dubna 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) rozhodl, že se oddlužení dlužníka neschvaluje (bod I. výroku), prohlásil na dlužníkův majetek konkurs, jenž bude projednán jako konkurs nepatrný (body II. a III. výroku), a vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).
V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSPH 35 INS 19677/2011-A-11 ze 30.1.2012 zjistil dlužníkův úpadek, současně povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Břetislava Komana se sídlem v Praze 7, Bubenská 25. Vyšel z toho, že podle údajů uvedených v insolvenčním návrhu a přiložených seznamů majetku a závazků, podle nichž dlužník nevlastnil žádný majetek, je v pracovním poměru u společnosti K+P Line, spol. s r.o. uzavřeným na dobu neurčitou a že by měl pobírat mzdu měsíčně 9.403,--Kč čistého. Zjistil, že uzavřel dvě smlouvy o darování, a to s Marií anonymizovano , svou babičkou 4.10.2011 a s Viktorem anonymizovano (dlužníkovým otcem) 4.10.2011, v nichž v obou případech se dárci zavázali poskytovat po dobu trvání splátkového kalendáře dlužníkovi každý měsíčně 6.100,--Kč. Zjistil dále, že dlužník má celkem 3 věřitele a závazky vůči nim v celkové výši 1.432.607,18 Kč, jež jsou více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, a že dlužník od babičky obdržel darem v roce 2005 dům, v němž s ní společně bydlel, avšak předmět daru jí vrátil poté, co dárkyně v roce 2009 požadovala jeho vrácení, neboť se k ní neměl chovat hezky a neposkytl jí pomoc, když ji potřebovala. Dlužník přestal plnit své dluhy v době, kdy v souvislosti s dopravní nehodou přišel o řidičský průkaz, a jako řidič z povolání proto přišel o práci. Teprve po půl roce si našel práci mimo svou profesi a od listopadu 2011 opět pracuje jako řidič z povolání.
Insolvenční soud konstatoval, že dlužníkův příjem nepředstavuje nabídku, jež by mohla uspokojit pohledávky jeho nezajištěných věřitelů za dobu 5 let, alespoň ve výši 30 %, avšak že s výše uvedenými příjmy od osob blízkých by takto uspokojil 56 % jejich pohledávek (po odečtení odměny insolvenčního správce a hotových výdajů).
Cituje ustanovení § 405 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), a § 395 odst. 1 InsZ dospěl insolvenční soud k závěru, že v průběhu řízení vyšla najevo skutečnost, která by jinak odůvodňovala zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Uvedl, že dlužník, ačkoli pracuje v hlavním pracovním poměru, má příjem nepostačující ke splnění podmínek pro schválení oddlužení a výše jeho mzdy neodpovídá běžnému výdělku řidiče z povolání. Svou nabídku věřitelům doplňuje darovacími smlouvami, jež ve svém souhrnu měsíčně převyšují jeho vlastní příjem, přičemž jednu ze smluv uzavřel se svou babičkou, jež sama pobírá invalidní a starobní důchod a je jí přes 80 let. Přihlédl ke vztahům mezi dlužníkem a jeho babičkou v souvislosti s darováním předmětného daru a jeho vrácením obdarovaným dlužníkem, k němuž mělo dojít k žádosti dárkyně pro jeho chování hrubě porušující dobré mravy (vlastnické právo k domu pozbyl dlužník 6.2.2009), a konstatoval, že tímto způsobem mohl zkrátit své věřitele z možnosti vyššího uspokojení jejich pohledávek. Vzhledem k výše uvedenému proto insolvenční soud oddlužení dlužníka neschválil, neboť shledal v dlužníkově podání návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr. Postupoval proto podle § 405 odst. 1 InsZ a podle § 405 odst. 2 InsZ prohlásil na majetek dlužníka konkurs s tím, že bude projednán jako nepatrný, neboť jsou naplněny podmínky pro takový postup podle § 314 odst. 2 InsZ.
Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že schválí dlužníkovo oddlužení. Vyjádřil nesouhlas se závěrem insolvenčního soudu, podle kterého má vzhledem ke svému povolání nedostatečný příjem, neboť nepřihlédl ke tzv. dietám, představujícím pravidelnou složku jeho měsíčního platu, jež činí měsíčně cca 8.000,--Kč a podle soudní praxe je třeba je do průměrného výdělku dlužníka započítat.
Nesouhlasí ani s tím, že by jeho záměrem bylo v souvislosti s vrácením daru zkrátit své věřitele a že měl nepoctivý úmysl při podání návrhu, neboť babička oprávněně žádala o vrácení daru podle § 630 ObčZ a právo bylo na její straně. Zdůraznil, že v takovém chování nelze spatřovat jeho snahu zkrátit uspokojení pohledávek jeho věřitelů a že nepoctivý záměr nelze dovodit ze skutečnosti, že svou nabídku věřitelům opírá o darovací smlouvy uzavřené s osobami blízkými.
Upozornil také na to, že na předmětu vráceného daru vázne zástavní právo ve prospěch jeho věřitelů, a proto již z tohoto důvodu nelze spatřovat jeho nepoctivý záměr při podání návrhu na oddlužení plněním splátkového kalendáře.
Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [§ 94 odst. 2 písm. c) InsZ], přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.
Dle § 395 odst. 1 InsZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze dle § 395 odst. 3 InsZ usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy. Podle § 395 odst. 2 téhož zákona zamítne soud návrh i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.
Podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 InsZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje ustanovení § 395 InsZ. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení).
Insolvenční soud schválí oddlužení, neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405 (§ 406 odst. 1 InsZ). Podle § 405 InsZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 4 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).
Řešení úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, v jehož rámci může dlužník při řádném splnění povinností vyplývajících ze schváleného oddlužení dosáhnout osvobození od zbytku svých dluhů, má poskytnout druhou šanci především fyzické osobě-nepodnikateli, která by měla jinak perspektivu celoživotního splácení stále narůstajících dluhů. Oddlužení má pomoci řešit situaci takovýchto osob, které se v důsledku zhoršení svých výdělkových poměrů anebo i v důsledku svého nedostatečně rozvážného či obezřetného počínání ocitly v dluhové pasti. Zákonodárce vycházel z toho, že oddlužení založené na ekonomické nabídce minimálního třicetiprocentního uspokojení nezajištěných věřitelů dlužníka, kterého k řádnému splnění oddlužení (resp. v mezích jeho možností k maximálnímu uspokojení věřitelů) motivuje vyhlídka osvobození od zbytku dluhů, je ve svém důsledku i ku prospěchu věřitelů; pro ty je zpravidla výhodnější obdržet v kratším časovém rámci část pohledávky, než v dlouhodobé perspektivě (mnohdy s vysokými náklady na realizaci) vymoci pohledávku celou. I z celkového ekonomického hlediska je budoucí obnovení koupěschopnosti dlužníka žádoucím výsledkem. S ohledem na tyto souvislosti zákon preferuje i u dlužníků nepodnikatelů řešení jejich úpadkové situace sanačním způsobem, tj. oddlužením. Teprve nejsou-li podmínky pro navržené oddlužení dány, anebo ukáže-li se posléze řádné splnění oddlužení neuskutečnitelným, je místa pro řešení dlužníkova úpadku konkursem. Zákon tedy-z výše uvedených důvodů-vychází z toho, že pokud není dostatečného důvodu pochybovat o tom, že dlužník je potřebné ekonomické nabídky vůči svým věřitelům schopen, a že v rámci oddlužení využije veškerých svých schopností a možností k jejich maximálnímu uspokojení, pak i z pohledu těchto jeho věřitelů lze považovat oddlužení oproti konkursu za výhodnější uspořádání jejich majetkových vztahů k dlužníku. Touto optikou je nutno posuzovat i naplnění zákonné podmínky pro vstup do oddlužení vymezené v § 395 odst. 1 písm. a) InsZ, tj. předpoklad, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sleduje poctivý záměr.
V projednávané věci insolvenční soud postavil své rozhodnutí o neschválení povoleného oddlužení na závěru, že dlužníkovi třeba přičíst nepoctivý záměr. Ten spatřoval ve skutečnosti, že jeho vlastní příjem z hlavního pracovního poměru nedosahuje částky potřebné pro schválení oddlužení, a proto je nucen dorovnat svou nabídku věřitelům dvěma smlouvami o darech na částku vždy 6.100,--Kč měsíčně po dobu plnění splátkového kalendáře, tj. celkem 12.200,--Kč, jež přesahuje dlužníkovu mzdu (9.403,--Kč). Nadto jedním z dárců je dlužníkova babička, která hodlá podporovat dlužníka ze svého starobního a invalidního důchodu, přestože se vůči ní v minulosti nechoval dobře. Z toho, že dlužník vrátil babičce dům, který mu v minulosti darovala, soud také dovozoval, že mohl zkrátit své věřitele z možnosti vyššího uspokojení jejich pohledávek. Závěr o nepoctivém záměru dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení však odvolací soud nesdílí.
Vrchní soud v Praze v řadě svých rozhodnutí vysvětlil, že dlužníkovi, jehož momentální vlastní ekonomická nabídka pro oddlužení plněním splátkového kalendáře není dostatečná (nemá žádné postižitelné příjmy anebo tyto k zákonnému minimálnímu uspokojení nezajištěných pohledávek podle § 395 odst. 1 písm.b/ InsZ nepostačují), může poskytnout relevantní formu pomoci třetí osoba, a to buď přistoupení k závazkům dlužníka (spoludlužnictví předvídané v ustanovení § 392 odst. 3 věta první InsZ), anebo závazkem poskytovat dlužníku po dobu oddlužení (jako další zdroj jeho příjmů) určité pravidelné finanční plnění (např. prostřednictvím smlouvy o důchodu nebo smlouvy darovací). Takovéto finanční plnění, k němuž se třetí osoba dobrovolně zavázala, je tedy zcela legitimním příjmem dlužníka, jenž proto také může být pro plnění splátkového kalendáře použit.
Je samozřejmé, a potud lze s insolvenčním soudem souhlasit, že domáhá-li se dlužník dobrodiní oddlužení, při úvaze o jeho proveditelnosti splátkovým kalendářem není s předpokladem poctivosti dlužníkova záměru slučitelné, neusiluje-li o přiměřenou výdělečnou činnost. Poctivě se vůči svým věřitelům nechová dlužník, který pro splátkový kalendář nabízí jen příjmy ze sjednané finanční pomoci třetí osoby, aniž by se sám jakkoli snažil-ač mu v tom objektivně nic nebrání-tyto příjmy ve prospěch maximálního možného uspokojení věřitelů navýšit vlastní výdělečnou činností. Takové okolnosti by ostatně byly důvodem i pro zrušení schváleného oddlužení splátkovým kalendářem podle § 418 odst. 1 písm.a) ve spojení s § 412 odst. 1 písm.a) InsZ. Jestliže však o takový případ nejde, není důvodu, proč by při nedostatečnosti příjmů dlužníka nemohl být splátkový kalendář založen na sjednaných příjmech z důchodu (či daru) od třetí osoby, pokud tyto příjmy k dosažení potřebné zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů postačují. Je přitom zřejmé, že schválení oddlužení splátkovým kalendářem stojí na kalkulaci s momentální ekonomickou nabídkou pro jeho plnění, která ovšem v průběhu splátkového kalendáře může doznat změny. Jestliže dojde k rozhodnému výpadku v příjmech dlužníka (vlastních příjmů nebo příjmů od třetích osob) a jestliže se tento nepříznivý vývoj hrozící nesplněním splátkového kalendáře nepodaří odvrátit, dojde podle § 412 odst. 1 písm.b) InsZ ke zrušení schváleného oddlužení a jeho přeměně v konkurs. S tímto rizikem musí dlužník počítat, a to zvláště pokud má být plnění splátkového kalendáře založeno zcela nebo zčásti na finanční pomoci třetí osoby, jejíž schopnost či ochotu plnit závazek nemůže dlužník sám zajistit.
V projednávané věci byly zjištěny pohledávky nezajištěných věřitelů v celkové výši 1.432.607,18 Kč. K jejich uspokojení v minimálním rozsahu 30%, tj. ve výši 429.782,--Kč by nemohlo dojít při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, neboť podle seznamu majetku a soupisu majetkové podstaty vlastní jen věci osobní potřeby, jiný majetek nemá. Naproti tomu je zjevně dostatečná dlužníkova nabídka pro oddlužení ve formě splátkového kalendáře, pro něž má dlužník k dispozici jak své vlastní příjmy, jež umožňují zákonnou měsíční splátku ve výši 2.226,--Kč, tak má pro něj zajištěny příjmy z darovacích smluv, jež uzavřel se svou babičkou a otcem 4.10.2011, z nichž každý se dlužníku zavázal přispívat po dobu plnění splátkového kalendáře měsíčně částkou 6.100,--Kč, tj. celkem 12.200,--Kč. Takto by mohla být na plnění splátkového kalendáře použita měsíčně celková částka 14.426,--Kč. Při předpokladu trvajícího plnění ze sjednaných darovacích smluv by tudíž dlužník mohl za 5 let poskytnout plnění v celkové výši 865.560,--Kč, z nějž by po přednostní úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, které by (s navýšením o DPH) činily za 5 let celkem 65.340,--Kč, zbývala k uspokojení nezajištěných věřitelů částka 800.220,--Kč, která by umožnila uspokojení jejich pohledávek v rozsahu 55,8 %. I bez daru od babičky by byla dlužníkova nabídka pro splátkový kalendář dostatečná, neboť pak by nabídl měsíčně 8.326,--Kč, tedy za 5 let 499.560,--Kč, což by po úhradě nároků insolvenčního správce umožnilo uspokojení nezajištěných pohledávek částkou 434.220,--Kč, tedy v rozsahu 30,3 %.
Odvolací soud neshledává žádné opodstatnění pro výtku soudu, že příjem dlužníka činí pouze 9.403,--Kč, když nebylo zjištěno, že by si dlužník mohl opatřit nějaké jiné, výnosnější zaměstnání, nebo že by mohl v daném pracovním poměru dosahovat vyššího příjmu. Dlužník je řidičem z povolání a vykonává tak svou profesi. Ke mzdě z tohoto pracovního poměru pobírá též tzv. diety, které však nemohou být předmětem srážek ze mzdy -jedná se o cestovní náhrady, jež se jako náhrada nákladů spojených s pracovním výkonem podle § 277 odst. 2 o.s.ř. do čisté mzdy, z níž se srážky počítají, nezapočítávají.
Za významné pro posouzení poctivosti dlužníkova záměru nepokládá odvolací soud ani vrácení darovaných nemovitostí (domu č.p. 44, postaveným na pozemku parc.č. 4175, pozemků parc.č. 4175 a 3281, zapsaných pro kat. úz. Kolín) dárkyni-dlužníkově babičce-dle § 630 ObčZ. K vrácení těchto nemovitostí (jež dlužník nabyl na základě darovací smlouvy z 13.12.2005) došlo již 6.2.2009 a z ničeho neplyne, že byl již v té době dlužník v úpadku, jeho insolvenční návrh byl podán až 27.10.2011. Neúčinnost vrácení daru uplatněna nebyla a při vědomí, že na předmětu daru vázne zástavní právo ve prospěch jednoho z dlužníkových věřitelů, pak závěr insolvenčního soudu o tom, že vrácením daru dlužník usiloval o zkrácení uspokojení pohledávek věřitelů, nemá žádné věcné opodstatnění (změnou vlastníka zástavy nemůže být zástavní věřitel na svém právu na uspokojení z tohoto zajištění dle § 165 ObčZ nijak poškozen, neboť zástavní právo působí i vůči každému novému vlastníku zástavy-§ 164 ObčZ). Dlužník naopak projevil poctivý úmysl nabídnout svým nezajištěným věřitelům maximální uspokojení, když si pro navrhované oddlužení ve formě splátkového kalendáře-při nedostatečnosti vlastních příjmů-zajistil darovacími smlouvami další příjmy, jež dávají předpoklad uspokojení nezajištěných pohledávek v rozsahu přesahujícím 50 %.
Odvolací soud tedy na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal žádného podkladu pro závěr, že dlužníkův návrh na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře je provázen jeho nepoctivým záměrem, které řešení jeho úpadku oddlužením brání.
Přitom nelze přehlédnout, že za popsané situace lze stěží očekávat, že by se v rámci nepatrného konkursu dostalo věřitelům dlužníka vyššího uspokojení, než jaké lze očekávat v rámci oddlužení splátkovým kalendářem, pro něž jsou-na rozdíl od konkursu-vedle případných budoucích výdělků dlužníka použitelné i sjednané důchody od osob blízkých. Spíše lze předpokládat, že v rámci nepatrného konkursu by jeho dosažené výnosy nepostačily ani k úplnému zapravení nároků insolvenčního správce a k uspokojení věřitelů by pak vůbec nedošlo. V tom směru nelze pouštět ze zřetele ani zásadu, že insolvenční řízení má být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ InsZ).
Jelikož z těchto důvodů shledal odvolací soud napadené usnesení věcně nesprávným, a protože je z povahy věci vyloučeno, aby o tom, zda oddlužení bude v dané věci schváleno, rozhodl odvolací soud, postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 2 o.s.ř., napadené usnesení zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Praze dne 14. května 2013
JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová
KSPH 35 INS 19677/2011 3 VSPH 706/2012-B-14
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Viktor anonymizovano , anonymizovano , bytem v Kolíně, Karlovo nám. 78, zast. Mgr. Martinem Ludvíkem, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Palackého 2205, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 19677/2011-B-8 ze dne 2. dubna 2012
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 19677/2011-B-8 ze dne 2. dubna 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) rozhodl, že se oddlužení dlužníka neschvaluje (bod I. výroku), prohlásil na dlužníkův majetek konkurs, jenž bude projednán jako konkurs nepatrný (body II. a III. výroku), a vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).
V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSPH 35 INS 19677/2011-A-11 ze 30.1.2012 zjistil dlužníkův úpadek, současně povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Břetislava Komana se sídlem v Praze 7, Bubenská 25. Vyšel z toho, že podle údajů uvedených v insolvenčním návrhu a přiložených seznamů majetku a závazků, podle nichž dlužník nevlastnil žádný majetek, je v pracovním poměru u společnosti K+P Line, spol. s r.o. uzavřeným na dobu neurčitou a že by měl pobírat mzdu měsíčně 9.403,--Kč čistého. Zjistil, že uzavřel dvě smlouvy o darování, a to s Marií anonymizovano , svou babičkou 4.10.2011 a s Viktorem anonymizovano (dlužníkovým otcem) 4.10.2011, v nichž v obou případech se dárci zavázali poskytovat po dobu trvání splátkového kalendáře dlužníkovi každý měsíčně 6.100,--Kč. Zjistil dále, že dlužník má celkem 3 věřitele a závazky vůči nim v celkové výši 1.432.607,18 Kč, jež jsou více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, a že dlužník od babičky obdržel darem v roce 2005 dům, v němž s ní společně bydlel, avšak předmět daru jí vrátil poté, co dárkyně v roce 2009 požadovala jeho vrácení, neboť se k ní neměl chovat hezky a neposkytl jí pomoc, když ji potřebovala. Dlužník přestal plnit své dluhy v době, kdy v souvislosti s dopravní nehodou přišel o řidičský průkaz, a jako řidič z povolání proto přišel o práci. Teprve po půl roce si našel práci mimo svou profesi a od listopadu 2011 opět pracuje jako řidič z povolání.
Insolvenční soud konstatoval, že dlužníkův příjem nepředstavuje nabídku, jež by mohla uspokojit pohledávky jeho nezajištěných věřitelů za dobu 5 let, alespoň ve výši 30 %, avšak že s výše uvedenými příjmy od osob blízkých by takto uspokojil 56 % jejich pohledávek (po odečtení odměny insolvenčního správce a hotových výdajů).
Cituje ustanovení § 405 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), a § 395 odst. 1 InsZ dospěl insolvenční soud k závěru, že v průběhu řízení vyšla najevo skutečnost, která by jinak odůvodňovala zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Uvedl, že dlužník, ačkoli pracuje v hlavním pracovním poměru, má příjem nepostačující ke splnění podmínek pro schválení oddlužení a výše jeho mzdy neodpovídá běžnému výdělku řidiče z povolání. Svou nabídku věřitelům doplňuje darovacími smlouvami, jež ve svém souhrnu měsíčně převyšují jeho vlastní příjem, přičemž jednu ze smluv uzavřel se svou babičkou, jež sama pobírá invalidní a starobní důchod a je jí přes 80 let. Přihlédl ke vztahům mezi dlužníkem a jeho babičkou v souvislosti s darováním předmětného daru a jeho vrácením obdarovaným dlužníkem, k němuž mělo dojít k žádosti dárkyně pro jeho chování hrubě porušující dobré mravy (vlastnické právo k domu pozbyl dlužník 6.2.2009), a konstatoval, že tímto způsobem mohl zkrátit své věřitele z možnosti vyššího uspokojení jejich pohledávek. Vzhledem k výše uvedenému proto insolvenční soud oddlužení dlužníka neschválil, neboť shledal v dlužníkově podání návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr. Postupoval proto podle § 405 odst. 1 InsZ a podle § 405 odst. 2 InsZ prohlásil na majetek dlužníka konkurs s tím, že bude projednán jako nepatrný, neboť jsou naplněny podmínky pro takový postup podle § 314 odst. 2 InsZ.
Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že schválí dlužníkovo oddlužení. Vyjádřil nesouhlas se závěrem insolvenčního soudu, podle kterého má vzhledem ke svému povolání nedostatečný příjem, neboť nepřihlédl ke tzv. dietám, představujícím pravidelnou složku jeho měsíčního platu, jež činí měsíčně cca 8.000,--Kč a podle soudní praxe je třeba je do průměrného výdělku dlužníka započítat.
Nesouhlasí ani s tím, že by jeho záměrem bylo v souvislosti s vrácením daru zkrátit své věřitele a že měl nepoctivý úmysl při podání návrhu, neboť babička oprávněně žádala o vrácení daru podle § 630 ObčZ a právo bylo na její straně. Zdůraznil, že v takovém chování nelze spatřovat jeho snahu zkrátit uspokojení pohledávek jeho věřitelů a že nepoctivý záměr nelze dovodit ze skutečnosti, že svou nabídku věřitelům opírá o darovací smlouvy uzavřené s osobami blízkými.
Upozornil také na to, že na předmětu vráceného daru vázne zástavní právo ve prospěch jeho věřitelů, a proto již z tohoto důvodu nelze spatřovat jeho nepoctivý záměr při podání návrhu na oddlužení plněním splátkového kalendáře.
Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [§ 94 odst. 2 písm. c) InsZ], přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.
Dle § 395 odst. 1 InsZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze dle § 395 odst. 3 InsZ usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy. Podle § 395 odst. 2 téhož zákona zamítne soud návrh i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.
Podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 InsZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje ustanovení § 395 InsZ. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení).
Insolvenční soud schválí oddlužení, neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405 (§ 406 odst. 1 InsZ). Podle § 405 InsZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 4 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).
Řešení úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, v jehož rámci může dlužník při řádném splnění povinností vyplývajících ze schváleného oddlužení dosáhnout osvobození od zbytku svých dluhů, má poskytnout druhou šanci především fyzické osobě-nepodnikateli, která by měla jinak perspektivu celoživotního splácení stále narůstajících dluhů. Oddlužení má pomoci řešit situaci takovýchto osob, které se v důsledku zhoršení svých výdělkových poměrů anebo i v důsledku svého nedostatečně rozvážného či obezřetného počínání ocitly v dluhové pasti. Zákonodárce vycházel z toho, že oddlužení založené na ekonomické nabídce minimálního třicetiprocentního uspokojení nezajištěných věřitelů dlužníka, kterého k řádnému splnění oddlužení (resp. v mezích jeho možností k maximálnímu uspokojení věřitelů) motivuje vyhlídka osvobození od zbytku dluhů, je ve svém důsledku i ku prospěchu věřitelů; pro ty je zpravidla výhodnější obdržet v kratším časovém rámci část pohledávky, než v dlouhodobé perspektivě (mnohdy s vysokými náklady na realizaci) vymoci pohledávku celou. I z celkového ekonomického hlediska je budoucí obnovení koupěschopnosti dlužníka žádoucím výsledkem. S ohledem na tyto souvislosti zákon preferuje i u dlužníků nepodnikatelů řešení jejich úpadkové situace sanačním způsobem, tj. oddlužením. Teprve nejsou-li podmínky pro navržené oddlužení dány, anebo ukáže-li se posléze řádné splnění oddlužení neuskutečnitelným, je místa pro řešení dlužníkova úpadku konkursem. Zákon tedy-z výše uvedených důvodů-vychází z toho, že pokud není dostatečného důvodu pochybovat o tom, že dlužník je potřebné ekonomické nabídky vůči svým věřitelům schopen, a že v rámci oddlužení využije veškerých svých schopností a možností k jejich maximálnímu uspokojení, pak i z pohledu těchto jeho věřitelů lze považovat oddlužení oproti konkursu za výhodnější uspořádání jejich majetkových vztahů k dlužníku. Touto optikou je nutno posuzovat i naplnění zákonné podmínky pro vstup do oddlužení vymezené v § 395 odst. 1 písm. a) InsZ, tj. předpoklad, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sleduje poctivý záměr.
V projednávané věci insolvenční soud postavil své rozhodnutí o neschválení povoleného oddlužení na závěru, že dlužníkovi třeba přičíst nepoctivý záměr. Ten spatřoval ve skutečnosti, že jeho vlastní příjem z hlavního pracovního poměru nedosahuje částky potřebné pro schválení oddlužení, a proto je nucen dorovnat svou nabídku věřitelům dvěma smlouvami o darech na částku vždy 6.100,--Kč měsíčně po dobu plnění splátkového kalendáře, tj. celkem 12.200,--Kč, jež přesahuje dlužníkovu mzdu (9.403,--Kč). Nadto jedním z dárců je dlužníkova babička, která hodlá podporovat dlužníka ze svého starobního a invalidního důchodu, přestože se vůči ní v minulosti nechoval dobře. Z toho, že dlužník vrátil babičce dům, který mu v minulosti darovala, soud také dovozoval, že mohl zkrátit své věřitele z možnosti vyššího uspokojení jejich pohledávek. Závěr o nepoctivém záměru dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení však odvolací soud nesdílí.
Vrchní soud v Praze v řadě svých rozhodnutí vysvětlil, že dlužníkovi, jehož momentální vlastní ekonomická nabídka pro oddlužení plněním splátkového kalendáře není dostatečná (nemá žádné postižitelné příjmy anebo tyto k zákonnému minimálnímu uspokojení nezajištěných pohledávek podle § 395 odst. 1 písm.b/ InsZ nepostačují), může poskytnout relevantní formu pomoci třetí osoba, a to buď přistoupení k závazkům dlužníka (spoludlužnictví předvídané v ustanovení § 392 odst. 3 věta první InsZ), anebo závazkem poskytovat dlužníku po dobu oddlužení (jako další zdroj jeho příjmů) určité pravidelné finanční plnění (např. prostřednictvím smlouvy o důchodu nebo smlouvy darovací). Takovéto finanční plnění, k němuž se třetí osoba dobrovolně zavázala, je tedy zcela legitimním příjmem dlužníka, jenž proto také může být pro plnění splátkového kalendáře použit.
Je samozřejmé, a potud lze s insolvenčním soudem souhlasit, že domáhá-li se dlužník dobrodiní oddlužení, při úvaze o jeho proveditelnosti splátkovým kalendářem není s předpokladem poctivosti dlužníkova záměru slučitelné, neusiluje-li o přiměřenou výdělečnou činnost. Poctivě se vůči svým věřitelům nechová dlužník, který pro splátkový kalendář nabízí jen příjmy ze sjednané finanční pomoci třetí osoby, aniž by se sám jakkoli snažil-ač mu v tom objektivně nic nebrání-tyto příjmy ve prospěch maximálního možného uspokojení věřitelů navýšit vlastní výdělečnou činností. Takové okolnosti by ostatně byly důvodem i pro zrušení schváleného oddlužení splátkovým kalendářem podle § 418 odst. 1 písm.a) ve spojení s § 412 odst. 1 písm.a) InsZ. Jestliže však o takový případ nejde, není důvodu, proč by při nedostatečnosti příjmů dlužníka nemohl být splátkový kalendář založen na sjednaných příjmech z důchodu (či daru) od třetí osoby, pokud tyto příjmy k dosažení potřebné zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů postačují. Je přitom zřejmé, že schválení oddlužení splátkovým kalendářem stojí na kalkulaci s momentální ekonomickou nabídkou pro jeho plnění, která ovšem v průběhu splátkového kalendáře může doznat změny. Jestliže dojde k rozhodnému výpadku v příjmech dlužníka (vlastních příjmů nebo příjmů od třetích osob) a jestliže se tento nepříznivý vývoj hrozící nesplněním splátkového kalendáře nepodaří odvrátit, dojde podle § 412 odst. 1 písm.b) InsZ ke zrušení schváleného oddlužení a jeho přeměně v konkurs. S tímto rizikem musí dlužník počítat, a to zvláště pokud má být plnění splátkového kalendáře založeno zcela nebo zčásti na finanční pomoci třetí osoby, jejíž schopnost či ochotu plnit závazek nemůže dlužník sám zajistit.
V projednávané věci byly zjištěny pohledávky nezajištěných věřitelů v celkové výši 1.432.607,18 Kč. K jejich uspokojení v minimálním rozsahu 30%, tj. ve výši 429.782,--Kč by nemohlo dojít při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, neboť podle seznamu majetku a soupisu majetkové podstaty vlastní jen věci osobní potřeby, jiný majetek nemá. Naproti tomu je zjevně dostatečná dlužníkova nabídka pro oddlužení ve formě splátkového kalendáře, pro něž má dlužník k dispozici jak své vlastní příjmy, jež umožňují zákonnou měsíční splátku ve výši 2.226,--Kč, tak má pro něj zajištěny příjmy z darovacích smluv, jež uzavřel se svou babičkou a otcem 4.10.2011, z nichž každý se dlužníku zavázal přispívat po dobu plnění splátkového kalendáře měsíčně částkou 6.100,--Kč, tj. celkem 12.200,--Kč. Takto by mohla být na plnění splátkového kalendáře použita měsíčně celková částka 14.426,--Kč. Při předpokladu trvajícího plnění ze sjednaných darovacích smluv by tudíž dlužník mohl za 5 let poskytnout plnění v celkové výši 865.560,--Kč, z nějž by po přednostní úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, které by (s navýšením o DPH) činily za 5 let celkem 65.340,--Kč, zbývala k uspokojení nezajištěných věřitelů částka 800.220,--Kč, která by umožnila uspokojení jejich pohledávek v rozsahu 55,8 %. I bez daru od babičky by byla dlužníkova nabídka pro splátkový kalendář dostatečná, neboť pak by nabídl měsíčně 8.326,--Kč, tedy za 5 let 499.560,--Kč, což by po úhradě nároků insolvenčního správce umožnilo uspokojení nezajištěných pohledávek částkou 434.220,--Kč, tedy v rozsahu 30,3 %.
Odvolací soud neshledává žádné opodstatnění pro výtku soudu, že příjem dlužníka činí pouze 9.403,--Kč, když nebylo zjištěno, že by si dlužník mohl opatřit nějaké jiné, výnosnější zaměstnání, nebo že by mohl v daném pracovním poměru dosahovat vyššího příjmu. Dlužník je řidičem z povolání a vykonává tak svou profesi. Ke mzdě z tohoto pracovního poměru pobírá též tzv. diety, které však nemohou být předmětem srážek ze mzdy -jedná se o cestovní náhrady, jež se jako náhrada nákladů spojených s pracovním výkonem podle § 277 odst. 2 o.s.ř. do čisté mzdy, z níž se srážky počítají, nezapočítávají.
Za významné pro posouzení poctivosti dlužníkova záměru nepokládá odvolací soud ani vrácení darovaných nemovitostí (domu č.p. 44, postaveným na pozemku parc.č. 4175, pozemků parc.č. 4175 a 3281, zapsaných pro kat. úz. Kolín) dárkyni-dlužníkově babičce-dle § 630 ObčZ. K vrácení těchto nemovitostí (jež dlužník nabyl na základě darovací smlouvy z 13.12.2005) došlo již 6.2.2009 a z ničeho neplyne, že byl již v té době dlužník v úpadku, jeho insolvenční návrh byl podán až 27.10.2011. Neúčinnost vrácení daru uplatněna nebyla a při vědomí, že na předmětu daru vázne zástavní právo ve prospěch jednoho z dlužníkových věřitelů, pak závěr insolvenčního soudu o tom, že vrácením daru dlužník usiloval o zkrácení uspokojení pohledávek věřitelů, nemá žádné věcné opodstatnění (změnou vlastníka zástavy nemůže být zástavní věřitel na svém právu na uspokojení z tohoto zajištění dle § 165 ObčZ nijak poškozen, neboť zástavní právo působí i vůči každému novému vlastníku zástavy-§ 164 ObčZ). Dlužník naopak projevil poctivý úmysl nabídnout svým nezajištěným věřitelům maximální uspokojení, když si pro navrhované oddlužení ve formě splátkového kalendáře-při nedostatečnosti vlastních příjmů-zajistil darovacími smlouvami další příjmy, jež dávají předpoklad uspokojení nezajištěných pohledávek v rozsahu přesahujícím 50 %.
Odvolací soud tedy na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal žádného podkladu pro závěr, že dlužníkův návrh na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře je provázen jeho nepoctivým záměrem, které řešení jeho úpadku oddlužením brání.
Přitom nelze přehlédnout, že za popsané situace lze stěží očekávat, že by se v rámci nepatrného konkursu dostalo věřitelům dlužníka vyššího uspokojení, než jaké lze očekávat v rámci oddlužení splátkovým kalendářem, pro něž jsou-na rozdíl od konkursu-vedle případných budoucích výdělků dlužníka použitelné i sjednané důchody od osob blízkých. Spíše lze předpokládat, že v rámci nepatrného konkursu by jeho dosažené výnosy nepostačily ani k úplnému zapravení nároků insolvenčního správce a k uspokojení věřitelů by pak vůbec nedošlo. V tom směru nelze pouštět ze zřetele ani zásadu, že insolvenční řízení má být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ InsZ).
Jelikož z těchto důvodů shledal odvolací soud napadené usnesení věcně nesprávným, a protože je z povahy věci vyloučeno, aby o tom, zda oddlužení bude v dané věci schváleno, rozhodl odvolací soud, postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 2 o.s.ř., napadené usnesení zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Praze dne 14. května 2013
JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová