3 VSPH 660/2012-A-14
KSHK 40 INS 1902/2012 3 VSPH 660/2012-A-14
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: Luboš anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Branná 145, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. dubna 2012, č.j. KSHK 40 INS 1902/2012-A-9/celk.2,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. dubna 2012, č.j. KSHK 40 INS 1902/2012-A-9/celk.2, se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10.4.2012, č.j. KSHK 40 INS 1902/2012-A-9/celk.2, odmítl insolvenční návrh Luboše anonymizovano (dále jen dlužník).
V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužník nepřipojil k insolvenčnímu návrhu zákonem předepsané přílohy, a proto jej usneseními z 6.2.2012 a 24.2.2012 (č.j. KSHK 40 INS 1902/2012-A-5 a A-7) vyzval k jeho doplnění. Požadované přílohy, tj. seznamy majetku, závazků a zaměstnanců včetně požadovaného údaje o aktuální výši čistého měsíčního příjmu však dlužník nedoplnil, a proto podle § 128 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), jeho insolvenční návrh odmítl. Poučil dlužníka, že může podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení znovu na řádně vyplněném formuláři zveřejněném na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR, k němuž musí připojit seznamy svého majetku a svých závazků.
Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal s námitkou, že v kolonce 06 (formuláře návrhu na povolení oddlužení) uvedl věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.
Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.
Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ, přičemž podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 IZ je povinen k němu připojit seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), seznam svých zaměstnanců, listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají (§ 104 odst. 2 IZ). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, odděleně uvést věřitele, kteří proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo toto právo proti němu uplatňují, včetně specifikace předmětu tohoto zajištění a důvodu jeho vzniku, a musí také uvést, které z pohledávek věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše či v jakém rozsahu popírá právo na uspokojení ze zajištění a z jakého důvodu (§ 104 odst. 3 IZ). Všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 IZ).
Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.
Dlužník, který hodlá řešit svůj úpadek nebo hrozící úpadek oddlužením, musí podat spolu s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ), který lze dle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři předepsaném prováděcím právním předpisem (vyhláška č. 311/2007 Sb.). Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 06. V tom případě slouží připojené seznamy jako povinná příloha insolvenčního návrhu a současně i jako příloha vyžadovaná v § 392 odst. 1 IZ pro návrh na povolení oddlužení (pro potřeby rozhodnutí o tomto návrhu musí dlužník dle § 392 odst. 2 IZ opatřit seznam majetku i údaji o jeho pořizovací ceně a aktuální obvyklé ceně ke dni pořízení seznamu, podložené u nemovitostí a u každého majetku sloužícího k zajištění vždy znaleckým oceněním).
Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora (tedy i s jeho předepsanými přílohami). Nutno zdůraznit, že insolvenční návrh, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat s návrhem na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.
Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, jimiž jsou v případě insolvenčního návrhu dlužníka zejména seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ. Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují. Insolvenční návrh musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o jejich splatnosti, které v případě, že budou shledány pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu-usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 z 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 1/2008 z 27.1.2010, uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 z 20.5.2010, uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení sen.zn. 29 NSČR 14/2011 z 21.12.2011, uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka proto nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. K tomu nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny. Údaje o majetku a závazcích dlužníka obsažené v kolonkách č. 16-17 a č. 18-21 formuláře návrhu na povolení oddlužení tak neslouží ani ke splnění jeho povinnosti předložit povinné seznamy. Vyplněním uvedených částí návrhu na povolení oddlužení dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh návrhu. Proto formulář v kolonkách č. 16-21 splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, ani nepředepisuje.
Podle § 104 odst. 1 IZ je dlužník povinen k insolvenčnímu návrhu připojit seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), seznam svých zaměstnanců, listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají (§ 104 odst. 2 IZ). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, odděleně uvést věřitele, kteří proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo toto právo proti němu uplatňují, včetně specifikace předmětu tohoto zajištění a důvodu jeho vzniku, a musí také uvést, které z pohledávek věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše či v jakém rozsahu popírá právo na uspokojení ze zajištění a z jakého důvodu (§ 104 odst. 3 IZ). Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 IZ).
V této souvislosti odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. MSPH 88 INS 7327/2009, 29 NSČR 38/2010-A-62, uveřejněné pod číslem 83/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž soud dospěl k závěru, že seznam závazků dlužníka ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) IZ musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených. K tomu Nejvyšší soud vysvětlil, že i když povinnost dlužníka uvést v seznamu svých závazků výši každého konkrétního závazku a jeho splatnost není ve výši citovaných ustanoveních insolvenčního zákona formulována výslovně, z formulace seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů i z legislativní zkratky seznam závazků je patrné, že jde v prvé řadě o seznam závazků . Prioritu v daném ohledu zcela zjevně hrají právě závazky (jejich specifikace), což vyplývá nejen z jazykového výkladu předmětných ustanovení, ale též z výkladu teleologického a logického; pak je nepochybné, že nezbytnou obsahovou náležitostí takového seznamu musí být uvedení výše závazků i jeho splatnosti, neboť bez těchto údajů takový seznam není schopen plnit svou základní funkci-osvědčit úpadek dlužníka. Z insolvenčního zákona přitom nevyplývá, že zákonodárce kladl na seznam závazků podle § 104 odst. 1 IZ jiné požadavky podle toho, jde-li o přílohu dlužnického insolvenčního návrhu nebo o seznam, k jehož předložení vyzval insolvenční soud dlužníka v řízení o věřitelském i insolvenčním návrhu postupem podle § 128 odst. 3 IZ.
Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. (výzva k odstranění vad podání) se nepoužije.
Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.
Z obsahu spisu plyne, že se dlužník v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři doručeném soudu dne 26.1.2012 domáhal rozhodnutí povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V kolonce 06 formuláře dlužník zaškrtnul, že návrh na povolení oddlužení je podáván zároveň jako insolvenční návrh a požadoval, aby soud rozhodl o úpadku dlužníka s tím, že má čtyři závazky a jeho dlužná částka činí 144.476,-Kč, většina závazků je po lhůtě splatnosti více jak 30 dnů a není schopen je plnit již po dobu delší 3 měsíců, a proto se domnívá, že je v úpadku. Dlužník nesplnil povinnost stanovenou § 104 IZ, neboť k insolvenčnímu návrhu nepřipojil zákonem požadovaný seznam majetku a seznam závazků. Jak již výše řečeno, ke splnění povinnosti předložit seznamy předepsané v § 104 IZ co povinné přílohy insolvenčního návrhu neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách 16-21 formuláře návrhu na povolení oddlužení, jak se zřejmě mylně dlužník domnívá.
Soud prvního stupně usnesením ze 6.2.2012 vyzval dlužníka k předložení aktuální pracovní smlouvy, výše čistého příjmu a výpisu z rejstříku trestů, na níž reagoval dlužník předložením požadovaného výpisu z rejstříku trestů (pracovní smlouvu připojil již k samotnému insolvenčnímu návrhu). Následně soud usnesením ze dne 24. února 2012 dlužníkovi uložil, aby ve stanovené lhůtě doplnil svůj návrh o seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, seznam svých zaměstnanců, o listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (dlužník doložil pouze dva věřitele) a aktuální výši čistých měsíčních příjmů ve lhůtě sedmi dnů s poučením, že nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, soud jej podle § 128 odst. 2 IZ odmítne; tato výzva byla adresátu doručena vložením do domovní schránky 5.3.2012 (§ 50 odst. 1 o.s.ř.). Na tuto výzvu dlužník nereagoval.
Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu samotném (prostřednictvím kolonky č. 6 formuláře) neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, jež by jeho úpadek podle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, a přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu, neuvedl žádná tvrzení o konkrétní lhůtě splatnosti jednotlivých závazků (úpadek podle § 3 odst. 3 IZ nepřichází v úvahu). Povinná tvrzení o úpadku, jejichž součástí je v každém případě i úplné označení věřitelů dlužníka a jejich pohledávek (při tvrzeném úpadku dle § 3 odst. 1 IZ i s údajem o jejich splatnosti), nenabídl dlužník ani prostřednictvím seznamů předepsaných v § 104 IZ, neboť je nepředložil.
Při zjištění takovýchto nedostatků insolvenčního návrhu, jež brání v řízení pokračovat, nebylo důvodu vyzývat dlužníka postupem dle § 128 odst. 2 IZ k doplnění tohoto návrhu o předložení předepsaných příloh, jak to soud prvního stupně učinil, ale bylo namístě, aby soud insolvenční návrh-aniž by dlužníku určil lhůtu k jeho doplnění-dle § 128 odst. 1 IZ odmítl.
Napadené usnesení je přesto ve výroku věcně správné (důvody pro odmítnutí návrhu byly dány), neboť insolvenční návrh vykazuje výše popsané obsahové nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat a které podle § 128 odst. 1 IZ musejí vést bez dalšího k jeho odmítnutí. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.
Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdil.
Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh znovu podal a aby se spolu s ním domáhal řešení svého úpadku oddlužením.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Praze dne 26.července 2013
JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová
KSHK 40 INS 1902/2012 3 VSPH 660/2012-A-14
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: Luboš anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Branná 145, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. dubna 2012, č.j. KSHK 40 INS 1902/2012-A-9/celk.2,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. dubna 2012, č.j. KSHK 40 INS 1902/2012-A-9/celk.2, se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10.4.2012, č.j. KSHK 40 INS 1902/2012-A-9/celk.2, odmítl insolvenční návrh Luboše anonymizovano (dále jen dlužník).
V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužník nepřipojil k insolvenčnímu návrhu zákonem předepsané přílohy, a proto jej usneseními z 6.2.2012 a 24.2.2012 (č.j. KSHK 40 INS 1902/2012-A-5 a A-7) vyzval k jeho doplnění. Požadované přílohy, tj. seznamy majetku, závazků a zaměstnanců včetně požadovaného údaje o aktuální výši čistého měsíčního příjmu však dlužník nedoplnil, a proto podle § 128 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), jeho insolvenční návrh odmítl. Poučil dlužníka, že může podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení znovu na řádně vyplněném formuláři zveřejněném na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR, k němuž musí připojit seznamy svého majetku a svých závazků.
Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal s námitkou, že v kolonce 06 (formuláře návrhu na povolení oddlužení) uvedl věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.
Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.
Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ, přičemž podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 IZ je povinen k němu připojit seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), seznam svých zaměstnanců, listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají (§ 104 odst. 2 IZ). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, odděleně uvést věřitele, kteří proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo toto právo proti němu uplatňují, včetně specifikace předmětu tohoto zajištění a důvodu jeho vzniku, a musí také uvést, které z pohledávek věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše či v jakém rozsahu popírá právo na uspokojení ze zajištění a z jakého důvodu (§ 104 odst. 3 IZ). Všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 IZ).
Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.
Dlužník, který hodlá řešit svůj úpadek nebo hrozící úpadek oddlužením, musí podat spolu s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ), který lze dle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři předepsaném prováděcím právním předpisem (vyhláška č. 311/2007 Sb.). Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 06. V tom případě slouží připojené seznamy jako povinná příloha insolvenčního návrhu a současně i jako příloha vyžadovaná v § 392 odst. 1 IZ pro návrh na povolení oddlužení (pro potřeby rozhodnutí o tomto návrhu musí dlužník dle § 392 odst. 2 IZ opatřit seznam majetku i údaji o jeho pořizovací ceně a aktuální obvyklé ceně ke dni pořízení seznamu, podložené u nemovitostí a u každého majetku sloužícího k zajištění vždy znaleckým oceněním).
Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora (tedy i s jeho předepsanými přílohami). Nutno zdůraznit, že insolvenční návrh, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat s návrhem na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.
Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, jimiž jsou v případě insolvenčního návrhu dlužníka zejména seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ. Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují. Insolvenční návrh musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o jejich splatnosti, které v případě, že budou shledány pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu-usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 z 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 1/2008 z 27.1.2010, uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 z 20.5.2010, uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení sen.zn. 29 NSČR 14/2011 z 21.12.2011, uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka proto nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. K tomu nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny. Údaje o majetku a závazcích dlužníka obsažené v kolonkách č. 16-17 a č. 18-21 formuláře návrhu na povolení oddlužení tak neslouží ani ke splnění jeho povinnosti předložit povinné seznamy. Vyplněním uvedených částí návrhu na povolení oddlužení dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh návrhu. Proto formulář v kolonkách č. 16-21 splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, ani nepředepisuje.
Podle § 104 odst. 1 IZ je dlužník povinen k insolvenčnímu návrhu připojit seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), seznam svých zaměstnanců, listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají (§ 104 odst. 2 IZ). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, odděleně uvést věřitele, kteří proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo toto právo proti němu uplatňují, včetně specifikace předmětu tohoto zajištění a důvodu jeho vzniku, a musí také uvést, které z pohledávek věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše či v jakém rozsahu popírá právo na uspokojení ze zajištění a z jakého důvodu (§ 104 odst. 3 IZ). Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 IZ).
V této souvislosti odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. MSPH 88 INS 7327/2009, 29 NSČR 38/2010-A-62, uveřejněné pod číslem 83/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž soud dospěl k závěru, že seznam závazků dlužníka ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) IZ musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených. K tomu Nejvyšší soud vysvětlil, že i když povinnost dlužníka uvést v seznamu svých závazků výši každého konkrétního závazku a jeho splatnost není ve výši citovaných ustanoveních insolvenčního zákona formulována výslovně, z formulace seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů i z legislativní zkratky seznam závazků je patrné, že jde v prvé řadě o seznam závazků . Prioritu v daném ohledu zcela zjevně hrají právě závazky (jejich specifikace), což vyplývá nejen z jazykového výkladu předmětných ustanovení, ale též z výkladu teleologického a logického; pak je nepochybné, že nezbytnou obsahovou náležitostí takového seznamu musí být uvedení výše závazků i jeho splatnosti, neboť bez těchto údajů takový seznam není schopen plnit svou základní funkci-osvědčit úpadek dlužníka. Z insolvenčního zákona přitom nevyplývá, že zákonodárce kladl na seznam závazků podle § 104 odst. 1 IZ jiné požadavky podle toho, jde-li o přílohu dlužnického insolvenčního návrhu nebo o seznam, k jehož předložení vyzval insolvenční soud dlužníka v řízení o věřitelském i insolvenčním návrhu postupem podle § 128 odst. 3 IZ.
Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. (výzva k odstranění vad podání) se nepoužije.
Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.
Z obsahu spisu plyne, že se dlužník v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři doručeném soudu dne 26.1.2012 domáhal rozhodnutí povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V kolonce 06 formuláře dlužník zaškrtnul, že návrh na povolení oddlužení je podáván zároveň jako insolvenční návrh a požadoval, aby soud rozhodl o úpadku dlužníka s tím, že má čtyři závazky a jeho dlužná částka činí 144.476,-Kč, většina závazků je po lhůtě splatnosti více jak 30 dnů a není schopen je plnit již po dobu delší 3 měsíců, a proto se domnívá, že je v úpadku. Dlužník nesplnil povinnost stanovenou § 104 IZ, neboť k insolvenčnímu návrhu nepřipojil zákonem požadovaný seznam majetku a seznam závazků. Jak již výše řečeno, ke splnění povinnosti předložit seznamy předepsané v § 104 IZ co povinné přílohy insolvenčního návrhu neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách 16-21 formuláře návrhu na povolení oddlužení, jak se zřejmě mylně dlužník domnívá.
Soud prvního stupně usnesením ze 6.2.2012 vyzval dlužníka k předložení aktuální pracovní smlouvy, výše čistého příjmu a výpisu z rejstříku trestů, na níž reagoval dlužník předložením požadovaného výpisu z rejstříku trestů (pracovní smlouvu připojil již k samotnému insolvenčnímu návrhu). Následně soud usnesením ze dne 24. února 2012 dlužníkovi uložil, aby ve stanovené lhůtě doplnil svůj návrh o seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, seznam svých zaměstnanců, o listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (dlužník doložil pouze dva věřitele) a aktuální výši čistých měsíčních příjmů ve lhůtě sedmi dnů s poučením, že nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, soud jej podle § 128 odst. 2 IZ odmítne; tato výzva byla adresátu doručena vložením do domovní schránky 5.3.2012 (§ 50 odst. 1 o.s.ř.). Na tuto výzvu dlužník nereagoval.
Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu samotném (prostřednictvím kolonky č. 6 formuláře) neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, jež by jeho úpadek podle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, a přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu, neuvedl žádná tvrzení o konkrétní lhůtě splatnosti jednotlivých závazků (úpadek podle § 3 odst. 3 IZ nepřichází v úvahu). Povinná tvrzení o úpadku, jejichž součástí je v každém případě i úplné označení věřitelů dlužníka a jejich pohledávek (při tvrzeném úpadku dle § 3 odst. 1 IZ i s údajem o jejich splatnosti), nenabídl dlužník ani prostřednictvím seznamů předepsaných v § 104 IZ, neboť je nepředložil.
Při zjištění takovýchto nedostatků insolvenčního návrhu, jež brání v řízení pokračovat, nebylo důvodu vyzývat dlužníka postupem dle § 128 odst. 2 IZ k doplnění tohoto návrhu o předložení předepsaných příloh, jak to soud prvního stupně učinil, ale bylo namístě, aby soud insolvenční návrh-aniž by dlužníku určil lhůtu k jeho doplnění-dle § 128 odst. 1 IZ odmítl.
Napadené usnesení je přesto ve výroku věcně správné (důvody pro odmítnutí návrhu byly dány), neboť insolvenční návrh vykazuje výše popsané obsahové nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat a které podle § 128 odst. 1 IZ musejí vést bez dalšího k jeho odmítnutí. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.
Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdil.
Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh znovu podal a aby se spolu s ním domáhal řešení svého úpadku oddlužením.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Praze dne 26.července 2013
JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová