3 VSPH 60/2012-A-17
KSPH 41 INS 21888/2011 3 VSPH 60/2012-A-17
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Jana Dobrovodského, nar. 14.8.1981, bytem Chrášťany 170, zast. JUDr. Jaroslavem Trunečkem, advokátem se sídlem Pleskotova 169, Dobříš, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 21888/2011-A-8 ze dne 1. prosince 2011
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 21888/2011-A-8 ze dne 1. prosince 2011 se m ě n í tak, že se řízení nezastavuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 41 INS 21888/2011-A-8 ze dne 1.12.2011 zastavil insolvenční řízení dlužníka Jana Dobrovodského (dále jen dlužník) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupě uvedl, že dne 25.11.2011 podal dlužník návrh, jímž se domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Soud zjistil, že u něj bylo již dříve zahájeno insolvenční řízení téhož dlužníka pod sp.zn. KSPH 41 INS 4375/2011, ve kterém se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Toto řízení však ještě nebylo skončeno, neboť dlužník podal ve věci dovolání, o kterém zatím nebylo pravomocně rozhodnuto. Jde přitom o shodné věci, když v obou se dlužník domáhá zjištění svého úpadku; odlišný navrhovaný způsob řešení úpadku je z toho hlediska nerozhodný. Protože tak v projednávané věci je dána překážka věci zahájené dle § 83 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), která představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, soud řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil. O nákladech řízení rozhodl podle § 146 odst. 2 o.s.ř. se zřetelem k tomu, že náklady řízení účastníkům nevznikly.
Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal předně, že dřívější insolvenční řízení vedené pod sp.zn. KSPH 41 INS 4375/2011 není s tím nynějším totožné, jestliže je v něm dlužníkem navrhován jiný způsob řešení jeho úpadku. Navíc se dlužníkova situace v mezidobí změnila, jeho závazky vzrostly. Tyto skutečnosti ale není možno zohlednit v původním řízení, když tvrzení uvedená v insolvenčním návrhu nelze doplňovat, a to ani pokud by dlužníkovu dovolání bylo vyhověno a rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu bylo zrušeno. Zásadně podstatná je však podle dlužníka okolnost, že původní insolvenční řízení bylo pravomocně skončeno, na čemž podání mimořádného opravného prostředku nic nemění. Pravomocně skončené řízení nemůže vytvářet překážku litispendence. Nanejvýš může zakládat překážku věci rozhodnutí, což ovšem v daném případě nehraje roli. Projednání pozdějšího dlužníkova insolvenčního návrhu podaného 25.11.2011 tedy nic nebrání. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.
Podle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Podle § 83 odst. 1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.
O stejnou věc jde tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a stejných osob.
Podle § 104 odst. 1 o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.
V § 107 IZ je upraven institut přistoupení k řízení, za něž se považuje další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, nebo než insolvenční soud o původním insolvenčním návrhu rozhodne pravomocně jinak, než rozhodnutím o úpadku. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Pro dalšího insolvenčního navrhovatele stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.
Z výše citovaných ustanovení plyne, že překážka litispendence se v insolvenčním řízení uplatní (jen) v případě, kdy táž osoba (věřitel nebo dlužník) podá vůči témuž dlužníku další insolvenční návrh (návrh na zjištění úpadku dlužníka) dříve, než bylo jejímu původním návrhu vydáním rozhodnutí o úpadku dlužníka vyhověno nebo než o něm bylo jinak pravomocně rozhodnuto. Z hlediska totožnosti věci přitom nemá žádného významu okolnost, zda v insolvenčním řízení, jež bylo dle § 97 IZ zahájeno podáním insolvenčního návrhu požadujícího zjištění dlužníkova úpadku, byl podán také návrh na způsob řešení tohoto úpadku (§ 4 IZ), kdo ho podal a o jaký návrh se jedná.
Z insolvenčního spisu zn. KSPH 41 INS 4375/2011 odvolací soud zjistil, že dne 16.3.2011 bylo na základě podaného dlužníkova insolvenčního návrhu (spojeného s návrhem na povolení oddlužení) zahájeno u Krajského soudu v Praze pod uvedenou spisovou značkou insolvenční řízení dlužníka. V něm insolvenční soud odmítl dlužníkův insolvenční návrh usnesením č.j. KSPH 41 INS 4375/2011-A-8 ze dne 24.3.2011 návrh, jež poté, co je Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka potvrdil usnesením č.j. KSPH 41 INS 4375/2011, 1 VSPH 506/2011-A-13 ze dne 16.5.2011, nabylo dne 23.5.2011 právní moci. Tímto dnem tedy bylo dlužníkovo insolvenční řízení vedené pod sp.zn. KSPH 41 INS 4375/2011 pravomocně skončeno. Na tom se nic nezměnilo ani dlužníkovo dovolání, jímž napadl potvrzující usnesení odvolacího soudu ze dne 16.5.2011, neboť podáním dovolání se právní moc (ani vykonatelnost) napadeného usnesení neodkládá. Na základě tohoto dovolání přitom nebylo napadené usnesení odvolacího soudu odklizeno, když je dlužník posléze podáním ze dne 17.1.2012 vzal zpět a Nejvyšší soud usnesením ze dne 21.2.2012 sen.zn. 29 NSČR 44/2011 (dokument A-24) dovolací řízení zastavil. Jelikož nový (druhý) insolvenční návrh, jímž bylo u téhož insolvenčního soudu zahájeno insolvenční řízení pod sp.zn. KSPH 41 INS 21888/2011, podal dlužník až dne 25.11.2011 a tedy poté, co řízení o jeho předchozím insolvenčním návrhu bylo již pravomocně ukončeno, nebylo zde překážky litispendence, která by bránila v řízení o novém insolvenčním návrhu dlužníka pokračovat. K zastavení daného insolvenčního řízení dle § 104 odst. 1 o.s.ř. tedy nebylo důvodu.
Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř., napadené usnesení změnil a rozhodl, že se řízení nezastavuje.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Praze dne 20. června 2012
JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Brožová Eva
KSPH 41 INS 21888/2011 3 VSPH 60/2012-A-17
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Jana Dobrovodského, nar. 14.8.1981, bytem Chrášťany 170, zast. JUDr. Jaroslavem Trunečkem, advokátem se sídlem Pleskotova 169, Dobříš, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 21888/2011-A-8 ze dne 1. prosince 2011
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 21888/2011-A-8 ze dne 1. prosince 2011 se m ě n í tak, že se řízení nezastavuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 41 INS 21888/2011-A-8 ze dne 1.12.2011 zastavil insolvenční řízení dlužníka Jana Dobrovodského (dále jen dlužník) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupě uvedl, že dne 25.11.2011 podal dlužník návrh, jímž se domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Soud zjistil, že u něj bylo již dříve zahájeno insolvenční řízení téhož dlužníka pod sp.zn. KSPH 41 INS 4375/2011, ve kterém se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Toto řízení však ještě nebylo skončeno, neboť dlužník podal ve věci dovolání, o kterém zatím nebylo pravomocně rozhodnuto. Jde přitom o shodné věci, když v obou se dlužník domáhá zjištění svého úpadku; odlišný navrhovaný způsob řešení úpadku je z toho hlediska nerozhodný. Protože tak v projednávané věci je dána překážka věci zahájené dle § 83 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), která představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, soud řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil. O nákladech řízení rozhodl podle § 146 odst. 2 o.s.ř. se zřetelem k tomu, že náklady řízení účastníkům nevznikly.
Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal předně, že dřívější insolvenční řízení vedené pod sp.zn. KSPH 41 INS 4375/2011 není s tím nynějším totožné, jestliže je v něm dlužníkem navrhován jiný způsob řešení jeho úpadku. Navíc se dlužníkova situace v mezidobí změnila, jeho závazky vzrostly. Tyto skutečnosti ale není možno zohlednit v původním řízení, když tvrzení uvedená v insolvenčním návrhu nelze doplňovat, a to ani pokud by dlužníkovu dovolání bylo vyhověno a rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu bylo zrušeno. Zásadně podstatná je však podle dlužníka okolnost, že původní insolvenční řízení bylo pravomocně skončeno, na čemž podání mimořádného opravného prostředku nic nemění. Pravomocně skončené řízení nemůže vytvářet překážku litispendence. Nanejvýš může zakládat překážku věci rozhodnutí, což ovšem v daném případě nehraje roli. Projednání pozdějšího dlužníkova insolvenčního návrhu podaného 25.11.2011 tedy nic nebrání. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.
Podle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Podle § 83 odst. 1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.
O stejnou věc jde tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a stejných osob.
Podle § 104 odst. 1 o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.
V § 107 IZ je upraven institut přistoupení k řízení, za něž se považuje další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, nebo než insolvenční soud o původním insolvenčním návrhu rozhodne pravomocně jinak, než rozhodnutím o úpadku. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Pro dalšího insolvenčního navrhovatele stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.
Z výše citovaných ustanovení plyne, že překážka litispendence se v insolvenčním řízení uplatní (jen) v případě, kdy táž osoba (věřitel nebo dlužník) podá vůči témuž dlužníku další insolvenční návrh (návrh na zjištění úpadku dlužníka) dříve, než bylo jejímu původním návrhu vydáním rozhodnutí o úpadku dlužníka vyhověno nebo než o něm bylo jinak pravomocně rozhodnuto. Z hlediska totožnosti věci přitom nemá žádného významu okolnost, zda v insolvenčním řízení, jež bylo dle § 97 IZ zahájeno podáním insolvenčního návrhu požadujícího zjištění dlužníkova úpadku, byl podán také návrh na způsob řešení tohoto úpadku (§ 4 IZ), kdo ho podal a o jaký návrh se jedná.
Z insolvenčního spisu zn. KSPH 41 INS 4375/2011 odvolací soud zjistil, že dne 16.3.2011 bylo na základě podaného dlužníkova insolvenčního návrhu (spojeného s návrhem na povolení oddlužení) zahájeno u Krajského soudu v Praze pod uvedenou spisovou značkou insolvenční řízení dlužníka. V něm insolvenční soud odmítl dlužníkův insolvenční návrh usnesením č.j. KSPH 41 INS 4375/2011-A-8 ze dne 24.3.2011 návrh, jež poté, co je Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka potvrdil usnesením č.j. KSPH 41 INS 4375/2011, 1 VSPH 506/2011-A-13 ze dne 16.5.2011, nabylo dne 23.5.2011 právní moci. Tímto dnem tedy bylo dlužníkovo insolvenční řízení vedené pod sp.zn. KSPH 41 INS 4375/2011 pravomocně skončeno. Na tom se nic nezměnilo ani dlužníkovo dovolání, jímž napadl potvrzující usnesení odvolacího soudu ze dne 16.5.2011, neboť podáním dovolání se právní moc (ani vykonatelnost) napadeného usnesení neodkládá. Na základě tohoto dovolání přitom nebylo napadené usnesení odvolacího soudu odklizeno, když je dlužník posléze podáním ze dne 17.1.2012 vzal zpět a Nejvyšší soud usnesením ze dne 21.2.2012 sen.zn. 29 NSČR 44/2011 (dokument A-24) dovolací řízení zastavil. Jelikož nový (druhý) insolvenční návrh, jímž bylo u téhož insolvenčního soudu zahájeno insolvenční řízení pod sp.zn. KSPH 41 INS 21888/2011, podal dlužník až dne 25.11.2011 a tedy poté, co řízení o jeho předchozím insolvenčním návrhu bylo již pravomocně ukončeno, nebylo zde překážky litispendence, která by bránila v řízení o novém insolvenčním návrhu dlužníka pokračovat. K zastavení daného insolvenčního řízení dle § 104 odst. 1 o.s.ř. tedy nebylo důvodu.
Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř., napadené usnesení změnil a rozhodl, že se řízení nezastavuje.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Praze dne 20. června 2012
JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Brožová Eva