3 VSPH 571/2012-A-16
KSPH 39 INS 5309/2012 3 VSPH 571/2012-A-16
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Zuzana anonymizovano , anonymizovano , bytem Dr. Horákové 46, Poděbrady, zast. JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem v Kolíně 3, Legerova 148, zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. března 2012, č.j. KSPH 39 INS 5309/2012-A-8,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. března 2012, č.j. KSPH 39 INS 5309/2012-A-8, se potvrzuje.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužnice.
V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužnice se podáním z 1.3.2012, doručeným mu 5.3.2012, domáhá zjištění svého úpadku s tím, že má 8 věřitelů a 10 dluhů, jejichž celková výše činí 345.002,75 Kč, a že své závazky dlužnice svým věřitelům není schopna hradit, neboť její měsíční splátky jsou vyšší než její příjmy. Cituje ustanovení § 103, § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jejich řešení (InsZ), insolvenční soud dospěl k závěru, že dlužnicí podaný insolvenční návrh je neurčitý, neboť zcela postrádá konkrétní vylíčení skutečností, které osvědčují její úpadek, přestože takové tvrzení je obligatorní náležitostí každého insolvenčního návrhu. Dlužnice tvrdí svůj úpadek s tím, že má 8 věřitelů a peněžité závazky, jež není schopna plnit, avšak žádného svého věřitele a jeho pohledávku neoznačila výší a lhůtou splatnosti, neuvedla výši jednotlivých měsíčních splátek, které je povinna hradit, ani důvody, pro něž není schopna své závazky plnit, ani jak spotřebovala plnění poskytnutá jejími věřiteli. Upozornil na to, že nelze zaměňovat tvrzení o právně významných skutečnostech uváděných v samotném insolvenčním návrhu od povinnosti přiložit seznam závazků jako obligatorní přílohy insolvenčního návrhu podaného dlužníkem. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 22/2009-A ze 20.5.2010 (publikované pod číslem 26/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutích a stanovisek), v němž je formulován a odůvodněn závěr, že nelze splnění povinnosti vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující dlužníkův úpadek dovozovat z obsahu listin, které dlužník připojil k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Uzavřel, že insolvenční návrh dlužnice je neurčitý a protože zákonná úprava vylučuje postup podle § 43 odst. 2 o.s.ř. upravující postup soudu při odstraňování vad podání, podle § 128 odst. 1 InsZ ho odmítl.
Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zopakovala, že má 8 věřitelů a peněžité závazky, které není schopna plnit. V připojeném seznamu závazků (zveřejněno v insolvenčním rejstříku jako dokument A-12 2.5.2012) jednoznačně uvedla počet věřitelů, celkovou výši svých závazků a také to, zda je ohledně některého závazku vedeno exekuční řízení, jak tomu je v případě pohledávky společnosti T-Mobile Czech Republic, a.s. ve výši 17.755,--Kč. Předložila také údaje o svých příjmech za poslední tři roky a přiložila výpis z rejstříku trestů ne starší 3 měsíců. Poznamenala, že návrh na povolení oddlužení podala na předepsaném formuláři s úředně ověřeným svým podpisem. Uvedla, že insolvenční návrh není vadný a pokud insolvenční soud dospěl k závěru, že nepředložila zákonem předepsané přílohy nebo že přílohy předložené nemají zákonem požadované náležitosti, bylo jeho povinností ji vyzvat podle § 393 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), k jejich předložení nebo doplnění s poučením, které vady má odstranit a jak, a stanovit jí lhůtu k jejich odstranění namísto toho, aby uvedené vady zaměňoval s neurčitostí insolvenčního návrhu. Připustila, že důvody k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení by nastaly v případě, že by uvedené výzvě insolvenčního soudu ve stanovené lhůtě nevyhověla. Napadené usnesení učiněné podle § 128 odst. 1 InsZ odmítla, neboť je v rozporu s právní úpravou.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.
Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 InsZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) musí být insolvenční navrhovatel a dlužník označeni způsobem uvedeným v odstavci 1 (tj. fyzická osoba označena jménem, příjmením a bydlištěm /sídlem/, u podnikatele též identifikačním číslem, a právnická osoba označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem), a dále musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 InsZ). Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 InsZ je povinen k němu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 5 InsZ s tím, že všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 InsZ.
Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").
K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku (§ 3 odst. 3 InsZ).
O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).
Podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen podle § 104 odst. 1 InsZ k němu připojit seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku), seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), seznam svých zaměstnanců, listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají (§ 104 odst. 2 InsZ). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva nebo které vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, odděleně uvést věřitele, kteří proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo toto právo proti němu uplatňují, včetně specifikace předmětu tohoto zajištění a důvodu jeho vzniku, a musí také uvést, které z pohledávek věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše či v jakém rozsahu popírá právo na uspokojení ze zajištění a z jakého důvodu (§ 104 odst. 3 InsZ). Všechny osoby uvedené v seznamech musí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 InsZ. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 InsZ).
V této souvislosti odvolací soud poukazuje na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, jenž v rozhodnutí ze dne 1. března 2012, sp. zn. MSPH 88 INS 7327/2009, 29 NSČR 38/2010-A, dospěl k závěru, že seznam závazků dlužníka ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) InsZ musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených. K tomu Nejvyšší soud vysvětlil, že i když povinnost dlužníka uvést v seznamu svých závazků výši každého konkrétního závazku a jeho splatnost není ve výše citovaných ustanoveních insolvenčního zákona formulována výslovně, z formulace seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů i z legislativní zkratky seznam závazků je patrné, že jde v prvé řadě o seznam závazků . Prioritu v daném ohledu zcela zjevně hrají právě závazky (jejich specifikace), což vyplývá nejen z jazykového výkladu předmětných ustanovení, ale též z výkladu teleologického a logického; pak je nepochybné, že nezbytnou obsahovou náležitostí takového seznamu musí být uvedení výše závazku i jeho splatnosti, neboť bez těchto údajů takový seznam není schopen plnit svou základní funkci-osvědčit úpadek dlužníka. Z insolvenčního zákona přitom nevyplývá, že by zákonodárce kladl na seznam závazků podle § 104 odst. 1 InsZ jiné požadavky podle toho, jde-li o přílohu dlužnického insolvenčního návrhu nebo o seznam, k jehož předložení vyzval insolvenční soud dlužníka v řízení o věřitelském insolvenčním návrhu postupem podle § 128 odst. 3 InsZ.
Chce-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 390 odst. 2 InsZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 InsZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.
Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.
Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 InsZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 InsZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 InsZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.
Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
Z insolvenčního spisu plyne, že dlužnice podala insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení s využitím formuláře k návrhu na povolení oddlužení. V jeho kolonce č. 6 dlužnice uvedla, že má 8 věřitelů a 10 dluhů a že celková výše závazků činí 345.002,75 Kč a přesahují hodnotu jejího majetku. Je zjištěno, že není schopna hradit své závazky vůči věřitelům, neboť výše měsíčních splátek je vyšší než-li její měsíční příjem. K insolvenčnímu návrhu dlužnice nepřipojila seznam závazků, avšak učinila tak dříve, než insolvenční soud vydal napadené usnesení. V tomto seznamu, který dlužnicí není podepsán a neobsahuje její prohlášení, že seznam je správný a úplný, jsou uvedeny jednotliví věřitelé dlužnice, avšak bez uvedení jejich sídel a identifikačních čísel, výše jejich pohledávek za dlužnicí, avšak bez uvedení lhůty jejich splatnosti s výjimkou pohledávky věřitele T-Mobile Czech Republic, a.s., u níž je dokládáno, že je exekučně vymáhána Exekutorským úřadem v Mladé Boleslavi).
Dlužnice tak předložila soudu seznam závazků, který nelze považovat za řádný seznam ve smyslu § 104 odst. 1 InsZ, neboť v něm označila své věřitele neúplně, tento seznam nepodepsala ani neopatřila prohlášením o jeho úplnosti a správnosti. K tomu nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit předmětné seznamy neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách 16-21 formuláře návrhu na povolení oddlužení (či v jiných částech formuláře), neboť jejich vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh insolvenčního návrhu. Proto formulář v kolonkách 16-21 (ani v jiné své části) splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, nepředepisuje a údaje vyplněné v kolonkách č. 16-17 a 18-21 náležitosti seznamů závazků nemají a jejich vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky návrhu na povolení oddlužení.
Je tak zjevné, že dlužnice v insolvenčním návrhu nevylíčila rozhodné skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopna plnit. Posuzovat insolvenční návrh dlužnice z hlediska úpadku ve formě předlužení podle § 3 odst. 3 InsZ nebylo třeba, neboť dlužnice není podnikatelkou a uvedené ustanovení se jí netýká.
Za uvedené situace insolvenční soud správně dovodil, že podáním insolvenčního návrhu opatřeného ověřeným podpisem dlužnice bylo zahájeno insolvenční řízení. Zcela správně také shledal tento insolvenční návrh nedostatečným, neboť postrádá náležitosti uvedené v § 103 odst. 1 a 2 InsZ, neboť dlužnice v něm netvrdí rozhodující skutečnosti, z nichž by bylo možné osvědčit její úpadek ve smyslu § 3 InsZ. Dlužnice se ve své odvolací argumentaci, že bylo povinností insolvenčního soudu ji vyzvat k odstranění vad návrhu na povolení oddlužení podle § 393 InsZ, mýlí, neboť náležitostmi návrhu na povolení oddlužení se insolvenční soud správně nezabýval za situace, kdy shledal, že insolvenční návrh není projednatelný.
Odvolací soud shodně jako insolvenční soud dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože § 128 odst. 1 InsZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., insolvenční soud postupoval správně, když dlužníku neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 InsZ, a proto i kdyby dlužnice učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.
Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.
V Praze dne 4. září 2012
JUDr. Michal K u b í n , v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová
KSPH 39 INS 5309/2012 3 VSPH 571/2012-A-16
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Zuzana anonymizovano , anonymizovano , bytem Dr. Horákové 46, Poděbrady, zast. JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem v Kolíně 3, Legerova 148, zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. března 2012, č.j. KSPH 39 INS 5309/2012-A-8,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. března 2012, č.j. KSPH 39 INS 5309/2012-A-8, se potvrzuje.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužnice.
V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužnice se podáním z 1.3.2012, doručeným mu 5.3.2012, domáhá zjištění svého úpadku s tím, že má 8 věřitelů a 10 dluhů, jejichž celková výše činí 345.002,75 Kč, a že své závazky dlužnice svým věřitelům není schopna hradit, neboť její měsíční splátky jsou vyšší než její příjmy. Cituje ustanovení § 103, § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jejich řešení (InsZ), insolvenční soud dospěl k závěru, že dlužnicí podaný insolvenční návrh je neurčitý, neboť zcela postrádá konkrétní vylíčení skutečností, které osvědčují její úpadek, přestože takové tvrzení je obligatorní náležitostí každého insolvenčního návrhu. Dlužnice tvrdí svůj úpadek s tím, že má 8 věřitelů a peněžité závazky, jež není schopna plnit, avšak žádného svého věřitele a jeho pohledávku neoznačila výší a lhůtou splatnosti, neuvedla výši jednotlivých měsíčních splátek, které je povinna hradit, ani důvody, pro něž není schopna své závazky plnit, ani jak spotřebovala plnění poskytnutá jejími věřiteli. Upozornil na to, že nelze zaměňovat tvrzení o právně významných skutečnostech uváděných v samotném insolvenčním návrhu od povinnosti přiložit seznam závazků jako obligatorní přílohy insolvenčního návrhu podaného dlužníkem. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 22/2009-A ze 20.5.2010 (publikované pod číslem 26/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutích a stanovisek), v němž je formulován a odůvodněn závěr, že nelze splnění povinnosti vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující dlužníkův úpadek dovozovat z obsahu listin, které dlužník připojil k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Uzavřel, že insolvenční návrh dlužnice je neurčitý a protože zákonná úprava vylučuje postup podle § 43 odst. 2 o.s.ř. upravující postup soudu při odstraňování vad podání, podle § 128 odst. 1 InsZ ho odmítl.
Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zopakovala, že má 8 věřitelů a peněžité závazky, které není schopna plnit. V připojeném seznamu závazků (zveřejněno v insolvenčním rejstříku jako dokument A-12 2.5.2012) jednoznačně uvedla počet věřitelů, celkovou výši svých závazků a také to, zda je ohledně některého závazku vedeno exekuční řízení, jak tomu je v případě pohledávky společnosti T-Mobile Czech Republic, a.s. ve výši 17.755,--Kč. Předložila také údaje o svých příjmech za poslední tři roky a přiložila výpis z rejstříku trestů ne starší 3 měsíců. Poznamenala, že návrh na povolení oddlužení podala na předepsaném formuláři s úředně ověřeným svým podpisem. Uvedla, že insolvenční návrh není vadný a pokud insolvenční soud dospěl k závěru, že nepředložila zákonem předepsané přílohy nebo že přílohy předložené nemají zákonem požadované náležitosti, bylo jeho povinností ji vyzvat podle § 393 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), k jejich předložení nebo doplnění s poučením, které vady má odstranit a jak, a stanovit jí lhůtu k jejich odstranění namísto toho, aby uvedené vady zaměňoval s neurčitostí insolvenčního návrhu. Připustila, že důvody k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení by nastaly v případě, že by uvedené výzvě insolvenčního soudu ve stanovené lhůtě nevyhověla. Napadené usnesení učiněné podle § 128 odst. 1 InsZ odmítla, neboť je v rozporu s právní úpravou.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.
Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 InsZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) musí být insolvenční navrhovatel a dlužník označeni způsobem uvedeným v odstavci 1 (tj. fyzická osoba označena jménem, příjmením a bydlištěm /sídlem/, u podnikatele též identifikačním číslem, a právnická osoba označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem), a dále musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 InsZ). Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 InsZ je povinen k němu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 5 InsZ s tím, že všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 InsZ.
Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").
K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku (§ 3 odst. 3 InsZ).
O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).
Podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen podle § 104 odst. 1 InsZ k němu připojit seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku), seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), seznam svých zaměstnanců, listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají (§ 104 odst. 2 InsZ). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva nebo které vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, odděleně uvést věřitele, kteří proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo toto právo proti němu uplatňují, včetně specifikace předmětu tohoto zajištění a důvodu jeho vzniku, a musí také uvést, které z pohledávek věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše či v jakém rozsahu popírá právo na uspokojení ze zajištění a z jakého důvodu (§ 104 odst. 3 InsZ). Všechny osoby uvedené v seznamech musí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 InsZ. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 InsZ).
V této souvislosti odvolací soud poukazuje na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, jenž v rozhodnutí ze dne 1. března 2012, sp. zn. MSPH 88 INS 7327/2009, 29 NSČR 38/2010-A, dospěl k závěru, že seznam závazků dlužníka ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) InsZ musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených. K tomu Nejvyšší soud vysvětlil, že i když povinnost dlužníka uvést v seznamu svých závazků výši každého konkrétního závazku a jeho splatnost není ve výše citovaných ustanoveních insolvenčního zákona formulována výslovně, z formulace seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů i z legislativní zkratky seznam závazků je patrné, že jde v prvé řadě o seznam závazků . Prioritu v daném ohledu zcela zjevně hrají právě závazky (jejich specifikace), což vyplývá nejen z jazykového výkladu předmětných ustanovení, ale též z výkladu teleologického a logického; pak je nepochybné, že nezbytnou obsahovou náležitostí takového seznamu musí být uvedení výše závazku i jeho splatnosti, neboť bez těchto údajů takový seznam není schopen plnit svou základní funkci-osvědčit úpadek dlužníka. Z insolvenčního zákona přitom nevyplývá, že by zákonodárce kladl na seznam závazků podle § 104 odst. 1 InsZ jiné požadavky podle toho, jde-li o přílohu dlužnického insolvenčního návrhu nebo o seznam, k jehož předložení vyzval insolvenční soud dlužníka v řízení o věřitelském insolvenčním návrhu postupem podle § 128 odst. 3 InsZ.
Chce-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 390 odst. 2 InsZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 InsZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.
Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.
Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 InsZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 InsZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 InsZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.
Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
Z insolvenčního spisu plyne, že dlužnice podala insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení s využitím formuláře k návrhu na povolení oddlužení. V jeho kolonce č. 6 dlužnice uvedla, že má 8 věřitelů a 10 dluhů a že celková výše závazků činí 345.002,75 Kč a přesahují hodnotu jejího majetku. Je zjištěno, že není schopna hradit své závazky vůči věřitelům, neboť výše měsíčních splátek je vyšší než-li její měsíční příjem. K insolvenčnímu návrhu dlužnice nepřipojila seznam závazků, avšak učinila tak dříve, než insolvenční soud vydal napadené usnesení. V tomto seznamu, který dlužnicí není podepsán a neobsahuje její prohlášení, že seznam je správný a úplný, jsou uvedeny jednotliví věřitelé dlužnice, avšak bez uvedení jejich sídel a identifikačních čísel, výše jejich pohledávek za dlužnicí, avšak bez uvedení lhůty jejich splatnosti s výjimkou pohledávky věřitele T-Mobile Czech Republic, a.s., u níž je dokládáno, že je exekučně vymáhána Exekutorským úřadem v Mladé Boleslavi).
Dlužnice tak předložila soudu seznam závazků, který nelze považovat za řádný seznam ve smyslu § 104 odst. 1 InsZ, neboť v něm označila své věřitele neúplně, tento seznam nepodepsala ani neopatřila prohlášením o jeho úplnosti a správnosti. K tomu nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit předmětné seznamy neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách 16-21 formuláře návrhu na povolení oddlužení (či v jiných částech formuláře), neboť jejich vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh insolvenčního návrhu. Proto formulář v kolonkách 16-21 (ani v jiné své části) splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, nepředepisuje a údaje vyplněné v kolonkách č. 16-17 a 18-21 náležitosti seznamů závazků nemají a jejich vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky návrhu na povolení oddlužení.
Je tak zjevné, že dlužnice v insolvenčním návrhu nevylíčila rozhodné skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopna plnit. Posuzovat insolvenční návrh dlužnice z hlediska úpadku ve formě předlužení podle § 3 odst. 3 InsZ nebylo třeba, neboť dlužnice není podnikatelkou a uvedené ustanovení se jí netýká.
Za uvedené situace insolvenční soud správně dovodil, že podáním insolvenčního návrhu opatřeného ověřeným podpisem dlužnice bylo zahájeno insolvenční řízení. Zcela správně také shledal tento insolvenční návrh nedostatečným, neboť postrádá náležitosti uvedené v § 103 odst. 1 a 2 InsZ, neboť dlužnice v něm netvrdí rozhodující skutečnosti, z nichž by bylo možné osvědčit její úpadek ve smyslu § 3 InsZ. Dlužnice se ve své odvolací argumentaci, že bylo povinností insolvenčního soudu ji vyzvat k odstranění vad návrhu na povolení oddlužení podle § 393 InsZ, mýlí, neboť náležitostmi návrhu na povolení oddlužení se insolvenční soud správně nezabýval za situace, kdy shledal, že insolvenční návrh není projednatelný.
Odvolací soud shodně jako insolvenční soud dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože § 128 odst. 1 InsZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., insolvenční soud postupoval správně, když dlužníku neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 InsZ, a proto i kdyby dlužnice učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.
Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.
V Praze dne 4. září 2012
JUDr. Michal K u b í n , v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová