3 VSPH 511/2011-A-14
MSPH 90 INS 3232/2011 3 VSPH 511/2011-A-14
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: CallExperts, s.r.o. v likvidaci se sídlem Praha 3, Bořivojova 35/878, identifikační číslo 28329571, zahájené k návrhu věřitelek: 1) Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Náves 6, Zlín-Prštné a 2) Barbora anonymizovano , anonymizovano , Svatobořice, Na Pískách 1024, o odvolání věřitelek proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2011, č.j. MSPH 90 INS 3232/2011-A-6,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2011, č. j. MSPH 90 INS 3232/2011-A-6, se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl v bodě I. výroku insolvenční návrh věřitelek Romany anonymizovano a Barbory anonymizovano (dále jen věřitelky) a v bodě II. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V jeho odůvodnění insolvenční soud uvedl, že věřitelky podaly insolvenční návrh, v němž okolnosti osvědčující úpadek vylíčily tak, že ocitovaly příslušná ustanovení zákona (domnívají se, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků a neplní je po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti), označily smlouvy, na základě kterých byly zaměstnány u dlužníka v pracovním poměru ukončeném 17.3.2010 z důvodu jeho likvidace a uvedly, že jim dlužník nevyplatil mzdy za měsíc březen 2010 s jejich vyčíslením a uvedením splatnosti 15.4.2010. Z uvedeného dovodily, že je dlužník v úpadku z důvodu platební neschopnosti i jeho předlužení a navrhly, aby soud rozhodl o jeho úpadku.
Cituje § 103 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), soud konstatoval, že věřitel, jenž podal insolvenční návrh nese břemeno tvrzení i důkazní ohledně všech skutečností rozhodných pro závěr, že byl osvědčen dlužníkův úpadek. Cituje dále § 79 odst. 1 o.s.ř. a § 128 odst. 1 IZ dospěl k závěru, že v insolvenčním návrhu není uvedeno, proti kterému dlužníku směřuje (chybí označení obchodní firmy, sídla a identifikačního čísla), návrh dále postrádá vylíčení skutku, na jehož základě vznikl nárok na mzdu a určení výše této mzdy, a uzavřel, že takto neúplný insolvenční návrh nelze projednat, a proto jej podle § 128 odst. 1 IZ odmítl s tím, že případné odstraňování jeho vad postupem podle § 43 o.s.ř. toto ustanovení výslovně zapovídá a že nelze tvrzení rozhodujících skutečností, osvědčující úpadek dlužníka, nahrazovat odkazem na přílohy (s odvoláním na závěry Nejvyššího soudu ČR v usnesení z 26.2.2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A). Doplnil, že ani z příloh věřitelek nebylo možné nárok na mzdu posoudit, neboť pracovní smlouvy věřitelky k návrhu nepřiložily, k předložené listině nazvané uznání dluhu pak konstatoval, že dlužník může uznat jen závazek prokazatelně existující. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 146 odst. 3 o.s.ř. s konstatování, že dlužníku žádné nevznikly.
Toto usnesení napadly věřitelky v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, v němž uvedly, že dokládají kopie pracovních smluv, důkazní materiál o insolvenčním řízení-zjištěný na www.justice.cz ze dne 1.10.2010, 12:24 a usnesení k MSPH 90 INS 3232/2011-A-6.
Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání v souladu s § 94 odst. 2 písm. c) IZ, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
Podle § 103 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm, a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem (odst. 1). V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odst. 2). Soudní praxe pak dospěla k závěru, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSCR 7/2008).
Podle § 3 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (odst. 1). Má se zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud (odst. 2). Závěr o pluralitě dlužníkových věřitelů pak lze učinit jen v případě, že kvalita údajů o pohledávce dalších věřitelů dlužníka je srovnatelná s údaji o pohledávce věřitele-navrhovatele, neboť není zásadního rozdílu v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a dalšího věřitele, a musí z nich vyplývat, že dlužník má více věřitelů, každého s určitou pohledávkou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (blíže usnesení Vrchního soudu v Praze z 30.5.2011, sp.zn. MSPH 95 INS 3917/2011, 3 VSPH 377/2011-A).
Podle ustálené judikatury platí, že tvrzení o úpadku či hrozícím úpadku musí být obsažena již v insolvenčním návrhu. Vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 IZ. K odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008-A publikované pod zn. R 11/2009).
Z insolvenčního spisu vyplývá, že se věřitelky insolvenčním návrhem domáhají, aby insolvenční soud podle § 136 IZ rozhodl o zjištění úpadku dlužníka, jehož označily obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem, v návrhu uvedly, že mají za dlužníkem každá pohledávku z nevyplacené mzdy za měsíc březen 2010, a to věřitelka č. 1) ve výši 9.210,--Kč, věřitelka č. 2) 11.765,--Kč, neboť jejich pracovní poměry skončily k 17.3.2010 z důvodu likvidace dlužníka, a že dlužník 5.10.2010 obě jejich pohledávky uznal. Zdůraznily, že dlužník na jejich výzvu k zaplacení uvedených pohledávek splatných již 15.4.2010 nereagoval. Uzavřely, že se důvodně domnívají, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, jež neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, takže jsou naplněny předpoklady dlužníkova úpadku stanovené v § 3 IZ, neboť dlužník má více věřitelů po dobu delší 30dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Současně k návrhu připojily dohodu o rozvázání pracovního poměru a dlužníkem vystavená potvrzení o zaměstnání-zápočtový list, potvrzení o výši vyplacené mzdy a uznání dluhu.
Odvolací soud konstatuje, že tvrzení věřitelek v insolvenčním návrhu o pracovněprávních pohledávkách, které mají za dlužníkem, jsou dostatečně konkrétní a určitá, věřitelky popsaly své splatné pohledávky za dlužníkem v konkrétní výši a s údajem o jejich splatnosti, a vzhledem k datu splatnosti označených pohledávek jsou tyto nyní splatné déle než 3 měsíce, a tím je dle § 3 odst. 2 IZ naplněna i domněnka, že jejich úhrady dlužník není schopen. Uvedený závěr potvrzují i dlužníkova uznání předmětných pohledávek věřitelek učiněných již v průběhu likvidace samotným likvidátorem, přičemž uznáním dluhu nastává vyvratitelná domněnka, že v době uznání dluh existuje a v důsledku takového uznání přechází důkazní břemeno ohledně uznané výše z věřitele na dlužníka (§ 558 obč. zák.); z uvedených důvodů proto shora citovaný (ne zcela jasný) závěr soudu prvního stupně týkající se uznání dluhu neobstojí (mělo-li jím být vyjádřeno, že existenci dluhu vůči věřitelkám neosvědčuje, což se z hodnocení soudu podává nepřímo). Z insolvenčního návrhu je pak beze vší pochybnosti zcela zřejmé, že osoba dlužníka byla řádně označena v souladu s § 103 odst. 1 IZ, takže závěr insolvenčního soudu, že tomu tak není rovněž neobstojí.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně je toho názoru, že v insolvenčním návrhu věřitelky popsaly skutečnosti nasvědčující tomu, že se dlužník nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 IZ. Protože jejich návrh nevykazuje ani jiné nedostatky, jež by jeho projednání bránily, nebylo důvodu, aby soud tento návrh dle § 128 odst. 1 IZ odmítl. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
V Praze dne 29. listopadu 2011
JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Brožová Eva
MSPH 90 INS 3232/2011 3 VSPH 511/2011-A-14
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: CallExperts, s.r.o. v likvidaci se sídlem Praha 3, Bořivojova 35/878, identifikační číslo 28329571, zahájené k návrhu věřitelek: 1) Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Náves 6, Zlín-Prštné a 2) Barbora anonymizovano , anonymizovano , Svatobořice, Na Pískách 1024, o odvolání věřitelek proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2011, č.j. MSPH 90 INS 3232/2011-A-6,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2011, č. j. MSPH 90 INS 3232/2011-A-6, se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl v bodě I. výroku insolvenční návrh věřitelek Romany anonymizovano a Barbory anonymizovano (dále jen věřitelky) a v bodě II. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V jeho odůvodnění insolvenční soud uvedl, že věřitelky podaly insolvenční návrh, v němž okolnosti osvědčující úpadek vylíčily tak, že ocitovaly příslušná ustanovení zákona (domnívají se, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků a neplní je po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti), označily smlouvy, na základě kterých byly zaměstnány u dlužníka v pracovním poměru ukončeném 17.3.2010 z důvodu jeho likvidace a uvedly, že jim dlužník nevyplatil mzdy za měsíc březen 2010 s jejich vyčíslením a uvedením splatnosti 15.4.2010. Z uvedeného dovodily, že je dlužník v úpadku z důvodu platební neschopnosti i jeho předlužení a navrhly, aby soud rozhodl o jeho úpadku.
Cituje § 103 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), soud konstatoval, že věřitel, jenž podal insolvenční návrh nese břemeno tvrzení i důkazní ohledně všech skutečností rozhodných pro závěr, že byl osvědčen dlužníkův úpadek. Cituje dále § 79 odst. 1 o.s.ř. a § 128 odst. 1 IZ dospěl k závěru, že v insolvenčním návrhu není uvedeno, proti kterému dlužníku směřuje (chybí označení obchodní firmy, sídla a identifikačního čísla), návrh dále postrádá vylíčení skutku, na jehož základě vznikl nárok na mzdu a určení výše této mzdy, a uzavřel, že takto neúplný insolvenční návrh nelze projednat, a proto jej podle § 128 odst. 1 IZ odmítl s tím, že případné odstraňování jeho vad postupem podle § 43 o.s.ř. toto ustanovení výslovně zapovídá a že nelze tvrzení rozhodujících skutečností, osvědčující úpadek dlužníka, nahrazovat odkazem na přílohy (s odvoláním na závěry Nejvyššího soudu ČR v usnesení z 26.2.2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A). Doplnil, že ani z příloh věřitelek nebylo možné nárok na mzdu posoudit, neboť pracovní smlouvy věřitelky k návrhu nepřiložily, k předložené listině nazvané uznání dluhu pak konstatoval, že dlužník může uznat jen závazek prokazatelně existující. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 146 odst. 3 o.s.ř. s konstatování, že dlužníku žádné nevznikly.
Toto usnesení napadly věřitelky v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, v němž uvedly, že dokládají kopie pracovních smluv, důkazní materiál o insolvenčním řízení-zjištěný na www.justice.cz ze dne 1.10.2010, 12:24 a usnesení k MSPH 90 INS 3232/2011-A-6.
Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání v souladu s § 94 odst. 2 písm. c) IZ, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
Podle § 103 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm, a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem (odst. 1). V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odst. 2). Soudní praxe pak dospěla k závěru, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSCR 7/2008).
Podle § 3 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (odst. 1). Má se zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud (odst. 2). Závěr o pluralitě dlužníkových věřitelů pak lze učinit jen v případě, že kvalita údajů o pohledávce dalších věřitelů dlužníka je srovnatelná s údaji o pohledávce věřitele-navrhovatele, neboť není zásadního rozdílu v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a dalšího věřitele, a musí z nich vyplývat, že dlužník má více věřitelů, každého s určitou pohledávkou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (blíže usnesení Vrchního soudu v Praze z 30.5.2011, sp.zn. MSPH 95 INS 3917/2011, 3 VSPH 377/2011-A).
Podle ustálené judikatury platí, že tvrzení o úpadku či hrozícím úpadku musí být obsažena již v insolvenčním návrhu. Vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 IZ. K odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008-A publikované pod zn. R 11/2009).
Z insolvenčního spisu vyplývá, že se věřitelky insolvenčním návrhem domáhají, aby insolvenční soud podle § 136 IZ rozhodl o zjištění úpadku dlužníka, jehož označily obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem, v návrhu uvedly, že mají za dlužníkem každá pohledávku z nevyplacené mzdy za měsíc březen 2010, a to věřitelka č. 1) ve výši 9.210,--Kč, věřitelka č. 2) 11.765,--Kč, neboť jejich pracovní poměry skončily k 17.3.2010 z důvodu likvidace dlužníka, a že dlužník 5.10.2010 obě jejich pohledávky uznal. Zdůraznily, že dlužník na jejich výzvu k zaplacení uvedených pohledávek splatných již 15.4.2010 nereagoval. Uzavřely, že se důvodně domnívají, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, jež neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, takže jsou naplněny předpoklady dlužníkova úpadku stanovené v § 3 IZ, neboť dlužník má více věřitelů po dobu delší 30dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Současně k návrhu připojily dohodu o rozvázání pracovního poměru a dlužníkem vystavená potvrzení o zaměstnání-zápočtový list, potvrzení o výši vyplacené mzdy a uznání dluhu.
Odvolací soud konstatuje, že tvrzení věřitelek v insolvenčním návrhu o pracovněprávních pohledávkách, které mají za dlužníkem, jsou dostatečně konkrétní a určitá, věřitelky popsaly své splatné pohledávky za dlužníkem v konkrétní výši a s údajem o jejich splatnosti, a vzhledem k datu splatnosti označených pohledávek jsou tyto nyní splatné déle než 3 měsíce, a tím je dle § 3 odst. 2 IZ naplněna i domněnka, že jejich úhrady dlužník není schopen. Uvedený závěr potvrzují i dlužníkova uznání předmětných pohledávek věřitelek učiněných již v průběhu likvidace samotným likvidátorem, přičemž uznáním dluhu nastává vyvratitelná domněnka, že v době uznání dluh existuje a v důsledku takového uznání přechází důkazní břemeno ohledně uznané výše z věřitele na dlužníka (§ 558 obč. zák.); z uvedených důvodů proto shora citovaný (ne zcela jasný) závěr soudu prvního stupně týkající se uznání dluhu neobstojí (mělo-li jím být vyjádřeno, že existenci dluhu vůči věřitelkám neosvědčuje, což se z hodnocení soudu podává nepřímo). Z insolvenčního návrhu je pak beze vší pochybnosti zcela zřejmé, že osoba dlužníka byla řádně označena v souladu s § 103 odst. 1 IZ, takže závěr insolvenčního soudu, že tomu tak není rovněž neobstojí.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně je toho názoru, že v insolvenčním návrhu věřitelky popsaly skutečnosti nasvědčující tomu, že se dlužník nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 IZ. Protože jejich návrh nevykazuje ani jiné nedostatky, jež by jeho projednání bránily, nebylo důvodu, aby soud tento návrh dle § 128 odst. 1 IZ odmítl. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
V Praze dne 29. listopadu 2011
JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Brožová Eva