3 VSPH 463/2016-A-27
KSPH 61 INS 29450/2015 3 VSPH 463/2016-A-27
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka: Velvana, a.s., IČO 25079450, se sídlem 273 24 Velvary 732, zast. Mgr. Michaelou Wažikovou, advokátkou, se sídlem Politických vězňů 1272/21, Praha 1, zahájené k návrhu navrhovatele: Stavebniny Sešina s.r.o., IČO 03787974, se sídlem Soukenická 2082/7, Praha 1, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 29450/2015-A-13 ze dne 3. prosince 2015
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 29450/2015-A-13 ze dne 3. prosince 2015 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) pro zjevnou bezdůvodnost odmítl insolvenční návrh navrhovatele Stavebniny Sešina s.r.o. (Věřitel) (bod I. výroku), Věřitele zavázal k náhradě nákladů řízení dlužníkovi Velvana, a.s. (Dlužník) k rukám jeho právní zástupkyně (bod II. výroku) a vyzval ho, k zaplacení soudního poplatku 2.000,-Kč České republice-insolvenčnímu soudu (bod III. výroku).
V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že Věřitel doručil insolvenčnímu soudu dne 25. 11. 2015 insolvenční návrh, jímž se domáhal zjištění úpadku Dlužníka s tím, že způsob řešení úpadku Věřitel nenavrhl. Zahájení insolvenčního řízení bylo oznámeno vyhláškou téhož dne v insolvenčním rejstříku. Věřitel označil za Dlužníkem splatné pohledávky ve výši 100.288,-Kč, jež na něj byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Jako další věřitele označil UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., s pohledávkou z titulu smlouvy o úvěru ve výši 20.000.000,-Kč splatnou dne 14. 9. 2015, Pendeen Management, s.r.o., s pohledávkou z titulu smlouvy o úvěru ve výši 15.000.000,-Kč splatnou dne 30. 5. 2015 a s dílčími pohledávkami z titulu smlouvy o půjčce v souhrnné výši 60.000.000,-Kč s jednotlivě určenými splatnostmi, Finanční úřad pro Středočeský kraj s pohledávkou ve výši 4.290.948,-Kč splatnou dne 25. 6. 2015 a s pohledávkou ve výši 4.859.668 splatnou dne 30. 6. 2015 a Okresní správu sociálního zabezpečení Kladno s pohledávkou ve výši 459.029,-Kč splatnou dne 21. 8. 2015.
Insolvenční soud pokračoval shrnutím vyjádření Dlužníka, jež bylo insolvenčnímu soudu doručeno dne 30. 11. 2015. V něm Dlužník uvedl, že s insolvenčním návrhem nesouhlasí, má 50 zaměstnanců a práva a povinnosti jediného akcionáře vykonává Mgr. Knypl jako insolvenční správce PIALIO, s.r.o., do jejíž majetkové podstaty sepsal 100 % akcií vydaných Dlužníkem (insolvenční řízení je vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 93 INS 24377/2011). V létě roku 2015 byla provedena provozní restrukturalizace, jejímž cílem bylo zastavení zadlužování Dlužníka a zajištění vstupu investora do Dlužníka v rámci zpeněžení 100 % akcií vydaných Dlužníkem z majetkové podstaty PIALIO, s.r.o., přičemž termín podání závazných nabídek odkupu akcií byl stanoven na 30. 11. 2015. Vstupu nového investora se dlouhodobě snaží zabránit skupina osob spojená s předchozím vedením Dlužníka, jež podáním insolvenčního návrhu měla v úmyslu zablokovat transakci a způsobit Dlužníkovi škodu. Dlužník insolvenční návrh Věřitele považuje za zjevně nedůvodný a namítl nedostatek aktivní legitimace Věřitele k podání insolvenčního návrhu s tím, že plnění postupitele mělo vady, proto nevznikl nárok na úhradu fakturovaných částek. Upozornil, že postoupení pohledávky mu nebylo oznámeno, a že se Věřitel ani nepokusil své pohledávky na Dlužníkovi vymáhat a hned podal insolvenční návrh. Insolvenční návrh Věřitele považuje za šikanózní a uvádí, že společnost UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., mu prodloužila splatnost provozního financování. Navrhl, aby insolvenční návrh Věřitele byl postupem dle § 128a odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), odmítnut.
Insolvenční soud vyšel z vyjádření účastníků a dále z přístupných informací z internetu a insolvenčního rejstříku a po provedeném dokazování, dospěl k závěru, že Věřitel zneužívá svých práv na úkor Dlužníka a jeho insolvenční návrh dle § 128a odst. 2 písm. c) IZ odmítl.
Insolvenční soud vzal za osvědčené, že Věřitel představuje koncový článek řetězení společností, jeho základní kapitál činí 2.000,-Kč, tvrzenou pohledávku nabyl dne 10. 11. 2015, o čemž Dlužníka nespravil a namísto toho podal insolvenční návrh. Dlužník má základní kapitál ve výši 90.350.000,-Kč, dne 30. 11. 2015 bylo ukončeno téměř půl roku trvající výběrové řízení na prodej akcií jediného akcionáře Dlužníka PIALIO, s.r.o. Dne 26. 11. 2015 byly uzavřeny dodatky ke smlouvě o úvěru a k bankovní záruce tak, že tyto byly prodlouženy. Ohledně nedoplatků odvodů vůči Finančnímu úřadu a Okresní správě sociálního zabezpečení byly uzavřeny splátkové kalendáře. Dlužník vede spor o určení neexistence zástavního práva, jehož zástavou je nemovitost ve vlastnictví Dlužníka, jež zajišťuje závazky ve výši 15.100.000,-Kč sjednané bez souhlasu valné hromady bývalými funkcionáři Dlužníka.
Dále insolvenční soud konstatuje, že insolvenční návrh samotný neobsahuje žádné skutečnosti, z nichž lze usuzovat o jeho odmítnutí pro zjevnou bezdůvodnost, nicméně za účelem zajištění principu rovnosti účastníků před zákonem je nutno vycházet i z vyjádření Dlužníka, jež Dlužník doložil ve lhůtě 7 dnů od podání insolvenčního návrhu. Z něj nelze vzít za osvědčené, že vedle Věřitele stojí další skupina, jež má za cíl Dlužníka poškodit, insolvenční soud však vzal za osvědčené, že Věřitel má určitý zdroj informací, ze kterého informace o tvrzených závazcích Dlužníka získal, přičemž tyto informace byly ke dni podání insolvenčního návrhu zjevně zastaralé, neboť bylo prokázáno prodloužení splatnosti úvěrů ke dni 26. 11. 2015. Insolvenční soud rovněž vycházel i z časové posloupnosti události, z níž se podává, že dne 10. 11. 2015 byla na Věřitele postoupena tvrzená pohledávka za Dlužníkem a dne 25. 11. 2015, aniž by v mezidobí Dlužníka jakkoli kontaktoval, podal na Dlužníka insolvenční návrh. Rovněž i načasování podání insolvenčního návrhu bylo uskutečněno tak, aby bezprostředně předcházelo skončení termínu výběrového řízení pro zájemce o nákup akcií dlužníka dne 30. 11. 2015. Insolvenční soud proto dospěl k závěru, že Věřitel podáním insolvenčního návrhu sledoval poškození Dlužníka a prodloužení nebo zmaření procesu odkupu akcií.
Výrok o nákladech řízení insolvenční soud odůvodnil § 151 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), a dlužníkovi přiznal náhradu nákladů za zastupování advokátem v rozsahu odměny v sazbě 3.100,-Kč podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. c) a 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (advokátní tarif-AT), za dva úkony právní služby (2 x 3.100,-Kč) a dvě náhrady hotových výdajů (2 x 300,-Kč) podle § 13 odst. 3 AT plus DPH ve výši 21 %, celkem 8.228,-Kč.
Výrok o povinnosti zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč odůvodnil insolvenční soud odkazem na § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dle položky 4 c) Sazebníku soudních poplatků.
Toto usnesení napadl Věřitel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním proti všem bodům výroku a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, případně aby ve věci sám rozhodl usnesením, jímž zjistí úpadek Dlužníka.
Rozporuje tvrzení Dlužníka uvedené v jeho vyjádření doručeném insolvenčnímu soudu dne 30. 11. 2015 tím, že Dlužník sám svým věřitelům zasílá žádosti o povolení dlouhodobých splátek, jež odůvodňuje např. nepříznivou ekonomickou situací či záchranou před úpadkem . Namítá nesprávnost závěru Dlužníka o pohledávce Věřitele, neboť Dlužník sám tehdejšímu postupiteli zaslal žádost o povolení dlouhodobých splátek, čímž tuto pohledávku fakticky uznal. Odmítá tvrzení Dlužníka, že výše úplaty za postoupení pohledávky je ryze účelová. Nemůže mu být kladeno k tíži, že se ji snaží domáhat cestou insolvenčního řízení, neboť je téměř dva roky po splatnosti a nesouhlasí s tvrzením Dlužníka o existenci skupiny s ním spojené.
K samotnému odmítnutí jeho insolvenčního návrhu dle § 128a odst. 2 písm. c) IZ uvádí, že insolvenční soud nevyvinul snahu ke zjištění reálných skutečností, ale pouze na základě své libovůle dospěl k prokázaným a osvědčeným skutečnostem, jež jsou ve prospěch Dlužníka. Označuje za pravdivé tvrzení Dlužníka, že mezi ním a Dlužníkem není a nikdy nebyl žádný jiný vztah než z postoupené pohledávky. Odmítá tvrzení Dlužníka a závěr insolvenčního soudu, že by údaje o situaci Dlužníka a jeho dalších závazcích získal jinak než z veřejně dostupných zdrojů a odkazuje přitom na list vlastnictví č. 1895 pro obec a kat. úz. Velvary, na němž jsou tyto údaje o mnohosti věřitelů a jejich pohledávkách uvedeny, a z něhož tyto údaje čerpal. Časová posloupnost jednotlivých úkonů nemůže jít dle názoru Věřitele k jeho tíži, neboť poté, co se jeho právní předchůdce úhrady své pohledávky nedomohl, považoval cestu insolvenčního řízení za nejlepší možnou. Závěrem zpochybňuje závěry insolvenčního soudu o důvodu existence Věřitele, což považuje za neoprávněné, bezdůvodné, tendenční a ke své újmě.
K odvolání Věřitele se vyjádřil Dlužník podáním ze dne 9.3.2016, v němž navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.
Uvádí, že tvrzení o své ekonomické situaci činil v logickém sledu, kdy se snažil svoji situaci stabilizovat prostřednictvím komunikace s věřiteli zasláním žádosti o povolení dlouhodobých splátek, neboť má za to, že fungování společnosti je pro věřitele výhodnější než zahájení insolvenčního řízení. K tvrzení Věřitele, že insolvenční soud neměl pochyb o jeho aktivní legitimaci, Dlužník konstatuje, že ji insolvenční soud nemohl potvrdit, neboť se jí vůbec nezabýval a cituje napadené usnesení. Nesouhlasí s tvrzením Věřitele, že insolvenční soud rozhodoval na základě nepodložených domněnek a vyfabulovaných tvrzení dlužníka a poukazuje na to, že insolvenční soud postupoval správně, když vycházel nejen z insolvenčního návrhu Věřitele, ale i vyjádření Dlužníka, neboť nelze očekávat, že Věřitel bude ve svém návrhu uvádět šikanózní skutečnosti. K Věřitelem předloženému listu vlastnictví č. 1895 Dlužník konstatuje, že přestože tento list vlastnictví obsahuje určité údaje týkající se závazků dlužníka, nepředstavují tyto údaje natolik detailní informace, jaké předkládá Věřitel ve svém insolvenčním návrhu. Dlužník se ztotožňuje se závěry insolvenčního soudu, že pro účely zhodnocení šikanózní povahy insolvenčního návrhu bylo nutné přihlédnout i k časovým souvislostem jednotlivých úkonů činěných Věřitelem a k načasování podání insolvenčního návrhu. Napadené usnesení dle názoru dlužníka nelze považovat za zmatečné nebo nepřezkoumatelné, neboť důvody jeho zmatečnosti a nepřezkoumatelnosti nejsou dány a odkazuje přitom na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. S tvrzením Věřitele, že insolvenční soud neoprávněně a bezdůvodně hodnotil vznik a existenci Věřitele Dlužník nesouhlasí, neboť z rozboru existence Věřitele, který insolvenční soud provedl, lze účelovost založení Věřitele dovozovat. Zkoumání insolvenčního soudu proto Dlužník považuje za důvodné.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že Věřitelovo odvolání je opodstatněno.
Podle § 128a IZ insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je-li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán (odst. 1). Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží, b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu, nebo c) jeho podání insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka.
Citované ustanovení postihuje situace, kdy spor o dlužníkův úpadek nemá být veden proto, že obsah insolvenčního návrhu nebo jeho přílohy dovolují uzavřít, že jde o návrh zjevně bezdůvodný. Od usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 IZ se usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost liší tím, že důvodem pro jeho vydání jsou nikoliv formální, nýbrž obsahové (věcné) vady insolvenčního návrhu. Od usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu se usnesení podle § 128a IZ liší také tím, že věcné důvody, jež by měly za následek zamítnutí insolvenčního návrhu, jsou zcela zjevné již z insolvenčního návrhu samotného. Předpokladem pro postup podle citovaného ustanovení je bezvadný insolvenční návrh. Důvod pro odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128a odst. 2 písm. c) IZ lze očekávat pouze ve zcela jasných a nezpochybnitelných případech, kdy obsah bezvadného insolvenčního návrhu jasně vypovídá o snaze navrhovatele odlišného od dlužníka o zneužití institutu insolvenčního návrhu.
K důvodům odmítnutí insolvenčního návrhu pro jeho zjevnou bezdůvodnost se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sen. zn. 29 NSČR 116/2013 a publikovaného pod čísly 33/2014 a 44/2015 ve Sbírce soudních rozhodnutí stanovisek, v nichž dovodil závěr, že tam, kde se vede spor o šikanózní povahu insolvenčního návrhu mezi insolvenčním navrhovatelem a dlužníkem a je namístě tvrzení o šikaně ve skutkové rovině osvědčit nebo prokázat, není důvod odmítnout insolvenční návrh pro jeho zjevnou bezdůvodnost.
Z insolvenčního spisu plyne, že Věřitel podal dne 25. 11. 2015 insolvenční návrh, v němž řádně označil sebe i svého dlužníka, uvedl tvrzení, z nichž plyne jeho věcná legitimace k podání insolvenčního návrhu, a to na základě Smlouvy o úplatném postoupení pohledávky uzavřené dne 10. 11. 2015 mezi Ing. Karlem Venturou jako postupitelem a Věřitelem jako postupníkem, uvedl lhůtu splatnosti pohledávky, označil další věřitele Dlužníka, jež řádně označil firmou, identifikačním číslem, sídlem, výší jejich pohledávek pramenících z označených smluv, a uvedl lhůtu jejich splatnosti. Insolvenční návrh Věřitele proto lze považovat za bezvadný.
Odvolací soud z takto formulovaného insolvenčního návrhu nedovozuje, že by byl zjevně bezdůvodný. Důvody, pro něž insolvenční soud insolvenční návrh z tohoto důvodu odmítl, plynou teprve z vyjádření Dlužníka doručeného insolvenčnímu soudu dne 30. 11. 2015 (dok. A-9), obsahujícího skutečnosti, z nichž důvody pro své závěry čerpal i insolvenční soud.
Odmítnutí insolvenčního návrhu pro jeho bezdůvodnost, je obdobou zamítnutí insolvenčního návrhu. Ze všech důvodů, pro které lze insolvenční návrh zamítnout, postup podle § 128a IZ předpokládá jen naplnění těch, které jsou zcela zjevné z insolvenčního návrhu samotného bez toho, že by bylo zapotřebí zjišťovat stanoviska ostatních účastníků insolvenčního řízení.
Odvolací soud tak shrnuje, že důvody pro které insolvenční soud odmítl insolvenční návrh pro jeho zjevnou bezdůvodnost, nejsou zjevné z insolvenčního návrhu, a že pokud je získal z vyjádření dlužníka a ze svého dalšího šetření (otázky týkající se okolností založení a existence Věřitele a dále pak načasování podání insolvenčního návrhu s ohledem na odkup akcií jediného akcionáře společnosti PIALIO s.r.o.), pak je třeba se jimi zabývat v rámci insolvenčního řízení při jednání, pokud nebudou naplněny podmínky pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, a dovodit z nich případně důvody pro zamítnutí insolvenčního návrhu.
Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. v celém rozsahu změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Praze dne 6. dubna 2016
JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková
KSPH 61 INS 29450/2015 3 VSPH 463/2016-A-27
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka: Velvana, a.s., IČO 25079450, se sídlem 273 24 Velvary 732, zast. Mgr. Michaelou Wažikovou, advokátkou, se sídlem Politických vězňů 1272/21, Praha 1, zahájené k návrhu navrhovatele: Stavebniny Sešina s.r.o., IČO 03787974, se sídlem Soukenická 2082/7, Praha 1, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 29450/2015-A-13 ze dne 3. prosince 2015
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 29450/2015-A-13 ze dne 3. prosince 2015 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) pro zjevnou bezdůvodnost odmítl insolvenční návrh navrhovatele Stavebniny Sešina s.r.o. (Věřitel) (bod I. výroku), Věřitele zavázal k náhradě nákladů řízení dlužníkovi Velvana, a.s. (Dlužník) k rukám jeho právní zástupkyně (bod II. výroku) a vyzval ho, k zaplacení soudního poplatku 2.000,-Kč České republice-insolvenčnímu soudu (bod III. výroku).
V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že Věřitel doručil insolvenčnímu soudu dne 25. 11. 2015 insolvenční návrh, jímž se domáhal zjištění úpadku Dlužníka s tím, že způsob řešení úpadku Věřitel nenavrhl. Zahájení insolvenčního řízení bylo oznámeno vyhláškou téhož dne v insolvenčním rejstříku. Věřitel označil za Dlužníkem splatné pohledávky ve výši 100.288,-Kč, jež na něj byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Jako další věřitele označil UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., s pohledávkou z titulu smlouvy o úvěru ve výši 20.000.000,-Kč splatnou dne 14. 9. 2015, Pendeen Management, s.r.o., s pohledávkou z titulu smlouvy o úvěru ve výši 15.000.000,-Kč splatnou dne 30. 5. 2015 a s dílčími pohledávkami z titulu smlouvy o půjčce v souhrnné výši 60.000.000,-Kč s jednotlivě určenými splatnostmi, Finanční úřad pro Středočeský kraj s pohledávkou ve výši 4.290.948,-Kč splatnou dne 25. 6. 2015 a s pohledávkou ve výši 4.859.668 splatnou dne 30. 6. 2015 a Okresní správu sociálního zabezpečení Kladno s pohledávkou ve výši 459.029,-Kč splatnou dne 21. 8. 2015.
Insolvenční soud pokračoval shrnutím vyjádření Dlužníka, jež bylo insolvenčnímu soudu doručeno dne 30. 11. 2015. V něm Dlužník uvedl, že s insolvenčním návrhem nesouhlasí, má 50 zaměstnanců a práva a povinnosti jediného akcionáře vykonává Mgr. Knypl jako insolvenční správce PIALIO, s.r.o., do jejíž majetkové podstaty sepsal 100 % akcií vydaných Dlužníkem (insolvenční řízení je vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 93 INS 24377/2011). V létě roku 2015 byla provedena provozní restrukturalizace, jejímž cílem bylo zastavení zadlužování Dlužníka a zajištění vstupu investora do Dlužníka v rámci zpeněžení 100 % akcií vydaných Dlužníkem z majetkové podstaty PIALIO, s.r.o., přičemž termín podání závazných nabídek odkupu akcií byl stanoven na 30. 11. 2015. Vstupu nového investora se dlouhodobě snaží zabránit skupina osob spojená s předchozím vedením Dlužníka, jež podáním insolvenčního návrhu měla v úmyslu zablokovat transakci a způsobit Dlužníkovi škodu. Dlužník insolvenční návrh Věřitele považuje za zjevně nedůvodný a namítl nedostatek aktivní legitimace Věřitele k podání insolvenčního návrhu s tím, že plnění postupitele mělo vady, proto nevznikl nárok na úhradu fakturovaných částek. Upozornil, že postoupení pohledávky mu nebylo oznámeno, a že se Věřitel ani nepokusil své pohledávky na Dlužníkovi vymáhat a hned podal insolvenční návrh. Insolvenční návrh Věřitele považuje za šikanózní a uvádí, že společnost UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., mu prodloužila splatnost provozního financování. Navrhl, aby insolvenční návrh Věřitele byl postupem dle § 128a odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), odmítnut.
Insolvenční soud vyšel z vyjádření účastníků a dále z přístupných informací z internetu a insolvenčního rejstříku a po provedeném dokazování, dospěl k závěru, že Věřitel zneužívá svých práv na úkor Dlužníka a jeho insolvenční návrh dle § 128a odst. 2 písm. c) IZ odmítl.
Insolvenční soud vzal za osvědčené, že Věřitel představuje koncový článek řetězení společností, jeho základní kapitál činí 2.000,-Kč, tvrzenou pohledávku nabyl dne 10. 11. 2015, o čemž Dlužníka nespravil a namísto toho podal insolvenční návrh. Dlužník má základní kapitál ve výši 90.350.000,-Kč, dne 30. 11. 2015 bylo ukončeno téměř půl roku trvající výběrové řízení na prodej akcií jediného akcionáře Dlužníka PIALIO, s.r.o. Dne 26. 11. 2015 byly uzavřeny dodatky ke smlouvě o úvěru a k bankovní záruce tak, že tyto byly prodlouženy. Ohledně nedoplatků odvodů vůči Finančnímu úřadu a Okresní správě sociálního zabezpečení byly uzavřeny splátkové kalendáře. Dlužník vede spor o určení neexistence zástavního práva, jehož zástavou je nemovitost ve vlastnictví Dlužníka, jež zajišťuje závazky ve výši 15.100.000,-Kč sjednané bez souhlasu valné hromady bývalými funkcionáři Dlužníka.
Dále insolvenční soud konstatuje, že insolvenční návrh samotný neobsahuje žádné skutečnosti, z nichž lze usuzovat o jeho odmítnutí pro zjevnou bezdůvodnost, nicméně za účelem zajištění principu rovnosti účastníků před zákonem je nutno vycházet i z vyjádření Dlužníka, jež Dlužník doložil ve lhůtě 7 dnů od podání insolvenčního návrhu. Z něj nelze vzít za osvědčené, že vedle Věřitele stojí další skupina, jež má za cíl Dlužníka poškodit, insolvenční soud však vzal za osvědčené, že Věřitel má určitý zdroj informací, ze kterého informace o tvrzených závazcích Dlužníka získal, přičemž tyto informace byly ke dni podání insolvenčního návrhu zjevně zastaralé, neboť bylo prokázáno prodloužení splatnosti úvěrů ke dni 26. 11. 2015. Insolvenční soud rovněž vycházel i z časové posloupnosti události, z níž se podává, že dne 10. 11. 2015 byla na Věřitele postoupena tvrzená pohledávka za Dlužníkem a dne 25. 11. 2015, aniž by v mezidobí Dlužníka jakkoli kontaktoval, podal na Dlužníka insolvenční návrh. Rovněž i načasování podání insolvenčního návrhu bylo uskutečněno tak, aby bezprostředně předcházelo skončení termínu výběrového řízení pro zájemce o nákup akcií dlužníka dne 30. 11. 2015. Insolvenční soud proto dospěl k závěru, že Věřitel podáním insolvenčního návrhu sledoval poškození Dlužníka a prodloužení nebo zmaření procesu odkupu akcií.
Výrok o nákladech řízení insolvenční soud odůvodnil § 151 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), a dlužníkovi přiznal náhradu nákladů za zastupování advokátem v rozsahu odměny v sazbě 3.100,-Kč podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. c) a 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (advokátní tarif-AT), za dva úkony právní služby (2 x 3.100,-Kč) a dvě náhrady hotových výdajů (2 x 300,-Kč) podle § 13 odst. 3 AT plus DPH ve výši 21 %, celkem 8.228,-Kč.
Výrok o povinnosti zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč odůvodnil insolvenční soud odkazem na § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dle položky 4 c) Sazebníku soudních poplatků.
Toto usnesení napadl Věřitel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním proti všem bodům výroku a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, případně aby ve věci sám rozhodl usnesením, jímž zjistí úpadek Dlužníka.
Rozporuje tvrzení Dlužníka uvedené v jeho vyjádření doručeném insolvenčnímu soudu dne 30. 11. 2015 tím, že Dlužník sám svým věřitelům zasílá žádosti o povolení dlouhodobých splátek, jež odůvodňuje např. nepříznivou ekonomickou situací či záchranou před úpadkem . Namítá nesprávnost závěru Dlužníka o pohledávce Věřitele, neboť Dlužník sám tehdejšímu postupiteli zaslal žádost o povolení dlouhodobých splátek, čímž tuto pohledávku fakticky uznal. Odmítá tvrzení Dlužníka, že výše úplaty za postoupení pohledávky je ryze účelová. Nemůže mu být kladeno k tíži, že se ji snaží domáhat cestou insolvenčního řízení, neboť je téměř dva roky po splatnosti a nesouhlasí s tvrzením Dlužníka o existenci skupiny s ním spojené.
K samotnému odmítnutí jeho insolvenčního návrhu dle § 128a odst. 2 písm. c) IZ uvádí, že insolvenční soud nevyvinul snahu ke zjištění reálných skutečností, ale pouze na základě své libovůle dospěl k prokázaným a osvědčeným skutečnostem, jež jsou ve prospěch Dlužníka. Označuje za pravdivé tvrzení Dlužníka, že mezi ním a Dlužníkem není a nikdy nebyl žádný jiný vztah než z postoupené pohledávky. Odmítá tvrzení Dlužníka a závěr insolvenčního soudu, že by údaje o situaci Dlužníka a jeho dalších závazcích získal jinak než z veřejně dostupných zdrojů a odkazuje přitom na list vlastnictví č. 1895 pro obec a kat. úz. Velvary, na němž jsou tyto údaje o mnohosti věřitelů a jejich pohledávkách uvedeny, a z něhož tyto údaje čerpal. Časová posloupnost jednotlivých úkonů nemůže jít dle názoru Věřitele k jeho tíži, neboť poté, co se jeho právní předchůdce úhrady své pohledávky nedomohl, považoval cestu insolvenčního řízení za nejlepší možnou. Závěrem zpochybňuje závěry insolvenčního soudu o důvodu existence Věřitele, což považuje za neoprávněné, bezdůvodné, tendenční a ke své újmě.
K odvolání Věřitele se vyjádřil Dlužník podáním ze dne 9.3.2016, v němž navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.
Uvádí, že tvrzení o své ekonomické situaci činil v logickém sledu, kdy se snažil svoji situaci stabilizovat prostřednictvím komunikace s věřiteli zasláním žádosti o povolení dlouhodobých splátek, neboť má za to, že fungování společnosti je pro věřitele výhodnější než zahájení insolvenčního řízení. K tvrzení Věřitele, že insolvenční soud neměl pochyb o jeho aktivní legitimaci, Dlužník konstatuje, že ji insolvenční soud nemohl potvrdit, neboť se jí vůbec nezabýval a cituje napadené usnesení. Nesouhlasí s tvrzením Věřitele, že insolvenční soud rozhodoval na základě nepodložených domněnek a vyfabulovaných tvrzení dlužníka a poukazuje na to, že insolvenční soud postupoval správně, když vycházel nejen z insolvenčního návrhu Věřitele, ale i vyjádření Dlužníka, neboť nelze očekávat, že Věřitel bude ve svém návrhu uvádět šikanózní skutečnosti. K Věřitelem předloženému listu vlastnictví č. 1895 Dlužník konstatuje, že přestože tento list vlastnictví obsahuje určité údaje týkající se závazků dlužníka, nepředstavují tyto údaje natolik detailní informace, jaké předkládá Věřitel ve svém insolvenčním návrhu. Dlužník se ztotožňuje se závěry insolvenčního soudu, že pro účely zhodnocení šikanózní povahy insolvenčního návrhu bylo nutné přihlédnout i k časovým souvislostem jednotlivých úkonů činěných Věřitelem a k načasování podání insolvenčního návrhu. Napadené usnesení dle názoru dlužníka nelze považovat za zmatečné nebo nepřezkoumatelné, neboť důvody jeho zmatečnosti a nepřezkoumatelnosti nejsou dány a odkazuje přitom na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. S tvrzením Věřitele, že insolvenční soud neoprávněně a bezdůvodně hodnotil vznik a existenci Věřitele Dlužník nesouhlasí, neboť z rozboru existence Věřitele, který insolvenční soud provedl, lze účelovost založení Věřitele dovozovat. Zkoumání insolvenčního soudu proto Dlužník považuje za důvodné.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že Věřitelovo odvolání je opodstatněno.
Podle § 128a IZ insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je-li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán (odst. 1). Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží, b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu, nebo c) jeho podání insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka.
Citované ustanovení postihuje situace, kdy spor o dlužníkův úpadek nemá být veden proto, že obsah insolvenčního návrhu nebo jeho přílohy dovolují uzavřít, že jde o návrh zjevně bezdůvodný. Od usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 IZ se usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost liší tím, že důvodem pro jeho vydání jsou nikoliv formální, nýbrž obsahové (věcné) vady insolvenčního návrhu. Od usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu se usnesení podle § 128a IZ liší také tím, že věcné důvody, jež by měly za následek zamítnutí insolvenčního návrhu, jsou zcela zjevné již z insolvenčního návrhu samotného. Předpokladem pro postup podle citovaného ustanovení je bezvadný insolvenční návrh. Důvod pro odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128a odst. 2 písm. c) IZ lze očekávat pouze ve zcela jasných a nezpochybnitelných případech, kdy obsah bezvadného insolvenčního návrhu jasně vypovídá o snaze navrhovatele odlišného od dlužníka o zneužití institutu insolvenčního návrhu.
K důvodům odmítnutí insolvenčního návrhu pro jeho zjevnou bezdůvodnost se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sen. zn. 29 NSČR 116/2013 a publikovaného pod čísly 33/2014 a 44/2015 ve Sbírce soudních rozhodnutí stanovisek, v nichž dovodil závěr, že tam, kde se vede spor o šikanózní povahu insolvenčního návrhu mezi insolvenčním navrhovatelem a dlužníkem a je namístě tvrzení o šikaně ve skutkové rovině osvědčit nebo prokázat, není důvod odmítnout insolvenční návrh pro jeho zjevnou bezdůvodnost.
Z insolvenčního spisu plyne, že Věřitel podal dne 25. 11. 2015 insolvenční návrh, v němž řádně označil sebe i svého dlužníka, uvedl tvrzení, z nichž plyne jeho věcná legitimace k podání insolvenčního návrhu, a to na základě Smlouvy o úplatném postoupení pohledávky uzavřené dne 10. 11. 2015 mezi Ing. Karlem Venturou jako postupitelem a Věřitelem jako postupníkem, uvedl lhůtu splatnosti pohledávky, označil další věřitele Dlužníka, jež řádně označil firmou, identifikačním číslem, sídlem, výší jejich pohledávek pramenících z označených smluv, a uvedl lhůtu jejich splatnosti. Insolvenční návrh Věřitele proto lze považovat za bezvadný.
Odvolací soud z takto formulovaného insolvenčního návrhu nedovozuje, že by byl zjevně bezdůvodný. Důvody, pro něž insolvenční soud insolvenční návrh z tohoto důvodu odmítl, plynou teprve z vyjádření Dlužníka doručeného insolvenčnímu soudu dne 30. 11. 2015 (dok. A-9), obsahujícího skutečnosti, z nichž důvody pro své závěry čerpal i insolvenční soud.
Odmítnutí insolvenčního návrhu pro jeho bezdůvodnost, je obdobou zamítnutí insolvenčního návrhu. Ze všech důvodů, pro které lze insolvenční návrh zamítnout, postup podle § 128a IZ předpokládá jen naplnění těch, které jsou zcela zjevné z insolvenčního návrhu samotného bez toho, že by bylo zapotřebí zjišťovat stanoviska ostatních účastníků insolvenčního řízení.
Odvolací soud tak shrnuje, že důvody pro které insolvenční soud odmítl insolvenční návrh pro jeho zjevnou bezdůvodnost, nejsou zjevné z insolvenčního návrhu, a že pokud je získal z vyjádření dlužníka a ze svého dalšího šetření (otázky týkající se okolností založení a existence Věřitele a dále pak načasování podání insolvenčního návrhu s ohledem na odkup akcií jediného akcionáře společnosti PIALIO s.r.o.), pak je třeba se jimi zabývat v rámci insolvenčního řízení při jednání, pokud nebudou naplněny podmínky pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, a dovodit z nich případně důvody pro zamítnutí insolvenčního návrhu.
Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. v celém rozsahu změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Praze dne 6. dubna 2016
JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková