3 VSPH 42/2012-A-24
KSCB 28 INS 3985/2010 3 VSPH 42/2012-A-24
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Jana Vlčková, bytem ve Vítovicích 14 (části obce Hořepník), zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. července 2010, č.j. 28 INS 3985/2010-A-19,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. července 2010, č.j. 28 INS 3985/2010-A-19, se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích (insolvenční soud) zastavil insolvenční řízení s odůvodněním, podle něhož dlužnice podala návrh na povolení oddlužení, který byl zároveň podán jako insolvenční návrh dne 16.4.2010, a že řízení podle § 129 a § 130 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) zastavil poté, co dlužnice vzala svůj insolvenční návrh včetně návrhu na povolení oddlužení zpět.
Toto usnesení dlužnice napadla v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční řízení nezastavuje, neboť insolvenční návrh vzala zpět (zrušila) jen v rozsahu kolonky č. 21 formuláře návrhu na povolení oddlužení, avšak jinak trvá na návrhu na její oddlužení plněním splátkového kalendáře.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.
Podle § 129 InsZ insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu (odst. 1). Věřitel, který vzal zpět insolvenční návrh, jej může pro tutéž pohledávku znovu podat až po 6 měsících, ode dne jeho zpětvzetí. Totéž platí pro osobu, která pohledávku od věřitele nabyla (odst. 2).
Podle § 130 InsZ je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví. Je-li insolvenční návrh vzat zpět až poté, co o něm insolvenční soud rozhodl jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, insolvenční soud rozhodne též o zrušení rozhodnutí (odst. 1). Byl-li insolvenční návrh vzat zpět až po vydání rozhodnutí o úpadku nebo poté, co jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu již nabylo právní moci, insolvenční soud rozhodne, že zpětvzetí insolvenčního návrhu není účinné (odst. 4).
Podle § 41a občanského soudního řádu (o.s.ř.) nestanoví-li zákon jinak, může účastník učinit úkon jen výslovně (odst. 1). Úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem (odst. 4). Měl-li účastník nesprávnou nebo nedostatečnou představu o obsahu procesního úkonu, o jeho předmětu, o druhém účastníku nebo o jiných skutečnostech, které byly pro jím projevenou vůli rozhodující, jde o omyl ve vůli (vnitřní omyl). Neodpovídá-li projev účastníka vůli, kterou chtěl ve skutečnosti vyjádřit, neboť projev došel soudu změněný vlivem prostředků, které účastník k tomu použil, jedná se o omyl v projevu vůle (vnější omyl). V řízení před soudem není podstatné, co účastník zamýšlel projevit, tj. vnitřní omyl, nebo zda nastal rozpor mezi jeho vůlí a projevem vůle, tj. vnější omyl. Rozhodující je, co účastník svým procesním úkonem vyjádřil; šlo-li o projev vůle dostatečně určitý a srozumitelný a jeho účinky v řízení nastaly, nemůže dodatečné zjištění, že účastník řízení jednal v omylu, na těchto procesních účincích nic změnit. Z uvedených důvodů pak právní úprava připouští odvolání procesního úkonu jen tam, kde to jeho povaha připouští, jak tomu je i v případě zpětvzetí žaloby, a za předpokladu, že jeho procesní účinky ještě nenastaly, tj. že takové podání dojde soudu nejpozději s odvolávaným procesním úkonem.
Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat pouze dlužník. V případě, kdy dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). Návrh na povolení oddlužení podle § 391 odst. 3 InsZ lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis (vyhl. č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 InsZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6 (dříve č. 21), jenž v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 3 InsZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují. Třeba zdůraznit, že insolvenční návrh, jímž se insolvenční řízení zahajuje, nelze zaměňovat s návrhem dlužníka na povolení oddlužení, jež představuje dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá.
V podání doručeném insolvenčnímu soudu dne 23.7.2010 dlužnice prohlásila, že ruší insolvenční návrh ve věci oddlužení . Toto podání dlužnice představuje podle svého obsahu zpětvzetí insolvenčního návrhu. Není rozhodující, zda dlužnice při tomto úkonu jednala v omylu vnitřním, nebo vnějším; rozhodující je jen to, co tímto svým procesním úkonem vyjádřila. Její projev byl srozumitelný a určitý, tj. že si nadále nepřeje, aby insolvenční řízení o jejím návrhu probíhalo. Z odvolání dlužnice se podává její mylný úsudek o povaze insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení, o němž se zřejmě (ovšem nesprávně) domnívá, že ho lze projednat a rozhodnout o něm i bez insolvenčního návrhu (tedy mimo insolvenční řízení, bez zjištění jejího úpadku).
Protože dlužnice svůj insolvenční návrh vzala zpět dříve, než o něm bylo jakkoli rozhodnuto, insolvenční soud postupoval správně, když insolvenční řízení podle § 130 odst. 1 InsZ zastavil. Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.
Nad rámec uvedeného považuje odvolací soud za potřebné doplnit, že poté, co rozhodnutí soudu nabude právní moci, nic dlužnici nebrání podat nový insolvenční návrh, v němž však musí uvést rozhodující skutečnosti a náležitosti podle § 103 InsZ. K tomu může využít formuláře návrhu na povolení oddlužení jako formy řešení úpadku zjištěného insolvenčním soudem na základě řádného insolvenčního návrhu.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.
V Praze dne 17. ledna 2012
JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Brožová Eva
KSCB 28 INS 3985/2010 3 VSPH 42/2012-A-24
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Jana Vlčková, bytem ve Vítovicích 14 (části obce Hořepník), zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. července 2010, č.j. 28 INS 3985/2010-A-19,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. července 2010, č.j. 28 INS 3985/2010-A-19, se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích (insolvenční soud) zastavil insolvenční řízení s odůvodněním, podle něhož dlužnice podala návrh na povolení oddlužení, který byl zároveň podán jako insolvenční návrh dne 16.4.2010, a že řízení podle § 129 a § 130 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) zastavil poté, co dlužnice vzala svůj insolvenční návrh včetně návrhu na povolení oddlužení zpět.
Toto usnesení dlužnice napadla v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční řízení nezastavuje, neboť insolvenční návrh vzala zpět (zrušila) jen v rozsahu kolonky č. 21 formuláře návrhu na povolení oddlužení, avšak jinak trvá na návrhu na její oddlužení plněním splátkového kalendáře.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.
Podle § 129 InsZ insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu (odst. 1). Věřitel, který vzal zpět insolvenční návrh, jej může pro tutéž pohledávku znovu podat až po 6 měsících, ode dne jeho zpětvzetí. Totéž platí pro osobu, která pohledávku od věřitele nabyla (odst. 2).
Podle § 130 InsZ je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví. Je-li insolvenční návrh vzat zpět až poté, co o něm insolvenční soud rozhodl jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, insolvenční soud rozhodne též o zrušení rozhodnutí (odst. 1). Byl-li insolvenční návrh vzat zpět až po vydání rozhodnutí o úpadku nebo poté, co jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu již nabylo právní moci, insolvenční soud rozhodne, že zpětvzetí insolvenčního návrhu není účinné (odst. 4).
Podle § 41a občanského soudního řádu (o.s.ř.) nestanoví-li zákon jinak, může účastník učinit úkon jen výslovně (odst. 1). Úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem (odst. 4). Měl-li účastník nesprávnou nebo nedostatečnou představu o obsahu procesního úkonu, o jeho předmětu, o druhém účastníku nebo o jiných skutečnostech, které byly pro jím projevenou vůli rozhodující, jde o omyl ve vůli (vnitřní omyl). Neodpovídá-li projev účastníka vůli, kterou chtěl ve skutečnosti vyjádřit, neboť projev došel soudu změněný vlivem prostředků, které účastník k tomu použil, jedná se o omyl v projevu vůle (vnější omyl). V řízení před soudem není podstatné, co účastník zamýšlel projevit, tj. vnitřní omyl, nebo zda nastal rozpor mezi jeho vůlí a projevem vůle, tj. vnější omyl. Rozhodující je, co účastník svým procesním úkonem vyjádřil; šlo-li o projev vůle dostatečně určitý a srozumitelný a jeho účinky v řízení nastaly, nemůže dodatečné zjištění, že účastník řízení jednal v omylu, na těchto procesních účincích nic změnit. Z uvedených důvodů pak právní úprava připouští odvolání procesního úkonu jen tam, kde to jeho povaha připouští, jak tomu je i v případě zpětvzetí žaloby, a za předpokladu, že jeho procesní účinky ještě nenastaly, tj. že takové podání dojde soudu nejpozději s odvolávaným procesním úkonem.
Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat pouze dlužník. V případě, kdy dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). Návrh na povolení oddlužení podle § 391 odst. 3 InsZ lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis (vyhl. č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 InsZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6 (dříve č. 21), jenž v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 3 InsZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují. Třeba zdůraznit, že insolvenční návrh, jímž se insolvenční řízení zahajuje, nelze zaměňovat s návrhem dlužníka na povolení oddlužení, jež představuje dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá.
V podání doručeném insolvenčnímu soudu dne 23.7.2010 dlužnice prohlásila, že ruší insolvenční návrh ve věci oddlužení . Toto podání dlužnice představuje podle svého obsahu zpětvzetí insolvenčního návrhu. Není rozhodující, zda dlužnice při tomto úkonu jednala v omylu vnitřním, nebo vnějším; rozhodující je jen to, co tímto svým procesním úkonem vyjádřila. Její projev byl srozumitelný a určitý, tj. že si nadále nepřeje, aby insolvenční řízení o jejím návrhu probíhalo. Z odvolání dlužnice se podává její mylný úsudek o povaze insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení, o němž se zřejmě (ovšem nesprávně) domnívá, že ho lze projednat a rozhodnout o něm i bez insolvenčního návrhu (tedy mimo insolvenční řízení, bez zjištění jejího úpadku).
Protože dlužnice svůj insolvenční návrh vzala zpět dříve, než o něm bylo jakkoli rozhodnuto, insolvenční soud postupoval správně, když insolvenční řízení podle § 130 odst. 1 InsZ zastavil. Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.
Nad rámec uvedeného považuje odvolací soud za potřebné doplnit, že poté, co rozhodnutí soudu nabude právní moci, nic dlužnici nebrání podat nový insolvenční návrh, v němž však musí uvést rozhodující skutečnosti a náležitosti podle § 103 InsZ. K tomu může využít formuláře návrhu na povolení oddlužení jako formy řešení úpadku zjištěného insolvenčním soudem na základě řádného insolvenčního návrhu.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.
V Praze dne 17. ledna 2012
JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Brožová Eva