3 VSPH 402/2012-A-14
MSPH 91 INS 1575/2012 3 VSPH 402/2012-A-14
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: INEX CS, a.s. se sídlem v Praze 5, Holečkova 121, IČO 25272292, zahájené k návrhu navrhovatelky: Jana Sobotková, bytem v Náchodě, Nemastova 1328, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.ledna 2012, č.j. MSPH 91 INS 1575/2012-A-6,
takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.ledna 2012, č.j. MSPH 91 INS 1575/2012-A-6, se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh navrhovatelky a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že navrhovatelka podáním, doručeným 24.1.2012, se domáhala zjištění dlužníkova úpadku. V návrhu k vylíčení rozhodujících skutečností k osvědčení dlužníkova úpadku uvedla, že byla u něho zaměstnána na základě pracovní smlouvy a že dlužník od srpna 2011 jí přestal vyplácet sjednanou mzdu na její účet, nýbrž v hotovosti s narůstajícím prodlením, a že pracovní poměr zanikl k 31.12.2011. Uvedla, že ke dni podání insolvenčního návrhu jí dlužník dluží celkem 59.509,--Kč z titulu nevyplacených mezd za měsíce říjen, listopad a prosinec 2011 a odstupného s tím, že mzda byla splatná vždy 15. den měsíce následujícího. Za další věřitele označila pana Wiesnera s pohledávkou 66.893,--Kč, paní Křemenákovou s pohledávkou ve výši 71.178,--Kč, společnost ELEKTRO LAPUNÍK, spol. s r.o. s pohledávkou 65.550,--Kč splatnou 12/2010-2/2011 a Spojovací a upevňovací materiál-Novotný, spol. s r.o. s pohledávkou ve výši 18.697,--Kč splatnou 3-11/2011, a doplnila, že dlužník neodvádí sociální a zdravotní pojištění. Insolvenční soud cituje obsahové náležitosti insolvenčního návrhu § 103 a § 105 a předpoklady úpadku podle § 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dospěl k závěru, že navrhovatelka požadavkům zákona nevyhověla ve vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících dlužníkův úpadek. Označila sice jí známé další dlužníkovy věřitele a výši jejich pohledávek, u některých z nich s termínem splatnosti, avšak neuvedla právní důvod jejich pohledávek, resp. skutečnosti, na nichž se zakládají, a zejména důvody, z nichž vyplývá neschopnost dlužníka své závazky plnit. Nadto vytkl navrhovatelce, že nepřipojila k insolvenčnímu návrhu přihlášku své pohledávky, prokazující její věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu podle § 105 InsZ. Insolvenční soud shrnul, že insolvenční návrh představuje výrazný zásah do majetkové sféry dlužníka, a je proto namístě vyžadovat, aby insolvenční návrh byl perfektní. Na základě výše uvedeného insolvenční soud podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh navrhovatelky odmítl s tím, že doplnění insolvenčního návrhu postupem podle § 43 o.s.ř. zákonná úprava vylučuje. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 146 odst. 3 o.s.ř. při respektování okolnosti, že dlužníkovi žádné náklady v insolvenčním řízení nevznikly.
Toto usnesení napadla navrhovatelka v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že se zjišťuje dlužníkův úpadek. Uvedla, že její mzda za říjen 2011 ve výši 11.985,--Kč byla splatná do 30.11.2011, mzda za listopad 2011 ve výši 12.392,--Kč byla splatná do 31.12.2011 a mzda za prosinec 2011 ve výši 35.132,--Kč byla splatná do 31.1.2012, uvedla, že dlužník má další věřitele, jež řádně označila, uvedla výši jejich pohledávek za dlužníkem a lhůty jejich splatnosti. Uvedla dále pohledávky OSSZ Náchod za dlužníkem z neodvedeného sociálního pojištění s uvedením jejich výše a lhůty splatnosti a uzavřela, že má dlužník závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě jejich splatnosti. K odvolání připojila přihlášku své pohledávky, listinu obsahující okamžité zrušení pracovního poměru věřitele Zbyňka Wiesnera a zástavní smlouvu, z níž plyne pohledávka jednoho v odvolání označených věřitelů zajištěná zástavním právem k nemovitostem dlužníka.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.
Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 InsZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání a aby v něm byli insolvenční navrhovatel a dlužník označeni zde uvedeným způsobem (odstavec 1), musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 InsZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odstavec 2).
Podle § 105 InsZ podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.
Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle § 3 odst. 3 InsZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě insolvence (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ InsZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit (platební neschopnost). Naproti tomu při úpadku předlužením se podmínka mnohosti věřitelů dlužníka neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných; rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku.
Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije. Tato úprava zdůrazňuje odpovědnost osoby podávající insolvenční návrh za jeho úplnost a správnost, a proto s ohledem na uvedenou právní úpravu připuštění možnosti doplňovat v odvolání odmítnutý návrh by popřelo její smysl a cíl. Vady insolvenčního návrhu tak může navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 InsZ, a proto i kdyby navrhovatelka učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.
Nutno zdůraznit, že již se zahájením insolvenčního řízení (§ 101 odst. 1 věta první InsZ) se pojí účinky vymezené v § 109 až § 111 InsZ, které mají závažný dopad do poměrů dlužníka i třetích osob. V té souvislosti Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26.2.2009, sp.zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A, uveřejněném pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zdůraznil, že insolvenční návrh (podaný u věcně příslušného soudu, opatřený úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem-§ 97 InsZ) vyvolává účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení bez zřetele k tomu, že posléze vyjde najevo, že z hlediska obsahových nedostatků jde o návrh neprojednatelný. Riziko škody nebo jiné újmy, jež by mohla vzniknout dlužníku nebo třetím osobám zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu do doby odmítnutí neprojednatelného insolvenčního návrhu, pak snižuje úprava, která brání prodlužování řízení o vadném insolvenčním návrhu tím, že na jedné straně zbavuje insolvenční soud povinnosti odstraňovat vady insolvenčního návrhu, pro které nelze v insolvenčním řízení pokračovat, postupy podle § 43 o.s.ř., na druhé straně zavazuje soud k tomu, aby důsledky plynoucí z neprojednatelnosti insolvenčního návrhu vyvodil (aby insolvenční návrh odmítl) neprodleně, nejpozději však do 7 dnů poté, co byl podán (§ 128 odst. 1 InsZ).
S ohledem na tyto okolnosti soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 InsZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 InsZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 InsZ-jak zdůrazňuje R 91/2009-není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Uvedené platí tím více, že insolvenční zákon výslovně zavádí odlišný režim pro odstraňování vad insolvenčního návrhu na straně jedné (§ 128 odst. 1 InsZ) a pro odstraňování vad týkajících se příloh insolvenčního návrhu na straně druhé (§ 128 odst. 2 InsZ).
Vzhledem k popsané závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, není důvodu formulovat rozdílně požadavky na kvalitu jednotlivých skutkových tvrzení ohledně aktivní legitimace navrhujícího věřitele oproti tvrzením, z nichž se odvíjí posouzení úpadku dlužníka. To mimo jiné znamená, že při tvrzeném úpadku dlužníka insolvencí není zásadního rozdílu v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem.
Uvedené závěry jsou zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, a to jak s výše cit. R 91/2009, tak se závěry usnesení ze dne 20.5.2010, sen.zn. 29 NSČR 22/2009, uveřejněného pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí, podle nichž v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují. Shodně již v usnesení ze dne 27.1.2010, sen.zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněném pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.
V takto ustaveném judikatorním rámci pak Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21.12.2011, sp.zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011-A-20, uveřejněném pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil, že věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive že neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 InsZ, přitom nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.
Z uvedeného vyplývá, že je-li tvrzen úpadek dlužníka ve formě insolvence, pak osoba či osoby dalšího věřitele dlužníka musí být v insolvenčním návrhu přesně označeny a jejich pohledávky musí být údajem o jejich výši a splatnosti náležitě identifikovány s tím, že současně se musí z konkrétních skutečností uvedených v návrhu podávat závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek).
Z insolvenčního spisu plyne, že navrhovatelka podala insolvenční návrh, v němž uvedla, že má za dlužníkem pohledávku z pracovního poměru, který zanikl k 31.12.2011, ve výši celkem 59.509,--Kč za měsíce říjen (ve výši 11.985,--Kč), listopad (ve výši 12.392,--Kč) a prosinec 2011 (ve výši 35.132,--Kč) splatných vždy do 15. dne měsíce následujícího po měsíci, za který pohledávka ze mzdy vznikla, že další četné závazky po lhůtě splatnosti má dlužník vůči zaměstnancům Zbyňku Wiesnerovi ve výši 66.893,--Kč, Jitce Křemenákové ve výši 71.178,--Kč a vůči společnosti ELEKTRO LAPUNÍK, spol. s r.o. s pohledávkou 65.550,--Kč splatnou 12/2010-2/2011 a vůči společnosti Spojovací a upevňovací materiál-Novotný, spol. s r.o. ve výši 18.697,--Kč se lhůtou splatnosti 03-11/2011, aniž by zároveň uvedla adresy těchto věřitelů a konkrétní důvody vzniku jejich pohledávek. Dále navrhovatelka doplnila, že dlužník neodvádí sociální a zdravotní pojištění vyměřené z dlužných částek roku 2010, a uzavřela, že dlužník má více závazků déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit, aniž by upřesnila, v čem spočívá dlužníkova platební neschopnost. K návrhu navrhovatelka nepřipojila přihlášku své pohledávky.
Na základě takovýchto tvrzení lze přijmout závěr, že navrhovatelka uvedla v insolvenčním návrhu dostatečná tvrzení ke své pohledávce, jejichž doložením by osvědčila svou věcnou legitimaci podle § 105 InsZ, avšak insolvenční návrh postrádá jako součást vylíčení okolností osvědčujících úpadek dlužníka konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužnice, tj. jejich označení nejen jménem a příjmením u fyzické osoby nepodnikatele a dále identifikačním číslem u fyzické osoby podnikatele, resp. názvem nebo obchodní firmou a identifikačním číslem u právnické osoby, ale také adresou bydliště nebo sídla u fyzických osob nebo sídla u právnických osob, jak vyplývá i ze závěrů výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 44/2012 Sbírky rozhodnutí a stanovisek.
Za takové situace je pojmově vyloučeno uvažovat o naplnění podmínky platební neschopnosti dlužníka dle § 3 odst. 1 písm. c) InsZ, když ta se připíná teprve ke skutečnostem svědčícím o naplnění podmínek úpadku dle § 3 odst. 1 písm. a) a b) InsZ, jež v daném případě absentují. Tvrzení obsažená v insolvenčním návrhu věřitele přitom zjevně nenaplňují ani skutkovou podstatu úpadku ve formě předlužení dle § 3 odst. 3 InsZ, když navrhovatel neuvedl ničeho o celkových majetkových poměrech dlužníka, tedy o hodnotě jeho majetku.
Nelze zaměňovat požadavky na vylíčení rozhodujících skutečností v návrhu na zahájení insolvenčního řízení s pravidly důkazního řízení. Aby mohly být právně významné skutečnosti předmětem osvědčení či dokazování-lhostejno přitom, o kterých skutečnostech je soud povinen provádět i důkazy účastníky nenavržené-musí tu být úplná a dostatečně konkrétní skutková tvrzení o skutečnostech, jež naplňují skutkovou podstatu úpadku, obsažená v insolvenčním návrhu, neboť jakkoli § 86 InsZ ukládá insolvenčnímu soudu provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku, než byly účastníky navrhovány, jde o projev vyšetřovací zásady, jejíž aplikace však neznamená povinnost insolvenčního soudu pátrat po skutečnostech, které mají (mohou) být dokazovány. Není-li tu bezvadný insolvenční návrh, nesmí insolvenční soud činit žádné další úkony (ani vyzývat navrhovatele k odstranění vad návrhu) a je povinen podle § 128 odst. 1 InsZ neprodleně insolvenční návrh odmítnout.
Navrhující věřitel nemá-na rozdíl od dlužníka-právní povinnost podat insolvenční návrh a nemá ani právní nárok na insolvenční návrh. Jestliže navrhující věřitel nemá dostatečné a věrohodné informace o dalších dlužníkových věřitelích, o jejich déle splatných pohledávkách, o dlužníkově platební neschopnosti či dalších okolnostech, jež o dlužníkově úpadku ve formě insolvence nebo ve formě předlužení svědčí, pak není nikterak opodstatněno, aby se zjištění jeho úpadku insolvenčním návrhem domáhal.
Insolvenční navrhovatel-věřitel nese sám ve svých poměrech následky svého rozhodnutí podat insolvenční návrh na dlužníka, o jehož věřitelích a majetku nemá dostatečné informace, nebo pokud k podání takového návrhu není vybaven nepochybnou věcnou legitimací.
V napadeném usnesení insolvenční soud uvedl svá zjištění vyplývající z insolvenčního návrhu a řádně prezentoval svůj právní závěr o neprojednatelnosti insolvenčního návrhu založeném na zjištění, že navrhovatelka neuvedla rozhodné skutečnosti, jež by o tvrzeném úpadku dlužníka svědčily, tj. že neobsahuje povinná tvrzení způsobilá (doložená listinami) osvědčit dlužníkův úpadek.
Odvolací soud proto shodně s insolvenčním soudem dospěl k závěru, že insolvenční návrh je neprojednatelný a protože jeho nedostatky nelze odstranit postupem podle § 43 o.s.ř., správně jej insolvenční soud odmítl bez dalšího. Okolnost, že navrhovatelka teprve v odvolání doplnila svůj insolvenční návrh, nemá, jak vysvětleno shora, na správnost závěrů insolvenčního soudu vliv.
Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil včetně po věcné stránce správného výroku o náhradě nákladů řízení.
Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. při respektování okolnosti, že dlužníkovi žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze do dvou měsíců od jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.
V Praze dne 14. června 2012
JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová
MSPH 91 INS 1575/2012 3 VSPH 402/2012-A-14
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: INEX CS, a.s. se sídlem v Praze 5, Holečkova 121, IČO 25272292, zahájené k návrhu navrhovatelky: Jana Sobotková, bytem v Náchodě, Nemastova 1328, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.ledna 2012, č.j. MSPH 91 INS 1575/2012-A-6,
takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.ledna 2012, č.j. MSPH 91 INS 1575/2012-A-6, se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh navrhovatelky a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že navrhovatelka podáním, doručeným 24.1.2012, se domáhala zjištění dlužníkova úpadku. V návrhu k vylíčení rozhodujících skutečností k osvědčení dlužníkova úpadku uvedla, že byla u něho zaměstnána na základě pracovní smlouvy a že dlužník od srpna 2011 jí přestal vyplácet sjednanou mzdu na její účet, nýbrž v hotovosti s narůstajícím prodlením, a že pracovní poměr zanikl k 31.12.2011. Uvedla, že ke dni podání insolvenčního návrhu jí dlužník dluží celkem 59.509,--Kč z titulu nevyplacených mezd za měsíce říjen, listopad a prosinec 2011 a odstupného s tím, že mzda byla splatná vždy 15. den měsíce následujícího. Za další věřitele označila pana Wiesnera s pohledávkou 66.893,--Kč, paní Křemenákovou s pohledávkou ve výši 71.178,--Kč, společnost ELEKTRO LAPUNÍK, spol. s r.o. s pohledávkou 65.550,--Kč splatnou 12/2010-2/2011 a Spojovací a upevňovací materiál-Novotný, spol. s r.o. s pohledávkou ve výši 18.697,--Kč splatnou 3-11/2011, a doplnila, že dlužník neodvádí sociální a zdravotní pojištění. Insolvenční soud cituje obsahové náležitosti insolvenčního návrhu § 103 a § 105 a předpoklady úpadku podle § 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dospěl k závěru, že navrhovatelka požadavkům zákona nevyhověla ve vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících dlužníkův úpadek. Označila sice jí známé další dlužníkovy věřitele a výši jejich pohledávek, u některých z nich s termínem splatnosti, avšak neuvedla právní důvod jejich pohledávek, resp. skutečnosti, na nichž se zakládají, a zejména důvody, z nichž vyplývá neschopnost dlužníka své závazky plnit. Nadto vytkl navrhovatelce, že nepřipojila k insolvenčnímu návrhu přihlášku své pohledávky, prokazující její věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu podle § 105 InsZ. Insolvenční soud shrnul, že insolvenční návrh představuje výrazný zásah do majetkové sféry dlužníka, a je proto namístě vyžadovat, aby insolvenční návrh byl perfektní. Na základě výše uvedeného insolvenční soud podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh navrhovatelky odmítl s tím, že doplnění insolvenčního návrhu postupem podle § 43 o.s.ř. zákonná úprava vylučuje. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 146 odst. 3 o.s.ř. při respektování okolnosti, že dlužníkovi žádné náklady v insolvenčním řízení nevznikly.
Toto usnesení napadla navrhovatelka v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že se zjišťuje dlužníkův úpadek. Uvedla, že její mzda za říjen 2011 ve výši 11.985,--Kč byla splatná do 30.11.2011, mzda za listopad 2011 ve výši 12.392,--Kč byla splatná do 31.12.2011 a mzda za prosinec 2011 ve výši 35.132,--Kč byla splatná do 31.1.2012, uvedla, že dlužník má další věřitele, jež řádně označila, uvedla výši jejich pohledávek za dlužníkem a lhůty jejich splatnosti. Uvedla dále pohledávky OSSZ Náchod za dlužníkem z neodvedeného sociálního pojištění s uvedením jejich výše a lhůty splatnosti a uzavřela, že má dlužník závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě jejich splatnosti. K odvolání připojila přihlášku své pohledávky, listinu obsahující okamžité zrušení pracovního poměru věřitele Zbyňka Wiesnera a zástavní smlouvu, z níž plyne pohledávka jednoho v odvolání označených věřitelů zajištěná zástavním právem k nemovitostem dlužníka.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.
Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 InsZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání a aby v něm byli insolvenční navrhovatel a dlužník označeni zde uvedeným způsobem (odstavec 1), musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 InsZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odstavec 2).
Podle § 105 InsZ podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.
Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle § 3 odst. 3 InsZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě insolvence (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ InsZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit (platební neschopnost). Naproti tomu při úpadku předlužením se podmínka mnohosti věřitelů dlužníka neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných; rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku.
Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije. Tato úprava zdůrazňuje odpovědnost osoby podávající insolvenční návrh za jeho úplnost a správnost, a proto s ohledem na uvedenou právní úpravu připuštění možnosti doplňovat v odvolání odmítnutý návrh by popřelo její smysl a cíl. Vady insolvenčního návrhu tak může navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 InsZ, a proto i kdyby navrhovatelka učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.
Nutno zdůraznit, že již se zahájením insolvenčního řízení (§ 101 odst. 1 věta první InsZ) se pojí účinky vymezené v § 109 až § 111 InsZ, které mají závažný dopad do poměrů dlužníka i třetích osob. V té souvislosti Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26.2.2009, sp.zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A, uveřejněném pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zdůraznil, že insolvenční návrh (podaný u věcně příslušného soudu, opatřený úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem-§ 97 InsZ) vyvolává účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení bez zřetele k tomu, že posléze vyjde najevo, že z hlediska obsahových nedostatků jde o návrh neprojednatelný. Riziko škody nebo jiné újmy, jež by mohla vzniknout dlužníku nebo třetím osobám zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu do doby odmítnutí neprojednatelného insolvenčního návrhu, pak snižuje úprava, která brání prodlužování řízení o vadném insolvenčním návrhu tím, že na jedné straně zbavuje insolvenční soud povinnosti odstraňovat vady insolvenčního návrhu, pro které nelze v insolvenčním řízení pokračovat, postupy podle § 43 o.s.ř., na druhé straně zavazuje soud k tomu, aby důsledky plynoucí z neprojednatelnosti insolvenčního návrhu vyvodil (aby insolvenční návrh odmítl) neprodleně, nejpozději však do 7 dnů poté, co byl podán (§ 128 odst. 1 InsZ).
S ohledem na tyto okolnosti soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 InsZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 InsZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 InsZ-jak zdůrazňuje R 91/2009-není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Uvedené platí tím více, že insolvenční zákon výslovně zavádí odlišný režim pro odstraňování vad insolvenčního návrhu na straně jedné (§ 128 odst. 1 InsZ) a pro odstraňování vad týkajících se příloh insolvenčního návrhu na straně druhé (§ 128 odst. 2 InsZ).
Vzhledem k popsané závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, není důvodu formulovat rozdílně požadavky na kvalitu jednotlivých skutkových tvrzení ohledně aktivní legitimace navrhujícího věřitele oproti tvrzením, z nichž se odvíjí posouzení úpadku dlužníka. To mimo jiné znamená, že při tvrzeném úpadku dlužníka insolvencí není zásadního rozdílu v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem.
Uvedené závěry jsou zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, a to jak s výše cit. R 91/2009, tak se závěry usnesení ze dne 20.5.2010, sen.zn. 29 NSČR 22/2009, uveřejněného pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí, podle nichž v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují. Shodně již v usnesení ze dne 27.1.2010, sen.zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněném pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.
V takto ustaveném judikatorním rámci pak Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21.12.2011, sp.zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011-A-20, uveřejněném pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil, že věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive že neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 InsZ, přitom nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.
Z uvedeného vyplývá, že je-li tvrzen úpadek dlužníka ve formě insolvence, pak osoba či osoby dalšího věřitele dlužníka musí být v insolvenčním návrhu přesně označeny a jejich pohledávky musí být údajem o jejich výši a splatnosti náležitě identifikovány s tím, že současně se musí z konkrétních skutečností uvedených v návrhu podávat závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek).
Z insolvenčního spisu plyne, že navrhovatelka podala insolvenční návrh, v němž uvedla, že má za dlužníkem pohledávku z pracovního poměru, který zanikl k 31.12.2011, ve výši celkem 59.509,--Kč za měsíce říjen (ve výši 11.985,--Kč), listopad (ve výši 12.392,--Kč) a prosinec 2011 (ve výši 35.132,--Kč) splatných vždy do 15. dne měsíce následujícího po měsíci, za který pohledávka ze mzdy vznikla, že další četné závazky po lhůtě splatnosti má dlužník vůči zaměstnancům Zbyňku Wiesnerovi ve výši 66.893,--Kč, Jitce Křemenákové ve výši 71.178,--Kč a vůči společnosti ELEKTRO LAPUNÍK, spol. s r.o. s pohledávkou 65.550,--Kč splatnou 12/2010-2/2011 a vůči společnosti Spojovací a upevňovací materiál-Novotný, spol. s r.o. ve výši 18.697,--Kč se lhůtou splatnosti 03-11/2011, aniž by zároveň uvedla adresy těchto věřitelů a konkrétní důvody vzniku jejich pohledávek. Dále navrhovatelka doplnila, že dlužník neodvádí sociální a zdravotní pojištění vyměřené z dlužných částek roku 2010, a uzavřela, že dlužník má více závazků déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit, aniž by upřesnila, v čem spočívá dlužníkova platební neschopnost. K návrhu navrhovatelka nepřipojila přihlášku své pohledávky.
Na základě takovýchto tvrzení lze přijmout závěr, že navrhovatelka uvedla v insolvenčním návrhu dostatečná tvrzení ke své pohledávce, jejichž doložením by osvědčila svou věcnou legitimaci podle § 105 InsZ, avšak insolvenční návrh postrádá jako součást vylíčení okolností osvědčujících úpadek dlužníka konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužnice, tj. jejich označení nejen jménem a příjmením u fyzické osoby nepodnikatele a dále identifikačním číslem u fyzické osoby podnikatele, resp. názvem nebo obchodní firmou a identifikačním číslem u právnické osoby, ale také adresou bydliště nebo sídla u fyzických osob nebo sídla u právnických osob, jak vyplývá i ze závěrů výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 44/2012 Sbírky rozhodnutí a stanovisek.
Za takové situace je pojmově vyloučeno uvažovat o naplnění podmínky platební neschopnosti dlužníka dle § 3 odst. 1 písm. c) InsZ, když ta se připíná teprve ke skutečnostem svědčícím o naplnění podmínek úpadku dle § 3 odst. 1 písm. a) a b) InsZ, jež v daném případě absentují. Tvrzení obsažená v insolvenčním návrhu věřitele přitom zjevně nenaplňují ani skutkovou podstatu úpadku ve formě předlužení dle § 3 odst. 3 InsZ, když navrhovatel neuvedl ničeho o celkových majetkových poměrech dlužníka, tedy o hodnotě jeho majetku.
Nelze zaměňovat požadavky na vylíčení rozhodujících skutečností v návrhu na zahájení insolvenčního řízení s pravidly důkazního řízení. Aby mohly být právně významné skutečnosti předmětem osvědčení či dokazování-lhostejno přitom, o kterých skutečnostech je soud povinen provádět i důkazy účastníky nenavržené-musí tu být úplná a dostatečně konkrétní skutková tvrzení o skutečnostech, jež naplňují skutkovou podstatu úpadku, obsažená v insolvenčním návrhu, neboť jakkoli § 86 InsZ ukládá insolvenčnímu soudu provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku, než byly účastníky navrhovány, jde o projev vyšetřovací zásady, jejíž aplikace však neznamená povinnost insolvenčního soudu pátrat po skutečnostech, které mají (mohou) být dokazovány. Není-li tu bezvadný insolvenční návrh, nesmí insolvenční soud činit žádné další úkony (ani vyzývat navrhovatele k odstranění vad návrhu) a je povinen podle § 128 odst. 1 InsZ neprodleně insolvenční návrh odmítnout.
Navrhující věřitel nemá-na rozdíl od dlužníka-právní povinnost podat insolvenční návrh a nemá ani právní nárok na insolvenční návrh. Jestliže navrhující věřitel nemá dostatečné a věrohodné informace o dalších dlužníkových věřitelích, o jejich déle splatných pohledávkách, o dlužníkově platební neschopnosti či dalších okolnostech, jež o dlužníkově úpadku ve formě insolvence nebo ve formě předlužení svědčí, pak není nikterak opodstatněno, aby se zjištění jeho úpadku insolvenčním návrhem domáhal.
Insolvenční navrhovatel-věřitel nese sám ve svých poměrech následky svého rozhodnutí podat insolvenční návrh na dlužníka, o jehož věřitelích a majetku nemá dostatečné informace, nebo pokud k podání takového návrhu není vybaven nepochybnou věcnou legitimací.
V napadeném usnesení insolvenční soud uvedl svá zjištění vyplývající z insolvenčního návrhu a řádně prezentoval svůj právní závěr o neprojednatelnosti insolvenčního návrhu založeném na zjištění, že navrhovatelka neuvedla rozhodné skutečnosti, jež by o tvrzeném úpadku dlužníka svědčily, tj. že neobsahuje povinná tvrzení způsobilá (doložená listinami) osvědčit dlužníkův úpadek.
Odvolací soud proto shodně s insolvenčním soudem dospěl k závěru, že insolvenční návrh je neprojednatelný a protože jeho nedostatky nelze odstranit postupem podle § 43 o.s.ř., správně jej insolvenční soud odmítl bez dalšího. Okolnost, že navrhovatelka teprve v odvolání doplnila svůj insolvenční návrh, nemá, jak vysvětleno shora, na správnost závěrů insolvenčního soudu vliv.
Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil včetně po věcné stránce správného výroku o náhradě nákladů řízení.
Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. při respektování okolnosti, že dlužníkovi žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze do dvou měsíců od jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.
V Praze dne 14. června 2012
JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová