3 VSPH 1663/2025-A-132
č. j. KSHK 45 INS 1227/2024 3 VSPH 1663/2025-A-132
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vaňouse a soudkyň Mgr. Ivany Mlejnkové a Mgr. Věry Modlitbové, v insolvenční věci dlužníka: anonymizovano anonymizovano , narozený anonymizovano , IČO 49350919 bytem Janského 2372/87, 155 00 Praha 5 zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Utěšeným sídlem nám. Míru 341/15, 120 00 Praha 2 o insolvenčním návrhu věřitele: Gomanold, a.s., IČO 27931536 sídlem Tusarova 791/31, Holešovice, 170 00 Praha 7 zastoupený advokátem Mgr. Petrem Maierem sídlem Karlovo náměstí 288/17, 120 00 Praha 2 o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. září 2025, č. j. KSHK 45 INS 1227/2024-A-121,
takto: I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. září 2025, č. j. KSHK 45 INS 1227/2024-A-121, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Nařizuje se, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce.
Odůvodnění: 1. Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (dále jen insolvenční soud nebo též jen soud ) zamítl insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu věřitele Gomanold, a.s. (dále též jen navrhovatel ) /bod I. výroku/, uložil povinnost navrhovateli zaplatit dlužníkovi anonymizovano Malečkovi (dále jen dlužník ) na náhradě nákladů řízení 62 426,32 Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále jen DPH ), a to do 3 dnů od právní moci napadeného usnesení (bod II. výroku) a rozhodl, že dlužníkovi se právo na náhradu nákladů řízení ve výši 9 808,68 Kč včetně DPH nepřiznává (bod III. výroku). 2. Jde v pořadí již o druhé rozhodnutí insolvenčního soudu ve věci samé, když jeho v pořadí první usnesením ze dne 27. 11. 2024 (A-78) /dále jen první usnesení /, jímž zjistil úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs, zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 2. 2025, č. j. KSHK 45 INS 1227/2024, 3 VSPH 37/2025-A-87 (dále jen kasační rozhodnutí ) v bodech I. až XII. výroku, a věc v tomto rozsahu vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 3. V odůvodnění insolvenční soud uvedl zejména, že: [1] Dne 24. 1. 2024 podal navrhovatel insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Zahájení insolvenčního řízení bylo oznámeno vyhláškou ze dne 24. 1. 2024 (A-4). [2] Insolvenční soud prvním usnesením mimo jiné zjistil úpadek dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs (bod I. a II. výroku) a ustanovil insolvenčního správce Mgr. Ing. Ivonu
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. Miechovou (dále jen správkyně ) do funkce (bod III. výroku), přičemž k uvedenému rozhodnutí dospěl insolvenční soud na základě níže popsaného průběhu insolvenčního řízení: 1/ V insolvenčním návrhu navrhovatel tvrdil, že má za dlužníkem splatnou vykonatelnou pohledávku z úvěrových smluv ve výši 70 951 588,97 Kč spolu s úrokem ve výši 7,62 % p. a. za období 4. 11. 2020 do 15. 9. 2021 ve výši 645 469,47 Kč, s úrokem ve výši 7,62 % p. a. z částky 70 951 588,97 Kč od 16. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 20 % p. a. z částky 3 225 071 Kč od 16. 12. 2021 do 31. 12. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 20 % p. a. z částky 70 951 588,97 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 150 000 Kč (50 000 Kč dle čl. 12 každé z úvěrových smluv), s dlužnými poplatky za měsíce listopad 2020 až září 2021 ve výši 8 700 Kč a s poplatky za měsíce říjen 2021 až březen 2027 (do měsíce předepsané poslední splátky) ve výši 59 400 Kč, k níž zejména uvedl, že jeho právní předchůdce (Raiffeisenbank a.s., IČO 49240901, resp. její právní předchůdce Equa bank, a.s., IČO 4711612, která zanikla fúzí se společností Raiffeisenbank, a.s., a jejíž jmění, stejně jako veškerá práva a povinnosti přešly touto fúzí na společnost Raiffeisenbank, a.s., dále též jen předchůdce navrhovatele ) uzavřela s dlužníkem, jako fyzickou podnikající osobou: -dne 31. 10. 2014 smlouvu o úvěru reg. č. 173/2014 (dále jen úvěrová smlouva 1 ), na jejímž základě byl dlužníkovi poskytnut úvěr (dále jen úvěr 1 ) ve výši 65 000 000 Kč; -dne 19. 6. 2017 smlouvu o úvěru reg. č. 0129/2017 (dále jen úvěrová smlouva 2 ), na jejímž základě poskytla dlužníkovi úvěr (dále jen úvěr 2 ) ve výši 6 000 000 Kč; -dne 25. 5. 2018 smlouvu o úvěru reg. č. 0096/2018 (dále jen úvěrová smlouva 3 ), na jejímž základě byl dlužníkovi poskytnut úvěr (dále jen úvěr 3 ) ve výši 5 185 000 Kč. 2/ Nedílnou součástí úvěrových smluv jsou mj. Všeobecné obchodní podmínky Equa bank a.s., pro fyzické osoby podnikatele a právnické osoby a produktové obchodní podmínky Equa bank a.s., pro poskytování podnikatelských úvěrů. 3/ Předchůdce navrhovatele uzavřel s dlužníkem Dohodu o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu, ve formě notářského zápisu NZ 146/2021, N 120/2021 sepsaného dne 14. 4. 2021 JUDr. Evou Krejcarovou, notářkou se sídlem v Praze (dále jen notářský zápis ). Zde dlužník mimo jiné potvrdil uzavření úvěrových smluv a prohlásil za nesporné, že celková výše dluhu z těchto smluv činí k datu sepisu notářského zápisu částku 70 951 588,97 Kč (z úvěrové smlouvy 1 dluh činí 59 821 618,95 Kč, z úvěrové smlouvy 2 dluh činí 5 802 986,26 Kč, z úvěrové smlouvy 3 dluh činí 5 326 983,76 Kč). Dlužník se zavázal svůj dluh uhradit nejpozději do 15. 3. 2027, přičemž jistinu dluhu se dlužník zavázal splácet ve formě pravidelných čtvrtletních splátek, počínaje měsícem prosinec 2021 a konče měsícem březen 2027, a to vždy k 15. dni v měsíci březnu, červnu, září a prosinci. Poslední splátka byla splatná k 15. 3. 2027, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení kterékoliv splátky s tím, že věřitel má právo požadovat po dlužníkovi splacení celé zbylé dlužné částky s veškerým příslušenstvím. Strany dále dohodly, že poplatek za správu úvěru ve výši 300 Kč měsíčně za období listopad 2020 až září 2021, v celkové výši 3 300 Kč, bude splatný dne 15. 10. 2021; další měsíční poplatky za správu úvěrů ve výši 300 Kč budou splatné počínaje měsícem říjen 2021 vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, a to do 30. 3. 2027. Rovněž byla dohodnuta úroková sazba, úrok z prodlení se splácením dluhu a smluvní pokuta. 4/ Dlužník ke dni 15. 10. 2021 řádně neuhradil splatný úrok, za období 4. 11. 2020 až 15. 9. 2021, ani úrok a poplatky, když uhradil pouze částku 1 553 747,08 Kč, která byla použita na úhradu úroku za období 4. 11. 2020 až 15. 9. 2021. Nebyly uhrazeny ani další platby dle úvěrových smluv ve spojení s notářským zápisem splatné ke dni 31. 10. 2021 v případě úroku a poplatku, resp. 15. 12. 2021 v případě splátek. Dne 22. 11. 2021 byl dlužník vyzván k úhradě všech do té doby splatných dluhů s upozorněním na možné následky neuposlechnutí výzvy. Jelikož dlužník k výzvě svůj dluh neplnil a neuhradil ani splátku splatnou dne 15. 12. 2021,
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. oznámil dne 20. 12. 2021 předchůdce navrhovatele zesplatnění úvěru s tím, že požaduje uhrazení celého dluhu s veškerým příslušenstvím nejpozději do 31. 12. 2021. Oznámení o zesplatnění úvěru bylo dlužníkovi doručeno dne 21. 12. 2021. 5/ Jelikož dlužník dluh neuhradil, podal dne 23. 3. 2022 předchůdce navrhovatele návrh na zahájení exekučního řízení k vymožení pohledávek vyplývajících z úvěrových smluv. Exekuční řízení je vedeno exekutorem JUDr. Filipem Exnerem pod sp. zn. 151 EX 139/2022. V rámci exekučního řízení podal dlužník návrh na zastavení exekuce, přičemž usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 1. 2023, sp. zn. 36 EXE 706/2022, byl návrh zamítnut a v rámci odvolacího řízení toto usnesení potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 8. 2023, č. j. 55 Co 133/2023-656. 6/ Pohledávky z úvěrových smluv byly na navrhovatele postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek č. SPP/WO_SA/102023/49350919/509 ze dne 31. 10. 2023 (dále jen Smlouva o postoupení pohledávek ). Postoupení pohledávek bylo dlužníkovi oznámeno dne 1. 11. 2023, téhož dne bylo oznámení odesláno dlužníkovi do jeho datové schrány. 7/ Pohledávka navrhovatele je zároveň zajištěna mimo jiné zástavním právem k nemovitým věcem ve vlastnictví dlužníka v katastrálním území Troskovice, obec Troskovice, zapsaným na LV č. 29 a č. 356. Navrhovatel zároveň s insolvenčním návrhem svou pohledávku přihlásil (přihláška pohledávky je evidována pod P1). 8/ Jako další věřitele navrhovatel v insolvenčním návrhu označil: -Karla Chládka s pohledávkou ve výši 1 662 655 Kč spolu s příslušenstvím, úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 1 662 655 Kč od 27. 9. 2019 do zaplacení a náhradou nákladů nalézacího řízení ve výši 148 025,30 Kč z titulu neuhrazené faktury za provedení díla-dluh je více než 3 měsíce po splatnosti; O tomto dluhu bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 6. 2022, č. j. 4 C 414/2021-58 a dluh v aktuální výši 3 034 240,50 Kč je exekučně vymáhán exekutorem Mgr. Pavlem Preusem, Exekutorský úřad Praha 8 pod sp. zn. 28596/22. -ČEZ Prodej, a.s., IČO 27232433 s pohledávkou ve výši 620 579,06 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných úhrad za elektřinu; dluh je rovněž více než 3 měsíce po splatnosti a je vymáhán věřitelem v rámci soudního řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 5 sp. zn. 24 C 62/2023. -Exekutory JUDr. Filipa Exnera, exekutorský úřad Praha 7, a Mgr. Pavla Preuse, exekutorský úřad Praha 8. 9/ Dlužník navrhoval zamítnutí insolvenčního návrhu navrhovatele, s nímž nesouhlasil, neboť v důsledku účinků probíhajícího řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 0 Nc 7504/2023 (dále jen řízení 0 Nc 7504/2023 ) o pozastavení vymáhání jednotlivých nároků podle směrnice 2019/1023/EU (pozn. soudu- Směrnice o preventivní restrukturalizaci ), při nutnosti respektování tzv. užitečného účinku uvedené směrnice, není možné v insolvenčním řízení pokračovat. Dlužník není v úpadku, neboť jeho závazky nejsou splatné, protože jsou předmětem řízení 0 NC 7504/2023, v důsledku čehož nemohou být splatné ani vymahatelné a rovněž jejich vymáhání v rámci exekučního řízení je v rozporu s ustanoveními přímo účinné směrnice a nemohly tak vůči dlužníkovi vzniknout jakékoli pohledávky z uvedených exekučních řízení. Do skončení tohoto řízení nemůže být ani pokračováno v insolvenčním řízení, zejména pak nemůže dojít k vydání rozhodnutí o úpadku, a zároveň jakýkoli procesní úkon soudu či jiného orgánu veřejné moci ČR, jenž nerespektuje účinky výše uvedeného řízení 0 Nc 7504/2023 či ustanovení přímo účinné směrnice č. 2019/1023/EU Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. 6. 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. a insolvenci, (dále jen směrnice 2019/1023/EU ) zakládá odpovědnost České republiky za porušení práva Evropské unie. Dlužník také uvedl, že jeho majetek je v hodnotě cca 450 000 000 Kč, obsahuje desítky tisíc položek movitého, nemovitého majetku i pohledávek, není tak možné předložit soudu k jeho výzvě seznamy majetku, navíc se během každého dne musí několik hodin starat o údržbu uvedeného majetku, dalších několik hodin denně si zajišťovat obživu a dalších několik hodin denně se starat o svou nemohoucí matku a jejího druha, žádal proto o prodloužení lhůty na 365 dní. S odkazem na nejednoznačnost a nesrozumitelnost usnesení MSPH 57 INS 1227/2024-A-8 se nezabýval možností podat návrh na povolení oddlužení, neboť tím, že toto usnesení neobsahuje jednoznačnou a srozumitelnou identifikaci právního předpisu, nemůže s ním být spojen žádný právní účinek. Podal návrh na pozastavení vymáhání jednotlivých nároků podle přímo účinného čl. 6 odst. 1 směrnice 2019/1023/EU, jinak řešeno návrh na moratorium na vymáhání individuálních nároků věřitelů uvedených v tomto návrhu a v jeho doplnění, přičemž po dobu trvání moratoria nelze vydat rozhodnutí o úpadku stejně jako po dobu, kdy je vedení řízení o návrhu na takové moratorium, jak vyplývá z odst. 2 čl. 7 směrnice 2019/1023/EU, vede k oddlužení zahájení insolvenčního řízení, které by mohlo skončit likvidací dlužníka . 10/ Navrhovatel na to reagoval mimo jiné tak, že závěr dlužníka, že podaným návrhem měl způsobit přerušení práva věřitelů vymáhat jejich pohledávky, je zcela nesprávný. Dlužník nezahájil proces restrukturalizace svých pohledávek, kdy takovýto návrh ani nebyl v dané době oprávněn podat. Směrnice 2019/1023/EU byla transponována do českého právního řádu zákonem č. 284/2023 Sb., o preventivní restrukturalizaci. Působnost tohoto zákona je však vztažena pouze na obchodní korporace, kterou dlužník není. Předpokladem pro přímý účinek směrnice je její bezpodmínečnost. Podle čl. 1 odst. 1 písm. a) směrnice stanoví pravidla týkající se rámců preventivní restrukturalizace, jež jsou k dispozici dlužníkům ve finančních obtížích v případě hrozícího úpadku, s cílem zabráni úpadku a zajistit životaschopnost dlužníku . Podle č. 1 odst. 4 věty druhé však členské státy mohou omezit použití odst. 1 písm. a) na právnické osoby. Je tedy zřejmé, že směrnice, jíž se dlužník dovolává, není ve vztahu k němu jako k fyzické (ač podnikající) osobě v dané části bezpodmínečná. Přímému účinku netransponované směrnice na fyzické osoby zde brání právě výslovná možnost České republiky jako členského státu Evropské unie tyto subjekty z její osobní působnosti v rámci transpozice vyloučit. 11/ Dne 23. 2. 2024 dlužník předložil seznam nemovitého majetku a nejvýznamnějších pohledávek, kde označil své věřitele jako své dlužníky z titulu náhrady škody. Dále označil jednotlivé listy vlastnické, které současně připojil, a to LV č. 29, LV č. 365, LV č. 71, LV č. 138, LV č. 122, LV č. 213 a LV č. 215. Dlužník uvedl, že seznam není úplný, na seznamu se pracuje. 12/ Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha sdělil, že u dlužníka neprobíhá žádné řízení. Dlužník nemá žádné věcné právo k jiným nemovitostem ani nepřevedl na nikoho jiného žádné vlastnické právo. 13/ Ze sdělení Magistrátu hlavního města Prahy vyplývá, že na dlužníka jsou evidována vozidla: osobní automobil RZ 6A0989 Mercedes-Benz, traktor RZ 1002348 Antonio Carraro, pracovní stroj samojízdný Caterpillar RZ 1A19128, přívěs nákladní sklápěčkový RZ 7A54617, přívěs nákladní Podlešák RZ 7A54616, přívěs speciální Fort RZ 1AL5555 (vyřazeno z provozu od 11. 12. 2017), nákladní automobil Mercedes-Benz RZ 2A70320, přívěs nákladní KOBRAS RZ 3A66903, nákladní automobil Mercedes-Benz RZ 9A54289. 14/ Ze sdělení Finančního úřadu a poskytnuté součinnosti insolvenční soud zjistil, že dlužník podal daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2022, kde dle § 7 vykázal ztrátu 17 849 Kč a dle § 9 příjem ve výši 185 040 Kč. Za rok 2023 daňové přiznání dosud nebylo podáno (s daňovým poradcem termín 1. 7. 2024). Ohledně DPH za rok 2023 dlužník vykázal uskutečněná zd. plnění ve výši 2 860 016 Kč, přijatá zd. plnění ve výši 1 192 307 Kč,
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. osvobozená plnění ve výši 120 000 Kč, daň na vstupu 213 385 Kč, daň na výstupu 349 232 Kč a nadměrný odpočet 3 120 Kč. Dále vyplývá, že dlužník vlastní jako podnikající fyzická osoba na IČO 49350919 motorová vozidla RZ 1A1 9128 zn. pracovní stroj Caterpillar, RZ 2A7 0320 Mercedes 311-nákladní automobil, RZ 3A66903 nákladní přívěs Kobras Sprint, 6A09898 Mercedes Benz B200-osobní automobil, RZ 7A54616-Podlešák T800-přívěs nákladní, 7A54617 Agados Atlas-přívěs nákladní, RZ 9A54289 Mercedes Benz GL 40-nákladní automobil, RZ A002348 Antonio Carraro-traktor. Finanční úřad, Územní pracoviště pro Prahu neeviduje za dlužníkem žádné daňové nedoplatky. Přehled vlastněných nemovitých věcí je uveden v příloze č. 2 a č. 3 (viz přílohy zveřejněné v insolvenčním rejstříku jako dokument A-34). Nemovitá věc na LV 15309 je ve společném jmění manželů. Nemovité věci v příloze 3. nejsou v působnosti Územního pracoviště pro Prahu 5. V posledních třech letech nedošlo v působnosti Územního pracoviště pro Prahu 5 k převodu nemovitých věcí. 15/ Dne 11. 6. 2024 sdělil Katastrální úřad pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Semily, že dlužník, jako osoba s IČO 49350919, není vlastníkem ani spoluvlastníkem nemovitostí, nemá mu být na Katastrálním pracovišti Semily vloženo vlastnické ani jiné věcné právo k nemovitostem a nepřevedl ani vlastnické právo na jiné, s tím, že dlužník je jako fyzická osoba v katastru nemovitostí evidován jako spoluvlastník nemovitostí zapsaných na LV č. 446 pro katastrální území Nová Cerekev a dále jako vlastník či spoluvlastník nemovitostí v katastrálním území Troskovice zapsaných na LV č. 29, LV č. 71, LV č. 138, LV č. 274, LV č. 364, LV č. 365 a nemovitost v SJM zapsaná na LV č. 15309 v katastrálním území Stodůlky. 16/ Finanční úřad pro Liberecký kraj, Územní pracoviště v Semilech sdělil, že dlužník je výlučným vlastníkem nemovitých věcí zapsaných na LV č. 29 a 365 pro k. ú. Troskovice, a dále podílovým spoluvlastníkem nemovitých věcí zapsaných na LV č. 71, 138, 374 a 364 k. ú. Troskovice. U Finančního úřadu pro Liberecký kraj nemá dlužník evidovanou žádnou dlužnou pohledávku ani na jeho majetku nevázne zákonné zástavní právo (pouze zástavná práva smluvní) třech letech převedl jakoukoli svou nemovitou věc na třetí osobu . 17/ Insolvenční soud usnesením ze dne 19. 6. 2024 (A-40) zamítl žádost dlužníka o ustanovení zástupce, jež k odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 7. 2024, č. j. KSHK 45 INS 1227/2024, 5 VSPH 774/2024-A-49, potvrdil. Vrchní soud v Praze současně dodal, že žádná předmětná otázka, pro niž by bylo třeba spis předkládat k SDEU, v předmětném spise nevyvstala, ani dlužníkem citované články týkající se práva na spravedlivé řízení a práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces v žádném případě nezakotvují právo kohokoli na bezplatné zastoupení advokátem, a to bez ohledu na jeho majetkové poměry či objektivní potřebu takového zastoupení. Nepřípadná je zároveň argumentace dlužníka o povinnosti soudu s předběžnou otázkou se na Soudní dvůr obrátit. Vnitrostátní soudy se mohou na Soudní dvůr obrátit s otázkou výkladu či platnosti ustanovení unijního práva. Vyvstane-li otázka výkladu či platnosti unijního práva před vnitrostátním soudem, může tento soud podle čl. 267 odst. 2 SFEU požádat Soudní dvůr o rozhodnutí o dané otázce, považuje-li ho za nezbytné k vynesení svého rozsudku. Pouze v případě, že taková otázka vyvstane při jednání před vnitrostátním soudem, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, je tento soud podle čl. 267 odst. 3 SFEU povinen se na Soudní dvůr obrátit. Zdejší soud však takovým soudem poslední instance není. Na tomto místě lze pro úplnost doplnit, že pouhé tvrzení účastníka řízení, že vyvstala potřeba položení otázky, samo o sobě nestačí k tomu, aby byla založena povinnost soudu (poslední instance) ve smyslu čl. 267 odst. 3 SFEU, pokud soud současně nedospěje k tomu, že mu povinnost k předložení předběžné otázky skutečně vyvstala (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. I. ÚS 1324/08) . 18/ Dlužník dne 9. 9. 2024 předložil žádost o přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. ), neboť dne 6. 9. 2024 podal k Evropské komisi stížnost na porušení práva EU a navrhuje přerušení tohoto insolvenčního řízení do skončení
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. řízení o stížnosti. Důvodem stížnosti je mimo jiné nezohlednění řízení zahájeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 0 Nc 7504/2023 o návrhu na pozastavení vymáhání nároků podle čl. 6 odst. 1 směrnice 2019/1023/EU. Dlužník má za to, že z důvodu podané stížnosti probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v této věci. Vzhledem k probíhajícímu řízení 0 Nc 7504/2023, nově vedenému pod sp. zn. 8 C 455/2023, o návrhu dlužníka na pozastavení vymáhání nároků podle čl. 6 odst. 1 směrnice 2019/1023/EU, nelze v daném řízení pokračovat. Dlužník nadále tvrdí, že není v úpadku. Navrhovatel podal insolvenční návrh v situaci, kdy se aktuálně exekučně domáhá úhrady dluhů z úvěrových smluv, a toto exekuční řízení nebylo ke dni vyjádření zastaveno, stále probíhá. Dlužník poukázal na seznam nemovitého majetku a uvedl, že hodnota jím vlastněných nemovitých věcí výrazně přesahuje výši všech jeho závazků, které navrhovatel v průběhu tohoto řízení specifikoval. Obvyklá cena nemovitých věcí činí 322 201 325 Kč. S ohledem na uvedenou hodnotu majetku lze bez obtíží vydobýt pohledávky v rámci exekučního řízení, a proto se domnívá, že navrhovatel nemůže se svým návrhem uspět (viz usnesení Nejvyššího sodu ze dne 26. 1. 2012 sen. zn. 29 Cdo 4462/2011). 19/ Dne 12. 9. 2024 proběhlo ústní jednání ve věci. Zástupce navrhovatele sdělil, pohledávka trvá, dlužník neuhradil ničeho, pohledávka je vykonatelná, je předmětem exekučního řízení, které ukončeno nebylo, v rámci exekučního řízení nedošlo k uspokojení pohledávky ani částečně; není mu známa hodnota nemovitostí, tyto nestihly být předmětem exekučního řízení. Zástupce dlužníka odkázal na dřívější vyjádření dlužníka s tím, že insolvenční návrh není zcela úplný, když u označených věřitelů není uvedeno datum splatnosti jejich pohledávek. Závazek vůči Karlu Chládkovi zanikl zápočtem, ze strany věřitele nedošlo k akceptaci a dál probíhá exekuční řízení. Pohledávku vůči ČEZ Prodej a. s. dlužník neuznává, je předmětem sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 62/2023-jednání dosud nařízeno nebylo. Proti dlužníkovi se vedou 2 exekuční řízení, a to ve prospěch navrhovatele (u soudního exekutora JUDr. Exnera pod č. j. 151 EX 139/2022) a oprávněného Karla Chládka (u soudního exekutora Mgr. Preuse pod č. j. 204 EX 28596/22-563). Dlužník nezahájil u žádného soudu insolvenční řízení v rámci restrukturalizace . Dlužník měl snahu svůj majetek prodat a dluhy uhradit, nedošlo však k dohodě, podle které by třetí osoby převzaly pohledávky dlužníka. Rovněž sdělil, že do měsíce předloží znalecký posudek na hodnotu nemovitostí. Zástupce navrhovatele uvedl, že pohledávky byly řádně označeny, včetně doložení podkladů, do insolvenčního řízení se již přihlásili věřitelé, kteří za dlužníkem evidují splatné pohledávky, dlužník nijakým způsobem nedokládá zápočet vůči Karlu Chládkovi. Dále nesouhlasí s dlužníkem předloženým orientačním odhadem obvyklé ceny majetku vyhotoveným Ing. Irenou Českou, která ocenila majetek na 322 201 325 Kč, ačkoli se ani nezúčastnila ohledání majetku, který oceňovala. 20/ Insolvenční soud usnesením ze dne 25. 9. 2024 (A-63) dlužníkovi uložil, aby ve lhůtě do 14 dnů ode dne doručení usnesení předložil úplný seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků; usnesení bylo dlužníkovi doručeno do jím užívané datové schránky dne 7. 10. 2024. 21/ Navrhovatel ve vyjádření ze dne 15. 10. 2024 uvedl, že věřitele v návrhu řádně označil včetně jejich pohledávek a jejich splatnosti. Jako další věřitelku označil Radku Královou s pohledávkou ve výši 4 295 323 Kč se splatností k datu 30. 7. 2021. Dlužník při jednání neuvedl žádné skutečnosti prokazující zánik jeho závazků. Pohledávky navrhovatele a Karla Chládka jsou vymáhány v exekučním řízení, pohledávka Radky Králové je vykonatelná, pohledávka ČEZ Prodej a.s. je předmětem soudního řízení. Dále navrhovatel uvedl, že přes dlužníkem tvrzený stamilionový majetek, který je zatížen zástavními právy ve prospěch navrhovatele, nelze z uvedeného důvodu k takovému majetku přihlížet při osvědčení úpadku dlužníka (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sen. zn. 29 Cdo 4476/2007).
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. 22/ Dlužník dne 15. 10. 2024 předložil seznam majetku (A-71), který vlastnoručně podepsal a prohlásil o něm, že je správný. Současně uvedl, že s ohledem na časové možnosti a množství položek není objektivně možné vypracovat zcela úplný seznam. Dlužník zde uvádí pohledávky v celkové hodnotě 314 781 961,62 Kč, kdy označil své dlužníky a uvedl důvod vzniku pohledávek. Neuvedl, zda jsou pohledávky vykonatelné, vymáhané exekučně a vymahatelné. Dále označil movitý majetek, resp. obecně vybavení budov a další movité věci v celkové hodnotě cca 263 000 000 Kč. Dále označil vozidla a zbraně, které má v držení, jejich hodnotu neuvedl. Dlužník dále označil listy vlastnictví nemovitostí v jeho vlastnictví. K ceně nemovitostí odkázal na předběžný odhad ceny předložený 12. 9. 2024. Dále předložil seznam závazků, které jsou proti němu uplatňovány, v celkové výši 119 147 072,01 Kč . Dlužník současně uvedl, že trvá na přerušení insolvenčního řízení, když předložil Obvodnímu soudu pro Prahu 5 návrh na přerušení vymáhání individuálních nároků podle čl. 6 odst. 1 směrnice 1023/2019/EU, následně žádost o urychlené rozhodnutí ve věci tohoto návrhu, a podanou stížnost u Evropské komise. Mimo dříve předložených listin, připojil i dopis Evropské komise ze dne 1. 10. 2024, v němž byl dlužník poučen, že dosažení nápravy, včetně případného odškodnění by měl řešit na vnitrostátní úrovni, a že předložením stížnosti Komisi se nepozastavuje běh lhůty pro zahájení právních kroků podle vnitrostátního práva. Dlužník dále uvádí, že pohledávku Karla Chládka považuje za zaniklou v důsledku zápočtu závazku z náhrady škody, nedokládá akceptaci zápočtu. Dále dlužník popírá pohledávku společnosti ČEZ Prodej a. s., a dovozuje její nedůvodnost. Pohledávku JUDr. Filipa Exnera považuje za uhrazenou. V podání dlužník také sděluje, že Obvodní soud pro Prahu 5 v usnesení ze dne 15. 4. 2024, č. j. 8 C 455/2023, nerozhodl o návrhu dlužníka na přerušení vymáhání individuálních nároků podle č. 6 odst. 1 směrnice 1023/2019/EU, ale o jiném návrhu (návrh na preventivní restrukturalizaci), který nepodal. 23/ Dne 17. 10. 2024 proběhlo jednání před insolvenčním soudem. Dle sdělení právního zástupce dlužníka avizovaný znalecký posudek ohledně hodnoty majetku dlužníka nebylo možné zajistit pro krátkost času. Navrhl soudu ustanovit znalce k vypracování znaleckého posudku k ocenění majetku. Soud provedl důkaz čtením listin a přihláškovými spisy navrhovatele-P1, JUDr. Filipa Exnera-P2 a Radky Králové-P3. Byly přečteny listiny z exekutorských spisů č. j. 151 EX 139/2022 a č. j. 204 EX 28596/2022, a to: -ze spisu 151 EX 139/2022 vedeného JUDr. Filipem Exnerem-návrh navrhovatele na zahájení exekučního řízení vůči dlužníkovi ze dne 23. 3. 2021, vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 1. 4. 2022, exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí dlužníka (LV č. 446) ze dne 1. 4. 2022, exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí dlužníka (LV č. 29, LV č. 365, LV č. 138, LV č. 71) ze dne 1. 4. 2022, exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu ze dne 4. 4. 2022, výzva dlužníkovi ke splnění vymáhané povinnosti dlužníka, návrh na zastavení exekuce ze dne 25. 4. 2022, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 5. 2022, č. j. 36 EXE 706/2022-126 o zamítnutí návrhu na odklad exekuce, rozhodnutí o zrušení exekučního příkazu, kterým byla nařízení exekuce přikázáním pohledávky z účtů povinného, nařízení místního ohledání nemovitých věcí dlužníka ze dne 11. 2. 2024 a znalecký posudek ze dne 2. 11. 2023 k ocenění nemovitostí zapsaných na LV č. 29, kdy celková tržní hodnota oceňovaných nemovitých věcí činí 9 885 000 Kč; -ze spisu 204 EX 28596/2022 vedeného Mgr. Pavlem Preusem-návrh věřitele Karla Chládka na zahání exekučního řízení vůči dlužníkovi ze dne 16. 9. 2022, exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí (automobilů) ze dne 13. 10. 2022, exekuční příkazy k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu ze dne 14. 10. 2022, exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu ze dne 14. 10. 2022, exekuční příkazy
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu ze dne 18. 10. 2022, exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí (LV č. 446) ze dne 18. 10. 2022, exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí (LV č. 365, LV č. 274, LV č. 138, LV č. 71 a LV č. 29) ze dne 18. 10. 2022, výzva ke splnění povinnosti ze dne 19. 10. 2022, příkaz k úhradě nákladů exekuce ve výši 1 662 655 Kč ze dne 19. 10. 2022, exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí (zbraně) ze dne 26. 10. 2022, sdělení od nemožnosti provést exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného pro nedostatek finančních prostředků, rozhodnutí Okresního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 11. 2022, č. j. 14 EXE 2272/2022-159, o tom, že Mgr. Pavel Preus není vyloučen z daného exekučního řízení, exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 5. 2023, č. j. 14 EXE 2272/2022-225, o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce prodejem movitých věcí (vozidel a zbraní) a o zastavení exekuce prodejem vozidla RZ 4L93342, zn. ŠKODA ROOMSTER, a exekuce přikázáním pohledávky manželky povinného z účtu u peněžního ústavu, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 10. 2023, č. j. 14 EXE 2272/2022-287, o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 10. 2023, č. j. 14 EXE 2272/2022-292, o zamítnutí návrhu povinného a manželky povinného na odklad provedení exekuce. 24/ Zástupce navrhovatele sdělil, že dlužník v těchto řízeních využíval, až zneužíval, procesního práva a z toho důvodu nedošlo-li k vymožení pohledávek věřitelů, nebylo to vinou exekutorů, ale z důvodu postupu dlužníka. Dle sdělení JUDr. Preuse je stále evidována pohledávka oprávněného Karla Chládka vůči dlužníkovi ve výši 400 000 Kč. [3] Proti prvnímu usnesení podal dlužník včasné odvolání. Vrchní soud v Praze kasačním usnesení první usnesení v bodech I. až XII. výroku zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. [4] Insolvenční soud usnesením ze dne 14. 4. 2025 (A-92) ustanovil předběžného insolvenčního správce (správkyni) /bod I. výroku/, a současně nařídil předběžné opatření a (předběžné) správkyni uložil povinnosti (bod II. výroku) a uložil povinnosti dlužníkovi (body III. a IV. výroku) a osobám, která mají závazky vůči dlužníkovi nařídil, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale (předběžné) správkyni (bod V. výroku). Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání (doručené insolvenčnímu soudu dne 9. 5. 2025 /A-97/, jež doplnil podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 14. 5. 2025 /A-99/, přičemž dle obsahu insolvenčního spisu /jeho elektronické podoby/ odvolání doposud insolvenční soud nepředložil Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu-poznámka odvolacího soudu), neboť má za to, že zde není potřeba dalšího duplicitního zjišťování majetku a nejsou splněny zákonné podmínky k ustanovení (předběžné) správkyně. [5] (Předběžná) správkyně sestavila soupis majetkové podstaty a ocenila movité věci obvyklou cenou dle nalezené inzerce stejné věci nebo věci obdobné. Do soupisu byl sepsán patent dlužníka, k jehož ocenění by bylo nezbytné vypracovat znalecký posudek-v účetnictví je patent ceněn vstupní cenou 1 600 000 Kč. Sepsáno dále bylo 73 kusů uměleckých fotografií, které byly v roce 2019 v účetnictví oceněny vstupní cenou 71 600 Kč. Sepsána byla obrazová sbírka, která byla částkou rovnající se v účetnictví uvedené vstupní ceně ve výši 1 331 006 Kč -(předběžná) správkyně prozatím nemá postaveno na jisto, která umělecká díla jsou v ní obsažená, a dlužník byl vyzván k poskytnutí součinnosti. Zůstatek na běžném účtu u Komerční banky a. s. činil ke dni 6. 5. 2025 částku 11 791,88 Kč. Movitý majetek byl oceněn na celkovou hodnotu 4 729 698,50 Kč, pohledávky pak na 897 212,53 Kč. Tento majetek je nezajištěný. Nemovité věci oceňovány nebyly, když dlužník již zadal vypracování znaleckého posudku.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. [6] Zaniklý majetek dlužníka sepsaný v předchozím soupisu majetkové podstaty (jeho účinky zanikly kasačním rozhodnutím) byla po položkou č. 30 zapsána pohledávka za Družstvo AGROBEN, která na základě pachtovní smlouvy z roku 2021 hradí za pronájem k pozemku ve vlastnictví dlužníka částku 18 766 Kč-tuto smlouvu dlužník uzavřel v postavení fyzické osoby nepodnikatele a dále pod položkou č. 52 byla zapsána pohledávka za fyzickou osobou- Oldřich Krejčí, z titulu pachtovného pozemku dlužníka v katastrálním území Troskovice za celkový roční poplatek 20 520 Kč podle smlouvy uzavřené v roce 2008-pachtovné bylo v průběhu let dohodou stran zvyšováno . [7] Dále (předběžná) správkyně vyzvala dlužníka ke zpřístupnění účetnictvím za účelem jeho přezkoumání s tím, aby umožnil (předběžné) správkyni společně s profesionálním účetním do účetnictví nahlédnout u osoby, která účetnictví pro dlužníka zpracovává a vyzvala dlužníka k předložení karet dlouhodobého majetku, karet krátkodobého majetku, dokladů k půjčkám splaceným v roce 2024, knihy analytické evidence, peněžního deníku. Ze sdělení účetní a dlužníkem některých dokladů předložených (předběžná) správkyně zjistila, že součástí obchodního závodu dlužníka jsou všechny bytové jednotky, které dlužník užívá pro uspokojování svých potřeba také potřeb rodiny. Zároveň náklady související se zajištěním tepla a elektřiny jako i spotřebu vody v celém rozsahu dlužník zúčtovává jako podnikatelský výdaj. Není tedy postaveno na jisto, zda jsou všechny vynaložené náklady zahrnuté do účetnictví odůvodněným podnikatelským výdajem dlužníka. Finanční účty zahrnující peněžní prostředky podniku, jako hotovost, bankovní účty, ceniny a krátkodobé cenné papíry mají záporný zůstatek-25 918 218,91 Kč. Toto je zapříčiněno půjčkami poskytnutými dlužníkovi (zejména fyzickými osobami) v celkové výši 25 982 730,42 Kč. Na tyto půjčky dlužník v roce 2024 uhradil 1 439 732 Kč, což jsou potenciálně neúčinná právní jednání. Dlouhodobé závazky dlužníka jsou tvořeny zejména bankovními úvěry v celkové zaúčtované výši 74 804 814,90 Kč. [8] Většina nemovitých věcí dlužníka slouží jako zajištění uspokojení zajištěné pohledávky navrhovatele (LV 29 v Katastrálním území Semily, LV 365 v Katastrálním území Semily). Dle znaleckého posudku zadaného dlužníkem činí předběžná zjištěná cena 320 000 000 Kč. (Předběžná) správkyně zemědělské pozemky na LV č. 29 v katastrálním území Troskovice ocenila na částku 4 949 348,56 Kč, bytové jednotky v domě č.p. 53 v katastrálním území Troskovice na částku 16 641 000 Kč, stavbu č. p. v katastrálním území Troskovice s přilehlým parkovištěm pro svoji netypičnost celkem v pořizovací ceně 95 700 000 Kč (v podrobnostech insolvenční soud odkazuje na komentář k soupisu majetkové podstaty založeném na č. l. A-100), obytný dům č. p. 54 v katastrálním území Troskovice na částku 16 500 000 Kč, stavbu č. p. 19 v katastrálním území Troskovice na cenu 3 000 000 Kč, parkoviště pod hradem Trosky na parc. č. 558/1 a 558/2 v katastrálním území Troskovice na 2 500 000 Kč a neobývaný dům č. p. 20 v obci Tachov, katastrální území Troskovice za cenu 4 000 000 Kč. V ocenění nejsou zohledněna všechna dílčí specifika. Nejedná se o obvyklou cenu, a proto nejsou zaneseny do soupisu majetkové podstaty. [9] Dne 16. 5. 2025 (A-102) předložil dlužník znalecké posudky k prokázání aktuální hodnoty jeho nemovitého majetku v obci a katastrálním území Troskovice zapsaného na LV č. 29-znalecký posudek č. 4644-08/2025 ze dne 28. 2. 2025 s jeho dodatkem ze dne 31. 3. 2025, znalecký posudek č. 4645-08/2025 ze dne 28. 2. 2025 s jeho dodatkem ze dne 31. 3. 2025, znalecký posudek č. 4646-10/20205 ze dne 28. 2. 2025 s jeho dodatkem ze dne 31. 3. 2025, znalecký posudek č. 4647-11/2025 ze dne 28. 2. 2025 s jeho dodatkem ze dne 31. 3. 2025 a znalecký posudek č. 4648-12/2025 ze dne 28. 2. 2025 s jeho dodatkem ze dne 31. 3. 2025.. Součet částek ocenění činí 323 090 000 Kč (v podrobnostech soud odkazuje na sdělení dlužníka založené na A-102 včetně znaleckých posudků). Dlužník zde uvedl, že prokázal dostatečnou hodnotu majetku k úhradě svých závazků ve výši 151 314 378,37 Kč (aniž by dlužník jejich existenci, výši a splatnost uznával). Ani skutečnost, že uvedený majetek slouží k zajištění pohledávek navrhovatele nemůže vést k závěru o neschopnosti dlužníka využít k úhradě svůj majetek.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. V této souvislosti dlužník poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2026, sen. zn. 32 Cdo 35/2006. [10] V podání ze dne 20. 5. 2025 (A-103) navrhovatel uvedl, že dlužník nereagoval adekvátně ohledně zpřístupnění odběrného místa distribuce v jeho nemovitostech pro společnost ČEZ Distribuce. Na nemovitých věcech dlužníka č. p. 53, č. p. 54, č. p. 18, č. p. 19 a č. p. 72 v katastrálním území Troskovice byly odebrány elektroměry. Stav, kdy elektrická energie je zajištěna dieselovým agregátem, nejeví se tento způsob zajištění dodávek el. energie do budoucna udržitelný. Z vyjádření (předběžné) správkyně neplyne, že nemovité věci dlužníka jsou pojištěny. Dlužník tak nespravuje svůj majetek tak, aby nedocházelo ke snižování jeho hodnoty. Dlužník současně svůj závod provozuje ztrátově. Opět tak dochází ke snižování hodnoty majetkové podstaty, resp. k dalšímu zadlužování dlužníka. Účetnictví dlužník zjevně doposud (předběžné) správkyni nepředložil v potřebném rozsahu. Rovněž uspokojování svých potřeb a potřeb své rodiny dlužník v celém rozsahu zúčtovává jako podnikatelský výdaj na úkor majetkové podstaty. Na půjčky dlužník v roce 2024 uhradil 1 539 732 Kč, což je potenciálně neúčinné právní jednání. Dlužník tak porušuje povinnosti stanovené v § 111 IZ, kdy dochází k pokračujícímu zadlužování dlužníka, dlužník hradí závazky pouze vybraným věřitelům a v době, kdy byl dlužník omezen v nakládání s majetkovou podstatou, inkasoval příjmy na účet manželky, což je jednání, které je zcela v rozporu s povinnostmi stanovenými IZ. [11] Navrhovatel v podání ze dne 5. 6. 2025 (A-106) zpochybňuje předložené znalecké posudky pro jejich nepřezkoumatelnost. Zároveň odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sen. zn. 29 NSČR 36/2009, kdy při poměřování výše závazků dlužníka s hodnotou jeho majetku je kladen důraz na podmínku likvidity tohoto majetku. Navrhovatel dovozuje, že s ohledem na značnou specifičnost budovy keltského oppida, která dle předložených posudků tvoří převážnou hodnotu dlužníka nemovitého majetku (230 mil. Kč z celkové hodnoty 323 mil. Kč), ji lze považovat za zcela nelikvidní aktivum, když okruh možných zájemců je velmi omezený, jednak pro zálibu a zájem tuto stavbu koupit a provozovat a jednak dispozicí dostatečných finančních prostředků na její koupi a provoz. Lze tedy předpokládat, že při prodeji bude její dosažená prodejní cena dramaticky nižší. Dále poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sen. zn. 29 Cdo 4476/2007. Znalecké posudky pak samy neprokazují reálnou zpeněžitelnost majetku a že se dlužník nenachází v platební neschopnosti. Dovozuje, že u dlužníka jsou splněny všechny zákonem vymezené domněnky platební neschopnosti, kdy dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, tyto své peněžité závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě jejich platnosti (jsou vedena exekuční řízení, kdy z obsahu exekučních spisů lze uzavřít, že v jejich rámci není možné dosáhnout uspokojení vymáhaných pohledávek) a dlužník do současné doby nepředložil seznam svého majetku, který dlužník do současné doby nebyl schopen předložit v kompletní podobě. Navrhovatel setrval na svém návrhu, aby soud zjistil úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs. [12] Dlužník podáním ze dne 7. 7. 2025 (A-109), za účelem prokázání aktuální hodnoty jeho nemovitého majetku v obci a katastrálním území Troskovice, předložil znalecký posudek č. 4650-14/2025 ze dne 18. 6. 2025 k ocenění bytových jednotek zapsaných na LV č. 36, kterým byly bytové jednotky ohodnoceny na celkem 28 300 000 Kč a dále znalecký posudek č. 4666- 30/2025 ze dne 24. 6. 2025 k ocenění vybraných pozemků evidovaných na LV č. 29 a dále spoluvlastnických podílů pozemků vedených na LV č. 71, LV č. 138 a LV č. 274 v katastrálním území Troskovice s celkovou částkou 24 260 000 Kč. V podrobnostech insolvenční soud odkazuje na samotné znalecké posudky. [13] Dlužník dále předložil znalecké posudky včetně příloh, které chyběly v předchozím podání, konkrétně znalecký posudek č. 4644-08/2025 ze dne 21. 2. 2025, znalecký posudek č. 4645- 09/2025 ze dne 21. 2. 2025, znalecký posudek č. 4646-10/2025 ze dne 21. 2. 2025, znalecký posudek č. 4647-11/2025 ze dne 21. 2. 2025 (č. l. A-110).
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. [14] (Předběžná) správkyně sestavila seznam přihlášených pohledávek, ze kterého vyplývá, že do insolvenčního řízení dlužníka podali věřitelé 10 přihlášek svých pohledávek v celkové výši 150 818 378,37 Kč, z toho pohledávky ve výši 130 330 306,67 Kč byly přihlášeny jako zajištěné (pohledávky navrhovatele). K posouzení úpadku dlužníka (předběžná) správkyně zde zaznamenala stanovisko k předmětným pohledávkám. Nezajištěné pohledávky uznala ve výši 10 332 768,97 Kč, z toho z části pohledávku Radky Králové ve výši 4 289 021,07 Kč, zcela pohledávku Finančního úřadu pro Liberecký kraj ve výši 19 435 Kč, z části pohledávku Šárky Malečkové ve výši 3 149 000 Kč a zcela pohledávky věřitelky EXPRESS MONEY s.r.o. ve výši 2 875 312 Kč. Ve výši 10 155 302,73 Kč je popřela, z toho co do pravosti zcela pohledávku JUDr. Filipa Exnera-soudního exekutora ve výši 40 871 Kč, z části pohledávku Radky Králové ve výši 6 301,03 Kč, co do pravosti zcela pohledávku společnosti ARMEX ENERGY ve výši 657 029,39 Kč, co do pravosti zcela pohledávky společnosti ČEZ Prodej a.s. ve výši 3 183 401,56 Kč, co do pravosti a výše částečně pohledávku Šárky Malečkové ve výši 3 579 011 Kč, a co do pravosti zcela pohledávku Karla Chládka ve výši 2 688 688,75 Kč. Rovněž zcela popřela zajištěné pohledávky navrhovatele co do pravosti ve výši 130 330 306,67 Kč (v podrobnostech insolvenční soud odkazuje na samotný seznam přihlášených pohledávek s přezkumnými listy, které jsou založeny na č. l. B-113/22 až B-113/189). [15] K projednání návrhu navrhovatele nařídil soud jednání na den 17. 7. 2025 (A-114), kterého se zúčastnil právní zástupce navrhovatele, dlužník spolu s jeho právním zástupcem a (předběžná) správkyně. Soud při jednání zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Zástupce navrhovatele sdělil, že k podání z 24. 4. 2025 žádné návrhy k doplnění nemá a odkázal na obsah podání s tím, že je připraven prokázat v případě potřeby i konkrétní čerpání prostředků z úvěrů. Opět zpochybnil znalecký posudek č. 4644-08/2025 ohledně hodnoty nemovitostí oceněných na částku 230 700 000 Kč, když dle jeho názoru jsou nemovitosti za tuto cenu nezpeněžitelné, jelikož se jedná o tzv. keltské oppidum a nelze vycházet ze žádné stavby obvyklé nebo podobné. Zástupce dlužníka považuje uvedené námitky za subjektivní, při pochybnostech navrhl výslech znalce. Rovněž poukázal na to, že dlužník nemůže své závazky vůči věřitelům plnit pro zahájené exekuční a insolvenční řízení. (Předběžná) správkyně odkázala na svou zprávu a soupis majetkové podstaty. Došlo k ocenění zajištěného majetku dlužníka, u nezajištěného majetku se jedná většinou o spoluvlastnický podíl a nejedná se o vysoké hodnoty. K námitce zástupce navrhovatele uvedl, že keltské oppidum je nemovitost multifunkční, tedy lze jej využít např. jako hotel. Jedná se o běžnou stavbu. Byly čteny přihlášky pohledávek věřitelů včetně jejich příloh a jejich splatnosti. Zástupce navrhovatele uvedl, že byla prokázána mnohost věřitelů, přičemž dlužník přihlášené pohledávky nezpochybnil. Zástupce dlužníka uvedl, že již v průběhu se vyjádřil např. k pohledávce Karla Chládka či ČEZ Prodej, a.s. Pohledávky navrhovatele pak nejsou po právu a ztotožňuje se s názorem (předběžné) správkyně. Bývalé manželce pohledávky nezaplatil, neboť jí dal k dispozici vozidlo v hodnotě 1 000 000 Kč a platil jí výživné na dceru, které sama spotřebovala. Celý podíl jí nezaplatil, protože neměl peníze. Dlužník sdělil, že podepisoval smlouvy pod nátlakem, zejména časovým, byl vydírán. Peníze z úvěrových smluv mu byly poskytnuty, ale na jiný účel. Notářský zápis byl donucen podepsat, u pražského soudu se domáhal prověření těchto skutečností. Z důvodu COVID-19 nemohl podnikat. Na účtu má 20 000 Kč, má jednoho zaměstnance, platí mu mzdu kolem 16 000 Kč. V současné době může mít obrat kolem stovek tisíc. Potvrdil, že počítá s prodejem nemovitostí za účelem zaplacení pohledávek. Nyní bydlí v bytě svého syna zároveň se svými rodiči. Žádný z účastníků nepřednesl žádné návrhy k doplnění a ani důkazy. [16] Navrhovatel v podání ze dne 29. 7. 2025 (A-115) uvedl, že (předběžná) správkyně se vyjádřila k doposud zveřejněným přihláškám pohledávek věřitelů, přičemž popírá pohledávky přihlášených věřitelů, kdy zcela nekriticky přejímá námitky dlužníka, což je o to patrnější při popírání pohledávek navrhovatele, oproti tomu zcela ignoruje podklady zaslané navrhovatelem
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. (zejména úvěrové smlouvy a dokumenty prokazující čerpání úvěru, rozhodnutí exekučního titulu). Důvody uváděné dlužníkem považuje za účelové, když předchůdcem navrhovatele byla renomovaná banka a jednalo se o standardní bankovní úvěr. Navrhovatel má za to, že (předběžná) správkyně neplní řádné své povinnosti, když za téměř tři měsíce po získání oprávnění k majetkové podstatě nezajistila přístup k odběžným místům el. energie a s dodavateli el. energie zjevně nijak nejednala o narovnání stavu. S odkazem na § 32 IZ požádal, aby soud přezkoumal dosavadní činnost (předběžné) správkyně s ohledem na plnění jejích zákonných povinností a výkon její funkce. [17] (Předběžná) správkyně ke sdělení navrhovatele dne 13. 8. 2025 (A-116) uvedla, že dosud řádný přezkum pohledávek neproběhl, listiny tak navrhovatel může předložit již nyní. Lze však uzavřít, že vzhledem k nekvalitnímu notářskému zápisu nedošlo k účinnému uznání dluhu ze strany dlužníka, navrhovateli tak nesvědčí presumpce existence uplatňované pohledávky. Poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2024, sen. zn. 29 NSČR 54/2023. Potvrdila, že se dalšími podklady navrhovatele nezabývala, učiní tak v návaznosti na příslušné rozhodnutí soudu. K námitce neplnění povinností správkyně uvedla, že dlužník výslovně odmítl zpřístupnit odběrná místa jakýmkoliv subjektům, včetně její osoby. Vstup by tak bylo možné vynutit pouze postupem podle IZ, avšak v mezi dobí došlo ke zrušení konkursu. A tvrdí-li navrhovatel, že demontáží elektroměru došlo ke snížení hodnoty majetkové podstaty, tak toto není logicky odůvodněno. Případný nabyvatel nemovitostí si bude zajišťovat odběr elektrické energie nově, a to nezatížen spory dlužníka a distributora. Náklady na reinstalaci elektroměrů jsou v poměru k hodnotě nemovitostí zanedbatelné. S ohledem na spory dlužníka a distributora ani nebylo možné efektivně vést jednání o dodávkách elektřiny. [18] Podáním ze dne 21. 8. 2025 (A-119) dlužník předložil vyčíslení nákladů řízení, a podáním ze dne 25. 8. 2025 (A-120) předložil vyčíslení nákladů řízení navrhovatel. 4. Cituje § 3 odst. 1, 2 a 3, § 97, § 98 odst. 1, § 105 odst. 1, § 136 odst. 1, § 148 odst. 1 IZ, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sen. zn. 29 Cdo 4462/2011, insolvenční soud uzavřel, že: [1] Na základě shora uvedených skutečností a veden pokynem odvolacího soudu, insolvenční soud zjistil, že navrhovatel předložil listiny prokazující vznik závazku dlužníka, tj. úvěrovou smlouvu 1, na jejímž základě byl dlužníkovi poskytnut úvěr 1, dále úvěrovou smlouvu 2, na jejímž základě byl poskytnut dlužníkovi úvěr 2 a úvěrovou smlouvu 3, na jejímž základě byl dlužníkovi poskytnut úvěr 3, a to včetně jejich dodatků. Úvěrové smlouvy byly uzavřeny mezi dlužníkem a společností Equa bank, a. s. Dále předložil oznámení o zesplatnění úvěrů ze dne 20. 12. 2021 adresované dlužníkovi, doručenku datové zprávy, dle které bylo oznámení o zesplatnění úvěrů dlužníkovi doručeno dne 21. 12. 2021. Pohledávky se staly splatnými ke dni 31. 12. 2021. Současně předložil listiny prokazující nabytí pohledávek, a to Smlouvu o postoupení pohledávek mezi předchůdcem navrhovatele jako postupitelem a navrhovatelem jako postupníkem, vyrozumění o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023 adresované dlužníkovi a doručenku datové zprávy o doručení vyrozumění dlužníkovi dne 1. 11. 2023 ve 13:23 hodin. Nadto společnost Equa bank, a.s., jakožto zanikající společnost zanikla v důsledku fúze sloučením s předchůdcem navrhovatele. Navrhovatel současně předložil čestné prohlášení o skutečných majitelích právnické osoby ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Notářským zápisem byla sjednána dohoda o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu ve smyslu příslušných ustanovení k vymožení pohledávek plynoucích ze shora uvedených smluv o úvěrech. Na základě pověření soudního exekutora vydaného Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 30. 3. 2022 pod č. j. 36 EXE 706/2022-87 vyrozuměl soudní exekutor JUDr. Filip Exner dne 1. 4. 2022, pod č. j. 151 EX 139/22-169, dlužníka o zahájení exekuce na základě exekučního titulu-notářského zápisu.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. [2] Z uvedených listin za prokázané, že navrhovatel má vůči dlužníkovi splatné pohledávky, a to od 31. 12. 2021. Dlužník ve svých vyjádřeních tvrdil, že pohledávky splatné nejsou, avšak žádnou konkrétní listinu prokazující jeho tvrzení nedoložil. [3] Insolvenční soud má tak za prokázané, že navrhovatel je aktivně legitimována k podání insolvenčního návrhu. [4] Co se týká mnohosti věřitelů dlužníka, navrhovatel jako další věřitele označila Karla Chládka, s pohledávkou ve výši 1 662 655 Kč, která byla přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 6. 2022, č. j. 4 C 414/2021-58, a to s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 1 662 655 Kč od 27. 9. 2019 do zaplacení spolu s náhradou nákladů nalézacího řízení ve výši 148 025,30 Kč. Jelikož je pohledávka vymáhána v rámci exekučního řízení 204 ES 28596/22-17 soudním exekutorem Mgr. Pavlem Preusem, jedná se o pohledávku splatnou. Přesné datum splatnosti je pro účely posouzení mnohosti věřitelů irelevantní. Z rozsudku 4 C 414/2021-58 pak vyplývá, že Karel Chládek, identifikovaný IČO (tedy v postavení podnikatele) požadoval úhradu z titulu smlouvy o dílo po anonymizovano Malečkovi, identifikovaného IČO rovněž v postavení podnikatele. [5] Do insolvenčního řízení byly přihlášeny pohledávky v celkové výši 150 818 378,37 Kč, z toho ve výši 130 330 306,67 Kč zajištěné majetkem dlužníka. Ze soupisu majetkové podstaty vyplývá, že dlužník disponuje majetkem v celkové hodnotě 383 109 747,03 Kč (nemovitý majetek dlužníka byl oceněn na 375 650 000 Kč, movitý majetek dlužníka byl oceněn na 4 962 534,50 Kč, pohledávky dlužníka byly oceněny na 897 212,53 Kč a ostatní majetek na 1 600 000 Kč). Dlužník při jednání soudu dne 17. 7. 2025 prohlásil, že počítá s prodejem nemovitostí za účelem zaplacení pohledávek. [6] S ohledem na výši přihlášených pohledávek a výši dlužníkova majetku důvod úpadku dlužníka ve formě předlužení není dán. [7] Navrhovatel sice doložil, že má dlužník více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, avšak dosud nebylo postaveno na jisto, že dlužník není schopen tyto závazky plnit. Dlužník po celou dobu řízení tvrdí, že pohledávky se nestaly splatnými, nelze je proto ani vymáhat, domáhal se zastavení exekuce-rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 1. 2023 č. j. 36 EXE 706/2022 byl návrh zamítnut a Městským soudem v Praze bylo usnesením ze dne 23. 8. 2023, č. j. 55 Co 133/2023-656, rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 potvrzeno. Dlužník se v rámci řízení zahájeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 455/2023 domáhal přerušení vymáhání individuálních nároků s odkazem na čl. 6 směrnice 2019/1023/EU. Dále se dlužník snažil dosáhnout v řízení 0 Nc 7504/2023 o pozastavení vymáhání jednotlivých nároků podle směrnice 2019/1023/EU. Dne 9. 9. 2024 podal dlužník žádost o přerušení insolvenčního řízení z důvodu, že dne 6. 9. 2024 podal k Evropské komisi stížnost na porušení práva EU, a to do doby rozhodnutí o stížnosti. Dlužník má za to, že v řízení 0 Nc 7504/2023 je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, a toto řízení nebylo zohledněno, má za to, zda nedochází k porušení práva, pokud by i nadále bylo pokračováno v tomto řízení. [8] V daném případě vyšly najevo sporné skutečnosti týkající se pohledávek dokládaných navrhovatelem, jejichž dokazování by dalším vedením insolvenčního řízení nahrazovalo nalézací řízení. Proto insolvenční návrhu spojený s návrhem na prohlášení konkursu zamítl. 5. Jelikož insolvenční soud zamítl insolvenční návrh navrhovatele spojený s návrhem na prohlášení konkursu, je povinný uhradit úspěšnému dlužníkovi náklady řízení, resp. náklady právního zastoupení dle podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve výši 62 426,35 Kč, a co do výše 9 808,68 Kč požadovanou náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. 6. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání (A-122) a požadoval, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání vytkl insolvenčnímu soudu zejména následující: [1] Napadené usnesení je nepřezkoumatelné a jednotlivé závěry insolvenčního soudu si navíc vzájemně protiřečí, čímž činí napadené usnesení jednoznačně zmatečným. Insolvenční soud v jednom bodě uvádí, že považuje pohledávky navrhovatele, včetně údaje o splatnosti, za osvědčené, aby bez jakéhokoliv vysvětlení této své názorové otočky v následujícím bodě uvedl, že v řízení vyšly najevo údajné sporné skutečnosti týkající se pohledávek navrhovatele. [2] Dále pak insolvenční soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, dle kterého insolvenční řízení nemůže z hlediska dokazování sporných skutečností nahrazovat sporné řízení. Tento závěr insolvenčního soudu ohledně údajných sporných skutečností týkajících se pohledávek navrhovatele, jejichž dokazování by vedením insolvenčního řízení nahrazovalo nalézací řízení, je veskrze závěrem nepřezkoumatelným, jelikož soud v napadeném usnesení vůbec neuvedl, jaké skutečnosti považuje u pohledávek navrhovatele za sporné. Navíc insolvenční soud dospěl k závěru o tom, že navrhovatel své pohledávky za dlužníkem prokázal, a to včetně data splatnosti. Pokud soud odkazuje na výše citované usnesení Nejvyššího soudu, jedná se o odkaz zcela nepřiléhavý a opět nepřezkoumatelný, jelikož v napadeném usnesení zcela absentuje označení sporných skutečností, jejichž osvědčováním by soud nahrazoval sporné řízení. V tomto směru navrhovatel poukazuje na to, že jeho pohledávky jsou pohledávkami vykonatelnými, pro které se již vede exekuční řízení a dlužník (jak je osvědčeno listinami založenými do insolvenčního spisu) neuspěl s návrhy na zastavení vedené exekuce jako u exekučního soudu, tak následně ani u soudu odvolacího. [3] Závěr soudu týkající se údajné spornosti pohledávek navrhovatele tak je skutkovým závěrem zcela nesprávným (dle § 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a především zcela nepřezkoumatelným a odporujícím důkazům předloženým ze strany navrhovatele, které byly insolvenčním soudem v rámci insolvenčního řízení provedeny. Insolvenční soud dospěl na základě provedených důkazů též k nesprávným skutkovým zjištěním i ve vztahu k osvědčení pohledávek po splatnosti u dalších věřitelů. [4] Navrhovatel v rámci svých podání (naposledy v rámci podání ze dne 24. 4. 2025, A-95) označil další věřitele s pohledávkami po splatnosti za dlužníkem, kteří navíc své pohledávky přihlásili do insolvenčního řízení-např. Radka Králová, ČEZ Prodej, a.s., Finanční úřad pro Liberecký kraj, Šárka Malečková, EXPRESS MONEY s.r.o., Karel Chládek. Na jednání soudu dne 17. 7. 2025 byly k důkazu čteny přihlášky pohledávek těchto věřitelů, včetně všech příloh a údajů o splatnosti jejich pohledávek. Ačkoliv insolvenční soud provedl výše uvedené důkazy osvědčující existenci splatných pohledávek ostatních věřitelů za dlužníkem, v rámci odůvodnění napadeného usnesení soud uvedl jako dalšího věřitele pouze Karla Chládka. Soud se tak žádným způsobem nevypořádal s existencí pohledávek dalších věřitelů, tyto další věřitele ve svých závěrech pominul, což je zcela zásadní vadou napadeného usnesení, a to s ohledem na jeden z definičních znaků úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti, kterou je mnohost věřitelů. Insolvenční soud řádně neuvedl ke každé pohledávce věřitele, k jejíž existenci provedl v řízení důkazy, zda ji považuje za osvědčenou či nikoliv, tedy není možné bez dalšího uzavřít, zda je či není dlužník schopen tyto pohledávky hradit. Tím spíše, že některé z přihlášených pohledávek jsou vykonatelné (soudním rozhodnutím přiznané) a dlužník je zjevně nehradí. Závěr soudu o tom, že není zřejmé, zda jsou tyto pohledávky věřitelů splatnými či nikoliv, a to s odkazem na dlužníkem údajně zahájené řízení 0 Nc 7504/2023, spočívá na zcela zjevném nesprávném právním posouzení věci. [5] Argumentace dlužníka týkající se údajného zahájení řízení podle směrnice 2019/1023/EU je navíc zcela nedůvodná. O zjevné absurditě tohoto argumentu (který si však insolvenční soud
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. vypůjčil pro své tvrzení o možné nesplatnosti pohledávek věřitelů) svědčí to, že ačkoliv tento argument dlužník použil i ve všech zahájených exekučních řízeních, exekuce jsou stále vedeny a v žádném z exekučních řízení nebylo rozhodnuto ve prospěch tohoto argumentu dlužníka. Sám insolvenční soud mimo jiné v rámci prvního usnesení tento argument dlužníka považoval za zcela nedůvodný. Dlužník přitom v průběhu insolvenčního řízení nebyl schopen ani řádně konkretizovat, čeho se má v údajně zahájeném řízení domáhat a jak bylo v daném řízení rozhodnuto. Jinými slovy, v rámci insolvenčního řízení nebyl proveden jediný důkaz, který by mohl zpochybnit splatnost pohledávek přihlášených a označených věřitelů dlužníka. Závěr insolvenčního soudu o tom, že splatnost pohledávek nebyla postavena najisto, tak je v rozporu s provedenými důkazy. [6] Dlužník dále tvrdil, že jeho majetek je vysoké hodnoty, která má údajně dostačovat pro úhradu jeho závazků. Tento argument však v projednávané věci nemá právní relevanci (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2009, sen. zn. 3 VSOL 36/2009). Navíc, nemovité věci ve vlastnictví dlužníka jsou zajištěny zástavními právy ve prospěch navrhovatele. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu plyne, že k takovému majetku se při osvědčení dlužníkova úpadku (respektive pro jeho vyvrácení) nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sen. zn. 29 Cdo 4476/2007). Ve světle výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu pak dlužník žádnou kalkulaci, z níž vyplyne reálnost zpeněžení jeho majetku a časový horizont uspokojení pohledávek věřitelů, nikdy nepředložil. Dlužník byl přitom v tomto směru insolvenčním soudem na jednání dotazován, ten však pouze uvedl, že mu ve zpeněžení nemovitostí vždy zabránila nějaká externí příčina. Ze zpráv (předběžné) správkyně pak plyne, že dlužník žádný jiný, než nemovitý majetek, který je zajištěn ve prospěch navrhovatele, nemá. Je tak zjevné, že dlužník žádné řešení svého úpadkového stavu nemá a svým věřitelům jej nikdy nepředložil. Pohledávky věřitelů jsou přitom po splatnosti již několik let. [7] Ze soudem zjištěného skutkového stavu vyplývá, že navrhovatel má za dlužníkem splatné pohledávky a že jsou zde i další věřitelé se splatnými pohledávkami za dlužníkem. Z výše uvedeného (a z důkazů provedených v řízení) tak vyplývá, že dlužník je v platební neschopnosti, jelikož má více pohledávek po datu splatnosti delší 30 dnů a tyto své závazky není dlužník schopen plnit. Dlužník své závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po datu své splatnosti, není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek výkonem rozhodnutí nebo exekucí a zároveň dlužník doposud nepředložil seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, ačkoliv mu tuto povinnost uložil soud. U dlužníka tak jsou naplněny všechny znaky úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti uvedené v § 3 odst. 1 IZ a domněnky platební neschopnosti uvedené v § 3 odst. 2 písm. b), c) a d) IZ. 7. Dlužník ve svém vyjádření k odvolání (A-125) navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Zejména přitom uvedl, že: [1] Je pravdou, že insolvenční soud uvádí, že z listin plyne splatnost pohledávek, to však ale nebrání tomu, aby insolvenční soud následně přijal doplňující závěr, a to s ohledem na průběh řízení (následně provedené dokazování), že v řízení vyšly najevo skutečnosti týkající se pohledávek dokládaných navrhovatelem, a jejichž dokazování by dalším vedením insolvenčního řízení nahrazovalo nalézací řízení. Není pak pravdou, že tento závěr insolvenční soud přijal bez jakéhokoli vysvětlení, když tomuto závěru předchází sdělení insolvenčního soudu, že není postaveno na jisto, že dlužník není schopen závazky plnit a odkazuje na obranu dlužníka a odkaz na judikaturu Nejvyššího soudu. Pokud v této souvislosti navrhovatel dále uvádí, že závěr insolvenčního soudu o nahrazování nalézací řízení řízením insolvenčním je závěrem nepřezkoumatelným, dlužník odkazuje na napadené usnesení, kde soud vysvětluje, z jakého důvodu má tvrzenou neschopnost dlužníka plnit závazky (včetně otázky jejich splatnosti) za nepostavenou na jisto. Tomu nebrání ani poukaz navrhovatele na vykonatelnost jeho pohledávek, když tato vykonatelnost se opírá o notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti, který vykazuje právní vady, které jsou i blíže popsány v přezkumných listech
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. (předběžné) správkyně k pohledávkám navrhovatele (A-113), na které dlužník i tímto odkazuje. Stejně jako na fakt, že notářský zápis byl donucen podepsat (viz protokol o jednání ze dne 17. 7. 2025). [2] Navrhovatel dále ve svém odvolání namítá, že se insolvenční soud nevypořádal s existencí pohledávek dalších věřitelů, kdy tyto s výjimkou pohledávky Karla Chládka pominul. K tomuto dlužník uvádí, že je sice pravdou, že se insolvenční soud pohledávkám dalších věřitelů adresně (podrobně) nevěnuje, nicméně, věřitelskou pluralitu v dalším nepřímo konstatuje. To však z pohledu napadeného usnesení není klíčové, když insolvenční soud svůj závěr o nedůvodnosti insolvenčního návrhu nevystavěl na absenci znaku věřitelské plurality, ale zejména na tom, že dosud nebylo postaveno na jisto, že dlužník není schopen svoje závazky plnit. [3] Navrhovatel se dále věnuje poukazu insolvenčního soudu na řízení 0 Nc 7504/2023, z nějž insolvenční soud dovozuje závěr, že není zřejmé, zda jsou pohledávky věřitelů dlužníka splatné či nikoli. K tomu navrhovatel uvádí, že insolvenční soud ve svém prvním usnesením (které ovšem bylo odvolacím soudem zrušeno) dospěl k závěru, že argumentace dlužníka posledně označeným řízením není právně důvodná. A dále i poukazuje na to, že existencí tohoto řízení se dlužník bránil již i v exekučním řízení a Obvodní soud pro Prahu 5 mu ve svém usnesení ze dne 3. 10. 2023, č. j. 36 EXE 706/2022-711 nedal za pravdu, když uvedl, že dlužník přehlíží, že přímý účinek dotčené směrnice 2019/1023/EU na jeho osobou nikdy nemohl nastat. S právě uvedeným se nelze ztotožnit. Dlužník má totiž stále právně důvodně za to, že insolvenční řízení nebylo možné v této věci zahájit a vést, resp. že pohledávky navrhovatele (a pohledávky dalších věřitelů) nejsou splatné z důvodu jeho návrhu na přerušení vymáhání individuálních nároků podle čl. 6 odst. 1 směrnice 2019/1023/EU (s doplněními ze dne 1. 11. 2022, 8. 11. 2022, 18. 11. 2022 a 8. 2. 2024), který dlužník podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 (dále jen Návrh ), a o němž je zde vedeno řízení 0 Nc 7504/2023 (a následně pod sp. zn. 8 C 455/2023). Navrhovatel pomíjí, že jeho Návrh není samotným návrhem na preventivní restrukturalizaci, nýbrž návrhem na pozastavení vymáhání jednotlivých nároků podle přímo účinného čl. 6 odst. 1 směrnice 2019/1023/EU, jinak řečeno, jedná se o návrh na moratorium na vymáhání individuálních nároků věřitelů uvedených v Návrhu, přičemž po dobu trvání tohoto moratoria nelze vydat rozhodnutí o úpadku a zahájit a vést insolvenční řízení. A dále pak, skutečnost, že podle čl. 1 odst. 4 směrnice 2019/1023/EU členské státy mohou omezit použití odst. 1 písm. a) na právnické osoby , což ČR s účinností od 24. 9. 2023 učinila, nic nemění na bezpodmínečnosti dostupnosti rámců preventivní restrukturalizace v situaci, kdy povinný-dlužník, jenž je fyzickou osobou-podnikatelem o dostupnost rámce preventivní restrukturalizace požádal během netransponovaného období, čímž vyvolal přímou použitelnost ustanovení Hlavy II. uvedené směrnice na jeho osobu. Jednotlivá ustanovení Hlavy II., zejména pak čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1, 2 a 6 směrnice 2019/1023/EU vymezující práva povinného-dlužníka-fyzické osoby-podnikatele, nejsou omezena dalšími podmínkami, a mají proto přímý účinek. Tvrzení navrhovatele, že přímý účinek směrnice 2019/1023/EU nemohl ve vztahu k dlužníkovi nikdy nastat, a tedy, jinak i řečeno, tento se jej nemůže v této věci právně dovolávat, z výše uvedených důvodů neobstojí. Podle principu tzv. užitečného účinku směrnic EU judikovaného v konstantní judikatuře SDEU, jež je pro české soudy závazná, je insolvenční soud povinen najít příslušný procesní prostředek, kterým bude uvedený účinek výše zmíněné směrnice jako práva EU nadřazeného právu ČR aplikovat. Vzhledem k tomu, že dlužník zahájil dne 21. 10. 2022 u Obvodního soudu pro Prahu 5 podle směrnice 2019/1023/EU řízení o přerušení vymáhání individuálních nároků, má insolvenční soud o existenci tohoto návrhu navrhovatele informovat, posoudit jeho důsledky na probíhající řízení a najít vhodný procesní prostředek, jak zajistit působení efektivního účinku podaného návrhu na přerušení vymáhání individuálních nároků podle čl. 6 a 7 směrnice 2019/1023/EU. Pokud insolvenční soud v napadeném usnesení na řízení o přerušení vymáhání individuálních nároků odkázal, a dovozuje z něj nejistotu ohledně splatnosti pohledávek, nelze mu v tomto
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. směru ničeho vytknout. Pokud tedy k tomuto navrhovatel uvádí, že závěr insolvenčního soudu o tom, že splatnost pohledávek nebyla postavena na jisto, není po právu, nelze mu ani v tomto přisvědčit. [4] Judikatura (na kterou odkazuje navrhovatel) je v rozporu s již dříve dlužníkem citovanou ustálenou (konstantní) soudní judikaturou Nejvyššího soudu, kdy na jedno z rozhodnutí odkazuje i insolvenční soud (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sen. zn. 29 Cdo 4462/2011, které cituje), a dále odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sen. zn. 29 NSČR 113/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2017, sen. zn. 29 NSČR 124/2015. [5] Z důkazů v řízení provedených znaleckých posudků, a ze zprávy (předběžné) správkyně ze dne 15. 7. 2025 (A-113) plyne, že hodnota majetku dlužníka převyšuje částku 380 mil. Kč. Dlužník má pak zcela důvodně za to, že navrhovatel může svoje pohledávky vůči dlužníkovi vzhledem k výše uvedeným majetkovým poměrům bez obtíží vydobýt v exekučním řízení postihujícím majetek dlužníka. V tomto směru zde není žádné překážky. Takto oceňovaný majetek dlužníka představuje dostatečný zdroj tohoto uspokojení (úhrady). A to čistě teoreticky i do řízení přihlášených pohledávek dalších údajných věřitelů dlužníka, a při zohlednění pořadí jejich hypotetického exekučního uspokojování (§ 337c o. s. ř.) včetně zástavních práv navrhovatele váznoucích na daném majetku dlužníka, oproti očekávanému čistému výtěžku zpeněžení uvedeného majetku dlužníka (s ohledem na výši dlužníkem doloženou dosažitelnou cenu tohoto jeho majetku). To vše při zohlednění zákonem předvídané výše nejnižšího podání při exekuční dražbě nemovitých věcí podle § 336e o. s. ř. (ve výši 2/3 výsledné ceny-vycházející ze znaleckého ocenění) a předpokládané odměně exekutora při prodeji nemovitých věcí v dražbě. V dané souvislosti dlužník pro úplnost uvádí, že pokud k uspokojení pohledávek navrhovatele z uvedeného majetku dlužníka v exekučních řízeních prozatím nedošlo, byť byly zahájeny v roce 2022, je nutné k tomu uvést, že nelze klást dlužníkovi jakkoli k tíži, že exekutoři nebyli schopni exekuční řízení dovést k realizaci prodeje majetku dlužníka (a v předchozím i k vydání pravomocného usnesení o ceně majetku dlužníka a nařízení dražebního jednání), a tím i uspokojení exekuovaných pohledávek. Sám fakt, že exekuční řízení trvají od roku 2022 (zčásti i z důvodu využití opravných prostředků, které zákon dává dlužníkovi k dispozici, v čemž však nelze spatřovat pochybení dlužníka), ještě sám o sobě neodůvodňuje závěr, že jsou zde dány obtíže, pro které věřitelé nemohou svoje pohledávky vydobýt soudní cestou- výkonem rozhodnutí (exekucí). [6] Na právě uvedeném nic nemění ani poukaz navrhovatele na jeho zástavní právo na nemovitém majetku dlužníka, a závěr, který z toho navrhovatel dovozuje, tj. že za této situace nelze k majetku dlužníka přihlížet a je tak bez významu. Důvodem je prostá skutečnost, že uvedené zástavní právo bylo zřízeno právě a jen k zajištění uspokojení pohledávek, kterými disponuje navrhovatel (a kterými i odůvodňuje svůj insolvenční návrh). Nejedná se tedy o právní překážku pro výkon rozhodnutí (exekuci), která by měla navrhovatele zatěžovat v uspokojení jeho exekučně vymáhaných pohledávek a vést tak i k právnímu závěru o neschopnosti dlužníka využít k úhradě (v insolvenčním řízení) osvědčených splatných závazků svůj majetek. [7] Pokud navrhovatel s odkazem na soudní judikaturu dále uvádí, že dlužník v řízení nepředložil žádnou kalkulaci, z níž plyne reálnost zpeněžení jeho majetku a časový horizont uspokojení pohledávek věřitelů, účelově pomíjí, že předložení takové kalkulace by bylo v dané situaci jen formálním aktem, když, a to navrhovatel ve své námitce vědomě nezohledňuje, majetek dlužníka je předmětem exekuce, a to k návrhu samotného navrhovatele. Uvažovat o jeho zpeněžení jinak než exekuční cestou, tedy není právně reálné, čehož si musí být i navrhovatel dobře vědom. Jeho požadavek na předložení předmětné kalkulace tedy není na místě a nemá právní opodstatnění.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. [8] Pokud navrhovatel uzavírá, že ze soudem zjištěného skutkového stavu věci plyne, že dlužník je v platební neschopnosti, nelze mu dát za pravdu. Poukazuje-li navrhovatel v této souvislosti i na to, že dlužník v řízení nepředložil seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, není toto jeho tvrzení pravdivé, když dlužník tyto seznamy předložil. Pomíjí i že dlužník v řízení svoji platební schopnost doložil (skrze svůj nemovitý majetek a jeho hodnotu převyšující výši všech pohledávek dlužníka). Jestliže tedy insolvenční soud uzavřel, že návrh navrhovatele podaný v této věci nemůže po právu obstát, lze s ním jen souhlasit. [9] Insolvenční řízení není dalším (vedle exekučního řízení) řízením určeným primárně k prosazování individuálního nároku věřitele (nebo věřitelů) dlužníka, který by měl vymáhání svých pohledávek řešit v nalézacím a následně exekučním řízení, a nikoli podáváním insolvenčního návrhu. Právě uvedené potvrzuje i konstantní soudní judikatura Nejvyššího soudu. Insolvenční návrh navrhovatele se však tomuto zjevně protiví. 8. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí insolvenčního soudu, jakož i řízení jeho vydání předcházející dle § 212 a § 212a o. s. ř., a aniž dle § 94 odst. 2 písm. d) IZ nařizoval jednání, dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu. 9. Odvolací soud ve svém kasačním rozhodnutí vymezil rozhodnou právní úpravu (z níž měl insolvenční soud vycházet) a judikaturní závěry (jimiž se měl insolvenční soud řídit), a to následovně (rozhodná právní úprava ve znění účinném do 30. 9. 2024): [1] Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle § 3 odst. 4 IZ je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. [2] Z § 97 odst. 1 a 8 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. [3] Podle § 105 odst. 1 IZ podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; je-li dlužníkem právnická osoba, je insolvenční navrhovatel, který vede účetnictví nebo daňovou evidenci podle zvláštního zákona, povinen doložit pohledávku uznáním dlužníka s ověřeným podpisem nebo vykonatelným rozhodnutím nebo notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti nebo exekutorským zápisem se svolením k vykonatelnosti nebo potvrzením auditora podle zvláštního zákona, soudního znalce nebo daňového poradce, že navrhovatel o pohledávce účtuje. Jde-li v případě pohledávky podle věty první o pohledávku, která se do insolvenčního řízení jinak nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203. [4] Podle § 131 odst. 1 IZ skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny. [5] Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. [6] Podle § 133 odst. 2 IZ insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka. [7] Podle § 86 IZ přitom platí, že v insolvenčním řízení je insolvenční soud povinen provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku, než byly účastníky navrhovány. [8] Z uvedeného plyne, že základním předpokladem úspěchu insolvenčního návrhu podaného jinou osobou, než dlužníkem, je doložení věcné legitimace této osoby k podání insolvenčního návrhu, tedy toho, že je věřitelem dlužníka, vůči němuž má peněžitou pohledávku, a to pohledávku již splatnou (§ 97 odst. 7 a § 105 IZ). Uvedenému odpovídají i nároky na kvalitu navrhovatelem nabízených důkazních prostředků a vymezení procesního prostoru, jenž je v insolvenčním řízení zkoumání jeho aktivní legitimace určen. To platí bez zřetele k tomu, že průkazem věcné legitimace může navrhovatel současně zčásti poskytovat i skutkový podklad pro zjištění dlužníkova úpadku. Teprve pokud navrhovatel tuto svoji věcnou legitimaci prokáže, může se insolvenční soud zabývat tím, co je v dané fázi řízení jeho předmětem, totiž zkoumáním tvrzeného dlužníkova úpadku. Zatímco v otázce aktivní věcné legitimace navrhovatele-věřitele, jež je předpokladem projednání dlužníkova úpadku, spočívá břemeno tvrzení i břemeno důkazní výhradně na tomto navrhovateli, při zkoumání dlužníkova úpadku soud není vázán důkazními návrhy účastníků a dle potřeby je povinen provést k osvědčení tvrzeného úpadku i důkazy jimi nenavržené (§ 86 IZ). K tomu Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 4. 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněném pod č. 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále R 14/2011 ) vyslovil, že při projednání insolvenčního návrhu věřitele a rozhodnutí o tomto návrhu se dokazování skutečností potřebných k osvědčení dlužníkova úpadku řídí vyšetřovací zásadou. Přiměřené uplatnění ustanovení o. s. ř. o koncentraci řízení je vyloučeno. Povinnost insolvenčního soudu provést (jde-li o insolvenční návrh věřitele) i jiné (než účastníky navržené) důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku (§ 86 IZ), se samozřejmě pojí jen se situací, kdy potřeba provedení takových důkazů vyšla v insolvenčním řízení najevo (tímto ustanovením se nicméně nenahrazuje povinnost tvrzení, daná procesní aktivitou účastníků insolvenčního řízení, když není povinností insolvenčního soudu pátrat po skutečnostech, které mají /mohou/ být dokazovány). [9] Z výše uvedeného vyplývá také to, že úprava rozhodování o insolvenčním návrhu je-ve smyslu výše uvedeného-vybudována na zásadě, že podá-li tento návrh věřitel (jako osoba odlišná od dlužníka) a přitom nejde o některou ze situací uvedených v § 133 odst. 1 IZ anebo je tu spor o tvrzený úpadek dlužníka (§ 133 odst. 2 IZ), soud k projednání tohoto insolvenčního návrhu vždy nařídí jednání a provede při něm dokazování ke zjištění skutkového stavu za přiměřeného užití § 122 a násl. o. s. ř. (§ 7 IZ) na základě důkazních návrhů účastníků řízení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), ohledně skutečností potřebných k osvědčení dlužníkova úpadku pak podle potřeby provede důkazy i nad rámec důkazních návrhů účastníků (§ 86 IZ). Přitom soud respektuje úpravu § 118a o. s. ř., tj. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo nikoli úplně (popř. soud nahlíží na právní posouzení věci jinak než účastník), anebo se ukáže, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech sporných skutečností, soud je vyzve k náležitému doplnění skutkových tvrzení či označení potřebných důkazů. Jednotlivé důkazy provede při jednání způsobem předepsaným v příslušných ustanoveních o. s. ř. (v případě důkazu listinou způsobem předepsaným v § 129 odst. 1 o. s. ř.), přičemž dá přítomným účastníkům příležitost vyjádřit se ke všem takto provedených důkazům (§ 123 o. s. ř.); při jejich hodnocení postupuje za přiměřeného užití pravidel stanovených v § 132 a násl. o. s. ř. Soud přitom může vzít za svá skutková zjištění i shodná tvrzení účastníků (§ 120 odst. 4 o. s. ř.). To znamená, že jde-li o případ, kdy insolvenční soud musí konat jednání
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. o insolvenčním návrhu věřitele, pak svoje meritorní rozhodnutí o tomto návrhu-jeho zamítnutí nebo rozhodnutí o úpadku dlužníka-může opřít jen o taková právně významná (rozhodná) skutková zjištění, která buď mají původ v nesporných tvrzeních účastníků (jde o skutečnosti, jež mezi nimi nejsou sporné), anebo jsou založena na řádně provedeném dokazování. Výjimkou, kdy o sporných skutečnostech není zapotřebí provést při jednání dokazování, je zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele pro neosvědčení jeho aktivní věcné legitimace za situace, kdy v insolvenčním řízení vyšlo najevo, že sporné skutečnosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel povinen doložit, nebude možné osvědčit pouze listinami a že provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů (výslechem účastníků, výslechem svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.) by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněné pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [10] Nejvyšší soud přitom v usnesení ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2821/2014, s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu také vyložil, že zaprvé soudní rozhodnutí musí být výsledkem předvídatelného postupu soudu, kdy účastníci nemohou být s ohledem na dosavadní průběh řízení překvapeni rozhodnutím soudu. Zadruhé, vycházejí-li účastníci při právním hodnocení věci ze stávající ustálené judikatury, nemůže rozhodnutí v jejich věci vykazovat známky svévolného odchýlení se od ní, ale případné odlišné rozhodnutí musí soud založit na relevantních důvodech a argumentech, jež musejí být účastníkům vysvětleny v odůvodnění tohoto rozhodnutí. A zatřetí předpokladem předvídatelnosti soudního rozhodování je existence právní úpravy, jejíž vlastností je srozumitelnost a určitost jako obecný předpoklad předvídatelnosti její aplikace soudy (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. II. ÚS 4809/12). Řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže odvolací soud vydal tzv. překvapivé rozhodnutí. Překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků předvídat. Tak je tomu tehdy, kdy soud posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2010, č. 9, str. 324 a násl., pod pořadovým č. 83). Překvapivými rozhodnutími jsou taková rozhodnutí, jejichž přijetím je účastník řízení zbaven možnost skutkově a právně argumentovat; jedná se o rozhodnutí, jež z pohledu předcházejícího řízení originálním způsobem posuzují rozhodovanou věc (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 5378/2007). K uvedeným závěrům se souhrnně přihlásil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 23. 7. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1747/2012; proti tomu rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost usnesením ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. I. ÚS 4083/2012). K tomu srovnej důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3866/2014. [11] Ohledně rozhodování o insolvenčním návrhu věřitele co do předpokladů zjištění úpadku dlužníka z hlediska jeho ne/schopnosti platit splatné závazky vůči vícerým věřitelům ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) IZ a případné vyvratitelné domněnky takové platební neschopnosti dlužníka nastolené některou ze skutkových podstat vymezených v § 3 odst. 2 IZ je judikatura Nejvyššího soudu ustálena též na těchto závěrech: 1/ To, že je dána (v insolvenčním řízení osvědčena nebo prokázána) některá ze skutkových podstat popsaných v § 3 odst. 2 IZ, zakládající vyvratitelnou domněnku dlužníkovy neschopnosti platit své splatné závazky, vede jen k tomu, že na dlužníka (po dobu, po kterou domněnka trvá) přechází povinnost tvrzení a důkazní povinnost ohledně skutečnosti, že k úhradě svých splatných závazků schopen je. Dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 IZ, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené (doložené) [R 83/2012 a R 45/2014]. 2/ Není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 IZ v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009, uveřejněné pod číslem 80/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 80/2011 ), R 45/2014]. Takto formulovaný závěr má zcela zjevně obecnou platnost i ve vazbě na jiný majetek dlužníka, jenž by měl či mohl být použit k uhrazení pohledávek dlužníkových věřitelů [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sen. zn. 29 NSČR 36/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2011, uveřejněné pod číslem 43/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 43/2012 ), R 83/2012, R 45/2014]. 3/ Při zkoumání schopnosti dlužníka hradit pohledávky věřitelů osvědčené při rozhodování o úpadku dlužníka není podstatné, zda věřitelé mohou ohledně těchto pohledávek ihned přistoupit k výkonu rozhodnutí či exekuci (zda již mají exekuční titul), ale to, zda by je mohli bez obtíží vymoci z dlužníkova majetku výkonem rozhodnutí (exekucí), kdyby exekuční titul měli (R 45/2014). 4/ Schopnost dlužníka uhradit splatné závazky se posuzuje nejen podle výše částek, s nimiž dlužník aktuálně disponuje (hotovost nebo zůstatek na bankovním účtu dlužníka), ale také podle jiného majetku dlužníka (movitých a nemovitých věcí, pohledávek a jiných majetkových hodnot). Teprve tehdy, není-li dlužník schopen využít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků ani tento svůj jiný majetek (např. pro omezení dispozic s tímto majetkem nebo pro jeho obtížnou zpeněžitelnost či dobytnost), nepřihlíží se k němu při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 IZ (R 80/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sen. zn. 29 NSČR 46/2011, usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 36/2009, R 43/2012 a R 45/2014). 5/ Obrana dlužníka, který argumentuje hodnotou svého majetku, může být úspěšná i při posuzování úpadku ve formě platební neschopnosti, doloží-li dlužník, že osvědčené pohledávky věřitelů lze vzhledem k jeho majetkovým poměrům bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí) [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2014, sen. zn. 29 NSČR 119/2014]. 6/ Nevyvrátí-li dlužník v průběhu insolvenčního řízení o insolvenčním návrhu věřitele některou z domněnek uvedených v § 3 odst. 2 IZ, je tím ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) IZ osvědčena dlužníkova neschopnost platit své splatné závazky, nikoliv však existence více věřitelů dlužníka ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) IZ ani existence peněžitých závazků těchto věřitelů po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) IZ (R 45/2014). [12] Vrchní soud v Praze již dříve (viz např. usnesení ze dne 21. 1. 2009, č. j. KSUL 69 INS 3755/2008, 1 VSPH 277/2008-A-19, usnesení ze dne 19. 6. 2009, č. j. KSHK 41 INS 1042/2009, 1 VSPH 269/2009-A-30, usnesení ze dne 12. 3. 2012 č. j. KSUL 45 INS 17600/2011, 1 VSPH 304/2012-A-28, usnesení ze dne 22. 8. 2012, č. j. MSPH 77 INS 4327/2012, 3 VSPH 863/2012, usnesení ze dne 19. 11. 2013, č. j. KSUL 45 INS 21293/2013, 3 VSPH 1617/2013-A-29, usnesení ze dne 4. 12. 2015, č. j. KSUL 46 INS 14121/2014, 3 VSPH 1775/2015-A-51, usnesení ze dne 4. 1. 2017, č. j. KSPH 68 INS 30279/2015, 4 VSPH 2401/2016-A-36) opakovaně vyslovil, že ve smyslu § 7 IZ usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu, a to s tím, že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele (jež představuje rozhodnutí ve věci samé-viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněné pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí (bez zřetele ke stanovisku dlužníka k věci) vždy odůvodněno (tj. užití § 169 odst. 2 o. s. ř. zde nepřichází v úvahu), a ve smyslu § 167 odst. 2 o. s. ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona (obdobné závěry se přitom uplatní i pro rozhodnutí o zamítnutí věřitelského návrhu, jako v nyní projednávané věci-poznámka odvolacího soudu). Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného uvést, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé. 10. Z obsahu spisu dále plyne, že odvolací soud ve svém kasačním rozhodnutí formuloval zejména (mimo jiné) následující závazný právní názor: [1] Z obsahu spisu i samotného odůvodnění prvního usnesení je v prvé řadě zřejmé, že při projednání insolvenčního návrhu navrhovatele (věřitele), jemuž se dlužník od počátku bránil, a při rozhodnutí o tomto insolvenčního návrhu, dodržel insolvenční soud zákonná pravidla jen potud, že nařídil a za účasti navrhovatele a dlužníka (jejich zástupců) konal jednání dne 12. 9. 2024 (protokol na A-62) a dne 17. 10. 2024 (protokol na A-73). Na těchto jednáních insolvenční soud v zásadě jen rekapituloval průběh insolvenčního řízení, zaprotokoloval přednesy navrhovatele a dlužníka, resp. zástupců a jejich dílčí stanoviska, včetně návrhu dlužníka na ustanovení znalce k vypracování znaleckého posudku za účelem ocenění svého majetku (tomuto návrhu insolvenční soud nevyhověl, ani návrh nezamítl), protokoloval, že čte listiny ze spisu 45 INS 1227/2024 : insolvenční návrh včetně příloh, usnesení k předložení majetku 25. 1. 2024, výzva na věřitele ke sdělení pohledávek, odpověď ČEZ Prodej a.s., sdělení Mgr. Preuse, usnesení na A-16/4, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5-vyslovení místní nepříslušnosti (A-17/2), LV č. 29, LV č. 365, LV č. 364, LV č. 71, LV č. 138, LV č. 274, LV č. 364, LV č. 15309, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, výdej dat z registru (A-31), sdělení FÚ pro hlavní město Praha ze dne 22. 5. 2024 (A-34), sdělení KU pro Liberecký kraj, sdělení FÚ Semily (A-41), sdělení KÚ pro Vysočinu, usnesení VSPH , sdělení exekutora Mgr. Preuse; dále konstatoval, že do insolvenčního řízení byly doručeny přihlášky navrhovatele (P1), JUDr. Filip Exner (P2, připojený znalecký posudek), Radka Králová (P-3), a pak četl některé listiny z exekutorských spisů č. j. 151 EX 139/2022 a č. j. 204 EX 28596/2022 . Poté protokoloval přednesy účastníků (de facto závěrečné návrhy), načež jednání bez dalšího ukončil. Přítomným účastníkům (jejich zástupcům) přitom neozřejmil dostatečně svůj náhled na věc ve smyslu § 118 odst. 2 o. s. ř., resp. nesdělil (ve výsledku procesně neúspěšnému) dlužníku, zda ve vztahu k jeho obraně proti insolvenčnímu návrhu považuje jeho tvrzení-co předpoklad úspěchu ve věci-za nesporná nebo dostatečně podložená důkazními návrhy, či která skutková tvrzení v tom směru považuje za právně významná a zda jsou dostatečná, která z těchto rozhodných tvrzení považuje za shodná (mezi účastníky nesporná) a která naopak zůstala sporná, zda má za dostatečné důkazy navržené (nabídnuté) k prokázání rozhodných sporných skutečností a zda není zapotřebí (nad rámec navržených důkazů) i jiných důkazů. Současně se soud ani nevypořádal procesně relevantním způsobem s návrhem dlužníka na ustanovení znalce k vypracování znaleckého posudku za účelem ocenění jeho majetku (tomuto návrhu insolvenční soud nevyhověl, ani jej nezamítl, přičemž ani z odůvodnění napadeného usnesení nelze seznat, proč návrhu nevyhověl). Shora zmiňovanému principu předvídatelnosti rozhodnutí o insolvenčním návrhu tedy v tomto smyslu nedostál. Pokud soud dospěl k závěru, že dlužník v rámci své obrany proti insolvenčnímu návrhu neunáší břemeno tvrzení a důkazní, pak z obsahu spisu plyne, že s tímto závěrem účastníky neseznámil a na jednání nevyzval dlužníka ve smyslu § 118a odst. 1
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. a odst. 3 o. s. ř. k doplnění rozhodných tvrzení a označení důkazů. Svou poučovací povinnost ve vztahu k účastníkům, resp. procesně neúspěšnému dlužníku, tak insolvenční soud na jednáních zjevně nesplnil, a napadené usnesení navíc představuje zjevně překvapivé rozhodnutí. Před skončením posledního jednání o věci přitom též náleželo poučit přítomné účastníky (jejich zástupce) dle § 119a o. s. ř. (o poslední možnosti ke splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní v řízení před soudem prvního stupně). [2] Napadené usnesení sice obsahuje skutkový a právní závěr o naplnění podmínek úpadku dlužníka ve formě insolvence, tento závěr však nenachází oporu v řádně zjištěném skutkovém stavu věci a náležitém právním posouzení příslušných rozhodných skutkových zjištění (vesměs soudem ani neuvedených). [3] Věcnou legitimaci navrhovatele k podání insolvenčního návrhu (jež je předpokladem toho, aby se soud vůbec insolvenčním návrhem mohl zabývat) insolvenční soud nezkoumal dostatečně, neboť pouze uzavřel, že pohledávka navrhovatele je splatná 21. 12. 2021, aniž by uvedl, v jaké výši (a na základě čeho, resp. jakých důkazů) má jeho pohledávku za osvědčenou a současně splatnou k uvedenému datu, neozřejmil, jaké skutečnosti měl potud za osvědčené (doložené) a jak je posoudil po stránce právní. Posouzení důvodnosti splatného nároku navrhovatele a jeho výše proto nemůže být správné, resp. úplné. [4] Náležité odůvodnění dále postrádá závěr insolvenčního soudu o mnohosti věřitelů dlužníka (kdy navíc zcela absentuje údaj o celkové sumě-dle insolvenčního soudu-osvědčených pohledávek), již vzal soud za osvědčenou jak ze sdělení navrhovatele, tak i z přihlášek věřitelů. Dlužník navíc tyto závazky uvedl v seznamu závazků . Insolvenční soud totiž nenabídnul dostatečně konkrétní zjištění k existenci, výši a splatnosti pohledávek svědčících vůči dlužníku (vedle navrhovatele) dalším věřitelům. V odůvodnění napadeného usnesení pouze konstatoval, že (dalšími) věřiteli dlužníka je věřitel Karel Chládek (o výši jehož pohledávky neuvedl ničeho) s tím, že jeho vykonatelná pohledávka je předmětem exekučního řízení, pohledávka ČEZ Prodej a.s., ve výši 620 579,06 Kč vymáhaná v rámci soudního řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 62/2023, pohledávka JUDr Filipa Exnera ve výši 40 871 Kč a pohledávka Radky Králové ve výši 4 295 323 Kč splatná 30. 7. 2021, aniž by uvedl, v jaké výši má jejich pohledávky za osvědčené (a na základě čeho). Nikterak se pak nevypořádal ani s obranou dlužníka vůči pohledávkám těchto dalších věřitelů. Ke způsobu, jímž insolvenční soud dle obsahu protokolů o jednáních věc projednal, přitom nutno uvést, že neprovedl řádné dokazování (srovnej § 125 a násl. o. s. ř.) za účelem zjištění existence pohledávek osob, jež navrhovatel označil jako věřitele dlužníka (případně dalších osob, které pohledávky do insolvenčního řízení přihlásily), a skutečností rozhodných pro závěr, že dlužník je v úpadku ve formě dlouhodobé platební neschopnosti, tj. že podle § 3 odst. 1 a 2 IZ má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit, neboť zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, anebo nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Z pouhého sdělení věřitele, že eviduje pohledávku vůči dlužníkovi, ani z pouhé přihlášky pohledávky věřitele (aniž by byly k důkazu provedeny jednotlivé konkrétní listiny tvořící její přílohu) totiž takové závěry dovodit nelze, neboť nejsou podloženy skutkovým zjištěním, jinými slovy k takovým závěrům pak chybí skutkový podklad. Nebyly-li relevantní důkazy provedeny, nemohou být ani řádně hodnoceny ve smyslu § 132 o. s. ř. Spolehlivý podklad pro takový závěr, kdy otázku mnohosti věřitelů insolvenční soud zkoumá z vlastní iniciativy při uplatnění zásady vyšetřovací, tedy napadené rozhodnutí neposkytuje, tj. i v tomto směru je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. [5] Je-li závěr insolvenčního soudu o mnohosti věřitelů dlužníka vadný, už proto nemůže obstát ani jeho závěr o jeho platební neschopnosti, jejímž předpokladem je právě okolnost, že dlužník má více věřitelů, a to, s pohledávkami splatnými déle než 30 dnů. [6] Otázkou aktuální hodnoty majetku dlužníka (tj. cenou majetku vyjádřenou v penězích v době rozhodování insolvenčního soudu o insolvenčním návrhu) a tím, zda v rámci případné exekuce nebo výkonu rozhodnutí (s jejichž nařízením je spojeno tzv. inhibitorium, které ve sledovaných souvislostech není významné) by majetek dlužníka byl dostatečným zdrojem úhrady všech jeho závazků splatných déle než 30 dnů, které byly v insolvenčním řízení osvědčeny. V tom ohledu je tudíž zásadně rozhodné porovnání aktuální výše všech osvědčených (déle než 30 dnů splatných) závazků dlužníka, a to při zohlednění pořadí jejich hypotetického exekučního uspokojování (viz zejména § 337c o. s. ř.), tedy včetně zástavních práv váznoucí na daném majetku dlužníka a aktuální výše všech jimi zajištěných pohledávek, oproti očekávanému čistému výtěžku zpeněžení majetku dlužníka s ohledem na dlužníkem doloženou aktuální obvyklou (dosažitelnou) cenu tohoto majetku. Uvedené okolnosti (včetně reflektování případných zástavních práv) však soud prvního stupně při své úvaze o hypotetické využitelnosti majetku dlužníka v exekučním či vykonávacím řízení nechal zcela stranou. Z odůvodnění pak nelze seznat, jakou celkovou aktuální hodnotu majetku dlužníka vzal insolvenční soud za osvědčenou, a není ani zcela zřejmé, který konkrétní majetek považoval insolvenční soud za majetek dlužníka. Insolvenční soud pouze uzavřel, že hodnota části nemovitého majetku dlužníka (nemovitých věcí zapsaných na LV č. 29 pro k. ú Troskovice) vyplývá ze znaleckého posudku vyhotoveného v exekučním řízení č. j. 151 EX 139/22 ke dni 2. 11. 2023, kdy byla oceněna znalcem na 9 885 000 Kč, aniž by ovšem formuloval skutkový závěr, proč právě toto ocenění vzal za podklad svého závěru o hodnotě tohoto majetku. Ohledně dalšího majetku dlužníka pak insolvenční soud v odůvodnění napadeného usnesení zmínil, že dlužník je vlastníkem dalších nemovitých věcí (aniž by je soud konkrétně identifikoval, a aniž by učinil jakýkoliv skutkový závěr o jejich hodnotě). U nemovitých věcí pak insolvenční soud neučinil žádných skutkových závěrů ohledně toho, jaká konkrétní zástavní práva (a pro pohledávky kterých konkrétních-do insolvenčního řízení přihlášených či nepřihlášených-věřitelů, v jaké výši a v jakém pořadí) či jiná omezení na dotyčných nemovitých věcech váznou. Pokud pak zmínil, že dlužník v seznamu pohledávek uvedl věřitele jako své dlužníky z titulu náhrady škod, které mu byly způsobeny vymáháním pohledávek, neučinil žádných skutkových závěrů o aktuální hodnotě těchto pohledávek, jejich splatnosti či dobytnosti. [7] Z uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí je pro nedostatek důvodů nezpůsobilé přezkoumání. Při takovýchto nedostatcích odůvodnění je vyloučeno, aby dlužník seznal, na jakých zjištěních (skutečnostech) insolvenční soud závěr o splnění podmínek pro rozhodnutí o jeho úpadku vlastně staví, a mohl tomuto rozhodnutí odvoláním konkrétně věcně oponovat. Trpí také výše uvedenými procesními vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci, a které v odvolacím řízení nelze napravit. [8] Na základě uvedeného odvolací soud shledal odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení v odvoláním dotčeném rozsahu, jakož i ve výrocích závislých dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a potud věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. [9] V dalším řízení bude-v intencích závěrů shora vyslovených-zapotřebí věc znovu řádně projednat a rozhodnout o ní, přičemž v prvé řadě insolvenční soud znovu posoudí aktivní věcnou legitimaci navrhovatele, tj. učiní (řádný) skutkový a právní závěr stran existence pohledávky navrhovatele, její výše a splatnosti. Dále se bude řádně zabývat existencí pohledávek dalších věřitelů splatných déle než 30 dnů (za tím účelem, pokud jejich existenci i výši včetně splatnosti neučiní dlužník nesporným, provede řádné dokazování) a ve vztahu k nim pak- budou-li osvědčeny, včetně data splatnosti-se bude náležitě zabývat platební ne/schopností dlužníka, a potud i tím, zda takové osvědčené splatné pohledávky věřitelů vzhledem
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. k majetkovým poměrům dlužníka lze (jak tento tvrdí) bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí). Nelze přitom-pouze na základě dosavadního průběhu exekučních řízení-uzavřít, že pohledávky nelze bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), jak učinil insolvenční soud v napadeném usnesení. Dlužníka přitom případně poučí a vyzve dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. k doplnění rozhodných tvrzení a k označení důkazů k jejich prokázání (osvědčení aktuální hodnoty majetku je zcela na dlužníkovi, tedy je na něm, aby případně za tímto účelem předložil znalecký posudek s doložkou ve smyslu § 127a o. s. ř.,-není úkolem insolvenčního soudu v řízení o insolvenčním návrhu ustanovovat znalce a zadávat mu vypracování znaleckého posudku za účelem ocenění hodnoty dlužníkova majetku, jak se nesprávně domnívá dlužník). Učiní přitom skutkový závěr mimo jiné v tom smyslu, jakou hodnotu majetku dlužníka vzal za osvědčenou (a na základě čeho) jakož i skutkové závěry ohledně toho, jaká konkrétní zástavní práva (a pro pohledávky kterých konkrétních-do insolvenčního řízení přihlášených či nepřihlášených-věřitelů, v jaké výši a v jakém pořadí), či jiná omezení, na tom kterém majetku dlužníka, váznou. Z provedených důkazů pak vyvodí příslušné skutkové závěry, jež po právní stránce (vycházeje z judikaturních závěrů Nejvyššího soudu, shora citovaných) náležitě zhodnotí, a v závislosti na tom znovu ve věci rozhodne, přičemž své rozhodnutí o věci řádně zdůvodní. 11. Platí přitom, že: [1] Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu. [2] Má-li být insolvenční soud skutečně vázán právním názorem odvolacího soudu, musí odvolací soud v odůvodnění svého zrušujícího usnesení zřetelně uvést, z jakého právního názoru vycházel. Z právního názoru odvolacího soudu musí být soudu prvního stupně zřejmé, v čem spočívá naplnění zrušovacích důvodů podle § 219a o. s. ř., zejména v čem tkví nedostatky dokazování, skutkových zjištění a skutkových závěrů, nebo proč bylo právní posouzení věci chybné. Soud prvního stupně je vázán jen takovým právním názorem, který byl skutečným základem zrušovacího usnesení odvolacího soudu. Soud prvního stupně je vázán právním názorem odvolacího soudu jak při posuzování otázek hmotného práva, tak při aplikaci procesních předpisů, a to včetně pokynů, jak má být dále postupováno po procesní stránce, zejména jaké další důkazy mají být provedeny a jaké procesní vady mají být odstraněny (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2011, 30 Cdo 4616/2009). 12. Nejprve k námitce navrhovatele, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné, je třeba uvést, že odvolací soud již dříve (např. usnesení ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1 VSPH 277/2008-A, 1 VSPH 24/2009-B) zaujal stanovisko, od kterého není důvodu se odchýlit ani v posuzované věci, že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele (přičemž tento závěr platí pro rozhodnutí o zamítnutí takového návrhu) musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí vždy odůvodněno, a ve smyslu § 167 odst. 2 o. s. ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že soud je povinen v odůvodnění uvést, které skutečnosti (skutková zjištění) byly dokazováním, shodnými tvrzeními účastníků nebo jiným zákonem stanoveným způsobem podle jeho názoru prokázány a které nikoliv, popřípadě též, které z nich jsou pro rozhodnutí věci bezvýznamné; u každého skutkového zjištění musí stručně a jasně uvést, jak k tomuto závěru dospěl, tedy z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu § 132 o. s. ř. hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy protichůdné, a proč nevyhověl všem návrhům účastníků na provedení důkazů. Svůj výklad musí soud přizpůsobit konkrétním okolnostem každé věci, zejména rozsahu dokazování, složitosti zjišťování skutkového stavu věci, množství návrhů účastníků na provedení důkazů apod., a v odůvodnění ho uvést tak, aby jeho závěry o rozhodných skutkových zjištěních nebyly pro nesrozumitelnost nebo nedostatek skutkových důvodů nepřezkoumatelné. Jednotlivá skutková zjištění je třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu, který stručně a výstižně vyjadřuje skutková zjištění a který je rozhodný pro právní posouzení věci,
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. jímž je výklad o tom, z jakých ustanovení zákona soud vycházel a jak je případně vyložil, a výklad o tom, jaká mají účastníci na základě zjištěného skutkového stavu podle těchto ustanovení ve vztahu k předmětu řízení práva a povinnosti, a jak proto byla věc rozhodnuta. Na základě svých zjištění je soud povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. Jestliže rozsudek (v dané věci usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci) postrádá náležitosti uvedené v citovaném ustanovení, stává se nepřezkoumatelným (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. 32 Odo 1561/2006). 13. V prvé řadě odvolací soud tak musí dát za pravdu navrhovateli, že napadené usnesení je co do závěru, že dlužník není v úpadku, nepřezkoumatelné, a je potud vnitřně rozporné a nesrozumitelné. 14. Napadené usnesení na jednu stranu obsahuje skutkový a právní závěr ohledně aktivní legitimace navrhovatele k podání insolvenčního návrhu, oproti tomu závěr, že v daném případě vyšly najevo sporné skutečnosti týkající se pohledávek dokládaných navrhovatelem, jejichž dokazování by dalším vedením insolvenčního řízení nahrazovalo nalézací řízení, a dále obsahuje skutkový a právní závěr ohledně, že je osvědčena mnohost věřitelů, přičemž tyto závěry opět (tak jako v prvním usnesení o úpadku dlužníka, odklizeném kasačním rozhodnutím) nenacházejí oporu v řádně zjištěném skutkovém stavu věci a nejsou dostatečně právně posouzeny, na druhou stranu insolvenční soud dospěl k závěru, že dlužník není předlužen, a současně (lze-li to tak vyložit) k závěru, že není ani v platební neschopnosti. Svůj závěr o tom, že dlužník není předlužen, zdůvodnil tím, že do insolvenčního řízení byly přihlášeny pohledávky v celkové výši 150 818 378,37 Kč, z toho ve výši 130 330 306,67 Kč zajištěné majetkem dlužníka, a že ze soupisu majetkové podstaty vyplývá, že dlužník disponuje majetkem v celkové hodnotě 383 109 747,03 Kč. Z odůvodnění usnesení přitom neplyne, že by insolvenční soud vzal přihlášené pohledávky za osvědčené (ohledně jejich osvědčení navíc neučinil stran pohledávek navrhovatele a Karla Chládka zjištění dostatečná a ohledně pohledávek ostatních věřitelů neučinil zjištění žádná), nabízí se vysvětlení, že i pokud by tyto pohledávky byly osvědčeny, majetek dlužníka by měl hodnotu vyšší. Stran hodnoty majetku dlužníka, jež by měla plynout z blíže nespecifikovaného soupisu majetkové podstaty, se pak z odůvodnění nepodává, jakým způsobem předběžná správkyně k závěru o této hodnotě majetku dospěla (zda za účelem zjištění jeho hodnoty nechala vypracovat znalecké posudky, nebo snad zda při ocenění vycházela ze znaleckých posudků předložených dlužníkem- které ovšem insolvenční soud k důkazu neprovedl-a ani neuzavřel, zda byly opatřeny znaleckou doložkou ve smyslu § 127a o. s. ř.). Insolvenční soud navíc neučinil žádné skutkové závěry stran toho, jaká konkrétní zástavní práva váznou na věcech tvořících majetek dlužníka (a pro pohledávky kterých konkrétních-do insolvenčního řízení přihlášených či nepřihlášených-věřitelů, v jaké výši a v jakém pořadí), či jiná omezení, váznou, neboť na nich mohou váznout zástavní práva ve prospěch věřitelů, kteří své (zajištěné) pohledávky nepřihlásili, a přesto by bylo nutné s jejich (zajištěnými) pohledávkami při posouzení toho, zda je dlužník předlužen, počítat. Svůj závěr, že dlužník není ani v platební neschopnosti, insolvenční soud odůvodnil zcela nesrozumitelně tím, že navrhovatel sice doložil, že má dlužník více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, avšak dosud nebylo postaveno na jisto, že dlužník není schopen tyto závazky plnit. Dlužník po celou dobu řízení tvrdí, že pohledávky se nestaly splatnými, nelze je proto ani vymáhat. V daném případě vyšly najevo sporné skutečnosti týkající se pohledávek dokládaných navrhovatelem, jejichž dokazování by dalším vedením insolvenčního řízení nahrazovalo nalézací řízení . Insolvenční soud přitom uzavřel, že pohledávky navrhovatele jsou splatné již od 31. 12. 2021, a vykonatelná pohledávka Karla Chládka musí být splatná již od roku 2022, neboť od tohoto roku je vymáhána v rámci exekučního řízení, jedná se tak jednoznačně o pohledávky, které dlužník neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Jinými slovy minimálně v případě těchto pohledávek nastala vyvratitelná domněnka platební neschopnosti dlužníka dle § 3 odst. 2 b) IZ, není tak třeba, aby bylo postaveno najisto, že dlužník není schopen tyto závazky plnit (jak, byť mírně jinými slovy, uzavřel insolvenční soud), neboť je na dlužníkovi, aby domněnku platební
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. neschopnosti vyvrátil. Pokud pak insolvenční soud v souvislosti s tím zmiňuje snahu dlužníka dosáhnout pozastavení vymáhání jednotlivých nároků podle směrnice 2019/1023/EU, pak není zřejmé, jaký právní dopad by tato neúspěšná snaha dlužníka měla na splatnost jeho závazků mít (navíc v prvním usnesení zcela správně insolvenční soud uzavřel, že tato dlužníkova neúspěšná snaha je pro danou věc zcela bez významu). Stejně tak je zcela nesrozumitelná závěr, že v daném případě vyšly najevo sporné skutečnosti týkající se pohledávek dokládaných navrhovatelem, jejichž dokazování by dalším vedením insolvenčního řízení nahrazovalo nalézací řízení , neboť insolvenční soud v nejmenším neozřejmil, jaké skutečnosti týkající se pohledávek navrhovatele, a z jakého důvodu (když předtím uzavřel, že aktivní legitimaci navrhovatele za osvědčenou má), nemá za prokázané, a provedení jakých konkrétních důkazů (jiných než listinných) by přesahovalo rámec insolvenčního řízení. 15. Insolvenční soud v odvoláním napadeném usnesení nedostál ani požadavkům vymezeným kasačním rozhodnutím, neboť, a to ani v nejmenším, nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu (zcela konkrétně a jednoznačně formulovaný v kasačním rozhodnutí), čímž zatížil řízení procesní vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a v důsledku čehož nedostatečně zjistil skutkový stav věci nutný pro řádné právní posouzení věci, neboť: [1] Po vydání kasačního rozhodnutí věc projednal na jednání konaném dne 17. 7. 2025 (protokol na A-114), na němž-poté, co obsáhle referoval o dosavadním průběhu insolvenčního řízení, protokoloval přednesy účastníků (jejich zástupců) a předběžné správkyně, konstatoval, že čte přihláškové spisy v ins. řízení 45 INS 1227/2024 včetně příloh a jejich splatnosti přihlášek P1, P3-P10, poté pokračoval v protokolování přednesů účastníků (jejich zástupců), s tím, že nikdo z přítomných nemá žádné návrhy k doplnění ani důkazy , načež jednání bez dalšího ukončil. Přítomným účastníkům (jejich zástupcům) přitom neozřejmil dostatečně svůj náhled na věc ve smyslu § 118 odst. 2 o. s. ř., resp. nesdělil (ve výsledku procesně neúspěšnému) navrhovateli, zda ve vztahu k jeho insolvenčnímu návrhu považuje jeho tvrzení -co předpoklad úspěchu ve věci-za nesporná nebo dostatečně podložená důkazními návrhy, či která skutková tvrzení v tom směru považuje za právně významná a zda jsou dostatečná, která z těchto rozhodných tvrzení považuje za shodná (mezi účastníky nesporná) a která naopak zůstala sporná, zda má za dostatečné důkazy navržené (nabídnuté) k prokázání rozhodných sporných skutečností a zda není zapotřebí (nad rámec navržených důkazů) i jiných důkazů. Shora zmiňovanému principu předvídatelnosti rozhodnutí o insolvenčním návrhu tedy v tomto smyslu opět nedostál. Pokud soud dospěl k závěru, že navrhovatel neunáší břemeno tvrzení a důkazní, pak z obsahu spisu plyne, že s tímto závěrem účastníky neseznámil a na jednání nevyzval navrhovatele ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. k doplnění rozhodných tvrzení a označení důkazů. Svou poučovací povinnost ve vztahu k účastníkům, resp. procesně neúspěšnému navrhovateli, tak insolvenční soud na jednání zjevně nesplnil, a napadené usnesení navíc představuje zjevně překvapivé rozhodnutí. Před skončením posledního jednání o věci přitom též náleželo poučit přítomné účastníky (jejich zástupce) dle § 119a o. s. ř. (o poslední možnosti ke splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní v řízení před soudem prvního stupně). [2] Věcnou legitimaci navrhovatele k podání insolvenčního návrhu (jež je předpokladem toho, aby se soud vůbec insolvenčním návrhem mohl zabývat) insolvenční soud opět nezkoumal dostatečně, neboť pouze uzavřel, že pohledávky navrhovatele se staly splatnými ke dni 31. 12. 2021, aniž by uvedl, v jaké výši (a na základě čeho, resp. jakých konkrétních důkazů) má jeho pohledávky za osvědčené, neformuloval dostatečně konkrétní skutkový závěr o tom, v jaké přesné výši a z jakých jednotlivých složek (jistina, úroky, úroky z prodlení, smluvní pokuta, poplatky) vzal navrhovatelovy pohledávky za osvědčené, a neozřejmil, jaké skutečnosti měl potud za osvědčené (doložené) a jak je posoudil po stránce právní. Posouzení důvodnosti splatného nároku navrhovatele a jeho výše proto nemůže být správné, resp. úplné.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. [3] Insolvenční soud (opětovně) nenabídnul dostatečně konkrétní zjištění stran existence, výše a splatnosti pohledávek za dlužníkem (vedle navrhovatele) dalších věřitelů, a namísto tohoto, aby insolvenční soud uvedl údaj o celkové sumě-dle insolvenčního soudu-osvědčených pohledávek, zkonstatoval, že do insolvenčního řízení byly přihlášeny pohledávky v celkové výši 150 818 378,37 Kč, z toho ve výši 130 330 306,67 Kč zajištěné majetkem dlužníka . V odůvodnění napadeného usnesení pouze konstatoval, že (dalším) věřitelem dlužníka je věřitel Karel Chládek s vykonatelnou pohledávkou ve výši 1 662 655 Kč, která byla přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 6. 2022, č. j. 4 C 414/2021-58, a to s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 1 662 655 Kč od 27. 9. 2019 do zaplacení spolu s náhradou nákladů nalézacího řízení ve výši 148 025,30 Kč, s tím, že je předmětem exekučního řízení. O pohledávkách jiných věřitelů, kteří je přihlásili do insolvenčního řízení, byť je snad v reprodukci zmínil (přitom se v napadeném usnesení objevují různé částky), neuvedl ve svých závěrech ničeho. Nikterak se pak nevypořádal ani s obranou dlužníka vůči pohledávce Karla Chládka (a samozřejmě ani vůči pohledávkám navrhovatele a dalších věřitelů). Ke způsobu, jímž insolvenční soud dle obsahu protokolů o jednáních věc projednal, přitom nutno uvést, že z obsahu protokolů o jednání není zřejmé, zda provedl řádné dokazování (srovnej § 125 a násl. o. s. ř.) za účelem zjištění existence pohledávek osob, jež navrhovatel označil jako věřitele dlužníka (případně dalších osob, které pohledávky do insolvenčního řízení přihlásily), a skutečností rozhodných pro závěr, že dlužník je v úpadku ve formě dlouhodobé platební neschopnosti, tj. že podle § 3 odst. 1 a 2 IZ má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit, neboť zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, anebo nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Z obsahu protokolů o jednáních totiž nelze seznat, které konkrétní listiny tvořící přílohy přihlášek pohledávek věřitelů k důkazu provedl (navíc-s výjimkou pohledávek navrhovatele a Karla Chládka-žádná skutková zjištění týkající se pohledávek ostatních věřitelů neučinil). Nebyly-li relevantní důkazy provedeny, nemohou být ani řádně hodnoceny ve smyslu § 132 o. s. ř. Spolehlivý podklad pro takový závěr, kdy otázku mnohosti věřitelů insolvenční soud zkoumá z vlastní iniciativy při uplatnění zásady vyšetřovací, tedy napadené rozhodnutí neposkytuje, tj. i v tomto směru je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. [4] Otázkou hodnoty majetku dlužníka a toho, zda jeho zpeněžením lze osvědčené pohledávky věřitelů bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), se insolvenční soud (opětovně) řádně nezabýval. Jak konstatováno shora, insolvenční soud uzavřel, že dlužník disponuje majetkem v celkové hodnotě 383 109 747,03 Kč, jež by měla plynout z blíže nespecifikovaného soupisu majetkové podstaty, aniž by učinil závěr ohledně toho, jakým způsobem předběžná správkyně k závěru o této hodnotě majetku dospěla (zda za účelem zjištění jeho hodnoty nechala vypracovat znalecké posudky, nebo snad zda při ocenění vycházela ze znaleckých posudků předložených dlužníkem-které ovšem insolvenční soud k důkazu neprovedl, ani z odůvodnění neplyne, zda byly opatřeny znaleckou doložkou ve smyslu § 127a o. s. ř.). Insolvenční soud navíc-jak konstatováno shora-neučinil žádné skutkové závěry stran toho, jaká konkrétní zástavní práva (a pro pohledávky kterých konkrétních-do insolvenčního řízení přihlášených či nepřihlášených-věřitelů, v jaké výši a v jakém pořadí), či jiná omezení, váznou. Tedy chybí konkrétní skutková zjištění o rozsahu zástavních práv váznoucích na nemovitostech dlužníka, jejich pořadí a výši zajištěných pohledávek, a tedy i úvaha o reálné disponibilní hodnotě majetku pro uspokojení věřitelů. [5] Insolvenční soud se tak (opětovně) nevypořádal přezkoumatelným způsobem s otázkou, zda lze osvědčené pohledávky věřitelů bez obtíží uspokojit výkonem rozhodnutí (exekucí), a tedy zda je dána platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 a 2 IZ.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. [6] Insolvenční soud pak sice uvedl, že dlužníkovi uložil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ (usnesením ze dne 25. 9. 2024, A-63) a že dlužník na výzvu reagoval podáním ze dne 15. 10. 2024 (A-71) a spolu s ním seznamy předložil, ovšem (opětovně) neučinil již skutkový a právní závěr, zda tyto seznamy jsou řádné (pokud by tomu tak nebylo, byla by platební neschopnost dána existencí vyvratitelné právní domněnky podle § 3 odst. 2 písm. b/ IZ). [7] Insolvenční soud rovněž v napadeném usnesení (opětovně) nenabídl skutková zjištění a právní závěry ohledně existence a rozsahu osvědčených všech (tj. jak splatných, tak i nesplatných) závazků dlužníka (vůči navrhovateli či dalším věřitelům), které jsou potřebné též pro porovnání výše těchto závazků a hodnoty majetku dlužníka, a to z hlediska (možného) předlužení dlužníka. Napadené rozhodnutí je tudíž i v tomto směru nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 16. Insolvenční soud navíc namísto toho, aby o insolvenčním návrhu rozhodl na posledním jednání věci (tj. na jednání konaném dne 17. 7. 2025), nebo bezprostředně po jeho skončení, rozhodl o věci s odstupem více než 2 měsíců od posledního jednání ve věci, navíc za situace, kdy po skončení jednání doručil jak navrhovatel, tak předběžná správkyně, podání ve věci. Insolvenční soud tak nesprávným procesním postupem řízení navíc zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, resp. zatížil je zmatečnostní vadou, ke které je odvolací soud povinen vždy přihlédnout (§ 212a odst. 5 věta prvá o. s. ř.) a která vylučuje odvolací přezkum správnosti takového rozhodnutí a musí vést jedině k jeho zrušení. 17. Z uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí je v prvé řadě pro nedostatek důvodů nezpůsobilé přezkoumání. Při takovýchto nedostatcích odůvodnění je vyloučeno, aby navrhovatel seznal, na jakých zjištěních (skutečnostech) insolvenční soud závěr, jež ho vedl k zamítnutí jeho insolvenčního návrhu, vlastně staví, a mohl tomuto rozhodnutí odvoláním konkrétně věcně oponovat. Insolvenční soud dále jednak zatížil řízení procesními vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a jednak neučinil ke správnému rozhodnutí o věci samé podstatných (pro rozhodnutí zásadně významných) skutkových zjištění, a kdy rozsah doplnění dokazování, resp. rozsah skutečností významných pro posouzení věci, k nimž nebylo provedeno žádné dokazování, je tak velký, že navržené důkazy nemohou být provedeny v odvolacím řízení, odvolací soud napadené usnesení zrušil dle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., za užití § 7 IZ, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (bod I. výroku). Protože v daném insolvenčním řízení došlo opakovaně k popsaným závažným procesním vadám v rámci procesu projednání insolvenčního návrhu navrhovatele a rozhodnutí o něm, a v tom směru nebyl v nejmenším dodržen závazný právní názor odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř), jakož i s přihlédnutím k závažnosti dopadů zamítnutí insolvenční návrhu spojeného s návrhem na prohlášení konkursu navrhovatele, odvolací soud podle § 221 odst. 2 o. s. ř. současně nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodnul jiný samosoudce (bod II. výroku). 18. V něm bude třeba aby poté, co neprodleně předloží Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu odvolání dlužníka (A-97, A-99) proti usnesení ze dne 14. 4. 2025 (A-92), jímž byla mimo jiné ustanovena předběžná správkyně a bylo nařízeno předběžné opatření (neboť /jak uvedeno shora/ nebylo toto odvolání dle obsahu insolvenčního spisu /jeho elektronické podoby/ doposud odvolacímu soudu předloženo), insolvenční soud věc znovu řádně projednal a rozhodnul o ní, a to v intencích závěrů (včetně závěrů judikaturních, odkazovaných v kasačním rozhodnutí) shora vyslovených, přičemž: [1] Poté, co-s ohledem na změnu obsazení soudu-nový soudce na začátku dalšího jednání dle § 119 odst. 3 o. s. ř. sdělí obsah přednesů a provedených důkazů, znovu posoudí aktivní věcnou legitimaci navrhovatele tj. učiní (řádný) skutkový a právní závěr stran existence pohledávek navrhovatele a jejich splatnosti, a dále se bude řádně zabývat existencí pohledávek dalších
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. věřitelů splatných déle než 30 dnů (za tím účelem, pokud je dlužník neučiní nesporným, a to včetně jejich splatnosti, provede řádné dokazování) [2] V případě osvědčení existence splatné pohledávky (či pohledávek) navrhovatele a jiných věřitelů se pak bude patřičně zabývat obranou dlužníka vztahující se k těmto pohledávkám, a případně dlužníka vyzve dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně této jeho obrany, jakož i k označení důkazů k jejich prokázání. [3] Dále se bude ve vztahu k osvědčeným pohledávkám navrhovatele a dalších věřitelů splatným déle než 30 dnů zabývat platební schopností dlužníka a tím, zda takové osvědčené pohledávky věřitelů vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), a též tím, zda dlužník není předlužen. Dlužníka přitom případně poučí a vyzve dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. k doplnění rozhodných tvrzení a k označení důkazů k jejich prokázání. Učiní přitom skutkový závěr mimo jiné v tom smyslu, jakou hodnotu majetku dlužníka vzal za osvědčenou (a na základě čeho) jakož i skutkové závěry ohledně toho, jaká konkrétní zástavní práva (a pro pohledávky kterých konkrétních-do insolvenčního řízení přihlášených či nepřihlášených-věřitelů, v jaké výši a v jakém pořadí), či jiná omezení, na tom kterém majetku dlužníka, váznou. [4] Z provedených důkazů pak vyvodí příslušné skutkové závěry, jež po právní stránce (vycházeje z judikaturních rozhodnutí Nejvyššího soudu, shora citovaných) náležitě zhodnotí, a v závislosti na tom znovu ve věci rozhodne, přičemž své rozhodnutí o věci řádně a srozumitelně zdůvodní.
Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Praha 18. března 2026
JUDr. Petr Vaňous v. r. předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková.
č. j. KSHK 45 INS 1227/2024 3 VSPH 1663/2025-A-132
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vaňouse a soudkyň Mgr. Ivany Mlejnkové a Mgr. Věry Modlitbové, v insolvenční věci dlužníka: anonymizovano anonymizovano , narozený anonymizovano , IČO 49350919 bytem Janského 2372/87, 155 00 Praha 5 zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Utěšeným sídlem nám. Míru 341/15, 120 00 Praha 2 o insolvenčním návrhu věřitele: Gomanold, a.s., IČO 27931536 sídlem Tusarova 791/31, Holešovice, 170 00 Praha 7 zastoupený advokátem Mgr. Petrem Maierem sídlem Karlovo náměstí 288/17, 120 00 Praha 2 o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. září 2025, č. j. KSHK 45 INS 1227/2024-A-121,
takto: I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. září 2025, č. j. KSHK 45 INS 1227/2024-A-121, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Nařizuje se, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce.
Odůvodnění: 1. Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (dále jen insolvenční soud nebo též jen soud ) zamítl insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu věřitele Gomanold, a.s. (dále též jen navrhovatel ) /bod I. výroku/, uložil povinnost navrhovateli zaplatit dlužníkovi anonymizovano Malečkovi (dále jen dlužník ) na náhradě nákladů řízení 62 426,32 Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále jen DPH ), a to do 3 dnů od právní moci napadeného usnesení (bod II. výroku) a rozhodl, že dlužníkovi se právo na náhradu nákladů řízení ve výši 9 808,68 Kč včetně DPH nepřiznává (bod III. výroku). 2. Jde v pořadí již o druhé rozhodnutí insolvenčního soudu ve věci samé, když jeho v pořadí první usnesením ze dne 27. 11. 2024 (A-78) /dále jen první usnesení /, jímž zjistil úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs, zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 2. 2025, č. j. KSHK 45 INS 1227/2024, 3 VSPH 37/2025-A-87 (dále jen kasační rozhodnutí ) v bodech I. až XII. výroku, a věc v tomto rozsahu vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 3. V odůvodnění insolvenční soud uvedl zejména, že: [1] Dne 24. 1. 2024 podal navrhovatel insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Zahájení insolvenčního řízení bylo oznámeno vyhláškou ze dne 24. 1. 2024 (A-4). [2] Insolvenční soud prvním usnesením mimo jiné zjistil úpadek dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs (bod I. a II. výroku) a ustanovil insolvenčního správce Mgr. Ing. Ivonu
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. Miechovou (dále jen správkyně ) do funkce (bod III. výroku), přičemž k uvedenému rozhodnutí dospěl insolvenční soud na základě níže popsaného průběhu insolvenčního řízení: 1/ V insolvenčním návrhu navrhovatel tvrdil, že má za dlužníkem splatnou vykonatelnou pohledávku z úvěrových smluv ve výši 70 951 588,97 Kč spolu s úrokem ve výši 7,62 % p. a. za období 4. 11. 2020 do 15. 9. 2021 ve výši 645 469,47 Kč, s úrokem ve výši 7,62 % p. a. z částky 70 951 588,97 Kč od 16. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 20 % p. a. z částky 3 225 071 Kč od 16. 12. 2021 do 31. 12. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 20 % p. a. z částky 70 951 588,97 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 150 000 Kč (50 000 Kč dle čl. 12 každé z úvěrových smluv), s dlužnými poplatky za měsíce listopad 2020 až září 2021 ve výši 8 700 Kč a s poplatky za měsíce říjen 2021 až březen 2027 (do měsíce předepsané poslední splátky) ve výši 59 400 Kč, k níž zejména uvedl, že jeho právní předchůdce (Raiffeisenbank a.s., IČO 49240901, resp. její právní předchůdce Equa bank, a.s., IČO 4711612, která zanikla fúzí se společností Raiffeisenbank, a.s., a jejíž jmění, stejně jako veškerá práva a povinnosti přešly touto fúzí na společnost Raiffeisenbank, a.s., dále též jen předchůdce navrhovatele ) uzavřela s dlužníkem, jako fyzickou podnikající osobou: -dne 31. 10. 2014 smlouvu o úvěru reg. č. 173/2014 (dále jen úvěrová smlouva 1 ), na jejímž základě byl dlužníkovi poskytnut úvěr (dále jen úvěr 1 ) ve výši 65 000 000 Kč; -dne 19. 6. 2017 smlouvu o úvěru reg. č. 0129/2017 (dále jen úvěrová smlouva 2 ), na jejímž základě poskytla dlužníkovi úvěr (dále jen úvěr 2 ) ve výši 6 000 000 Kč; -dne 25. 5. 2018 smlouvu o úvěru reg. č. 0096/2018 (dále jen úvěrová smlouva 3 ), na jejímž základě byl dlužníkovi poskytnut úvěr (dále jen úvěr 3 ) ve výši 5 185 000 Kč. 2/ Nedílnou součástí úvěrových smluv jsou mj. Všeobecné obchodní podmínky Equa bank a.s., pro fyzické osoby podnikatele a právnické osoby a produktové obchodní podmínky Equa bank a.s., pro poskytování podnikatelských úvěrů. 3/ Předchůdce navrhovatele uzavřel s dlužníkem Dohodu o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu, ve formě notářského zápisu NZ 146/2021, N 120/2021 sepsaného dne 14. 4. 2021 JUDr. Evou Krejcarovou, notářkou se sídlem v Praze (dále jen notářský zápis ). Zde dlužník mimo jiné potvrdil uzavření úvěrových smluv a prohlásil za nesporné, že celková výše dluhu z těchto smluv činí k datu sepisu notářského zápisu částku 70 951 588,97 Kč (z úvěrové smlouvy 1 dluh činí 59 821 618,95 Kč, z úvěrové smlouvy 2 dluh činí 5 802 986,26 Kč, z úvěrové smlouvy 3 dluh činí 5 326 983,76 Kč). Dlužník se zavázal svůj dluh uhradit nejpozději do 15. 3. 2027, přičemž jistinu dluhu se dlužník zavázal splácet ve formě pravidelných čtvrtletních splátek, počínaje měsícem prosinec 2021 a konče měsícem březen 2027, a to vždy k 15. dni v měsíci březnu, červnu, září a prosinci. Poslední splátka byla splatná k 15. 3. 2027, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení kterékoliv splátky s tím, že věřitel má právo požadovat po dlužníkovi splacení celé zbylé dlužné částky s veškerým příslušenstvím. Strany dále dohodly, že poplatek za správu úvěru ve výši 300 Kč měsíčně za období listopad 2020 až září 2021, v celkové výši 3 300 Kč, bude splatný dne 15. 10. 2021; další měsíční poplatky za správu úvěrů ve výši 300 Kč budou splatné počínaje měsícem říjen 2021 vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, a to do 30. 3. 2027. Rovněž byla dohodnuta úroková sazba, úrok z prodlení se splácením dluhu a smluvní pokuta. 4/ Dlužník ke dni 15. 10. 2021 řádně neuhradil splatný úrok, za období 4. 11. 2020 až 15. 9. 2021, ani úrok a poplatky, když uhradil pouze částku 1 553 747,08 Kč, která byla použita na úhradu úroku za období 4. 11. 2020 až 15. 9. 2021. Nebyly uhrazeny ani další platby dle úvěrových smluv ve spojení s notářským zápisem splatné ke dni 31. 10. 2021 v případě úroku a poplatku, resp. 15. 12. 2021 v případě splátek. Dne 22. 11. 2021 byl dlužník vyzván k úhradě všech do té doby splatných dluhů s upozorněním na možné následky neuposlechnutí výzvy. Jelikož dlužník k výzvě svůj dluh neplnil a neuhradil ani splátku splatnou dne 15. 12. 2021,
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. oznámil dne 20. 12. 2021 předchůdce navrhovatele zesplatnění úvěru s tím, že požaduje uhrazení celého dluhu s veškerým příslušenstvím nejpozději do 31. 12. 2021. Oznámení o zesplatnění úvěru bylo dlužníkovi doručeno dne 21. 12. 2021. 5/ Jelikož dlužník dluh neuhradil, podal dne 23. 3. 2022 předchůdce navrhovatele návrh na zahájení exekučního řízení k vymožení pohledávek vyplývajících z úvěrových smluv. Exekuční řízení je vedeno exekutorem JUDr. Filipem Exnerem pod sp. zn. 151 EX 139/2022. V rámci exekučního řízení podal dlužník návrh na zastavení exekuce, přičemž usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 1. 2023, sp. zn. 36 EXE 706/2022, byl návrh zamítnut a v rámci odvolacího řízení toto usnesení potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 8. 2023, č. j. 55 Co 133/2023-656. 6/ Pohledávky z úvěrových smluv byly na navrhovatele postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek č. SPP/WO_SA/102023/49350919/509 ze dne 31. 10. 2023 (dále jen Smlouva o postoupení pohledávek ). Postoupení pohledávek bylo dlužníkovi oznámeno dne 1. 11. 2023, téhož dne bylo oznámení odesláno dlužníkovi do jeho datové schrány. 7/ Pohledávka navrhovatele je zároveň zajištěna mimo jiné zástavním právem k nemovitým věcem ve vlastnictví dlužníka v katastrálním území Troskovice, obec Troskovice, zapsaným na LV č. 29 a č. 356. Navrhovatel zároveň s insolvenčním návrhem svou pohledávku přihlásil (přihláška pohledávky je evidována pod P1). 8/ Jako další věřitele navrhovatel v insolvenčním návrhu označil: -Karla Chládka s pohledávkou ve výši 1 662 655 Kč spolu s příslušenstvím, úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 1 662 655 Kč od 27. 9. 2019 do zaplacení a náhradou nákladů nalézacího řízení ve výši 148 025,30 Kč z titulu neuhrazené faktury za provedení díla-dluh je více než 3 měsíce po splatnosti; O tomto dluhu bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 6. 2022, č. j. 4 C 414/2021-58 a dluh v aktuální výši 3 034 240,50 Kč je exekučně vymáhán exekutorem Mgr. Pavlem Preusem, Exekutorský úřad Praha 8 pod sp. zn. 28596/22. -ČEZ Prodej, a.s., IČO 27232433 s pohledávkou ve výši 620 579,06 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných úhrad za elektřinu; dluh je rovněž více než 3 měsíce po splatnosti a je vymáhán věřitelem v rámci soudního řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 5 sp. zn. 24 C 62/2023. -Exekutory JUDr. Filipa Exnera, exekutorský úřad Praha 7, a Mgr. Pavla Preuse, exekutorský úřad Praha 8. 9/ Dlužník navrhoval zamítnutí insolvenčního návrhu navrhovatele, s nímž nesouhlasil, neboť v důsledku účinků probíhajícího řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 0 Nc 7504/2023 (dále jen řízení 0 Nc 7504/2023 ) o pozastavení vymáhání jednotlivých nároků podle směrnice 2019/1023/EU (pozn. soudu- Směrnice o preventivní restrukturalizaci ), při nutnosti respektování tzv. užitečného účinku uvedené směrnice, není možné v insolvenčním řízení pokračovat. Dlužník není v úpadku, neboť jeho závazky nejsou splatné, protože jsou předmětem řízení 0 NC 7504/2023, v důsledku čehož nemohou být splatné ani vymahatelné a rovněž jejich vymáhání v rámci exekučního řízení je v rozporu s ustanoveními přímo účinné směrnice a nemohly tak vůči dlužníkovi vzniknout jakékoli pohledávky z uvedených exekučních řízení. Do skončení tohoto řízení nemůže být ani pokračováno v insolvenčním řízení, zejména pak nemůže dojít k vydání rozhodnutí o úpadku, a zároveň jakýkoli procesní úkon soudu či jiného orgánu veřejné moci ČR, jenž nerespektuje účinky výše uvedeného řízení 0 Nc 7504/2023 či ustanovení přímo účinné směrnice č. 2019/1023/EU Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. 6. 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. a insolvenci, (dále jen směrnice 2019/1023/EU ) zakládá odpovědnost České republiky za porušení práva Evropské unie. Dlužník také uvedl, že jeho majetek je v hodnotě cca 450 000 000 Kč, obsahuje desítky tisíc položek movitého, nemovitého majetku i pohledávek, není tak možné předložit soudu k jeho výzvě seznamy majetku, navíc se během každého dne musí několik hodin starat o údržbu uvedeného majetku, dalších několik hodin denně si zajišťovat obživu a dalších několik hodin denně se starat o svou nemohoucí matku a jejího druha, žádal proto o prodloužení lhůty na 365 dní. S odkazem na nejednoznačnost a nesrozumitelnost usnesení MSPH 57 INS 1227/2024-A-8 se nezabýval možností podat návrh na povolení oddlužení, neboť tím, že toto usnesení neobsahuje jednoznačnou a srozumitelnou identifikaci právního předpisu, nemůže s ním být spojen žádný právní účinek. Podal návrh na pozastavení vymáhání jednotlivých nároků podle přímo účinného čl. 6 odst. 1 směrnice 2019/1023/EU, jinak řešeno návrh na moratorium na vymáhání individuálních nároků věřitelů uvedených v tomto návrhu a v jeho doplnění, přičemž po dobu trvání moratoria nelze vydat rozhodnutí o úpadku stejně jako po dobu, kdy je vedení řízení o návrhu na takové moratorium, jak vyplývá z odst. 2 čl. 7 směrnice 2019/1023/EU, vede k oddlužení zahájení insolvenčního řízení, které by mohlo skončit likvidací dlužníka . 10/ Navrhovatel na to reagoval mimo jiné tak, že závěr dlužníka, že podaným návrhem měl způsobit přerušení práva věřitelů vymáhat jejich pohledávky, je zcela nesprávný. Dlužník nezahájil proces restrukturalizace svých pohledávek, kdy takovýto návrh ani nebyl v dané době oprávněn podat. Směrnice 2019/1023/EU byla transponována do českého právního řádu zákonem č. 284/2023 Sb., o preventivní restrukturalizaci. Působnost tohoto zákona je však vztažena pouze na obchodní korporace, kterou dlužník není. Předpokladem pro přímý účinek směrnice je její bezpodmínečnost. Podle čl. 1 odst. 1 písm. a) směrnice stanoví pravidla týkající se rámců preventivní restrukturalizace, jež jsou k dispozici dlužníkům ve finančních obtížích v případě hrozícího úpadku, s cílem zabráni úpadku a zajistit životaschopnost dlužníku . Podle č. 1 odst. 4 věty druhé však členské státy mohou omezit použití odst. 1 písm. a) na právnické osoby. Je tedy zřejmé, že směrnice, jíž se dlužník dovolává, není ve vztahu k němu jako k fyzické (ač podnikající) osobě v dané části bezpodmínečná. Přímému účinku netransponované směrnice na fyzické osoby zde brání právě výslovná možnost České republiky jako členského státu Evropské unie tyto subjekty z její osobní působnosti v rámci transpozice vyloučit. 11/ Dne 23. 2. 2024 dlužník předložil seznam nemovitého majetku a nejvýznamnějších pohledávek, kde označil své věřitele jako své dlužníky z titulu náhrady škody. Dále označil jednotlivé listy vlastnické, které současně připojil, a to LV č. 29, LV č. 365, LV č. 71, LV č. 138, LV č. 122, LV č. 213 a LV č. 215. Dlužník uvedl, že seznam není úplný, na seznamu se pracuje. 12/ Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha sdělil, že u dlužníka neprobíhá žádné řízení. Dlužník nemá žádné věcné právo k jiným nemovitostem ani nepřevedl na nikoho jiného žádné vlastnické právo. 13/ Ze sdělení Magistrátu hlavního města Prahy vyplývá, že na dlužníka jsou evidována vozidla: osobní automobil RZ 6A0989 Mercedes-Benz, traktor RZ 1002348 Antonio Carraro, pracovní stroj samojízdný Caterpillar RZ 1A19128, přívěs nákladní sklápěčkový RZ 7A54617, přívěs nákladní Podlešák RZ 7A54616, přívěs speciální Fort RZ 1AL5555 (vyřazeno z provozu od 11. 12. 2017), nákladní automobil Mercedes-Benz RZ 2A70320, přívěs nákladní KOBRAS RZ 3A66903, nákladní automobil Mercedes-Benz RZ 9A54289. 14/ Ze sdělení Finančního úřadu a poskytnuté součinnosti insolvenční soud zjistil, že dlužník podal daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2022, kde dle § 7 vykázal ztrátu 17 849 Kč a dle § 9 příjem ve výši 185 040 Kč. Za rok 2023 daňové přiznání dosud nebylo podáno (s daňovým poradcem termín 1. 7. 2024). Ohledně DPH za rok 2023 dlužník vykázal uskutečněná zd. plnění ve výši 2 860 016 Kč, přijatá zd. plnění ve výši 1 192 307 Kč,
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. osvobozená plnění ve výši 120 000 Kč, daň na vstupu 213 385 Kč, daň na výstupu 349 232 Kč a nadměrný odpočet 3 120 Kč. Dále vyplývá, že dlužník vlastní jako podnikající fyzická osoba na IČO 49350919 motorová vozidla RZ 1A1 9128 zn. pracovní stroj Caterpillar, RZ 2A7 0320 Mercedes 311-nákladní automobil, RZ 3A66903 nákladní přívěs Kobras Sprint, 6A09898 Mercedes Benz B200-osobní automobil, RZ 7A54616-Podlešák T800-přívěs nákladní, 7A54617 Agados Atlas-přívěs nákladní, RZ 9A54289 Mercedes Benz GL 40-nákladní automobil, RZ A002348 Antonio Carraro-traktor. Finanční úřad, Územní pracoviště pro Prahu neeviduje za dlužníkem žádné daňové nedoplatky. Přehled vlastněných nemovitých věcí je uveden v příloze č. 2 a č. 3 (viz přílohy zveřejněné v insolvenčním rejstříku jako dokument A-34). Nemovitá věc na LV 15309 je ve společném jmění manželů. Nemovité věci v příloze 3. nejsou v působnosti Územního pracoviště pro Prahu 5. V posledních třech letech nedošlo v působnosti Územního pracoviště pro Prahu 5 k převodu nemovitých věcí. 15/ Dne 11. 6. 2024 sdělil Katastrální úřad pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Semily, že dlužník, jako osoba s IČO 49350919, není vlastníkem ani spoluvlastníkem nemovitostí, nemá mu být na Katastrálním pracovišti Semily vloženo vlastnické ani jiné věcné právo k nemovitostem a nepřevedl ani vlastnické právo na jiné, s tím, že dlužník je jako fyzická osoba v katastru nemovitostí evidován jako spoluvlastník nemovitostí zapsaných na LV č. 446 pro katastrální území Nová Cerekev a dále jako vlastník či spoluvlastník nemovitostí v katastrálním území Troskovice zapsaných na LV č. 29, LV č. 71, LV č. 138, LV č. 274, LV č. 364, LV č. 365 a nemovitost v SJM zapsaná na LV č. 15309 v katastrálním území Stodůlky. 16/ Finanční úřad pro Liberecký kraj, Územní pracoviště v Semilech sdělil, že dlužník je výlučným vlastníkem nemovitých věcí zapsaných na LV č. 29 a 365 pro k. ú. Troskovice, a dále podílovým spoluvlastníkem nemovitých věcí zapsaných na LV č. 71, 138, 374 a 364 k. ú. Troskovice. U Finančního úřadu pro Liberecký kraj nemá dlužník evidovanou žádnou dlužnou pohledávku ani na jeho majetku nevázne zákonné zástavní právo (pouze zástavná práva smluvní) třech letech převedl jakoukoli svou nemovitou věc na třetí osobu . 17/ Insolvenční soud usnesením ze dne 19. 6. 2024 (A-40) zamítl žádost dlužníka o ustanovení zástupce, jež k odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 7. 2024, č. j. KSHK 45 INS 1227/2024, 5 VSPH 774/2024-A-49, potvrdil. Vrchní soud v Praze současně dodal, že žádná předmětná otázka, pro niž by bylo třeba spis předkládat k SDEU, v předmětném spise nevyvstala, ani dlužníkem citované články týkající se práva na spravedlivé řízení a práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces v žádném případě nezakotvují právo kohokoli na bezplatné zastoupení advokátem, a to bez ohledu na jeho majetkové poměry či objektivní potřebu takového zastoupení. Nepřípadná je zároveň argumentace dlužníka o povinnosti soudu s předběžnou otázkou se na Soudní dvůr obrátit. Vnitrostátní soudy se mohou na Soudní dvůr obrátit s otázkou výkladu či platnosti ustanovení unijního práva. Vyvstane-li otázka výkladu či platnosti unijního práva před vnitrostátním soudem, může tento soud podle čl. 267 odst. 2 SFEU požádat Soudní dvůr o rozhodnutí o dané otázce, považuje-li ho za nezbytné k vynesení svého rozsudku. Pouze v případě, že taková otázka vyvstane při jednání před vnitrostátním soudem, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, je tento soud podle čl. 267 odst. 3 SFEU povinen se na Soudní dvůr obrátit. Zdejší soud však takovým soudem poslední instance není. Na tomto místě lze pro úplnost doplnit, že pouhé tvrzení účastníka řízení, že vyvstala potřeba položení otázky, samo o sobě nestačí k tomu, aby byla založena povinnost soudu (poslední instance) ve smyslu čl. 267 odst. 3 SFEU, pokud soud současně nedospěje k tomu, že mu povinnost k předložení předběžné otázky skutečně vyvstala (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. I. ÚS 1324/08) . 18/ Dlužník dne 9. 9. 2024 předložil žádost o přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. ), neboť dne 6. 9. 2024 podal k Evropské komisi stížnost na porušení práva EU a navrhuje přerušení tohoto insolvenčního řízení do skončení
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. řízení o stížnosti. Důvodem stížnosti je mimo jiné nezohlednění řízení zahájeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 0 Nc 7504/2023 o návrhu na pozastavení vymáhání nároků podle čl. 6 odst. 1 směrnice 2019/1023/EU. Dlužník má za to, že z důvodu podané stížnosti probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v této věci. Vzhledem k probíhajícímu řízení 0 Nc 7504/2023, nově vedenému pod sp. zn. 8 C 455/2023, o návrhu dlužníka na pozastavení vymáhání nároků podle čl. 6 odst. 1 směrnice 2019/1023/EU, nelze v daném řízení pokračovat. Dlužník nadále tvrdí, že není v úpadku. Navrhovatel podal insolvenční návrh v situaci, kdy se aktuálně exekučně domáhá úhrady dluhů z úvěrových smluv, a toto exekuční řízení nebylo ke dni vyjádření zastaveno, stále probíhá. Dlužník poukázal na seznam nemovitého majetku a uvedl, že hodnota jím vlastněných nemovitých věcí výrazně přesahuje výši všech jeho závazků, které navrhovatel v průběhu tohoto řízení specifikoval. Obvyklá cena nemovitých věcí činí 322 201 325 Kč. S ohledem na uvedenou hodnotu majetku lze bez obtíží vydobýt pohledávky v rámci exekučního řízení, a proto se domnívá, že navrhovatel nemůže se svým návrhem uspět (viz usnesení Nejvyššího sodu ze dne 26. 1. 2012 sen. zn. 29 Cdo 4462/2011). 19/ Dne 12. 9. 2024 proběhlo ústní jednání ve věci. Zástupce navrhovatele sdělil, pohledávka trvá, dlužník neuhradil ničeho, pohledávka je vykonatelná, je předmětem exekučního řízení, které ukončeno nebylo, v rámci exekučního řízení nedošlo k uspokojení pohledávky ani částečně; není mu známa hodnota nemovitostí, tyto nestihly být předmětem exekučního řízení. Zástupce dlužníka odkázal na dřívější vyjádření dlužníka s tím, že insolvenční návrh není zcela úplný, když u označených věřitelů není uvedeno datum splatnosti jejich pohledávek. Závazek vůči Karlu Chládkovi zanikl zápočtem, ze strany věřitele nedošlo k akceptaci a dál probíhá exekuční řízení. Pohledávku vůči ČEZ Prodej a. s. dlužník neuznává, je předmětem sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 62/2023-jednání dosud nařízeno nebylo. Proti dlužníkovi se vedou 2 exekuční řízení, a to ve prospěch navrhovatele (u soudního exekutora JUDr. Exnera pod č. j. 151 EX 139/2022) a oprávněného Karla Chládka (u soudního exekutora Mgr. Preuse pod č. j. 204 EX 28596/22-563). Dlužník nezahájil u žádného soudu insolvenční řízení v rámci restrukturalizace . Dlužník měl snahu svůj majetek prodat a dluhy uhradit, nedošlo však k dohodě, podle které by třetí osoby převzaly pohledávky dlužníka. Rovněž sdělil, že do měsíce předloží znalecký posudek na hodnotu nemovitostí. Zástupce navrhovatele uvedl, že pohledávky byly řádně označeny, včetně doložení podkladů, do insolvenčního řízení se již přihlásili věřitelé, kteří za dlužníkem evidují splatné pohledávky, dlužník nijakým způsobem nedokládá zápočet vůči Karlu Chládkovi. Dále nesouhlasí s dlužníkem předloženým orientačním odhadem obvyklé ceny majetku vyhotoveným Ing. Irenou Českou, která ocenila majetek na 322 201 325 Kč, ačkoli se ani nezúčastnila ohledání majetku, který oceňovala. 20/ Insolvenční soud usnesením ze dne 25. 9. 2024 (A-63) dlužníkovi uložil, aby ve lhůtě do 14 dnů ode dne doručení usnesení předložil úplný seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků; usnesení bylo dlužníkovi doručeno do jím užívané datové schránky dne 7. 10. 2024. 21/ Navrhovatel ve vyjádření ze dne 15. 10. 2024 uvedl, že věřitele v návrhu řádně označil včetně jejich pohledávek a jejich splatnosti. Jako další věřitelku označil Radku Královou s pohledávkou ve výši 4 295 323 Kč se splatností k datu 30. 7. 2021. Dlužník při jednání neuvedl žádné skutečnosti prokazující zánik jeho závazků. Pohledávky navrhovatele a Karla Chládka jsou vymáhány v exekučním řízení, pohledávka Radky Králové je vykonatelná, pohledávka ČEZ Prodej a.s. je předmětem soudního řízení. Dále navrhovatel uvedl, že přes dlužníkem tvrzený stamilionový majetek, který je zatížen zástavními právy ve prospěch navrhovatele, nelze z uvedeného důvodu k takovému majetku přihlížet při osvědčení úpadku dlužníka (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sen. zn. 29 Cdo 4476/2007).
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. 22/ Dlužník dne 15. 10. 2024 předložil seznam majetku (A-71), který vlastnoručně podepsal a prohlásil o něm, že je správný. Současně uvedl, že s ohledem na časové možnosti a množství položek není objektivně možné vypracovat zcela úplný seznam. Dlužník zde uvádí pohledávky v celkové hodnotě 314 781 961,62 Kč, kdy označil své dlužníky a uvedl důvod vzniku pohledávek. Neuvedl, zda jsou pohledávky vykonatelné, vymáhané exekučně a vymahatelné. Dále označil movitý majetek, resp. obecně vybavení budov a další movité věci v celkové hodnotě cca 263 000 000 Kč. Dále označil vozidla a zbraně, které má v držení, jejich hodnotu neuvedl. Dlužník dále označil listy vlastnictví nemovitostí v jeho vlastnictví. K ceně nemovitostí odkázal na předběžný odhad ceny předložený 12. 9. 2024. Dále předložil seznam závazků, které jsou proti němu uplatňovány, v celkové výši 119 147 072,01 Kč . Dlužník současně uvedl, že trvá na přerušení insolvenčního řízení, když předložil Obvodnímu soudu pro Prahu 5 návrh na přerušení vymáhání individuálních nároků podle čl. 6 odst. 1 směrnice 1023/2019/EU, následně žádost o urychlené rozhodnutí ve věci tohoto návrhu, a podanou stížnost u Evropské komise. Mimo dříve předložených listin, připojil i dopis Evropské komise ze dne 1. 10. 2024, v němž byl dlužník poučen, že dosažení nápravy, včetně případného odškodnění by měl řešit na vnitrostátní úrovni, a že předložením stížnosti Komisi se nepozastavuje běh lhůty pro zahájení právních kroků podle vnitrostátního práva. Dlužník dále uvádí, že pohledávku Karla Chládka považuje za zaniklou v důsledku zápočtu závazku z náhrady škody, nedokládá akceptaci zápočtu. Dále dlužník popírá pohledávku společnosti ČEZ Prodej a. s., a dovozuje její nedůvodnost. Pohledávku JUDr. Filipa Exnera považuje za uhrazenou. V podání dlužník také sděluje, že Obvodní soud pro Prahu 5 v usnesení ze dne 15. 4. 2024, č. j. 8 C 455/2023, nerozhodl o návrhu dlužníka na přerušení vymáhání individuálních nároků podle č. 6 odst. 1 směrnice 1023/2019/EU, ale o jiném návrhu (návrh na preventivní restrukturalizaci), který nepodal. 23/ Dne 17. 10. 2024 proběhlo jednání před insolvenčním soudem. Dle sdělení právního zástupce dlužníka avizovaný znalecký posudek ohledně hodnoty majetku dlužníka nebylo možné zajistit pro krátkost času. Navrhl soudu ustanovit znalce k vypracování znaleckého posudku k ocenění majetku. Soud provedl důkaz čtením listin a přihláškovými spisy navrhovatele-P1, JUDr. Filipa Exnera-P2 a Radky Králové-P3. Byly přečteny listiny z exekutorských spisů č. j. 151 EX 139/2022 a č. j. 204 EX 28596/2022, a to: -ze spisu 151 EX 139/2022 vedeného JUDr. Filipem Exnerem-návrh navrhovatele na zahájení exekučního řízení vůči dlužníkovi ze dne 23. 3. 2021, vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 1. 4. 2022, exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí dlužníka (LV č. 446) ze dne 1. 4. 2022, exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí dlužníka (LV č. 29, LV č. 365, LV č. 138, LV č. 71) ze dne 1. 4. 2022, exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu ze dne 4. 4. 2022, výzva dlužníkovi ke splnění vymáhané povinnosti dlužníka, návrh na zastavení exekuce ze dne 25. 4. 2022, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 5. 2022, č. j. 36 EXE 706/2022-126 o zamítnutí návrhu na odklad exekuce, rozhodnutí o zrušení exekučního příkazu, kterým byla nařízení exekuce přikázáním pohledávky z účtů povinného, nařízení místního ohledání nemovitých věcí dlužníka ze dne 11. 2. 2024 a znalecký posudek ze dne 2. 11. 2023 k ocenění nemovitostí zapsaných na LV č. 29, kdy celková tržní hodnota oceňovaných nemovitých věcí činí 9 885 000 Kč; -ze spisu 204 EX 28596/2022 vedeného Mgr. Pavlem Preusem-návrh věřitele Karla Chládka na zahání exekučního řízení vůči dlužníkovi ze dne 16. 9. 2022, exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí (automobilů) ze dne 13. 10. 2022, exekuční příkazy k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu ze dne 14. 10. 2022, exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu ze dne 14. 10. 2022, exekuční příkazy
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu ze dne 18. 10. 2022, exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí (LV č. 446) ze dne 18. 10. 2022, exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí (LV č. 365, LV č. 274, LV č. 138, LV č. 71 a LV č. 29) ze dne 18. 10. 2022, výzva ke splnění povinnosti ze dne 19. 10. 2022, příkaz k úhradě nákladů exekuce ve výši 1 662 655 Kč ze dne 19. 10. 2022, exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí (zbraně) ze dne 26. 10. 2022, sdělení od nemožnosti provést exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného pro nedostatek finančních prostředků, rozhodnutí Okresního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 11. 2022, č. j. 14 EXE 2272/2022-159, o tom, že Mgr. Pavel Preus není vyloučen z daného exekučního řízení, exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 5. 2023, č. j. 14 EXE 2272/2022-225, o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce prodejem movitých věcí (vozidel a zbraní) a o zastavení exekuce prodejem vozidla RZ 4L93342, zn. ŠKODA ROOMSTER, a exekuce přikázáním pohledávky manželky povinného z účtu u peněžního ústavu, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 10. 2023, č. j. 14 EXE 2272/2022-287, o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 10. 2023, č. j. 14 EXE 2272/2022-292, o zamítnutí návrhu povinného a manželky povinného na odklad provedení exekuce. 24/ Zástupce navrhovatele sdělil, že dlužník v těchto řízeních využíval, až zneužíval, procesního práva a z toho důvodu nedošlo-li k vymožení pohledávek věřitelů, nebylo to vinou exekutorů, ale z důvodu postupu dlužníka. Dle sdělení JUDr. Preuse je stále evidována pohledávka oprávněného Karla Chládka vůči dlužníkovi ve výši 400 000 Kč. [3] Proti prvnímu usnesení podal dlužník včasné odvolání. Vrchní soud v Praze kasačním usnesení první usnesení v bodech I. až XII. výroku zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. [4] Insolvenční soud usnesením ze dne 14. 4. 2025 (A-92) ustanovil předběžného insolvenčního správce (správkyni) /bod I. výroku/, a současně nařídil předběžné opatření a (předběžné) správkyni uložil povinnosti (bod II. výroku) a uložil povinnosti dlužníkovi (body III. a IV. výroku) a osobám, která mají závazky vůči dlužníkovi nařídil, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale (předběžné) správkyni (bod V. výroku). Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání (doručené insolvenčnímu soudu dne 9. 5. 2025 /A-97/, jež doplnil podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 14. 5. 2025 /A-99/, přičemž dle obsahu insolvenčního spisu /jeho elektronické podoby/ odvolání doposud insolvenční soud nepředložil Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu-poznámka odvolacího soudu), neboť má za to, že zde není potřeba dalšího duplicitního zjišťování majetku a nejsou splněny zákonné podmínky k ustanovení (předběžné) správkyně. [5] (Předběžná) správkyně sestavila soupis majetkové podstaty a ocenila movité věci obvyklou cenou dle nalezené inzerce stejné věci nebo věci obdobné. Do soupisu byl sepsán patent dlužníka, k jehož ocenění by bylo nezbytné vypracovat znalecký posudek-v účetnictví je patent ceněn vstupní cenou 1 600 000 Kč. Sepsáno dále bylo 73 kusů uměleckých fotografií, které byly v roce 2019 v účetnictví oceněny vstupní cenou 71 600 Kč. Sepsána byla obrazová sbírka, která byla částkou rovnající se v účetnictví uvedené vstupní ceně ve výši 1 331 006 Kč -(předběžná) správkyně prozatím nemá postaveno na jisto, která umělecká díla jsou v ní obsažená, a dlužník byl vyzván k poskytnutí součinnosti. Zůstatek na běžném účtu u Komerční banky a. s. činil ke dni 6. 5. 2025 částku 11 791,88 Kč. Movitý majetek byl oceněn na celkovou hodnotu 4 729 698,50 Kč, pohledávky pak na 897 212,53 Kč. Tento majetek je nezajištěný. Nemovité věci oceňovány nebyly, když dlužník již zadal vypracování znaleckého posudku.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. [6] Zaniklý majetek dlužníka sepsaný v předchozím soupisu majetkové podstaty (jeho účinky zanikly kasačním rozhodnutím) byla po položkou č. 30 zapsána pohledávka za Družstvo AGROBEN, která na základě pachtovní smlouvy z roku 2021 hradí za pronájem k pozemku ve vlastnictví dlužníka částku 18 766 Kč-tuto smlouvu dlužník uzavřel v postavení fyzické osoby nepodnikatele a dále pod položkou č. 52 byla zapsána pohledávka za fyzickou osobou- Oldřich Krejčí, z titulu pachtovného pozemku dlužníka v katastrálním území Troskovice za celkový roční poplatek 20 520 Kč podle smlouvy uzavřené v roce 2008-pachtovné bylo v průběhu let dohodou stran zvyšováno . [7] Dále (předběžná) správkyně vyzvala dlužníka ke zpřístupnění účetnictvím za účelem jeho přezkoumání s tím, aby umožnil (předběžné) správkyni společně s profesionálním účetním do účetnictví nahlédnout u osoby, která účetnictví pro dlužníka zpracovává a vyzvala dlužníka k předložení karet dlouhodobého majetku, karet krátkodobého majetku, dokladů k půjčkám splaceným v roce 2024, knihy analytické evidence, peněžního deníku. Ze sdělení účetní a dlužníkem některých dokladů předložených (předběžná) správkyně zjistila, že součástí obchodního závodu dlužníka jsou všechny bytové jednotky, které dlužník užívá pro uspokojování svých potřeba také potřeb rodiny. Zároveň náklady související se zajištěním tepla a elektřiny jako i spotřebu vody v celém rozsahu dlužník zúčtovává jako podnikatelský výdaj. Není tedy postaveno na jisto, zda jsou všechny vynaložené náklady zahrnuté do účetnictví odůvodněným podnikatelským výdajem dlužníka. Finanční účty zahrnující peněžní prostředky podniku, jako hotovost, bankovní účty, ceniny a krátkodobé cenné papíry mají záporný zůstatek-25 918 218,91 Kč. Toto je zapříčiněno půjčkami poskytnutými dlužníkovi (zejména fyzickými osobami) v celkové výši 25 982 730,42 Kč. Na tyto půjčky dlužník v roce 2024 uhradil 1 439 732 Kč, což jsou potenciálně neúčinná právní jednání. Dlouhodobé závazky dlužníka jsou tvořeny zejména bankovními úvěry v celkové zaúčtované výši 74 804 814,90 Kč. [8] Většina nemovitých věcí dlužníka slouží jako zajištění uspokojení zajištěné pohledávky navrhovatele (LV 29 v Katastrálním území Semily, LV 365 v Katastrálním území Semily). Dle znaleckého posudku zadaného dlužníkem činí předběžná zjištěná cena 320 000 000 Kč. (Předběžná) správkyně zemědělské pozemky na LV č. 29 v katastrálním území Troskovice ocenila na částku 4 949 348,56 Kč, bytové jednotky v domě č.p. 53 v katastrálním území Troskovice na částku 16 641 000 Kč, stavbu č. p. v katastrálním území Troskovice s přilehlým parkovištěm pro svoji netypičnost celkem v pořizovací ceně 95 700 000 Kč (v podrobnostech insolvenční soud odkazuje na komentář k soupisu majetkové podstaty založeném na č. l. A-100), obytný dům č. p. 54 v katastrálním území Troskovice na částku 16 500 000 Kč, stavbu č. p. 19 v katastrálním území Troskovice na cenu 3 000 000 Kč, parkoviště pod hradem Trosky na parc. č. 558/1 a 558/2 v katastrálním území Troskovice na 2 500 000 Kč a neobývaný dům č. p. 20 v obci Tachov, katastrální území Troskovice za cenu 4 000 000 Kč. V ocenění nejsou zohledněna všechna dílčí specifika. Nejedná se o obvyklou cenu, a proto nejsou zaneseny do soupisu majetkové podstaty. [9] Dne 16. 5. 2025 (A-102) předložil dlužník znalecké posudky k prokázání aktuální hodnoty jeho nemovitého majetku v obci a katastrálním území Troskovice zapsaného na LV č. 29-znalecký posudek č. 4644-08/2025 ze dne 28. 2. 2025 s jeho dodatkem ze dne 31. 3. 2025, znalecký posudek č. 4645-08/2025 ze dne 28. 2. 2025 s jeho dodatkem ze dne 31. 3. 2025, znalecký posudek č. 4646-10/20205 ze dne 28. 2. 2025 s jeho dodatkem ze dne 31. 3. 2025, znalecký posudek č. 4647-11/2025 ze dne 28. 2. 2025 s jeho dodatkem ze dne 31. 3. 2025 a znalecký posudek č. 4648-12/2025 ze dne 28. 2. 2025 s jeho dodatkem ze dne 31. 3. 2025.. Součet částek ocenění činí 323 090 000 Kč (v podrobnostech soud odkazuje na sdělení dlužníka založené na A-102 včetně znaleckých posudků). Dlužník zde uvedl, že prokázal dostatečnou hodnotu majetku k úhradě svých závazků ve výši 151 314 378,37 Kč (aniž by dlužník jejich existenci, výši a splatnost uznával). Ani skutečnost, že uvedený majetek slouží k zajištění pohledávek navrhovatele nemůže vést k závěru o neschopnosti dlužníka využít k úhradě svůj majetek.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. V této souvislosti dlužník poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2026, sen. zn. 32 Cdo 35/2006. [10] V podání ze dne 20. 5. 2025 (A-103) navrhovatel uvedl, že dlužník nereagoval adekvátně ohledně zpřístupnění odběrného místa distribuce v jeho nemovitostech pro společnost ČEZ Distribuce. Na nemovitých věcech dlužníka č. p. 53, č. p. 54, č. p. 18, č. p. 19 a č. p. 72 v katastrálním území Troskovice byly odebrány elektroměry. Stav, kdy elektrická energie je zajištěna dieselovým agregátem, nejeví se tento způsob zajištění dodávek el. energie do budoucna udržitelný. Z vyjádření (předběžné) správkyně neplyne, že nemovité věci dlužníka jsou pojištěny. Dlužník tak nespravuje svůj majetek tak, aby nedocházelo ke snižování jeho hodnoty. Dlužník současně svůj závod provozuje ztrátově. Opět tak dochází ke snižování hodnoty majetkové podstaty, resp. k dalšímu zadlužování dlužníka. Účetnictví dlužník zjevně doposud (předběžné) správkyni nepředložil v potřebném rozsahu. Rovněž uspokojování svých potřeb a potřeb své rodiny dlužník v celém rozsahu zúčtovává jako podnikatelský výdaj na úkor majetkové podstaty. Na půjčky dlužník v roce 2024 uhradil 1 539 732 Kč, což je potenciálně neúčinné právní jednání. Dlužník tak porušuje povinnosti stanovené v § 111 IZ, kdy dochází k pokračujícímu zadlužování dlužníka, dlužník hradí závazky pouze vybraným věřitelům a v době, kdy byl dlužník omezen v nakládání s majetkovou podstatou, inkasoval příjmy na účet manželky, což je jednání, které je zcela v rozporu s povinnostmi stanovenými IZ. [11] Navrhovatel v podání ze dne 5. 6. 2025 (A-106) zpochybňuje předložené znalecké posudky pro jejich nepřezkoumatelnost. Zároveň odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sen. zn. 29 NSČR 36/2009, kdy při poměřování výše závazků dlužníka s hodnotou jeho majetku je kladen důraz na podmínku likvidity tohoto majetku. Navrhovatel dovozuje, že s ohledem na značnou specifičnost budovy keltského oppida, která dle předložených posudků tvoří převážnou hodnotu dlužníka nemovitého majetku (230 mil. Kč z celkové hodnoty 323 mil. Kč), ji lze považovat za zcela nelikvidní aktivum, když okruh možných zájemců je velmi omezený, jednak pro zálibu a zájem tuto stavbu koupit a provozovat a jednak dispozicí dostatečných finančních prostředků na její koupi a provoz. Lze tedy předpokládat, že při prodeji bude její dosažená prodejní cena dramaticky nižší. Dále poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sen. zn. 29 Cdo 4476/2007. Znalecké posudky pak samy neprokazují reálnou zpeněžitelnost majetku a že se dlužník nenachází v platební neschopnosti. Dovozuje, že u dlužníka jsou splněny všechny zákonem vymezené domněnky platební neschopnosti, kdy dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, tyto své peněžité závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě jejich platnosti (jsou vedena exekuční řízení, kdy z obsahu exekučních spisů lze uzavřít, že v jejich rámci není možné dosáhnout uspokojení vymáhaných pohledávek) a dlužník do současné doby nepředložil seznam svého majetku, který dlužník do současné doby nebyl schopen předložit v kompletní podobě. Navrhovatel setrval na svém návrhu, aby soud zjistil úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs. [12] Dlužník podáním ze dne 7. 7. 2025 (A-109), za účelem prokázání aktuální hodnoty jeho nemovitého majetku v obci a katastrálním území Troskovice, předložil znalecký posudek č. 4650-14/2025 ze dne 18. 6. 2025 k ocenění bytových jednotek zapsaných na LV č. 36, kterým byly bytové jednotky ohodnoceny na celkem 28 300 000 Kč a dále znalecký posudek č. 4666- 30/2025 ze dne 24. 6. 2025 k ocenění vybraných pozemků evidovaných na LV č. 29 a dále spoluvlastnických podílů pozemků vedených na LV č. 71, LV č. 138 a LV č. 274 v katastrálním území Troskovice s celkovou částkou 24 260 000 Kč. V podrobnostech insolvenční soud odkazuje na samotné znalecké posudky. [13] Dlužník dále předložil znalecké posudky včetně příloh, které chyběly v předchozím podání, konkrétně znalecký posudek č. 4644-08/2025 ze dne 21. 2. 2025, znalecký posudek č. 4645- 09/2025 ze dne 21. 2. 2025, znalecký posudek č. 4646-10/2025 ze dne 21. 2. 2025, znalecký posudek č. 4647-11/2025 ze dne 21. 2. 2025 (č. l. A-110).
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. [14] (Předběžná) správkyně sestavila seznam přihlášených pohledávek, ze kterého vyplývá, že do insolvenčního řízení dlužníka podali věřitelé 10 přihlášek svých pohledávek v celkové výši 150 818 378,37 Kč, z toho pohledávky ve výši 130 330 306,67 Kč byly přihlášeny jako zajištěné (pohledávky navrhovatele). K posouzení úpadku dlužníka (předběžná) správkyně zde zaznamenala stanovisko k předmětným pohledávkám. Nezajištěné pohledávky uznala ve výši 10 332 768,97 Kč, z toho z části pohledávku Radky Králové ve výši 4 289 021,07 Kč, zcela pohledávku Finančního úřadu pro Liberecký kraj ve výši 19 435 Kč, z části pohledávku Šárky Malečkové ve výši 3 149 000 Kč a zcela pohledávky věřitelky EXPRESS MONEY s.r.o. ve výši 2 875 312 Kč. Ve výši 10 155 302,73 Kč je popřela, z toho co do pravosti zcela pohledávku JUDr. Filipa Exnera-soudního exekutora ve výši 40 871 Kč, z části pohledávku Radky Králové ve výši 6 301,03 Kč, co do pravosti zcela pohledávku společnosti ARMEX ENERGY ve výši 657 029,39 Kč, co do pravosti zcela pohledávky společnosti ČEZ Prodej a.s. ve výši 3 183 401,56 Kč, co do pravosti a výše částečně pohledávku Šárky Malečkové ve výši 3 579 011 Kč, a co do pravosti zcela pohledávku Karla Chládka ve výši 2 688 688,75 Kč. Rovněž zcela popřela zajištěné pohledávky navrhovatele co do pravosti ve výši 130 330 306,67 Kč (v podrobnostech insolvenční soud odkazuje na samotný seznam přihlášených pohledávek s přezkumnými listy, které jsou založeny na č. l. B-113/22 až B-113/189). [15] K projednání návrhu navrhovatele nařídil soud jednání na den 17. 7. 2025 (A-114), kterého se zúčastnil právní zástupce navrhovatele, dlužník spolu s jeho právním zástupcem a (předběžná) správkyně. Soud při jednání zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Zástupce navrhovatele sdělil, že k podání z 24. 4. 2025 žádné návrhy k doplnění nemá a odkázal na obsah podání s tím, že je připraven prokázat v případě potřeby i konkrétní čerpání prostředků z úvěrů. Opět zpochybnil znalecký posudek č. 4644-08/2025 ohledně hodnoty nemovitostí oceněných na částku 230 700 000 Kč, když dle jeho názoru jsou nemovitosti za tuto cenu nezpeněžitelné, jelikož se jedná o tzv. keltské oppidum a nelze vycházet ze žádné stavby obvyklé nebo podobné. Zástupce dlužníka považuje uvedené námitky za subjektivní, při pochybnostech navrhl výslech znalce. Rovněž poukázal na to, že dlužník nemůže své závazky vůči věřitelům plnit pro zahájené exekuční a insolvenční řízení. (Předběžná) správkyně odkázala na svou zprávu a soupis majetkové podstaty. Došlo k ocenění zajištěného majetku dlužníka, u nezajištěného majetku se jedná většinou o spoluvlastnický podíl a nejedná se o vysoké hodnoty. K námitce zástupce navrhovatele uvedl, že keltské oppidum je nemovitost multifunkční, tedy lze jej využít např. jako hotel. Jedná se o běžnou stavbu. Byly čteny přihlášky pohledávek věřitelů včetně jejich příloh a jejich splatnosti. Zástupce navrhovatele uvedl, že byla prokázána mnohost věřitelů, přičemž dlužník přihlášené pohledávky nezpochybnil. Zástupce dlužníka uvedl, že již v průběhu se vyjádřil např. k pohledávce Karla Chládka či ČEZ Prodej, a.s. Pohledávky navrhovatele pak nejsou po právu a ztotožňuje se s názorem (předběžné) správkyně. Bývalé manželce pohledávky nezaplatil, neboť jí dal k dispozici vozidlo v hodnotě 1 000 000 Kč a platil jí výživné na dceru, které sama spotřebovala. Celý podíl jí nezaplatil, protože neměl peníze. Dlužník sdělil, že podepisoval smlouvy pod nátlakem, zejména časovým, byl vydírán. Peníze z úvěrových smluv mu byly poskytnuty, ale na jiný účel. Notářský zápis byl donucen podepsat, u pražského soudu se domáhal prověření těchto skutečností. Z důvodu COVID-19 nemohl podnikat. Na účtu má 20 000 Kč, má jednoho zaměstnance, platí mu mzdu kolem 16 000 Kč. V současné době může mít obrat kolem stovek tisíc. Potvrdil, že počítá s prodejem nemovitostí za účelem zaplacení pohledávek. Nyní bydlí v bytě svého syna zároveň se svými rodiči. Žádný z účastníků nepřednesl žádné návrhy k doplnění a ani důkazy. [16] Navrhovatel v podání ze dne 29. 7. 2025 (A-115) uvedl, že (předběžná) správkyně se vyjádřila k doposud zveřejněným přihláškám pohledávek věřitelů, přičemž popírá pohledávky přihlášených věřitelů, kdy zcela nekriticky přejímá námitky dlužníka, což je o to patrnější při popírání pohledávek navrhovatele, oproti tomu zcela ignoruje podklady zaslané navrhovatelem
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. (zejména úvěrové smlouvy a dokumenty prokazující čerpání úvěru, rozhodnutí exekučního titulu). Důvody uváděné dlužníkem považuje za účelové, když předchůdcem navrhovatele byla renomovaná banka a jednalo se o standardní bankovní úvěr. Navrhovatel má za to, že (předběžná) správkyně neplní řádné své povinnosti, když za téměř tři měsíce po získání oprávnění k majetkové podstatě nezajistila přístup k odběžným místům el. energie a s dodavateli el. energie zjevně nijak nejednala o narovnání stavu. S odkazem na § 32 IZ požádal, aby soud přezkoumal dosavadní činnost (předběžné) správkyně s ohledem na plnění jejích zákonných povinností a výkon její funkce. [17] (Předběžná) správkyně ke sdělení navrhovatele dne 13. 8. 2025 (A-116) uvedla, že dosud řádný přezkum pohledávek neproběhl, listiny tak navrhovatel může předložit již nyní. Lze však uzavřít, že vzhledem k nekvalitnímu notářskému zápisu nedošlo k účinnému uznání dluhu ze strany dlužníka, navrhovateli tak nesvědčí presumpce existence uplatňované pohledávky. Poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2024, sen. zn. 29 NSČR 54/2023. Potvrdila, že se dalšími podklady navrhovatele nezabývala, učiní tak v návaznosti na příslušné rozhodnutí soudu. K námitce neplnění povinností správkyně uvedla, že dlužník výslovně odmítl zpřístupnit odběrná místa jakýmkoliv subjektům, včetně její osoby. Vstup by tak bylo možné vynutit pouze postupem podle IZ, avšak v mezi dobí došlo ke zrušení konkursu. A tvrdí-li navrhovatel, že demontáží elektroměru došlo ke snížení hodnoty majetkové podstaty, tak toto není logicky odůvodněno. Případný nabyvatel nemovitostí si bude zajišťovat odběr elektrické energie nově, a to nezatížen spory dlužníka a distributora. Náklady na reinstalaci elektroměrů jsou v poměru k hodnotě nemovitostí zanedbatelné. S ohledem na spory dlužníka a distributora ani nebylo možné efektivně vést jednání o dodávkách elektřiny. [18] Podáním ze dne 21. 8. 2025 (A-119) dlužník předložil vyčíslení nákladů řízení, a podáním ze dne 25. 8. 2025 (A-120) předložil vyčíslení nákladů řízení navrhovatel. 4. Cituje § 3 odst. 1, 2 a 3, § 97, § 98 odst. 1, § 105 odst. 1, § 136 odst. 1, § 148 odst. 1 IZ, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sen. zn. 29 Cdo 4462/2011, insolvenční soud uzavřel, že: [1] Na základě shora uvedených skutečností a veden pokynem odvolacího soudu, insolvenční soud zjistil, že navrhovatel předložil listiny prokazující vznik závazku dlužníka, tj. úvěrovou smlouvu 1, na jejímž základě byl dlužníkovi poskytnut úvěr 1, dále úvěrovou smlouvu 2, na jejímž základě byl poskytnut dlužníkovi úvěr 2 a úvěrovou smlouvu 3, na jejímž základě byl dlužníkovi poskytnut úvěr 3, a to včetně jejich dodatků. Úvěrové smlouvy byly uzavřeny mezi dlužníkem a společností Equa bank, a. s. Dále předložil oznámení o zesplatnění úvěrů ze dne 20. 12. 2021 adresované dlužníkovi, doručenku datové zprávy, dle které bylo oznámení o zesplatnění úvěrů dlužníkovi doručeno dne 21. 12. 2021. Pohledávky se staly splatnými ke dni 31. 12. 2021. Současně předložil listiny prokazující nabytí pohledávek, a to Smlouvu o postoupení pohledávek mezi předchůdcem navrhovatele jako postupitelem a navrhovatelem jako postupníkem, vyrozumění o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023 adresované dlužníkovi a doručenku datové zprávy o doručení vyrozumění dlužníkovi dne 1. 11. 2023 ve 13:23 hodin. Nadto společnost Equa bank, a.s., jakožto zanikající společnost zanikla v důsledku fúze sloučením s předchůdcem navrhovatele. Navrhovatel současně předložil čestné prohlášení o skutečných majitelích právnické osoby ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Notářským zápisem byla sjednána dohoda o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu ve smyslu příslušných ustanovení k vymožení pohledávek plynoucích ze shora uvedených smluv o úvěrech. Na základě pověření soudního exekutora vydaného Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 30. 3. 2022 pod č. j. 36 EXE 706/2022-87 vyrozuměl soudní exekutor JUDr. Filip Exner dne 1. 4. 2022, pod č. j. 151 EX 139/22-169, dlužníka o zahájení exekuce na základě exekučního titulu-notářského zápisu.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. [2] Z uvedených listin za prokázané, že navrhovatel má vůči dlužníkovi splatné pohledávky, a to od 31. 12. 2021. Dlužník ve svých vyjádřeních tvrdil, že pohledávky splatné nejsou, avšak žádnou konkrétní listinu prokazující jeho tvrzení nedoložil. [3] Insolvenční soud má tak za prokázané, že navrhovatel je aktivně legitimována k podání insolvenčního návrhu. [4] Co se týká mnohosti věřitelů dlužníka, navrhovatel jako další věřitele označila Karla Chládka, s pohledávkou ve výši 1 662 655 Kč, která byla přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 6. 2022, č. j. 4 C 414/2021-58, a to s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 1 662 655 Kč od 27. 9. 2019 do zaplacení spolu s náhradou nákladů nalézacího řízení ve výši 148 025,30 Kč. Jelikož je pohledávka vymáhána v rámci exekučního řízení 204 ES 28596/22-17 soudním exekutorem Mgr. Pavlem Preusem, jedná se o pohledávku splatnou. Přesné datum splatnosti je pro účely posouzení mnohosti věřitelů irelevantní. Z rozsudku 4 C 414/2021-58 pak vyplývá, že Karel Chládek, identifikovaný IČO (tedy v postavení podnikatele) požadoval úhradu z titulu smlouvy o dílo po anonymizovano Malečkovi, identifikovaného IČO rovněž v postavení podnikatele. [5] Do insolvenčního řízení byly přihlášeny pohledávky v celkové výši 150 818 378,37 Kč, z toho ve výši 130 330 306,67 Kč zajištěné majetkem dlužníka. Ze soupisu majetkové podstaty vyplývá, že dlužník disponuje majetkem v celkové hodnotě 383 109 747,03 Kč (nemovitý majetek dlužníka byl oceněn na 375 650 000 Kč, movitý majetek dlužníka byl oceněn na 4 962 534,50 Kč, pohledávky dlužníka byly oceněny na 897 212,53 Kč a ostatní majetek na 1 600 000 Kč). Dlužník při jednání soudu dne 17. 7. 2025 prohlásil, že počítá s prodejem nemovitostí za účelem zaplacení pohledávek. [6] S ohledem na výši přihlášených pohledávek a výši dlužníkova majetku důvod úpadku dlužníka ve formě předlužení není dán. [7] Navrhovatel sice doložil, že má dlužník více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, avšak dosud nebylo postaveno na jisto, že dlužník není schopen tyto závazky plnit. Dlužník po celou dobu řízení tvrdí, že pohledávky se nestaly splatnými, nelze je proto ani vymáhat, domáhal se zastavení exekuce-rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 1. 2023 č. j. 36 EXE 706/2022 byl návrh zamítnut a Městským soudem v Praze bylo usnesením ze dne 23. 8. 2023, č. j. 55 Co 133/2023-656, rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 potvrzeno. Dlužník se v rámci řízení zahájeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 455/2023 domáhal přerušení vymáhání individuálních nároků s odkazem na čl. 6 směrnice 2019/1023/EU. Dále se dlužník snažil dosáhnout v řízení 0 Nc 7504/2023 o pozastavení vymáhání jednotlivých nároků podle směrnice 2019/1023/EU. Dne 9. 9. 2024 podal dlužník žádost o přerušení insolvenčního řízení z důvodu, že dne 6. 9. 2024 podal k Evropské komisi stížnost na porušení práva EU, a to do doby rozhodnutí o stížnosti. Dlužník má za to, že v řízení 0 Nc 7504/2023 je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, a toto řízení nebylo zohledněno, má za to, zda nedochází k porušení práva, pokud by i nadále bylo pokračováno v tomto řízení. [8] V daném případě vyšly najevo sporné skutečnosti týkající se pohledávek dokládaných navrhovatelem, jejichž dokazování by dalším vedením insolvenčního řízení nahrazovalo nalézací řízení. Proto insolvenční návrhu spojený s návrhem na prohlášení konkursu zamítl. 5. Jelikož insolvenční soud zamítl insolvenční návrh navrhovatele spojený s návrhem na prohlášení konkursu, je povinný uhradit úspěšnému dlužníkovi náklady řízení, resp. náklady právního zastoupení dle podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve výši 62 426,35 Kč, a co do výše 9 808,68 Kč požadovanou náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. 6. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání (A-122) a požadoval, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání vytkl insolvenčnímu soudu zejména následující: [1] Napadené usnesení je nepřezkoumatelné a jednotlivé závěry insolvenčního soudu si navíc vzájemně protiřečí, čímž činí napadené usnesení jednoznačně zmatečným. Insolvenční soud v jednom bodě uvádí, že považuje pohledávky navrhovatele, včetně údaje o splatnosti, za osvědčené, aby bez jakéhokoliv vysvětlení této své názorové otočky v následujícím bodě uvedl, že v řízení vyšly najevo údajné sporné skutečnosti týkající se pohledávek navrhovatele. [2] Dále pak insolvenční soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, dle kterého insolvenční řízení nemůže z hlediska dokazování sporných skutečností nahrazovat sporné řízení. Tento závěr insolvenčního soudu ohledně údajných sporných skutečností týkajících se pohledávek navrhovatele, jejichž dokazování by vedením insolvenčního řízení nahrazovalo nalézací řízení, je veskrze závěrem nepřezkoumatelným, jelikož soud v napadeném usnesení vůbec neuvedl, jaké skutečnosti považuje u pohledávek navrhovatele za sporné. Navíc insolvenční soud dospěl k závěru o tom, že navrhovatel své pohledávky za dlužníkem prokázal, a to včetně data splatnosti. Pokud soud odkazuje na výše citované usnesení Nejvyššího soudu, jedná se o odkaz zcela nepřiléhavý a opět nepřezkoumatelný, jelikož v napadeném usnesení zcela absentuje označení sporných skutečností, jejichž osvědčováním by soud nahrazoval sporné řízení. V tomto směru navrhovatel poukazuje na to, že jeho pohledávky jsou pohledávkami vykonatelnými, pro které se již vede exekuční řízení a dlužník (jak je osvědčeno listinami založenými do insolvenčního spisu) neuspěl s návrhy na zastavení vedené exekuce jako u exekučního soudu, tak následně ani u soudu odvolacího. [3] Závěr soudu týkající se údajné spornosti pohledávek navrhovatele tak je skutkovým závěrem zcela nesprávným (dle § 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a především zcela nepřezkoumatelným a odporujícím důkazům předloženým ze strany navrhovatele, které byly insolvenčním soudem v rámci insolvenčního řízení provedeny. Insolvenční soud dospěl na základě provedených důkazů též k nesprávným skutkovým zjištěním i ve vztahu k osvědčení pohledávek po splatnosti u dalších věřitelů. [4] Navrhovatel v rámci svých podání (naposledy v rámci podání ze dne 24. 4. 2025, A-95) označil další věřitele s pohledávkami po splatnosti za dlužníkem, kteří navíc své pohledávky přihlásili do insolvenčního řízení-např. Radka Králová, ČEZ Prodej, a.s., Finanční úřad pro Liberecký kraj, Šárka Malečková, EXPRESS MONEY s.r.o., Karel Chládek. Na jednání soudu dne 17. 7. 2025 byly k důkazu čteny přihlášky pohledávek těchto věřitelů, včetně všech příloh a údajů o splatnosti jejich pohledávek. Ačkoliv insolvenční soud provedl výše uvedené důkazy osvědčující existenci splatných pohledávek ostatních věřitelů za dlužníkem, v rámci odůvodnění napadeného usnesení soud uvedl jako dalšího věřitele pouze Karla Chládka. Soud se tak žádným způsobem nevypořádal s existencí pohledávek dalších věřitelů, tyto další věřitele ve svých závěrech pominul, což je zcela zásadní vadou napadeného usnesení, a to s ohledem na jeden z definičních znaků úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti, kterou je mnohost věřitelů. Insolvenční soud řádně neuvedl ke každé pohledávce věřitele, k jejíž existenci provedl v řízení důkazy, zda ji považuje za osvědčenou či nikoliv, tedy není možné bez dalšího uzavřít, zda je či není dlužník schopen tyto pohledávky hradit. Tím spíše, že některé z přihlášených pohledávek jsou vykonatelné (soudním rozhodnutím přiznané) a dlužník je zjevně nehradí. Závěr soudu o tom, že není zřejmé, zda jsou tyto pohledávky věřitelů splatnými či nikoliv, a to s odkazem na dlužníkem údajně zahájené řízení 0 Nc 7504/2023, spočívá na zcela zjevném nesprávném právním posouzení věci. [5] Argumentace dlužníka týkající se údajného zahájení řízení podle směrnice 2019/1023/EU je navíc zcela nedůvodná. O zjevné absurditě tohoto argumentu (který si však insolvenční soud
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. vypůjčil pro své tvrzení o možné nesplatnosti pohledávek věřitelů) svědčí to, že ačkoliv tento argument dlužník použil i ve všech zahájených exekučních řízeních, exekuce jsou stále vedeny a v žádném z exekučních řízení nebylo rozhodnuto ve prospěch tohoto argumentu dlužníka. Sám insolvenční soud mimo jiné v rámci prvního usnesení tento argument dlužníka považoval za zcela nedůvodný. Dlužník přitom v průběhu insolvenčního řízení nebyl schopen ani řádně konkretizovat, čeho se má v údajně zahájeném řízení domáhat a jak bylo v daném řízení rozhodnuto. Jinými slovy, v rámci insolvenčního řízení nebyl proveden jediný důkaz, který by mohl zpochybnit splatnost pohledávek přihlášených a označených věřitelů dlužníka. Závěr insolvenčního soudu o tom, že splatnost pohledávek nebyla postavena najisto, tak je v rozporu s provedenými důkazy. [6] Dlužník dále tvrdil, že jeho majetek je vysoké hodnoty, která má údajně dostačovat pro úhradu jeho závazků. Tento argument však v projednávané věci nemá právní relevanci (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2009, sen. zn. 3 VSOL 36/2009). Navíc, nemovité věci ve vlastnictví dlužníka jsou zajištěny zástavními právy ve prospěch navrhovatele. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu plyne, že k takovému majetku se při osvědčení dlužníkova úpadku (respektive pro jeho vyvrácení) nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sen. zn. 29 Cdo 4476/2007). Ve světle výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu pak dlužník žádnou kalkulaci, z níž vyplyne reálnost zpeněžení jeho majetku a časový horizont uspokojení pohledávek věřitelů, nikdy nepředložil. Dlužník byl přitom v tomto směru insolvenčním soudem na jednání dotazován, ten však pouze uvedl, že mu ve zpeněžení nemovitostí vždy zabránila nějaká externí příčina. Ze zpráv (předběžné) správkyně pak plyne, že dlužník žádný jiný, než nemovitý majetek, který je zajištěn ve prospěch navrhovatele, nemá. Je tak zjevné, že dlužník žádné řešení svého úpadkového stavu nemá a svým věřitelům jej nikdy nepředložil. Pohledávky věřitelů jsou přitom po splatnosti již několik let. [7] Ze soudem zjištěného skutkového stavu vyplývá, že navrhovatel má za dlužníkem splatné pohledávky a že jsou zde i další věřitelé se splatnými pohledávkami za dlužníkem. Z výše uvedeného (a z důkazů provedených v řízení) tak vyplývá, že dlužník je v platební neschopnosti, jelikož má více pohledávek po datu splatnosti delší 30 dnů a tyto své závazky není dlužník schopen plnit. Dlužník své závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po datu své splatnosti, není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek výkonem rozhodnutí nebo exekucí a zároveň dlužník doposud nepředložil seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, ačkoliv mu tuto povinnost uložil soud. U dlužníka tak jsou naplněny všechny znaky úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti uvedené v § 3 odst. 1 IZ a domněnky platební neschopnosti uvedené v § 3 odst. 2 písm. b), c) a d) IZ. 7. Dlužník ve svém vyjádření k odvolání (A-125) navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Zejména přitom uvedl, že: [1] Je pravdou, že insolvenční soud uvádí, že z listin plyne splatnost pohledávek, to však ale nebrání tomu, aby insolvenční soud následně přijal doplňující závěr, a to s ohledem na průběh řízení (následně provedené dokazování), že v řízení vyšly najevo skutečnosti týkající se pohledávek dokládaných navrhovatelem, a jejichž dokazování by dalším vedením insolvenčního řízení nahrazovalo nalézací řízení. Není pak pravdou, že tento závěr insolvenční soud přijal bez jakéhokoli vysvětlení, když tomuto závěru předchází sdělení insolvenčního soudu, že není postaveno na jisto, že dlužník není schopen závazky plnit a odkazuje na obranu dlužníka a odkaz na judikaturu Nejvyššího soudu. Pokud v této souvislosti navrhovatel dále uvádí, že závěr insolvenčního soudu o nahrazování nalézací řízení řízením insolvenčním je závěrem nepřezkoumatelným, dlužník odkazuje na napadené usnesení, kde soud vysvětluje, z jakého důvodu má tvrzenou neschopnost dlužníka plnit závazky (včetně otázky jejich splatnosti) za nepostavenou na jisto. Tomu nebrání ani poukaz navrhovatele na vykonatelnost jeho pohledávek, když tato vykonatelnost se opírá o notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti, který vykazuje právní vady, které jsou i blíže popsány v přezkumných listech
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. (předběžné) správkyně k pohledávkám navrhovatele (A-113), na které dlužník i tímto odkazuje. Stejně jako na fakt, že notářský zápis byl donucen podepsat (viz protokol o jednání ze dne 17. 7. 2025). [2] Navrhovatel dále ve svém odvolání namítá, že se insolvenční soud nevypořádal s existencí pohledávek dalších věřitelů, kdy tyto s výjimkou pohledávky Karla Chládka pominul. K tomuto dlužník uvádí, že je sice pravdou, že se insolvenční soud pohledávkám dalších věřitelů adresně (podrobně) nevěnuje, nicméně, věřitelskou pluralitu v dalším nepřímo konstatuje. To však z pohledu napadeného usnesení není klíčové, když insolvenční soud svůj závěr o nedůvodnosti insolvenčního návrhu nevystavěl na absenci znaku věřitelské plurality, ale zejména na tom, že dosud nebylo postaveno na jisto, že dlužník není schopen svoje závazky plnit. [3] Navrhovatel se dále věnuje poukazu insolvenčního soudu na řízení 0 Nc 7504/2023, z nějž insolvenční soud dovozuje závěr, že není zřejmé, zda jsou pohledávky věřitelů dlužníka splatné či nikoli. K tomu navrhovatel uvádí, že insolvenční soud ve svém prvním usnesením (které ovšem bylo odvolacím soudem zrušeno) dospěl k závěru, že argumentace dlužníka posledně označeným řízením není právně důvodná. A dále i poukazuje na to, že existencí tohoto řízení se dlužník bránil již i v exekučním řízení a Obvodní soud pro Prahu 5 mu ve svém usnesení ze dne 3. 10. 2023, č. j. 36 EXE 706/2022-711 nedal za pravdu, když uvedl, že dlužník přehlíží, že přímý účinek dotčené směrnice 2019/1023/EU na jeho osobou nikdy nemohl nastat. S právě uvedeným se nelze ztotožnit. Dlužník má totiž stále právně důvodně za to, že insolvenční řízení nebylo možné v této věci zahájit a vést, resp. že pohledávky navrhovatele (a pohledávky dalších věřitelů) nejsou splatné z důvodu jeho návrhu na přerušení vymáhání individuálních nároků podle čl. 6 odst. 1 směrnice 2019/1023/EU (s doplněními ze dne 1. 11. 2022, 8. 11. 2022, 18. 11. 2022 a 8. 2. 2024), který dlužník podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 (dále jen Návrh ), a o němž je zde vedeno řízení 0 Nc 7504/2023 (a následně pod sp. zn. 8 C 455/2023). Navrhovatel pomíjí, že jeho Návrh není samotným návrhem na preventivní restrukturalizaci, nýbrž návrhem na pozastavení vymáhání jednotlivých nároků podle přímo účinného čl. 6 odst. 1 směrnice 2019/1023/EU, jinak řečeno, jedná se o návrh na moratorium na vymáhání individuálních nároků věřitelů uvedených v Návrhu, přičemž po dobu trvání tohoto moratoria nelze vydat rozhodnutí o úpadku a zahájit a vést insolvenční řízení. A dále pak, skutečnost, že podle čl. 1 odst. 4 směrnice 2019/1023/EU členské státy mohou omezit použití odst. 1 písm. a) na právnické osoby , což ČR s účinností od 24. 9. 2023 učinila, nic nemění na bezpodmínečnosti dostupnosti rámců preventivní restrukturalizace v situaci, kdy povinný-dlužník, jenž je fyzickou osobou-podnikatelem o dostupnost rámce preventivní restrukturalizace požádal během netransponovaného období, čímž vyvolal přímou použitelnost ustanovení Hlavy II. uvedené směrnice na jeho osobu. Jednotlivá ustanovení Hlavy II., zejména pak čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1, 2 a 6 směrnice 2019/1023/EU vymezující práva povinného-dlužníka-fyzické osoby-podnikatele, nejsou omezena dalšími podmínkami, a mají proto přímý účinek. Tvrzení navrhovatele, že přímý účinek směrnice 2019/1023/EU nemohl ve vztahu k dlužníkovi nikdy nastat, a tedy, jinak i řečeno, tento se jej nemůže v této věci právně dovolávat, z výše uvedených důvodů neobstojí. Podle principu tzv. užitečného účinku směrnic EU judikovaného v konstantní judikatuře SDEU, jež je pro české soudy závazná, je insolvenční soud povinen najít příslušný procesní prostředek, kterým bude uvedený účinek výše zmíněné směrnice jako práva EU nadřazeného právu ČR aplikovat. Vzhledem k tomu, že dlužník zahájil dne 21. 10. 2022 u Obvodního soudu pro Prahu 5 podle směrnice 2019/1023/EU řízení o přerušení vymáhání individuálních nároků, má insolvenční soud o existenci tohoto návrhu navrhovatele informovat, posoudit jeho důsledky na probíhající řízení a najít vhodný procesní prostředek, jak zajistit působení efektivního účinku podaného návrhu na přerušení vymáhání individuálních nároků podle čl. 6 a 7 směrnice 2019/1023/EU. Pokud insolvenční soud v napadeném usnesení na řízení o přerušení vymáhání individuálních nároků odkázal, a dovozuje z něj nejistotu ohledně splatnosti pohledávek, nelze mu v tomto
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. směru ničeho vytknout. Pokud tedy k tomuto navrhovatel uvádí, že závěr insolvenčního soudu o tom, že splatnost pohledávek nebyla postavena na jisto, není po právu, nelze mu ani v tomto přisvědčit. [4] Judikatura (na kterou odkazuje navrhovatel) je v rozporu s již dříve dlužníkem citovanou ustálenou (konstantní) soudní judikaturou Nejvyššího soudu, kdy na jedno z rozhodnutí odkazuje i insolvenční soud (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sen. zn. 29 Cdo 4462/2011, které cituje), a dále odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sen. zn. 29 NSČR 113/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2017, sen. zn. 29 NSČR 124/2015. [5] Z důkazů v řízení provedených znaleckých posudků, a ze zprávy (předběžné) správkyně ze dne 15. 7. 2025 (A-113) plyne, že hodnota majetku dlužníka převyšuje částku 380 mil. Kč. Dlužník má pak zcela důvodně za to, že navrhovatel může svoje pohledávky vůči dlužníkovi vzhledem k výše uvedeným majetkovým poměrům bez obtíží vydobýt v exekučním řízení postihujícím majetek dlužníka. V tomto směru zde není žádné překážky. Takto oceňovaný majetek dlužníka představuje dostatečný zdroj tohoto uspokojení (úhrady). A to čistě teoreticky i do řízení přihlášených pohledávek dalších údajných věřitelů dlužníka, a při zohlednění pořadí jejich hypotetického exekučního uspokojování (§ 337c o. s. ř.) včetně zástavních práv navrhovatele váznoucích na daném majetku dlužníka, oproti očekávanému čistému výtěžku zpeněžení uvedeného majetku dlužníka (s ohledem na výši dlužníkem doloženou dosažitelnou cenu tohoto jeho majetku). To vše při zohlednění zákonem předvídané výše nejnižšího podání při exekuční dražbě nemovitých věcí podle § 336e o. s. ř. (ve výši 2/3 výsledné ceny-vycházející ze znaleckého ocenění) a předpokládané odměně exekutora při prodeji nemovitých věcí v dražbě. V dané souvislosti dlužník pro úplnost uvádí, že pokud k uspokojení pohledávek navrhovatele z uvedeného majetku dlužníka v exekučních řízeních prozatím nedošlo, byť byly zahájeny v roce 2022, je nutné k tomu uvést, že nelze klást dlužníkovi jakkoli k tíži, že exekutoři nebyli schopni exekuční řízení dovést k realizaci prodeje majetku dlužníka (a v předchozím i k vydání pravomocného usnesení o ceně majetku dlužníka a nařízení dražebního jednání), a tím i uspokojení exekuovaných pohledávek. Sám fakt, že exekuční řízení trvají od roku 2022 (zčásti i z důvodu využití opravných prostředků, které zákon dává dlužníkovi k dispozici, v čemž však nelze spatřovat pochybení dlužníka), ještě sám o sobě neodůvodňuje závěr, že jsou zde dány obtíže, pro které věřitelé nemohou svoje pohledávky vydobýt soudní cestou- výkonem rozhodnutí (exekucí). [6] Na právě uvedeném nic nemění ani poukaz navrhovatele na jeho zástavní právo na nemovitém majetku dlužníka, a závěr, který z toho navrhovatel dovozuje, tj. že za této situace nelze k majetku dlužníka přihlížet a je tak bez významu. Důvodem je prostá skutečnost, že uvedené zástavní právo bylo zřízeno právě a jen k zajištění uspokojení pohledávek, kterými disponuje navrhovatel (a kterými i odůvodňuje svůj insolvenční návrh). Nejedná se tedy o právní překážku pro výkon rozhodnutí (exekuci), která by měla navrhovatele zatěžovat v uspokojení jeho exekučně vymáhaných pohledávek a vést tak i k právnímu závěru o neschopnosti dlužníka využít k úhradě (v insolvenčním řízení) osvědčených splatných závazků svůj majetek. [7] Pokud navrhovatel s odkazem na soudní judikaturu dále uvádí, že dlužník v řízení nepředložil žádnou kalkulaci, z níž plyne reálnost zpeněžení jeho majetku a časový horizont uspokojení pohledávek věřitelů, účelově pomíjí, že předložení takové kalkulace by bylo v dané situaci jen formálním aktem, když, a to navrhovatel ve své námitce vědomě nezohledňuje, majetek dlužníka je předmětem exekuce, a to k návrhu samotného navrhovatele. Uvažovat o jeho zpeněžení jinak než exekuční cestou, tedy není právně reálné, čehož si musí být i navrhovatel dobře vědom. Jeho požadavek na předložení předmětné kalkulace tedy není na místě a nemá právní opodstatnění.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. [8] Pokud navrhovatel uzavírá, že ze soudem zjištěného skutkového stavu věci plyne, že dlužník je v platební neschopnosti, nelze mu dát za pravdu. Poukazuje-li navrhovatel v této souvislosti i na to, že dlužník v řízení nepředložil seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, není toto jeho tvrzení pravdivé, když dlužník tyto seznamy předložil. Pomíjí i že dlužník v řízení svoji platební schopnost doložil (skrze svůj nemovitý majetek a jeho hodnotu převyšující výši všech pohledávek dlužníka). Jestliže tedy insolvenční soud uzavřel, že návrh navrhovatele podaný v této věci nemůže po právu obstát, lze s ním jen souhlasit. [9] Insolvenční řízení není dalším (vedle exekučního řízení) řízením určeným primárně k prosazování individuálního nároku věřitele (nebo věřitelů) dlužníka, který by měl vymáhání svých pohledávek řešit v nalézacím a následně exekučním řízení, a nikoli podáváním insolvenčního návrhu. Právě uvedené potvrzuje i konstantní soudní judikatura Nejvyššího soudu. Insolvenční návrh navrhovatele se však tomuto zjevně protiví. 8. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí insolvenčního soudu, jakož i řízení jeho vydání předcházející dle § 212 a § 212a o. s. ř., a aniž dle § 94 odst. 2 písm. d) IZ nařizoval jednání, dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu. 9. Odvolací soud ve svém kasačním rozhodnutí vymezil rozhodnou právní úpravu (z níž měl insolvenční soud vycházet) a judikaturní závěry (jimiž se měl insolvenční soud řídit), a to následovně (rozhodná právní úprava ve znění účinném do 30. 9. 2024): [1] Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle § 3 odst. 4 IZ je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. [2] Z § 97 odst. 1 a 8 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. [3] Podle § 105 odst. 1 IZ podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; je-li dlužníkem právnická osoba, je insolvenční navrhovatel, který vede účetnictví nebo daňovou evidenci podle zvláštního zákona, povinen doložit pohledávku uznáním dlužníka s ověřeným podpisem nebo vykonatelným rozhodnutím nebo notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti nebo exekutorským zápisem se svolením k vykonatelnosti nebo potvrzením auditora podle zvláštního zákona, soudního znalce nebo daňového poradce, že navrhovatel o pohledávce účtuje. Jde-li v případě pohledávky podle věty první o pohledávku, která se do insolvenčního řízení jinak nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203. [4] Podle § 131 odst. 1 IZ skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny. [5] Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. [6] Podle § 133 odst. 2 IZ insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka. [7] Podle § 86 IZ přitom platí, že v insolvenčním řízení je insolvenční soud povinen provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku, než byly účastníky navrhovány. [8] Z uvedeného plyne, že základním předpokladem úspěchu insolvenčního návrhu podaného jinou osobou, než dlužníkem, je doložení věcné legitimace této osoby k podání insolvenčního návrhu, tedy toho, že je věřitelem dlužníka, vůči němuž má peněžitou pohledávku, a to pohledávku již splatnou (§ 97 odst. 7 a § 105 IZ). Uvedenému odpovídají i nároky na kvalitu navrhovatelem nabízených důkazních prostředků a vymezení procesního prostoru, jenž je v insolvenčním řízení zkoumání jeho aktivní legitimace určen. To platí bez zřetele k tomu, že průkazem věcné legitimace může navrhovatel současně zčásti poskytovat i skutkový podklad pro zjištění dlužníkova úpadku. Teprve pokud navrhovatel tuto svoji věcnou legitimaci prokáže, může se insolvenční soud zabývat tím, co je v dané fázi řízení jeho předmětem, totiž zkoumáním tvrzeného dlužníkova úpadku. Zatímco v otázce aktivní věcné legitimace navrhovatele-věřitele, jež je předpokladem projednání dlužníkova úpadku, spočívá břemeno tvrzení i břemeno důkazní výhradně na tomto navrhovateli, při zkoumání dlužníkova úpadku soud není vázán důkazními návrhy účastníků a dle potřeby je povinen provést k osvědčení tvrzeného úpadku i důkazy jimi nenavržené (§ 86 IZ). K tomu Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 4. 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněném pod č. 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále R 14/2011 ) vyslovil, že při projednání insolvenčního návrhu věřitele a rozhodnutí o tomto návrhu se dokazování skutečností potřebných k osvědčení dlužníkova úpadku řídí vyšetřovací zásadou. Přiměřené uplatnění ustanovení o. s. ř. o koncentraci řízení je vyloučeno. Povinnost insolvenčního soudu provést (jde-li o insolvenční návrh věřitele) i jiné (než účastníky navržené) důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku (§ 86 IZ), se samozřejmě pojí jen se situací, kdy potřeba provedení takových důkazů vyšla v insolvenčním řízení najevo (tímto ustanovením se nicméně nenahrazuje povinnost tvrzení, daná procesní aktivitou účastníků insolvenčního řízení, když není povinností insolvenčního soudu pátrat po skutečnostech, které mají /mohou/ být dokazovány). [9] Z výše uvedeného vyplývá také to, že úprava rozhodování o insolvenčním návrhu je-ve smyslu výše uvedeného-vybudována na zásadě, že podá-li tento návrh věřitel (jako osoba odlišná od dlužníka) a přitom nejde o některou ze situací uvedených v § 133 odst. 1 IZ anebo je tu spor o tvrzený úpadek dlužníka (§ 133 odst. 2 IZ), soud k projednání tohoto insolvenčního návrhu vždy nařídí jednání a provede při něm dokazování ke zjištění skutkového stavu za přiměřeného užití § 122 a násl. o. s. ř. (§ 7 IZ) na základě důkazních návrhů účastníků řízení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), ohledně skutečností potřebných k osvědčení dlužníkova úpadku pak podle potřeby provede důkazy i nad rámec důkazních návrhů účastníků (§ 86 IZ). Přitom soud respektuje úpravu § 118a o. s. ř., tj. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo nikoli úplně (popř. soud nahlíží na právní posouzení věci jinak než účastník), anebo se ukáže, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech sporných skutečností, soud je vyzve k náležitému doplnění skutkových tvrzení či označení potřebných důkazů. Jednotlivé důkazy provede při jednání způsobem předepsaným v příslušných ustanoveních o. s. ř. (v případě důkazu listinou způsobem předepsaným v § 129 odst. 1 o. s. ř.), přičemž dá přítomným účastníkům příležitost vyjádřit se ke všem takto provedených důkazům (§ 123 o. s. ř.); při jejich hodnocení postupuje za přiměřeného užití pravidel stanovených v § 132 a násl. o. s. ř. Soud přitom může vzít za svá skutková zjištění i shodná tvrzení účastníků (§ 120 odst. 4 o. s. ř.). To znamená, že jde-li o případ, kdy insolvenční soud musí konat jednání
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. o insolvenčním návrhu věřitele, pak svoje meritorní rozhodnutí o tomto návrhu-jeho zamítnutí nebo rozhodnutí o úpadku dlužníka-může opřít jen o taková právně významná (rozhodná) skutková zjištění, která buď mají původ v nesporných tvrzeních účastníků (jde o skutečnosti, jež mezi nimi nejsou sporné), anebo jsou založena na řádně provedeném dokazování. Výjimkou, kdy o sporných skutečnostech není zapotřebí provést při jednání dokazování, je zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele pro neosvědčení jeho aktivní věcné legitimace za situace, kdy v insolvenčním řízení vyšlo najevo, že sporné skutečnosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel povinen doložit, nebude možné osvědčit pouze listinami a že provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů (výslechem účastníků, výslechem svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.) by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněné pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [10] Nejvyšší soud přitom v usnesení ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2821/2014, s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu také vyložil, že zaprvé soudní rozhodnutí musí být výsledkem předvídatelného postupu soudu, kdy účastníci nemohou být s ohledem na dosavadní průběh řízení překvapeni rozhodnutím soudu. Zadruhé, vycházejí-li účastníci při právním hodnocení věci ze stávající ustálené judikatury, nemůže rozhodnutí v jejich věci vykazovat známky svévolného odchýlení se od ní, ale případné odlišné rozhodnutí musí soud založit na relevantních důvodech a argumentech, jež musejí být účastníkům vysvětleny v odůvodnění tohoto rozhodnutí. A zatřetí předpokladem předvídatelnosti soudního rozhodování je existence právní úpravy, jejíž vlastností je srozumitelnost a určitost jako obecný předpoklad předvídatelnosti její aplikace soudy (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. II. ÚS 4809/12). Řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže odvolací soud vydal tzv. překvapivé rozhodnutí. Překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků předvídat. Tak je tomu tehdy, kdy soud posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2010, č. 9, str. 324 a násl., pod pořadovým č. 83). Překvapivými rozhodnutími jsou taková rozhodnutí, jejichž přijetím je účastník řízení zbaven možnost skutkově a právně argumentovat; jedná se o rozhodnutí, jež z pohledu předcházejícího řízení originálním způsobem posuzují rozhodovanou věc (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 5378/2007). K uvedeným závěrům se souhrnně přihlásil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 23. 7. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1747/2012; proti tomu rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost usnesením ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. I. ÚS 4083/2012). K tomu srovnej důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3866/2014. [11] Ohledně rozhodování o insolvenčním návrhu věřitele co do předpokladů zjištění úpadku dlužníka z hlediska jeho ne/schopnosti platit splatné závazky vůči vícerým věřitelům ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) IZ a případné vyvratitelné domněnky takové platební neschopnosti dlužníka nastolené některou ze skutkových podstat vymezených v § 3 odst. 2 IZ je judikatura Nejvyššího soudu ustálena též na těchto závěrech: 1/ To, že je dána (v insolvenčním řízení osvědčena nebo prokázána) některá ze skutkových podstat popsaných v § 3 odst. 2 IZ, zakládající vyvratitelnou domněnku dlužníkovy neschopnosti platit své splatné závazky, vede jen k tomu, že na dlužníka (po dobu, po kterou domněnka trvá) přechází povinnost tvrzení a důkazní povinnost ohledně skutečnosti, že k úhradě svých splatných závazků schopen je. Dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 IZ, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené (doložené) [R 83/2012 a R 45/2014]. 2/ Není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 IZ v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009, uveřejněné pod číslem 80/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 80/2011 ), R 45/2014]. Takto formulovaný závěr má zcela zjevně obecnou platnost i ve vazbě na jiný majetek dlužníka, jenž by měl či mohl být použit k uhrazení pohledávek dlužníkových věřitelů [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sen. zn. 29 NSČR 36/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2011, uveřejněné pod číslem 43/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 43/2012 ), R 83/2012, R 45/2014]. 3/ Při zkoumání schopnosti dlužníka hradit pohledávky věřitelů osvědčené při rozhodování o úpadku dlužníka není podstatné, zda věřitelé mohou ohledně těchto pohledávek ihned přistoupit k výkonu rozhodnutí či exekuci (zda již mají exekuční titul), ale to, zda by je mohli bez obtíží vymoci z dlužníkova majetku výkonem rozhodnutí (exekucí), kdyby exekuční titul měli (R 45/2014). 4/ Schopnost dlužníka uhradit splatné závazky se posuzuje nejen podle výše částek, s nimiž dlužník aktuálně disponuje (hotovost nebo zůstatek na bankovním účtu dlužníka), ale také podle jiného majetku dlužníka (movitých a nemovitých věcí, pohledávek a jiných majetkových hodnot). Teprve tehdy, není-li dlužník schopen využít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků ani tento svůj jiný majetek (např. pro omezení dispozic s tímto majetkem nebo pro jeho obtížnou zpeněžitelnost či dobytnost), nepřihlíží se k němu při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 IZ (R 80/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sen. zn. 29 NSČR 46/2011, usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 36/2009, R 43/2012 a R 45/2014). 5/ Obrana dlužníka, který argumentuje hodnotou svého majetku, může být úspěšná i při posuzování úpadku ve formě platební neschopnosti, doloží-li dlužník, že osvědčené pohledávky věřitelů lze vzhledem k jeho majetkovým poměrům bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí) [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2014, sen. zn. 29 NSČR 119/2014]. 6/ Nevyvrátí-li dlužník v průběhu insolvenčního řízení o insolvenčním návrhu věřitele některou z domněnek uvedených v § 3 odst. 2 IZ, je tím ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) IZ osvědčena dlužníkova neschopnost platit své splatné závazky, nikoliv však existence více věřitelů dlužníka ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) IZ ani existence peněžitých závazků těchto věřitelů po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) IZ (R 45/2014). [12] Vrchní soud v Praze již dříve (viz např. usnesení ze dne 21. 1. 2009, č. j. KSUL 69 INS 3755/2008, 1 VSPH 277/2008-A-19, usnesení ze dne 19. 6. 2009, č. j. KSHK 41 INS 1042/2009, 1 VSPH 269/2009-A-30, usnesení ze dne 12. 3. 2012 č. j. KSUL 45 INS 17600/2011, 1 VSPH 304/2012-A-28, usnesení ze dne 22. 8. 2012, č. j. MSPH 77 INS 4327/2012, 3 VSPH 863/2012, usnesení ze dne 19. 11. 2013, č. j. KSUL 45 INS 21293/2013, 3 VSPH 1617/2013-A-29, usnesení ze dne 4. 12. 2015, č. j. KSUL 46 INS 14121/2014, 3 VSPH 1775/2015-A-51, usnesení ze dne 4. 1. 2017, č. j. KSPH 68 INS 30279/2015, 4 VSPH 2401/2016-A-36) opakovaně vyslovil, že ve smyslu § 7 IZ usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu, a to s tím, že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele (jež představuje rozhodnutí ve věci samé-viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněné pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí (bez zřetele ke stanovisku dlužníka k věci) vždy odůvodněno (tj. užití § 169 odst. 2 o. s. ř. zde nepřichází v úvahu), a ve smyslu § 167 odst. 2 o. s. ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona (obdobné závěry se přitom uplatní i pro rozhodnutí o zamítnutí věřitelského návrhu, jako v nyní projednávané věci-poznámka odvolacího soudu). Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného uvést, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé. 10. Z obsahu spisu dále plyne, že odvolací soud ve svém kasačním rozhodnutí formuloval zejména (mimo jiné) následující závazný právní názor: [1] Z obsahu spisu i samotného odůvodnění prvního usnesení je v prvé řadě zřejmé, že při projednání insolvenčního návrhu navrhovatele (věřitele), jemuž se dlužník od počátku bránil, a při rozhodnutí o tomto insolvenčního návrhu, dodržel insolvenční soud zákonná pravidla jen potud, že nařídil a za účasti navrhovatele a dlužníka (jejich zástupců) konal jednání dne 12. 9. 2024 (protokol na A-62) a dne 17. 10. 2024 (protokol na A-73). Na těchto jednáních insolvenční soud v zásadě jen rekapituloval průběh insolvenčního řízení, zaprotokoloval přednesy navrhovatele a dlužníka, resp. zástupců a jejich dílčí stanoviska, včetně návrhu dlužníka na ustanovení znalce k vypracování znaleckého posudku za účelem ocenění svého majetku (tomuto návrhu insolvenční soud nevyhověl, ani návrh nezamítl), protokoloval, že čte listiny ze spisu 45 INS 1227/2024 : insolvenční návrh včetně příloh, usnesení k předložení majetku 25. 1. 2024, výzva na věřitele ke sdělení pohledávek, odpověď ČEZ Prodej a.s., sdělení Mgr. Preuse, usnesení na A-16/4, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5-vyslovení místní nepříslušnosti (A-17/2), LV č. 29, LV č. 365, LV č. 364, LV č. 71, LV č. 138, LV č. 274, LV č. 364, LV č. 15309, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, výdej dat z registru (A-31), sdělení FÚ pro hlavní město Praha ze dne 22. 5. 2024 (A-34), sdělení KU pro Liberecký kraj, sdělení FÚ Semily (A-41), sdělení KÚ pro Vysočinu, usnesení VSPH , sdělení exekutora Mgr. Preuse; dále konstatoval, že do insolvenčního řízení byly doručeny přihlášky navrhovatele (P1), JUDr. Filip Exner (P2, připojený znalecký posudek), Radka Králová (P-3), a pak četl některé listiny z exekutorských spisů č. j. 151 EX 139/2022 a č. j. 204 EX 28596/2022 . Poté protokoloval přednesy účastníků (de facto závěrečné návrhy), načež jednání bez dalšího ukončil. Přítomným účastníkům (jejich zástupcům) přitom neozřejmil dostatečně svůj náhled na věc ve smyslu § 118 odst. 2 o. s. ř., resp. nesdělil (ve výsledku procesně neúspěšnému) dlužníku, zda ve vztahu k jeho obraně proti insolvenčnímu návrhu považuje jeho tvrzení-co předpoklad úspěchu ve věci-za nesporná nebo dostatečně podložená důkazními návrhy, či která skutková tvrzení v tom směru považuje za právně významná a zda jsou dostatečná, která z těchto rozhodných tvrzení považuje za shodná (mezi účastníky nesporná) a která naopak zůstala sporná, zda má za dostatečné důkazy navržené (nabídnuté) k prokázání rozhodných sporných skutečností a zda není zapotřebí (nad rámec navržených důkazů) i jiných důkazů. Současně se soud ani nevypořádal procesně relevantním způsobem s návrhem dlužníka na ustanovení znalce k vypracování znaleckého posudku za účelem ocenění jeho majetku (tomuto návrhu insolvenční soud nevyhověl, ani jej nezamítl, přičemž ani z odůvodnění napadeného usnesení nelze seznat, proč návrhu nevyhověl). Shora zmiňovanému principu předvídatelnosti rozhodnutí o insolvenčním návrhu tedy v tomto smyslu nedostál. Pokud soud dospěl k závěru, že dlužník v rámci své obrany proti insolvenčnímu návrhu neunáší břemeno tvrzení a důkazní, pak z obsahu spisu plyne, že s tímto závěrem účastníky neseznámil a na jednání nevyzval dlužníka ve smyslu § 118a odst. 1
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. a odst. 3 o. s. ř. k doplnění rozhodných tvrzení a označení důkazů. Svou poučovací povinnost ve vztahu k účastníkům, resp. procesně neúspěšnému dlužníku, tak insolvenční soud na jednáních zjevně nesplnil, a napadené usnesení navíc představuje zjevně překvapivé rozhodnutí. Před skončením posledního jednání o věci přitom též náleželo poučit přítomné účastníky (jejich zástupce) dle § 119a o. s. ř. (o poslední možnosti ke splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní v řízení před soudem prvního stupně). [2] Napadené usnesení sice obsahuje skutkový a právní závěr o naplnění podmínek úpadku dlužníka ve formě insolvence, tento závěr však nenachází oporu v řádně zjištěném skutkovém stavu věci a náležitém právním posouzení příslušných rozhodných skutkových zjištění (vesměs soudem ani neuvedených). [3] Věcnou legitimaci navrhovatele k podání insolvenčního návrhu (jež je předpokladem toho, aby se soud vůbec insolvenčním návrhem mohl zabývat) insolvenční soud nezkoumal dostatečně, neboť pouze uzavřel, že pohledávka navrhovatele je splatná 21. 12. 2021, aniž by uvedl, v jaké výši (a na základě čeho, resp. jakých důkazů) má jeho pohledávku za osvědčenou a současně splatnou k uvedenému datu, neozřejmil, jaké skutečnosti měl potud za osvědčené (doložené) a jak je posoudil po stránce právní. Posouzení důvodnosti splatného nároku navrhovatele a jeho výše proto nemůže být správné, resp. úplné. [4] Náležité odůvodnění dále postrádá závěr insolvenčního soudu o mnohosti věřitelů dlužníka (kdy navíc zcela absentuje údaj o celkové sumě-dle insolvenčního soudu-osvědčených pohledávek), již vzal soud za osvědčenou jak ze sdělení navrhovatele, tak i z přihlášek věřitelů. Dlužník navíc tyto závazky uvedl v seznamu závazků . Insolvenční soud totiž nenabídnul dostatečně konkrétní zjištění k existenci, výši a splatnosti pohledávek svědčících vůči dlužníku (vedle navrhovatele) dalším věřitelům. V odůvodnění napadeného usnesení pouze konstatoval, že (dalšími) věřiteli dlužníka je věřitel Karel Chládek (o výši jehož pohledávky neuvedl ničeho) s tím, že jeho vykonatelná pohledávka je předmětem exekučního řízení, pohledávka ČEZ Prodej a.s., ve výši 620 579,06 Kč vymáhaná v rámci soudního řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 62/2023, pohledávka JUDr Filipa Exnera ve výši 40 871 Kč a pohledávka Radky Králové ve výši 4 295 323 Kč splatná 30. 7. 2021, aniž by uvedl, v jaké výši má jejich pohledávky za osvědčené (a na základě čeho). Nikterak se pak nevypořádal ani s obranou dlužníka vůči pohledávkám těchto dalších věřitelů. Ke způsobu, jímž insolvenční soud dle obsahu protokolů o jednáních věc projednal, přitom nutno uvést, že neprovedl řádné dokazování (srovnej § 125 a násl. o. s. ř.) za účelem zjištění existence pohledávek osob, jež navrhovatel označil jako věřitele dlužníka (případně dalších osob, které pohledávky do insolvenčního řízení přihlásily), a skutečností rozhodných pro závěr, že dlužník je v úpadku ve formě dlouhodobé platební neschopnosti, tj. že podle § 3 odst. 1 a 2 IZ má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit, neboť zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, anebo nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Z pouhého sdělení věřitele, že eviduje pohledávku vůči dlužníkovi, ani z pouhé přihlášky pohledávky věřitele (aniž by byly k důkazu provedeny jednotlivé konkrétní listiny tvořící její přílohu) totiž takové závěry dovodit nelze, neboť nejsou podloženy skutkovým zjištěním, jinými slovy k takovým závěrům pak chybí skutkový podklad. Nebyly-li relevantní důkazy provedeny, nemohou být ani řádně hodnoceny ve smyslu § 132 o. s. ř. Spolehlivý podklad pro takový závěr, kdy otázku mnohosti věřitelů insolvenční soud zkoumá z vlastní iniciativy při uplatnění zásady vyšetřovací, tedy napadené rozhodnutí neposkytuje, tj. i v tomto směru je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. [5] Je-li závěr insolvenčního soudu o mnohosti věřitelů dlužníka vadný, už proto nemůže obstát ani jeho závěr o jeho platební neschopnosti, jejímž předpokladem je právě okolnost, že dlužník má více věřitelů, a to, s pohledávkami splatnými déle než 30 dnů. [6] Otázkou aktuální hodnoty majetku dlužníka (tj. cenou majetku vyjádřenou v penězích v době rozhodování insolvenčního soudu o insolvenčním návrhu) a tím, zda v rámci případné exekuce nebo výkonu rozhodnutí (s jejichž nařízením je spojeno tzv. inhibitorium, které ve sledovaných souvislostech není významné) by majetek dlužníka byl dostatečným zdrojem úhrady všech jeho závazků splatných déle než 30 dnů, které byly v insolvenčním řízení osvědčeny. V tom ohledu je tudíž zásadně rozhodné porovnání aktuální výše všech osvědčených (déle než 30 dnů splatných) závazků dlužníka, a to při zohlednění pořadí jejich hypotetického exekučního uspokojování (viz zejména § 337c o. s. ř.), tedy včetně zástavních práv váznoucí na daném majetku dlužníka a aktuální výše všech jimi zajištěných pohledávek, oproti očekávanému čistému výtěžku zpeněžení majetku dlužníka s ohledem na dlužníkem doloženou aktuální obvyklou (dosažitelnou) cenu tohoto majetku. Uvedené okolnosti (včetně reflektování případných zástavních práv) však soud prvního stupně při své úvaze o hypotetické využitelnosti majetku dlužníka v exekučním či vykonávacím řízení nechal zcela stranou. Z odůvodnění pak nelze seznat, jakou celkovou aktuální hodnotu majetku dlužníka vzal insolvenční soud za osvědčenou, a není ani zcela zřejmé, který konkrétní majetek považoval insolvenční soud za majetek dlužníka. Insolvenční soud pouze uzavřel, že hodnota části nemovitého majetku dlužníka (nemovitých věcí zapsaných na LV č. 29 pro k. ú Troskovice) vyplývá ze znaleckého posudku vyhotoveného v exekučním řízení č. j. 151 EX 139/22 ke dni 2. 11. 2023, kdy byla oceněna znalcem na 9 885 000 Kč, aniž by ovšem formuloval skutkový závěr, proč právě toto ocenění vzal za podklad svého závěru o hodnotě tohoto majetku. Ohledně dalšího majetku dlužníka pak insolvenční soud v odůvodnění napadeného usnesení zmínil, že dlužník je vlastníkem dalších nemovitých věcí (aniž by je soud konkrétně identifikoval, a aniž by učinil jakýkoliv skutkový závěr o jejich hodnotě). U nemovitých věcí pak insolvenční soud neučinil žádných skutkových závěrů ohledně toho, jaká konkrétní zástavní práva (a pro pohledávky kterých konkrétních-do insolvenčního řízení přihlášených či nepřihlášených-věřitelů, v jaké výši a v jakém pořadí) či jiná omezení na dotyčných nemovitých věcech váznou. Pokud pak zmínil, že dlužník v seznamu pohledávek uvedl věřitele jako své dlužníky z titulu náhrady škod, které mu byly způsobeny vymáháním pohledávek, neučinil žádných skutkových závěrů o aktuální hodnotě těchto pohledávek, jejich splatnosti či dobytnosti. [7] Z uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí je pro nedostatek důvodů nezpůsobilé přezkoumání. Při takovýchto nedostatcích odůvodnění je vyloučeno, aby dlužník seznal, na jakých zjištěních (skutečnostech) insolvenční soud závěr o splnění podmínek pro rozhodnutí o jeho úpadku vlastně staví, a mohl tomuto rozhodnutí odvoláním konkrétně věcně oponovat. Trpí také výše uvedenými procesními vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci, a které v odvolacím řízení nelze napravit. [8] Na základě uvedeného odvolací soud shledal odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení v odvoláním dotčeném rozsahu, jakož i ve výrocích závislých dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a potud věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. [9] V dalším řízení bude-v intencích závěrů shora vyslovených-zapotřebí věc znovu řádně projednat a rozhodnout o ní, přičemž v prvé řadě insolvenční soud znovu posoudí aktivní věcnou legitimaci navrhovatele, tj. učiní (řádný) skutkový a právní závěr stran existence pohledávky navrhovatele, její výše a splatnosti. Dále se bude řádně zabývat existencí pohledávek dalších věřitelů splatných déle než 30 dnů (za tím účelem, pokud jejich existenci i výši včetně splatnosti neučiní dlužník nesporným, provede řádné dokazování) a ve vztahu k nim pak- budou-li osvědčeny, včetně data splatnosti-se bude náležitě zabývat platební ne/schopností dlužníka, a potud i tím, zda takové osvědčené splatné pohledávky věřitelů vzhledem
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. k majetkovým poměrům dlužníka lze (jak tento tvrdí) bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí). Nelze přitom-pouze na základě dosavadního průběhu exekučních řízení-uzavřít, že pohledávky nelze bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), jak učinil insolvenční soud v napadeném usnesení. Dlužníka přitom případně poučí a vyzve dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. k doplnění rozhodných tvrzení a k označení důkazů k jejich prokázání (osvědčení aktuální hodnoty majetku je zcela na dlužníkovi, tedy je na něm, aby případně za tímto účelem předložil znalecký posudek s doložkou ve smyslu § 127a o. s. ř.,-není úkolem insolvenčního soudu v řízení o insolvenčním návrhu ustanovovat znalce a zadávat mu vypracování znaleckého posudku za účelem ocenění hodnoty dlužníkova majetku, jak se nesprávně domnívá dlužník). Učiní přitom skutkový závěr mimo jiné v tom smyslu, jakou hodnotu majetku dlužníka vzal za osvědčenou (a na základě čeho) jakož i skutkové závěry ohledně toho, jaká konkrétní zástavní práva (a pro pohledávky kterých konkrétních-do insolvenčního řízení přihlášených či nepřihlášených-věřitelů, v jaké výši a v jakém pořadí), či jiná omezení, na tom kterém majetku dlužníka, váznou. Z provedených důkazů pak vyvodí příslušné skutkové závěry, jež po právní stránce (vycházeje z judikaturních závěrů Nejvyššího soudu, shora citovaných) náležitě zhodnotí, a v závislosti na tom znovu ve věci rozhodne, přičemž své rozhodnutí o věci řádně zdůvodní. 11. Platí přitom, že: [1] Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu. [2] Má-li být insolvenční soud skutečně vázán právním názorem odvolacího soudu, musí odvolací soud v odůvodnění svého zrušujícího usnesení zřetelně uvést, z jakého právního názoru vycházel. Z právního názoru odvolacího soudu musí být soudu prvního stupně zřejmé, v čem spočívá naplnění zrušovacích důvodů podle § 219a o. s. ř., zejména v čem tkví nedostatky dokazování, skutkových zjištění a skutkových závěrů, nebo proč bylo právní posouzení věci chybné. Soud prvního stupně je vázán jen takovým právním názorem, který byl skutečným základem zrušovacího usnesení odvolacího soudu. Soud prvního stupně je vázán právním názorem odvolacího soudu jak při posuzování otázek hmotného práva, tak při aplikaci procesních předpisů, a to včetně pokynů, jak má být dále postupováno po procesní stránce, zejména jaké další důkazy mají být provedeny a jaké procesní vady mají být odstraněny (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2011, 30 Cdo 4616/2009). 12. Nejprve k námitce navrhovatele, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné, je třeba uvést, že odvolací soud již dříve (např. usnesení ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1 VSPH 277/2008-A, 1 VSPH 24/2009-B) zaujal stanovisko, od kterého není důvodu se odchýlit ani v posuzované věci, že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele (přičemž tento závěr platí pro rozhodnutí o zamítnutí takového návrhu) musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí vždy odůvodněno, a ve smyslu § 167 odst. 2 o. s. ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že soud je povinen v odůvodnění uvést, které skutečnosti (skutková zjištění) byly dokazováním, shodnými tvrzeními účastníků nebo jiným zákonem stanoveným způsobem podle jeho názoru prokázány a které nikoliv, popřípadě též, které z nich jsou pro rozhodnutí věci bezvýznamné; u každého skutkového zjištění musí stručně a jasně uvést, jak k tomuto závěru dospěl, tedy z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu § 132 o. s. ř. hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy protichůdné, a proč nevyhověl všem návrhům účastníků na provedení důkazů. Svůj výklad musí soud přizpůsobit konkrétním okolnostem každé věci, zejména rozsahu dokazování, složitosti zjišťování skutkového stavu věci, množství návrhů účastníků na provedení důkazů apod., a v odůvodnění ho uvést tak, aby jeho závěry o rozhodných skutkových zjištěních nebyly pro nesrozumitelnost nebo nedostatek skutkových důvodů nepřezkoumatelné. Jednotlivá skutková zjištění je třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu, který stručně a výstižně vyjadřuje skutková zjištění a který je rozhodný pro právní posouzení věci,
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. jímž je výklad o tom, z jakých ustanovení zákona soud vycházel a jak je případně vyložil, a výklad o tom, jaká mají účastníci na základě zjištěného skutkového stavu podle těchto ustanovení ve vztahu k předmětu řízení práva a povinnosti, a jak proto byla věc rozhodnuta. Na základě svých zjištění je soud povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. Jestliže rozsudek (v dané věci usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci) postrádá náležitosti uvedené v citovaném ustanovení, stává se nepřezkoumatelným (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. 32 Odo 1561/2006). 13. V prvé řadě odvolací soud tak musí dát za pravdu navrhovateli, že napadené usnesení je co do závěru, že dlužník není v úpadku, nepřezkoumatelné, a je potud vnitřně rozporné a nesrozumitelné. 14. Napadené usnesení na jednu stranu obsahuje skutkový a právní závěr ohledně aktivní legitimace navrhovatele k podání insolvenčního návrhu, oproti tomu závěr, že v daném případě vyšly najevo sporné skutečnosti týkající se pohledávek dokládaných navrhovatelem, jejichž dokazování by dalším vedením insolvenčního řízení nahrazovalo nalézací řízení, a dále obsahuje skutkový a právní závěr ohledně, že je osvědčena mnohost věřitelů, přičemž tyto závěry opět (tak jako v prvním usnesení o úpadku dlužníka, odklizeném kasačním rozhodnutím) nenacházejí oporu v řádně zjištěném skutkovém stavu věci a nejsou dostatečně právně posouzeny, na druhou stranu insolvenční soud dospěl k závěru, že dlužník není předlužen, a současně (lze-li to tak vyložit) k závěru, že není ani v platební neschopnosti. Svůj závěr o tom, že dlužník není předlužen, zdůvodnil tím, že do insolvenčního řízení byly přihlášeny pohledávky v celkové výši 150 818 378,37 Kč, z toho ve výši 130 330 306,67 Kč zajištěné majetkem dlužníka, a že ze soupisu majetkové podstaty vyplývá, že dlužník disponuje majetkem v celkové hodnotě 383 109 747,03 Kč. Z odůvodnění usnesení přitom neplyne, že by insolvenční soud vzal přihlášené pohledávky za osvědčené (ohledně jejich osvědčení navíc neučinil stran pohledávek navrhovatele a Karla Chládka zjištění dostatečná a ohledně pohledávek ostatních věřitelů neučinil zjištění žádná), nabízí se vysvětlení, že i pokud by tyto pohledávky byly osvědčeny, majetek dlužníka by měl hodnotu vyšší. Stran hodnoty majetku dlužníka, jež by měla plynout z blíže nespecifikovaného soupisu majetkové podstaty, se pak z odůvodnění nepodává, jakým způsobem předběžná správkyně k závěru o této hodnotě majetku dospěla (zda za účelem zjištění jeho hodnoty nechala vypracovat znalecké posudky, nebo snad zda při ocenění vycházela ze znaleckých posudků předložených dlužníkem- které ovšem insolvenční soud k důkazu neprovedl-a ani neuzavřel, zda byly opatřeny znaleckou doložkou ve smyslu § 127a o. s. ř.). Insolvenční soud navíc neučinil žádné skutkové závěry stran toho, jaká konkrétní zástavní práva váznou na věcech tvořících majetek dlužníka (a pro pohledávky kterých konkrétních-do insolvenčního řízení přihlášených či nepřihlášených-věřitelů, v jaké výši a v jakém pořadí), či jiná omezení, váznou, neboť na nich mohou váznout zástavní práva ve prospěch věřitelů, kteří své (zajištěné) pohledávky nepřihlásili, a přesto by bylo nutné s jejich (zajištěnými) pohledávkami při posouzení toho, zda je dlužník předlužen, počítat. Svůj závěr, že dlužník není ani v platební neschopnosti, insolvenční soud odůvodnil zcela nesrozumitelně tím, že navrhovatel sice doložil, že má dlužník více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, avšak dosud nebylo postaveno na jisto, že dlužník není schopen tyto závazky plnit. Dlužník po celou dobu řízení tvrdí, že pohledávky se nestaly splatnými, nelze je proto ani vymáhat. V daném případě vyšly najevo sporné skutečnosti týkající se pohledávek dokládaných navrhovatelem, jejichž dokazování by dalším vedením insolvenčního řízení nahrazovalo nalézací řízení . Insolvenční soud přitom uzavřel, že pohledávky navrhovatele jsou splatné již od 31. 12. 2021, a vykonatelná pohledávka Karla Chládka musí být splatná již od roku 2022, neboť od tohoto roku je vymáhána v rámci exekučního řízení, jedná se tak jednoznačně o pohledávky, které dlužník neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Jinými slovy minimálně v případě těchto pohledávek nastala vyvratitelná domněnka platební neschopnosti dlužníka dle § 3 odst. 2 b) IZ, není tak třeba, aby bylo postaveno najisto, že dlužník není schopen tyto závazky plnit (jak, byť mírně jinými slovy, uzavřel insolvenční soud), neboť je na dlužníkovi, aby domněnku platební
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. neschopnosti vyvrátil. Pokud pak insolvenční soud v souvislosti s tím zmiňuje snahu dlužníka dosáhnout pozastavení vymáhání jednotlivých nároků podle směrnice 2019/1023/EU, pak není zřejmé, jaký právní dopad by tato neúspěšná snaha dlužníka měla na splatnost jeho závazků mít (navíc v prvním usnesení zcela správně insolvenční soud uzavřel, že tato dlužníkova neúspěšná snaha je pro danou věc zcela bez významu). Stejně tak je zcela nesrozumitelná závěr, že v daném případě vyšly najevo sporné skutečnosti týkající se pohledávek dokládaných navrhovatelem, jejichž dokazování by dalším vedením insolvenčního řízení nahrazovalo nalézací řízení , neboť insolvenční soud v nejmenším neozřejmil, jaké skutečnosti týkající se pohledávek navrhovatele, a z jakého důvodu (když předtím uzavřel, že aktivní legitimaci navrhovatele za osvědčenou má), nemá za prokázané, a provedení jakých konkrétních důkazů (jiných než listinných) by přesahovalo rámec insolvenčního řízení. 15. Insolvenční soud v odvoláním napadeném usnesení nedostál ani požadavkům vymezeným kasačním rozhodnutím, neboť, a to ani v nejmenším, nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu (zcela konkrétně a jednoznačně formulovaný v kasačním rozhodnutí), čímž zatížil řízení procesní vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a v důsledku čehož nedostatečně zjistil skutkový stav věci nutný pro řádné právní posouzení věci, neboť: [1] Po vydání kasačního rozhodnutí věc projednal na jednání konaném dne 17. 7. 2025 (protokol na A-114), na němž-poté, co obsáhle referoval o dosavadním průběhu insolvenčního řízení, protokoloval přednesy účastníků (jejich zástupců) a předběžné správkyně, konstatoval, že čte přihláškové spisy v ins. řízení 45 INS 1227/2024 včetně příloh a jejich splatnosti přihlášek P1, P3-P10, poté pokračoval v protokolování přednesů účastníků (jejich zástupců), s tím, že nikdo z přítomných nemá žádné návrhy k doplnění ani důkazy , načež jednání bez dalšího ukončil. Přítomným účastníkům (jejich zástupcům) přitom neozřejmil dostatečně svůj náhled na věc ve smyslu § 118 odst. 2 o. s. ř., resp. nesdělil (ve výsledku procesně neúspěšnému) navrhovateli, zda ve vztahu k jeho insolvenčnímu návrhu považuje jeho tvrzení -co předpoklad úspěchu ve věci-za nesporná nebo dostatečně podložená důkazními návrhy, či která skutková tvrzení v tom směru považuje za právně významná a zda jsou dostatečná, která z těchto rozhodných tvrzení považuje za shodná (mezi účastníky nesporná) a která naopak zůstala sporná, zda má za dostatečné důkazy navržené (nabídnuté) k prokázání rozhodných sporných skutečností a zda není zapotřebí (nad rámec navržených důkazů) i jiných důkazů. Shora zmiňovanému principu předvídatelnosti rozhodnutí o insolvenčním návrhu tedy v tomto smyslu opět nedostál. Pokud soud dospěl k závěru, že navrhovatel neunáší břemeno tvrzení a důkazní, pak z obsahu spisu plyne, že s tímto závěrem účastníky neseznámil a na jednání nevyzval navrhovatele ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. k doplnění rozhodných tvrzení a označení důkazů. Svou poučovací povinnost ve vztahu k účastníkům, resp. procesně neúspěšnému navrhovateli, tak insolvenční soud na jednání zjevně nesplnil, a napadené usnesení navíc představuje zjevně překvapivé rozhodnutí. Před skončením posledního jednání o věci přitom též náleželo poučit přítomné účastníky (jejich zástupce) dle § 119a o. s. ř. (o poslední možnosti ke splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní v řízení před soudem prvního stupně). [2] Věcnou legitimaci navrhovatele k podání insolvenčního návrhu (jež je předpokladem toho, aby se soud vůbec insolvenčním návrhem mohl zabývat) insolvenční soud opět nezkoumal dostatečně, neboť pouze uzavřel, že pohledávky navrhovatele se staly splatnými ke dni 31. 12. 2021, aniž by uvedl, v jaké výši (a na základě čeho, resp. jakých konkrétních důkazů) má jeho pohledávky za osvědčené, neformuloval dostatečně konkrétní skutkový závěr o tom, v jaké přesné výši a z jakých jednotlivých složek (jistina, úroky, úroky z prodlení, smluvní pokuta, poplatky) vzal navrhovatelovy pohledávky za osvědčené, a neozřejmil, jaké skutečnosti měl potud za osvědčené (doložené) a jak je posoudil po stránce právní. Posouzení důvodnosti splatného nároku navrhovatele a jeho výše proto nemůže být správné, resp. úplné.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. [3] Insolvenční soud (opětovně) nenabídnul dostatečně konkrétní zjištění stran existence, výše a splatnosti pohledávek za dlužníkem (vedle navrhovatele) dalších věřitelů, a namísto tohoto, aby insolvenční soud uvedl údaj o celkové sumě-dle insolvenčního soudu-osvědčených pohledávek, zkonstatoval, že do insolvenčního řízení byly přihlášeny pohledávky v celkové výši 150 818 378,37 Kč, z toho ve výši 130 330 306,67 Kč zajištěné majetkem dlužníka . V odůvodnění napadeného usnesení pouze konstatoval, že (dalším) věřitelem dlužníka je věřitel Karel Chládek s vykonatelnou pohledávkou ve výši 1 662 655 Kč, která byla přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 6. 2022, č. j. 4 C 414/2021-58, a to s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 1 662 655 Kč od 27. 9. 2019 do zaplacení spolu s náhradou nákladů nalézacího řízení ve výši 148 025,30 Kč, s tím, že je předmětem exekučního řízení. O pohledávkách jiných věřitelů, kteří je přihlásili do insolvenčního řízení, byť je snad v reprodukci zmínil (přitom se v napadeném usnesení objevují různé částky), neuvedl ve svých závěrech ničeho. Nikterak se pak nevypořádal ani s obranou dlužníka vůči pohledávce Karla Chládka (a samozřejmě ani vůči pohledávkám navrhovatele a dalších věřitelů). Ke způsobu, jímž insolvenční soud dle obsahu protokolů o jednáních věc projednal, přitom nutno uvést, že z obsahu protokolů o jednání není zřejmé, zda provedl řádné dokazování (srovnej § 125 a násl. o. s. ř.) za účelem zjištění existence pohledávek osob, jež navrhovatel označil jako věřitele dlužníka (případně dalších osob, které pohledávky do insolvenčního řízení přihlásily), a skutečností rozhodných pro závěr, že dlužník je v úpadku ve formě dlouhodobé platební neschopnosti, tj. že podle § 3 odst. 1 a 2 IZ má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit, neboť zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, anebo nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Z obsahu protokolů o jednáních totiž nelze seznat, které konkrétní listiny tvořící přílohy přihlášek pohledávek věřitelů k důkazu provedl (navíc-s výjimkou pohledávek navrhovatele a Karla Chládka-žádná skutková zjištění týkající se pohledávek ostatních věřitelů neučinil). Nebyly-li relevantní důkazy provedeny, nemohou být ani řádně hodnoceny ve smyslu § 132 o. s. ř. Spolehlivý podklad pro takový závěr, kdy otázku mnohosti věřitelů insolvenční soud zkoumá z vlastní iniciativy při uplatnění zásady vyšetřovací, tedy napadené rozhodnutí neposkytuje, tj. i v tomto směru je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. [4] Otázkou hodnoty majetku dlužníka a toho, zda jeho zpeněžením lze osvědčené pohledávky věřitelů bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), se insolvenční soud (opětovně) řádně nezabýval. Jak konstatováno shora, insolvenční soud uzavřel, že dlužník disponuje majetkem v celkové hodnotě 383 109 747,03 Kč, jež by měla plynout z blíže nespecifikovaného soupisu majetkové podstaty, aniž by učinil závěr ohledně toho, jakým způsobem předběžná správkyně k závěru o této hodnotě majetku dospěla (zda za účelem zjištění jeho hodnoty nechala vypracovat znalecké posudky, nebo snad zda při ocenění vycházela ze znaleckých posudků předložených dlužníkem-které ovšem insolvenční soud k důkazu neprovedl, ani z odůvodnění neplyne, zda byly opatřeny znaleckou doložkou ve smyslu § 127a o. s. ř.). Insolvenční soud navíc-jak konstatováno shora-neučinil žádné skutkové závěry stran toho, jaká konkrétní zástavní práva (a pro pohledávky kterých konkrétních-do insolvenčního řízení přihlášených či nepřihlášených-věřitelů, v jaké výši a v jakém pořadí), či jiná omezení, váznou. Tedy chybí konkrétní skutková zjištění o rozsahu zástavních práv váznoucích na nemovitostech dlužníka, jejich pořadí a výši zajištěných pohledávek, a tedy i úvaha o reálné disponibilní hodnotě majetku pro uspokojení věřitelů. [5] Insolvenční soud se tak (opětovně) nevypořádal přezkoumatelným způsobem s otázkou, zda lze osvědčené pohledávky věřitelů bez obtíží uspokojit výkonem rozhodnutí (exekucí), a tedy zda je dána platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 a 2 IZ.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. [6] Insolvenční soud pak sice uvedl, že dlužníkovi uložil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ (usnesením ze dne 25. 9. 2024, A-63) a že dlužník na výzvu reagoval podáním ze dne 15. 10. 2024 (A-71) a spolu s ním seznamy předložil, ovšem (opětovně) neučinil již skutkový a právní závěr, zda tyto seznamy jsou řádné (pokud by tomu tak nebylo, byla by platební neschopnost dána existencí vyvratitelné právní domněnky podle § 3 odst. 2 písm. b/ IZ). [7] Insolvenční soud rovněž v napadeném usnesení (opětovně) nenabídl skutková zjištění a právní závěry ohledně existence a rozsahu osvědčených všech (tj. jak splatných, tak i nesplatných) závazků dlužníka (vůči navrhovateli či dalším věřitelům), které jsou potřebné též pro porovnání výše těchto závazků a hodnoty majetku dlužníka, a to z hlediska (možného) předlužení dlužníka. Napadené rozhodnutí je tudíž i v tomto směru nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 16. Insolvenční soud navíc namísto toho, aby o insolvenčním návrhu rozhodl na posledním jednání věci (tj. na jednání konaném dne 17. 7. 2025), nebo bezprostředně po jeho skončení, rozhodl o věci s odstupem více než 2 měsíců od posledního jednání ve věci, navíc za situace, kdy po skončení jednání doručil jak navrhovatel, tak předběžná správkyně, podání ve věci. Insolvenční soud tak nesprávným procesním postupem řízení navíc zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, resp. zatížil je zmatečnostní vadou, ke které je odvolací soud povinen vždy přihlédnout (§ 212a odst. 5 věta prvá o. s. ř.) a která vylučuje odvolací přezkum správnosti takového rozhodnutí a musí vést jedině k jeho zrušení. 17. Z uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí je v prvé řadě pro nedostatek důvodů nezpůsobilé přezkoumání. Při takovýchto nedostatcích odůvodnění je vyloučeno, aby navrhovatel seznal, na jakých zjištěních (skutečnostech) insolvenční soud závěr, jež ho vedl k zamítnutí jeho insolvenčního návrhu, vlastně staví, a mohl tomuto rozhodnutí odvoláním konkrétně věcně oponovat. Insolvenční soud dále jednak zatížil řízení procesními vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a jednak neučinil ke správnému rozhodnutí o věci samé podstatných (pro rozhodnutí zásadně významných) skutkových zjištění, a kdy rozsah doplnění dokazování, resp. rozsah skutečností významných pro posouzení věci, k nimž nebylo provedeno žádné dokazování, je tak velký, že navržené důkazy nemohou být provedeny v odvolacím řízení, odvolací soud napadené usnesení zrušil dle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., za užití § 7 IZ, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (bod I. výroku). Protože v daném insolvenčním řízení došlo opakovaně k popsaným závažným procesním vadám v rámci procesu projednání insolvenčního návrhu navrhovatele a rozhodnutí o něm, a v tom směru nebyl v nejmenším dodržen závazný právní názor odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř), jakož i s přihlédnutím k závažnosti dopadů zamítnutí insolvenční návrhu spojeného s návrhem na prohlášení konkursu navrhovatele, odvolací soud podle § 221 odst. 2 o. s. ř. současně nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodnul jiný samosoudce (bod II. výroku). 18. V něm bude třeba aby poté, co neprodleně předloží Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu odvolání dlužníka (A-97, A-99) proti usnesení ze dne 14. 4. 2025 (A-92), jímž byla mimo jiné ustanovena předběžná správkyně a bylo nařízeno předběžné opatření (neboť /jak uvedeno shora/ nebylo toto odvolání dle obsahu insolvenčního spisu /jeho elektronické podoby/ doposud odvolacímu soudu předloženo), insolvenční soud věc znovu řádně projednal a rozhodnul o ní, a to v intencích závěrů (včetně závěrů judikaturních, odkazovaných v kasačním rozhodnutí) shora vyslovených, přičemž: [1] Poté, co-s ohledem na změnu obsazení soudu-nový soudce na začátku dalšího jednání dle § 119 odst. 3 o. s. ř. sdělí obsah přednesů a provedených důkazů, znovu posoudí aktivní věcnou legitimaci navrhovatele tj. učiní (řádný) skutkový a právní závěr stran existence pohledávek navrhovatele a jejich splatnosti, a dále se bude řádně zabývat existencí pohledávek dalších
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková. věřitelů splatných déle než 30 dnů (za tím účelem, pokud je dlužník neučiní nesporným, a to včetně jejich splatnosti, provede řádné dokazování) [2] V případě osvědčení existence splatné pohledávky (či pohledávek) navrhovatele a jiných věřitelů se pak bude patřičně zabývat obranou dlužníka vztahující se k těmto pohledávkám, a případně dlužníka vyzve dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně této jeho obrany, jakož i k označení důkazů k jejich prokázání. [3] Dále se bude ve vztahu k osvědčeným pohledávkám navrhovatele a dalších věřitelů splatným déle než 30 dnů zabývat platební schopností dlužníka a tím, zda takové osvědčené pohledávky věřitelů vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), a též tím, zda dlužník není předlužen. Dlužníka přitom případně poučí a vyzve dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. k doplnění rozhodných tvrzení a k označení důkazů k jejich prokázání. Učiní přitom skutkový závěr mimo jiné v tom smyslu, jakou hodnotu majetku dlužníka vzal za osvědčenou (a na základě čeho) jakož i skutkové závěry ohledně toho, jaká konkrétní zástavní práva (a pro pohledávky kterých konkrétních-do insolvenčního řízení přihlášených či nepřihlášených-věřitelů, v jaké výši a v jakém pořadí), či jiná omezení, na tom kterém majetku dlužníka, váznou. [4] Z provedených důkazů pak vyvodí příslušné skutkové závěry, jež po právní stránce (vycházeje z judikaturních rozhodnutí Nejvyššího soudu, shora citovaných) náležitě zhodnotí, a v závislosti na tom znovu ve věci rozhodne, přičemž své rozhodnutí o věci řádně a srozumitelně zdůvodní.
Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Praha 18. března 2026
JUDr. Petr Vaňous v. r. předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Jarmila Jandíková.