3 VSPH 1313/2016-A-20
KSPL 27 INS 12282/2016 3 VSPH 1313/2016-A-20
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. anonymizovano Trebatického Ph.D., LL.M. a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Kamenný Újezd 170, 330 23 Nýřany, o návrhu navrhovatele DOMOV SKP s.r.o., IČO 28042603, se sídlem Bezručova 33, 301 00 Plzeň, zast. Mgr. Denisem Karbusem, advokátem, se sídlem nám. Míru 152, 339 01 Klatovy, o odvolání navrhovatele, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 12282/2016-A-11 ze dne 6. června 2016
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 12282/2016-A-11 ze dne 6. června 2016 se m ě n í tak, že návrh na nařízení předběžného opatření ze dne 3. 6. 2016 proti dlužníku anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , spočívající v uložení zákazu nakládat s obchodními podíly ve společnostech Gull Trade s.r.o., IČO 01421026, Luremato s.r.o., IČO 29124859 a Toutou s.r.o., IČO 29088682 a spočívající ve jmenování předběžného insolvenčního správce, se pro nesložení jistoty neodmítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (dále jen insolvenční soud ) odmítl návrh na nařízení předběžného opatření, dle kterého měl dlužníkovi anonymizovano anonymizovano (dále jen dlužník ) uložit, povinnost zdržet se majetkové dispozice s obchodními podíly ve společnostech Gull Trade s.r.o., IČO 01421026, Luremato s.r.o., IČO 29124859 a Toutou s.r.o., IČO 29088682 (dále jen Společnosti ) a určit předběžného insolvenčního správce (bod I. výroku) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že 20. 5. 2016 mu byl doručen insolvenční návrh navrhovatele DOMOV SKP s.r.o. (dále jen navrhovatel ), který byl usnesením z 30. 5. 2016 (dok. č. A-7) odmítnut pro nedostatek tvrzení o úpadku dlužníka. Proti tomuto usnesení se navrhovatel 1. 6. 2016 včas odvolal a návrhem ze dne 3. 6. 2016 (dok. č. A-9) se domáhal nařízení předběžného opatření, jímž mělo být dlužníkovi zabráněny majetkové dispozice s obchodními podíly ve Společnostech a měl být určen předběžný insolvenční správce. isir.justi ce.cz
Insolvenční soud, cituje § 75b odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ), kontrolou údajů v účtárně zjistil (dok. č. A-10), že navrhovatelem nebyla zaplacena jistota, a proto jeho návrh na vydání předběžného opatření odmítl. Rozhodnutí o nákladech řízení insolvenční soud odůvodnil odkazem na § 146 odst. 3 o.s.ř. s tím, že žádnému z účastníků náklady řízení nevznikly. Pro úplnost dodal, že soudní poplatek nebyl s odkazem na § 6a odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyměřen, neboť návrh na zahájení řízení byl před prvním jednáním odmítnut.
Toto usnesení napadl navrhovatel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, nařídil dlužníkovi zdržet se majetkové dispozice s obchodními podíly ve Společnostech, určil předběžného insolvenčního správce a věc přikázal jinému krajskému soudu.
Akcentoval, že insolvenční soud pochybil, když jeho návrh na vydání předběžného opatření posoudil podle § 75b odst. 1 o.s.ř. Insolvenční soud měl vzít v potaz ustanovení § 82 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon-IZ ), podle něhož může insolvenční soud nařídit předběžné opatření i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak a navrhovatel v takovém případě není povinen složit jistotu. Jeho návrh na vydání předběžného opatření pak měl být rovněž posouzen podle § 113 odst. IZ. Insolvenční soud podle názoru dlužníka ignoroval vyšetřovací zásadu zakotvenou v § 86 IZ a v § 421 IZ zakotvenou povinnost zveřejnit v insolvenčním rejstříku písemnosti a informace, v tomto případě přihlášku věřitele Jana Stanislava podanou dne 1. 6. 2016, čímž v řízení došlo k závažným vadám. Na straně soudu dochází k pochybením, jež vedou k průtahům v řízení a pochybnostem o nepodjatosti insolvenčního soudu.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.
Podle § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.
Podle § 113 odst. 1 IZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.
Z obsahu spisu plyne, že insolvenčním návrhem navrhovatele doručeným insolvenčnímu soudu dne 20. 5. 2016 bylo vyhláškou ze dne 23. 5. 2016 zahájeno insolvenční řízení dlužníka. Usnesením ze dne 30. 5. 2016 (dok. č. A-7) insolvenční soud návrh navrhovatele odmítl pro nedostatek tvrzení osvědčujících dlužníkův úpadek. Proti tomuto usnesení se navrhovatel řádně a včas odvolal, usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu navrhovatele ke dni rozhodování odvolacího soudu v předmětné věci proto dosud není pravomocné.
Návrhem na vydání předběžného opatření ze dne 3. 6. 2016 se navrhovatel domáhá, aby dlužníkovi byla omezena majetková dispozice s obchodními podíly ve Společnostech, a aby byl pro insolvenční řízení dlužníka ustanoven předběžný insolvenční správce.
Navrhovatel správně dospěl k závěru, že v daném případě je na místě aplikace ustanovení § 82 odst. 1 IZ ve spojení s § 113 odst. 1 IZ, a že insolvenční soud k nařízení předběžného opatření mohl v dané věci přistoupit i bez návrhu navrhovatele a za takové situace nebylo jeho povinností složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, jako je tomu v případě nařízení předběžného opatření podle občanského soudního řádu. Pokud tedy insolvenční soud postavil své rozhodnutí na procesním pochybení navrhovatele, spočívajícím v nezaplacení jistoty, je takové rozhodnutí vadné a nebyl dán důvod pro odmítnutí jeho návrhu na nařízení předběžného opatření. V odvolání uvedenou výhradou navrhovatele, že insolvenční soud porušuje povinnost uloženou mu ustanovením § 420 InsZ, se odvolací soud nezabýval, neboť s napadeným usnesením nesouvisí a k nápravě je příslušný insolvenční soud.
V dalším řízení se insolvenční soud bude zabývat otázkou splnění předpokladů pro nařízení předběžného opatření, avšak návrhu navrhovatele může vyhovět pouze za trvání účinků zahájeného insolvenčního řízení.
Z uvedených důvodů proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření z důvodu nesložení jistoty neodmítá. O nákladech odvolacího řízení nerozhodoval, neboť jím insolvenční řízení nekončí.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).
V Praze dne 15. července 2016
JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková
KSPL 27 INS 12282/2016 3 VSPH 1313/2016-A-20
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. anonymizovano Trebatického Ph.D., LL.M. a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Kamenný Újezd 170, 330 23 Nýřany, o návrhu navrhovatele DOMOV SKP s.r.o., IČO 28042603, se sídlem Bezručova 33, 301 00 Plzeň, zast. Mgr. Denisem Karbusem, advokátem, se sídlem nám. Míru 152, 339 01 Klatovy, o odvolání navrhovatele, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 12282/2016-A-11 ze dne 6. června 2016
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 12282/2016-A-11 ze dne 6. června 2016 se m ě n í tak, že návrh na nařízení předběžného opatření ze dne 3. 6. 2016 proti dlužníku anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , spočívající v uložení zákazu nakládat s obchodními podíly ve společnostech Gull Trade s.r.o., IČO 01421026, Luremato s.r.o., IČO 29124859 a Toutou s.r.o., IČO 29088682 a spočívající ve jmenování předběžného insolvenčního správce, se pro nesložení jistoty neodmítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (dále jen insolvenční soud ) odmítl návrh na nařízení předběžného opatření, dle kterého měl dlužníkovi anonymizovano anonymizovano (dále jen dlužník ) uložit, povinnost zdržet se majetkové dispozice s obchodními podíly ve společnostech Gull Trade s.r.o., IČO 01421026, Luremato s.r.o., IČO 29124859 a Toutou s.r.o., IČO 29088682 (dále jen Společnosti ) a určit předběžného insolvenčního správce (bod I. výroku) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že 20. 5. 2016 mu byl doručen insolvenční návrh navrhovatele DOMOV SKP s.r.o. (dále jen navrhovatel ), který byl usnesením z 30. 5. 2016 (dok. č. A-7) odmítnut pro nedostatek tvrzení o úpadku dlužníka. Proti tomuto usnesení se navrhovatel 1. 6. 2016 včas odvolal a návrhem ze dne 3. 6. 2016 (dok. č. A-9) se domáhal nařízení předběžného opatření, jímž mělo být dlužníkovi zabráněny majetkové dispozice s obchodními podíly ve Společnostech a měl být určen předběžný insolvenční správce. isir.justi ce.cz
Insolvenční soud, cituje § 75b odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ), kontrolou údajů v účtárně zjistil (dok. č. A-10), že navrhovatelem nebyla zaplacena jistota, a proto jeho návrh na vydání předběžného opatření odmítl. Rozhodnutí o nákladech řízení insolvenční soud odůvodnil odkazem na § 146 odst. 3 o.s.ř. s tím, že žádnému z účastníků náklady řízení nevznikly. Pro úplnost dodal, že soudní poplatek nebyl s odkazem na § 6a odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyměřen, neboť návrh na zahájení řízení byl před prvním jednáním odmítnut.
Toto usnesení napadl navrhovatel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, nařídil dlužníkovi zdržet se majetkové dispozice s obchodními podíly ve Společnostech, určil předběžného insolvenčního správce a věc přikázal jinému krajskému soudu.
Akcentoval, že insolvenční soud pochybil, když jeho návrh na vydání předběžného opatření posoudil podle § 75b odst. 1 o.s.ř. Insolvenční soud měl vzít v potaz ustanovení § 82 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon-IZ ), podle něhož může insolvenční soud nařídit předběžné opatření i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak a navrhovatel v takovém případě není povinen složit jistotu. Jeho návrh na vydání předběžného opatření pak měl být rovněž posouzen podle § 113 odst. IZ. Insolvenční soud podle názoru dlužníka ignoroval vyšetřovací zásadu zakotvenou v § 86 IZ a v § 421 IZ zakotvenou povinnost zveřejnit v insolvenčním rejstříku písemnosti a informace, v tomto případě přihlášku věřitele Jana Stanislava podanou dne 1. 6. 2016, čímž v řízení došlo k závažným vadám. Na straně soudu dochází k pochybením, jež vedou k průtahům v řízení a pochybnostem o nepodjatosti insolvenčního soudu.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.
Podle § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.
Podle § 113 odst. 1 IZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.
Z obsahu spisu plyne, že insolvenčním návrhem navrhovatele doručeným insolvenčnímu soudu dne 20. 5. 2016 bylo vyhláškou ze dne 23. 5. 2016 zahájeno insolvenční řízení dlužníka. Usnesením ze dne 30. 5. 2016 (dok. č. A-7) insolvenční soud návrh navrhovatele odmítl pro nedostatek tvrzení osvědčujících dlužníkův úpadek. Proti tomuto usnesení se navrhovatel řádně a včas odvolal, usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu navrhovatele ke dni rozhodování odvolacího soudu v předmětné věci proto dosud není pravomocné.
Návrhem na vydání předběžného opatření ze dne 3. 6. 2016 se navrhovatel domáhá, aby dlužníkovi byla omezena majetková dispozice s obchodními podíly ve Společnostech, a aby byl pro insolvenční řízení dlužníka ustanoven předběžný insolvenční správce.
Navrhovatel správně dospěl k závěru, že v daném případě je na místě aplikace ustanovení § 82 odst. 1 IZ ve spojení s § 113 odst. 1 IZ, a že insolvenční soud k nařízení předběžného opatření mohl v dané věci přistoupit i bez návrhu navrhovatele a za takové situace nebylo jeho povinností složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, jako je tomu v případě nařízení předběžného opatření podle občanského soudního řádu. Pokud tedy insolvenční soud postavil své rozhodnutí na procesním pochybení navrhovatele, spočívajícím v nezaplacení jistoty, je takové rozhodnutí vadné a nebyl dán důvod pro odmítnutí jeho návrhu na nařízení předběžného opatření. V odvolání uvedenou výhradou navrhovatele, že insolvenční soud porušuje povinnost uloženou mu ustanovením § 420 InsZ, se odvolací soud nezabýval, neboť s napadeným usnesením nesouvisí a k nápravě je příslušný insolvenční soud.
V dalším řízení se insolvenční soud bude zabývat otázkou splnění předpokladů pro nařízení předběžného opatření, avšak návrhu navrhovatele může vyhovět pouze za trvání účinků zahájeného insolvenčního řízení.
Z uvedených důvodů proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření z důvodu nesložení jistoty neodmítá. O nákladech odvolacího řízení nerozhodoval, neboť jím insolvenční řízení nekončí.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).
V Praze dne 15. července 2016
JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková