3 VSPH 1069/2017-B-25
KSPL 53 INS 24705/2015 3 VSPH 1069/2017-B-25
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a Mgr. Věry Modlitbové v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem v Sokolově, Atletická 2001, zastoupeného JUDr. Janou Bodlákovou, advokátkou, se sídlem v Karlových Varech, Cihelní 71/14, o odvolání insolvenčního správce Voleský a partneři,v.o.s., IČO 26717514, se sídlem v Praze 5, Smíchov, Viktora Huga 359/6, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 24705/2015-B-17 ze dne 27. dubna 2017,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 24705/2015-B-17 ze dne 27. dubna 2017 se r u š í a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni (insolvenční soud, soud prvního stupně) ve výroku tohoto rozhodnutí označeným usnesením udělil insolvenčnímu správci Voleský a partneři, v.o.s. (Správce) souhlas k vydání výtěžku zpeněžení zajištěného majetku dlužníka anonymizovano anonymizovano (Dlužník) zajištěné věřitelce České spořitelně, a.s. (Zajištěná věřitelka) ve výši 274.256,-Kč (bod I. výroku) a přiznal Správci odměnu za realizovaný prodej nemovitého majetku Dlužníka ve výši 33.515,-Kč včetně DPH (bod II. výroku).
V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v dražbě nemovitosti Dlužníka zapsané v katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov na listu vlastnictví 10932 a 10204 pro katastrální území a obec Sokolov, specifikované jako bytová jednotka č. 2001/9 v budově č.p. 2000, 2001, 2002 na pozemkové parcele č. 2846/47 včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy č.p. 2000, 2001, 2002 a na pozemku parc. č. 2846/47 o velikosti 611/41790 (Zajištěná nemovitost), provedené 6.3.2017 byl udělen příklep. Zajištěná nemovitost byla zpeněžena společným prodejem Správce a insolvenčního správce dlužnice Veroniky Hauerové (Dlužnice) za cenu 655.500,-Kč, do majetkové podstaty Dlužníka byla poukázána 1/2 výtěžku zpeněžení, tj. částka 327.750,-Kč. Zajištěná nemovitost tvoří předmět zajištění pohledávky Zajištěné věřitelky ve výši 534.864,49 Kč. Se zpeněžením Zajištěné nemovitosti vznikly náklady na odměnu zprostředkovateli prodeje + DPH ve výši 19.829,-Kč a výdaje na ověření podpisů a konverze ve výši 150,-Kč. Dále vznikla odměna isir.justi ce.cz
Správce ve výši 33.515,-Kč včetně DPH. K výplatě Zajištěné věřitelce tedy zbyla částka 274.256,-Kč.
Toto usnesení napadl v zákonem stanovené lhůtě Správce odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se uděluje souhlas s tím, aby Správce vydal Zajištěné věřitelce výtěžek zpeněžení Zajištěné nemovitosti ve výši 262.708,-Kč podle návrhu Správce zveřejněného v insolvenčním rejstříku na č.d. B-18. Argumentuje dodatečným zjištěním chybějícího odpočtu části nákladů spojených se správou Zajištěné nemovitosti, jež jako nedoplatek příspěvku do fondu oprav a služeb spojených s užíváním bytu vznikly po rozhodnutí o úpadku Dlužníka, uvedl, že insolvenčnímu soudu doručil nový opravený návrh na vydání výtěžku zpeněžení Zajištěné nemovitosti zahrnující náklad spojený s její správou ve výši 12.960,-Kč.
Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [§ 94 odst. 2 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ)], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než uváděných důvodů.
Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Podle § 298 IZ mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce, vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odst. 3). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 4). Zajištěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na splnění této povinnosti (odst. 5). Pro zpeněžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3 (odst. 6). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odst. 7).
Z citovaného ustanovení plyne závěr, že zajištěný věřitel má v zásadě právo na úhradu své zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty bez omezení. Z povahy věci je zřejmé, že k plnému uspokojení pohledávky zajištěného věřitele z výtěžku zpeněžení nemůže dojít jen v případě, že po odečtení odměny insolvenčního správce a nákladů na správu a zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty výtěžek nedosahuje výše zajištěné pohledávky. V takovém případě zajištěný věřitel je povinen strpět jen částečné uspokojení své zajištěné pohledávky s tím, že v rozsahu neuspokojené pohledávky bude v insolvenčním řízení sdílet postavení nezajištěných věřitelů. Naopak tam, kde zbylý výtěžek zpeněžení převyšuje zajištěnou pohledávku a postačuje k úhradě odměny správce a nákladů spojených se správou a zpeněžením předmětu zajištění v zákonem stanoveném rozsahu (popř. ve větším rozsahu, s nímž zajištěný věřitel souhlasil), má zajištěný věřitel právo na vydání výtěžku odpovídajícího výši jeho zajištěné pohledávky; zůstatek výtěžku bude jako součást majetkové podstaty k dispozici na úhradu sledovaných nákladů či dalších pohledávek v insolvenčním řízení (viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 79 INS 2373/2008, 2 VSPH 594/2009-B z 20.10.2009 či sp. zn. KSUL 46 INS 3149/2008, 1 VSPH 692/2009-B z 30.11.2009).
Odvolací soud konzistentně zastává názor, že rozhodnutí, jímž insolvenční soud vysloví souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ, je (meritorním) rozhodnutím ve věci samé, jak též konstatoval ve svém usnesení sp. zn. KSPL 20 INS 3876/2010, 2 VSPH 1181/2011-B z 10.1.2012, neboť je nelze podřadit pod žádné z typových usnesení uvedených v § 169 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.). Je tomu tak především proto, že rozhodnutí podle § 298 odst. 2 IZ vzhledem ke svému obsahu odpovídá svojí povahou rozvrhovému usnesení a jeho vydání vzhledem k § 298 odst. 3 IZ předchází postup obdobný postupu při projednávání konečné zprávy. K tomu, že rozvrhové usnesení i usnesení o schválení konečné zprávy, jsou rozhodnutími ve věci samé, zaujal již dříve stanovisko Nejvyšší soud ve svém usnesení sen. zn. 29 NSČR 30/2010 z 20.1.2011 (R 96/2011). K obsahovým náležitostem rozhodnutí vyslovujícím souhlas s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli (v souladu s § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) se pak Vrchní soud v Praze vyslovil např. již ve svém usnesení č.j. MSPH 96 INS 714/2009, 3 VSPH 1078/2010-B-1164 ze 17.6.2011, jež je plně aplikovatelné i po revizní novele IZ účinné od 1.1.2014. Odvolací soud proto uzavírá, že rozhodnutí podle § 298 odst. 2 IZ, jímž insolvenční soud vysloví souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ, je rozhodnutím ve věci samé a musí vždy obsahovat odůvodnění.
Není pochyb o tom, že insolvenční soud je při rozhodování o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli dle § 298 IZ povinen z úřední povinnosti zkoumat správnost a účelnost nákladů, jež insolvenční správce vynaložil v souvislosti se správou a zpeněžením zajištěného majetku. V odůvodnění rozhodnutí vyslovujícím souhlas s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli musí insolvenční soud také řádně ozřejmit, zda ve vztahu k předmětu zajištění vznikly nějaké náklady spojené s jeho správou a zpeněžením, tedy takové přímé a opodstatněné náklady spojené pouze s tímto majetkem, jež lze dle § 298 odst. 4 a 5 IZ od dosaženého výtěžku zpeněžení odečíst. Soud musí uvést, z jakých skutkových zjištění a právních úvah v tomto směru vycházel. V závislosti na těchto závěrech pak soud činí závěr o vyúčtované částce připadající na odměnu insolvenčního správce dle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (Vyhláška), jež představuje další položku z dosaženého výtěžku odečítanou.
Z obsahu insolvenčního spisu plyne, že podáním z 24.4.2017 doručeným téhož dne do datové schránky insolvenčního soudu Správce požádal o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení Zajištěné nemovitosti (Návrh). V Návrhu, jenž byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku 25.4.2017 (č.d. B-16), Správce uvedl, že Zajištěná nemovitost coby součást nevypořádaného společného jmění manželů (SJM) Dlužníka a Dlužnice byla zpeněžena v dražbě provedené 6.3.2017, z dosažené ceny 655.500,-Kč připadla do majetkové podstaty Dlužníka její 1/2, tj. 327.750,-Kč. V souvislosti se zpeněžením Zajištěné nemovitosti, jež je předmětem zajištěné pohledávky Zajištěné věřitelky ve výši 534.864,49 Kč, vznikly náklady na odměnu zprostředkovateli prodeje + DPH ve výši 19.829,-Kč, v souvislosti se správou a udržováním Zajištěné nemovitosti bylo na ověření podpisu a konverzi vydáno 150,-Kč. Po odečtení odměny Správce ve výši 27.699,-Kč + DPH, tj. celkem 33.515,-Kč činí výtěžek náležející Zajištěné věřitelce 274.256,-Kč. Usnesení z 27.4.2017 na č.d. B-17, jež insolvenční soud vydal bez jednání, bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku 3.5.2017 (č.d. B-17). Podáním ze 3.5.2017 doručeným do datové schránky insolvenčního soudu a zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne (č.d. B-18) Správce vzal zpět Návrh a předložil nový, opravený, návrh, v němž doplnil jako náklad spojený se správou a udržováním Zajištěné nemovitosti, odečítaný od výtěžku jejího zpeněžení, dluh na poplatcích vůči SVJ v maximální zákonem přípustné výši 12.960,-Kč, a navrhl, aby byl Zajištěné věřitelce vyplacen čistý výtěžek ve výši 262.708,-Kč.
Z insolvenčního spisu se nepodává, že by insolvenční soud uvědomil účastníky insolvenčního řízení o Návrhu Správce vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku s poučením, že ve lhůtě 7 dnů ode dne jejího zveřejnění lze proti ní podat námitky podle § 298 odst. 3 IZ.
Judikatura Vrchního soudu v Praze, reprezentovaná např. jeho usneseními sen. zn. 4 VSPH 54/2015 z 19.1.2015 a sen. zn. 2 VSPH 2248/2014 z 20.10.2015, přitom dovozuje, že ačkoli § 298 odst. 3 IZ (na rozdíl od § 304 odst. 2 IZ) takovou poučovací povinnost výslovně neobsahuje, je insolvenční soud povinen ostatní věřitele a dlužníka poučit o tom, že proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli mohou podat námitky do 7 dnů ode dne jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Jinými slovy, s pouhým zveřejněním návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení v insolvenčním rejstříku bez poučení o tom, že proti němu lze podat námitky do 7 dnů ode dne jeho zveřejnění a že se k opožděným námitkám nepřihlíží, nemůže ostatním věřitelům a dlužníkovi začít běžet (ani uplynout) lhůta pro podání námitek.
V projednávané věci soud prvního stupně Dlužníkovi a věřitelům neposkytl poučení o možnosti podat v zákonem stanovené lhůtě námitky proti Návrhu, o němž mohl rozhodnout bez nařízení jednání jen v případě, že by nebyly žádné námitky podány. Avšak insolvenční soud o žádosti Správce o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení Zajištěné věřitelce účastníky řízení vyhláškou neuvědomil a předčasně s jeho vydáním vyslovil souhlas.
Tím, že nedodržel zákonný postup, zatížil soud prvního stupně řízení vadou, jež má sama o sobě za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Současně učinil své rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, neboť neuvedl, z jakých skutkových zjištění a právních úvah vycházel při hodnocení opodstatněnosti nákladů spojených se správou a zpeněžením Zajištěné nemovitosti. Otázkou správnosti výpočtu odměny Správce se soud prvního stupně vůbec nezabýval.
Z důvodů výše uvedených odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) za použití § 7 IZ napadené usnesení zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž, vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o.s.ř.), dodatečně uvědomí účastníky řízení o možnosti podat námitky proti zveřejněnému návrhu Správce na vydání výtěžku zpeněžení podle § 298 odst. 3 IZ a k projednání případně došlých námitek nařídí jednání a o návrhu Správce znovu rozhodne při respektování citovaných požadavků na řádné odůvodnění (§ 157 odst. 2 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.
V Praze dne 7. června 2017
JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková
KSPL 53 INS 24705/2015 3 VSPH 1069/2017-B-25
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a Mgr. Věry Modlitbové v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem v Sokolově, Atletická 2001, zastoupeného JUDr. Janou Bodlákovou, advokátkou, se sídlem v Karlových Varech, Cihelní 71/14, o odvolání insolvenčního správce Voleský a partneři,v.o.s., IČO 26717514, se sídlem v Praze 5, Smíchov, Viktora Huga 359/6, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 24705/2015-B-17 ze dne 27. dubna 2017,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 24705/2015-B-17 ze dne 27. dubna 2017 se r u š í a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni (insolvenční soud, soud prvního stupně) ve výroku tohoto rozhodnutí označeným usnesením udělil insolvenčnímu správci Voleský a partneři, v.o.s. (Správce) souhlas k vydání výtěžku zpeněžení zajištěného majetku dlužníka anonymizovano anonymizovano (Dlužník) zajištěné věřitelce České spořitelně, a.s. (Zajištěná věřitelka) ve výši 274.256,-Kč (bod I. výroku) a přiznal Správci odměnu za realizovaný prodej nemovitého majetku Dlužníka ve výši 33.515,-Kč včetně DPH (bod II. výroku).
V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v dražbě nemovitosti Dlužníka zapsané v katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov na listu vlastnictví 10932 a 10204 pro katastrální území a obec Sokolov, specifikované jako bytová jednotka č. 2001/9 v budově č.p. 2000, 2001, 2002 na pozemkové parcele č. 2846/47 včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy č.p. 2000, 2001, 2002 a na pozemku parc. č. 2846/47 o velikosti 611/41790 (Zajištěná nemovitost), provedené 6.3.2017 byl udělen příklep. Zajištěná nemovitost byla zpeněžena společným prodejem Správce a insolvenčního správce dlužnice Veroniky Hauerové (Dlužnice) za cenu 655.500,-Kč, do majetkové podstaty Dlužníka byla poukázána 1/2 výtěžku zpeněžení, tj. částka 327.750,-Kč. Zajištěná nemovitost tvoří předmět zajištění pohledávky Zajištěné věřitelky ve výši 534.864,49 Kč. Se zpeněžením Zajištěné nemovitosti vznikly náklady na odměnu zprostředkovateli prodeje + DPH ve výši 19.829,-Kč a výdaje na ověření podpisů a konverze ve výši 150,-Kč. Dále vznikla odměna isir.justi ce.cz
Správce ve výši 33.515,-Kč včetně DPH. K výplatě Zajištěné věřitelce tedy zbyla částka 274.256,-Kč.
Toto usnesení napadl v zákonem stanovené lhůtě Správce odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se uděluje souhlas s tím, aby Správce vydal Zajištěné věřitelce výtěžek zpeněžení Zajištěné nemovitosti ve výši 262.708,-Kč podle návrhu Správce zveřejněného v insolvenčním rejstříku na č.d. B-18. Argumentuje dodatečným zjištěním chybějícího odpočtu části nákladů spojených se správou Zajištěné nemovitosti, jež jako nedoplatek příspěvku do fondu oprav a služeb spojených s užíváním bytu vznikly po rozhodnutí o úpadku Dlužníka, uvedl, že insolvenčnímu soudu doručil nový opravený návrh na vydání výtěžku zpeněžení Zajištěné nemovitosti zahrnující náklad spojený s její správou ve výši 12.960,-Kč.
Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [§ 94 odst. 2 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ)], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než uváděných důvodů.
Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Podle § 298 IZ mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce, vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odst. 3). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 4). Zajištěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na splnění této povinnosti (odst. 5). Pro zpeněžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3 (odst. 6). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odst. 7).
Z citovaného ustanovení plyne závěr, že zajištěný věřitel má v zásadě právo na úhradu své zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty bez omezení. Z povahy věci je zřejmé, že k plnému uspokojení pohledávky zajištěného věřitele z výtěžku zpeněžení nemůže dojít jen v případě, že po odečtení odměny insolvenčního správce a nákladů na správu a zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty výtěžek nedosahuje výše zajištěné pohledávky. V takovém případě zajištěný věřitel je povinen strpět jen částečné uspokojení své zajištěné pohledávky s tím, že v rozsahu neuspokojené pohledávky bude v insolvenčním řízení sdílet postavení nezajištěných věřitelů. Naopak tam, kde zbylý výtěžek zpeněžení převyšuje zajištěnou pohledávku a postačuje k úhradě odměny správce a nákladů spojených se správou a zpeněžením předmětu zajištění v zákonem stanoveném rozsahu (popř. ve větším rozsahu, s nímž zajištěný věřitel souhlasil), má zajištěný věřitel právo na vydání výtěžku odpovídajícího výši jeho zajištěné pohledávky; zůstatek výtěžku bude jako součást majetkové podstaty k dispozici na úhradu sledovaných nákladů či dalších pohledávek v insolvenčním řízení (viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 79 INS 2373/2008, 2 VSPH 594/2009-B z 20.10.2009 či sp. zn. KSUL 46 INS 3149/2008, 1 VSPH 692/2009-B z 30.11.2009).
Odvolací soud konzistentně zastává názor, že rozhodnutí, jímž insolvenční soud vysloví souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ, je (meritorním) rozhodnutím ve věci samé, jak též konstatoval ve svém usnesení sp. zn. KSPL 20 INS 3876/2010, 2 VSPH 1181/2011-B z 10.1.2012, neboť je nelze podřadit pod žádné z typových usnesení uvedených v § 169 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.). Je tomu tak především proto, že rozhodnutí podle § 298 odst. 2 IZ vzhledem ke svému obsahu odpovídá svojí povahou rozvrhovému usnesení a jeho vydání vzhledem k § 298 odst. 3 IZ předchází postup obdobný postupu při projednávání konečné zprávy. K tomu, že rozvrhové usnesení i usnesení o schválení konečné zprávy, jsou rozhodnutími ve věci samé, zaujal již dříve stanovisko Nejvyšší soud ve svém usnesení sen. zn. 29 NSČR 30/2010 z 20.1.2011 (R 96/2011). K obsahovým náležitostem rozhodnutí vyslovujícím souhlas s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli (v souladu s § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) se pak Vrchní soud v Praze vyslovil např. již ve svém usnesení č.j. MSPH 96 INS 714/2009, 3 VSPH 1078/2010-B-1164 ze 17.6.2011, jež je plně aplikovatelné i po revizní novele IZ účinné od 1.1.2014. Odvolací soud proto uzavírá, že rozhodnutí podle § 298 odst. 2 IZ, jímž insolvenční soud vysloví souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ, je rozhodnutím ve věci samé a musí vždy obsahovat odůvodnění.
Není pochyb o tom, že insolvenční soud je při rozhodování o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli dle § 298 IZ povinen z úřední povinnosti zkoumat správnost a účelnost nákladů, jež insolvenční správce vynaložil v souvislosti se správou a zpeněžením zajištěného majetku. V odůvodnění rozhodnutí vyslovujícím souhlas s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli musí insolvenční soud také řádně ozřejmit, zda ve vztahu k předmětu zajištění vznikly nějaké náklady spojené s jeho správou a zpeněžením, tedy takové přímé a opodstatněné náklady spojené pouze s tímto majetkem, jež lze dle § 298 odst. 4 a 5 IZ od dosaženého výtěžku zpeněžení odečíst. Soud musí uvést, z jakých skutkových zjištění a právních úvah v tomto směru vycházel. V závislosti na těchto závěrech pak soud činí závěr o vyúčtované částce připadající na odměnu insolvenčního správce dle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (Vyhláška), jež představuje další položku z dosaženého výtěžku odečítanou.
Z obsahu insolvenčního spisu plyne, že podáním z 24.4.2017 doručeným téhož dne do datové schránky insolvenčního soudu Správce požádal o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení Zajištěné nemovitosti (Návrh). V Návrhu, jenž byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku 25.4.2017 (č.d. B-16), Správce uvedl, že Zajištěná nemovitost coby součást nevypořádaného společného jmění manželů (SJM) Dlužníka a Dlužnice byla zpeněžena v dražbě provedené 6.3.2017, z dosažené ceny 655.500,-Kč připadla do majetkové podstaty Dlužníka její 1/2, tj. 327.750,-Kč. V souvislosti se zpeněžením Zajištěné nemovitosti, jež je předmětem zajištěné pohledávky Zajištěné věřitelky ve výši 534.864,49 Kč, vznikly náklady na odměnu zprostředkovateli prodeje + DPH ve výši 19.829,-Kč, v souvislosti se správou a udržováním Zajištěné nemovitosti bylo na ověření podpisu a konverzi vydáno 150,-Kč. Po odečtení odměny Správce ve výši 27.699,-Kč + DPH, tj. celkem 33.515,-Kč činí výtěžek náležející Zajištěné věřitelce 274.256,-Kč. Usnesení z 27.4.2017 na č.d. B-17, jež insolvenční soud vydal bez jednání, bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku 3.5.2017 (č.d. B-17). Podáním ze 3.5.2017 doručeným do datové schránky insolvenčního soudu a zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne (č.d. B-18) Správce vzal zpět Návrh a předložil nový, opravený, návrh, v němž doplnil jako náklad spojený se správou a udržováním Zajištěné nemovitosti, odečítaný od výtěžku jejího zpeněžení, dluh na poplatcích vůči SVJ v maximální zákonem přípustné výši 12.960,-Kč, a navrhl, aby byl Zajištěné věřitelce vyplacen čistý výtěžek ve výši 262.708,-Kč.
Z insolvenčního spisu se nepodává, že by insolvenční soud uvědomil účastníky insolvenčního řízení o Návrhu Správce vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku s poučením, že ve lhůtě 7 dnů ode dne jejího zveřejnění lze proti ní podat námitky podle § 298 odst. 3 IZ.
Judikatura Vrchního soudu v Praze, reprezentovaná např. jeho usneseními sen. zn. 4 VSPH 54/2015 z 19.1.2015 a sen. zn. 2 VSPH 2248/2014 z 20.10.2015, přitom dovozuje, že ačkoli § 298 odst. 3 IZ (na rozdíl od § 304 odst. 2 IZ) takovou poučovací povinnost výslovně neobsahuje, je insolvenční soud povinen ostatní věřitele a dlužníka poučit o tom, že proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli mohou podat námitky do 7 dnů ode dne jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Jinými slovy, s pouhým zveřejněním návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení v insolvenčním rejstříku bez poučení o tom, že proti němu lze podat námitky do 7 dnů ode dne jeho zveřejnění a že se k opožděným námitkám nepřihlíží, nemůže ostatním věřitelům a dlužníkovi začít běžet (ani uplynout) lhůta pro podání námitek.
V projednávané věci soud prvního stupně Dlužníkovi a věřitelům neposkytl poučení o možnosti podat v zákonem stanovené lhůtě námitky proti Návrhu, o němž mohl rozhodnout bez nařízení jednání jen v případě, že by nebyly žádné námitky podány. Avšak insolvenční soud o žádosti Správce o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení Zajištěné věřitelce účastníky řízení vyhláškou neuvědomil a předčasně s jeho vydáním vyslovil souhlas.
Tím, že nedodržel zákonný postup, zatížil soud prvního stupně řízení vadou, jež má sama o sobě za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Současně učinil své rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, neboť neuvedl, z jakých skutkových zjištění a právních úvah vycházel při hodnocení opodstatněnosti nákladů spojených se správou a zpeněžením Zajištěné nemovitosti. Otázkou správnosti výpočtu odměny Správce se soud prvního stupně vůbec nezabýval.
Z důvodů výše uvedených odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) za použití § 7 IZ napadené usnesení zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž, vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o.s.ř.), dodatečně uvědomí účastníky řízení o možnosti podat námitky proti zveřejněnému návrhu Správce na vydání výtěžku zpeněžení podle § 298 odst. 3 IZ a k projednání případně došlých námitek nařídí jednání a o návrhu Správce znovu rozhodne při respektování citovaných požadavků na řádné odůvodnění (§ 157 odst. 2 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.
V Praze dne 7. června 2017
JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková