3 VSPH 1069/2010-B-877
MSPH 96 INS 714/2009 3 VSPH 1069/2010-B-877
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a JUDr. Jindřicha Havlovce ve věci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, sídlem Na Hutmance 300/7, Praha 5, zast. advokátem JUDr. Jiřím Kozákem, sídlem Jiráskova 236, Mělník, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2010, č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-634,
takto:
Odvolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. října 2010, č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-634, rozhodl v bodě I. výroku, že odměna insolvenčního správce JUDr. Tomáše Pelikána podle § 285 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) při převodu popsané bytové jednotky činí 39.504,-Kč vč. DPH a v bodě II. výroku, že náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů k postupu podle § 285 odst. 4 IZ činí 500,-Kč.
V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se insolvenční správce domáhal určení odměny podle § 285 odst. 4 IZ za převod bytové jednotky a příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a na pozemku do osobního vlastnictví Ing. Jiřiny Kusákové jako oprávněné osoby. Odměnu soud určil podle § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. za použití vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Vyšel přitom z toho, že tržní hodnota převáděné bytové jednotky dle znaleckého posudku činí 2.037.636,-Kč a náklady na její převod činí 500,-Kč (správní poplatek). Proto stanovil insolvenčnímu správci odměnu ve výši 39.504,-Kč vč. DPH sestávající ze dvou úkonů právní služby po 16.460,-Kč + 20 % DPH.
Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť měl zato, že zpoplatnění převodu bytové jednotky nemá oporu v právních předpisech. Nesouhlasil s aplikací advokátního tarifu při určení odměny insolvenčního správce a s určením tarifní hodnoty věci, neboť převáděná bytová jednotka byla nadhodnocena. Zpochybňoval výčet činností insolvenčního správce, posouzení podmínek pro převod je rutinní zejména s ohledem na podklady, které insolvenčnímu správci připravil.
Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je dlužník oprávněn podat proti uvedenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.
Napadeným usnesením stanovil insolvenční soud výši odměny a náhrady nákladů insolvenčního správce v souvislosti s převodem bytové jednotky ve prospěch oprávněné osoby podle § 285 odst. 4 IZ. Proti takovému rozhodnutí-jak soud v poučení uvedl-je sice odvolání objektivně přípustné, avšak subjektivní legitimaci k podání odvolání nemá účastník řízení (dlužníka nevyjímaje) bez dalšího. Odvolání může totiž podat-jak dovozuje ustálená soudní praxe-jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno a kterému jím byla způsobena určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím je přitom výrok rozhodnutí, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, e rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením či změnou napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat odvolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který pro něj mohl soud prvního stupně založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní.
Podle ustanovení § 285 odst. 4 IZ insolvenční správce je při zpeněžování podstaty vázán zákonným předkupním právem a právy nájemců podle zvláštního právního předpisu. Byty a nebytové prostory ve vlastnictví bytového družstva, nakládání, s nimiž je omezeno právem fyzických osob-členů družstva, které jsou nájemci bytů či nebytových prostor, na výlučné nabytí vlastnictví těchto bytů či nebytových prostor podle § 23 odst. 1 a 3 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů, musí insolvenční správce nejprve nabídnout k bezplatnému převodu osobám oprávněným k výlučnému nabytí vlastnictví za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem. Insolvenční správce je povinen provést všechny úkony, které jsou k převodu těchto bytů a nebytových prostor potřebné. Za to mu od osob oprávněných k výlučnému nabytí vlastnictví náleží náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů a odměna stanovená podle zvláštního právního předpisu. Nepřijme-li osoba oprávněná k výlučnému nabytí vlastnictví takovou nabídku do tří měsíců od jejího doručení, přikročí insolvenční správce ke zpeněžení, přičemž ustanovení zvláštního zákona o ochraně práv nájemců se v těchto případech již nepoužijí.
Pro posouzení subjektivní legitimace dlužníka k podání odvolání rozhodující to, že určení odměny insolvenčního správce a náhrady jeho nákladů podle ustanovení § 285 odst. 4 IZ se nedotýká práv či povinností dlužníka; napadeným usnesením nebyla jemu ani majetkové podstatě způsobena újma, kterou by bylo možno odstranit zrušením či změnou napadeného usnesení. Je tomu tak proto, že uspokojení nároku oprávněné osoby, předjímaného ustanovením § 285 odst. 4 IZ, se vždy děje pouze na náklady konkrétní oprávněné osoby.
Náklady spojené se všemi úkony, jež jsou v konkrétní situaci potřebné k tomu, aby byt nebo nebytová prostora byla insolvenčním správcem nabídnuta oprávněné osobě, jakož i odměnu insolvenčního správce, je povinna uhradit oprávněná osoba (srov. zákonnou dikci za to mu od osob oprávněných k výlučnému nabytí vlastnictví náleží náhrada nákladů nezbytně vynaložených k provedení všech potřebných úkonů a odměna stanovená podle zvláštního právního předpisu ).
Nárok oprávněné osoby na převod bytu či nebytového prostoru do jejího výlučného vlastnictví je zvláštním druhem zákonného předkupní právo. Toto právo zasahuje do zpeněžování majetkové podstaty potud a jen potud, že zákon předem a výlučně určuje osoby, které jsou v procesu zpeněžování majetkové podstaty oprávněny nabýt vlastnictví k bytům, popř. nebytovým prostorám podle §23 odst. 1 a 3 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů. Jde o převod bezplatný, což v poměrech insolvenčního práva znamená jediné; ačkoliv je zpeněžována majetková podstata, není tu výtěžku použitelného pro účely uspokojení pohledávek věřitelů. Jde ovšem o nárok (právo) podmíněné, a to tím, že oprávněná osoba zaplatí náklady, jež si vyžádají všechny potřebné úkony insolvenčního správce, nutné k naplnění nároku oprávněné osoby a též odměnu insolvenčního správce za toto zpeněžení .
Insolvenční správce není oprávněn, byť dočasně (míněno zálohově), hradit náklady potřebných úkonů z majetkové podstaty (tedy ani z případné zálohy na náklady insolvenčního řízení). K tomu, aby mohl insolvenční správce přistoupit k jednotlivým potřebným úkonům, je nezbytné aby na náklady s tím spojené složila oprávněná osoba potřebnou částku předem. Rozsah a výše těchto nákladů bude odvislá od toho, v jakém stadiu se dosud nalézal proces uspokojování nároků oprávněné osoby; např. ještě ani nemusel být započat proces vyčleňování bytových jednotek či prostor, v jiném insolvenčním řízení věc již může být ve stadiu připraveného návrhu smlouvy o převodu. Je vhodné a zákonné konstrukci nároku oprávněné osoby odpovídající, jestliže závazek oprávněné osoby k úhradě nákladů a odměny insolvenční správce též vyjádří v návrhu smlouvy o převodu bytu či nebytového prostoru do vlastnictví oprávněné osoby.
Jestliže oprávněná osoba insolvenčnímu správci předem neposkytne potřebné finanční prostředky a insolvenční správce proto nebude oprávněn přistoupit k jednotlivým potřebným úkonům, pak to brání uspokojení jejího nároku. Insolvenční správce již není vázán předkupním právem oprávněné osoby a zpeněží tuto část majetkové podstaty obvyklým způsobem.
Z uvedeného plyne, že převod bytu nebo nebytového prostoru do vlastnictví oprávněné osoby je činností správce při zpeněžování majetkové podstaty; ustanovení § 285 IZ je součástí dílu pátého, jež upravuje zpeněžování majetkové podstaty. Odměnu insolvenčního správci za zpeněžování majetkové podstaty upravuje vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů; právě tato vyhláška je tedy zvláštním právním předpisem, zmiňovaným ustanovením § 285 odst. 4 IZ.
Jak již řečeno, nebude tu však výtěžku zpeněžení. Proto platí, že odměna insolvenčního správce za převod do vlastnictví oprávněné osoby k uspokojení jejího nároku na výlučné nabytí vlastnictví bytů či nebytových prostor podle § 23 odst. 1 a 3 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů, vypočte se podle ustanovení § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. O této odměně-jelikož ji lze založit pouze rozhodnutím insolvenčního soudu-rozhodne soud před uzavřením smlouvy o převodu bytu (bytové jednotky) nebo nebytového prostoru, a to především na základě dohody insolvenčního správce a oprávněné osoby; nebude-li tu takové dohody určí odměnu insolvenční soud se zřetelem ke kritériím stanoveným právě v § 5 cit. vyhlášky (tak ostatně soud prvního stupně správně učinil). Učiní tak zásadně podle správcem vyhotoveného návrhu smlouvy, v němž bude jako nárok insolvenčního správce (vedle vyúčtovaných nutných výdajů) uvedena odměna ve výši, již soud takto (teprve) určí; po právní moci rozhodnutí soudu o stanovení odměny insolvenční správce pošle oprávněnému návrh smlouvy o převodu bytu (nebytové prostory) spolu s rozhodnutím soudu o odměně insolvenčního správce. Naproti tomu právním titulem náhrady nákladů nezbytně vynaložených insolvenčním správcem na provedení všech úkonů potřebných k uskutečnění převodu bytu nebo nebytového prostoru je výzva a posléze vyúčtování insolvenčního správce. Jelikož-jak vyloženo-tyto náklady není insolvenční správce oprávněn financovat z majetkové podstaty, poskytne oprávněná osoba finanční prostředky předem jako zálohu a insolvenční správce je po uskutečnění převodu vyúčtuje. Případné kolize řeší insolvenční soud rozhodnutím v rámci dohlédací činnosti.
Odvolací soud tedy uzavírá, že uspokojení nároku oprávněné osoby se neděje na úkor majetkové podstaty; pak je zcela zřejmé, že rozhodnutí soudu prvního stupně se poměrů dlužníka-z pohledu již vyložených podmínek subjektivní přípustnosti odvolání-nedotýká.
Odvolací soud proto odvolání jako subjektivně nepřípustné podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
V Praze dne 31. ledna 2011
JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová
MSPH 96 INS 714/2009 3 VSPH 1069/2010-B-877
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a JUDr. Jindřicha Havlovce ve věci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, sídlem Na Hutmance 300/7, Praha 5, zast. advokátem JUDr. Jiřím Kozákem, sídlem Jiráskova 236, Mělník, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2010, č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-634,
takto:
Odvolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. října 2010, č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-634, rozhodl v bodě I. výroku, že odměna insolvenčního správce JUDr. Tomáše Pelikána podle § 285 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) při převodu popsané bytové jednotky činí 39.504,-Kč vč. DPH a v bodě II. výroku, že náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů k postupu podle § 285 odst. 4 IZ činí 500,-Kč.
V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se insolvenční správce domáhal určení odměny podle § 285 odst. 4 IZ za převod bytové jednotky a příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a na pozemku do osobního vlastnictví Ing. Jiřiny Kusákové jako oprávněné osoby. Odměnu soud určil podle § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. za použití vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Vyšel přitom z toho, že tržní hodnota převáděné bytové jednotky dle znaleckého posudku činí 2.037.636,-Kč a náklady na její převod činí 500,-Kč (správní poplatek). Proto stanovil insolvenčnímu správci odměnu ve výši 39.504,-Kč vč. DPH sestávající ze dvou úkonů právní služby po 16.460,-Kč + 20 % DPH.
Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť měl zato, že zpoplatnění převodu bytové jednotky nemá oporu v právních předpisech. Nesouhlasil s aplikací advokátního tarifu při určení odměny insolvenčního správce a s určením tarifní hodnoty věci, neboť převáděná bytová jednotka byla nadhodnocena. Zpochybňoval výčet činností insolvenčního správce, posouzení podmínek pro převod je rutinní zejména s ohledem na podklady, které insolvenčnímu správci připravil.
Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je dlužník oprávněn podat proti uvedenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.
Napadeným usnesením stanovil insolvenční soud výši odměny a náhrady nákladů insolvenčního správce v souvislosti s převodem bytové jednotky ve prospěch oprávněné osoby podle § 285 odst. 4 IZ. Proti takovému rozhodnutí-jak soud v poučení uvedl-je sice odvolání objektivně přípustné, avšak subjektivní legitimaci k podání odvolání nemá účastník řízení (dlužníka nevyjímaje) bez dalšího. Odvolání může totiž podat-jak dovozuje ustálená soudní praxe-jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno a kterému jím byla způsobena určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím je přitom výrok rozhodnutí, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, e rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením či změnou napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat odvolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který pro něj mohl soud prvního stupně založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní.
Podle ustanovení § 285 odst. 4 IZ insolvenční správce je při zpeněžování podstaty vázán zákonným předkupním právem a právy nájemců podle zvláštního právního předpisu. Byty a nebytové prostory ve vlastnictví bytového družstva, nakládání, s nimiž je omezeno právem fyzických osob-členů družstva, které jsou nájemci bytů či nebytových prostor, na výlučné nabytí vlastnictví těchto bytů či nebytových prostor podle § 23 odst. 1 a 3 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů, musí insolvenční správce nejprve nabídnout k bezplatnému převodu osobám oprávněným k výlučnému nabytí vlastnictví za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem. Insolvenční správce je povinen provést všechny úkony, které jsou k převodu těchto bytů a nebytových prostor potřebné. Za to mu od osob oprávněných k výlučnému nabytí vlastnictví náleží náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů a odměna stanovená podle zvláštního právního předpisu. Nepřijme-li osoba oprávněná k výlučnému nabytí vlastnictví takovou nabídku do tří měsíců od jejího doručení, přikročí insolvenční správce ke zpeněžení, přičemž ustanovení zvláštního zákona o ochraně práv nájemců se v těchto případech již nepoužijí.
Pro posouzení subjektivní legitimace dlužníka k podání odvolání rozhodující to, že určení odměny insolvenčního správce a náhrady jeho nákladů podle ustanovení § 285 odst. 4 IZ se nedotýká práv či povinností dlužníka; napadeným usnesením nebyla jemu ani majetkové podstatě způsobena újma, kterou by bylo možno odstranit zrušením či změnou napadeného usnesení. Je tomu tak proto, že uspokojení nároku oprávněné osoby, předjímaného ustanovením § 285 odst. 4 IZ, se vždy děje pouze na náklady konkrétní oprávněné osoby.
Náklady spojené se všemi úkony, jež jsou v konkrétní situaci potřebné k tomu, aby byt nebo nebytová prostora byla insolvenčním správcem nabídnuta oprávněné osobě, jakož i odměnu insolvenčního správce, je povinna uhradit oprávněná osoba (srov. zákonnou dikci za to mu od osob oprávněných k výlučnému nabytí vlastnictví náleží náhrada nákladů nezbytně vynaložených k provedení všech potřebných úkonů a odměna stanovená podle zvláštního právního předpisu ).
Nárok oprávněné osoby na převod bytu či nebytového prostoru do jejího výlučného vlastnictví je zvláštním druhem zákonného předkupní právo. Toto právo zasahuje do zpeněžování majetkové podstaty potud a jen potud, že zákon předem a výlučně určuje osoby, které jsou v procesu zpeněžování majetkové podstaty oprávněny nabýt vlastnictví k bytům, popř. nebytovým prostorám podle §23 odst. 1 a 3 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů. Jde o převod bezplatný, což v poměrech insolvenčního práva znamená jediné; ačkoliv je zpeněžována majetková podstata, není tu výtěžku použitelného pro účely uspokojení pohledávek věřitelů. Jde ovšem o nárok (právo) podmíněné, a to tím, že oprávněná osoba zaplatí náklady, jež si vyžádají všechny potřebné úkony insolvenčního správce, nutné k naplnění nároku oprávněné osoby a též odměnu insolvenčního správce za toto zpeněžení .
Insolvenční správce není oprávněn, byť dočasně (míněno zálohově), hradit náklady potřebných úkonů z majetkové podstaty (tedy ani z případné zálohy na náklady insolvenčního řízení). K tomu, aby mohl insolvenční správce přistoupit k jednotlivým potřebným úkonům, je nezbytné aby na náklady s tím spojené složila oprávněná osoba potřebnou částku předem. Rozsah a výše těchto nákladů bude odvislá od toho, v jakém stadiu se dosud nalézal proces uspokojování nároků oprávněné osoby; např. ještě ani nemusel být započat proces vyčleňování bytových jednotek či prostor, v jiném insolvenčním řízení věc již může být ve stadiu připraveného návrhu smlouvy o převodu. Je vhodné a zákonné konstrukci nároku oprávněné osoby odpovídající, jestliže závazek oprávněné osoby k úhradě nákladů a odměny insolvenční správce též vyjádří v návrhu smlouvy o převodu bytu či nebytového prostoru do vlastnictví oprávněné osoby.
Jestliže oprávněná osoba insolvenčnímu správci předem neposkytne potřebné finanční prostředky a insolvenční správce proto nebude oprávněn přistoupit k jednotlivým potřebným úkonům, pak to brání uspokojení jejího nároku. Insolvenční správce již není vázán předkupním právem oprávněné osoby a zpeněží tuto část majetkové podstaty obvyklým způsobem.
Z uvedeného plyne, že převod bytu nebo nebytového prostoru do vlastnictví oprávněné osoby je činností správce při zpeněžování majetkové podstaty; ustanovení § 285 IZ je součástí dílu pátého, jež upravuje zpeněžování majetkové podstaty. Odměnu insolvenčního správci za zpeněžování majetkové podstaty upravuje vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů; právě tato vyhláška je tedy zvláštním právním předpisem, zmiňovaným ustanovením § 285 odst. 4 IZ.
Jak již řečeno, nebude tu však výtěžku zpeněžení. Proto platí, že odměna insolvenčního správce za převod do vlastnictví oprávněné osoby k uspokojení jejího nároku na výlučné nabytí vlastnictví bytů či nebytových prostor podle § 23 odst. 1 a 3 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů, vypočte se podle ustanovení § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. O této odměně-jelikož ji lze založit pouze rozhodnutím insolvenčního soudu-rozhodne soud před uzavřením smlouvy o převodu bytu (bytové jednotky) nebo nebytového prostoru, a to především na základě dohody insolvenčního správce a oprávněné osoby; nebude-li tu takové dohody určí odměnu insolvenční soud se zřetelem ke kritériím stanoveným právě v § 5 cit. vyhlášky (tak ostatně soud prvního stupně správně učinil). Učiní tak zásadně podle správcem vyhotoveného návrhu smlouvy, v němž bude jako nárok insolvenčního správce (vedle vyúčtovaných nutných výdajů) uvedena odměna ve výši, již soud takto (teprve) určí; po právní moci rozhodnutí soudu o stanovení odměny insolvenční správce pošle oprávněnému návrh smlouvy o převodu bytu (nebytové prostory) spolu s rozhodnutím soudu o odměně insolvenčního správce. Naproti tomu právním titulem náhrady nákladů nezbytně vynaložených insolvenčním správcem na provedení všech úkonů potřebných k uskutečnění převodu bytu nebo nebytového prostoru je výzva a posléze vyúčtování insolvenčního správce. Jelikož-jak vyloženo-tyto náklady není insolvenční správce oprávněn financovat z majetkové podstaty, poskytne oprávněná osoba finanční prostředky předem jako zálohu a insolvenční správce je po uskutečnění převodu vyúčtuje. Případné kolize řeší insolvenční soud rozhodnutím v rámci dohlédací činnosti.
Odvolací soud tedy uzavírá, že uspokojení nároku oprávněné osoby se neděje na úkor majetkové podstaty; pak je zcela zřejmé, že rozhodnutí soudu prvního stupně se poměrů dlužníka-z pohledu již vyložených podmínek subjektivní přípustnosti odvolání-nedotýká.
Odvolací soud proto odvolání jako subjektivně nepřípustné podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
V Praze dne 31. ledna 2011
JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová