3 VSPH 1012/2012-A-14
MSPH 59 INS 12111/2012 3 VSPH 1012/2012-A-14
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka: PhDr. Karel anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 5, Na Neklance 805/8, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 12111/2012-A-8 ze dne 1. června 2012
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 12111/2012-A-8 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení.
V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že se dlužník domáhá zjištění svého úpadku a navrhuje, aby byl řešen povolením oddlužení ve formě plnění splátkového kalendáře. Vyšel ze zjištění, podle něhož dlužník ve formuláři návrhu na povolení oddlužení v jeho kolonce č. 6, v němž třeba uvést rozhodující skutečnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka vyplývá, se omezil na konstatování, že má 39 závazků u 29 věřitelů a že je není schopen splácet po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, odkázal na přílohy obsahující aktuální výši závazků včetně termínu jejich splatnosti, prohlásil, že jeho závazky nevznikly z podnikatelské činnosti, kterou ukončil, neboť zrušil oprávnění k provozování živnosti. Konstatoval, že dlužník v uvedené kolonce neoznačil jednotlivé věřitele a ani neuvedl výši svých závazků s uvedením doby po jejich splatnosti. Zjistil, že přiložený seznam závazků nesplňuje náležitosti podle § 104 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jejich řešení (InsZ) a uzavřel, že z tohoto důvodu nemohl přihlédnout co do vylíčení rozhodujících skutečností ani v údajích v něm uvedených. Cituje ustanovení § 103, § 128, § 390 a § 392 InsZ dospěl k závěru, že dlužníkův insolvenční návrh neobsahuje zákonné náležitosti, tj. rozhodná tvrzení osvědčující úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, a že pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat.
Toto rozhodnutí napadl dlužník a v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá a povolil jeho oddlužení. Vyjádřil nesouhlas se závěry insolvenčního soudu a zdůraznil, že vyplnil předepsaný formulář, že většina jeho závazků je déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen splácet po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a že jeho insolvenční návrh je srozumitelný a má zákonem požadované náležitosti. Vyjádřil názor, že uvedení lhůty splatnosti jednotlivých závazků není nezbytně nutné, neboť tam, kde je jeho splnění vymáháno exekučně, není pochyb, že je déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Insolvenčnímu soudu také vytkl, že nepřihlédl k seznamu vykonatelných závazků, z něhož plyne že takových závazků více než 30 dnů po lhůtě splatnosti má 31. Nesouhlasil také se závěrem insolvenčního soudu, který insolvenční návrh odmítl podle § 128 odst. 1 InsZ, neboť jej měl vyzvat k odstranění vad návrhu podle § 393 odst. 1 InsZ. Poznamenal, že formulář není přizpůsoben k tomu, aby v něm mohl uvést všechny rozhodující skutečnosti. Uzavřel, že předložil insolvenčnímu soudu všechny listiny, jež vlastní a svá tvrzení uvedl pravdivě. Doplnil, že je schopen nabídnout svým nezajištěným věřitelům za dobu 5 let plnění odpovídající 30 % jejích pohledávek a upozornil na ustanovení § 392 odst. 1 písm. c) InsZ umožňující, aby svému nezajištěnému věřiteli uhradil s jeho souhlasem méně než 30 % jeho pohledávky. K odvolání připojil vyplněný formulář, v němž odstranil vady vytýkané insolvenčním soudem v napadeném usnesení a přílohu 1 obsahující seznam jeho majetku, seznam závazků, prohlášení o podnikání, o vyživovací povinnosti a požádal, aby byla insolvenční věc spojena ke společnému projednání s insolvenčním návrhem Soni Kramerové, vedené pod sp.zn. MSPH 91 INS 12400/2012.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.
Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.
Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").
K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).
Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 InsZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 InsZ). Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 InsZ je povinen k němu připojit seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), seznam svých zaměstnanců, listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají (§ 104 odst. 2 InsZ). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, odděleně uvést věřitele, kteří proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo toto právo proti němu uplatňují, včetně specifikace předmětu tohoto zajištění a důvodu jeho vzniku, a musí také uvést, které z pohledávek věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše či v jakém rozsahu popírá právo na uspokojení ze zajištění a z jakého důvodu (§ 104 odst. 3 InsZ). Všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 InsZ. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 InsZ).
V této souvislosti odvolací soud poukazuje na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR, jenž v rozhodnutí ze dne 1. března 2012, č.j. MSPH 88 INS 7327/2009, 29 NSČR 38/2010-A-62, dospěl k závěru, že seznam závazků dlužníka ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) InsZ musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených. K tomu Nejvyšší soud vysvětlil, že i když povinnost dlužníka uvést v seznamu svých závazků výši každého konkrétního závazku a jeho splatnost není ve výše citovaných ustanoveních insolvenčního zákona formulována výslovně, z formulace seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů i z legislativní zkratky seznam závazků je patrné, že jde v prvé řadě o seznam závazků . Prioritu v daném ohledu zcela zjevně hrají právě závazky (jejich specifikace), což vyplývá nejen z jazykového výkladu předmětných ustanovení, ale též z výkladu teleologického a logického; pak je nepochybné, že nezbytnou obsahovou náležitostí takového seznamu musí být uvedení výše závazku i jeho splatnosti, neboť bez těchto údajů takový seznam není schopen plnit svou základní funkci-osvědčit úpadek dlužníka. Z insolvenčního zákona přitom nevyplývá, že by zákonodárce kladl na seznam závazků podle § 104 odst. 1 InsZ jiné požadavky podle toho, jde-li o přílohu dlužnického insolvenčního návrhu nebo o seznam, k jehož předložení vyzval insolvenční soud dlužníka v řízení o věřitelském insolvenčním návrhu postupem podle § 128 odst. 3 InsZ.
Pokud dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 InsZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti ČR na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 InsZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují. Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.
Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 InsZ a zákonem požadovanými přílohami uvedenými v § 104 odst. 1 InsZ. Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 InsZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.
Ustanovení § 128 odst. 1 InsZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
Z obsahu spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení. V kolonce č. 6 uvedl, že má 39 peněžitých závazků u 29 věřitelů a celková výše jeho závazků činí 1.984.492,--Kč, jež není schopen splácet po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Část jeho závazků je exekučně vymáhána. Od 1.7.2007 do 12.4.2008 byl evidován na úřadu práce a od dubna 2008 byl nucen odejít do starobního důchodu; návrh na povolení oddlužení podal již v roce 2010, avšak ten byl zamítnut jako vadný a popsal své neutěšené majetkové poměry, neboť jeho jediným příjmem je starobní důchod a našetřené prostředky byl nucen vynaložit na léčbu své sestry a její pobyt v ústavu poté, co onemocněla Alzheimerovou chorobou. K insolvenčnímu návrhu připojil jednak seznam majetku jako přílohu č. 1, jež takový seznam neobsahuje vyjma toho, že v něm uvedl, že nemá žádné pohledávky s prohlášením, že seznam je úplný a pravdivý a dále seznam závazků s uvedením pohledávek jeho jednotlivých věřitelů s jejich řádným označením, výší jejich pohledávek a s uvedením jejich splatnosti a to zvlášť pohledávky, z nichž nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné, a pohledávky, z nichž nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné; seznam je opatřený prohlášením dlužníka o jeho úplnosti a správnosti a dlužník v něm uvedl, že žádný závazek nepopírá, že žádný z označených věřitelů není osobou mu blízkou, nemá žádné zaměstnance, závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti, nemá věřitele, kteří by proti němu uplatňoval právo na uspokojení ze zajištění. Z uvedeného seznamu plyne, že z 31 vykonatelných závazků je 16 splatných v roce 2011 a jeden v roce 2010.
Z uvedeného je zřejmé, že v insolvenčním návrhu dlužník neuvedl všechny rozhodné skutečnosti, z nichž by jeho úpadek vyplýval, avšak tyto rozhodné skutečnosti lze vzít v potaz ze seznamu závazků, který má zákonné náležitosti seznamu závazků podle § 104 odst. 3, z něhož nepochybně vyplývá splatnost jeho jednotlivých závazků a je zjevné, že řada z nich je splatná již v roce 2011, a proto není pochyb o tom, že jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a že dlužník neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.
Dlužník tedy v insolvenčním návrhu vylíčil řádně skutečnosti, byť prostřednictvím seznamu závazků, jež jeho tvrzený úpadek podle § 3 odst. 1 InsZ osvědčují. Odvolací soud proto nesdílí závěr insolvenčního soudu, že insolvenční návrh trpí nedostatky, jež by bránily v pokračování v insolvenčním řízení a že je namístě insolvenční návrh odmítnout podle § 128 odst. 1 InsZ.
Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Praze dne 15.ledna 2013
JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Brožová Eva
MSPH 59 INS 12111/2012 3 VSPH 1012/2012-A-14
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka: PhDr. Karel anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 5, Na Neklance 805/8, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 12111/2012-A-8 ze dne 1. června 2012
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 12111/2012-A-8 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení.
V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že se dlužník domáhá zjištění svého úpadku a navrhuje, aby byl řešen povolením oddlužení ve formě plnění splátkového kalendáře. Vyšel ze zjištění, podle něhož dlužník ve formuláři návrhu na povolení oddlužení v jeho kolonce č. 6, v němž třeba uvést rozhodující skutečnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka vyplývá, se omezil na konstatování, že má 39 závazků u 29 věřitelů a že je není schopen splácet po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, odkázal na přílohy obsahující aktuální výši závazků včetně termínu jejich splatnosti, prohlásil, že jeho závazky nevznikly z podnikatelské činnosti, kterou ukončil, neboť zrušil oprávnění k provozování živnosti. Konstatoval, že dlužník v uvedené kolonce neoznačil jednotlivé věřitele a ani neuvedl výši svých závazků s uvedením doby po jejich splatnosti. Zjistil, že přiložený seznam závazků nesplňuje náležitosti podle § 104 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jejich řešení (InsZ) a uzavřel, že z tohoto důvodu nemohl přihlédnout co do vylíčení rozhodujících skutečností ani v údajích v něm uvedených. Cituje ustanovení § 103, § 128, § 390 a § 392 InsZ dospěl k závěru, že dlužníkův insolvenční návrh neobsahuje zákonné náležitosti, tj. rozhodná tvrzení osvědčující úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, a že pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat.
Toto rozhodnutí napadl dlužník a v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá a povolil jeho oddlužení. Vyjádřil nesouhlas se závěry insolvenčního soudu a zdůraznil, že vyplnil předepsaný formulář, že většina jeho závazků je déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen splácet po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a že jeho insolvenční návrh je srozumitelný a má zákonem požadované náležitosti. Vyjádřil názor, že uvedení lhůty splatnosti jednotlivých závazků není nezbytně nutné, neboť tam, kde je jeho splnění vymáháno exekučně, není pochyb, že je déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Insolvenčnímu soudu také vytkl, že nepřihlédl k seznamu vykonatelných závazků, z něhož plyne že takových závazků více než 30 dnů po lhůtě splatnosti má 31. Nesouhlasil také se závěrem insolvenčního soudu, který insolvenční návrh odmítl podle § 128 odst. 1 InsZ, neboť jej měl vyzvat k odstranění vad návrhu podle § 393 odst. 1 InsZ. Poznamenal, že formulář není přizpůsoben k tomu, aby v něm mohl uvést všechny rozhodující skutečnosti. Uzavřel, že předložil insolvenčnímu soudu všechny listiny, jež vlastní a svá tvrzení uvedl pravdivě. Doplnil, že je schopen nabídnout svým nezajištěným věřitelům za dobu 5 let plnění odpovídající 30 % jejích pohledávek a upozornil na ustanovení § 392 odst. 1 písm. c) InsZ umožňující, aby svému nezajištěnému věřiteli uhradil s jeho souhlasem méně než 30 % jeho pohledávky. K odvolání připojil vyplněný formulář, v němž odstranil vady vytýkané insolvenčním soudem v napadeném usnesení a přílohu 1 obsahující seznam jeho majetku, seznam závazků, prohlášení o podnikání, o vyživovací povinnosti a požádal, aby byla insolvenční věc spojena ke společnému projednání s insolvenčním návrhem Soni Kramerové, vedené pod sp.zn. MSPH 91 INS 12400/2012.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.
Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.
Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").
K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).
Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 InsZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 InsZ). Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 InsZ je povinen k němu připojit seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), seznam svých zaměstnanců, listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají (§ 104 odst. 2 InsZ). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, odděleně uvést věřitele, kteří proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo toto právo proti němu uplatňují, včetně specifikace předmětu tohoto zajištění a důvodu jeho vzniku, a musí také uvést, které z pohledávek věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše či v jakém rozsahu popírá právo na uspokojení ze zajištění a z jakého důvodu (§ 104 odst. 3 InsZ). Všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 InsZ. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 InsZ).
V této souvislosti odvolací soud poukazuje na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR, jenž v rozhodnutí ze dne 1. března 2012, č.j. MSPH 88 INS 7327/2009, 29 NSČR 38/2010-A-62, dospěl k závěru, že seznam závazků dlužníka ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) InsZ musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených. K tomu Nejvyšší soud vysvětlil, že i když povinnost dlužníka uvést v seznamu svých závazků výši každého konkrétního závazku a jeho splatnost není ve výše citovaných ustanoveních insolvenčního zákona formulována výslovně, z formulace seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů i z legislativní zkratky seznam závazků je patrné, že jde v prvé řadě o seznam závazků . Prioritu v daném ohledu zcela zjevně hrají právě závazky (jejich specifikace), což vyplývá nejen z jazykového výkladu předmětných ustanovení, ale též z výkladu teleologického a logického; pak je nepochybné, že nezbytnou obsahovou náležitostí takového seznamu musí být uvedení výše závazku i jeho splatnosti, neboť bez těchto údajů takový seznam není schopen plnit svou základní funkci-osvědčit úpadek dlužníka. Z insolvenčního zákona přitom nevyplývá, že by zákonodárce kladl na seznam závazků podle § 104 odst. 1 InsZ jiné požadavky podle toho, jde-li o přílohu dlužnického insolvenčního návrhu nebo o seznam, k jehož předložení vyzval insolvenční soud dlužníka v řízení o věřitelském insolvenčním návrhu postupem podle § 128 odst. 3 InsZ.
Pokud dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 InsZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti ČR na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 InsZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují. Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.
Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 InsZ a zákonem požadovanými přílohami uvedenými v § 104 odst. 1 InsZ. Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 InsZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.
Ustanovení § 128 odst. 1 InsZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
Z obsahu spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení. V kolonce č. 6 uvedl, že má 39 peněžitých závazků u 29 věřitelů a celková výše jeho závazků činí 1.984.492,--Kč, jež není schopen splácet po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Část jeho závazků je exekučně vymáhána. Od 1.7.2007 do 12.4.2008 byl evidován na úřadu práce a od dubna 2008 byl nucen odejít do starobního důchodu; návrh na povolení oddlužení podal již v roce 2010, avšak ten byl zamítnut jako vadný a popsal své neutěšené majetkové poměry, neboť jeho jediným příjmem je starobní důchod a našetřené prostředky byl nucen vynaložit na léčbu své sestry a její pobyt v ústavu poté, co onemocněla Alzheimerovou chorobou. K insolvenčnímu návrhu připojil jednak seznam majetku jako přílohu č. 1, jež takový seznam neobsahuje vyjma toho, že v něm uvedl, že nemá žádné pohledávky s prohlášením, že seznam je úplný a pravdivý a dále seznam závazků s uvedením pohledávek jeho jednotlivých věřitelů s jejich řádným označením, výší jejich pohledávek a s uvedením jejich splatnosti a to zvlášť pohledávky, z nichž nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné, a pohledávky, z nichž nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné; seznam je opatřený prohlášením dlužníka o jeho úplnosti a správnosti a dlužník v něm uvedl, že žádný závazek nepopírá, že žádný z označených věřitelů není osobou mu blízkou, nemá žádné zaměstnance, závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti, nemá věřitele, kteří by proti němu uplatňoval právo na uspokojení ze zajištění. Z uvedeného seznamu plyne, že z 31 vykonatelných závazků je 16 splatných v roce 2011 a jeden v roce 2010.
Z uvedeného je zřejmé, že v insolvenčním návrhu dlužník neuvedl všechny rozhodné skutečnosti, z nichž by jeho úpadek vyplýval, avšak tyto rozhodné skutečnosti lze vzít v potaz ze seznamu závazků, který má zákonné náležitosti seznamu závazků podle § 104 odst. 3, z něhož nepochybně vyplývá splatnost jeho jednotlivých závazků a je zjevné, že řada z nich je splatná již v roce 2011, a proto není pochyb o tom, že jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a že dlužník neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.
Dlužník tedy v insolvenčním návrhu vylíčil řádně skutečnosti, byť prostřednictvím seznamu závazků, jež jeho tvrzený úpadek podle § 3 odst. 1 InsZ osvědčují. Odvolací soud proto nesdílí závěr insolvenčního soudu, že insolvenční návrh trpí nedostatky, jež by bránily v pokračování v insolvenčním řízení a že je namístě insolvenční návrh odmítnout podle § 128 odst. 1 InsZ.
Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Praze dne 15.ledna 2013
JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Brožová Eva