3 VSOL 82/2016-A-9
KSBR 24 INS 28932/2015 3 VSOL 82/2016-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníků a) anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Blansko, Horní Lhota 81, PSČ 678 01, identifikační číslo: 64472256 a b) anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Blansko, Horní Lhota 81, PSČ 678 01, o insolvenčním návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.11.2015, č.j. KSBR 24 INS 28932/2015-A-4,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkům, aby do pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.
V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužníci podali dne 20.11.2015 insolvenční návrh spojený se společným návrhem na povolení oddlužení. Z předloženého seznamu závazků bylo zjištěno, že dlužníci mají nezajištěné závazky vzniklé z podnikatelské činnosti dlužníka a), vykonávané pod identifikačním číslem 64472256, vůči věřitelům České republice-Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, České republice-Okresní správa sociálního zabezpečení Blansko a Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky celkem ve výši 230.730 Kč. K těmto závazkům dlužníci tvrdili, že věřitel Česká republika-Okresní správa sociálního zabezpečení Blansko udělil dlužníkům souhlas s oddlužením, založený ve spisu sp.zn. KSBR 47 INS 13691/2015, a věřitelé Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky a Česká republika-Finanční úřad pro Jihomoravský kraj udělili dlužníkům pasivní souhlas pod podmínkou uhrazení jejich pohledávek ve výši 100%. Soud prvního stupně nejprve konstatoval, že insolvenční návrh dlužníků splňuje veškeré náležitosti a jsou k němu připojeny zákonem vyžadované přílohy, s tím, že má za osvědčený i úpadek dlužníků, neboť dlužníci mají vůči 16 věřitelům 18 závazků, jejichž splatnost nastala v době od srpna 2012 do června 2014, tedy jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dále se soud prvního stupně zabýval tím, zda dlužníci jsou osobami oprávněnými k podání návrhu na povolení oddlužení. V této souvislosti uzavřel, že dlužníci mají nezajištěné závazky z podnikání vůči věřitelům Česká republika-Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Česká republika-Okresní správa sociálního zabezpečení Blansko a Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, které brání řešení úpadku dlužníků oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), neboť se nejedná o zajištěné závazky, ani o závazky, které zůstaly neuspokojeny po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka a) podle § 309 odst. 1 písm. c) nebo d) IZ, přičemž uvedení věřitelé dlužníkům neudělili (výslovný) souhlas s jejich oddlužením. Soud prvního stupně vyložil, že insolvenční zákon vyžaduje souhlas nezajištěných věřitelů, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s podnikáním dlužníka s tím, že tyto pohledávky budou řešeny oddlužením, což předpokládá procesní aktivitu dlužníka před podáním (při podání) návrhu na povolení oddlužení, aby si příslušné souhlasy věřitelů obstaral. Je na dlužníku, aby v případě, domáhá-li se řešení svého úpadku oddlužením, předložil insolvenčnímu soudu návrh na povolení oddlužení, který obsahuje všechna tvrzení důležitá pro posouzení jeho návrhu, a tato tvrzení doložil, tedy je nezbytné, aby v návrhu na povolení oddlužení alespoň tvrdil některou ze skutečností, jež vylučuje, aby jeho dluhy z podnikání bránily řešení jeho úpadku oddlužením. Takovým tvrzením však není tvrzení dlužníka, že věřitelé s nezajištěnou pohledávkou vůči dlužníkovi mající původ v podnikání dlužníka udělili svůj pasivní souhlas. Stanovisko České republiky-České správy sociálního zabezpečení, která v přípise ze dne 8.6.2015 (založeném ve spise sp.zn. KSBR 47 INS 13691/2015) sdělila, že souhlasí s řešením úpadku dlužníků oddlužením za předpokladu uhrazení 100% dlužné částky, rovněž nelze považovat za souhlas věřitele podle § 389 odst. 2 písm. a) IZ, neboť k úkonu vázanému na splnění podmínky se nepřihlíží (§ 41a odst. 2 o.s.ř.). Podle soudu prvního stupně tedy lze očekávat, že společný návrh na povolení oddlužení dlužníků bude odmítnut a na jejich majetek prohlášen konkurs. Za tohoto stavu soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ uzavřel, že považuje za nezbytné stanovit zálohu na krytí nákladů insolvenčního řízení, když ze seznamu majetku, předloženého dlužníky vyplývá,
že vlastní pouze osobní automobil v odhadované hodnotě 40.000 Kč, běžné vybavení domácnosti v odhadované hodnotě 30.000 Kč a věci osobní potřeby, žádné peněžní prostředky nevlastní.
Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Odvolatelé poukázali na to, že dosahují takových příjmů, aby byli schopni uhradit 100% svých závazků vůči státu ( VOZP OSSZ a FU ) a u ostatních věřitelů by splatitelnost dosahovala 57%. Dlužník a) anonymizovano anonymizovano kontaktoval ty věřitele, u kterých je nutný souhlas s jejich oddlužením, ti mu sdělili, že souhlasy poskytnou až ke konkrétnímu číslu jednacímu, takže je nebylo možno připojit k podanému návrhu. Po podání návrhu OSSZ zaslala soudu souhlas s oddlužením za předpokladu uhrazení 100% dluhu, ostatní věřitelé také přislíbili dodání souhlasu za předpokladu splnění oddlužení ve výši 100%, svému slibu však nedostáli. Odvolatelé tak byli nuceni vycházet z toho, že jim byl udělen pasivní souhlas . V této souvislosti namítli, že Krajský soud v Brně pod čísly jednacími KSBR 30 INS 17804/2014 a KSBR 29 INS 17530/2015 doložení pasivního souhlasu věřitele přijal a povolil a následně schválil oddlužení formou splátkového kalendáře, proto očekávají týž přístup. Odvolatelé rovněž namítli, že částku 50.000 Kč nemají momentálně k dispozici, v případě povolení oddlužení jsou však schopni tuto částku zajistit pro případ, že by některý z věřitelů před ukončením schůze věřitelů nedal souhlas s oddlužením. Navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.
Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužníci se insolvenčním návrhem spojeným se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 20.11.2015, domáhají zjištění svého úpadku a povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedli, že mají vůči více věřitelům celkem 18 závazků, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti a tyto závazky nejsou schopni plnit. Jsou zaměstnáni, průměrný čistý měsíční příjem dlužníka a) činí 19.362 Kč, průměrný čistý měsíční příjem dlužnice b) 20.678 Kč. Z těchto příjmů je použitelná částka celkem ve výši 12.682 Kč, takže, po odečtení odměny pro insolvenčního správce, zbývá věřitelům částka 11.049 Kč měsíčně, tedy za dobu pěti let budou schopni uhradit částku ve výši
662.940 Kč, což tvoří 100% dluhů vůči státu a 57% dluhů vůči ostatním nezajištěným věřitelům. Vyživovací povinnost mají dlužníci ke dvěma dětem. K návrhu dlužníci připojili, mimo jiné, seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců, opatřené podepsaným prohlášením o jejich úplnosti a správnosti. V seznamu majetku dlužníci označili jako svůj majetek movité věci-osobní automobil, běžné vybavení domácnosti a věci osobní potřeby, vše v odhadované ceně celkem 70.000 Kč. V seznamu závazků dlužníci označili jednotlivé své věřitele (14 věřitelů), datum vzniku jednotlivých závazků, výši jednotlivých závazků a jejich splatnost, důvod platební neschopnosti a údaj o tom, že závazky nepopírají a že věřitelé nejsou osobou blízkou ani netvoří s dlužníky koncern. Podle údajů uvedených v seznamu zaměstnanců nemají dlužníci žádné zaměstnance. K návrhu byla připojena i listina, obsahující prohlášení dlužníků o tom, že jejich závazky nepochází z podnikatelské činnosti kromě závazků vůči věřitelům Okresní správa sociálního zabezpečení Blansko, Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Brno a Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky celkem ve výši 230.730 Kč, a dále listina, označená jako souhlas s oddlužením ve věci dluhů z podnikání , datovaná v Horní Lhotě dne 20.10.2015, obsahující údaj o tom, že dlužník oslovil věřitele, u kterých dluh z podnikání vznikl, a to OSSZ a požádal o souhlas s oddlužením, tento souhlas mu byl písemně udělen, a je součástí minulé žádosti pod č.j. KSBR 47 INS 13691/2015 s tím, že se osobně spojil i s dalším věřitelem VOZP (JUDr. Chmelíčkem), který mu sdělil, že vzhledem k tomu, že hospodaří s veřejnými prostředky, nemůže udělit souhlas s oddlužením v případě, že by se tento věřitel vzdal části dluhu, ovšem v případě uhrazení dluhu ve výši 100% by to možné bylo.
Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).
Na základě údajů, uvedených dlužníky v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužníci se nachází v úpadku, neboť mají závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky nejsou schopni plnit, neboť je (s ohledem na data splatnosti, uvedená v seznamu závazků) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, odst. 2 písm. b/ IZ).
Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení určující posouzení správnosti jeho (předběžného) závěru o tom, že dlužníkům nebude povoleno řešení úpadku oddlužením, jak navrhují.
Podle ustanovení § 389 IZ platí, že návrh na povolení oddlužení může podat dlužník, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (odstavec 1). Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), nebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (odstavec 2).
V přezkoumávané věci není pochybnosti o tom, že odvolatelé, kteří mají postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka (srov. ustanovení § 394a odst. 3 IZ), mají dluhy z podnikání.
Ze shora citovaného ustanovení § 389 IZ vyplývá, že dlužníka-fyzickou osobu, nelze vylučovat z oddlužení jenom proto, že má-jako v tomto případě dlužníci-dluhy z podnikání. Jak soud prvního stupně správně vyložil, dluhy z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, pokud věřitelé, o jejichž pohledávky jde, s tím souhlasí, přičemž s oddlužením dlužníka musí souhlasit (každý) nezajištěný věřitel, který má vůči dlužníkovi pohledávku, pocházející z podnikání dlužníka. Souhlasu není třeba pouze tehdy, jde-li sice o věřitele, který má vůči dlužníku pohledávku, pocházející z podnikatelské činnosti dlužníka, tato jeho pohledávka je však zajištěna, nebo jde o pohledávku, která zůstala neuspokojena po skončení (předchozího) insolvenčního řízení, ve kterém soud zrušil konkurs pro nedostatek majetku nebo po splnění rozvrhového usnesení (§ 308 odst. 1 písm. c/ nebo d/ IZ), o takové případy se však v posuzované věci nejedná.
Námitky odvolatelů, koncentrující se ve svém důsledku do tvrzení, že souhlas věřitelů s pohledávkami pocházejícími z podnikatelské činnosti dlužníka a) s oddlužením jim byl udělen (s tím, že věřitelé Česká republika-Finanční úřad pro Jihomoravský kraj a Všeobecná zdravotní pojišťovna udělili souhlas pasivní ) nejsou důvodné.
Pokud se týká stanoviska věřitele Česká správa sociálního zabezpečení v Praze ze dne 8.6.2015, nutno uvést, že uvedené stanovisko bylo předloženo v předcházejícím insolvenčním řízení dlužníků, jež bylo vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 47 INS 13691/2015, které se skončilo zastavením řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, která byla dlužníkům i v tomto předcházejícím řízení uložena. Dlužníci se i v předcházejícím insolvenčním řízení vedeném pod sp.zn. KSBR 47 INS 13691/2015 proti usnesení soudu prvního stupně o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení odvolali, se svým odvoláním však nebyli úspěšní, přičemž Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací, již ve svém usnesení ze dne 17.9.2015,. č.j. KSBR 47 INS 13691/2015, 2 VSOL 791/2015-A-13 (jímž rozhodl o odvolání) vysvětlil, že takové stanovisko, podle něhož věřitel souhlasí s řešením úpadku oddlužením, ale pouze za předpokladu uhrazení 100% dlužné částky nelze považovat za souhlas věřitele podle § 389 odst. 2 písm. a) IZ už proto, že k úkonu vázanému na podmínku se nepřihlíží (§ 41a odst. 2 o.s.ř.).
Ani tvrzení ohledně pasivního souhlasu věřitelů nelze považovat za dostatečné, neboť insolvenční zákon v ustanovení § 389 odst. 2 písm. a/ takovou formu souhlasu (to je, že nevysloví-li s oddlužením dlužníka věřitelé s pohledávkami, pocházejícími z podnikání dlužníka, nesouhlas, nastupuje fikce, že s tím souhlasí) nepředpokládá.
Námitka odvolatelů, že v jiných (jimi označených) insolvenčních řízeních se insolvenční soud spokojil s doložením pasivního souhlasu věřitelů, dlužníku povolil oddlužení a následně schválil oddlužení splátkovým kalendářem, je bez významu. Nutno zdůraznit, že odvolací soud přezkoumává postup a závěry insolvenčního soudu v této konkrétní věci a není (stejně jako soud prvního stupně) vázán názorem insolvenčních soudů v jiných věcech.
Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že se jeví pravděpodobným odmítnutí společného návrhu manželů na povolení oddlužení (§ 390 odst. 3 IZ) a prohlášení konkursu na majetek dlužníků (§ 396 IZ).
Soud prvního stupně pak správně uzavřel, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužníků či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžením majetkové podstaty (což se s ohledem na strukturu majetku dlužníků jeví jako pravděpodobné), záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužníci k jejich úhradě prostředky nemají, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.
Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Jak shora vyloženo, záloha slouží také jako záruka odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu
řešení dlužníkova úpadku konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních výdajů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních nutných výdajů (§ 7 téže vyhlášky).
Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, jako věcně správné, potvrdil (§ 219 o.s.ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však také doručuje i zvláštním způsobem
Olomouc dne 18. dubna 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu
KSBR 24 INS 28932/2015 3 VSOL 82/2016-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníků a) anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Blansko, Horní Lhota 81, PSČ 678 01, identifikační číslo: 64472256 a b) anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Blansko, Horní Lhota 81, PSČ 678 01, o insolvenčním návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.11.2015, č.j. KSBR 24 INS 28932/2015-A-4,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkům, aby do pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.
V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužníci podali dne 20.11.2015 insolvenční návrh spojený se společným návrhem na povolení oddlužení. Z předloženého seznamu závazků bylo zjištěno, že dlužníci mají nezajištěné závazky vzniklé z podnikatelské činnosti dlužníka a), vykonávané pod identifikačním číslem 64472256, vůči věřitelům České republice-Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, České republice-Okresní správa sociálního zabezpečení Blansko a Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky celkem ve výši 230.730 Kč. K těmto závazkům dlužníci tvrdili, že věřitel Česká republika-Okresní správa sociálního zabezpečení Blansko udělil dlužníkům souhlas s oddlužením, založený ve spisu sp.zn. KSBR 47 INS 13691/2015, a věřitelé Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky a Česká republika-Finanční úřad pro Jihomoravský kraj udělili dlužníkům pasivní souhlas pod podmínkou uhrazení jejich pohledávek ve výši 100%. Soud prvního stupně nejprve konstatoval, že insolvenční návrh dlužníků splňuje veškeré náležitosti a jsou k němu připojeny zákonem vyžadované přílohy, s tím, že má za osvědčený i úpadek dlužníků, neboť dlužníci mají vůči 16 věřitelům 18 závazků, jejichž splatnost nastala v době od srpna 2012 do června 2014, tedy jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dále se soud prvního stupně zabýval tím, zda dlužníci jsou osobami oprávněnými k podání návrhu na povolení oddlužení. V této souvislosti uzavřel, že dlužníci mají nezajištěné závazky z podnikání vůči věřitelům Česká republika-Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Česká republika-Okresní správa sociálního zabezpečení Blansko a Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, které brání řešení úpadku dlužníků oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), neboť se nejedná o zajištěné závazky, ani o závazky, které zůstaly neuspokojeny po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka a) podle § 309 odst. 1 písm. c) nebo d) IZ, přičemž uvedení věřitelé dlužníkům neudělili (výslovný) souhlas s jejich oddlužením. Soud prvního stupně vyložil, že insolvenční zákon vyžaduje souhlas nezajištěných věřitelů, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s podnikáním dlužníka s tím, že tyto pohledávky budou řešeny oddlužením, což předpokládá procesní aktivitu dlužníka před podáním (při podání) návrhu na povolení oddlužení, aby si příslušné souhlasy věřitelů obstaral. Je na dlužníku, aby v případě, domáhá-li se řešení svého úpadku oddlužením, předložil insolvenčnímu soudu návrh na povolení oddlužení, který obsahuje všechna tvrzení důležitá pro posouzení jeho návrhu, a tato tvrzení doložil, tedy je nezbytné, aby v návrhu na povolení oddlužení alespoň tvrdil některou ze skutečností, jež vylučuje, aby jeho dluhy z podnikání bránily řešení jeho úpadku oddlužením. Takovým tvrzením však není tvrzení dlužníka, že věřitelé s nezajištěnou pohledávkou vůči dlužníkovi mající původ v podnikání dlužníka udělili svůj pasivní souhlas. Stanovisko České republiky-České správy sociálního zabezpečení, která v přípise ze dne 8.6.2015 (založeném ve spise sp.zn. KSBR 47 INS 13691/2015) sdělila, že souhlasí s řešením úpadku dlužníků oddlužením za předpokladu uhrazení 100% dlužné částky, rovněž nelze považovat za souhlas věřitele podle § 389 odst. 2 písm. a) IZ, neboť k úkonu vázanému na splnění podmínky se nepřihlíží (§ 41a odst. 2 o.s.ř.). Podle soudu prvního stupně tedy lze očekávat, že společný návrh na povolení oddlužení dlužníků bude odmítnut a na jejich majetek prohlášen konkurs. Za tohoto stavu soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ uzavřel, že považuje za nezbytné stanovit zálohu na krytí nákladů insolvenčního řízení, když ze seznamu majetku, předloženého dlužníky vyplývá,
že vlastní pouze osobní automobil v odhadované hodnotě 40.000 Kč, běžné vybavení domácnosti v odhadované hodnotě 30.000 Kč a věci osobní potřeby, žádné peněžní prostředky nevlastní.
Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Odvolatelé poukázali na to, že dosahují takových příjmů, aby byli schopni uhradit 100% svých závazků vůči státu ( VOZP OSSZ a FU ) a u ostatních věřitelů by splatitelnost dosahovala 57%. Dlužník a) anonymizovano anonymizovano kontaktoval ty věřitele, u kterých je nutný souhlas s jejich oddlužením, ti mu sdělili, že souhlasy poskytnou až ke konkrétnímu číslu jednacímu, takže je nebylo možno připojit k podanému návrhu. Po podání návrhu OSSZ zaslala soudu souhlas s oddlužením za předpokladu uhrazení 100% dluhu, ostatní věřitelé také přislíbili dodání souhlasu za předpokladu splnění oddlužení ve výši 100%, svému slibu však nedostáli. Odvolatelé tak byli nuceni vycházet z toho, že jim byl udělen pasivní souhlas . V této souvislosti namítli, že Krajský soud v Brně pod čísly jednacími KSBR 30 INS 17804/2014 a KSBR 29 INS 17530/2015 doložení pasivního souhlasu věřitele přijal a povolil a následně schválil oddlužení formou splátkového kalendáře, proto očekávají týž přístup. Odvolatelé rovněž namítli, že částku 50.000 Kč nemají momentálně k dispozici, v případě povolení oddlužení jsou však schopni tuto částku zajistit pro případ, že by některý z věřitelů před ukončením schůze věřitelů nedal souhlas s oddlužením. Navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.
Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužníci se insolvenčním návrhem spojeným se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 20.11.2015, domáhají zjištění svého úpadku a povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedli, že mají vůči více věřitelům celkem 18 závazků, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti a tyto závazky nejsou schopni plnit. Jsou zaměstnáni, průměrný čistý měsíční příjem dlužníka a) činí 19.362 Kč, průměrný čistý měsíční příjem dlužnice b) 20.678 Kč. Z těchto příjmů je použitelná částka celkem ve výši 12.682 Kč, takže, po odečtení odměny pro insolvenčního správce, zbývá věřitelům částka 11.049 Kč měsíčně, tedy za dobu pěti let budou schopni uhradit částku ve výši
662.940 Kč, což tvoří 100% dluhů vůči státu a 57% dluhů vůči ostatním nezajištěným věřitelům. Vyživovací povinnost mají dlužníci ke dvěma dětem. K návrhu dlužníci připojili, mimo jiné, seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců, opatřené podepsaným prohlášením o jejich úplnosti a správnosti. V seznamu majetku dlužníci označili jako svůj majetek movité věci-osobní automobil, běžné vybavení domácnosti a věci osobní potřeby, vše v odhadované ceně celkem 70.000 Kč. V seznamu závazků dlužníci označili jednotlivé své věřitele (14 věřitelů), datum vzniku jednotlivých závazků, výši jednotlivých závazků a jejich splatnost, důvod platební neschopnosti a údaj o tom, že závazky nepopírají a že věřitelé nejsou osobou blízkou ani netvoří s dlužníky koncern. Podle údajů uvedených v seznamu zaměstnanců nemají dlužníci žádné zaměstnance. K návrhu byla připojena i listina, obsahující prohlášení dlužníků o tom, že jejich závazky nepochází z podnikatelské činnosti kromě závazků vůči věřitelům Okresní správa sociálního zabezpečení Blansko, Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Brno a Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky celkem ve výši 230.730 Kč, a dále listina, označená jako souhlas s oddlužením ve věci dluhů z podnikání , datovaná v Horní Lhotě dne 20.10.2015, obsahující údaj o tom, že dlužník oslovil věřitele, u kterých dluh z podnikání vznikl, a to OSSZ a požádal o souhlas s oddlužením, tento souhlas mu byl písemně udělen, a je součástí minulé žádosti pod č.j. KSBR 47 INS 13691/2015 s tím, že se osobně spojil i s dalším věřitelem VOZP (JUDr. Chmelíčkem), který mu sdělil, že vzhledem k tomu, že hospodaří s veřejnými prostředky, nemůže udělit souhlas s oddlužením v případě, že by se tento věřitel vzdal části dluhu, ovšem v případě uhrazení dluhu ve výši 100% by to možné bylo.
Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).
Na základě údajů, uvedených dlužníky v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužníci se nachází v úpadku, neboť mají závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky nejsou schopni plnit, neboť je (s ohledem na data splatnosti, uvedená v seznamu závazků) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, odst. 2 písm. b/ IZ).
Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení určující posouzení správnosti jeho (předběžného) závěru o tom, že dlužníkům nebude povoleno řešení úpadku oddlužením, jak navrhují.
Podle ustanovení § 389 IZ platí, že návrh na povolení oddlužení může podat dlužník, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (odstavec 1). Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), nebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (odstavec 2).
V přezkoumávané věci není pochybnosti o tom, že odvolatelé, kteří mají postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka (srov. ustanovení § 394a odst. 3 IZ), mají dluhy z podnikání.
Ze shora citovaného ustanovení § 389 IZ vyplývá, že dlužníka-fyzickou osobu, nelze vylučovat z oddlužení jenom proto, že má-jako v tomto případě dlužníci-dluhy z podnikání. Jak soud prvního stupně správně vyložil, dluhy z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, pokud věřitelé, o jejichž pohledávky jde, s tím souhlasí, přičemž s oddlužením dlužníka musí souhlasit (každý) nezajištěný věřitel, který má vůči dlužníkovi pohledávku, pocházející z podnikání dlužníka. Souhlasu není třeba pouze tehdy, jde-li sice o věřitele, který má vůči dlužníku pohledávku, pocházející z podnikatelské činnosti dlužníka, tato jeho pohledávka je však zajištěna, nebo jde o pohledávku, která zůstala neuspokojena po skončení (předchozího) insolvenčního řízení, ve kterém soud zrušil konkurs pro nedostatek majetku nebo po splnění rozvrhového usnesení (§ 308 odst. 1 písm. c/ nebo d/ IZ), o takové případy se však v posuzované věci nejedná.
Námitky odvolatelů, koncentrující se ve svém důsledku do tvrzení, že souhlas věřitelů s pohledávkami pocházejícími z podnikatelské činnosti dlužníka a) s oddlužením jim byl udělen (s tím, že věřitelé Česká republika-Finanční úřad pro Jihomoravský kraj a Všeobecná zdravotní pojišťovna udělili souhlas pasivní ) nejsou důvodné.
Pokud se týká stanoviska věřitele Česká správa sociálního zabezpečení v Praze ze dne 8.6.2015, nutno uvést, že uvedené stanovisko bylo předloženo v předcházejícím insolvenčním řízení dlužníků, jež bylo vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 47 INS 13691/2015, které se skončilo zastavením řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, která byla dlužníkům i v tomto předcházejícím řízení uložena. Dlužníci se i v předcházejícím insolvenčním řízení vedeném pod sp.zn. KSBR 47 INS 13691/2015 proti usnesení soudu prvního stupně o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení odvolali, se svým odvoláním však nebyli úspěšní, přičemž Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací, již ve svém usnesení ze dne 17.9.2015,. č.j. KSBR 47 INS 13691/2015, 2 VSOL 791/2015-A-13 (jímž rozhodl o odvolání) vysvětlil, že takové stanovisko, podle něhož věřitel souhlasí s řešením úpadku oddlužením, ale pouze za předpokladu uhrazení 100% dlužné částky nelze považovat za souhlas věřitele podle § 389 odst. 2 písm. a) IZ už proto, že k úkonu vázanému na podmínku se nepřihlíží (§ 41a odst. 2 o.s.ř.).
Ani tvrzení ohledně pasivního souhlasu věřitelů nelze považovat za dostatečné, neboť insolvenční zákon v ustanovení § 389 odst. 2 písm. a/ takovou formu souhlasu (to je, že nevysloví-li s oddlužením dlužníka věřitelé s pohledávkami, pocházejícími z podnikání dlužníka, nesouhlas, nastupuje fikce, že s tím souhlasí) nepředpokládá.
Námitka odvolatelů, že v jiných (jimi označených) insolvenčních řízeních se insolvenční soud spokojil s doložením pasivního souhlasu věřitelů, dlužníku povolil oddlužení a následně schválil oddlužení splátkovým kalendářem, je bez významu. Nutno zdůraznit, že odvolací soud přezkoumává postup a závěry insolvenčního soudu v této konkrétní věci a není (stejně jako soud prvního stupně) vázán názorem insolvenčních soudů v jiných věcech.
Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že se jeví pravděpodobným odmítnutí společného návrhu manželů na povolení oddlužení (§ 390 odst. 3 IZ) a prohlášení konkursu na majetek dlužníků (§ 396 IZ).
Soud prvního stupně pak správně uzavřel, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužníků či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžením majetkové podstaty (což se s ohledem na strukturu majetku dlužníků jeví jako pravděpodobné), záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužníci k jejich úhradě prostředky nemají, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.
Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Jak shora vyloženo, záloha slouží také jako záruka odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu
řešení dlužníkova úpadku konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních výdajů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních nutných výdajů (§ 7 téže vyhlášky).
Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, jako věcně správné, potvrdil (§ 219 o.s.ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však také doručuje i zvláštním způsobem
Olomouc dne 18. dubna 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu