3 VSOL 72/2016-A-14
KSBR 29 INS 26324/2015 3 VSOL 72/2016-A-14
Us ne s e ní
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem v Troskotovicích 44, 671 78 Jiřice u Miroslavi, identifikační číslo osoby 64437680, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.11.2015, č.j. KSBR 29 INS 26324/2015-A-4
tak to:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
Odův odně ní:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka doručený soudu dne 21.10.2015. V důvodech rozhodnutí uvedl, že insolvenční návrh dlužníka je neurčitý a neobsahuje všechny náležitosti, neboť dlužník dostatečně nepopsal rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek. Z obecného tvrzení dlužníka obsaženého v insolvenčním návrhu nelze dovodit žádný z definičních znaků úpadku, a to jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení. Dlužník v návrhu konkrétně nepopsal své jednotlivé věřitele, závazky vůči těmto věřitelům a údaje o jejich splatnosti, na základě čehož nelze soudit, zda dlužník má více věřitelů, vůči nimž má závazky po splatnosti déle jak 30 dnů. Jestliže dlužník v návrhu zmiňuje, že vyjma platební neschopnosti je jako podnikatel také předlužen, pak znaky předlužení jsou pluralita věřitelů a skutečnost, že souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Na pluralitu věřitelů u dlužníka nelze usuzovat, protože, jak je uvedeno, dlužník žádného svého věřitele v insolvenčním návrhu neoznačil, a rovněž tak jeho tvrzení o tom, že jeho závazky převyšují hodnotu jeho majetku, jsou pro posouzení předlužení dlužníka nedostatečné. S přihlédnutím k ustálené judikatuře Nejvyššího soudu je za listinu způsobilou k poznání skutečností osvědčujících úpadek dlužníka také seznam jeho závazků jako povinná příloha insolvenčního návrhu dle ust. § 104 insolvenčního zákona. Pro posouzení úpadku dlužníka postačí, pokud budou rozhodné skutečnosti zřejmé z insolvenčního návrhu ve spojení se seznamy, který je dlužník povinen k návrhu připojit. Ani z této zákonné přílohy však nelze dovodit úpadek dlužníka, neboť dlužník tyto seznamy ke svému návrhu nepřipojil. Soud proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh dlužníka odmítl, protože obsahuje nedostatky, pro které nelze pokračovat v řízení.
Proti tomuto usnesení podal dlužník bez bližšího odůvodnění včasné odvolání.
Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.
Z obsahu podaného insolvenčního návrhu vyplývá, že insolvenční navrhovatel -dlužník ve svém návrhu uvedl, že se dostal do platební neschopnosti a vzhledem k hodnotě obvyklého svého majetku je i ve stavu faktického předlužení, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit, souhrn závazků zjevně převyšuje hodnotu jeho majetku. Uvedl, že zastavil platby svých peněžitých závazků, když u závazků je v prodlení s plněním po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, přičemž není možné dosáhnout uspokojení žádné ze splatných peněžitých pohledávek výkonem rozhodnutí nebo exekucí, své závazky nehradí průběžně již od roku 2010. Tvrdí, že výše jeho závazků činí cca 13.000.000 Kč, ve svém majetku má pouze nemovitosti, nemá krátkodobý ani dlouhodobý finanční majetek a je předlužen, neboť jeho nesplacené závazky výrazně převyšují jeho majetek. Ekonomická situace neumožňuje jeho další fungování a nepřipadá tedy v úvahu jiný způsob řešení úpadku než konkurs. Navrhuje proto, aby insolvenční soud k jeho ekonomickému stavu vydal usnesení, kterým bude zjištěn jeho úpadek.
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").
Podle ust. § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ust. § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
Podle ust. § 103 odst. 1 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.
Podle ust. § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ust. § 104 odst. 1 IZ podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.
Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že návrh neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka.
Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sen.zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010. Byť Nejvyšší soud své závěry formuloval pro posouzení insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, lze zcela jistě tyto závěry vztáhnout i na posouzení insolvenčního návrhu, který podává podnikatel. Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolnostní, z nich insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), a nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ).
Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, ať již pro platební neschopnost či pro předlužení, protože insolvenční návrh neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužník má více věřitelů (tj. nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1 IZ). Insolvenční návrh dlužníka neobsahuje totiž konkrétní označení byť jediného věřitele dlužníka, peněžité závazky zde nejsou rovněž označeny, a chybí také údaje o platební neschopnosti dlužníka. Pouze obecné tvrzení o tom, že dlužník má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, popřípadě že je předlužen, náležitostem ust. § 103 odst. 2 IZ nevyhovuje a na základě takových obecných tvrzení nelze učinit závěr, zda se dlužník skutečně nachází v úpadku. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že chybějící údaje osvědčující úpadek dlužníka, tj. údaje o věřitelích dlužníka a jeho peněžitých závazcích, by bylo možno zjistit ze seznamu závazků, coby povinné přílohy insolvenčního návrhu dle ust. § 104 IZ (srovnej závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sen.zn. 29 NSČR 22/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011). Jelikož však dlužník zákonné přílohy k insolvenčnímu návrhu nepřipojil, nelze ani ze seznamu závazků dovodit skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka.
Soud prvního stupně proto postupoval správně, jestliže insolvenční návrh dlužníka odmítl podle ust. § 128 odst. 1 IZ, protože insolvenční návrh dlužníka obsahuje vady, pro které nelze pokračovat v řízení. Odvolací soud postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.
Olomouc 17. března 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu
KSBR 29 INS 26324/2015 3 VSOL 72/2016-A-14
Us ne s e ní
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem v Troskotovicích 44, 671 78 Jiřice u Miroslavi, identifikační číslo osoby 64437680, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.11.2015, č.j. KSBR 29 INS 26324/2015-A-4
tak to:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
Odův odně ní:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka doručený soudu dne 21.10.2015. V důvodech rozhodnutí uvedl, že insolvenční návrh dlužníka je neurčitý a neobsahuje všechny náležitosti, neboť dlužník dostatečně nepopsal rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek. Z obecného tvrzení dlužníka obsaženého v insolvenčním návrhu nelze dovodit žádný z definičních znaků úpadku, a to jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení. Dlužník v návrhu konkrétně nepopsal své jednotlivé věřitele, závazky vůči těmto věřitelům a údaje o jejich splatnosti, na základě čehož nelze soudit, zda dlužník má více věřitelů, vůči nimž má závazky po splatnosti déle jak 30 dnů. Jestliže dlužník v návrhu zmiňuje, že vyjma platební neschopnosti je jako podnikatel také předlužen, pak znaky předlužení jsou pluralita věřitelů a skutečnost, že souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Na pluralitu věřitelů u dlužníka nelze usuzovat, protože, jak je uvedeno, dlužník žádného svého věřitele v insolvenčním návrhu neoznačil, a rovněž tak jeho tvrzení o tom, že jeho závazky převyšují hodnotu jeho majetku, jsou pro posouzení předlužení dlužníka nedostatečné. S přihlédnutím k ustálené judikatuře Nejvyššího soudu je za listinu způsobilou k poznání skutečností osvědčujících úpadek dlužníka také seznam jeho závazků jako povinná příloha insolvenčního návrhu dle ust. § 104 insolvenčního zákona. Pro posouzení úpadku dlužníka postačí, pokud budou rozhodné skutečnosti zřejmé z insolvenčního návrhu ve spojení se seznamy, který je dlužník povinen k návrhu připojit. Ani z této zákonné přílohy však nelze dovodit úpadek dlužníka, neboť dlužník tyto seznamy ke svému návrhu nepřipojil. Soud proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh dlužníka odmítl, protože obsahuje nedostatky, pro které nelze pokračovat v řízení.
Proti tomuto usnesení podal dlužník bez bližšího odůvodnění včasné odvolání.
Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.
Z obsahu podaného insolvenčního návrhu vyplývá, že insolvenční navrhovatel -dlužník ve svém návrhu uvedl, že se dostal do platební neschopnosti a vzhledem k hodnotě obvyklého svého majetku je i ve stavu faktického předlužení, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit, souhrn závazků zjevně převyšuje hodnotu jeho majetku. Uvedl, že zastavil platby svých peněžitých závazků, když u závazků je v prodlení s plněním po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, přičemž není možné dosáhnout uspokojení žádné ze splatných peněžitých pohledávek výkonem rozhodnutí nebo exekucí, své závazky nehradí průběžně již od roku 2010. Tvrdí, že výše jeho závazků činí cca 13.000.000 Kč, ve svém majetku má pouze nemovitosti, nemá krátkodobý ani dlouhodobý finanční majetek a je předlužen, neboť jeho nesplacené závazky výrazně převyšují jeho majetek. Ekonomická situace neumožňuje jeho další fungování a nepřipadá tedy v úvahu jiný způsob řešení úpadku než konkurs. Navrhuje proto, aby insolvenční soud k jeho ekonomickému stavu vydal usnesení, kterým bude zjištěn jeho úpadek.
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").
Podle ust. § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ust. § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
Podle ust. § 103 odst. 1 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.
Podle ust. § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ust. § 104 odst. 1 IZ podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.
Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že návrh neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka.
Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sen.zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010. Byť Nejvyšší soud své závěry formuloval pro posouzení insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, lze zcela jistě tyto závěry vztáhnout i na posouzení insolvenčního návrhu, který podává podnikatel. Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolnostní, z nich insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), a nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ).
Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, ať již pro platební neschopnost či pro předlužení, protože insolvenční návrh neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužník má více věřitelů (tj. nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1 IZ). Insolvenční návrh dlužníka neobsahuje totiž konkrétní označení byť jediného věřitele dlužníka, peněžité závazky zde nejsou rovněž označeny, a chybí také údaje o platební neschopnosti dlužníka. Pouze obecné tvrzení o tom, že dlužník má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, popřípadě že je předlužen, náležitostem ust. § 103 odst. 2 IZ nevyhovuje a na základě takových obecných tvrzení nelze učinit závěr, zda se dlužník skutečně nachází v úpadku. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že chybějící údaje osvědčující úpadek dlužníka, tj. údaje o věřitelích dlužníka a jeho peněžitých závazcích, by bylo možno zjistit ze seznamu závazků, coby povinné přílohy insolvenčního návrhu dle ust. § 104 IZ (srovnej závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sen.zn. 29 NSČR 22/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011). Jelikož však dlužník zákonné přílohy k insolvenčnímu návrhu nepřipojil, nelze ani ze seznamu závazků dovodit skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka.
Soud prvního stupně proto postupoval správně, jestliže insolvenční návrh dlužníka odmítl podle ust. § 128 odst. 1 IZ, protože insolvenční návrh dlužníka obsahuje vady, pro které nelze pokračovat v řízení. Odvolací soud postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.
Olomouc 17. března 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu