3 VSOL 691/2012-A-10
KSOS 38 INS 18313/2012 3 VSOL 691/2012-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Ludmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc, Fischerova 763/9, PSČ 779 00, IČ: 15496988, zastoupené Mgr. Zuzanou Zinrákovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Palachovo nám. 620/1, PSČ 772 00, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.8.2012 č.j. KSOS 38 INS 18313/2012-A-3
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet Krajského soudu v Ostravě specifikovaný ve výroku rozhodnutí.
Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 27.7.2012 k návrhu dlužnice. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 108 insolvenčního zákona a uvedl, že zálohu na náklady insolvenčního řízení je třeba uložit navrhovateli v případě, kdy je to třeba k zajištění úhrady alespoň minimálních předpokládaných nákladů insolvenčního
řízení (tj. nákladů spojených se zjišťováním, udržováním a správou majetkové podstaty včetně nákladů na zajištění majetkové podstaty, hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, která při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000 Kč). Soud prvního stupně uzavřel, že záloha umožní nerušený výkon činnosti insolvenčního správce již od rozhodnutí o úpadku a umožní překonat prvotní nedostatek disponibilních peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení při způsobu řešení úpadku konkursem do doby, než bude možné majetkovou podstatu zpeněžit a realizovat konkurs, jakož i v případě, že bude v průběhu konkursu zjištěno, že majetek dlužnice k úhradě nákladů insolvenčního řízení zcela nebo zčásti nepostačuje. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že dlužnice nemá žádnou pokladní hotovost ani finanční prostředky na bankovních účtech, a proto jí byla uložena záloha na náklady insolvenčního řízení v maximální možné výši s ohledem na předpokládané náklady insolvenčního řízení při řešení úpadku dlužnice konkursem. Soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 98 insolvenčního zákona s tím, že povinností dlužnice bylo podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku, tedy návrh měla podat ještě v době, kdy nenastala situace, že již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.
Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice včasné odvolání, jímž se domáhala zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dlužnice namítala, že s ohledem na ustanovení § 108 insolvenčního zákona může insolvenční soud dlužníku uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení pouze tehdy, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky nelze zajistit jinak, což v daném případě není splněno, neboť prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení lze zajistit jinak, a to z prodeje majetku dlužnice a po vymožení pohledávek dlužnice. Dlužnice argumentovala tím, že v seznamu majetku uvedla majetek, který je způsobilý k rychlému zpeněžení a dále poukázala na elektronický platební rozkaz Okresního soudu v Olomouci ze dne 3.8.2012 č.j. 25 EC 232/2012-14, kterým jí byla přiznána částka 25.000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný je fungující obchodní společností, a proto je tato pohledávka bonitní a rychle dobytná. Dlužnice v odvolání uvedla, že nedisponuje žádnou finanční hotovostí.
K odvolání dlužnice připojila elektronický platební rozkaz Okresního soudu v Olomouci ze dne 3.8.2012 č.j. 25 EC 232/2012-14, z něhož se podává, že dlužnici jako žalobkyni byla přiznána proti žalovanému-společnosti BELLUGIA OPEN s.r.o. částka 25.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 25.000 Kč od 26.7.2012 do zaplacení a dále náhrada nákladů řízení. Doložka právní moci se na tomto rozhodnutí nenachází.
Podle § 7 odst.1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního
řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.
Z obsahu spisu se podává, že řízení v dané věci bylo zahájeno na základě návrhu dlužnice, který byl doručen soudu prvního stupně dne 27.7.2012 a jímž se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení konkursu. V návrhu dlužnice uvedla, že v období od 6.4.2011 do 30.4.2012 podnikala dle živnostenského zákona s předmětem podnikání hostinská činnost. Podnikatelskou činnost ukončila z důvodu zvyšující se ztráty. V současné době je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce v Olomouci. Dlužnice tvrdila, že je v úpadku, neboť má 23 věřitelů se 31 splatnými pohledávkami s tím, že souhrn závazků převyšuje majetek dlužnice. Dlužnice dále tvrdila, že v dubnu 2012 zastavila úhradu posledních dosud hrazených závazků z důvodu platební neschopnosti. Dlužnice uvedla, že má nezajištěné a nevykonatelné závazky ve výši 993.633,20 Kč, z této částky je po splatnosti 937.172,20 Kč. Jedná se o závazky vůči 17 věřitelům. Dlužnice dále uvedla, že eviduje nezajištěné a vykonatelné závazky v částce 142.655 Kč vůči třem věřitelům a dále zajištěné a nevykonatelné závazky v celkové výši 1.514.363,18 Kč (z toho částka po splatnosti činí 90.963,18 Kč) vůči dalším dvěma věřitelům. Dlužnice tvrdila, že nemá žádné zaměstnance a že nelze předpokládat zlepšení její finanční situace. Jako svůj majetek dlužnice v návrhu uvedla pohledávky vůči 2 dlužníkům celkem ve výši 55.000 Kč s tím, že tyto pohledávky považuje za dobytné a dále uvedla vybavení restaurace v Olomouci na Dlouhé ulici s tím, že toto vybavení odmítá pronajímatelka dlužnici vydat z důvodu prodlení s úhradou nájemného. Dle tvrzení dlužnice činí hodnota vybavení restaurace 501.000 Kč. Jako svůj majetek dlužnice dále uvedla bytovou jednotku č. 763/16 v budově č.p. 763 na pozemku parc. č. 1137 a spoluvlastnický podíl na budově i pozemku, v katastrálním území Nové Sady u Olomouce, obci Olomouc s tím, že tato bytové jednotka je zatížena zástavním právem ve prospěch Hypoteční banky, a.s. k zajištění pohledávky ve výši 1.534.754 Kč s příslušenstvím a předpokládaná hodnota nemovitosti je 1.796.982 Kč. Dlužnice dále uvedla v majetku osobní automobil Škoda Fabia 1,2 pořízený v r. 2008 za částku 289.500 Kč s tím, že však společnost Škofin s.r.o. vyzvala dlužnici k vydání tohoto vozidla na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, podle odhadu dlužnice současná hodnota vozidla činí 169.000 Kč. Předpokládanou celkovou hodnotu svého majetku a pohledávek dlužnice uvedla částkou 2.352.982 Kč. Dlužnice tvrdila, že velká část jejích dluhů (nejméně 580.366 Kč) pochází z podnikatelské činnosti. K návrhu dlužnice připojila seznam majetku s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem dlužnice, v němž dlužnice uvedla ve shodě s insolvenčním návrhem nemovitý majetek v hodnotě 1.796.982 Kč, dále movitý majetek v celkové hodnotě
670.000 Kč sestávající z obvyklého vybavení domácnosti, věcí osobního charakteru, vybavení restaurace a osobního automobilu Škoda Fabia 1,2. V seznamu majetku jsou shodně s návrhem uvedeny pohledávky vůči dvěma dlužníkům dlužnice v částce 55.000 Kč s tím, že je dlužnice považuje za dobytné. Finanční hotovost či prostředky na bankovních účtech dlužnice dle seznamu majetku nemá, v kolonce pokladna i bankovní účty a zásoby je uvedena nula. K návrhu dlužnice dále připojila seznam závazků s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem, v němž popsala 31 závazků vůči 22 věřitelům, dva závazky se staly splatnými již v roce 2011. K návrhu dlužnice připojila výpis ze živnostenského rejstříku ze dne 4.7.2012, z něhož se podává, že dlužnice podnikala dle živnostenského zákona s předmětem podnikání hostinská činnost od 6.4.2011 do 27.6.2012.
Podle § 108 odst. 1, věty první a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.
Odvolací soud po zhodnocení obsahu spisu s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení uzavírá, že odvolací námitky dlužnice nejsou důvodné.
Předně je třeba uvést, že na základě údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu a v připojeném seznamu závazků lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku není schopna splácet. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužnici, která podala insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužnice řešen konkursem a struktura majetku dlužnice je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky (hotové peníze, či peníze na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužnice bude postačovat k úhradě nákladů konkursu.
V dané věci se dlužnice domáhá způsobu řešení svého úpadku konkursem, přičemž konkurs se jeví jako jediný možný způsob řešení úpadku dlužnice, neboť dlužnice bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu podnikala a sama uvedla, že velká část jejích závazků (cca 580.366 Kč) pochází z podnikatelské činnosti, nepřichází u ní tedy v úvahu řešení úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 IZ) a reorganizace je u drobných podnikatelů značně omezena, resp. téměř vyloučena (§ 316 IZ), navíc dlužnice sama uvedla, že podnikatelskou činnost již nevykonává a tuto ukončila.
Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty. Z insolvenčního návrhu i ze seznamu majetku k němu připojenému (a rovněž z vyjádření dlužnice v odvolání) vyplývá, že dlužnice nedisponuje finančními prostředky na bankovních účtech a v hotovosti. Je sice pravdou, že dlužnice v insolvenčním návrhu i v seznamu majetku uvedla movitý majetek a nemovitosti, u tohoto majetku však nelze v této fázi řízení předjímat, zda by výtěžek z prodeje tohoto majetku bylo možné použít na úhradu nákladů insolvenčního řízení a zda by tento výtěžek k úhradě těchto nákladů postačoval či nikoliv, a to obzvlášť za situace, kdy předmětné nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem a rovněž u movitých věcí s ohledem na tvrzení v insolvenčním návrhu není zřejmé, zda i tyto nejsou předmětem zástavy (§ 672 občanského zákoníku). Nadto u movitých věcí není zřejmé, zda jsou vůbec likvidní. Pokud dlužnice v odvolání argumentovala tím, že má pohledávky vůči 2 věřitelům a tyto označila v insolvenčním návrhu i v seznamu majetku jako dobytné, pak ani u těchto pohledávek nelze předjímat, zda budou skutečně vymoženy a v jakém časovém horizontu. Na této skutečnosti nic nemění ani fakt, že ohledně pohledávky vůči dlužníku dlužnice-společnosti BELLUGIA OPEN s.r.o.-byl Okresním soudem v Olomouci dne 3.8.2012 vydán elektronický platební rozkaz. I za situace, že by tento platební rozkaz nabyl právní moci, nelze předjímat, že výkon rozhodnutí bude úspěšný.
V případě, že by pak případný výtěžek získaný zpeněžením shora uvedeného majetku dlužnice nebylo možné použít pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tomto směru je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení by nebylo třeba pouze za předpokladu, že by dlužnice disponovala hotovými finančními prostředky, což v daném případě nebylo dlužnicí tvrzeno a ani se z obsahu spisu nepodává.
Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně o tom, že je třeba dlužnici uložit zálohu v maximální výši 50.000 Kč. Jak již bylo uvedeno shora, jako jediný možný způsob řešení úpadku dlužnice se jeví konkurs, přičemž při řešení úpadku konkursem odměna insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí nejméně 45.000 Kč, přičemž je nutné počítat s tím, že správci vzniknou i hotové výdaje.
Je třeba přisvědčit závěru soudu prvního stupně o tom, že povinností dlužnice dle ustanovení § 98 IZ bylo podat insolvenčním návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku a měla podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu před tím, než se ocitla v situaci, že již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.
Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje také zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 21. září 2012
Za správnost vyhotovení : JUDr. Radka Panáčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu
KSOS 38 INS 18313/2012 3 VSOL 691/2012-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Ludmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc, Fischerova 763/9, PSČ 779 00, IČ: 15496988, zastoupené Mgr. Zuzanou Zinrákovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Palachovo nám. 620/1, PSČ 772 00, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.8.2012 č.j. KSOS 38 INS 18313/2012-A-3
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet Krajského soudu v Ostravě specifikovaný ve výroku rozhodnutí.
Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 27.7.2012 k návrhu dlužnice. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 108 insolvenčního zákona a uvedl, že zálohu na náklady insolvenčního řízení je třeba uložit navrhovateli v případě, kdy je to třeba k zajištění úhrady alespoň minimálních předpokládaných nákladů insolvenčního
řízení (tj. nákladů spojených se zjišťováním, udržováním a správou majetkové podstaty včetně nákladů na zajištění majetkové podstaty, hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, která při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000 Kč). Soud prvního stupně uzavřel, že záloha umožní nerušený výkon činnosti insolvenčního správce již od rozhodnutí o úpadku a umožní překonat prvotní nedostatek disponibilních peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení při způsobu řešení úpadku konkursem do doby, než bude možné majetkovou podstatu zpeněžit a realizovat konkurs, jakož i v případě, že bude v průběhu konkursu zjištěno, že majetek dlužnice k úhradě nákladů insolvenčního řízení zcela nebo zčásti nepostačuje. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že dlužnice nemá žádnou pokladní hotovost ani finanční prostředky na bankovních účtech, a proto jí byla uložena záloha na náklady insolvenčního řízení v maximální možné výši s ohledem na předpokládané náklady insolvenčního řízení při řešení úpadku dlužnice konkursem. Soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 98 insolvenčního zákona s tím, že povinností dlužnice bylo podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku, tedy návrh měla podat ještě v době, kdy nenastala situace, že již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.
Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice včasné odvolání, jímž se domáhala zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dlužnice namítala, že s ohledem na ustanovení § 108 insolvenčního zákona může insolvenční soud dlužníku uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení pouze tehdy, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky nelze zajistit jinak, což v daném případě není splněno, neboť prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení lze zajistit jinak, a to z prodeje majetku dlužnice a po vymožení pohledávek dlužnice. Dlužnice argumentovala tím, že v seznamu majetku uvedla majetek, který je způsobilý k rychlému zpeněžení a dále poukázala na elektronický platební rozkaz Okresního soudu v Olomouci ze dne 3.8.2012 č.j. 25 EC 232/2012-14, kterým jí byla přiznána částka 25.000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný je fungující obchodní společností, a proto je tato pohledávka bonitní a rychle dobytná. Dlužnice v odvolání uvedla, že nedisponuje žádnou finanční hotovostí.
K odvolání dlužnice připojila elektronický platební rozkaz Okresního soudu v Olomouci ze dne 3.8.2012 č.j. 25 EC 232/2012-14, z něhož se podává, že dlužnici jako žalobkyni byla přiznána proti žalovanému-společnosti BELLUGIA OPEN s.r.o. částka 25.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 25.000 Kč od 26.7.2012 do zaplacení a dále náhrada nákladů řízení. Doložka právní moci se na tomto rozhodnutí nenachází.
Podle § 7 odst.1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního
řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.
Z obsahu spisu se podává, že řízení v dané věci bylo zahájeno na základě návrhu dlužnice, který byl doručen soudu prvního stupně dne 27.7.2012 a jímž se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení konkursu. V návrhu dlužnice uvedla, že v období od 6.4.2011 do 30.4.2012 podnikala dle živnostenského zákona s předmětem podnikání hostinská činnost. Podnikatelskou činnost ukončila z důvodu zvyšující se ztráty. V současné době je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce v Olomouci. Dlužnice tvrdila, že je v úpadku, neboť má 23 věřitelů se 31 splatnými pohledávkami s tím, že souhrn závazků převyšuje majetek dlužnice. Dlužnice dále tvrdila, že v dubnu 2012 zastavila úhradu posledních dosud hrazených závazků z důvodu platební neschopnosti. Dlužnice uvedla, že má nezajištěné a nevykonatelné závazky ve výši 993.633,20 Kč, z této částky je po splatnosti 937.172,20 Kč. Jedná se o závazky vůči 17 věřitelům. Dlužnice dále uvedla, že eviduje nezajištěné a vykonatelné závazky v částce 142.655 Kč vůči třem věřitelům a dále zajištěné a nevykonatelné závazky v celkové výši 1.514.363,18 Kč (z toho částka po splatnosti činí 90.963,18 Kč) vůči dalším dvěma věřitelům. Dlužnice tvrdila, že nemá žádné zaměstnance a že nelze předpokládat zlepšení její finanční situace. Jako svůj majetek dlužnice v návrhu uvedla pohledávky vůči 2 dlužníkům celkem ve výši 55.000 Kč s tím, že tyto pohledávky považuje za dobytné a dále uvedla vybavení restaurace v Olomouci na Dlouhé ulici s tím, že toto vybavení odmítá pronajímatelka dlužnici vydat z důvodu prodlení s úhradou nájemného. Dle tvrzení dlužnice činí hodnota vybavení restaurace 501.000 Kč. Jako svůj majetek dlužnice dále uvedla bytovou jednotku č. 763/16 v budově č.p. 763 na pozemku parc. č. 1137 a spoluvlastnický podíl na budově i pozemku, v katastrálním území Nové Sady u Olomouce, obci Olomouc s tím, že tato bytové jednotka je zatížena zástavním právem ve prospěch Hypoteční banky, a.s. k zajištění pohledávky ve výši 1.534.754 Kč s příslušenstvím a předpokládaná hodnota nemovitosti je 1.796.982 Kč. Dlužnice dále uvedla v majetku osobní automobil Škoda Fabia 1,2 pořízený v r. 2008 za částku 289.500 Kč s tím, že však společnost Škofin s.r.o. vyzvala dlužnici k vydání tohoto vozidla na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, podle odhadu dlužnice současná hodnota vozidla činí 169.000 Kč. Předpokládanou celkovou hodnotu svého majetku a pohledávek dlužnice uvedla částkou 2.352.982 Kč. Dlužnice tvrdila, že velká část jejích dluhů (nejméně 580.366 Kč) pochází z podnikatelské činnosti. K návrhu dlužnice připojila seznam majetku s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem dlužnice, v němž dlužnice uvedla ve shodě s insolvenčním návrhem nemovitý majetek v hodnotě 1.796.982 Kč, dále movitý majetek v celkové hodnotě
670.000 Kč sestávající z obvyklého vybavení domácnosti, věcí osobního charakteru, vybavení restaurace a osobního automobilu Škoda Fabia 1,2. V seznamu majetku jsou shodně s návrhem uvedeny pohledávky vůči dvěma dlužníkům dlužnice v částce 55.000 Kč s tím, že je dlužnice považuje za dobytné. Finanční hotovost či prostředky na bankovních účtech dlužnice dle seznamu majetku nemá, v kolonce pokladna i bankovní účty a zásoby je uvedena nula. K návrhu dlužnice dále připojila seznam závazků s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem, v němž popsala 31 závazků vůči 22 věřitelům, dva závazky se staly splatnými již v roce 2011. K návrhu dlužnice připojila výpis ze živnostenského rejstříku ze dne 4.7.2012, z něhož se podává, že dlužnice podnikala dle živnostenského zákona s předmětem podnikání hostinská činnost od 6.4.2011 do 27.6.2012.
Podle § 108 odst. 1, věty první a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.
Odvolací soud po zhodnocení obsahu spisu s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení uzavírá, že odvolací námitky dlužnice nejsou důvodné.
Předně je třeba uvést, že na základě údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu a v připojeném seznamu závazků lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku není schopna splácet. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužnici, která podala insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužnice řešen konkursem a struktura majetku dlužnice je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky (hotové peníze, či peníze na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužnice bude postačovat k úhradě nákladů konkursu.
V dané věci se dlužnice domáhá způsobu řešení svého úpadku konkursem, přičemž konkurs se jeví jako jediný možný způsob řešení úpadku dlužnice, neboť dlužnice bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu podnikala a sama uvedla, že velká část jejích závazků (cca 580.366 Kč) pochází z podnikatelské činnosti, nepřichází u ní tedy v úvahu řešení úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 IZ) a reorganizace je u drobných podnikatelů značně omezena, resp. téměř vyloučena (§ 316 IZ), navíc dlužnice sama uvedla, že podnikatelskou činnost již nevykonává a tuto ukončila.
Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty. Z insolvenčního návrhu i ze seznamu majetku k němu připojenému (a rovněž z vyjádření dlužnice v odvolání) vyplývá, že dlužnice nedisponuje finančními prostředky na bankovních účtech a v hotovosti. Je sice pravdou, že dlužnice v insolvenčním návrhu i v seznamu majetku uvedla movitý majetek a nemovitosti, u tohoto majetku však nelze v této fázi řízení předjímat, zda by výtěžek z prodeje tohoto majetku bylo možné použít na úhradu nákladů insolvenčního řízení a zda by tento výtěžek k úhradě těchto nákladů postačoval či nikoliv, a to obzvlášť za situace, kdy předmětné nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem a rovněž u movitých věcí s ohledem na tvrzení v insolvenčním návrhu není zřejmé, zda i tyto nejsou předmětem zástavy (§ 672 občanského zákoníku). Nadto u movitých věcí není zřejmé, zda jsou vůbec likvidní. Pokud dlužnice v odvolání argumentovala tím, že má pohledávky vůči 2 věřitelům a tyto označila v insolvenčním návrhu i v seznamu majetku jako dobytné, pak ani u těchto pohledávek nelze předjímat, zda budou skutečně vymoženy a v jakém časovém horizontu. Na této skutečnosti nic nemění ani fakt, že ohledně pohledávky vůči dlužníku dlužnice-společnosti BELLUGIA OPEN s.r.o.-byl Okresním soudem v Olomouci dne 3.8.2012 vydán elektronický platební rozkaz. I za situace, že by tento platební rozkaz nabyl právní moci, nelze předjímat, že výkon rozhodnutí bude úspěšný.
V případě, že by pak případný výtěžek získaný zpeněžením shora uvedeného majetku dlužnice nebylo možné použít pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tomto směru je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení by nebylo třeba pouze za předpokladu, že by dlužnice disponovala hotovými finančními prostředky, což v daném případě nebylo dlužnicí tvrzeno a ani se z obsahu spisu nepodává.
Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně o tom, že je třeba dlužnici uložit zálohu v maximální výši 50.000 Kč. Jak již bylo uvedeno shora, jako jediný možný způsob řešení úpadku dlužnice se jeví konkurs, přičemž při řešení úpadku konkursem odměna insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí nejméně 45.000 Kč, přičemž je nutné počítat s tím, že správci vzniknou i hotové výdaje.
Je třeba přisvědčit závěru soudu prvního stupně o tom, že povinností dlužnice dle ustanovení § 98 IZ bylo podat insolvenčním návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku a měla podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu před tím, než se ocitla v situaci, že již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.
Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje také zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 21. září 2012
Za správnost vyhotovení : JUDr. Radka Panáčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu