3 VSOL 69/2011-A-11
KSBR 45 INS 201/2011 3 VSOL 69/2011-A-11
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Miroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Cerekev 282, PSČ 588 45, zastoupené JUDr. Ivanou Seifertovou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Masarykovo nábřeží 12, PSČ 110 00, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o jejím odvolání ze dne 21. 1 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.1.2011, č.j. KSBR 45 INS 201/2011-A-4,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.1.2011, č.j. KSBR 45 INS 201/2011-A-4, se m ě n í tak, že dlužnici Miroslavě anonymizovano se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108 odst.1, odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen též IZ ) uložil dlužnici Miroslavě anonymizovano , aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na označený účet soudu nebo v hotovosti na pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí se dlužnice svým insolvenčním návrhem domáhá, aby soud rozhodl o jejím úpadku a povolil jí oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z návrhu a z jeho příloh soud zjistil, že celkové závazky dlužnice ke dni podání insolvenčního návrhu činí částku 89.047,-Kč a její současný jediný příjem tvoří příspěvek na rodičovskou dovolenou ve výši 7.600,-Kč. Soud dále poukázal na ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ dle něhož soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo dle písm. b) cit. ust., že hodnota plnění, kterou by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Dále soud poukázal na ust. § 396 odst. 1 IZ a konstatoval, že úpadek dlužnice bude nutno řešit konkursem, neboť odhadovaná výše příjmů dlužnice v následujících 5 letech bude představovat rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč měsíčně do dubna 2012 a od května 2012 ve výši 3.800,-Kč, přičemž 30% pohledávek nezajištěných věřitelů činí v tomto případě částku minimálně 26.714,10 Kč, na což (po započtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce ve výši nejméně 900,-Kč měsíčně-viz. ust. § 3 písm. b/ a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) výše měsíčních splátek pro oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužnice nedosahuje. Měsíční splátka pro oddlužení činí v posuzovaném případě částku 0,-Kč, tedy za 5 let částka 0,-Kč. Proto soud dospěl k závěru, že je třeba, aby dlužnice zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení a vyložil její účel ve smyslu ust. § 38 a § 108 IZ. Pokud byl u Krajského soudu v Brně podán též insolvenční návrh manželem dlužnice Pavlem Mikolášem, který je veden pod sp.zn. 45 INS 200/2011, pak z tohoto návrhu soud zjistil, že závazek č. 1 půjčka č. 380207460 u věřitele Provident Financial ve výši 20.580,-Kč není v jeho návrhu uveden, nejedná se proto o společný závazek obou manželů, tudíž je nutno projednat oba návrhy samostatně. Současně soud dlužnici poučil o následcích pro případ, že záloha na náklady insolvenčního řízení nebude v požadované výši a lhůtě zaplacena.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, v němž namítla, že soud při posouzení věci dospěl k nesprávnému závěru, ukládá-li jí, aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení v požadované výši. Se závěry soudu, že dlužnice sama nemá dostatečný příjem na to, aby byla schopna uhradit alespoň 30% hodnoty pohledávek svým nezajištěným věřitelům, je třeba souhlasit, neboť jediným příjmem dlužnice je skutečně toliko rodičovský příspěvek 7.600,-Kč. Zároveň však podal insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení i manžel dlužnice Pavel Mikoláš a oba dlužníci, jako manželé žádali společné projednání jejich návrhů. Veškeré závazky jak manžela, tak dlužnice vznikly za trvání manželství a jejich společné jmění manželů není nijak modifikováno. Proto všechny závazky, jak jsou uvedeny v obou návrzích jsou závazky společnými a na tom nemůže nic změnit ani fakt, že na některých listinách je uveden pouze jeden z manželů. Jelikož dosud nebyla věc projednána, je předčasné uzavírat, zda bude manželům či nebude povoleno oddlužení. I proto se vyměřená záloha jeví neopodstatněně vysoká, v obdobných případech soudy vyměřují zálohu ve výši 5.000,-Kč každému z manželů. Z uvedených důvodů proto odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a výši zálohy snížil.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.
Z obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud zjistil, že dlužnice se domáhá zjištění jejího úpadku a jako způsob jeho řešení navrhla oddlužení formou splátkového kalendáře. Již v návrhu uvedla, že je vdaná, veškeré její závazky i závazky manžela, který rovněž podal insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, spadají do společného jmění manželů, jde o závazky, které vznikly za trvání jejich manželství, proto žádají společné projednání jejich návrhů a společné oddlužení. Dále dlužnice v návrhu označila dva závazky (nezajištěné) vůči dvěma věřitelům, v celkové výši 89.047,-Kč. Z návrhu dlužnice a listin k němu připojených, včetně povinných příloh, vyplývá, že dlužnice a její manžel Pavel Mikoláš uzavřeli manželství 20.8.2005, že s nimi žijí ve společné domácnosti jejich dvě nezletilé děti, závazky, které dlužnice v návrhu uvedla vznikly na základě smluv uzavřených 28.5.2009 a 2.10.2008. Je tedy nepochybné, že tyto závazky do společného jmění manželů (dlužnice a jejího manžela) skutečně patří. Nicméně příjmy dlužnice tvoří toliko rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč, proto dlužnice sama by zákonné podmínky oddlužení plněním splátkového kalendáře nesplňovala, jak správně dovodil soud prvního stupně, neboť by nebyla schopna uhradit svým dvěma nezajištěným věřitelům za dobu 5 let 30 % jejich pohledávek (§ 396 IZ).
Z insolvenčního návrhu manžela dlužnice (Pavla Mikoláše), vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 200/2011, včetně listin a příloh k němu připojených dále vyplývá, že on sám má závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění vůči dalším 6 věřitelům, v celkové výši 521.573,59 Kč, jeho příjmy z pracovního poměru za poslední období (rok 2010) činí v průměru měsíčně cca 19.592,-Kč. Rovněž dlužník Pavel Mikoláš v návrhu uvedl, že se jedná o závazky vzniklé za trvání manželství a jsou proto součástí společného jmění manželů, navrhl společné oddlužení a spojení obou řízení.
Oproti závěru soudu prvního stupně je odvolací soud názoru, že v přezkoumávané věci je nutno vyjít z toho, že závazky dlužnice a jejího manžela vznikly za trvání manželství, opak žádný z nich ani netvrdí a ani nebyl v obou řízeních doložen. Dále odvolací soud uzavírá, že závazky (nezajištěné) dlužnice a jejího manžela činí celkovou částku 610.620,59 Kč, využitelné příjmy pro oddlužení u manžela dlužnice vychází na 7.608,-Kč (z jeho příjmu 19.592,-Kč po odpočtu nezabavitelné částky ve výši 11.984,-Kč). Jestliže majetek a závazky dlužnice a jejího manžela tvoří jejich společné jmění manželů, v daném případě tato domněnka doposud ničím právně významným zpochybněna nebyla, pak souhlas manžela dlužnice s oddlužením znamená (jak v posledním období dovodila judikatura soudů), že souhlasí s tím, aby byl majetek, náležející do jejich společného jmění manželů pro účely oddlužení použit a tedy, aby v případě splátkového kalendáře byly pro jeho plnění použity i jeho budoucí příjmy (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 54 INS
4966/2009, 1 VSPH 669/2009 a dále sp. zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010).
Pokud lze v přezkoumávané věci u dlužnice a jejího manžela vycházet ze společně využitelné částky 7.608,-Kč (viz shora), pak dle názoru odvolacího soudu, po odpočtu odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce (to je 900,-Kč měsíčně,-§ 3 odst. 2, § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb., event. navýšených o 20% DPH, tedy měsíčně 1.080,-Kč.) se jedná o částku, jež bude postačovat k úhradě pohledávek nezajištěných věřitelů (obou dlužníků-manželů) do výše 65,9% za dobu pět let, event. s DPH pro insolvenčního správce, do výše 64% za dobu pěti let. Z uvedeného vyplývá, že společné příjmy dlužnice a jejího manžela jsou způsobilé uhradit jejich společným nezajištěným věřitelům za dobu 5 let nejméně 30% (pohledávek) a tedy vyhovět zákonným podmínkám pro oddlužení plněním splátkového kalendáře.
Za dané situace bylo proto namístě obě řízení spojit, vycházet z toho, že všechny závazky, protože náleží do společného jmění manželů, budou dlužnice a její manžel hradit společně (tedy společně nejméně 30 %) a že v takovém případě je třeba počítat s ustanovením pouze jediného insolvenčního správce, kterému bude náležet pouze jedna odměna a kterému v takto spojeném řízení vznikne nárok na náhradu hotových výdajů pouze jedenkrát.
Ze všech uvedených důvodů byl proto závěr soudu prvního stupně o nutnosti řešení úpadku dlužnice konkursem předčasný, včetně závěru, že je třeba, aby dlužnice složila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
Proto postupoval odvolací soud dle ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. a odvoláním napadené usnesení změnil tak, že dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.
V dalším řízení soud prvního stupně aktuální majetkovou situaci obou dlužníků opětovně posoudí a v případě spojení obou řízení opětovně zváží, zda bude záloha na náklady insolvenčního řízení potřebná a v jaké nezbytné výši.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 10. února 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
KSBR 45 INS 201/2011 3 VSOL 69/2011-A-11
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Miroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Cerekev 282, PSČ 588 45, zastoupené JUDr. Ivanou Seifertovou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Masarykovo nábřeží 12, PSČ 110 00, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o jejím odvolání ze dne 21. 1 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.1.2011, č.j. KSBR 45 INS 201/2011-A-4,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.1.2011, č.j. KSBR 45 INS 201/2011-A-4, se m ě n í tak, že dlužnici Miroslavě anonymizovano se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108 odst.1, odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen též IZ ) uložil dlužnici Miroslavě anonymizovano , aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na označený účet soudu nebo v hotovosti na pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí se dlužnice svým insolvenčním návrhem domáhá, aby soud rozhodl o jejím úpadku a povolil jí oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z návrhu a z jeho příloh soud zjistil, že celkové závazky dlužnice ke dni podání insolvenčního návrhu činí částku 89.047,-Kč a její současný jediný příjem tvoří příspěvek na rodičovskou dovolenou ve výši 7.600,-Kč. Soud dále poukázal na ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ dle něhož soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo dle písm. b) cit. ust., že hodnota plnění, kterou by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Dále soud poukázal na ust. § 396 odst. 1 IZ a konstatoval, že úpadek dlužnice bude nutno řešit konkursem, neboť odhadovaná výše příjmů dlužnice v následujících 5 letech bude představovat rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč měsíčně do dubna 2012 a od května 2012 ve výši 3.800,-Kč, přičemž 30% pohledávek nezajištěných věřitelů činí v tomto případě částku minimálně 26.714,10 Kč, na což (po započtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce ve výši nejméně 900,-Kč měsíčně-viz. ust. § 3 písm. b/ a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) výše měsíčních splátek pro oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužnice nedosahuje. Měsíční splátka pro oddlužení činí v posuzovaném případě částku 0,-Kč, tedy za 5 let částka 0,-Kč. Proto soud dospěl k závěru, že je třeba, aby dlužnice zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení a vyložil její účel ve smyslu ust. § 38 a § 108 IZ. Pokud byl u Krajského soudu v Brně podán též insolvenční návrh manželem dlužnice Pavlem Mikolášem, který je veden pod sp.zn. 45 INS 200/2011, pak z tohoto návrhu soud zjistil, že závazek č. 1 půjčka č. 380207460 u věřitele Provident Financial ve výši 20.580,-Kč není v jeho návrhu uveden, nejedná se proto o společný závazek obou manželů, tudíž je nutno projednat oba návrhy samostatně. Současně soud dlužnici poučil o následcích pro případ, že záloha na náklady insolvenčního řízení nebude v požadované výši a lhůtě zaplacena.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, v němž namítla, že soud při posouzení věci dospěl k nesprávnému závěru, ukládá-li jí, aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení v požadované výši. Se závěry soudu, že dlužnice sama nemá dostatečný příjem na to, aby byla schopna uhradit alespoň 30% hodnoty pohledávek svým nezajištěným věřitelům, je třeba souhlasit, neboť jediným příjmem dlužnice je skutečně toliko rodičovský příspěvek 7.600,-Kč. Zároveň však podal insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení i manžel dlužnice Pavel Mikoláš a oba dlužníci, jako manželé žádali společné projednání jejich návrhů. Veškeré závazky jak manžela, tak dlužnice vznikly za trvání manželství a jejich společné jmění manželů není nijak modifikováno. Proto všechny závazky, jak jsou uvedeny v obou návrzích jsou závazky společnými a na tom nemůže nic změnit ani fakt, že na některých listinách je uveden pouze jeden z manželů. Jelikož dosud nebyla věc projednána, je předčasné uzavírat, zda bude manželům či nebude povoleno oddlužení. I proto se vyměřená záloha jeví neopodstatněně vysoká, v obdobných případech soudy vyměřují zálohu ve výši 5.000,-Kč každému z manželů. Z uvedených důvodů proto odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a výši zálohy snížil.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.
Z obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud zjistil, že dlužnice se domáhá zjištění jejího úpadku a jako způsob jeho řešení navrhla oddlužení formou splátkového kalendáře. Již v návrhu uvedla, že je vdaná, veškeré její závazky i závazky manžela, který rovněž podal insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, spadají do společného jmění manželů, jde o závazky, které vznikly za trvání jejich manželství, proto žádají společné projednání jejich návrhů a společné oddlužení. Dále dlužnice v návrhu označila dva závazky (nezajištěné) vůči dvěma věřitelům, v celkové výši 89.047,-Kč. Z návrhu dlužnice a listin k němu připojených, včetně povinných příloh, vyplývá, že dlužnice a její manžel Pavel Mikoláš uzavřeli manželství 20.8.2005, že s nimi žijí ve společné domácnosti jejich dvě nezletilé děti, závazky, které dlužnice v návrhu uvedla vznikly na základě smluv uzavřených 28.5.2009 a 2.10.2008. Je tedy nepochybné, že tyto závazky do společného jmění manželů (dlužnice a jejího manžela) skutečně patří. Nicméně příjmy dlužnice tvoří toliko rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč, proto dlužnice sama by zákonné podmínky oddlužení plněním splátkového kalendáře nesplňovala, jak správně dovodil soud prvního stupně, neboť by nebyla schopna uhradit svým dvěma nezajištěným věřitelům za dobu 5 let 30 % jejich pohledávek (§ 396 IZ).
Z insolvenčního návrhu manžela dlužnice (Pavla Mikoláše), vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 200/2011, včetně listin a příloh k němu připojených dále vyplývá, že on sám má závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění vůči dalším 6 věřitelům, v celkové výši 521.573,59 Kč, jeho příjmy z pracovního poměru za poslední období (rok 2010) činí v průměru měsíčně cca 19.592,-Kč. Rovněž dlužník Pavel Mikoláš v návrhu uvedl, že se jedná o závazky vzniklé za trvání manželství a jsou proto součástí společného jmění manželů, navrhl společné oddlužení a spojení obou řízení.
Oproti závěru soudu prvního stupně je odvolací soud názoru, že v přezkoumávané věci je nutno vyjít z toho, že závazky dlužnice a jejího manžela vznikly za trvání manželství, opak žádný z nich ani netvrdí a ani nebyl v obou řízeních doložen. Dále odvolací soud uzavírá, že závazky (nezajištěné) dlužnice a jejího manžela činí celkovou částku 610.620,59 Kč, využitelné příjmy pro oddlužení u manžela dlužnice vychází na 7.608,-Kč (z jeho příjmu 19.592,-Kč po odpočtu nezabavitelné částky ve výši 11.984,-Kč). Jestliže majetek a závazky dlužnice a jejího manžela tvoří jejich společné jmění manželů, v daném případě tato domněnka doposud ničím právně významným zpochybněna nebyla, pak souhlas manžela dlužnice s oddlužením znamená (jak v posledním období dovodila judikatura soudů), že souhlasí s tím, aby byl majetek, náležející do jejich společného jmění manželů pro účely oddlužení použit a tedy, aby v případě splátkového kalendáře byly pro jeho plnění použity i jeho budoucí příjmy (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 54 INS
4966/2009, 1 VSPH 669/2009 a dále sp. zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010).
Pokud lze v přezkoumávané věci u dlužnice a jejího manžela vycházet ze společně využitelné částky 7.608,-Kč (viz shora), pak dle názoru odvolacího soudu, po odpočtu odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce (to je 900,-Kč měsíčně,-§ 3 odst. 2, § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb., event. navýšených o 20% DPH, tedy měsíčně 1.080,-Kč.) se jedná o částku, jež bude postačovat k úhradě pohledávek nezajištěných věřitelů (obou dlužníků-manželů) do výše 65,9% za dobu pět let, event. s DPH pro insolvenčního správce, do výše 64% za dobu pěti let. Z uvedeného vyplývá, že společné příjmy dlužnice a jejího manžela jsou způsobilé uhradit jejich společným nezajištěným věřitelům za dobu 5 let nejméně 30% (pohledávek) a tedy vyhovět zákonným podmínkám pro oddlužení plněním splátkového kalendáře.
Za dané situace bylo proto namístě obě řízení spojit, vycházet z toho, že všechny závazky, protože náleží do společného jmění manželů, budou dlužnice a její manžel hradit společně (tedy společně nejméně 30 %) a že v takovém případě je třeba počítat s ustanovením pouze jediného insolvenčního správce, kterému bude náležet pouze jedna odměna a kterému v takto spojeném řízení vznikne nárok na náhradu hotových výdajů pouze jedenkrát.
Ze všech uvedených důvodů byl proto závěr soudu prvního stupně o nutnosti řešení úpadku dlužnice konkursem předčasný, včetně závěru, že je třeba, aby dlužnice složila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
Proto postupoval odvolací soud dle ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. a odvoláním napadené usnesení změnil tak, že dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.
V dalším řízení soud prvního stupně aktuální majetkovou situaci obou dlužníků opětovně posoudí a v případě spojení obou řízení opětovně zváží, zda bude záloha na náklady insolvenčního řízení potřebná a v jaké nezbytné výši.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 10. února 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu