3 VSOL 656/2017-A-14
KSBR 30 INS 10492/2017 3 VSOL 656/2017-A-14
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužnice anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Pánkova 42, Praha, PSČ 103 00, korespondenční adresa: Sedlec č.p. 94, PSČ 675 71, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.5.2017, č.j. KSBR 30 INS 10492/2017-A-5,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e potvrzuje.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to na účet soudu prvního stupně uvedený ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně.
Na odůvodnění uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 22. 5. 2017, domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud zkoumal její návrh a zjistil, že dlužnice nesplňuje jednu z podmínek pro povolení oddlužení spočívající v tom, že nezajištění věřitelé musí v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře obdržet alespoň 30 % svých pohledávek. Z návrhu na povolení oddlužení vyplývá, že dlužnice má nezajištěné závazky ve výši celkem 2.612.369 Kč, její příjem za posledního půl roku činí 13.966 Kč (7.824 příjem ze zaměstnání + 6.142 vdovský důchod) a podle propočtu soudu, po odpočtu isir.justi ce.cz základní částky stanovené nařízením vlády č. 595/2006 Sb. o nezabavitelných částkách, by dlužnice byla schopna splácet do oddlužení měsíčně částku 2.130 Kč, což by v pětiletém období stanoveném pro oddlužení plněním splátkového kalendáře činilo celkem 127.800 Kč. Z této částky je třeba odečíst částku na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, která za pětileté období trvání oddlužení činí 65.340 Kč (včetně zákonné sazby DPH ve výši 21 %). I přes příjem z darovací smlouvy ve výši 8.800 Kč měsíčně by nezajištěným věřitelům připadla částka 590.460 Kč, což pokryje pouze 22,60 % jejich pohledávek. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nepřichází v úvahu proto, že majetek dlužnice nedostačuje k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v poměru 30 %. S odkazem na ustanovení § 395 a § 396 insolvenčního zákona soud uzavřel, že je zřejmé, že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude třeba zamítnout a současně rozhodnout o způsobu řešení jejího úpadku konkursem. Uložil proto dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, která by měla postačovat na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení v případě, že by bylo rozhodnuto o jejím úpadku a ustanovení insolvenčního správce, a tyto finanční prostředky by v majetkové podstatě chyběly.
Proti usnesení soudu prvního stupně podala dlužnice odvolání. Namítla, že soud vypočetl výši jejího průměrného měsíčního příjmu nesprávně, když vycházel z jejího příjmu ze mzdy a nemocenských dávek za posledních šest měsíců, aniž by vyhodnotil, že od 1.7.2017 opětovně nastoupí do zaměstnání, z něhož bude mít příjem 13.267 Kč čistého měsíčně. Dále má příjem z vdovského důchodu 6.142 Kč čistého měsíčně a ze dvou darovacích smluv ve výši celkem 8.800 Kč měsíčně. Z těchto příjmů je za dobu pěti let na splátkách do oddlužení schopna uhradit 808.140 Kč, což postačuje na uspokojení pohledávek jejích nezajištěných věřitelů, jejichž celková výše činí 2.612.369 Kč, v poměru 30 %. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.
S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení Čl. II. bodu 1 přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno před účinností novely insolvenčního zákona, odvolací soud při projednání a rozhodnutí o odvolání dlužnice postupoval dle insolvenčního zákona ve znění účinném do 30.6.2017.
Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.
Z insolvenčního spisu, a to z insolvenčního návrhu a k němu připojených příloh, obsahujících předepsané náležitosti, dále vyplývá, že dlužnice má vůči osmi věřitelům celkem devět nezajištěných závazků ve výši celkem 2.612.369 Kč, z nichž některé jsou vykonatelné a jsou předmětem exekučních řízení. Splatnost jejích závazků nastala v období od června roku 2008 do února roku 2016. Dlužnice netvrdila a nedokládala, že její věřitelé, případně někteří z nich, souhlasí s nižším plněním svých pohledávek než 30%. Ke svým osobním poměrům dlužnice v návrhu sdělila, že má vyživovací povinnost ke třem dětem, další vyživovací povinnost nemá. K příjmovým poměrům uvedla, že její měsíční příjem sestává ze mzdy ve výši 12.871 Kč čistého měsíčně a současně pobírá vdovský důchod 6.142 Kč čistého měsíčně. Dále je obdarovanou ze dvou darovacích smluv, v nichž se Miloslav Midrla a Slavomír Vostal zavázali k poskytování pravidelného měsíčního daru, každý ve výši 4.400 Kč, a to po dobu 60 měsíců od schválení oddlužení dlužnice. V seznamu majetku dlužnice uvedla, že vlastní věci osobního charakteru v odhadované hodnotě 6.000 Kč a mobilní telefon, jehož cenu odhadla na 1.000 Kč. K návrhu připojila mzdový list od svého zaměstnavatele ATALIAN CZ s.r.o., identifikační číslo osoby: 25059394, za celé období roku 2016 a za období od ledna do dubna roku 2017. Z těchto listin vyplývá, že dlužnice v období od července do listopadu 2016 pobírala daňový bonus, jehož celková výše činí 24.816 Kč. Od prosince 2016 byla v pracovní neschopnosti a byly jí poskytovány nemocenské dávky, jejichž výše podle potvrzení České správy sociálního zabezpečení za období do 31.3.2017 činila celkem 21.204 Kč. K návrhu dlužnice připojila darovací smlouvu ze dne 17.5.2017, opatřenou ověřenými podpisy smluvních stran, v níž se blíže označený dárce Miloslav Midrla zavázal po dobu trvání oddlužení k poskytování měsíčního plnění ve výši 4.400 Kč dlužnici jako obdarované, a darovací smlouvu ze dne 17.5.2017, opatřenou ověřenými podpisy smluvních stran, v níž se blíže označený dárce Slavomír Vostal zavázal po dobu trvání oddlužení k poskytování měsíčního plnění ve výši 4.400 Kč dlužnici jako obdarované.
Odvolací soud dále zjistil ze mzdového listu dlužnice za období měsíce července 2017, že hrubá mzda dlužnice od zaměstnavatele ATALIAN CZ s.r.o., činila 10.731 Kč, výše platby na sociální pojištění 698 Kč a pojistné na zdravotní pojištění 520 Kč, zálohová daň činila 0 Kč. Daňový bonus za tento měsíc činí 4.661 Kč; jako částka čisté mzda je ve mzdovém listě uvedeno 14.174 Kč.
Ze zprávy České správy sociálního zabezpečení ze dne 2.8.2017 odvolací soud zjistil, že na dávkách nemocenského pojištění bylo dlužnici za období od 1.4.2017 do 1.6.2017 vyplaceno 16.926 Kč.
Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.
Podle ustanovení § 395 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.
Podle ustanovení § 277 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ), srážky se provádějí z čisté mzdy, která se vypočte tak, že se od mzdy odečte záloha na daň z příjmů fyzických osob srážená z příjmů ze závislé činnosti, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění (dále jen "srážené částky"). Srážené částky se vypočtou podle podmínek a sazeb platných pro povinného v měsíci, za který se čistá mzda zjišťuje.
Podle ustanovení § 109 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce (dále jen zákoník práce ), mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.
Odvolací soud předně konstatuje, že insolvenční návrh dlužnice splňuje náležitosti dle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, neboť z něj vyplývá úpadek dlužnice pro platební neschopnost ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) IZ. Soud prvního stupně postupoval správně, když na základě údajů o příjmech dlužnice, jejích majetkových poměrech a celkové výši jejích závazků předběžně posuzoval možný způsob řešení jejího úpadku a zabýval se tím, zda krytí budoucích nákladů insolvenčního řízení lze zajistit jinak než z prostředků zálohy.
Vzhledem k doložené změně, pokud se týká příjmů dlužnice od 1.7.2017, kdy po pracovní neschopnosti opětovně nastoupila do zaměstnání, odvolací soud při posuzování ekonomické nabídky dlužnice vyšel z jejího příjmu na mzdě dle mzdového listu za měsíc červenec 2017. Z něj vyplývá, že hrubá mzda dlužnice činila 10.731 Kč, po odpočtu zálohy na sociální pojištění 698 Kč a zdravotní pojištění ve výši 520 Kč činila její mzda 9.513 Kč, když záloha na daň z příjmu jí není odečítána. Dále dlužnice obdržela daňový bonus, který za uvedený měsíc činil 4.661 Kč.
Odvolací soud předesílá, že částku daňového bonusu 4.661 Kč, která je ve mzdovém listě dlužnice za měsíc červenec 2017 v popisu jednotlivých částek zahrnuta do řádku Čistá mzda , tedy do částky 14.174 Kč určené k výplatě (9.513 Kč + 4.661 Kč), nelze zahrnout do částky mzdy pro účely výpočtu splátek do oddlužení. Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ se na výpočet splátek do oddlužení vztahují pravidla pro určení výše srážky při výkonu rozhodnutí nebo exekuci. Podle těchto pravidel je nutno srážku vypočítat z čisté mzdy, která se určí dle ustanovení § 277 o.s.ř. tak, že se od částky mzdy odečtou v tomto ustanovení vyjmenované položky; částka mzdy však daňový bonus nezahrnuje, neboť jak vyplývá z ustanovení § 109 odst. 2 zákoníku práce, mzdou je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci. Daňový bonus je však rozdílem mezi nárokem na daňové zvýhodnění na vyživované dítě, které žije s poplatníkem daně z příjmů fyzických osob ve společné hospodařící domácnosti, a jeho daňovou povinností (ustanovení § 35c odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů; v této souvislost odvolací soud odkazuje na závěry formulované například v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.5.2012 sen. zn. 3 VSOL 852/2011). V případě dlužnice je od její hrubé mzdy 10.731 Kč nutno odečíst zálohu na sociální pojištění 698 Kč a na zdravotní pojištění ve výši 520 Kč, takže její čistá mzda, ze které lze počítat srážky do oddlužení, činí 9.513 Kč. Další příjem dlužnice, z něhož lze provést srážky na splátky do oddlužení, představuje vdovský důchod ve výši 6.142 Kč měsíčně.
Účelově určený příjem dlužnice z darovacích smluv ve výši 8.800 Kč měsíčně lze zahrnout na splátky do oddlužení v plné výši.
Z čisté mzdy dlužnice ve výši 9.513 Kč a vdovského důchodu ve výši 6.142 Kč měsíčně lze na splátky do oddlužení srazit 3.256 Kč, spolu s příjmem dlužnice z darovacích smluv 8.800 Kč lze kalkulovat se splátkou do oddlužení ve výši 12.056 Kč měsíčně. V průběhu šedesáti měsíců trvání splátkového kalendáře tak lze počítat s celkovou částkou do oddlužení ve výši 723.360 Kč (12.056 Kč x 60), po odpočtu nároků insolvenčního správce, plátce DPH, ve výši 65.340 Kč (1.089 Kč x 60), by pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů byla k dispozici částka 658.020 Kč.
Dlužnice v návrhu a k němu připojeném seznamu závazků uvedla, že její závazky vůči nezajištěným věřitelům představují 2.612.369 Kč. Podíl ve výši 30% těchto závazků činí 783.710,70 Kč; rozdíl mezi touto částkou a částkou 658.020 Kč, se kterou dle výše uvedené kalkulace lze počítat pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, činí 125.690,70 Kč. Je tedy zřejmé, že se zřetelem k výši příjmů dlužnice lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, z nichž žádný nevyslovil souhlas s nižším plněním, bude činit méně než 30 % jejich pohledávek.
Odvolací soud tak uzavírá, že ekonomická nabídka dlužnice není dostačující pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v poměru 30%. Vzhledem k tomu, že dlužnice nemá žádný majetek vyšší hodnoty, je oddlužení kombinací oddlužení formou splátkového kalendáře a formou zpeněžení majetkové podstaty rovněž vyloučeno. Návrh dlužnice na povolení oddlužení proto bude třeba zamítnout podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a její úpadek lze řešit jen prohlášením konkursu (ustanovení § 396 IZ).
Dlužnice nedisponuje pohotovými finančními prostředky, ani prostředky na bankovních či jiných účtech. Vlastní pouze věci osobní potřeby a mobilní telefon, o jehož zpeněžitelnosti nelze v této fázi řízení činit žádné závěry. Za těchto okolností je správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou v počátečních fázích řízení v souvislosti s prověřováním stavu majetku dlužnice (§ 211 IZ), jeho soupisem, oceňováním a zpeněžováním, je v daném případě nezbytné. Insolvenční správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které v majetkové podstatě dlužnice nejsou. Je třeba zdůraznit, že nelze spravedlivě požadovat po insolvenčním správci, aby tyto počáteční výdaje hradil z vlastních zdrojů. Z těchto důvodů se odvolací soud ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že dlužnici je třeba uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Závěr soudu prvního stupně o potřebě uložit dlužnici zálohu v maximální možné výši 50.000 Kč je vzhledem k její majetkové situaci rovněž správný. Nelze totiž důvodně usuzovat, že krytí konečných nákladů insolvenčního řízení, spočívajících zejména v nárocích insolvenčního správce, bude možno zajistit z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Výše odměny insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkursem činí minimálně 45.000 Kč (ustanovení § 1 odst. 5, § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále též jen vyhláška ), a výše náhrady jeho hotových výdajů (§ 7 vyhlášky) obvykle dosahuje částky cca 5.000 Kč (což je soudu známo z jeho úřední činnosti). V popsané situaci je proto záloha na náklady insolvenčního řízení v maximální možné částce 50.000 Kč zcela opodstatněná.
Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem.
Olomouc 22. září 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu
KSBR 30 INS 10492/2017 3 VSOL 656/2017-A-14
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužnice anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Pánkova 42, Praha, PSČ 103 00, korespondenční adresa: Sedlec č.p. 94, PSČ 675 71, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.5.2017, č.j. KSBR 30 INS 10492/2017-A-5,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e potvrzuje.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to na účet soudu prvního stupně uvedený ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně.
Na odůvodnění uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 22. 5. 2017, domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud zkoumal její návrh a zjistil, že dlužnice nesplňuje jednu z podmínek pro povolení oddlužení spočívající v tom, že nezajištění věřitelé musí v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře obdržet alespoň 30 % svých pohledávek. Z návrhu na povolení oddlužení vyplývá, že dlužnice má nezajištěné závazky ve výši celkem 2.612.369 Kč, její příjem za posledního půl roku činí 13.966 Kč (7.824 příjem ze zaměstnání + 6.142 vdovský důchod) a podle propočtu soudu, po odpočtu isir.justi ce.cz základní částky stanovené nařízením vlády č. 595/2006 Sb. o nezabavitelných částkách, by dlužnice byla schopna splácet do oddlužení měsíčně částku 2.130 Kč, což by v pětiletém období stanoveném pro oddlužení plněním splátkového kalendáře činilo celkem 127.800 Kč. Z této částky je třeba odečíst částku na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, která za pětileté období trvání oddlužení činí 65.340 Kč (včetně zákonné sazby DPH ve výši 21 %). I přes příjem z darovací smlouvy ve výši 8.800 Kč měsíčně by nezajištěným věřitelům připadla částka 590.460 Kč, což pokryje pouze 22,60 % jejich pohledávek. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nepřichází v úvahu proto, že majetek dlužnice nedostačuje k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v poměru 30 %. S odkazem na ustanovení § 395 a § 396 insolvenčního zákona soud uzavřel, že je zřejmé, že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude třeba zamítnout a současně rozhodnout o způsobu řešení jejího úpadku konkursem. Uložil proto dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, která by měla postačovat na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení v případě, že by bylo rozhodnuto o jejím úpadku a ustanovení insolvenčního správce, a tyto finanční prostředky by v majetkové podstatě chyběly.
Proti usnesení soudu prvního stupně podala dlužnice odvolání. Namítla, že soud vypočetl výši jejího průměrného měsíčního příjmu nesprávně, když vycházel z jejího příjmu ze mzdy a nemocenských dávek za posledních šest měsíců, aniž by vyhodnotil, že od 1.7.2017 opětovně nastoupí do zaměstnání, z něhož bude mít příjem 13.267 Kč čistého měsíčně. Dále má příjem z vdovského důchodu 6.142 Kč čistého měsíčně a ze dvou darovacích smluv ve výši celkem 8.800 Kč měsíčně. Z těchto příjmů je za dobu pěti let na splátkách do oddlužení schopna uhradit 808.140 Kč, což postačuje na uspokojení pohledávek jejích nezajištěných věřitelů, jejichž celková výše činí 2.612.369 Kč, v poměru 30 %. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.
S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení Čl. II. bodu 1 přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno před účinností novely insolvenčního zákona, odvolací soud při projednání a rozhodnutí o odvolání dlužnice postupoval dle insolvenčního zákona ve znění účinném do 30.6.2017.
Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.
Z insolvenčního spisu, a to z insolvenčního návrhu a k němu připojených příloh, obsahujících předepsané náležitosti, dále vyplývá, že dlužnice má vůči osmi věřitelům celkem devět nezajištěných závazků ve výši celkem 2.612.369 Kč, z nichž některé jsou vykonatelné a jsou předmětem exekučních řízení. Splatnost jejích závazků nastala v období od června roku 2008 do února roku 2016. Dlužnice netvrdila a nedokládala, že její věřitelé, případně někteří z nich, souhlasí s nižším plněním svých pohledávek než 30%. Ke svým osobním poměrům dlužnice v návrhu sdělila, že má vyživovací povinnost ke třem dětem, další vyživovací povinnost nemá. K příjmovým poměrům uvedla, že její měsíční příjem sestává ze mzdy ve výši 12.871 Kč čistého měsíčně a současně pobírá vdovský důchod 6.142 Kč čistého měsíčně. Dále je obdarovanou ze dvou darovacích smluv, v nichž se Miloslav Midrla a Slavomír Vostal zavázali k poskytování pravidelného měsíčního daru, každý ve výši 4.400 Kč, a to po dobu 60 měsíců od schválení oddlužení dlužnice. V seznamu majetku dlužnice uvedla, že vlastní věci osobního charakteru v odhadované hodnotě 6.000 Kč a mobilní telefon, jehož cenu odhadla na 1.000 Kč. K návrhu připojila mzdový list od svého zaměstnavatele ATALIAN CZ s.r.o., identifikační číslo osoby: 25059394, za celé období roku 2016 a za období od ledna do dubna roku 2017. Z těchto listin vyplývá, že dlužnice v období od července do listopadu 2016 pobírala daňový bonus, jehož celková výše činí 24.816 Kč. Od prosince 2016 byla v pracovní neschopnosti a byly jí poskytovány nemocenské dávky, jejichž výše podle potvrzení České správy sociálního zabezpečení za období do 31.3.2017 činila celkem 21.204 Kč. K návrhu dlužnice připojila darovací smlouvu ze dne 17.5.2017, opatřenou ověřenými podpisy smluvních stran, v níž se blíže označený dárce Miloslav Midrla zavázal po dobu trvání oddlužení k poskytování měsíčního plnění ve výši 4.400 Kč dlužnici jako obdarované, a darovací smlouvu ze dne 17.5.2017, opatřenou ověřenými podpisy smluvních stran, v níž se blíže označený dárce Slavomír Vostal zavázal po dobu trvání oddlužení k poskytování měsíčního plnění ve výši 4.400 Kč dlužnici jako obdarované.
Odvolací soud dále zjistil ze mzdového listu dlužnice za období měsíce července 2017, že hrubá mzda dlužnice od zaměstnavatele ATALIAN CZ s.r.o., činila 10.731 Kč, výše platby na sociální pojištění 698 Kč a pojistné na zdravotní pojištění 520 Kč, zálohová daň činila 0 Kč. Daňový bonus za tento měsíc činí 4.661 Kč; jako částka čisté mzda je ve mzdovém listě uvedeno 14.174 Kč.
Ze zprávy České správy sociálního zabezpečení ze dne 2.8.2017 odvolací soud zjistil, že na dávkách nemocenského pojištění bylo dlužnici za období od 1.4.2017 do 1.6.2017 vyplaceno 16.926 Kč.
Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.
Podle ustanovení § 395 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.
Podle ustanovení § 277 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ), srážky se provádějí z čisté mzdy, která se vypočte tak, že se od mzdy odečte záloha na daň z příjmů fyzických osob srážená z příjmů ze závislé činnosti, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění (dále jen "srážené částky"). Srážené částky se vypočtou podle podmínek a sazeb platných pro povinného v měsíci, za který se čistá mzda zjišťuje.
Podle ustanovení § 109 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce (dále jen zákoník práce ), mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.
Odvolací soud předně konstatuje, že insolvenční návrh dlužnice splňuje náležitosti dle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, neboť z něj vyplývá úpadek dlužnice pro platební neschopnost ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) IZ. Soud prvního stupně postupoval správně, když na základě údajů o příjmech dlužnice, jejích majetkových poměrech a celkové výši jejích závazků předběžně posuzoval možný způsob řešení jejího úpadku a zabýval se tím, zda krytí budoucích nákladů insolvenčního řízení lze zajistit jinak než z prostředků zálohy.
Vzhledem k doložené změně, pokud se týká příjmů dlužnice od 1.7.2017, kdy po pracovní neschopnosti opětovně nastoupila do zaměstnání, odvolací soud při posuzování ekonomické nabídky dlužnice vyšel z jejího příjmu na mzdě dle mzdového listu za měsíc červenec 2017. Z něj vyplývá, že hrubá mzda dlužnice činila 10.731 Kč, po odpočtu zálohy na sociální pojištění 698 Kč a zdravotní pojištění ve výši 520 Kč činila její mzda 9.513 Kč, když záloha na daň z příjmu jí není odečítána. Dále dlužnice obdržela daňový bonus, který za uvedený měsíc činil 4.661 Kč.
Odvolací soud předesílá, že částku daňového bonusu 4.661 Kč, která je ve mzdovém listě dlužnice za měsíc červenec 2017 v popisu jednotlivých částek zahrnuta do řádku Čistá mzda , tedy do částky 14.174 Kč určené k výplatě (9.513 Kč + 4.661 Kč), nelze zahrnout do částky mzdy pro účely výpočtu splátek do oddlužení. Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ se na výpočet splátek do oddlužení vztahují pravidla pro určení výše srážky při výkonu rozhodnutí nebo exekuci. Podle těchto pravidel je nutno srážku vypočítat z čisté mzdy, která se určí dle ustanovení § 277 o.s.ř. tak, že se od částky mzdy odečtou v tomto ustanovení vyjmenované položky; částka mzdy však daňový bonus nezahrnuje, neboť jak vyplývá z ustanovení § 109 odst. 2 zákoníku práce, mzdou je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci. Daňový bonus je však rozdílem mezi nárokem na daňové zvýhodnění na vyživované dítě, které žije s poplatníkem daně z příjmů fyzických osob ve společné hospodařící domácnosti, a jeho daňovou povinností (ustanovení § 35c odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů; v této souvislost odvolací soud odkazuje na závěry formulované například v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.5.2012 sen. zn. 3 VSOL 852/2011). V případě dlužnice je od její hrubé mzdy 10.731 Kč nutno odečíst zálohu na sociální pojištění 698 Kč a na zdravotní pojištění ve výši 520 Kč, takže její čistá mzda, ze které lze počítat srážky do oddlužení, činí 9.513 Kč. Další příjem dlužnice, z něhož lze provést srážky na splátky do oddlužení, představuje vdovský důchod ve výši 6.142 Kč měsíčně.
Účelově určený příjem dlužnice z darovacích smluv ve výši 8.800 Kč měsíčně lze zahrnout na splátky do oddlužení v plné výši.
Z čisté mzdy dlužnice ve výši 9.513 Kč a vdovského důchodu ve výši 6.142 Kč měsíčně lze na splátky do oddlužení srazit 3.256 Kč, spolu s příjmem dlužnice z darovacích smluv 8.800 Kč lze kalkulovat se splátkou do oddlužení ve výši 12.056 Kč měsíčně. V průběhu šedesáti měsíců trvání splátkového kalendáře tak lze počítat s celkovou částkou do oddlužení ve výši 723.360 Kč (12.056 Kč x 60), po odpočtu nároků insolvenčního správce, plátce DPH, ve výši 65.340 Kč (1.089 Kč x 60), by pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů byla k dispozici částka 658.020 Kč.
Dlužnice v návrhu a k němu připojeném seznamu závazků uvedla, že její závazky vůči nezajištěným věřitelům představují 2.612.369 Kč. Podíl ve výši 30% těchto závazků činí 783.710,70 Kč; rozdíl mezi touto částkou a částkou 658.020 Kč, se kterou dle výše uvedené kalkulace lze počítat pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, činí 125.690,70 Kč. Je tedy zřejmé, že se zřetelem k výši příjmů dlužnice lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, z nichž žádný nevyslovil souhlas s nižším plněním, bude činit méně než 30 % jejich pohledávek.
Odvolací soud tak uzavírá, že ekonomická nabídka dlužnice není dostačující pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v poměru 30%. Vzhledem k tomu, že dlužnice nemá žádný majetek vyšší hodnoty, je oddlužení kombinací oddlužení formou splátkového kalendáře a formou zpeněžení majetkové podstaty rovněž vyloučeno. Návrh dlužnice na povolení oddlužení proto bude třeba zamítnout podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a její úpadek lze řešit jen prohlášením konkursu (ustanovení § 396 IZ).
Dlužnice nedisponuje pohotovými finančními prostředky, ani prostředky na bankovních či jiných účtech. Vlastní pouze věci osobní potřeby a mobilní telefon, o jehož zpeněžitelnosti nelze v této fázi řízení činit žádné závěry. Za těchto okolností je správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou v počátečních fázích řízení v souvislosti s prověřováním stavu majetku dlužnice (§ 211 IZ), jeho soupisem, oceňováním a zpeněžováním, je v daném případě nezbytné. Insolvenční správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které v majetkové podstatě dlužnice nejsou. Je třeba zdůraznit, že nelze spravedlivě požadovat po insolvenčním správci, aby tyto počáteční výdaje hradil z vlastních zdrojů. Z těchto důvodů se odvolací soud ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že dlužnici je třeba uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Závěr soudu prvního stupně o potřebě uložit dlužnici zálohu v maximální možné výši 50.000 Kč je vzhledem k její majetkové situaci rovněž správný. Nelze totiž důvodně usuzovat, že krytí konečných nákladů insolvenčního řízení, spočívajících zejména v nárocích insolvenčního správce, bude možno zajistit z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Výše odměny insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkursem činí minimálně 45.000 Kč (ustanovení § 1 odst. 5, § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále též jen vyhláška ), a výše náhrady jeho hotových výdajů (§ 7 vyhlášky) obvykle dosahuje částky cca 5.000 Kč (což je soudu známo z jeho úřední činnosti). V popsané situaci je proto záloha na náklady insolvenčního řízení v maximální možné částce 50.000 Kč zcela opodstatněná.
Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem.
Olomouc 22. září 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu