3 VSOL 621/2014-A-31
KSBR 39 INS 7397/2014 3 VSOL 621/2014-A-31
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Stanislav anonymizovano , anonymizovano , bytem Uherský Brod, Údolní 1512, PSČ: 688 01, o insolvenčním návrhu navrhovatele Komerční banka, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ: 114 07, IČ: 45317054, o zjištění úpadku dlužníka a určení způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.5.2014, č.j. KSBR 39 INS 7397/2014-A-16,
takto:
I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e .
II. Ve výroku II. se usnesení soudu prvního stupně z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl o úpadku dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs (výroky I. a II.). Insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Martina Jelínka (výrok III.) a ve výrocích IV. až IX. a XII. rozhodl dle ust. § 136 odst. 2, písm. c) až g) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ). Výroky X., XI. a XIII. uložil povinnosti insolvenčnímu správci a ve výroku XIV. rozhodl o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit soudní poplatek.
V odůvodnění usnesení soud učinil zjištění o pohledávce insolvenčního navrhovatele, kterou dlužník nezpochybňoval, a proto ji insolvenční soud posoudil jako nespornou. Dále učinil zjištění o pohledávkách dalších věřitelů dlužníka označených v insolvenčním návrhu, a to Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky (dále též jen Pojišťovna ) a České republiky-Okresní správy sociálního zabezpečení v Uherském Hradišti (dále též jen OSSZ v Uherském Hradišti ). Na tomto základě soud uzavřel, že insolvenční navrhovatel má za dlužníkem pohledávku ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 31.1.2003, jejíž výše ke dni 17.3.2014 činila 2.715.135,87 Kč a stala se splatnou dne 27.3.2009. Pohledávka je zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka a jeho manželky a je vykonatelná dle platebního rozkazu Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 22.2.2012, č.j. 204 C 136/2011-51. Dále soud vzal za osvědčenu pohledávku Pojišťovny ve výši 221.590 Kč, která byla doložena platebními výměry ze dne 15.9.2010, č.j. 114/2010 (právní moc dne 22.12.2010) a ze dne 4.1.2.012, č.j. 235/2011 (právní moc dne 7.2.2012) a kontrolní zprávou č.j. ZP 39103/OLOV-0414 ze dne 26.3.2014. V řízení byla rovněž doložena vykonatelná pohledávka OSSZ v Uherském Hradišti dle platebního výměru ze dne 6.6.2012 č. 87/2012, na kterou bylo dlužníkem uhrazeno 10.000 Kč, a dlužná částka činí 70.976 Kč. Z těchto skutečností soud dovodil, že dlužník má závazky nejméně vůči třem věřitelům, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti a dlužník je není schopen plnit (§ 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ), současně platební neschopnosti dlužníka nasvědčuje domněnka dle § 3 odst. 2, písm. d) IZ. Proto rozhodl o jeho úpadku. Dále soud dospěl k závěru, že úpadek dlužníka není řešitelný reorganizací, protože dlužník nesplňuje předpoklady dle § 316 odst. 4 IZ a že jeho úpadek není řešitelný oddlužením, neboť dlužník, který je fyzickou osobou, nenavrhl řešení svého úpadku oddlužením ve lhůtě určené v § 390 odst. 1 IZ, ačkoliv byl o této možnosti řádně poučen usnesením ze dne 19.3.2014. Proto lze řešit jeho úpadek pouze konkursem. Další výroky svého usnesení soud odůvodnil odkazem na ustanovení § 25, § 136, § 137 a 229 IZ, výrok o poplatkové povinnosti navrhovatele odkazem na § 2 odst. 1 a § 4 odst. 1, písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. a pol. č. 4, bod 1, písm. c) Sazebníku soudních poplatků.
Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání, které směřoval pouze proti jeho výrokům I. a II. Vytýkal soudu, že v poučení o možnosti podat odvolání není uvedena lhůta pro jeho podání. Proti rozhodnutí o zjištění svého úpadku namítal, že úpadek nebyl osvědčen, pohledávku insolvenčního navrhovatele nezpochybňoval, nebyl si však vědom splatných závazků vůči dalším věřitelům. Podle přesvědčení dlužníka je třeba vyčkat uplynutí lhůty k podávání přihlášek věřitelů a v případě, že přihlášeným věřitelem bude pouze insolvenční navrhovatel, mělo by být podle dlužníka usnesení soudu prvního stupně změněno a insolvenční návrh věřitele zamítnut, protože nebyla splněna podmínka úpadku dle § 3 odst. 1, písm. a) IZ. Odvolací důvody dlužník doplnil u jednání odvolacího soudu, kdy tvrdil, že závazky vůči přihlášeným věřitelům má splněny ze dvou třetin a s insolvenčním navrhovatelem jednal o způsobu úhrady jeho pohledávky. Pohledávku vůči OSSZ v Uherském Hradišti uhradil v plné výši a s věřitelem Home Credit a.s. se dohodl tak, že jeho pohledávky uhradí do 31.7.2014.
Insolvenční navrhovatel s odvolání nesouhlasil, žádal potvrzení napadených částí usnesení a zpochybnil tvrzení dlužníka, že s navrhovatelem jednal o úhradě svého závazku. Podle insolvenčního navrhovatele jsou splněny znaky úpadku dlužníka, přičemž do insolvenčního řízení se přihlásili další dva věřitelé.
Podle ust. § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř.), a po té, co doplnil dokazování, dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné jen zčásti.
Skutečnosti o zahájení insolvenčního řízení, obsahu insolvenčního návrhu a obsahu sdělení dalších věřitelů (Pojišťovny a OSSZ v Uherském Hradišti) jsou správná a odpovídají obsahu spisu. Z obsahu insolvenčního spisu dále vyplývá, že usnesením ze dne 19.3.2014, č.j. KSBR 39 INS 7397/2014-A-5, které bylo dlužníku doručeno dne 24.3.2014 postupem dle § 50 o.s.ř., soud uložil dlužníku: 1) aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení vyjádřil k insolvenčnímu návrhu, který mu byl doručován spolu s usnesením, 2) aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení předložil seznam majetku, seznam závazků a seznam svých zaměstnanců, o jejichž náležitostech dlužníka poučil, a 3) aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím o insolvenčním návrhu bez jednání (s doložkou dle § 101 odst. 4 o.s.ř.). Dlužník byl soudem poučen o následcích, které bude mít nesplnění uložených povinností. V odůvodnění usnesení soud rovněž uvedl doslovné znění ustanovení § 390 odst. 1 IZ. Po provedeném šetření o pohledávkách v návrhu označených věřitelů soud rozhodl napadeným usnesením.
Odvolací soud provedl k důkazu přihlášku pohledávky č. 5 věřitele Home Credit a.s., IČ 26978636, ze které zjistil, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka tři pohledávky v celkové výši 48.658 Kč, které vznikly z titulu úvěrové smlouvy č. 4005145004 uzavřené dne 24.5.2010 mezi dlužníkem a společností Home Credit a.s., podle které věřitel poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 20.000 Kč a byl splatný v 60 splátkách po 874 Kč. Vzhledem k neplnění sjednaných úvěrových podmínek byl úvěr dne 9.12.2010 zesplatněn a dlužník byl vyzván k zaplacení úvěru, včetně smluvní pokuty, což nesplnil. Přihlášená pohledávka sestává z jistiny 20.000 Kč a úroku 3.269,19 Kč (dílčí pohledávka č. 1), smluvní pokuty ve výši 23.871,81 Kč (dílčí pohledávka č. 2) a jednorázové smluvní pokuty a poplatků ve výši 1.517 Kč (dílčí pohledávka č. 3).
Dále odvolací soud zjistil z příjmových pokladních dokladů č. 1100626 a č. 1100643, které dlužník předložil u jednání odvolacího soudu ke svému tvrzení, že hradí dluh vůči Pojišťovně, že dne 3.6.2014 uhradil částku 8.000 Kč, jako účel platby je na dokladu uvedeno jistina , a dne 30.6.2014 uhradil 50.000 Kč, jako účel platby je uvedeno jistina + příslušenství + úrok . Obě platby byly provedeny Mgr. Davidu Chaloupkovi, Exekutorský úřad Kroměříž ke spisu č. 796/11 .
Podle § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) a d) IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže své peněžité závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Po zhodnocení skutkových okolností, které vyplynuly z šetření soudu prvního stupně a odvolacím soudem provedeného dokazování, dospěl odvolací soud ve vztahu k posouzení stavu úpadku dlužníka ke shodnému závěru jako soud prvního stupně. V řízení bylo doloženo, že ke dni 20.5.2014, kdy rozhodl soud prvního stupně, měl dlužník závazek vůči insolvenčnímu navrhovateli nejméně 1.290.086,87 Kč (nesplacená jistina úvěru), který byl splatný dne 18.3.2009. Tento závazek ostatně nezpochybňoval. Dále měl závazek vůči věřiteli Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky ve výši nejméně v 135. 934 Kč na dlužném pojistném, které bylo splatné nejpozději dne 15.9.2010 a 22.12.2010. Závazek vůči věřiteli ČR-Okresní správa sociálního zabezpečení v Uherském Hradišti ve výši 70.976 Kč, splatný nejpozději dne 6.6.2012, rovněž ke dni 20.5.2014 existoval, což bylo osvědčeno sdělením tohoto věřitele ze dne 31.3.2014. Dlužník sice u jednání odvolacího soudu tvrdil, že tento závazek je uhrazen, ovšem své tvrzení nijak nedokládal a zejména nedoložil, že tento závazek neexistoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně. Rovněž z dlužníkem předložených příjmových pokladních dokladů na částku 58.000 Kč nelze dovozovat, že ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně byl zapraven jeho dluh vůči věřiteli Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky, protože dlužníkem dokládané platby byly provedeny až v červnu 2014. Z toho důvodu se odvolací soud dále nezabýval zkoumáním účelu těchto plateb. Poté, co rozhodl soud prvního stupně, byla do insolvenčního řízení přihlášena pohledávka věřitele Home Credit a.s. ve výši 48.658 Kč, splatná dne 9.12.2010, kterou dlužník nezpochybňoval a tvrdil, že ji hodlá zaplatit do 31.7.2014. Záměr dlužníka tento svůj dluh uhradit je pro závěr o existenci pohledávky (ke dni vydání přezkoumávaného usnesení) bezvýznamný.
Odvolací soud proto uzavírá, že ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně byly v řízení osvědčeny závazky dlužníka vůči čtyřem věřitelům, vůči nimž měl dlužník peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které neplní po dobu delší 3 měsíců. Byly tak naplněny znaky úpadku dlužníka dle § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) IZ. Závěru o neschopnosti dlužníka plnit své závazky svědčí rovněž zákonná domněnka dle § 3 odst. 2, písm. d/ IZ, neboť dlužník nepředložil seznam majetku, seznam závazků a seznam svých zaměstnanců ve lhůtě, kterou mu pro splnění této povinnosti určil soud prvního stupně v usnesení ze dne 19.3.2014, č.j. KSBR 39 INS 7397/2014-A-5, a tuto povinnost nesplnil ani později. Soud prvního stupně proto o existenci stavu úpadku dlužníka ve výroku I. usnesení rozhodl správně, proto odvolací soud napadené usnesení v této části potvrdil (§ 219 o.s.ř.).
Dále se odvolací soud zabýval přezkumem výroku II. usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že řešení úpadku dlužníka reorganizací je vyloučeno proto, že pro reorganizaci dlužník nesplňuje zákonné předpoklady (§ 316 odst. 4, odst. 5 IZ), a oddlužením proto, že dlužník ve lhůtě dle § 390 odst. 1 IZ nepředložil návrh na povolení oddlužení. Z toho důvodu shledal podmínky pro spojení rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o jeho řešení konkursem, neboť jinak jeho úpadek řešit nelze (§ 148 odst. 1 IZ).
Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dlužníkův úpadek není řešitelný oddlužením proto, že lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení mu uplynula marně. Insolvenční navrhovatel v insolvenčním návrhu netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno předem dovodit, že dlužník je vyloučen z oddlužení, neboť není oprávněn podat návrh na povolení oddlužení (§ 389 IZ). Soud byl proto povinen dlužníka řádně poučit o jeho právu podat tento návrh. Svou poučovací povinnost však nesplnil, neboť pouhá citace ustanovení § 390 odst. 1 IZ uvedená v odůvodnění usnesení ze dne 19.3.2014, č.j. KSBR 39 INS 7397/2014-A-5, jímž byla dlužníkovi uložena povinnost vyjádřit se k insolvenčnímu návrhu, předložit zákonné seznamy a sdělit, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, řádným poučením není (srv. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2012, sen. zn. 29 NSČR 39/2012, které je dostupné na webových stránkách www.nsoud.cz). Přestože dlužníku byl spolu s usnesením doručen i insolvenční návrh, nezačala mu jeho doručením běžet třicetidenní lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení a tato lhůta mu dosud neuběhla. Nelze tak dovodit, že dlužník je vyloučen z řešení úpadku oddlužením proto, že návrh na povolení oddlužení v zákonem určené lhůtě nepodal, a že s rozhodnutím o úpadku dlužníka lze spojit rozhodnutí o způsobu jeho řešení konkursem (§ 148 odst. 1 IZ).
Vada postupu soudu prvního stupně, který spojil rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o konkursu, ačkoli pro takové rozhodnutí nebyly splněny zákonné podmínky, je vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka a za odvolacího řízení nemohla být zjednána její náprava. Proto odvolací soud ve výroku II., kterým bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 219 a odst. 1, písm. a/ o.s.ř.).
V dalším řízení soud prvního stupně řádně poučí dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, které bude dostatečně konkrétní (srov. například nabízenou alternativu poučení ve shora citovaném usnesení Nejvyššího soudu), přičemž bude dlužníka třeba poučit i o subjektivní přípustnosti podání návrhu na povolení oddlužení dle § 389 IZ. Pokud dlužník návrh na povolení oddlužení podá, či po marném uplynutí lhůty k jeho podání, bude možno opětovně přistoupit k rozhodování o způsobu řešení dlužníkova úpadku.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu navrhovateli a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.
Olomouc 15. července 2014
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu
KSBR 39 INS 7397/2014 3 VSOL 621/2014-A-31
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Stanislav anonymizovano , anonymizovano , bytem Uherský Brod, Údolní 1512, PSČ: 688 01, o insolvenčním návrhu navrhovatele Komerční banka, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ: 114 07, IČ: 45317054, o zjištění úpadku dlužníka a určení způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.5.2014, č.j. KSBR 39 INS 7397/2014-A-16,
takto:
I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e .
II. Ve výroku II. se usnesení soudu prvního stupně z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl o úpadku dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs (výroky I. a II.). Insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Martina Jelínka (výrok III.) a ve výrocích IV. až IX. a XII. rozhodl dle ust. § 136 odst. 2, písm. c) až g) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ). Výroky X., XI. a XIII. uložil povinnosti insolvenčnímu správci a ve výroku XIV. rozhodl o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit soudní poplatek.
V odůvodnění usnesení soud učinil zjištění o pohledávce insolvenčního navrhovatele, kterou dlužník nezpochybňoval, a proto ji insolvenční soud posoudil jako nespornou. Dále učinil zjištění o pohledávkách dalších věřitelů dlužníka označených v insolvenčním návrhu, a to Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky (dále též jen Pojišťovna ) a České republiky-Okresní správy sociálního zabezpečení v Uherském Hradišti (dále též jen OSSZ v Uherském Hradišti ). Na tomto základě soud uzavřel, že insolvenční navrhovatel má za dlužníkem pohledávku ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 31.1.2003, jejíž výše ke dni 17.3.2014 činila 2.715.135,87 Kč a stala se splatnou dne 27.3.2009. Pohledávka je zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka a jeho manželky a je vykonatelná dle platebního rozkazu Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 22.2.2012, č.j. 204 C 136/2011-51. Dále soud vzal za osvědčenu pohledávku Pojišťovny ve výši 221.590 Kč, která byla doložena platebními výměry ze dne 15.9.2010, č.j. 114/2010 (právní moc dne 22.12.2010) a ze dne 4.1.2.012, č.j. 235/2011 (právní moc dne 7.2.2012) a kontrolní zprávou č.j. ZP 39103/OLOV-0414 ze dne 26.3.2014. V řízení byla rovněž doložena vykonatelná pohledávka OSSZ v Uherském Hradišti dle platebního výměru ze dne 6.6.2012 č. 87/2012, na kterou bylo dlužníkem uhrazeno 10.000 Kč, a dlužná částka činí 70.976 Kč. Z těchto skutečností soud dovodil, že dlužník má závazky nejméně vůči třem věřitelům, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti a dlužník je není schopen plnit (§ 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ), současně platební neschopnosti dlužníka nasvědčuje domněnka dle § 3 odst. 2, písm. d) IZ. Proto rozhodl o jeho úpadku. Dále soud dospěl k závěru, že úpadek dlužníka není řešitelný reorganizací, protože dlužník nesplňuje předpoklady dle § 316 odst. 4 IZ a že jeho úpadek není řešitelný oddlužením, neboť dlužník, který je fyzickou osobou, nenavrhl řešení svého úpadku oddlužením ve lhůtě určené v § 390 odst. 1 IZ, ačkoliv byl o této možnosti řádně poučen usnesením ze dne 19.3.2014. Proto lze řešit jeho úpadek pouze konkursem. Další výroky svého usnesení soud odůvodnil odkazem na ustanovení § 25, § 136, § 137 a 229 IZ, výrok o poplatkové povinnosti navrhovatele odkazem na § 2 odst. 1 a § 4 odst. 1, písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. a pol. č. 4, bod 1, písm. c) Sazebníku soudních poplatků.
Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání, které směřoval pouze proti jeho výrokům I. a II. Vytýkal soudu, že v poučení o možnosti podat odvolání není uvedena lhůta pro jeho podání. Proti rozhodnutí o zjištění svého úpadku namítal, že úpadek nebyl osvědčen, pohledávku insolvenčního navrhovatele nezpochybňoval, nebyl si však vědom splatných závazků vůči dalším věřitelům. Podle přesvědčení dlužníka je třeba vyčkat uplynutí lhůty k podávání přihlášek věřitelů a v případě, že přihlášeným věřitelem bude pouze insolvenční navrhovatel, mělo by být podle dlužníka usnesení soudu prvního stupně změněno a insolvenční návrh věřitele zamítnut, protože nebyla splněna podmínka úpadku dle § 3 odst. 1, písm. a) IZ. Odvolací důvody dlužník doplnil u jednání odvolacího soudu, kdy tvrdil, že závazky vůči přihlášeným věřitelům má splněny ze dvou třetin a s insolvenčním navrhovatelem jednal o způsobu úhrady jeho pohledávky. Pohledávku vůči OSSZ v Uherském Hradišti uhradil v plné výši a s věřitelem Home Credit a.s. se dohodl tak, že jeho pohledávky uhradí do 31.7.2014.
Insolvenční navrhovatel s odvolání nesouhlasil, žádal potvrzení napadených částí usnesení a zpochybnil tvrzení dlužníka, že s navrhovatelem jednal o úhradě svého závazku. Podle insolvenčního navrhovatele jsou splněny znaky úpadku dlužníka, přičemž do insolvenčního řízení se přihlásili další dva věřitelé.
Podle ust. § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř.), a po té, co doplnil dokazování, dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné jen zčásti.
Skutečnosti o zahájení insolvenčního řízení, obsahu insolvenčního návrhu a obsahu sdělení dalších věřitelů (Pojišťovny a OSSZ v Uherském Hradišti) jsou správná a odpovídají obsahu spisu. Z obsahu insolvenčního spisu dále vyplývá, že usnesením ze dne 19.3.2014, č.j. KSBR 39 INS 7397/2014-A-5, které bylo dlužníku doručeno dne 24.3.2014 postupem dle § 50 o.s.ř., soud uložil dlužníku: 1) aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení vyjádřil k insolvenčnímu návrhu, který mu byl doručován spolu s usnesením, 2) aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení předložil seznam majetku, seznam závazků a seznam svých zaměstnanců, o jejichž náležitostech dlužníka poučil, a 3) aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím o insolvenčním návrhu bez jednání (s doložkou dle § 101 odst. 4 o.s.ř.). Dlužník byl soudem poučen o následcích, které bude mít nesplnění uložených povinností. V odůvodnění usnesení soud rovněž uvedl doslovné znění ustanovení § 390 odst. 1 IZ. Po provedeném šetření o pohledávkách v návrhu označených věřitelů soud rozhodl napadeným usnesením.
Odvolací soud provedl k důkazu přihlášku pohledávky č. 5 věřitele Home Credit a.s., IČ 26978636, ze které zjistil, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka tři pohledávky v celkové výši 48.658 Kč, které vznikly z titulu úvěrové smlouvy č. 4005145004 uzavřené dne 24.5.2010 mezi dlužníkem a společností Home Credit a.s., podle které věřitel poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 20.000 Kč a byl splatný v 60 splátkách po 874 Kč. Vzhledem k neplnění sjednaných úvěrových podmínek byl úvěr dne 9.12.2010 zesplatněn a dlužník byl vyzván k zaplacení úvěru, včetně smluvní pokuty, což nesplnil. Přihlášená pohledávka sestává z jistiny 20.000 Kč a úroku 3.269,19 Kč (dílčí pohledávka č. 1), smluvní pokuty ve výši 23.871,81 Kč (dílčí pohledávka č. 2) a jednorázové smluvní pokuty a poplatků ve výši 1.517 Kč (dílčí pohledávka č. 3).
Dále odvolací soud zjistil z příjmových pokladních dokladů č. 1100626 a č. 1100643, které dlužník předložil u jednání odvolacího soudu ke svému tvrzení, že hradí dluh vůči Pojišťovně, že dne 3.6.2014 uhradil částku 8.000 Kč, jako účel platby je na dokladu uvedeno jistina , a dne 30.6.2014 uhradil 50.000 Kč, jako účel platby je uvedeno jistina + příslušenství + úrok . Obě platby byly provedeny Mgr. Davidu Chaloupkovi, Exekutorský úřad Kroměříž ke spisu č. 796/11 .
Podle § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) a d) IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže své peněžité závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Po zhodnocení skutkových okolností, které vyplynuly z šetření soudu prvního stupně a odvolacím soudem provedeného dokazování, dospěl odvolací soud ve vztahu k posouzení stavu úpadku dlužníka ke shodnému závěru jako soud prvního stupně. V řízení bylo doloženo, že ke dni 20.5.2014, kdy rozhodl soud prvního stupně, měl dlužník závazek vůči insolvenčnímu navrhovateli nejméně 1.290.086,87 Kč (nesplacená jistina úvěru), který byl splatný dne 18.3.2009. Tento závazek ostatně nezpochybňoval. Dále měl závazek vůči věřiteli Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky ve výši nejméně v 135. 934 Kč na dlužném pojistném, které bylo splatné nejpozději dne 15.9.2010 a 22.12.2010. Závazek vůči věřiteli ČR-Okresní správa sociálního zabezpečení v Uherském Hradišti ve výši 70.976 Kč, splatný nejpozději dne 6.6.2012, rovněž ke dni 20.5.2014 existoval, což bylo osvědčeno sdělením tohoto věřitele ze dne 31.3.2014. Dlužník sice u jednání odvolacího soudu tvrdil, že tento závazek je uhrazen, ovšem své tvrzení nijak nedokládal a zejména nedoložil, že tento závazek neexistoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně. Rovněž z dlužníkem předložených příjmových pokladních dokladů na částku 58.000 Kč nelze dovozovat, že ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně byl zapraven jeho dluh vůči věřiteli Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky, protože dlužníkem dokládané platby byly provedeny až v červnu 2014. Z toho důvodu se odvolací soud dále nezabýval zkoumáním účelu těchto plateb. Poté, co rozhodl soud prvního stupně, byla do insolvenčního řízení přihlášena pohledávka věřitele Home Credit a.s. ve výši 48.658 Kč, splatná dne 9.12.2010, kterou dlužník nezpochybňoval a tvrdil, že ji hodlá zaplatit do 31.7.2014. Záměr dlužníka tento svůj dluh uhradit je pro závěr o existenci pohledávky (ke dni vydání přezkoumávaného usnesení) bezvýznamný.
Odvolací soud proto uzavírá, že ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně byly v řízení osvědčeny závazky dlužníka vůči čtyřem věřitelům, vůči nimž měl dlužník peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které neplní po dobu delší 3 měsíců. Byly tak naplněny znaky úpadku dlužníka dle § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) IZ. Závěru o neschopnosti dlužníka plnit své závazky svědčí rovněž zákonná domněnka dle § 3 odst. 2, písm. d/ IZ, neboť dlužník nepředložil seznam majetku, seznam závazků a seznam svých zaměstnanců ve lhůtě, kterou mu pro splnění této povinnosti určil soud prvního stupně v usnesení ze dne 19.3.2014, č.j. KSBR 39 INS 7397/2014-A-5, a tuto povinnost nesplnil ani později. Soud prvního stupně proto o existenci stavu úpadku dlužníka ve výroku I. usnesení rozhodl správně, proto odvolací soud napadené usnesení v této části potvrdil (§ 219 o.s.ř.).
Dále se odvolací soud zabýval přezkumem výroku II. usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že řešení úpadku dlužníka reorganizací je vyloučeno proto, že pro reorganizaci dlužník nesplňuje zákonné předpoklady (§ 316 odst. 4, odst. 5 IZ), a oddlužením proto, že dlužník ve lhůtě dle § 390 odst. 1 IZ nepředložil návrh na povolení oddlužení. Z toho důvodu shledal podmínky pro spojení rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o jeho řešení konkursem, neboť jinak jeho úpadek řešit nelze (§ 148 odst. 1 IZ).
Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dlužníkův úpadek není řešitelný oddlužením proto, že lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení mu uplynula marně. Insolvenční navrhovatel v insolvenčním návrhu netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno předem dovodit, že dlužník je vyloučen z oddlužení, neboť není oprávněn podat návrh na povolení oddlužení (§ 389 IZ). Soud byl proto povinen dlužníka řádně poučit o jeho právu podat tento návrh. Svou poučovací povinnost však nesplnil, neboť pouhá citace ustanovení § 390 odst. 1 IZ uvedená v odůvodnění usnesení ze dne 19.3.2014, č.j. KSBR 39 INS 7397/2014-A-5, jímž byla dlužníkovi uložena povinnost vyjádřit se k insolvenčnímu návrhu, předložit zákonné seznamy a sdělit, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, řádným poučením není (srv. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2012, sen. zn. 29 NSČR 39/2012, které je dostupné na webových stránkách www.nsoud.cz). Přestože dlužníku byl spolu s usnesením doručen i insolvenční návrh, nezačala mu jeho doručením běžet třicetidenní lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení a tato lhůta mu dosud neuběhla. Nelze tak dovodit, že dlužník je vyloučen z řešení úpadku oddlužením proto, že návrh na povolení oddlužení v zákonem určené lhůtě nepodal, a že s rozhodnutím o úpadku dlužníka lze spojit rozhodnutí o způsobu jeho řešení konkursem (§ 148 odst. 1 IZ).
Vada postupu soudu prvního stupně, který spojil rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o konkursu, ačkoli pro takové rozhodnutí nebyly splněny zákonné podmínky, je vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka a za odvolacího řízení nemohla být zjednána její náprava. Proto odvolací soud ve výroku II., kterým bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 219 a odst. 1, písm. a/ o.s.ř.).
V dalším řízení soud prvního stupně řádně poučí dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, které bude dostatečně konkrétní (srov. například nabízenou alternativu poučení ve shora citovaném usnesení Nejvyššího soudu), přičemž bude dlužníka třeba poučit i o subjektivní přípustnosti podání návrhu na povolení oddlužení dle § 389 IZ. Pokud dlužník návrh na povolení oddlužení podá, či po marném uplynutí lhůty k jeho podání, bude možno opětovně přistoupit k rozhodování o způsobu řešení dlužníkova úpadku.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu navrhovateli a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.
Olomouc 15. července 2014
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu