3 VSOL 608/2012-A-14
KSBR 24 INS 6801/2012 3 VSOL 608/2012-A-14
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem v Bystřici nad Pernštejnem, Pod Kaštany 186, PSČ 593 01, o insolvenčním návrhu věřitelů a) nezletilého Nicolase anonymizovano , nar. 14.1.2008, bytem v Bystřici nad Pernštejnem, Višňová 919, PSČ 593 01, zastoupeného matkou Lenkou anonymizovano , anonymizovano , b) Lenky Horákové, anonymizovano , bytem v Bystřici nad Pernštejnem, Višňová 919, PSČ 593 01, oba věřitelé zastoupeni Mgr. Pavlem Svobodou, advokátem se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem, Masarykovo nám. 9, PSČ 593 01, o odvolání insolvenčních navrhovatelů a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31.5.2012 č.j. KSBR 24 INS 6801/2012-A-9
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil navrhovatelům, aby společně a nerozdílně zaplatili ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet specifikovaný ve výroku napadeného usnesení nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit působení insolvenčního správce od jeho ustanovení do funkce. Složená záloha umožní insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady vzniklé při zjišťování a zpeněžování majetku dlužníka. Za takové nutné výdaje lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, dále pak náklady soupisu majetkové podstaty, jejího ocenění a zpeněžení. Tyto výdaje je nutno hradit ihned. Institut zálohy slouží rovněž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možné tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Minimální odměna insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí při konkursu 45.000 Kč. Pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, nelze-li je uhradit z majetkové podstaty či složené zálohy. S ohledem na skutečnost, že insolvenčnímu soudu nejsou známy žádné údaje o majetku dlužníka, respektive dle sdělení navrhujících věřitelů v insolvenčním návrhu lze předpokládat, že dlužník žádný majetek nemá, byla stanovena věřitelům povinnost zaplatit zálohu ke krytí předpokládaných nákladů řízení, když prostředky k tomu nelze zajistit jinak.
Proti tomuto usnesení podali insolvenční navrhovatelé včasné odvolání ve kterém namítali, že jejich finanční situace jim neumožňuje zaplatit jakoukoliv částku. Dle jejich zjištění dlužník pracuje jako šéfkuchař v restauraci Černý kůň v Hradci Králové, výše jeho příjmu jim není známa. Tvrdí, že společně s insolvenční navrhovatelkou b) má dlužník ve společném jmění manželů nemovitosti zapsané na LV č. 1908 pro katastrální území Bystřice nad Pernštejnem. Insolvenční navrhovatelka b) tvrdí, že pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná v oboru masérství, pedikérka, s minimálním příjmem cca 8.000 Kč měsíčně, jiné příjmy z podnikání nemá, stejně tak jako majetek vyšší hodnoty, měsíčně musí platit za zdravotní pojištění a za sociální pojištění, rovněž tak má výdaje z pronájmu prostoru k podnikání, žije s nezletilým dítětem Nicolasem Horákem v pronajatém bytě, musí platit měsíčně částku za školku, otec-dlužník výživné na syna neplatí. Domnívají se, že je možné hradit náklady insolvenčního řízení z majetku dlužníka, a proto navrhují, aby usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání věřitelů důvodné není.
V přezkoumávané věci podali věřitelé u Krajského soudu v Brně 21.3.2012 insolvenční návrh ve kterém tvrdili, že věřitel a) má vůči dlužníku pohledávku z titulu dlužného výživného a navrhovatelka b) má vůči dlužníku pohledávku z titulu dohody o vypořádání společného jmění. V insolvenční návrhu označili další věřitele a uvedli, že dlužník své dluhy nehradí, protože nemá z čeho, je zřejmé, že má více věřitelů a není schopen plnit platné závazky. Domáhají se toho, aby byl zjištěn úpadek dlužníka a poté rozhodnuto o konkursu. Usnesením ze dne 26.3.2012 č.j. KSBR 24 INS 6801/2012-A-4 insolvenční soud vyzval dlužníka, aby se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a připojil listiny, jichž se bude případně dovolávat a současně byl vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení předložil insolvenčnímu soudu seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a dat splatnosti a seznam svých zaměstnanců s poučením, jaké obsahové náležitosti musí tyto seznamy obsahovat. Toto usnesení bylo dlužníku doručeno 7.5.2012, adresát si nevyzvedl zásilku na poště v úložní době, proto mu byla vložena do domovní schránky. Soud prvního stupně vyzval v insolvenčním návrhu označené věřitele, aby mu sdělili, zda mají za dlužníkem pohledávku, její výši, právní důvod a termín splatnosti; na výzvu soudu reagovali věřitelé CETELEM ČR, a.s. a Komerční banka, a.s.
Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že uložení zálohy v přezkoumávané věci je nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení, když prostředky k tomu nelze zajistit jinak.
Jak správně uvedl soud prvního stupně, smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit působení insolvenčního správce od jeho ustanovení do funkce; složená záloha umožní insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady vzniklé při zjišťování a zpeněžování majetku dlužníka, přičemž za takové nezbytné náklady nutno považovat poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, dále pak náklady soupisu majetkové podstaty, jejího ocenění a zpeněžení. Složená záloha rovněž tak představuje záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce.
Z obsahu insolvenčního spisu nejsou známy žádné údaje o majetkových poměrech dlužníka. Dlužník byl sice insolvenčním soudem vyzván, aby ve stanovené lhůtě předložil povinné přílohy ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 IZ včetně seznamu majetku, na výzvu soudu však dlužník nikterak nereagoval. Skutečnost, že dlužník dle tvrzení věřitelů je vlastníkem, respektive spoluvlastníkem nemovitosti, není důvodem pro to, aby navrhujícím věřitelům nebyla uložena záloha. Z vyjádření věřitele Komerční banky, a.s. vyplývá, že nemovitosti na LV č. 1908 v katastrálním území Bystřice pod Pernštejnem jsou zatíženy zástavním právem, výtěžek z jejich zpeněžení bude proto primárně použit k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů, nákladů, které přímo souvisí se zpeněžováním těchto věcí a odměny insolvenčního správce související s tímto zpeněžením. Vzhledem k tomu, že není známa hodnota zajištěných pohledávek a zejména ani hodnota zastavených nemovitostí, nelze v této fázi řízení spolehlivě uzavřít, zda výtěžek ze zpeněžení nemovitostí by případně postačoval též k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí.
Pro stanovení povinnosti zaplatit zálohu nejsou rozhodující ani sociální, výdělkové a majetkové poměry navrhujících věřitelů, respektive navrhující věřitelky b). Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem; soud při stanovení povinnosti zaplatit zálohu proto nezkoumá majetkové a výdělkové poměry insolvenčních navrhovatelů, protože osvobození od placení zálohy insolvenčním navrhovatelům přiznat nelze. Je nutno zdůraznit, že insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem; věřitel není povinen podat insolvenční návrh. Jestliže věřitel přesto podává insolvenční návrh, pak musí být srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Insolvenční soud správně stanovil i výši požadované zálohy, protože dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000 Kč (bez DPH), přičemž lze očekávat, že správci vzniknou i hotové výdaje, záloha ve výši 50.000 Kč je proto odpovídající.
Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčním navrhovatelům se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 20. srpna 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
KSBR 24 INS 6801/2012 3 VSOL 608/2012-A-14
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem v Bystřici nad Pernštejnem, Pod Kaštany 186, PSČ 593 01, o insolvenčním návrhu věřitelů a) nezletilého Nicolase anonymizovano , nar. 14.1.2008, bytem v Bystřici nad Pernštejnem, Višňová 919, PSČ 593 01, zastoupeného matkou Lenkou anonymizovano , anonymizovano , b) Lenky Horákové, anonymizovano , bytem v Bystřici nad Pernštejnem, Višňová 919, PSČ 593 01, oba věřitelé zastoupeni Mgr. Pavlem Svobodou, advokátem se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem, Masarykovo nám. 9, PSČ 593 01, o odvolání insolvenčních navrhovatelů a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31.5.2012 č.j. KSBR 24 INS 6801/2012-A-9
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil navrhovatelům, aby společně a nerozdílně zaplatili ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet specifikovaný ve výroku napadeného usnesení nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit působení insolvenčního správce od jeho ustanovení do funkce. Složená záloha umožní insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady vzniklé při zjišťování a zpeněžování majetku dlužníka. Za takové nutné výdaje lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, dále pak náklady soupisu majetkové podstaty, jejího ocenění a zpeněžení. Tyto výdaje je nutno hradit ihned. Institut zálohy slouží rovněž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možné tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Minimální odměna insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí při konkursu 45.000 Kč. Pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, nelze-li je uhradit z majetkové podstaty či složené zálohy. S ohledem na skutečnost, že insolvenčnímu soudu nejsou známy žádné údaje o majetku dlužníka, respektive dle sdělení navrhujících věřitelů v insolvenčním návrhu lze předpokládat, že dlužník žádný majetek nemá, byla stanovena věřitelům povinnost zaplatit zálohu ke krytí předpokládaných nákladů řízení, když prostředky k tomu nelze zajistit jinak.
Proti tomuto usnesení podali insolvenční navrhovatelé včasné odvolání ve kterém namítali, že jejich finanční situace jim neumožňuje zaplatit jakoukoliv částku. Dle jejich zjištění dlužník pracuje jako šéfkuchař v restauraci Černý kůň v Hradci Králové, výše jeho příjmu jim není známa. Tvrdí, že společně s insolvenční navrhovatelkou b) má dlužník ve společném jmění manželů nemovitosti zapsané na LV č. 1908 pro katastrální území Bystřice nad Pernštejnem. Insolvenční navrhovatelka b) tvrdí, že pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná v oboru masérství, pedikérka, s minimálním příjmem cca 8.000 Kč měsíčně, jiné příjmy z podnikání nemá, stejně tak jako majetek vyšší hodnoty, měsíčně musí platit za zdravotní pojištění a za sociální pojištění, rovněž tak má výdaje z pronájmu prostoru k podnikání, žije s nezletilým dítětem Nicolasem Horákem v pronajatém bytě, musí platit měsíčně částku za školku, otec-dlužník výživné na syna neplatí. Domnívají se, že je možné hradit náklady insolvenčního řízení z majetku dlužníka, a proto navrhují, aby usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání věřitelů důvodné není.
V přezkoumávané věci podali věřitelé u Krajského soudu v Brně 21.3.2012 insolvenční návrh ve kterém tvrdili, že věřitel a) má vůči dlužníku pohledávku z titulu dlužného výživného a navrhovatelka b) má vůči dlužníku pohledávku z titulu dohody o vypořádání společného jmění. V insolvenční návrhu označili další věřitele a uvedli, že dlužník své dluhy nehradí, protože nemá z čeho, je zřejmé, že má více věřitelů a není schopen plnit platné závazky. Domáhají se toho, aby byl zjištěn úpadek dlužníka a poté rozhodnuto o konkursu. Usnesením ze dne 26.3.2012 č.j. KSBR 24 INS 6801/2012-A-4 insolvenční soud vyzval dlužníka, aby se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a připojil listiny, jichž se bude případně dovolávat a současně byl vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení předložil insolvenčnímu soudu seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a dat splatnosti a seznam svých zaměstnanců s poučením, jaké obsahové náležitosti musí tyto seznamy obsahovat. Toto usnesení bylo dlužníku doručeno 7.5.2012, adresát si nevyzvedl zásilku na poště v úložní době, proto mu byla vložena do domovní schránky. Soud prvního stupně vyzval v insolvenčním návrhu označené věřitele, aby mu sdělili, zda mají za dlužníkem pohledávku, její výši, právní důvod a termín splatnosti; na výzvu soudu reagovali věřitelé CETELEM ČR, a.s. a Komerční banka, a.s.
Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že uložení zálohy v přezkoumávané věci je nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení, když prostředky k tomu nelze zajistit jinak.
Jak správně uvedl soud prvního stupně, smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit působení insolvenčního správce od jeho ustanovení do funkce; složená záloha umožní insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady vzniklé při zjišťování a zpeněžování majetku dlužníka, přičemž za takové nezbytné náklady nutno považovat poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, dále pak náklady soupisu majetkové podstaty, jejího ocenění a zpeněžení. Složená záloha rovněž tak představuje záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce.
Z obsahu insolvenčního spisu nejsou známy žádné údaje o majetkových poměrech dlužníka. Dlužník byl sice insolvenčním soudem vyzván, aby ve stanovené lhůtě předložil povinné přílohy ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 IZ včetně seznamu majetku, na výzvu soudu však dlužník nikterak nereagoval. Skutečnost, že dlužník dle tvrzení věřitelů je vlastníkem, respektive spoluvlastníkem nemovitosti, není důvodem pro to, aby navrhujícím věřitelům nebyla uložena záloha. Z vyjádření věřitele Komerční banky, a.s. vyplývá, že nemovitosti na LV č. 1908 v katastrálním území Bystřice pod Pernštejnem jsou zatíženy zástavním právem, výtěžek z jejich zpeněžení bude proto primárně použit k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů, nákladů, které přímo souvisí se zpeněžováním těchto věcí a odměny insolvenčního správce související s tímto zpeněžením. Vzhledem k tomu, že není známa hodnota zajištěných pohledávek a zejména ani hodnota zastavených nemovitostí, nelze v této fázi řízení spolehlivě uzavřít, zda výtěžek ze zpeněžení nemovitostí by případně postačoval též k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí.
Pro stanovení povinnosti zaplatit zálohu nejsou rozhodující ani sociální, výdělkové a majetkové poměry navrhujících věřitelů, respektive navrhující věřitelky b). Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem; soud při stanovení povinnosti zaplatit zálohu proto nezkoumá majetkové a výdělkové poměry insolvenčních navrhovatelů, protože osvobození od placení zálohy insolvenčním navrhovatelům přiznat nelze. Je nutno zdůraznit, že insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem; věřitel není povinen podat insolvenční návrh. Jestliže věřitel přesto podává insolvenční návrh, pak musí být srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Insolvenční soud správně stanovil i výši požadované zálohy, protože dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000 Kč (bez DPH), přičemž lze očekávat, že správci vzniknou i hotové výdaje, záloha ve výši 50.000 Kč je proto odpovídající.
Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčním navrhovatelům se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 20. srpna 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu