3 VSOL 607/2017-A-11
KSOS 36 INS 9390/2017 3 VSOL 607/2017-A-11
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem v Bohumíně, Čs. armády 962, PSČ: 735 81, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.5.2017, č.j. KSOS 36 INS 9390/2017-A-5,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka doručený soudu dne 4.5.2017. V důvodech rozhodnutí uvedl, že z dlužníkem vylíčených okolností není schopen posoudit, zda je dlužník skutečně v úpadku, či mu úpadek reálně hrozí, zda je či není objektivně schopen plnit své závazky či je pouze plnit nechce, neboť se domnívá, že insolvenční řízení pro něj znamená výhodnější či rychlejší řešení jeho situace. Návrh by k vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících hrozící úpadek dlužníka musel obsahovat konkrétní okolnosti, z nichž by mohl soud usoudit, že dlužník nebude v budoucnu objektivně schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Soud má za to, že dlužník ve svém návrhu neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující hrozící úpadek. Insolvenční návrh dlužníka má vady, pro které nelze pokračovat v řízení, a proto byl jeho návrh podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítnut.
Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl, že soudem prvního stupně bylo dne 15.5.2017 zveřejněno usnesení kterým se zamítá návrh na povolení oddlužení, a to z důvodu chybějících dokladů . Tvrdí, isir.justi ce.cz
že tyto doklady poslal dne 12.5.2017, což dokládá kopií podacího lístku. Proto žádá odvolací soud o zrušení odmítnutí návrhu a povolení oddlužení splátkovým kalendářem .
Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
V dané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u Krajského soudu v Ostravě insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení dne 4.5.2017. Dlužník v podaném insolvenčním návrhu uvedl, že je nepodnikající fyzickou osobou a nemá závazky z podnikání. Pravidelná srážka použitelná z jeho příjmů pro oddlužení činí nejméně 7.581 Kč měsíčně. Za dobu pěti let se jedná o částku 137.625 Kč. Souhrn jeho nezajištěných závazků je 458.749 Kč a 30 % hodnoty nezajištěných závazků je 137.625 Kč. Tvrdí, že má více peněžitých závazků u více věřitelů 30 dnů po splatnosti a je v platební neschopnosti. Celková výše jeho závazků, které věřitelé již zesplatnili a požadují k úhradě ke dni vyhotovení návrhu činí 458.749 Kč, jeho měsíční příjem je pouze 26.971 Kč měsíčně, takže je mimo jeho možnosti své závazky řádně plnit, neboť není schopen věřitelům požadovanou částku na závazky vedle úhrad nákladů na své živobytí ze svých příjmů uhradit. Má celkem 10 věřitelů, u kterých má 12 závazků.
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").
Podle ust. § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ust. § 3 odst. 4 IZ, o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.
Podle ust. § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ust. § 104 odst. 1 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.
Podle ust. § 104 odst. 3 IZ, v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.
Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že jsou dány důvody pro odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady, protože insolvenční návrh dlužníka neobsahuje všechny náležitosti.
V této věci podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, a to na předepsaném formuláři. Bod 07 tohoto formulářového návrhu je určen pro popis rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek, popřípadě hrozící
úpadek dlužníka. Dlužník uvedl, že podává insolvenční návrh z důvodu svého hrozícího úpadku. Skutková tvrzení, která dlužník uvedl ke svému hrozícímu úpadku, však nenasvědčují tomu, že by se u dlužníka o hrozící úpadek jednalo. Jak správně uvedl soud prvního stupně, pokud podává dlužník insolvenční návrh proto, že mu úpadek teprve hrozí, rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud bude moci uzavřít, že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Tvrzení, která dlužník popsal v bodě 07 návrhu, spíše nasvědčují tomu, že dlužník se již v úpadku nachází, neboť dlužník uvádí, že má více peněžitých závazků u více věřitelů 30 dnů po splatnosti a je v platební neschopnosti. K tomu, aby bylo možno uzavřít, že dlužník se již v úpadku skutečně nachází, však insolvenční návrh postrádá vylíčení rozhodujících skutečností, neboť v insolvenčním návrhu není uveden konkrétně žádný věřitel a není zde také uvedeno (a to alespoň u dvou konkrétních věřitelů), že vůči těmto věřitelům jsou závazky více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a rovněž tak chybí jakákoliv tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, že ve smyslu ust. § 3 odst. 2 IZ u dlužníka nastala platební neschopnost. Pokud dlužník odkazuje na seznam závazků, tak ani z přiloženého seznamu závazků nelze čerpat rozhodující skutečnosti o úpadku dlužníka, neboť v tomto seznamu závazků nejsou uvedeny všechny náležitosti-chybí uvedení splatnosti u všech závazků. Soud prvního stupně proto rozhodl správně, jestliže postupem podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh dlužníka odmítl, neboť insolvenční návrh neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, na základě kterých by bylo možno dovodit, že dlužník se nachází v úpadku, resp. v hrozícím úpadku.
K odvolacím námitkám dlužníka odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně nerozhodl o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, ale rozhodoval o odmítnutí insolvenčního návrhu, protože řádný insolvenční návrh je předpokladem pro to, aby se soud vůbec mohl zabývat náležitostmi návrhu na povolení oddlužení; insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou dva samostatné návrhy, z nichž každý musí obsahovat jiné náležitosti vyžadované insolvenčním zákonem. Pokud dlužník odkazuje na to, že doložil, a to před tím, než bylo rozhodnuto napadeným usnesením, chybějící doklady, tak k tomu nutno uvést, že doklady, které dlužník předložil insolvenčnímu soudu podáním z 12.5.2017 nemohou nikterak zvrátit správnost napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť insolvenční návrh byl odmítnut pro nedostatek vylíčení rozhodujících skutečností, a nikoliv pro chybějící doklady.
Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky
v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.
Olomouc 26. června 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu
KSOS 36 INS 9390/2017 3 VSOL 607/2017-A-11
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem v Bohumíně, Čs. armády 962, PSČ: 735 81, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.5.2017, č.j. KSOS 36 INS 9390/2017-A-5,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka doručený soudu dne 4.5.2017. V důvodech rozhodnutí uvedl, že z dlužníkem vylíčených okolností není schopen posoudit, zda je dlužník skutečně v úpadku, či mu úpadek reálně hrozí, zda je či není objektivně schopen plnit své závazky či je pouze plnit nechce, neboť se domnívá, že insolvenční řízení pro něj znamená výhodnější či rychlejší řešení jeho situace. Návrh by k vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících hrozící úpadek dlužníka musel obsahovat konkrétní okolnosti, z nichž by mohl soud usoudit, že dlužník nebude v budoucnu objektivně schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Soud má za to, že dlužník ve svém návrhu neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující hrozící úpadek. Insolvenční návrh dlužníka má vady, pro které nelze pokračovat v řízení, a proto byl jeho návrh podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítnut.
Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl, že soudem prvního stupně bylo dne 15.5.2017 zveřejněno usnesení kterým se zamítá návrh na povolení oddlužení, a to z důvodu chybějících dokladů . Tvrdí, isir.justi ce.cz
že tyto doklady poslal dne 12.5.2017, což dokládá kopií podacího lístku. Proto žádá odvolací soud o zrušení odmítnutí návrhu a povolení oddlužení splátkovým kalendářem .
Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
V dané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u Krajského soudu v Ostravě insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení dne 4.5.2017. Dlužník v podaném insolvenčním návrhu uvedl, že je nepodnikající fyzickou osobou a nemá závazky z podnikání. Pravidelná srážka použitelná z jeho příjmů pro oddlužení činí nejméně 7.581 Kč měsíčně. Za dobu pěti let se jedná o částku 137.625 Kč. Souhrn jeho nezajištěných závazků je 458.749 Kč a 30 % hodnoty nezajištěných závazků je 137.625 Kč. Tvrdí, že má více peněžitých závazků u více věřitelů 30 dnů po splatnosti a je v platební neschopnosti. Celková výše jeho závazků, které věřitelé již zesplatnili a požadují k úhradě ke dni vyhotovení návrhu činí 458.749 Kč, jeho měsíční příjem je pouze 26.971 Kč měsíčně, takže je mimo jeho možnosti své závazky řádně plnit, neboť není schopen věřitelům požadovanou částku na závazky vedle úhrad nákladů na své živobytí ze svých příjmů uhradit. Má celkem 10 věřitelů, u kterých má 12 závazků.
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").
Podle ust. § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ust. § 3 odst. 4 IZ, o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.
Podle ust. § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ust. § 104 odst. 1 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.
Podle ust. § 104 odst. 3 IZ, v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.
Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že jsou dány důvody pro odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady, protože insolvenční návrh dlužníka neobsahuje všechny náležitosti.
V této věci podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, a to na předepsaném formuláři. Bod 07 tohoto formulářového návrhu je určen pro popis rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek, popřípadě hrozící
úpadek dlužníka. Dlužník uvedl, že podává insolvenční návrh z důvodu svého hrozícího úpadku. Skutková tvrzení, která dlužník uvedl ke svému hrozícímu úpadku, však nenasvědčují tomu, že by se u dlužníka o hrozící úpadek jednalo. Jak správně uvedl soud prvního stupně, pokud podává dlužník insolvenční návrh proto, že mu úpadek teprve hrozí, rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud bude moci uzavřít, že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Tvrzení, která dlužník popsal v bodě 07 návrhu, spíše nasvědčují tomu, že dlužník se již v úpadku nachází, neboť dlužník uvádí, že má více peněžitých závazků u více věřitelů 30 dnů po splatnosti a je v platební neschopnosti. K tomu, aby bylo možno uzavřít, že dlužník se již v úpadku skutečně nachází, však insolvenční návrh postrádá vylíčení rozhodujících skutečností, neboť v insolvenčním návrhu není uveden konkrétně žádný věřitel a není zde také uvedeno (a to alespoň u dvou konkrétních věřitelů), že vůči těmto věřitelům jsou závazky více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a rovněž tak chybí jakákoliv tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, že ve smyslu ust. § 3 odst. 2 IZ u dlužníka nastala platební neschopnost. Pokud dlužník odkazuje na seznam závazků, tak ani z přiloženého seznamu závazků nelze čerpat rozhodující skutečnosti o úpadku dlužníka, neboť v tomto seznamu závazků nejsou uvedeny všechny náležitosti-chybí uvedení splatnosti u všech závazků. Soud prvního stupně proto rozhodl správně, jestliže postupem podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh dlužníka odmítl, neboť insolvenční návrh neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, na základě kterých by bylo možno dovodit, že dlužník se nachází v úpadku, resp. v hrozícím úpadku.
K odvolacím námitkám dlužníka odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně nerozhodl o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, ale rozhodoval o odmítnutí insolvenčního návrhu, protože řádný insolvenční návrh je předpokladem pro to, aby se soud vůbec mohl zabývat náležitostmi návrhu na povolení oddlužení; insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou dva samostatné návrhy, z nichž každý musí obsahovat jiné náležitosti vyžadované insolvenčním zákonem. Pokud dlužník odkazuje na to, že doložil, a to před tím, než bylo rozhodnuto napadeným usnesením, chybějící doklady, tak k tomu nutno uvést, že doklady, které dlužník předložil insolvenčnímu soudu podáním z 12.5.2017 nemohou nikterak zvrátit správnost napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť insolvenční návrh byl odmítnut pro nedostatek vylíčení rozhodujících skutečností, a nikoliv pro chybějící doklady.
Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky
v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.
Olomouc 26. června 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu