3 VSOL 596/2020-B-13
č.j. KSOS 37 INS 8479/2020 3 VSOL 596/2020-B-13
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Radkou Panáčkovou v insolvenční věci dlužníka: Jan anonymizovano , narozený anonymizovano bytem Berounská 374, 747 87 Budišov nad Budišovkou o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty o odvolání insolvenční správkyně Insolvency Project v. o. s., IČO: 28860993, sídlem Bieblova 1110/1b, 500 03 Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2020 č.j. KSOS 37 INS 8479/2020-B-8
takto:
Odvolání insolvenční správkyně proti výrokům III. a VII., bodu 2. písm. b) usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2020 č.j. KSOS 37 INS 8479/2020-B-8 se odmítá.
Odůvodnění: 1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně, mimo jiné, schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (výrok II.), uložil plátcům příjmů dlužníka a také případným dalším následujícím novým plátcům mzdy nebo jiného příjmu dlužníka: SAVIVOR s. r. o. a Město Budišov nad Budišovkou a Středisko volného času, příspěvková organizace Budišov nad Budišovkou, aby po doručení rozhodnutí počínaje měsícem říjnem 2020 po dobu trvání účinků schváleného oddlužení nevypláceli dlužníkovi příjem, na který má nárok, ale celý příjem dlužníka vyplatili insolvenční správkyni Insolvency Project v. o. s., která v projednávané věci vykonává svou činnost v provozovně Jablunkovská 2014/40a, 737 01 Český Těšín, a to bez zřetele k právní moci usnesení (výrok III.), uložil povinnosti dlužníku specifikované ve výroku IV. a ve výroku VII. uložil insolvenční správkyni, aby pro všechny příjmy oddlužení, všechny výdaje oddlužení i pro dočasné deponování příjmů dlužníka používala stejný zvláštní bankovní účet, a neprodleně sdělila plátcům příjmů dlužníka číslo tohoto účtu, na který jí mají být zasílány srážky z příjmů (bod 1.), dále aby každý měsíc k částkám sraženým dlužníku podle výroku III. tohoto usnesení připočetla dar a další příjmy vydané dlužníkem, vypočetla částku odpovídající základní částce, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy, ponechala si částku 900 Kč jako zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů, a hradila případné pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou ve stanoveném pořadí, vytvořila rezervu na odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši vyplývající z ustanovení § 38 odst. 6 insolvenčního zákona, poté případně vytvářela další rezervy na úhradu pohledávek za podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, zbývající částku vyplatila nezajištěným věřitelům, a to první splátku v termínu do 31. 10. 2020, druhou a další splátku nadále vždy nejpozději do konce následujícího kalendářního měsíce v poměrech dle distribučního schématu splátkového kalendáře obsaženého ve zprávě pro oddlužení ze dne 29. 7. 2020 (bod 2, písm. a/ až g/). V případě změny v poměru uspokojení nezajištěných věřitelů z důvodů uvedených v ustanovení
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. cn=ISIR, c=CZ, o=Česká republika-Ministerstvo spravedlnosti, ou=Insolvenční rejstřík, serialNumber= S131469
§ 398a odst. 7 insolvenčního zákona předložila soudu jen upravenou distribuční tabulku (bod 3.), podávala soudu zprávu o plnění oddlužení vždy po uplynutí 12 měsíců trvání schváleného oddlužení (bod 4.), v případě, lze-li důvodně předpokládat naplnění podmínek odůvodňujících zrušení schváleného oddlužení nebo jiných skutečností rozhodných pro průběh insolvenčního řízení, předložila soudu neprodleně písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení a zároveň k uvedeným skutečnostem sdělila své stanovisko (bod 5.) a v případě, že v průběhu oddlužení dojde k úplné úhradě nepodřízených pohledávek uvedených v distribučním schématu splátkového kalendáře, obsaženého ve zprávě pro oddlužení ze dne 29. 7. 2020 neprodleně zaslala soudu nové distribuční schéma s podřízenými pohledávkami, uvedenými v ustanovení § 172 insolvenčního zákona (bod 6.). 2. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že proti zprávě o přezkumu a zprávě pro oddlužení nebyly ve stanovené lhůtě podány žádné námitky. Soud schválil oddlužení dlužníka, jelikož neshledal důvody, které by dle ustanovení § 405 insolvenčního zákona bránily schválení oddlužení. Nezajištění věřitelé nerozhodli o způsobu oddlužení, a proto o provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty rozhodl dle ustanovení § 402 odst. 5 insolvenčního zákona a zároveň vydal související výroky dle ustanovení § 406 odst. 3 insolvenčního zákona. Dlužník disponuje třemi příjmy od tří různých plátců; přiměřenému použití ustanovení § 298 o. s. ř. odpovídá postup, kdy plátci příjmů dlužníka budou vyplácet celé příjmy dlužníka insolvenční správkyni. Insolvenční správkyně vypočítá základní nepostižitelnou částku ze součtu příjmů a tuto částku vyplatí dlužníku. 3. Proti tomuto usnesení, výslovně proti výroku III. a VII. bodu 2, písm. b), podala insolvenční správkyně včasné odvolání, v němž uvedla, že jí svědčí subjektivní legitimace k podání odvolání. Jsou-li jí ukládány určité povinnosti, nemající oporu v zákoně, tak je toho názoru, že je osobou legitimovanou k podání odvolání. Nelze ji upřít právo se uložené povinnosti bránit odvoláním a nepřiznat jí postavení účastníka insolvenčního řízení ohledně rozhodnutí o uložení této povinnosti. I pokud by soud dospěl k závěru, že výrok III. ji neukládá žádnou povinnost, upozorňuje na skutečnost, že tento výrok je základem pro výrok VII., bod 2., písm. b), kterým jí je již povinnost ukládána, a je tedy zapotřebí zásah odvolacího soudu i proti této části usnesení. Tvrdí, že postup stanovený ve výroku VII., bodu 2, písm. b) nemá oporu v insolvenčním zákonu ani v o. s. ř. Dle ustanovení § 398 odst. 3 insolvenčního zákona ve spojení s § 298 o. s. ř. v případě nařízení provádění srážek ze mzdy (či jiného příjmu uvedeného v § 299 o. s. ř.) několika plátcům mzdy (jiného příjmu), nutno určit jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky nemají plátci srážet. Je tedy na insolvenčním soudu, aby určil, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce mzdy (jiného příjmu) srážet, a tuto povinnost nelze přenášet na správce. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2013 č.j. MSPH 60 INS 14961/2012, 3 VSPH 25/2013-B-34. Uvádí, že z postupu insolvenčního soudu je zřejmé, že neaplikoval ustanovení § 298 o. s. ř. a zbavil se tak povinnosti, jež mu toto ustanovení ukládá, neboť je na soudu, aby určil, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce příjmu srážet, a určení nezabavitelné částky, kterou nelze dlužníku srážet. Navrhuje, aby odvolací soud změnil výrok III. a VII., bod 2., písm. b) usnesení soudu prvního stupně ve smyslu určení plátcům příjmů dlužníka, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce srážet. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, se nejdříve zabýval tím, zda insolvenční správkyně je osobou oprávněnou k podání odvolání proti napadeným výrokům usnesení soudu prvního stupně, resp. zda odvolání je přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není. 5. Odvolací soud v dané věci postupuje podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen I. Z. ), v účinném znění (viz. přechodná ustanovení zákona č. 191/2020 Sb., kterým se s účinností od 24. 4. 2020 mění a doplňuje insolvenční zákon).
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
6. Podle ustanovení § 7 I. Z., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 7. Pokud jde o odvolání insolvenční správkyně proti výroku III. napadeného usnesení, kterým je ukládána povinnost plátcům mzdy či jiného příjmu dlužnice, popřípadě dalším následujícím novým plátcům mzdy či jiného příjmu dlužnice, tak tímto výrokem insolvenční správkyni žádná povinnost uložena není. Občanský soudní řád v ustanovení § 201 přiznává oprávnění podat odvolání účastníku řízení, pokud to zákon nevylučuje. Judikatura se ustálila na závěru, že osobě, které soud rozhodnutím uložil nějakou povinnost, nebo které v důsledku rozhodnutí soudu vznikla určitá újma na jejích právech, aniž by se stala (v souladu se zákonem) účastníkem řízení, se přiznávají obdobná práva jako účastníku řízení, a je proto rovněž legitimována k podání odvolání za stejných podmínek jako účastník řízení. Přitom legitimaci k podání odvolání nemají tyto osoby, a to ani účastníci řízení bez dalšího, jelikož z povahy odvolání, jakožto řádného opravného prostředku vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, případně, kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech (subjektivní přípustnost odvolání). Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Rozhodné proto je, že rozhodnutím soudu byla účastníku způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného usnesení. Oprávnění podat odvolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který soud prvního stupně pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní. 8. Na základě těchto závěrů odvolací soud uzavírá, že insolvenční správkyně není osobou oprávněnou k podání odvolání proti výroku III. napadeného usnesení. 9. Podle ustanovení § 10 I. Z., insolvenční soud v insolvenčním řízení a) vydává rozhodnutí, jejichž vydání zákon ukládá nebo předpokládá, b) průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících (dále jen "dohlédací činnost"). 10. Podle ustanovení § 11 I. Z., při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení (odstavec 1). Insolvenční soud je oprávněn vyžadovat od insolvenčního správce zprávy a vysvětlení o jeho postupu, nahlížet do jeho účtů a konat potřebná šetření. Je oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny a uložit mu, aby si vyžádal k určitým otázkám stanovisko věřitelského výboru (odstavec 2). 11. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda odvolání insolvenční správkyně proti výroku VII., bodu 2, písm. b) usnesení soudu prvního stupně je objektivně přípustné. Insolvenční soud rozhoduje totiž v insolvenčním řízení buď ve smyslu ustanovení § 10 písm. a) I. Z., tzn. v případech, kdy to zákon výslovně předjímá, anebo v rámci dohlédací činnosti, podle písm. b) tohoto ustanovení. Přitom proti rozhodnutím vydaným v rámci dohlédací činnosti, kdy insolvenční soud dohlíží a formou rozhodnutí zasáhne, když je třeba, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak dle § 91 I. Z. 12. Insolvenční zákon v ustanovení § 398 odst. 3 určuje výši částky, kterou je dlužník povinen po stanovenou dobu splácet svým věřitelům. Výpočet této částky určují ustanovení § 277 až § 279 Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
o. s. ř. Na ustanovení § 398 odst. 3 I. Z. navazuje ustanovení § 406 odst. 3, písm. d) I. Z., podle kterého insolvenční soud v rozhodnutí, kterým schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, přikáže plátci mzdy nebo jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku. Dalším navazujícím ustanovením je pak ustanovení § 406 odst. 5, věta druhá I. Z., podle kterého o právech a povinnostech plátce mzdy dlužníka po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení platí přiměřeně ustanovení o. s. ř. o plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného. 13. Z uvedených ustanovení proto vyplývá, že použití ustanovení o. s. ř. o výkonu rozhodnutí nebo exekuce v insolvenčním řízení je přiměřené jen tehdy, jestliže na ně insolvenční zákon odkazuje. To provádí insolvenční zákon v ustanovení § 406 odst. 5, větě druhé. Tato úprava se však týká jen práv a povinností plátce mzdy dlužníka. Pokud tedy při oddlužení plněním splátkového kalendáře ukládá insolvenční soud povinnosti insolvenčnímu správci dlužníka, pak tak činí v rámci dohlédací činnosti tak, aby byl především co nejhospodárněji zajištěn účel insolvenčního řízení. 14. Výrok VII., bodu 2, písm. b) napadeného usnesení je rozhodnutím v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu, přičemž insolvenční zákon v ustanovení § 91 přípustnost odvolání proti rozhodnutí, které insolvenční soud učinil při své dohlédací činnosti, vylučuje. 15. S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací soud podle ustanovení § 218 písm. b) a c) o. s. ř. a rozhodl předsedkyní senátu odvolacího soudu (§ 218c o. s. ř.) o odmítnutí odvolání insolvenční správkyně, neboť odvolání bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž odvolání přípustné není. 16. Nad rámec shora uvedených skutečností odvolací soud dodává, že dle § 16 písm. e) vyhlášky č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce, mezi povinnosti insolvenčního správce při vyplácení částí splátky připadajících na nezajištěné věřitele při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty patří mimo jiné určení plátcům mzdy dlužníka jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet, jestliže provádění srážek ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka bylo přikázáno více plátcům mzdy dlužníka, aniž by v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty bylo určeno, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet. Tvrzení správkyně o tom, že je na insolvenčním soudu, aby určil, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce mzdy či jiného příjmu srážet a že tuto povinnost nelze přenášet na insolvenčního správce, jsou tak zjevně neopodstatněná.
Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (ustanovení § 238 odst. 1, písm. e/ o. s. ř.). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však také doručuje i zvláštním způsobem.
Olomouc 18. prosince 2020
JUDr. Radka Panáčková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
č.j. KSOS 37 INS 8479/2020 3 VSOL 596/2020-B-13
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Radkou Panáčkovou v insolvenční věci dlužníka: Jan anonymizovano , narozený anonymizovano bytem Berounská 374, 747 87 Budišov nad Budišovkou o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty o odvolání insolvenční správkyně Insolvency Project v. o. s., IČO: 28860993, sídlem Bieblova 1110/1b, 500 03 Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2020 č.j. KSOS 37 INS 8479/2020-B-8
takto:
Odvolání insolvenční správkyně proti výrokům III. a VII., bodu 2. písm. b) usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2020 č.j. KSOS 37 INS 8479/2020-B-8 se odmítá.
Odůvodnění: 1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně, mimo jiné, schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (výrok II.), uložil plátcům příjmů dlužníka a také případným dalším následujícím novým plátcům mzdy nebo jiného příjmu dlužníka: SAVIVOR s. r. o. a Město Budišov nad Budišovkou a Středisko volného času, příspěvková organizace Budišov nad Budišovkou, aby po doručení rozhodnutí počínaje měsícem říjnem 2020 po dobu trvání účinků schváleného oddlužení nevypláceli dlužníkovi příjem, na který má nárok, ale celý příjem dlužníka vyplatili insolvenční správkyni Insolvency Project v. o. s., která v projednávané věci vykonává svou činnost v provozovně Jablunkovská 2014/40a, 737 01 Český Těšín, a to bez zřetele k právní moci usnesení (výrok III.), uložil povinnosti dlužníku specifikované ve výroku IV. a ve výroku VII. uložil insolvenční správkyni, aby pro všechny příjmy oddlužení, všechny výdaje oddlužení i pro dočasné deponování příjmů dlužníka používala stejný zvláštní bankovní účet, a neprodleně sdělila plátcům příjmů dlužníka číslo tohoto účtu, na který jí mají být zasílány srážky z příjmů (bod 1.), dále aby každý měsíc k částkám sraženým dlužníku podle výroku III. tohoto usnesení připočetla dar a další příjmy vydané dlužníkem, vypočetla částku odpovídající základní částce, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy, ponechala si částku 900 Kč jako zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů, a hradila případné pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou ve stanoveném pořadí, vytvořila rezervu na odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši vyplývající z ustanovení § 38 odst. 6 insolvenčního zákona, poté případně vytvářela další rezervy na úhradu pohledávek za podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, zbývající částku vyplatila nezajištěným věřitelům, a to první splátku v termínu do 31. 10. 2020, druhou a další splátku nadále vždy nejpozději do konce následujícího kalendářního měsíce v poměrech dle distribučního schématu splátkového kalendáře obsaženého ve zprávě pro oddlužení ze dne 29. 7. 2020 (bod 2, písm. a/ až g/). V případě změny v poměru uspokojení nezajištěných věřitelů z důvodů uvedených v ustanovení
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. cn=ISIR, c=CZ, o=Česká republika-Ministerstvo spravedlnosti, ou=Insolvenční rejstřík, serialNumber= S131469
§ 398a odst. 7 insolvenčního zákona předložila soudu jen upravenou distribuční tabulku (bod 3.), podávala soudu zprávu o plnění oddlužení vždy po uplynutí 12 měsíců trvání schváleného oddlužení (bod 4.), v případě, lze-li důvodně předpokládat naplnění podmínek odůvodňujících zrušení schváleného oddlužení nebo jiných skutečností rozhodných pro průběh insolvenčního řízení, předložila soudu neprodleně písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení a zároveň k uvedeným skutečnostem sdělila své stanovisko (bod 5.) a v případě, že v průběhu oddlužení dojde k úplné úhradě nepodřízených pohledávek uvedených v distribučním schématu splátkového kalendáře, obsaženého ve zprávě pro oddlužení ze dne 29. 7. 2020 neprodleně zaslala soudu nové distribuční schéma s podřízenými pohledávkami, uvedenými v ustanovení § 172 insolvenčního zákona (bod 6.). 2. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že proti zprávě o přezkumu a zprávě pro oddlužení nebyly ve stanovené lhůtě podány žádné námitky. Soud schválil oddlužení dlužníka, jelikož neshledal důvody, které by dle ustanovení § 405 insolvenčního zákona bránily schválení oddlužení. Nezajištění věřitelé nerozhodli o způsobu oddlužení, a proto o provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty rozhodl dle ustanovení § 402 odst. 5 insolvenčního zákona a zároveň vydal související výroky dle ustanovení § 406 odst. 3 insolvenčního zákona. Dlužník disponuje třemi příjmy od tří různých plátců; přiměřenému použití ustanovení § 298 o. s. ř. odpovídá postup, kdy plátci příjmů dlužníka budou vyplácet celé příjmy dlužníka insolvenční správkyni. Insolvenční správkyně vypočítá základní nepostižitelnou částku ze součtu příjmů a tuto částku vyplatí dlužníku. 3. Proti tomuto usnesení, výslovně proti výroku III. a VII. bodu 2, písm. b), podala insolvenční správkyně včasné odvolání, v němž uvedla, že jí svědčí subjektivní legitimace k podání odvolání. Jsou-li jí ukládány určité povinnosti, nemající oporu v zákoně, tak je toho názoru, že je osobou legitimovanou k podání odvolání. Nelze ji upřít právo se uložené povinnosti bránit odvoláním a nepřiznat jí postavení účastníka insolvenčního řízení ohledně rozhodnutí o uložení této povinnosti. I pokud by soud dospěl k závěru, že výrok III. ji neukládá žádnou povinnost, upozorňuje na skutečnost, že tento výrok je základem pro výrok VII., bod 2., písm. b), kterým jí je již povinnost ukládána, a je tedy zapotřebí zásah odvolacího soudu i proti této části usnesení. Tvrdí, že postup stanovený ve výroku VII., bodu 2, písm. b) nemá oporu v insolvenčním zákonu ani v o. s. ř. Dle ustanovení § 398 odst. 3 insolvenčního zákona ve spojení s § 298 o. s. ř. v případě nařízení provádění srážek ze mzdy (či jiného příjmu uvedeného v § 299 o. s. ř.) několika plátcům mzdy (jiného příjmu), nutno určit jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky nemají plátci srážet. Je tedy na insolvenčním soudu, aby určil, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce mzdy (jiného příjmu) srážet, a tuto povinnost nelze přenášet na správce. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2013 č.j. MSPH 60 INS 14961/2012, 3 VSPH 25/2013-B-34. Uvádí, že z postupu insolvenčního soudu je zřejmé, že neaplikoval ustanovení § 298 o. s. ř. a zbavil se tak povinnosti, jež mu toto ustanovení ukládá, neboť je na soudu, aby určil, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce příjmu srážet, a určení nezabavitelné částky, kterou nelze dlužníku srážet. Navrhuje, aby odvolací soud změnil výrok III. a VII., bod 2., písm. b) usnesení soudu prvního stupně ve smyslu určení plátcům příjmů dlužníka, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce srážet. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, se nejdříve zabýval tím, zda insolvenční správkyně je osobou oprávněnou k podání odvolání proti napadeným výrokům usnesení soudu prvního stupně, resp. zda odvolání je přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není. 5. Odvolací soud v dané věci postupuje podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen I. Z. ), v účinném znění (viz. přechodná ustanovení zákona č. 191/2020 Sb., kterým se s účinností od 24. 4. 2020 mění a doplňuje insolvenční zákon).
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
6. Podle ustanovení § 7 I. Z., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 7. Pokud jde o odvolání insolvenční správkyně proti výroku III. napadeného usnesení, kterým je ukládána povinnost plátcům mzdy či jiného příjmu dlužnice, popřípadě dalším následujícím novým plátcům mzdy či jiného příjmu dlužnice, tak tímto výrokem insolvenční správkyni žádná povinnost uložena není. Občanský soudní řád v ustanovení § 201 přiznává oprávnění podat odvolání účastníku řízení, pokud to zákon nevylučuje. Judikatura se ustálila na závěru, že osobě, které soud rozhodnutím uložil nějakou povinnost, nebo které v důsledku rozhodnutí soudu vznikla určitá újma na jejích právech, aniž by se stala (v souladu se zákonem) účastníkem řízení, se přiznávají obdobná práva jako účastníku řízení, a je proto rovněž legitimována k podání odvolání za stejných podmínek jako účastník řízení. Přitom legitimaci k podání odvolání nemají tyto osoby, a to ani účastníci řízení bez dalšího, jelikož z povahy odvolání, jakožto řádného opravného prostředku vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, případně, kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech (subjektivní přípustnost odvolání). Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Rozhodné proto je, že rozhodnutím soudu byla účastníku způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného usnesení. Oprávnění podat odvolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který soud prvního stupně pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní. 8. Na základě těchto závěrů odvolací soud uzavírá, že insolvenční správkyně není osobou oprávněnou k podání odvolání proti výroku III. napadeného usnesení. 9. Podle ustanovení § 10 I. Z., insolvenční soud v insolvenčním řízení a) vydává rozhodnutí, jejichž vydání zákon ukládá nebo předpokládá, b) průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících (dále jen "dohlédací činnost"). 10. Podle ustanovení § 11 I. Z., při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení (odstavec 1). Insolvenční soud je oprávněn vyžadovat od insolvenčního správce zprávy a vysvětlení o jeho postupu, nahlížet do jeho účtů a konat potřebná šetření. Je oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny a uložit mu, aby si vyžádal k určitým otázkám stanovisko věřitelského výboru (odstavec 2). 11. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda odvolání insolvenční správkyně proti výroku VII., bodu 2, písm. b) usnesení soudu prvního stupně je objektivně přípustné. Insolvenční soud rozhoduje totiž v insolvenčním řízení buď ve smyslu ustanovení § 10 písm. a) I. Z., tzn. v případech, kdy to zákon výslovně předjímá, anebo v rámci dohlédací činnosti, podle písm. b) tohoto ustanovení. Přitom proti rozhodnutím vydaným v rámci dohlédací činnosti, kdy insolvenční soud dohlíží a formou rozhodnutí zasáhne, když je třeba, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak dle § 91 I. Z. 12. Insolvenční zákon v ustanovení § 398 odst. 3 určuje výši částky, kterou je dlužník povinen po stanovenou dobu splácet svým věřitelům. Výpočet této částky určují ustanovení § 277 až § 279 Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
o. s. ř. Na ustanovení § 398 odst. 3 I. Z. navazuje ustanovení § 406 odst. 3, písm. d) I. Z., podle kterého insolvenční soud v rozhodnutí, kterým schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, přikáže plátci mzdy nebo jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku. Dalším navazujícím ustanovením je pak ustanovení § 406 odst. 5, věta druhá I. Z., podle kterého o právech a povinnostech plátce mzdy dlužníka po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení platí přiměřeně ustanovení o. s. ř. o plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného. 13. Z uvedených ustanovení proto vyplývá, že použití ustanovení o. s. ř. o výkonu rozhodnutí nebo exekuce v insolvenčním řízení je přiměřené jen tehdy, jestliže na ně insolvenční zákon odkazuje. To provádí insolvenční zákon v ustanovení § 406 odst. 5, větě druhé. Tato úprava se však týká jen práv a povinností plátce mzdy dlužníka. Pokud tedy při oddlužení plněním splátkového kalendáře ukládá insolvenční soud povinnosti insolvenčnímu správci dlužníka, pak tak činí v rámci dohlédací činnosti tak, aby byl především co nejhospodárněji zajištěn účel insolvenčního řízení. 14. Výrok VII., bodu 2, písm. b) napadeného usnesení je rozhodnutím v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu, přičemž insolvenční zákon v ustanovení § 91 přípustnost odvolání proti rozhodnutí, které insolvenční soud učinil při své dohlédací činnosti, vylučuje. 15. S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací soud podle ustanovení § 218 písm. b) a c) o. s. ř. a rozhodl předsedkyní senátu odvolacího soudu (§ 218c o. s. ř.) o odmítnutí odvolání insolvenční správkyně, neboť odvolání bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž odvolání přípustné není. 16. Nad rámec shora uvedených skutečností odvolací soud dodává, že dle § 16 písm. e) vyhlášky č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce, mezi povinnosti insolvenčního správce při vyplácení částí splátky připadajících na nezajištěné věřitele při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty patří mimo jiné určení plátcům mzdy dlužníka jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet, jestliže provádění srážek ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka bylo přikázáno více plátcům mzdy dlužníka, aniž by v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty bylo určeno, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet. Tvrzení správkyně o tom, že je na insolvenčním soudu, aby určil, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce mzdy či jiného příjmu srážet a že tuto povinnost nelze přenášet na insolvenčního správce, jsou tak zjevně neopodstatněná.
Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (ustanovení § 238 odst. 1, písm. e/ o. s. ř.). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však také doručuje i zvláštním způsobem.
Olomouc 18. prosince 2020
JUDr. Radka Panáčková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.