3 VSOL 577/2020-A-183
č.j. KSBR 54 INS 7020/2018 3 VSOL 577/2020-A-183
USNESENÍ Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci
dlužníka: anonymizovano anonymizovano , narozený anonymizovano , IČO: 724 16 700 bytem Bílovice 489, 687 12 Bílovice zastoupený advokátem Mgr. Karlem Sedláčkem sídlem Koželužská 591/21, 779 00 Olomouc o insolvenčním návrhu věřitelky Reticulum Recovery, a. s., IČO: 279 23 568 sídlem Sokolovská 394/17, Karlín 186 00 Praha 8
o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2020 č.j. KSBR 54 INS 7020/2018-A-168
takto: I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2020 č.j. KSBR 54 INS 7020/2018-A-168 se ve výrocích I., II., III. a XV. potvrzuje. II. Odvolání dlužníka směřující proti výroku XIV. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2020 č.j. KSBR 54 INS 7020/2018-A-168 se odmítá.
Odůvodnění: 1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně mimo jiné rozhodl, že dlužník anonymizovano anonymizovano je v úpadku (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), insolvenční správkyní ustanovil ISALIS v. o. s., IČO: 05720834, se sídlem Jankovcova 1518/2, 170 00 Praha 7 (výrok III.), věřitele dlužníka, kteří doposud nepřihlásili své pohledávky, vyzval, aby tak učinili nejpozději do dvou měsíců od okamžiku zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku s poučením, že k přihláškám, které budou podány po uplynutí této lhůty, nebude soud přihlížet a nebudou v rámci insolvenčního řízení uspokojeny (výrok IV.), svolal první přezkumné jednání a schůzi věřitelů na den 26. 1. 2021 (výroky VII. a VIII.), uložil navrhovateli, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatil soudní poplatek za podaný insolvenční návrh 2.000 Kč v kolcích nebo na účet soudu (výrok XIV.) a deklaroval, že je dána mezinárodní příslušnost Krajského soudu v Brně k vedení insolvenčního řízení, která je založena ustanovením článku 3., odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. 5. 2015 o insolvenčním řízení s tím, že se jedná o hlavní úpadkové řízení (výrok XV.). 2. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dne 27. 4. 2018 bylo zahájeno insolvenční řízení insolvenčním návrhem věřitelky, která v návrhu uvedla, že dne 24. 6. 2011 dlužník uzavřel s Komerční bankou, a. s. smlouvu o hypotečním úvěru, na základě které poskytla banka dlužníku úvěr ve výši 2.900.000 Kč, který byl načerpán ve výši 2.890.000 Kč a dlužník se zavázal vrátit
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. cn=ISIR, c=CZ, o=Česká republika-Ministerstvo spravedlnosti, ou=Insolvenční rejstřík, serialNumber= S131469
bance poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství. Vzhledem k tomu, že dlužník si neplnil svou povinnost provádět řádné anuitní splátky, byl vyzván k okamžitému splacení dluhu ze dne 25. 7. 2017 z důvodu neplnění podmínek stanovených úvěrovou smlouvou, přičemž závazek dlužníka po splatnosti z pohledávky vůči bance k datu 24. 7. 2017 činil 223.573,37 Kč. Pohledávka se stala splatnou v celé výši dne 5. 9. 2017 a dlužník na ni ke dni podání návrhu ničeho neuhradil. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14. 11. 2017 postoupena navrhující věřitelce; ke dni 26. 4. 2018 činí celková výše splatného závazku dlužníka vůči navrhující věřitelce 3.054.866,68 Kč, přičemž pohledávka je zajištěna na základě zástavní smlouvy ze dne 24. 6. 2011 zástavním právem k nemovité věci zapsané u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Uherské Hradiště na LV č. 5870 vedeném pro k. ú. Mařatice, obec Uherské Hradiště. V insolvenčním návrhu věřitelka označila pohledávky čtyř dalších věřitelů, a to Finanční úřad pro Zlínský kraj, Územní pracoviště v Uherském Hradišti, Česká pojišťovna, a. s., KOMPAKT spol. s r.o. a JUDr. Petr Skopal-notář. Dlužník vůči insolvenčnímu návrhu namítal, že pohledávka ze smlouvy o hypotečním úvěru nebyla nikdy zesplatněna. Namítal, že výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 25. 7. 2017 odporuje také ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru. Má za to, že banka porušila postup stanovený v tomto zákoně, jelikož ho měla uvědomit o úmyslu zesplatnění a poskytnout mu lhůtu nejméně 30 dnů k úhradě dlužné částky a až následně dalším právním jednáním mohla učinit celý úvěr splatný. Vzhledem k tomu, že nedošlo k zesplatnění, pohledávka nemohla být platně a účinné postoupena na navrhující věřitelku, mimo jiné i proto, že takové postoupení je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru i občanským zákoníkem-postoupení znamená změnu v jeho neprospěch, protože postoupení mimo bankovní sektor ve svém důsledku znamená obecně tvrdší přístup k vymáhání. Podpis na doručence, kterou věřitelka doložila, není jeho podpisem, takže vyrozumění o postoupení mu nikdy nebylo doručeno. K pohledávkám dalších označených věřitelů uvedl, že pohledávky České pojišťovny, a. s. a JUDr. Petra Skopala- notáře byly uhrazeny. Pohledávky společnosti KOMPAKT spol. s r.o. a Finančního úřadu pro Zlínský kraj, Územní pracoviště v Uherském Hradišti neuznává. 3. Soud prvního stupně se nejdříve zabýval tím, zda navrhující věřitelka je aktivně legitimována k podání insolvenčního návrhu, tedy, zda osvědčila, že má za dlužníkem splatnou pohledávku. Soud dovodil, že bylo osvědčeno uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní věřitelky Komerční bankou, a. s. a dlužníkem, na základě které byl dlužníku poskytnut úvěr ve výši 2.900.000 Kč s tím, že dlužník úvěr vyčerpal do částky 2.890.000 Kč. V přípise ze dne 25. 7. 2017 -výzvy k okamžitému splacení dluhu-původní věřitelka uvedla, že aktuální dlužná částka po splatnosti dle úvěrové smlouvy k 24. 7. 2017 činí 223.573,37 Kč a uvedla, že pokud tato částka nebude uhrazena do 5. 9. 2017, nastane k tomuto dni splatnost celé pohledávky. K námitce dlužníka, že tato výzva mu nebyla vůbec doručena, soud zjistil z připojené dodejky, že zásilka byla uložena dne 26. 7. 2017 a nebyla dlužníkem nikdy převzata. Z ustálené judikatury vyplývá, že pro doručení písemnosti je rozhodné, že se dostane do sféry dispozice adresáta, tedy k doručení dojde v okamžiku, kdy adresát nabude objektivní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle (byť se adresát s obsahem písemnosti fakticky neseznámil). Vzhledem k tomu, že výzva byla doručena na korespondenční adresu dlužníka, soud uzavřel, že k doručení výzvy došlo. Dle soudu postačí, že ve výzvě je uvedena celková výše nesplacené a splatné části dluhu s tím, že podle jeho názoru postup věřitelky neodporoval ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb. Věřitelka ve výzvě dlužníku stanovila lhůtu k úhradě dluhu, která byla delší než 30 dnů s tím, že dluh se stane splatným až po uplynutí této lhůty. Podle soudu byla osvědčena existence pohledávky ve výši nejméně 2.568.025,30 Kč, která je více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Soud nepřisvědčil námitce dlužníka, že postoupení pohledávky bylo v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru i občanským zákoníkem. Nebankovní nabyvatel pohledávky nemá vůči dlužníku žádná práva,
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
která by neměla sama banka. Banka by mohla podat insolvenční návrh za zcela stejných podmínek jako insolvenční navrhovatel. Má-li věřitel splatný závazek, není před podáním insolvenčního návrhu povinen dlužníka dále kontaktovat, ovšem je nutné uvést, že tvrzení dlužníka, že jej navrhující věřitelka před podáním návrhu nijak nekontaktovala, je vyvráceno zápisem z jednání ze dne 12. 3. 2018, podle kterého dlužník s věřitelkou jednali dne 12. 3. 2018 a dohodli se na postupu, jak závazek dlužníka řešit. Zápis je podepsán samotným dlužníkem. Tvrdí-li dlužník, že pohledávka nebyla postoupena proto, že nebyla splatná, tak k tomu soud uzavřel, že ji považuje za splatnou, nicméně nic nebrání tomu, aby byla postoupena i pohledávka, která dosud splatná není. K námitce dlužníka, že postoupení pohledávky mu nebylo řádně oznámeno, zjistil, že navrhující věřitelka k návrhu připojila oznámení původní věřitelky ze dne 15. 11. 2017 o tom, že došlo k postoupení závazku navrhovatelky včetně dodejky, dle které bylo oznámení předáno dlužníku 16. 11. 2017, avšak dlužník ve svém vyjádření zpochybnil pravost tohoto podpisu. I kdyby se dlužník neseznámil s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2017, je nepochybné, že se s ním někdy seznámil, a to nejpozději na základě obsahu spisu. Pro soud je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí, proto není rozhodné, zda bylo postoupení vůči dlužníku účinné v okamžiku podání návrhu, důležité je, že vůči dlužníku je nepochybně účinné v době rozhodování soudu. Podstatné je i to, že dle zápisu o jednání ze dne 12. 3. 2018 dlužník uznal (a uznání podepsal), že navrhující věřitelka má vůči němu pohledávku. Aktivní věcnou legitimaci navrhující věřitelky má soud za osvědčenou, neboť doložila, že má vůči dlužníku pohledávku, která je více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že splatnost pohledávky nastala ke dni 5. 9. 2017. 4. Soud se dále zabýval tím, zda jsou zde další věřitelé se splatnými pohledávkami vůči dlužníku a uzavřel, že tímto dalším věřitelem je Finanční úřad pro Zlínský kraj, Územní pracoviště Uherské Hradiště, který ke svému vyjádření připojil výkaz nedoplatků ke dni 4. 4. 2018 č.j. 727675/18/3309-80542-701264, dle kterého nedoplatky na dani činí 529.771 Kč a potvrzuje se, že vykázané nedoplatky jsou vykonatelné, a dále je doložen výkaz nedoplatků ke dni 4. 4. 2018 č.j. 727365/18/3309-80542-701264, dle kterého nedoplatky na dani činí 478.270,56 Kč opět s tím, že vykázané nedoplatky jsou vykonatelné; celkem tak věřitel doložil výkazy nedoplatků na nedoplatky na daních v celkové výši 1.008.047,56 Kč. Výkaz nedoplatků je exekučním titulem, a tedy pro soud dostatečným důkazem osvědčující existenci pohledávky, resp. její splatnost. Soud shledal, že věřitel osvědčil pohledávky nejméně ve výši 1.008.047,56 Kč splatné nejpozději od 4. 4. 2018. Další věřitelkou je společnost UMIKOV CZ s. r. o., která přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku z neuhrazené části ceny za dodané zboží, podle připojeného rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 15. 5. 2018 č.j. 5 C 299/2017-24 bylo dlužníku uloženo, aby zaplatil věřitelce částku 86.200 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Rozsudek nabyl právní moci dne 3. 7. 2018 a vykonatelnosti dne 10. 7. 2018. Tímto rozsudkem je doloženo, že věřitelka má za dlužníkem pohledávku nejméně ve výši 104.591,50 Kč, která je nejméně ve výši 86.200 Kč splatná nejpozději od 31. 10. 2014. Dalším věřitelem vůči dlužníku se splatnou pohledávkou je Ing. Josef Píštěk, který přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku z titulu neuhrazené části kupní ceny za dodávku dřevní hmoty ve výši 127.121 Kč s příslušenstvím, která mu byla přiznána rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 11. 2017 č.j. 105 C 70/2014, kterým bylo dlužníku uloženo zaplatit věřiteli částku 127.121 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí; na základě doplňujícího usnesení pak bylo dlužníku uloženo zaplatit věřiteli na nákladech řízení částku 69.027 Kč. Ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2019 č.j. 74 Co 61/2018-194, kterým byl potvrzen k odvolání dlužníka rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti, má soud za osvědčenou pohledávku věřitele ve výši 209.188 Kč splatnou nejpozději 17. 9. 2019 s tím, že z odůvodnění rozsudku okresního soudu vyplývá, že jistina je splatná již od roku 2010. Soud má za osvědčené, že dlužník má
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
závazky vůči nejméně čtyřem věřitelům, které jsou nejméně 30 dnů po lhůtě splatnosti, a jsou naplněny znaky úpadku dle § 3 odst. 2, písm. a) a b) insolvenčního zákona. Pokud jde o platební neschopnost, soud vyšel z domněnky platební neschopnosti dle § 3 odst. 2, písm. b) insolvenčního zákona, neboť všechny zjištěné závazky jsou více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a vzhledem k tomu, že dlužník předložil nesprávný seznam závazků, má soud domněnku platební neschopnosti založenou i dle ustanovení § 3 odst. 2, písm. d) insolvenčního zákona. Bylo na dlužníku, aby svou platební neschopnost vyvrátil. Ve svém vyjádření uvedl, že by závazky hradit mohl, ale neuznává je. V seznamu majetku označil pohledávky v celkové výši 2.836.093 Kč a u většiny uvedl, že jsou vymahatelné. Vymahatelnost pohledávek však není podložena ničím jiným, než tvrzením dlužníka. V usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 39/2009 Nejvyšší soud uvedl, že při posuzování platební neschopnosti dlužníka se nepřihlíží k dlužníkovým pohledávkám, které není dlužník schopen využít k úhradě svých vlastních závazků. Dlužník nijak neprokázal, že by jeho pohledávky takto využitelné byly, když nikterak neuvedl, že by byly vymoženy. V seznamu majetku pak označil svůj nemovitý majetek, přičemž uvedl, že jeho nemovitý majetek mimo bytovou jednotku má hodnotu minimálně 5.998.000 Kč. Dlužník ani v případě svých nemovitostí neosvědčil, že by je byl schopen využít k úhradě svých závazků, jak je zřejmé i z toho, že do podání insolvenčního návrhu jeho závazky uhrazeny nebyly (byť některé byly již delší dobu po splatnosti). Soud má za osvědčeny všechny znaky úpadku ve formě platební neschopnosti, proto výrokem I. rozhodl o úpadku dlužníka. Ve výroku II. bylo rozhodnuto o způsobu řešení jeho úpadku. Oddlužení je vyloučeno z toho důvodu, že dlužník nepodal včas návrh na povolení oddlužení, reorganizace přípustná také není, neboť dlužník neprokázal, že by splňoval kvantitativní podmínky přípustnosti reorganizace dle § 316 odst. 4 insolvenčního zákona, ani do rozhodnutí o úpadku nepředložil reorganizační plán za podmínek stanovených v § 316 odst. 5 insolvenčního zákona. Jediným způsobem řešení úpadku, který přichází v úvahu, je dle § 148 odst. 1 insolvenčního zákona konkurs. Usnesením ze dne 11. 7. 2019 insolvenční soud ustanovil předběžnou insolvenční správkyní společnost ISALIS v. o. s. Z ustanovení § 27 odst. 2 věty třetí insolvenčního zákona vyplývá, že nestanoví-li insolvenční soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, stává se předběžný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností. Podjatost insolvenční správkyně by mohla být důvodem pro její vyloučení, ale dlužník svá tvrzení v odvolání proti ustanovení předběžné insolvenční správkyně ani kdykoliv později nekonkretizoval a z obsahu spisu nevyplývá nic, co by svědčilo o podjatosti insolvenční správkyně. Výrok XIV. je odůvodněn § 2 odst. 1, § 4 odst. 1, písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, dle kterých vzniká poplatková povinnost navrhovateli odlišnému od dlužníka v insolvenčním řízení uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu ve výši 2.000 Kč. Podle ustanovení § 427 odst. 1 insolvenčního zákona musí rozhodnutí o úpadku v insolvenčním řízení s evropským mezinárodním prvkem obsahovat výrok o mezinárodní příslušnosti insolvenčního soudu podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie. Dlužník je fyzickou osobou s bydlištěm i místem podnikání v České republice a nebylo prokázáno, že by jeho bydliště, resp. místo podnikání nebylo střediskem jeho hlavních zájmů, proto deklaroval mezinárodní příslušnost Krajského soudu v Brně k vedení insolvenčního řízení. 5. Proti tomuto usnesení, a to do všech výroků, u kterých to zákon připouští, to je do výroků I., II., III., XIV. a XV., podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno, neboť takovému rozhodnutí brání zákonem stanovená překážka, když došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a rovněž z důvodu neosvědčení jeho úpadku. Dlužník zrekapituloval časový sled událostí, a uvedl, že trvá na své námitce vyloučení soudce z důvodu jeho nestrannosti a podjatosti a také má za to, že v jeho insolvenční věci došlo
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
k porušení jeho práva na spravedlivý proces, k porušení jeho ústavně zaručeného práva na nezávislost a nestrannost soudu, když insolvenční navrhovatelka byla vyrozuměna o termínu soudního jednání, avšak on nikoliv, dále došlo k porušení práva na projednání věci veřejně v přítomnosti účastníka tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, k porušení principu rovnosti zbraní, kontradiktornosti insolvenčního řízení. Argumentuje tím, že princip rovnosti zbraní je vyjádřen v ustanovení § 18 odst. 1 o. s. ř. a ustanovení § 80 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., dle kterého je soudce povinen vykonávat svou funkci v souladu se zájmem na řádném výkonu soudnictví. Při své rozhodovací činnosti je soudce zejména povinen poskytnout každému účastníku řízení nebo straně soudního řízení anebo jejich zástupcům plnou možnost k uplatnění jejich práv. Dle jeho názoru soudce spolu s opatrovnicí porušili toto ustanovení, tento zákaz tím, že se dopředu domluvili na postupu v insolvenčním řízení, jak to ostatně oba shodně telefonicky potvrdili dlužníku. Poukazuje i na to, že došlo k naprosté ignoraci a přehlížení ze strany soudce, zdravotní indispozice jeho právního zástupce. Postupem soudce insolvenčního soudu tak došlo fakticky k obcházení zákona za použití zástěrky ve formě jeho opatrovnictví, pro které již neexistovaly žádné objektivní důvody, a které bylo či mělo být čistě formální. Namítá, že v napadeném usnesení se soud dostatečně nevypořádal s veškerými jeho námitkami a uplatněnou argumentací ve vztahu k otázce, zda je v úpadku či nikoliv i ve vztahu k žádosti o odročení a k námitce vyloučení a považuje napadené usnesení za naprosto nepřezkoumatelné, čímž došlo opět k porušení jeho práva zaručené v Článku 36. odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dlužník uvedl, že trvá na svém vyjádření ze dne 31. 5. 2018 ve vztahu k argumentaci ke skutečnostem a důvodům neexistence jeho úpadku a neexistence pohledávky insolvenční navrhovatelky. Poukazuje na to, že opřel svou argumentaci o ustanovení občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele týkající se právní ochrany spotřebitele, neboť smluvní vztah s insolvenční navrhovatelkou uzavíral v pozici spotřebitele. Namítá, že ačkoliv je mu dána napadeným usnesením možnost podat odvolání, mimo jiné, do výroku XIV., v dalším odstavci poučení je mu toto právo upřeno, z důvodu nesrozumitelnosti je napadené usnesení nepřezkoumatelné. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu k novému projednání a rozhodnutí. 6. Navrhující věřitelka ve vztahu k podanému odvolání dlužníka navrhla potvrzení napadeného usnesení, když úpadek dlužníka byl nade vši pochybnost osvědčen. 7. Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění účinném od 1. 6. 2019 (viz. Článek II. Přechodných ustanovení zákona č. 31/2019 Sb., kterým se s účinností od 1. 6. 2019 mění a doplňuje insolvenční zákon, dále jen I. Z. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není. 9. Odvolací soud se nejdříve zabýval námitkou dlužníka, že rozhodnutí vydal vyloučený soudce. U jednání soudu prvního stupně dne 27. 10. 2020 dlužník prostřednictvím svého advokáta vznesl námitku podjatosti vůči rozhodujícímu soudci Mgr. Zdeňku Dokulilovi. Namítal, že má pochybnosti o jeho nestrannosti, což vyvozuje z toho, že dle včerejší telefonické komunikace dlužníka se soudcem a opatrovníkem nabyl dlužník dojmu, že opatrovnictví je jen formální, přičemž soudce mu telefonicky sdělil, že dlužníkova karanténa jej nezajímá, že je to jeho
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
osobní věc, a jeho přítomnost na jednání není nutná, což mu sdělila i jeho opatrovnice s tím, že na jednání být nemusí a je se soudcem dohodnuta na průběhu jednání . Uvedl, že podjatost soudce vidí i z jeho přístupu k věci, kdy dlužník avizoval, že důvody opatrovnictví skončily, soud si přesto chtěl ponechat opatrovníka v záloze, přestože se dostavil na jednání jeho zástupce. Uvedl, že je nutné zdůraznit epidemiologickou situaci, kdy soud nerespektuje doporučení Ministerstva spravedlnosti, aby se nekonala jednání, která nejsou nezbytně nutná. Domnívá se, že postupem soudu je mu odpíráno právo na spravedlivý proces a na účast na jednání, kde by mohl hájit sám svá práva. Zdůraznil, že opatrovnice dlužníku řekla, že si ji soudce osobně vybral . 10. Soudce Mgr. Zdeněk Dokulil k vznesené námitce podjatosti uvedl, že den před jednáním dne 26. 10. 2020 dlužník telefonicky žádal o odročení jednání s tím, že má zájem se jednání zúčastnit, ale na nařízený termín se k soudu dostavit nemůže. Sdělil dlužníkovi, že jednání odročeno nebude, jelikož jeho účast není nutná, jelikož má ustanoveného opatrovníka; důvodem, proč žádosti nebylo vyhověno, bylo to, že účast dlužníka na jednání byla nahrazena účastí jeho opatrovníka, který byl dlužníku ustanoven právě z důvodu, aby na jednání byla zajištěna účast osoby, která bude hájit práva dlužníka, když dlužníku v účasti na jednání dlouhodobě bránily různé zdravotní problémy. K námitkám dlužníka o jeho vztahu k ustanovené opatrovnici, soudce uvedl, že neví zcela přesně, co bylo myšleno vyjádřením dlužníka, že si opatrovnici osobně vybral . Technicky je to pravda, neboť osobně vydal rozhodnutí, kterým byla opatrovnice dlužníku ustanovena, přičemž určil i konkrétní osobu, která bude funkci opatrovníka vykonávat. Předpisy upravující insolvenční řízení nestanoví způsob, jakým má být vybrána konkrétní osoba opatrovníka-osobu opatrovnice vybral tak, aby její sídlo bylo poblíž dlužníkova bydliště a i podle toho, že je zapsána v seznamu insolvenčních správců a tedy se orientuje v problematice insolvenčního řízení, z čehož vyvodil, že půjde o osobu schopnou zajistit ochranu dlužníkových práv. Popírá, že by se s opatrovnicí jakkoliv domlouval na průběhu řízení. S opatrovnicí nikterak nekomunikoval, i telefonickou omluvu opatrovnice z jednání, na základě které bylo odročeno jednání ze dne 13. 10. 2020, řešila soudní kancelář. Uvedl, že nemá poměr k věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, na základě kterého by byl dán důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. 11. Podle ustanovení § 14 o. s. ř., soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4). 12. Podle ustanovení § 15b o. s. ř., k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu (odstavec 1). Ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná. (odstavec 2). 13. Soud prvního stupně především nepochybil, jestliže jednání, u kterého byla námitka podjatosti vznesena, neodročil za účelem předložení věci k rozhodnutí o námitce podjatosti nadřízenému soudu. Je-li vznesena námitka podjatosti v průběhu jednání, v němž má být věc rozhodnuta a má-li soud za to, že námitka podjatosti není důvodná, nebude věc odročovat a předkládat svému nadřízenému soudu a věc projedná a rozhodne, neboť v takovém případě se bude otázka podjatosti soudce ve věci řešit, jen podá-li účastník proti rozhodnutí soudu včasné a přípustné odvolání a uplatní-li v něm též jako odvolací důvod to, že rozhodnutí vydal vyloučený soudce.
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
14. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nemůže být odňat svému zákonnému soudci (Článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. 15. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí, soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímá skutečnosti, které jsou předmětem dokazování) a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. 16. V posuzovaném případě nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že tu je důvod pochybovat o nepodjatosti soudce Mgr. Zdeňka Dokulila. Soudce Mgr. Zdeněk Dokulil nemá k věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům-jak vyplývá z jeho vyjádření-žádný, z hlediska § 14 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí v dané věci. Skutečnosti namítané dlužníkem, coby důvod podjatosti soudce, spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, což není důvodem k vyloučení soudce, neboť ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. výslovně vylučuje, aby důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci, jelikož v postupu soudce při projednávání konkrétní věci se projevuje samotný výkon soudnictví. Odvolací námitka dlužníka, že rozhodnutí vydal vyloučený soudce, důvodná není. K výhradám dlužníka stran ustanovení opatrovnice a toho, že měla být se soudcem domluvena na průběhu jednání , považuje odvolací soud za nutné uvést, že rozhodující soudce jednoznačně vyloučil, že by jakkoliv s opatrovnicí komunikoval, a kromě toho, tím, že si dlužník zvolil sám zástupce, funkce opatrovnice zanikla, takže opatrovnice se jednání před soudem prvního stupně neúčastnila, tak, jak vyplývá z protokolu o jednání. 17. Odvolací soud nepřisvědčuje odvolací námitce dlužníka, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, když nebyl vyrozuměn o termínu soudního jednání, a dále v porušení práva na projednání věci veřejně v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Dlužníku byla v řízení ustanovena opatrovnice, neboť dlužník se nemohl ze zdravotních důvodů, nikoliv jen po přechodnou dobu, účastnit řízení. Byl-li účastníku ustanoven opatrovník proto, že se nemůže z jiných zdravotních důvodů, než pro postižení duševní poruchou, nikoliv jen po přechodnou dobu, účastnit řízení, nebo že není schopen se srozumitelně vyjadřovat, je třeba zastoupenému účastníku v průběhu řízení doručovat všechny písemnosti (§ 50b odst. 4 o. s. ř.). 18. Byť tedy dlužníku nebylo doručeno usnesení o odročení jednání z 13. 10. 2020 na 27. 10. 2020, dlužník byl o termínu tohoto jednání zpraven, o čemž svědčí jeho podání z 26. 10. 2020. Opatrovník vykonává svou funkci vždy jen po takovou dobu, po niž trvá důvod, pro který byl do funkce ustanoven. Jestliže takový důvod v průběhu řízení odpadne, funkce opatrovníka bez dalšího zaniká, přičemž rozhodnutí o odvolání opatrovníka z důvodu ukončení jeho funkce není třeba vždy vydávat. Jestliže dlužník v podání doručeném soudu dne 8. 10. 2020 sděloval, že jeho
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
zdravotní stav mu nebrání se účastnit jednání a z toho důvodu považuje účast opatrovnice za nadbytečnou, pak mu nic nebránilo v tom, aby se jednání před soudem prvního stupně osobně účastnil, popřípadě zplnomocnil svým zastupování někoho jiného. Jestliže však dlužník zplnomocnil svým zastupováním advokáta Mgr. Karla Sedláčka dne 27. 10. 2020, to je v den nařízeného soudního jednání a zplnomocněný advokát se dostavil k jednání s žádostí o odročení jednání za účelem přípravy jednání, pak takový postup považuje odvolací soud za obstrukční jednání, které nelze akceptovat. Sděluje-li dlužník soudu dne 8. 10. 2020, že jeho zdravotní stav mu umožňuje se účastnit jednání, tak zcela nepochybně zdravotní stav dlužníka, mu v této době již také umožňoval to, aby zplnomocnil svým zastupováním advokáta. K námitce, že soud prvního stupně přehlížel zdravotní indispozici advokáta dlužníka u jednání soudu, odvolací soud uvádí, že advokát dlužníka své tvrzení o svém zdravotním stavu, který mu neumožňoval účastnit se do konce jednání před soudem prvního stupně dne 27. 10. 2020, dodatečně nepodložil žádným lékařským potvrzením, pouze dne 2. 11. 2020 zaslal soudu omluvu z jednání. 19. Podle ustanovení § 3 odst. 1 I. Z., dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). 20. Podle ustanovení § 3 odst. 2 I. Z., má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. 21. Podle ustanovení § 141 odst. 2 I. Z., je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení. 22. Podle ustanovení § 427 odst. 1 I. Z., v insolvenčním řízení s evropským mezinárodním prvkem musí rozhodnutí o úpadku obsahovat výrok o mezinárodní příslušnosti insolvenčního soudu podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie59) spolu s odkazem na ustanovení, jímž je jeho mezinárodní příslušnost založena. 23. Za iracionální považuje odvolací soud námitku dlužníka, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné. Soud prvního stupně se v důvodech svého usnesení (čítající 13 stran textu) pečlivě a velmi podrobně vypořádal nejenom s procesní stránkou věci, ale zejména se samotným insolvenčním návrhem a námitkami dlužníka proti insolvenčnímu návrhu. Se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník je v úpadku, když má více věřitelů (vedle navrhující věřitelky se jedná o věřitele Finanční úřad pro Zlínský kraj, Územní pracoviště Uherské Hradiště, UMIKOV CZ s. r. o. a Ing. Josefa Píštěka), vůči nimž má peněžité závazky více jak 30 dnů lhůtě splatnosti, když splatnost pohledávek věřitelů byla osvědčena jimi předloženými listinami s tím, že své peněžité závazky není dlužník schopen plnit, jelikož je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti a soudu prvního stupně předložil nesprávný seznam závazků, takže jsou naplněny domněnky platební neschopnosti podle ustanovení § 3 odst. 2, písm. b) a písm. d) I. Z., se odvolací soud zcela ztotožňuje a blíže odkazuje na správné závěry soudu prvního stupně. K výhradám odvolatele ohledně pohledávky navrhující věřitelky, odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že i kdyby navrhující věřitelka řádně nedoložila svou splatnou pohledávku vůči dlužníku, a neprokázala tak své oprávnění podat insolvenční návrh, nebylo by to důvodem pro změnu rozhodnutí o úpadku, jestliže by i tak bylo možné uzavřít (ve vazbě na osvědčené pohledávky dalších dlužníkových věřitelů, kteří se nestali insolvenčními navrhovateli), že dlužník
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
je v úpadku (viz. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2010 sen. zn. 29 NSČR 17/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51/2011). 24. Na jednání odvolacího soudu dlužník brojil proti závěru soudu prvního stupně, že je v platební neschopnosti, když uváděl, že má majetek v hodnotě asi 15 mil. Kč , z čehož dovozoval, že je schopen své závazky plnit. Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 27. 9. 2018 sen. zn. 29 NSČR 180/2016, dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu, uzavřel, že není-li dlužník schopen využít pohledávky, jež má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se pro účely závěru, zda dlužník je v úpadku, ani k výši těchto pohledávek; to platí i o jiném majetku dlužníka, jenž by měl či mohl být použít k uhrazení pohledávek dlužníkových věřitelů. Smyslem těchto závěrů je přikročit ke zjištění úpadku dlužníka jako ke krajnímu řešení a naopak v těch případech, kdy pohledávky věřitelů jsou bez obtíží vymahatelné jinak, to je v exekuci na základě exekučního titulu, kdyby jej věřitel měl, nepostupovat podle insolvenčního zákona. Má-li ale dlužník majetek, z jehož dispozicí je omezován právy třetích osob (zástavním právem), takže jej nelze bez obtíží zpeněžit, pak pro účely zjištění úpadku je takový majetek včetně pohledávek bez významu. Přitom je věcí dlužníka, aby domněnku platební neschopnosti vyvrátil v průběhu insolvenčního řízení. To však nelze učinit jen prostým tvrzením, že se dlužník nenachází v platební neschopnosti, nýbrž kalkulací, z nichž vyplyne reálnost zpeněžení jeho majetku a časový horizont uspokojení pohledávek věřitelů. Tuto kalkulaci je dlužník povinen doložit důkazy . Jestliže dlužník v seznamu svého majetku označil pohledávky v celkové výši 2.836.093 Kč, tak při posuzování platební neschopnosti dlužníka se k těmto pohledávkám nepřihlíží, neboť dlužník neprokázal, že by byl schopen tyto pohledávky využít k úhradě svých vlastních závazků, jak správně uzavřel soud prvního stupně. To platí i ve vztahu k nemovitému majetku dlužníka. Podle soupisu majetku dlužníka zpracovaného předběžnou insolvenční správkyní (č.l. A-68) je veškerý nemovitý majetek dlužníka zatížen zástavními právy, takže jej nelze bez obtíží zpeněžit, nadto dlužník své tvrzení o hodnotě svého majetku žádným důkazem nepodložil. Dlužníku se tak domněnku jeho platební neschopnosti vyvrátit nepodařilo. 25. Ve výroku II. rozhodl soud prvního stupně o tom, že způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs. Vzhledem k tomu, že dlužník návrh na povolení oddlužení ve stanovené lhůtě nepodal, a reorganizace se nejeví v případě dlužníka přípustnou, rozhodl soud prvního stupně věcně správně, jestliže s rozhodnutím o úpadku spojil rozhodnutí o prohlášení konkursu, když dlužník je osoba, u které zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (§ 148 odst. 1 I. Z.). Blíže odvolací soud odkazuje na správné závěry soudu prvního stupně v důvodech jeho rozhodnutí s tím, že ze strany dlužníka vůči těmto závěrům v podaném odvolání nebyly vzneseny žádné věcné argumenty. 26. Ve výroku III. rozhodl soud prvního stupně o ustanovení insolvenční správkyně, když s odkazem na ustanovení § 27 odst. 2, věty třetí I. Z. rozhodl o tom, že společnost ISALIS v. o. s., která byla ustanovena předběžnou insolvenční správkyní, se rozhodnutím o úpadku stává insolvenční správkyní s plnou působností. V odvolání proti rozhodnutí o ustanovení insolvenční správkyně by mohl dlužník namítat pouze to, že ustanovená insolvenční správkyně nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatá (§ 26 I. Z.). U jednání odvolacího soudu dlužník vznesl naprosto nekonkrétní tvrzení k osobě insolvenční správkyně v tom směru, že insolvenční správkyně je podjatá, neboť zastupovala jednoho jeho dlužníka o úhradě částky . Takové tvrzení bez bližší specifikace považuje odvolací soud na obecné tvrzení, které samo o sobě nemůže svědčit o podjatosti insolvenční správkyně. 27. Výrokem XV. soud prvního stupně vyslovil mezinárodní příslušnost Krajského soudu v Brně k vedení tohoto insolvenčního řízení, která je založena ustanovením článku 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení,
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
s tím, že se jedná o hlavní úpadkové řízení. Tento výrok soud prvního stupně vyslovil v souladu s ustanovením § 427 odst. 1 I. Z., přičemž ve vztahu k tomuto výroku odvolatel nevznesl žádné věcné argumenty. 28. Odvolací soud zamítl návrhy na provádění dokazování vznesené u jednání odvolacího soudu. Návrhy navrhující věřitelky na doplnění dokazování přihláškami pohledávek věřitelů, kteří se přihlásili do insolvenčního řízení po vydání rozhodnutí o úpadku, považuje odvolací soud za zcela nadbytečné, neboť úpadek dlužníka byl osvědčen nade vši pochybnost již na základě důkazů provedených soudem prvního stupně. Návrh na výslech účastníka-dlužníka, který by se měl vyjádřit k tomu, zda insolvenční správkyně je podjatá, považuje odvolací soud taktéž za nadbytečný, když dlužník k případné podjatosti insolvenční správkyně netvrdil žádné významné skutečnosti. 29. Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., II., III. a XV. jako věcně správné potvrdil. 30. Dlužník své odvolání směřoval výslovně též i proti výroku XIV., kterým bylo uloženo navrhující věřitelce zaplatit ve stanovené lhůtě soudní poplatek za podaný insolvenční návrh ve výši 2.000 Kč. Odvolání dlužníka proti tomuto výroku považuje odvolací soud za subjektivně nepřípustné odvolání, neboť se nejedná o výrok, kterým by byla uložena dlužníku nějaká povinnost a ani nebylo rozhodováno o jeho právech, takže nelze říci, že by tímto výrokem mu byla způsobena jakákoliv újma na jeho právech. Odvolání dlužníka proti tomuto výroku proto odvolací soud podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl jako odvolání podané někým, kdo k odvolání není oprávněn. Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání proti výroku II. tohoto usnesení přípustné není (§ 238 odst. 1, písm. e/ o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.
Olomouc 19. ledna 2021
JUDr. Radka Panáčková v. r. předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
č.j. KSBR 54 INS 7020/2018 3 VSOL 577/2020-A-183
USNESENÍ Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci
dlužníka: anonymizovano anonymizovano , narozený anonymizovano , IČO: 724 16 700 bytem Bílovice 489, 687 12 Bílovice zastoupený advokátem Mgr. Karlem Sedláčkem sídlem Koželužská 591/21, 779 00 Olomouc o insolvenčním návrhu věřitelky Reticulum Recovery, a. s., IČO: 279 23 568 sídlem Sokolovská 394/17, Karlín 186 00 Praha 8
o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2020 č.j. KSBR 54 INS 7020/2018-A-168
takto: I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2020 č.j. KSBR 54 INS 7020/2018-A-168 se ve výrocích I., II., III. a XV. potvrzuje. II. Odvolání dlužníka směřující proti výroku XIV. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2020 č.j. KSBR 54 INS 7020/2018-A-168 se odmítá.
Odůvodnění: 1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně mimo jiné rozhodl, že dlužník anonymizovano anonymizovano je v úpadku (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), insolvenční správkyní ustanovil ISALIS v. o. s., IČO: 05720834, se sídlem Jankovcova 1518/2, 170 00 Praha 7 (výrok III.), věřitele dlužníka, kteří doposud nepřihlásili své pohledávky, vyzval, aby tak učinili nejpozději do dvou měsíců od okamžiku zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku s poučením, že k přihláškám, které budou podány po uplynutí této lhůty, nebude soud přihlížet a nebudou v rámci insolvenčního řízení uspokojeny (výrok IV.), svolal první přezkumné jednání a schůzi věřitelů na den 26. 1. 2021 (výroky VII. a VIII.), uložil navrhovateli, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatil soudní poplatek za podaný insolvenční návrh 2.000 Kč v kolcích nebo na účet soudu (výrok XIV.) a deklaroval, že je dána mezinárodní příslušnost Krajského soudu v Brně k vedení insolvenčního řízení, která je založena ustanovením článku 3., odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. 5. 2015 o insolvenčním řízení s tím, že se jedná o hlavní úpadkové řízení (výrok XV.). 2. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dne 27. 4. 2018 bylo zahájeno insolvenční řízení insolvenčním návrhem věřitelky, která v návrhu uvedla, že dne 24. 6. 2011 dlužník uzavřel s Komerční bankou, a. s. smlouvu o hypotečním úvěru, na základě které poskytla banka dlužníku úvěr ve výši 2.900.000 Kč, který byl načerpán ve výši 2.890.000 Kč a dlužník se zavázal vrátit
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. cn=ISIR, c=CZ, o=Česká republika-Ministerstvo spravedlnosti, ou=Insolvenční rejstřík, serialNumber= S131469
bance poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství. Vzhledem k tomu, že dlužník si neplnil svou povinnost provádět řádné anuitní splátky, byl vyzván k okamžitému splacení dluhu ze dne 25. 7. 2017 z důvodu neplnění podmínek stanovených úvěrovou smlouvou, přičemž závazek dlužníka po splatnosti z pohledávky vůči bance k datu 24. 7. 2017 činil 223.573,37 Kč. Pohledávka se stala splatnou v celé výši dne 5. 9. 2017 a dlužník na ni ke dni podání návrhu ničeho neuhradil. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14. 11. 2017 postoupena navrhující věřitelce; ke dni 26. 4. 2018 činí celková výše splatného závazku dlužníka vůči navrhující věřitelce 3.054.866,68 Kč, přičemž pohledávka je zajištěna na základě zástavní smlouvy ze dne 24. 6. 2011 zástavním právem k nemovité věci zapsané u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Uherské Hradiště na LV č. 5870 vedeném pro k. ú. Mařatice, obec Uherské Hradiště. V insolvenčním návrhu věřitelka označila pohledávky čtyř dalších věřitelů, a to Finanční úřad pro Zlínský kraj, Územní pracoviště v Uherském Hradišti, Česká pojišťovna, a. s., KOMPAKT spol. s r.o. a JUDr. Petr Skopal-notář. Dlužník vůči insolvenčnímu návrhu namítal, že pohledávka ze smlouvy o hypotečním úvěru nebyla nikdy zesplatněna. Namítal, že výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 25. 7. 2017 odporuje také ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru. Má za to, že banka porušila postup stanovený v tomto zákoně, jelikož ho měla uvědomit o úmyslu zesplatnění a poskytnout mu lhůtu nejméně 30 dnů k úhradě dlužné částky a až následně dalším právním jednáním mohla učinit celý úvěr splatný. Vzhledem k tomu, že nedošlo k zesplatnění, pohledávka nemohla být platně a účinné postoupena na navrhující věřitelku, mimo jiné i proto, že takové postoupení je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru i občanským zákoníkem-postoupení znamená změnu v jeho neprospěch, protože postoupení mimo bankovní sektor ve svém důsledku znamená obecně tvrdší přístup k vymáhání. Podpis na doručence, kterou věřitelka doložila, není jeho podpisem, takže vyrozumění o postoupení mu nikdy nebylo doručeno. K pohledávkám dalších označených věřitelů uvedl, že pohledávky České pojišťovny, a. s. a JUDr. Petra Skopala- notáře byly uhrazeny. Pohledávky společnosti KOMPAKT spol. s r.o. a Finančního úřadu pro Zlínský kraj, Územní pracoviště v Uherském Hradišti neuznává. 3. Soud prvního stupně se nejdříve zabýval tím, zda navrhující věřitelka je aktivně legitimována k podání insolvenčního návrhu, tedy, zda osvědčila, že má za dlužníkem splatnou pohledávku. Soud dovodil, že bylo osvědčeno uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní věřitelky Komerční bankou, a. s. a dlužníkem, na základě které byl dlužníku poskytnut úvěr ve výši 2.900.000 Kč s tím, že dlužník úvěr vyčerpal do částky 2.890.000 Kč. V přípise ze dne 25. 7. 2017 -výzvy k okamžitému splacení dluhu-původní věřitelka uvedla, že aktuální dlužná částka po splatnosti dle úvěrové smlouvy k 24. 7. 2017 činí 223.573,37 Kč a uvedla, že pokud tato částka nebude uhrazena do 5. 9. 2017, nastane k tomuto dni splatnost celé pohledávky. K námitce dlužníka, že tato výzva mu nebyla vůbec doručena, soud zjistil z připojené dodejky, že zásilka byla uložena dne 26. 7. 2017 a nebyla dlužníkem nikdy převzata. Z ustálené judikatury vyplývá, že pro doručení písemnosti je rozhodné, že se dostane do sféry dispozice adresáta, tedy k doručení dojde v okamžiku, kdy adresát nabude objektivní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle (byť se adresát s obsahem písemnosti fakticky neseznámil). Vzhledem k tomu, že výzva byla doručena na korespondenční adresu dlužníka, soud uzavřel, že k doručení výzvy došlo. Dle soudu postačí, že ve výzvě je uvedena celková výše nesplacené a splatné části dluhu s tím, že podle jeho názoru postup věřitelky neodporoval ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb. Věřitelka ve výzvě dlužníku stanovila lhůtu k úhradě dluhu, která byla delší než 30 dnů s tím, že dluh se stane splatným až po uplynutí této lhůty. Podle soudu byla osvědčena existence pohledávky ve výši nejméně 2.568.025,30 Kč, která je více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Soud nepřisvědčil námitce dlužníka, že postoupení pohledávky bylo v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru i občanským zákoníkem. Nebankovní nabyvatel pohledávky nemá vůči dlužníku žádná práva,
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
která by neměla sama banka. Banka by mohla podat insolvenční návrh za zcela stejných podmínek jako insolvenční navrhovatel. Má-li věřitel splatný závazek, není před podáním insolvenčního návrhu povinen dlužníka dále kontaktovat, ovšem je nutné uvést, že tvrzení dlužníka, že jej navrhující věřitelka před podáním návrhu nijak nekontaktovala, je vyvráceno zápisem z jednání ze dne 12. 3. 2018, podle kterého dlužník s věřitelkou jednali dne 12. 3. 2018 a dohodli se na postupu, jak závazek dlužníka řešit. Zápis je podepsán samotným dlužníkem. Tvrdí-li dlužník, že pohledávka nebyla postoupena proto, že nebyla splatná, tak k tomu soud uzavřel, že ji považuje za splatnou, nicméně nic nebrání tomu, aby byla postoupena i pohledávka, která dosud splatná není. K námitce dlužníka, že postoupení pohledávky mu nebylo řádně oznámeno, zjistil, že navrhující věřitelka k návrhu připojila oznámení původní věřitelky ze dne 15. 11. 2017 o tom, že došlo k postoupení závazku navrhovatelky včetně dodejky, dle které bylo oznámení předáno dlužníku 16. 11. 2017, avšak dlužník ve svém vyjádření zpochybnil pravost tohoto podpisu. I kdyby se dlužník neseznámil s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2017, je nepochybné, že se s ním někdy seznámil, a to nejpozději na základě obsahu spisu. Pro soud je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí, proto není rozhodné, zda bylo postoupení vůči dlužníku účinné v okamžiku podání návrhu, důležité je, že vůči dlužníku je nepochybně účinné v době rozhodování soudu. Podstatné je i to, že dle zápisu o jednání ze dne 12. 3. 2018 dlužník uznal (a uznání podepsal), že navrhující věřitelka má vůči němu pohledávku. Aktivní věcnou legitimaci navrhující věřitelky má soud za osvědčenou, neboť doložila, že má vůči dlužníku pohledávku, která je více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že splatnost pohledávky nastala ke dni 5. 9. 2017. 4. Soud se dále zabýval tím, zda jsou zde další věřitelé se splatnými pohledávkami vůči dlužníku a uzavřel, že tímto dalším věřitelem je Finanční úřad pro Zlínský kraj, Územní pracoviště Uherské Hradiště, který ke svému vyjádření připojil výkaz nedoplatků ke dni 4. 4. 2018 č.j. 727675/18/3309-80542-701264, dle kterého nedoplatky na dani činí 529.771 Kč a potvrzuje se, že vykázané nedoplatky jsou vykonatelné, a dále je doložen výkaz nedoplatků ke dni 4. 4. 2018 č.j. 727365/18/3309-80542-701264, dle kterého nedoplatky na dani činí 478.270,56 Kč opět s tím, že vykázané nedoplatky jsou vykonatelné; celkem tak věřitel doložil výkazy nedoplatků na nedoplatky na daních v celkové výši 1.008.047,56 Kč. Výkaz nedoplatků je exekučním titulem, a tedy pro soud dostatečným důkazem osvědčující existenci pohledávky, resp. její splatnost. Soud shledal, že věřitel osvědčil pohledávky nejméně ve výši 1.008.047,56 Kč splatné nejpozději od 4. 4. 2018. Další věřitelkou je společnost UMIKOV CZ s. r. o., která přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku z neuhrazené části ceny za dodané zboží, podle připojeného rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 15. 5. 2018 č.j. 5 C 299/2017-24 bylo dlužníku uloženo, aby zaplatil věřitelce částku 86.200 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Rozsudek nabyl právní moci dne 3. 7. 2018 a vykonatelnosti dne 10. 7. 2018. Tímto rozsudkem je doloženo, že věřitelka má za dlužníkem pohledávku nejméně ve výši 104.591,50 Kč, která je nejméně ve výši 86.200 Kč splatná nejpozději od 31. 10. 2014. Dalším věřitelem vůči dlužníku se splatnou pohledávkou je Ing. Josef Píštěk, který přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku z titulu neuhrazené části kupní ceny za dodávku dřevní hmoty ve výši 127.121 Kč s příslušenstvím, která mu byla přiznána rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 11. 2017 č.j. 105 C 70/2014, kterým bylo dlužníku uloženo zaplatit věřiteli částku 127.121 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí; na základě doplňujícího usnesení pak bylo dlužníku uloženo zaplatit věřiteli na nákladech řízení částku 69.027 Kč. Ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2019 č.j. 74 Co 61/2018-194, kterým byl potvrzen k odvolání dlužníka rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti, má soud za osvědčenou pohledávku věřitele ve výši 209.188 Kč splatnou nejpozději 17. 9. 2019 s tím, že z odůvodnění rozsudku okresního soudu vyplývá, že jistina je splatná již od roku 2010. Soud má za osvědčené, že dlužník má
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
závazky vůči nejméně čtyřem věřitelům, které jsou nejméně 30 dnů po lhůtě splatnosti, a jsou naplněny znaky úpadku dle § 3 odst. 2, písm. a) a b) insolvenčního zákona. Pokud jde o platební neschopnost, soud vyšel z domněnky platební neschopnosti dle § 3 odst. 2, písm. b) insolvenčního zákona, neboť všechny zjištěné závazky jsou více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a vzhledem k tomu, že dlužník předložil nesprávný seznam závazků, má soud domněnku platební neschopnosti založenou i dle ustanovení § 3 odst. 2, písm. d) insolvenčního zákona. Bylo na dlužníku, aby svou platební neschopnost vyvrátil. Ve svém vyjádření uvedl, že by závazky hradit mohl, ale neuznává je. V seznamu majetku označil pohledávky v celkové výši 2.836.093 Kč a u většiny uvedl, že jsou vymahatelné. Vymahatelnost pohledávek však není podložena ničím jiným, než tvrzením dlužníka. V usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 39/2009 Nejvyšší soud uvedl, že při posuzování platební neschopnosti dlužníka se nepřihlíží k dlužníkovým pohledávkám, které není dlužník schopen využít k úhradě svých vlastních závazků. Dlužník nijak neprokázal, že by jeho pohledávky takto využitelné byly, když nikterak neuvedl, že by byly vymoženy. V seznamu majetku pak označil svůj nemovitý majetek, přičemž uvedl, že jeho nemovitý majetek mimo bytovou jednotku má hodnotu minimálně 5.998.000 Kč. Dlužník ani v případě svých nemovitostí neosvědčil, že by je byl schopen využít k úhradě svých závazků, jak je zřejmé i z toho, že do podání insolvenčního návrhu jeho závazky uhrazeny nebyly (byť některé byly již delší dobu po splatnosti). Soud má za osvědčeny všechny znaky úpadku ve formě platební neschopnosti, proto výrokem I. rozhodl o úpadku dlužníka. Ve výroku II. bylo rozhodnuto o způsobu řešení jeho úpadku. Oddlužení je vyloučeno z toho důvodu, že dlužník nepodal včas návrh na povolení oddlužení, reorganizace přípustná také není, neboť dlužník neprokázal, že by splňoval kvantitativní podmínky přípustnosti reorganizace dle § 316 odst. 4 insolvenčního zákona, ani do rozhodnutí o úpadku nepředložil reorganizační plán za podmínek stanovených v § 316 odst. 5 insolvenčního zákona. Jediným způsobem řešení úpadku, který přichází v úvahu, je dle § 148 odst. 1 insolvenčního zákona konkurs. Usnesením ze dne 11. 7. 2019 insolvenční soud ustanovil předběžnou insolvenční správkyní společnost ISALIS v. o. s. Z ustanovení § 27 odst. 2 věty třetí insolvenčního zákona vyplývá, že nestanoví-li insolvenční soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, stává se předběžný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností. Podjatost insolvenční správkyně by mohla být důvodem pro její vyloučení, ale dlužník svá tvrzení v odvolání proti ustanovení předběžné insolvenční správkyně ani kdykoliv později nekonkretizoval a z obsahu spisu nevyplývá nic, co by svědčilo o podjatosti insolvenční správkyně. Výrok XIV. je odůvodněn § 2 odst. 1, § 4 odst. 1, písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, dle kterých vzniká poplatková povinnost navrhovateli odlišnému od dlužníka v insolvenčním řízení uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu ve výši 2.000 Kč. Podle ustanovení § 427 odst. 1 insolvenčního zákona musí rozhodnutí o úpadku v insolvenčním řízení s evropským mezinárodním prvkem obsahovat výrok o mezinárodní příslušnosti insolvenčního soudu podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie. Dlužník je fyzickou osobou s bydlištěm i místem podnikání v České republice a nebylo prokázáno, že by jeho bydliště, resp. místo podnikání nebylo střediskem jeho hlavních zájmů, proto deklaroval mezinárodní příslušnost Krajského soudu v Brně k vedení insolvenčního řízení. 5. Proti tomuto usnesení, a to do všech výroků, u kterých to zákon připouští, to je do výroků I., II., III., XIV. a XV., podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno, neboť takovému rozhodnutí brání zákonem stanovená překážka, když došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a rovněž z důvodu neosvědčení jeho úpadku. Dlužník zrekapituloval časový sled událostí, a uvedl, že trvá na své námitce vyloučení soudce z důvodu jeho nestrannosti a podjatosti a také má za to, že v jeho insolvenční věci došlo
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
k porušení jeho práva na spravedlivý proces, k porušení jeho ústavně zaručeného práva na nezávislost a nestrannost soudu, když insolvenční navrhovatelka byla vyrozuměna o termínu soudního jednání, avšak on nikoliv, dále došlo k porušení práva na projednání věci veřejně v přítomnosti účastníka tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, k porušení principu rovnosti zbraní, kontradiktornosti insolvenčního řízení. Argumentuje tím, že princip rovnosti zbraní je vyjádřen v ustanovení § 18 odst. 1 o. s. ř. a ustanovení § 80 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., dle kterého je soudce povinen vykonávat svou funkci v souladu se zájmem na řádném výkonu soudnictví. Při své rozhodovací činnosti je soudce zejména povinen poskytnout každému účastníku řízení nebo straně soudního řízení anebo jejich zástupcům plnou možnost k uplatnění jejich práv. Dle jeho názoru soudce spolu s opatrovnicí porušili toto ustanovení, tento zákaz tím, že se dopředu domluvili na postupu v insolvenčním řízení, jak to ostatně oba shodně telefonicky potvrdili dlužníku. Poukazuje i na to, že došlo k naprosté ignoraci a přehlížení ze strany soudce, zdravotní indispozice jeho právního zástupce. Postupem soudce insolvenčního soudu tak došlo fakticky k obcházení zákona za použití zástěrky ve formě jeho opatrovnictví, pro které již neexistovaly žádné objektivní důvody, a které bylo či mělo být čistě formální. Namítá, že v napadeném usnesení se soud dostatečně nevypořádal s veškerými jeho námitkami a uplatněnou argumentací ve vztahu k otázce, zda je v úpadku či nikoliv i ve vztahu k žádosti o odročení a k námitce vyloučení a považuje napadené usnesení za naprosto nepřezkoumatelné, čímž došlo opět k porušení jeho práva zaručené v Článku 36. odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dlužník uvedl, že trvá na svém vyjádření ze dne 31. 5. 2018 ve vztahu k argumentaci ke skutečnostem a důvodům neexistence jeho úpadku a neexistence pohledávky insolvenční navrhovatelky. Poukazuje na to, že opřel svou argumentaci o ustanovení občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele týkající se právní ochrany spotřebitele, neboť smluvní vztah s insolvenční navrhovatelkou uzavíral v pozici spotřebitele. Namítá, že ačkoliv je mu dána napadeným usnesením možnost podat odvolání, mimo jiné, do výroku XIV., v dalším odstavci poučení je mu toto právo upřeno, z důvodu nesrozumitelnosti je napadené usnesení nepřezkoumatelné. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu k novému projednání a rozhodnutí. 6. Navrhující věřitelka ve vztahu k podanému odvolání dlužníka navrhla potvrzení napadeného usnesení, když úpadek dlužníka byl nade vši pochybnost osvědčen. 7. Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění účinném od 1. 6. 2019 (viz. Článek II. Přechodných ustanovení zákona č. 31/2019 Sb., kterým se s účinností od 1. 6. 2019 mění a doplňuje insolvenční zákon, dále jen I. Z. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není. 9. Odvolací soud se nejdříve zabýval námitkou dlužníka, že rozhodnutí vydal vyloučený soudce. U jednání soudu prvního stupně dne 27. 10. 2020 dlužník prostřednictvím svého advokáta vznesl námitku podjatosti vůči rozhodujícímu soudci Mgr. Zdeňku Dokulilovi. Namítal, že má pochybnosti o jeho nestrannosti, což vyvozuje z toho, že dle včerejší telefonické komunikace dlužníka se soudcem a opatrovníkem nabyl dlužník dojmu, že opatrovnictví je jen formální, přičemž soudce mu telefonicky sdělil, že dlužníkova karanténa jej nezajímá, že je to jeho
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
osobní věc, a jeho přítomnost na jednání není nutná, což mu sdělila i jeho opatrovnice s tím, že na jednání být nemusí a je se soudcem dohodnuta na průběhu jednání . Uvedl, že podjatost soudce vidí i z jeho přístupu k věci, kdy dlužník avizoval, že důvody opatrovnictví skončily, soud si přesto chtěl ponechat opatrovníka v záloze, přestože se dostavil na jednání jeho zástupce. Uvedl, že je nutné zdůraznit epidemiologickou situaci, kdy soud nerespektuje doporučení Ministerstva spravedlnosti, aby se nekonala jednání, která nejsou nezbytně nutná. Domnívá se, že postupem soudu je mu odpíráno právo na spravedlivý proces a na účast na jednání, kde by mohl hájit sám svá práva. Zdůraznil, že opatrovnice dlužníku řekla, že si ji soudce osobně vybral . 10. Soudce Mgr. Zdeněk Dokulil k vznesené námitce podjatosti uvedl, že den před jednáním dne 26. 10. 2020 dlužník telefonicky žádal o odročení jednání s tím, že má zájem se jednání zúčastnit, ale na nařízený termín se k soudu dostavit nemůže. Sdělil dlužníkovi, že jednání odročeno nebude, jelikož jeho účast není nutná, jelikož má ustanoveného opatrovníka; důvodem, proč žádosti nebylo vyhověno, bylo to, že účast dlužníka na jednání byla nahrazena účastí jeho opatrovníka, který byl dlužníku ustanoven právě z důvodu, aby na jednání byla zajištěna účast osoby, která bude hájit práva dlužníka, když dlužníku v účasti na jednání dlouhodobě bránily různé zdravotní problémy. K námitkám dlužníka o jeho vztahu k ustanovené opatrovnici, soudce uvedl, že neví zcela přesně, co bylo myšleno vyjádřením dlužníka, že si opatrovnici osobně vybral . Technicky je to pravda, neboť osobně vydal rozhodnutí, kterým byla opatrovnice dlužníku ustanovena, přičemž určil i konkrétní osobu, která bude funkci opatrovníka vykonávat. Předpisy upravující insolvenční řízení nestanoví způsob, jakým má být vybrána konkrétní osoba opatrovníka-osobu opatrovnice vybral tak, aby její sídlo bylo poblíž dlužníkova bydliště a i podle toho, že je zapsána v seznamu insolvenčních správců a tedy se orientuje v problematice insolvenčního řízení, z čehož vyvodil, že půjde o osobu schopnou zajistit ochranu dlužníkových práv. Popírá, že by se s opatrovnicí jakkoliv domlouval na průběhu řízení. S opatrovnicí nikterak nekomunikoval, i telefonickou omluvu opatrovnice z jednání, na základě které bylo odročeno jednání ze dne 13. 10. 2020, řešila soudní kancelář. Uvedl, že nemá poměr k věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, na základě kterého by byl dán důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. 11. Podle ustanovení § 14 o. s. ř., soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4). 12. Podle ustanovení § 15b o. s. ř., k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu (odstavec 1). Ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná. (odstavec 2). 13. Soud prvního stupně především nepochybil, jestliže jednání, u kterého byla námitka podjatosti vznesena, neodročil za účelem předložení věci k rozhodnutí o námitce podjatosti nadřízenému soudu. Je-li vznesena námitka podjatosti v průběhu jednání, v němž má být věc rozhodnuta a má-li soud za to, že námitka podjatosti není důvodná, nebude věc odročovat a předkládat svému nadřízenému soudu a věc projedná a rozhodne, neboť v takovém případě se bude otázka podjatosti soudce ve věci řešit, jen podá-li účastník proti rozhodnutí soudu včasné a přípustné odvolání a uplatní-li v něm též jako odvolací důvod to, že rozhodnutí vydal vyloučený soudce.
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
14. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nemůže být odňat svému zákonnému soudci (Článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. 15. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí, soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímá skutečnosti, které jsou předmětem dokazování) a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. 16. V posuzovaném případě nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že tu je důvod pochybovat o nepodjatosti soudce Mgr. Zdeňka Dokulila. Soudce Mgr. Zdeněk Dokulil nemá k věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům-jak vyplývá z jeho vyjádření-žádný, z hlediska § 14 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí v dané věci. Skutečnosti namítané dlužníkem, coby důvod podjatosti soudce, spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, což není důvodem k vyloučení soudce, neboť ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. výslovně vylučuje, aby důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci, jelikož v postupu soudce při projednávání konkrétní věci se projevuje samotný výkon soudnictví. Odvolací námitka dlužníka, že rozhodnutí vydal vyloučený soudce, důvodná není. K výhradám dlužníka stran ustanovení opatrovnice a toho, že měla být se soudcem domluvena na průběhu jednání , považuje odvolací soud za nutné uvést, že rozhodující soudce jednoznačně vyloučil, že by jakkoliv s opatrovnicí komunikoval, a kromě toho, tím, že si dlužník zvolil sám zástupce, funkce opatrovnice zanikla, takže opatrovnice se jednání před soudem prvního stupně neúčastnila, tak, jak vyplývá z protokolu o jednání. 17. Odvolací soud nepřisvědčuje odvolací námitce dlužníka, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, když nebyl vyrozuměn o termínu soudního jednání, a dále v porušení práva na projednání věci veřejně v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Dlužníku byla v řízení ustanovena opatrovnice, neboť dlužník se nemohl ze zdravotních důvodů, nikoliv jen po přechodnou dobu, účastnit řízení. Byl-li účastníku ustanoven opatrovník proto, že se nemůže z jiných zdravotních důvodů, než pro postižení duševní poruchou, nikoliv jen po přechodnou dobu, účastnit řízení, nebo že není schopen se srozumitelně vyjadřovat, je třeba zastoupenému účastníku v průběhu řízení doručovat všechny písemnosti (§ 50b odst. 4 o. s. ř.). 18. Byť tedy dlužníku nebylo doručeno usnesení o odročení jednání z 13. 10. 2020 na 27. 10. 2020, dlužník byl o termínu tohoto jednání zpraven, o čemž svědčí jeho podání z 26. 10. 2020. Opatrovník vykonává svou funkci vždy jen po takovou dobu, po niž trvá důvod, pro který byl do funkce ustanoven. Jestliže takový důvod v průběhu řízení odpadne, funkce opatrovníka bez dalšího zaniká, přičemž rozhodnutí o odvolání opatrovníka z důvodu ukončení jeho funkce není třeba vždy vydávat. Jestliže dlužník v podání doručeném soudu dne 8. 10. 2020 sděloval, že jeho
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
zdravotní stav mu nebrání se účastnit jednání a z toho důvodu považuje účast opatrovnice za nadbytečnou, pak mu nic nebránilo v tom, aby se jednání před soudem prvního stupně osobně účastnil, popřípadě zplnomocnil svým zastupování někoho jiného. Jestliže však dlužník zplnomocnil svým zastupováním advokáta Mgr. Karla Sedláčka dne 27. 10. 2020, to je v den nařízeného soudního jednání a zplnomocněný advokát se dostavil k jednání s žádostí o odročení jednání za účelem přípravy jednání, pak takový postup považuje odvolací soud za obstrukční jednání, které nelze akceptovat. Sděluje-li dlužník soudu dne 8. 10. 2020, že jeho zdravotní stav mu umožňuje se účastnit jednání, tak zcela nepochybně zdravotní stav dlužníka, mu v této době již také umožňoval to, aby zplnomocnil svým zastupováním advokáta. K námitce, že soud prvního stupně přehlížel zdravotní indispozici advokáta dlužníka u jednání soudu, odvolací soud uvádí, že advokát dlužníka své tvrzení o svém zdravotním stavu, který mu neumožňoval účastnit se do konce jednání před soudem prvního stupně dne 27. 10. 2020, dodatečně nepodložil žádným lékařským potvrzením, pouze dne 2. 11. 2020 zaslal soudu omluvu z jednání. 19. Podle ustanovení § 3 odst. 1 I. Z., dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). 20. Podle ustanovení § 3 odst. 2 I. Z., má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. 21. Podle ustanovení § 141 odst. 2 I. Z., je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení. 22. Podle ustanovení § 427 odst. 1 I. Z., v insolvenčním řízení s evropským mezinárodním prvkem musí rozhodnutí o úpadku obsahovat výrok o mezinárodní příslušnosti insolvenčního soudu podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie59) spolu s odkazem na ustanovení, jímž je jeho mezinárodní příslušnost založena. 23. Za iracionální považuje odvolací soud námitku dlužníka, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné. Soud prvního stupně se v důvodech svého usnesení (čítající 13 stran textu) pečlivě a velmi podrobně vypořádal nejenom s procesní stránkou věci, ale zejména se samotným insolvenčním návrhem a námitkami dlužníka proti insolvenčnímu návrhu. Se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník je v úpadku, když má více věřitelů (vedle navrhující věřitelky se jedná o věřitele Finanční úřad pro Zlínský kraj, Územní pracoviště Uherské Hradiště, UMIKOV CZ s. r. o. a Ing. Josefa Píštěka), vůči nimž má peněžité závazky více jak 30 dnů lhůtě splatnosti, když splatnost pohledávek věřitelů byla osvědčena jimi předloženými listinami s tím, že své peněžité závazky není dlužník schopen plnit, jelikož je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti a soudu prvního stupně předložil nesprávný seznam závazků, takže jsou naplněny domněnky platební neschopnosti podle ustanovení § 3 odst. 2, písm. b) a písm. d) I. Z., se odvolací soud zcela ztotožňuje a blíže odkazuje na správné závěry soudu prvního stupně. K výhradám odvolatele ohledně pohledávky navrhující věřitelky, odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že i kdyby navrhující věřitelka řádně nedoložila svou splatnou pohledávku vůči dlužníku, a neprokázala tak své oprávnění podat insolvenční návrh, nebylo by to důvodem pro změnu rozhodnutí o úpadku, jestliže by i tak bylo možné uzavřít (ve vazbě na osvědčené pohledávky dalších dlužníkových věřitelů, kteří se nestali insolvenčními navrhovateli), že dlužník
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
je v úpadku (viz. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2010 sen. zn. 29 NSČR 17/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51/2011). 24. Na jednání odvolacího soudu dlužník brojil proti závěru soudu prvního stupně, že je v platební neschopnosti, když uváděl, že má majetek v hodnotě asi 15 mil. Kč , z čehož dovozoval, že je schopen své závazky plnit. Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 27. 9. 2018 sen. zn. 29 NSČR 180/2016, dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu, uzavřel, že není-li dlužník schopen využít pohledávky, jež má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se pro účely závěru, zda dlužník je v úpadku, ani k výši těchto pohledávek; to platí i o jiném majetku dlužníka, jenž by měl či mohl být použít k uhrazení pohledávek dlužníkových věřitelů. Smyslem těchto závěrů je přikročit ke zjištění úpadku dlužníka jako ke krajnímu řešení a naopak v těch případech, kdy pohledávky věřitelů jsou bez obtíží vymahatelné jinak, to je v exekuci na základě exekučního titulu, kdyby jej věřitel měl, nepostupovat podle insolvenčního zákona. Má-li ale dlužník majetek, z jehož dispozicí je omezován právy třetích osob (zástavním právem), takže jej nelze bez obtíží zpeněžit, pak pro účely zjištění úpadku je takový majetek včetně pohledávek bez významu. Přitom je věcí dlužníka, aby domněnku platební neschopnosti vyvrátil v průběhu insolvenčního řízení. To však nelze učinit jen prostým tvrzením, že se dlužník nenachází v platební neschopnosti, nýbrž kalkulací, z nichž vyplyne reálnost zpeněžení jeho majetku a časový horizont uspokojení pohledávek věřitelů. Tuto kalkulaci je dlužník povinen doložit důkazy . Jestliže dlužník v seznamu svého majetku označil pohledávky v celkové výši 2.836.093 Kč, tak při posuzování platební neschopnosti dlužníka se k těmto pohledávkám nepřihlíží, neboť dlužník neprokázal, že by byl schopen tyto pohledávky využít k úhradě svých vlastních závazků, jak správně uzavřel soud prvního stupně. To platí i ve vztahu k nemovitému majetku dlužníka. Podle soupisu majetku dlužníka zpracovaného předběžnou insolvenční správkyní (č.l. A-68) je veškerý nemovitý majetek dlužníka zatížen zástavními právy, takže jej nelze bez obtíží zpeněžit, nadto dlužník své tvrzení o hodnotě svého majetku žádným důkazem nepodložil. Dlužníku se tak domněnku jeho platební neschopnosti vyvrátit nepodařilo. 25. Ve výroku II. rozhodl soud prvního stupně o tom, že způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs. Vzhledem k tomu, že dlužník návrh na povolení oddlužení ve stanovené lhůtě nepodal, a reorganizace se nejeví v případě dlužníka přípustnou, rozhodl soud prvního stupně věcně správně, jestliže s rozhodnutím o úpadku spojil rozhodnutí o prohlášení konkursu, když dlužník je osoba, u které zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (§ 148 odst. 1 I. Z.). Blíže odvolací soud odkazuje na správné závěry soudu prvního stupně v důvodech jeho rozhodnutí s tím, že ze strany dlužníka vůči těmto závěrům v podaném odvolání nebyly vzneseny žádné věcné argumenty. 26. Ve výroku III. rozhodl soud prvního stupně o ustanovení insolvenční správkyně, když s odkazem na ustanovení § 27 odst. 2, věty třetí I. Z. rozhodl o tom, že společnost ISALIS v. o. s., která byla ustanovena předběžnou insolvenční správkyní, se rozhodnutím o úpadku stává insolvenční správkyní s plnou působností. V odvolání proti rozhodnutí o ustanovení insolvenční správkyně by mohl dlužník namítat pouze to, že ustanovená insolvenční správkyně nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatá (§ 26 I. Z.). U jednání odvolacího soudu dlužník vznesl naprosto nekonkrétní tvrzení k osobě insolvenční správkyně v tom směru, že insolvenční správkyně je podjatá, neboť zastupovala jednoho jeho dlužníka o úhradě částky . Takové tvrzení bez bližší specifikace považuje odvolací soud na obecné tvrzení, které samo o sobě nemůže svědčit o podjatosti insolvenční správkyně. 27. Výrokem XV. soud prvního stupně vyslovil mezinárodní příslušnost Krajského soudu v Brně k vedení tohoto insolvenčního řízení, která je založena ustanovením článku 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení,
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.
s tím, že se jedná o hlavní úpadkové řízení. Tento výrok soud prvního stupně vyslovil v souladu s ustanovením § 427 odst. 1 I. Z., přičemž ve vztahu k tomuto výroku odvolatel nevznesl žádné věcné argumenty. 28. Odvolací soud zamítl návrhy na provádění dokazování vznesené u jednání odvolacího soudu. Návrhy navrhující věřitelky na doplnění dokazování přihláškami pohledávek věřitelů, kteří se přihlásili do insolvenčního řízení po vydání rozhodnutí o úpadku, považuje odvolací soud za zcela nadbytečné, neboť úpadek dlužníka byl osvědčen nade vši pochybnost již na základě důkazů provedených soudem prvního stupně. Návrh na výslech účastníka-dlužníka, který by se měl vyjádřit k tomu, zda insolvenční správkyně je podjatá, považuje odvolací soud taktéž za nadbytečný, když dlužník k případné podjatosti insolvenční správkyně netvrdil žádné významné skutečnosti. 29. Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., II., III. a XV. jako věcně správné potvrdil. 30. Dlužník své odvolání směřoval výslovně též i proti výroku XIV., kterým bylo uloženo navrhující věřitelce zaplatit ve stanovené lhůtě soudní poplatek za podaný insolvenční návrh ve výši 2.000 Kč. Odvolání dlužníka proti tomuto výroku považuje odvolací soud za subjektivně nepřípustné odvolání, neboť se nejedná o výrok, kterým by byla uložena dlužníku nějaká povinnost a ani nebylo rozhodováno o jeho právech, takže nelze říci, že by tímto výrokem mu byla způsobena jakákoliv újma na jeho právech. Odvolání dlužníka proti tomuto výroku proto odvolací soud podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl jako odvolání podané někým, kdo k odvolání není oprávněn. Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání proti výroku II. tohoto usnesení přípustné není (§ 238 odst. 1, písm. e/ o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.
Olomouc 19. ledna 2021
JUDr. Radka Panáčková v. r. předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.