3 VSOL 559/2011-A-13
KSBR 40 INS 14359/2011 3 VSOL 559/2011-A-13
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka TECNOTRADE OBRÁBĚCÍ STROJE s.r.o., se sídlem Křižíkova 70, Brno, PSČ 612 00, IČ: 26964937, zastoupeného JUDr. Jitkou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem Vídeňská 55, Brno, PSČ 639 00, o insolvenčním návrhu věřitele VIA-STAV s.r.o., se sídlem Keřová 319/5, Plzeň, PSČ 301 00, IČ: 29066328, zastoupeného JUDr. Jiřím Žižkou, advokátem se sídlem Vídeňská č.p. 1, Klatovy, PSČ 339 01, o odvolání věřitele i dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. srpna 2011, č.j. KSBR 40 INS 14359/2011-A-5
takto:
I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e.
II. Ve výroku II. se usnesení soudu prvního stupně m ě n í tak, že věřitel je povinen zaplatit dlužníku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5.100,-Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky dlužníka.
III. Věřitel je povinen zaplatit dlužníku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 800,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky dlužníka.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh věřitele (výrok I.) a dlužníku nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.). V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh podaný věřitelem neobsahuje všechny podstatné rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. Věřitel sice ve svém návrhu označil dvě právnické osoby, které považuje za věřitele, avšak již neuvedl další konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že tyto osoby (či alespoň jedna z nich) mají za dlužníkem peněžité pohledávky po dobu delší 30 dnů po splatnosti. Existence tvrzené pohledávky nemůže (sama o sobě) založit domněnku platební neschopnosti dlužníka dle ustanovení § 3 odst. 2, písm. b) IZ. Ta je založena teprve v případě pokud je osvědčeno, že dlužník neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti peněžité závazky alespoň vůči dvěma svým věřitelům. Věřitel na rozdíl od dlužníka nemá povinnost podat insolvenční návrh a pokud se rozhodne insolvenční návrh podat, musí tak činit při vědomí platné právní úpravy, která nečiní rozdíl mezi návrhem dlužnickým a věřitelským z čehož vyplývá závěr, že k podání návrhu může věřitel odpovědně přistoupit pouze tehdy, disponuje-li potřebnými údaji o dalších věřitelích dlužníka a jeho schopnosti hradit splatné závazky. Věřitel svá tvrzení o tom, že dalšími věřiteli dlužníka s pohledávkami po splatnosti by měla být společnost Strojírny-RINOH spol. s r.o. se sídlem v Plzni a společnost Ekonom Consult, spol. s r.o. se sídlem v Kdyni nijak nedokládá a ani blíže nepopisuje. Neuvádí žádné relevantní skutečnosti ze kterých by vyplývala mnohost věřitelů a existence pohledávky věřitele zůstává pouze v rovině tvrzení. Insolvenční soud proto insolvenční návrh věřitele odmítl jako neprojednatelný podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ.
Proti tomuto usnesení podal navrhující věřitel včasné odvolání a tvrdí, že jmenovitě označil dva subjekty, které by měly být věřiteli dlužníka. Pokud jde o společnost Strojírny-RINOH spol. s r.o. tato ještě před vydáním napadeného usnesení doručila soudu prvního stupně přihlášku své pohledávky za dlužníkem, takže soudu muselo být známo, že je zde dána podmínka mnohosti věřitelů, kromě toho je z návrhu patrný odkaz na výsledky hospodaření dlužníka v uplynulém účetním období publikované ve Sbírce listin obchodního rejstříku, kdy jsou zde opakovaně vykázány závazky řádově ve výši 19.000.000,-Kč. Tvrdí, že je zavedenou praxí v insolvenčním řízení, kdy insolvenční soud takto označené věřitele vyzývá k vyjádření, zda-li skutečně evidují za dlužníkem pohledávku, v jaké výši a z jakého titulu, a to jak vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení, tak adresně označenému věřiteli. Ohledně označeného věřitele společnosti B&B Ekonom Consult, spol. s r.o. musí být soudu známo, že se jedná o věřitele dlužníka, když tato společnost se domáhá v řízení u Krajského soudu v Brně po dlužníkovi zaplacení částky 59.500,-Kč z titulu vypořádání zálohy poskytnuté dlužníkovi jako dodavateli obráběcího stroje a dlužníkem dosud nevrácené, přestože dodávku předmětného stroje dlužník dle dohody nerealizoval. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti výroku o nákladech řízení podal včasné odvolání dlužník a domáhá se, aby v rámci odvolacího řízení výrok o nákladech řízení byl změněn a byla mu přiznána náhrada nákladů řízení. Poukazuje na to, že prostřednictvím své právní zástupkyně podal ve věci dne 22.8.2011 v 9.50 hod na podatelnu písemné vyjádření. Přestože soud prvního stupně vydal až v odpoledních hodinách téhož dne napadené usnesení, nezaznamenal, že dlužníku náklady řízení v podobě nákladů právního zastoupení vznikly a měly by mu být přiznány.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (ustanovení § 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání věřitele na rozdíl od odvolání dlužníka, důvodné není.
V dané věci bylo insolvenční řízení zahájeno na návrh insolvenčního navrhovatele u soudu prvního stupně podáním doručeným soudu prvního stupně 15.8.2011. Insolvenční navrhovatel ve svém návrhu tvrdí, že má vůči dlužníku pohledávku ve výši 767.200,-Kč představující smluvní pokutu za 1.096 dnů prodlení, kterou mu postoupila dne 20.1.2011 společnost Strojírny-RINOH spol. s r.o. s tím, že se jedná pouze o část postoupené pohledávky. Existence této pohledávky vyplývá z dohody ze dne 30.5.2006 uzavřené mezi dlužníkem a společností Strojírny-RINOH, spol. s r.o. podle níž se dlužník zavázal odstranit závadu stroje ve stanovené lhůtě a pro případ prodlení nesplnění svých povinností se zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 700,-Kč za každý den prodlení. Navrhující věřitel tvrdí, že je mu známo, že dlužník na sjednanou smluvní pokutu ničeho nezaplatil. Ve vztahu k úpadku dlužníka věřitel uvedl, že dlužník má další závazky, které neplní, podle jeho vědomostí by měl mít nadále závazek i vůči společnosti Strojírny-RINOH, spol. s r.o. a dále by měl mít závazek vůči společnosti B&B Ekonom Consult, spol. s r.o. se sídlem v Kdyni. Tvrdí, že existence dalších věřitelů dlužníka se podává i z údajů v účetní závěrce dlužníka založené ve Sbírce listin obchodního rejstříku, kde jsou vykázány závazky za účetní období roku 2009 a 2010 v celkové výši řádově 19.000.000,-Kč. Má za to, že dlužník je v úpadku, protože má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po datu splatnosti, které dlužník neplní po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti. K insolvenčnímu návrhu se dlužník prostřednictvím advokátky JUDr. Jitky Štěpánkové vyjádřil podáním z 16. srpna 2011, které bylo doručeno soudu prvního stupně 22.8.2011 v 9.50 hod.
Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).
Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že insolvenční návrh věřitele neobsahuje vylíčení všech rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka.
Jak správně uvedl soud prvního stupně insolvenční zákon co do povinnosti vylíčit rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, nečiní rozdíl mezi návrhem dlužnickým a věřitelským, z čehož vyplývá závěr, že k podání návrhu může insolvenční navrhovatel odpovědně přistoupit pouze tehdy, disponuje-li potřebnými údaji o dalších věřitelích dlužníka a jeho schopnosti hradit splatné závazky. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti se i u věřitelských návrhů rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů, kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. I věřitelský insolvenční návrh tedy musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle § 3 odst. 1 IZ ve formě platební neschopnosti. Insolvenční navrhovatel ve svém návrhu popsal existenci své splatné pohledávky vůči dlužníku a za další věřitele dlužníka označil dvě právnické osoby společnosti Strojírny-RINOH, spol. s r.o. a B&B Ekonom Consult spol. s r.o. se sídlem v Kdyni, Starokdyňská č.p. 91, IČ: 00884111, aniž by uvedl ve vztahu k těmto dvěma společnostem další konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že tyto osoby (či alespoň jedna z nich) mají za dlužníkem peněžité pohledávky po dobu delší 30 dnů po splatnosti, které dlužník neplní. Bez uvedení alespoň předpokládané výše jejich pohledávek a údaje o jejich splatnosti případně jiných údajů, z nichž lze na to, že pohledávky těchto osob jsou déle než 30 dnů po splatnosti, alespoň usuzovat (například data vydání vykonatelného rozhodnutí) nelze mít za naplněný již znak úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1, písm. b) IZ. Z obsahu podaného insolvenčního návrhu nelze dovodit, zda tvrzený závazek dlužníka vůči společnosti Strojírny-RINOH, spol. s r.o. je ze stejného právního důvodu, jako závazek navrhujícího věřitele či zda se jedná o závazek jiný.
K námitce odvolatele, že společnost Strojírny-RINOH, spol. s r.o. se do insolvenčního řízení přihlásila přihláškou pohledávky ještě před vydáním napadeného usnesení, z čehož dovozuje odvolatel mnohost věřitelů, nutno uvést, že tato námitka je z hlediska posuzování náležitostí insolvenčního návrhu zcela právně nevýznamná; konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka je třeba tvrdit přímo v insolvenčním návrhu. Rovněž tak nemůže obstát tvrzení odvolatele o zavedené praxi v insolvenčním řízení , kdy insolvenční soud označené věřitele vyzývá k vyjádření, zda skutečně, v jaké výši a z jakého důvodu mají vůči označeným věřitelům pohledávky, protože takový postup insolvenčních soudů nelze považovat za správný. Není důvodná ani odvolací námitka, že otázka mnohosti věřitelů vyplývá též v insolvenčním návrhu uvedeném odkazu na výsledky hospodaření dlužníka v uplynulém účetním období publikovaném ve Sbírce listin obchodního rejstříku, jelikož povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009 sen. zn. 29 NSČR 7/2008 publikovaném pod číslem 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Judikatura insolvenčních soudů se již ustálila v závěru, že vady insolvenčního návrhu lze odstranit pouze do doby, než insolvenční soud rozhodne o odmítnutí návrhu dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPH 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009). Z toho důvodu proto také nelze přihlédnout k tvrzením, která odvolatel uvedl ve svém odvolání ohledně pohledávky jím v insolvenčním návrhu označeného věřitele společnosti B&B Ekonom Consult, spol. s r.o.
Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. o odmítnutí insolvenčního návrhu jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se prostřednictvím zplnomocněné advokátky vyjádřil písemně k insolvenčnímu návrhu ještě před vydáním napadeného usnesení. Dlužník má proto podle ustanovení § 146 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dlužníku zastoupenému advokátkou proto přísluší odměna za právní zastoupení ve výši jedné poloviny z částky 9.000,-Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. a k tomu 2 x režijní paušál á 300,-Kč za dva úkony právní služby, to je za přípravu a převzetí věci a sepis vyjádření ve výši 600,-Kč (ustanovení § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu). Celkem účelně vynaložené náklady řízení před soudem prvního stupně představují částku ve výši 5.100,-Kč, kterou je věřitel povinen zaplatit dlužníku ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky dlužníka (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. a § 149 odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. a ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Navrhující věřitel nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, dlužník byl naopak procesně úspěšný se svým odvoláním směřujícím do výroku o nákladech řízení, aniž by však ve vztahu k podanému odvolání věřitele učinil jakýkoliv úkon. Dlužníku proto náleží za podané odvolání směřující do výroku o nákladech řízení odměna za právní zastoupení ve výši 500,-Kč (ustanovení § 14 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.) a 1 x 300,-Kč režijní paušál (ustanovení § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu). Celkem se jedná o částku 800,-Kč, kterou je věřitel rovněž tak povinen zaplatit dlužníku ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky dlužníka.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí (výroku I.) j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.
Proti výrokům II. a III. n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku i věřiteli se však doručuje zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná věřiteli běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě to, co mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Olomouci dne 13. října 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
KSBR 40 INS 14359/2011 3 VSOL 559/2011-A-13
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka TECNOTRADE OBRÁBĚCÍ STROJE s.r.o., se sídlem Křižíkova 70, Brno, PSČ 612 00, IČ: 26964937, zastoupeného JUDr. Jitkou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem Vídeňská 55, Brno, PSČ 639 00, o insolvenčním návrhu věřitele VIA-STAV s.r.o., se sídlem Keřová 319/5, Plzeň, PSČ 301 00, IČ: 29066328, zastoupeného JUDr. Jiřím Žižkou, advokátem se sídlem Vídeňská č.p. 1, Klatovy, PSČ 339 01, o odvolání věřitele i dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. srpna 2011, č.j. KSBR 40 INS 14359/2011-A-5
takto:
I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e.
II. Ve výroku II. se usnesení soudu prvního stupně m ě n í tak, že věřitel je povinen zaplatit dlužníku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5.100,-Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky dlužníka.
III. Věřitel je povinen zaplatit dlužníku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 800,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky dlužníka.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh věřitele (výrok I.) a dlužníku nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.). V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh podaný věřitelem neobsahuje všechny podstatné rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. Věřitel sice ve svém návrhu označil dvě právnické osoby, které považuje za věřitele, avšak již neuvedl další konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že tyto osoby (či alespoň jedna z nich) mají za dlužníkem peněžité pohledávky po dobu delší 30 dnů po splatnosti. Existence tvrzené pohledávky nemůže (sama o sobě) založit domněnku platební neschopnosti dlužníka dle ustanovení § 3 odst. 2, písm. b) IZ. Ta je založena teprve v případě pokud je osvědčeno, že dlužník neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti peněžité závazky alespoň vůči dvěma svým věřitelům. Věřitel na rozdíl od dlužníka nemá povinnost podat insolvenční návrh a pokud se rozhodne insolvenční návrh podat, musí tak činit při vědomí platné právní úpravy, která nečiní rozdíl mezi návrhem dlužnickým a věřitelským z čehož vyplývá závěr, že k podání návrhu může věřitel odpovědně přistoupit pouze tehdy, disponuje-li potřebnými údaji o dalších věřitelích dlužníka a jeho schopnosti hradit splatné závazky. Věřitel svá tvrzení o tom, že dalšími věřiteli dlužníka s pohledávkami po splatnosti by měla být společnost Strojírny-RINOH spol. s r.o. se sídlem v Plzni a společnost Ekonom Consult, spol. s r.o. se sídlem v Kdyni nijak nedokládá a ani blíže nepopisuje. Neuvádí žádné relevantní skutečnosti ze kterých by vyplývala mnohost věřitelů a existence pohledávky věřitele zůstává pouze v rovině tvrzení. Insolvenční soud proto insolvenční návrh věřitele odmítl jako neprojednatelný podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ.
Proti tomuto usnesení podal navrhující věřitel včasné odvolání a tvrdí, že jmenovitě označil dva subjekty, které by měly být věřiteli dlužníka. Pokud jde o společnost Strojírny-RINOH spol. s r.o. tato ještě před vydáním napadeného usnesení doručila soudu prvního stupně přihlášku své pohledávky za dlužníkem, takže soudu muselo být známo, že je zde dána podmínka mnohosti věřitelů, kromě toho je z návrhu patrný odkaz na výsledky hospodaření dlužníka v uplynulém účetním období publikované ve Sbírce listin obchodního rejstříku, kdy jsou zde opakovaně vykázány závazky řádově ve výši 19.000.000,-Kč. Tvrdí, že je zavedenou praxí v insolvenčním řízení, kdy insolvenční soud takto označené věřitele vyzývá k vyjádření, zda-li skutečně evidují za dlužníkem pohledávku, v jaké výši a z jakého titulu, a to jak vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení, tak adresně označenému věřiteli. Ohledně označeného věřitele společnosti B&B Ekonom Consult, spol. s r.o. musí být soudu známo, že se jedná o věřitele dlužníka, když tato společnost se domáhá v řízení u Krajského soudu v Brně po dlužníkovi zaplacení částky 59.500,-Kč z titulu vypořádání zálohy poskytnuté dlužníkovi jako dodavateli obráběcího stroje a dlužníkem dosud nevrácené, přestože dodávku předmětného stroje dlužník dle dohody nerealizoval. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti výroku o nákladech řízení podal včasné odvolání dlužník a domáhá se, aby v rámci odvolacího řízení výrok o nákladech řízení byl změněn a byla mu přiznána náhrada nákladů řízení. Poukazuje na to, že prostřednictvím své právní zástupkyně podal ve věci dne 22.8.2011 v 9.50 hod na podatelnu písemné vyjádření. Přestože soud prvního stupně vydal až v odpoledních hodinách téhož dne napadené usnesení, nezaznamenal, že dlužníku náklady řízení v podobě nákladů právního zastoupení vznikly a měly by mu být přiznány.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (ustanovení § 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání věřitele na rozdíl od odvolání dlužníka, důvodné není.
V dané věci bylo insolvenční řízení zahájeno na návrh insolvenčního navrhovatele u soudu prvního stupně podáním doručeným soudu prvního stupně 15.8.2011. Insolvenční navrhovatel ve svém návrhu tvrdí, že má vůči dlužníku pohledávku ve výši 767.200,-Kč představující smluvní pokutu za 1.096 dnů prodlení, kterou mu postoupila dne 20.1.2011 společnost Strojírny-RINOH spol. s r.o. s tím, že se jedná pouze o část postoupené pohledávky. Existence této pohledávky vyplývá z dohody ze dne 30.5.2006 uzavřené mezi dlužníkem a společností Strojírny-RINOH, spol. s r.o. podle níž se dlužník zavázal odstranit závadu stroje ve stanovené lhůtě a pro případ prodlení nesplnění svých povinností se zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 700,-Kč za každý den prodlení. Navrhující věřitel tvrdí, že je mu známo, že dlužník na sjednanou smluvní pokutu ničeho nezaplatil. Ve vztahu k úpadku dlužníka věřitel uvedl, že dlužník má další závazky, které neplní, podle jeho vědomostí by měl mít nadále závazek i vůči společnosti Strojírny-RINOH, spol. s r.o. a dále by měl mít závazek vůči společnosti B&B Ekonom Consult, spol. s r.o. se sídlem v Kdyni. Tvrdí, že existence dalších věřitelů dlužníka se podává i z údajů v účetní závěrce dlužníka založené ve Sbírce listin obchodního rejstříku, kde jsou vykázány závazky za účetní období roku 2009 a 2010 v celkové výši řádově 19.000.000,-Kč. Má za to, že dlužník je v úpadku, protože má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po datu splatnosti, které dlužník neplní po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti. K insolvenčnímu návrhu se dlužník prostřednictvím advokátky JUDr. Jitky Štěpánkové vyjádřil podáním z 16. srpna 2011, které bylo doručeno soudu prvního stupně 22.8.2011 v 9.50 hod.
Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).
Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že insolvenční návrh věřitele neobsahuje vylíčení všech rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka.
Jak správně uvedl soud prvního stupně insolvenční zákon co do povinnosti vylíčit rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, nečiní rozdíl mezi návrhem dlužnickým a věřitelským, z čehož vyplývá závěr, že k podání návrhu může insolvenční navrhovatel odpovědně přistoupit pouze tehdy, disponuje-li potřebnými údaji o dalších věřitelích dlužníka a jeho schopnosti hradit splatné závazky. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti se i u věřitelských návrhů rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů, kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. I věřitelský insolvenční návrh tedy musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle § 3 odst. 1 IZ ve formě platební neschopnosti. Insolvenční navrhovatel ve svém návrhu popsal existenci své splatné pohledávky vůči dlužníku a za další věřitele dlužníka označil dvě právnické osoby společnosti Strojírny-RINOH, spol. s r.o. a B&B Ekonom Consult spol. s r.o. se sídlem v Kdyni, Starokdyňská č.p. 91, IČ: 00884111, aniž by uvedl ve vztahu k těmto dvěma společnostem další konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že tyto osoby (či alespoň jedna z nich) mají za dlužníkem peněžité pohledávky po dobu delší 30 dnů po splatnosti, které dlužník neplní. Bez uvedení alespoň předpokládané výše jejich pohledávek a údaje o jejich splatnosti případně jiných údajů, z nichž lze na to, že pohledávky těchto osob jsou déle než 30 dnů po splatnosti, alespoň usuzovat (například data vydání vykonatelného rozhodnutí) nelze mít za naplněný již znak úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1, písm. b) IZ. Z obsahu podaného insolvenčního návrhu nelze dovodit, zda tvrzený závazek dlužníka vůči společnosti Strojírny-RINOH, spol. s r.o. je ze stejného právního důvodu, jako závazek navrhujícího věřitele či zda se jedná o závazek jiný.
K námitce odvolatele, že společnost Strojírny-RINOH, spol. s r.o. se do insolvenčního řízení přihlásila přihláškou pohledávky ještě před vydáním napadeného usnesení, z čehož dovozuje odvolatel mnohost věřitelů, nutno uvést, že tato námitka je z hlediska posuzování náležitostí insolvenčního návrhu zcela právně nevýznamná; konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka je třeba tvrdit přímo v insolvenčním návrhu. Rovněž tak nemůže obstát tvrzení odvolatele o zavedené praxi v insolvenčním řízení , kdy insolvenční soud označené věřitele vyzývá k vyjádření, zda skutečně, v jaké výši a z jakého důvodu mají vůči označeným věřitelům pohledávky, protože takový postup insolvenčních soudů nelze považovat za správný. Není důvodná ani odvolací námitka, že otázka mnohosti věřitelů vyplývá též v insolvenčním návrhu uvedeném odkazu na výsledky hospodaření dlužníka v uplynulém účetním období publikovaném ve Sbírce listin obchodního rejstříku, jelikož povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009 sen. zn. 29 NSČR 7/2008 publikovaném pod číslem 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Judikatura insolvenčních soudů se již ustálila v závěru, že vady insolvenčního návrhu lze odstranit pouze do doby, než insolvenční soud rozhodne o odmítnutí návrhu dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPH 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009). Z toho důvodu proto také nelze přihlédnout k tvrzením, která odvolatel uvedl ve svém odvolání ohledně pohledávky jím v insolvenčním návrhu označeného věřitele společnosti B&B Ekonom Consult, spol. s r.o.
Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. o odmítnutí insolvenčního návrhu jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se prostřednictvím zplnomocněné advokátky vyjádřil písemně k insolvenčnímu návrhu ještě před vydáním napadeného usnesení. Dlužník má proto podle ustanovení § 146 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dlužníku zastoupenému advokátkou proto přísluší odměna za právní zastoupení ve výši jedné poloviny z částky 9.000,-Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. a k tomu 2 x režijní paušál á 300,-Kč za dva úkony právní služby, to je za přípravu a převzetí věci a sepis vyjádření ve výši 600,-Kč (ustanovení § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu). Celkem účelně vynaložené náklady řízení před soudem prvního stupně představují částku ve výši 5.100,-Kč, kterou je věřitel povinen zaplatit dlužníku ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky dlužníka (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. a § 149 odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. a ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Navrhující věřitel nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, dlužník byl naopak procesně úspěšný se svým odvoláním směřujícím do výroku o nákladech řízení, aniž by však ve vztahu k podanému odvolání věřitele učinil jakýkoliv úkon. Dlužníku proto náleží za podané odvolání směřující do výroku o nákladech řízení odměna za právní zastoupení ve výši 500,-Kč (ustanovení § 14 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.) a 1 x 300,-Kč režijní paušál (ustanovení § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu). Celkem se jedná o částku 800,-Kč, kterou je věřitel rovněž tak povinen zaplatit dlužníku ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky dlužníka.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí (výroku I.) j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.
Proti výrokům II. a III. n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku i věřiteli se však doručuje zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná věřiteli běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě to, co mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Olomouci dne 13. října 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu