3 VSOL 516/2012-A-10
KSOS 14 INS 11276/2012 3 VSOL 516/2012-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Arnošta anonymizovano , anonymizovano , bytem Staré Těchanovice 36, PSČ 749 01, IČ: 13599372, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.6.2012, č.j. KSOS 14 INS 11276/2012-A-4
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se zr u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě uložil dlužníku, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000 Kč na účet Krajského soudu v Ostravě specifikovaný ve výroku rozhodnutí.
V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 108 insolvenčního zákona a uvedl, že je nutné uložit dlužníku ke krytí budoucích nákladů řízení zálohu na jeho náklady, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Soud prvního stupně konstatoval, že smyslem zálohy je umožnit působení insolvenčnímu správci bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, tedy v době, kdy výdaje na jeho činnost nelze zatím krýt z výtěžku zpeněžení podstaty. Uvedl, že nutnými výdaji, které je třeba hradit ihned, je poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, náklady soupisu majetkové podstaty, jejího ocenění a zpeněžení (inzerce, znalecké posudky) s tím, že nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně pak z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Ostravě. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 98 odst. 1 insolvenčního zákona a uvedl, že povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, kdy měl ještě finanční hotovost potřebnou na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.
Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včasné odvolání, jímž se domáhal jeho změny tak, že mu bude uložena záloha na náklady insolvenčního řízení v nižší částce. Uvedl, že insolvenční návrh podal proto, aby dostál své zákonné povinnosti, neboť je v platební neschopnosti, do které se dostal z důvodu druhotné platební neschopnosti. Dále namítal, že nemá dostatek finančních prostředků, aby druhotnou platební neschopnost přechodně ustál a ani nemá žádné finanční prostředky na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení v uloženém rozsahu. Dlužník poukázal na to, že má nemovitý majetek, který lze zpeněžit a část výtěžku z prodeje lze použít na zaplacení nákladů insolvenčního řízení.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je opodstatněné, byť z jiných důvodů, než je namítáno.
Z obsahu spisu se podává, že návrhem doručeným insolvenčnímu soudu dne 10.5.2012 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení prohlášení konkursu. Návrh odůvodnil tím, že je podnikající fyzickou osobou, přičemž jeho aktuální finanční situace jako podnikající i nepodnikající fyzické osoby je taková, že není schopen dlouhodobě v plném rozsahu uspokojovat pohledávky svých věřitelů. Dlužník tvrdil, že má více věřitelů, závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, a proto je v platební neschopnosti a navíc je předlužen, neboť má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Dlužník uvedl, že má celkem 13 věřitelů, z toho jeden věřitel s pohledávkou ve výši 3.944.306,57 Kč je zajištěn, ostatní věřitelé jsou nezajištění. Celková výše závazků činí částku 5.300.395,23 Kč, závazky z podnikání činí celkem částku 4.866.941,62 Kč. Dlužník tvrdil, že nemá žádného zaměstnance, je vlastníkem movitého majetku v celkové aktuální ceně 24.600 Kč, nemá žádné spoření, vklady ani jiné cennosti. Dlužník uvedl, že je vlastníkem nemovitého majetku zapsaného na LV č. 253 pro katastrální území Staré Těchanovice, obec Staré Těchanovice, okres Opava, v aktuální hodnotě dle znaleckého posudku 1.934.588 Kč. Dlužník prohlásil, že nemá žádné dlužníky ani jiný než výše uvedený majetek a že dosahuje průměrného čistého měsíčního výdělku 4.000 Kč. K návrhu dlužník připojil seznam závazků s prohlášením, že je úplný a správný, opatřený podpisem dlužníka, v němž uvedl celkové závazky ve výši 5.300.395,23 Kč s příslušenstvím (z toho dluhy z podnikání ve výši 4.866.941,62 Kč s příslušenstvím). K návrhu dlužník dále připojil seznam majetku s prohlášením, že je správný a úplný, který dlužník opatřil svým podpisem a z něhož vyplývá, že dlužník je vlastníkem movitých věcí v aktuální hodnotě 24.600 Kč, dlužník nemá žádné spoření, vklady ani jiné cennosti a rovněž neuvádí žádné hotové finanční prostředky. V seznamu majetku dlužník dále uvedl nemovitý majetek v katastrálním území Staré Těchanovice, v obci Staré Těchanovice, v okrese Opava, zapsaný na LV č. 253, v hodnotě dle znaleckého posudku 1.934.588 Kč a prohlásil, že nemá žádné pohledávky ani jiný majetek. K návrhu dlužník připojil seznam zaměstnanců s prohlášením, že je správný a úplný a opatřený podpisem s prohlášením, že nemá žádné zaměstnance a že podniká.
Podle ustanovení § 108 odst. 1 věty první, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.
Z ustanovení § 108 odst. 1 věty prvé IZ vyplývá, že navrhovateli lze uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pouze v případě, že je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky nelze zajistit jinak, zejména z prostředků majetkové podstaty. Uložení této povinnosti je tedy zásadně odůvodněno v případech, kdy dlužník nemá dostatečné hotové peněžní prostředky, které by bylo možno použít k hrazení nákladů řízení po rozhodnutí o úpadku a současně lze usuzovat, že po rozhodnutí o úpadku bude nutné hradit náklady řízení v určité výši. Insolvenční soud přitom musí vycházet z konkrétních skutečností, které byly v řízení zjištěny. Usnesení o uložení zálohy není usnesením vydaným v rámci dohlédací činnosti a je proti němu odvolání přípustné (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008, sp. zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008-A, 1 VSPH 110/2008-A, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. R10/2009). Jako takové musí být usnesení o uložení zálohy přezkoumatelně odůvodněno, aby odvolací soud byl schopen posoudit správnost důvodů, pro které soud prvního stupně k rozhodnutí o záloze přistoupil.
V dané věci se však insolvenční soud omezil pouze na konstatování, že na základě zjištění z obsahu spisu je nutné ke krytí budoucích nákladů řízení uložit zálohu ve výši 20.000 Kč, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak, aniž by jakkoliv definoval majetkové poměry dlužníka, či předpokládané náklady řízení a aniž by jakkoliv odůvodnil výši stanové zálohy právě v částce 20.000 Kč. Soud prvního stupně se vůbec v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval majetkovými poměry dlužníka tvrzenými v insolvenčním návrhu ani v připojeném seznamu majetku. Odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy neobsahuje dostatek důvodů, které by umožňovaly odvolacímu soudu je přezkoumat.
Odvolací soud proto postupoval dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů a dle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně v dalším řízení znovu posoudí důvody pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, případně v této věci provede další šetření, zda jsou splněny podmínky pro její uložení. Pokud znovu rozhodne o uložení zálohy, své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zdůvodní.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 18. července 2012
Za správnost vyhotovení : JUDr. Radka Panáčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu
KSOS 14 INS 11276/2012 3 VSOL 516/2012-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Arnošta anonymizovano , anonymizovano , bytem Staré Těchanovice 36, PSČ 749 01, IČ: 13599372, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.6.2012, č.j. KSOS 14 INS 11276/2012-A-4
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se zr u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě uložil dlužníku, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000 Kč na účet Krajského soudu v Ostravě specifikovaný ve výroku rozhodnutí.
V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 108 insolvenčního zákona a uvedl, že je nutné uložit dlužníku ke krytí budoucích nákladů řízení zálohu na jeho náklady, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Soud prvního stupně konstatoval, že smyslem zálohy je umožnit působení insolvenčnímu správci bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, tedy v době, kdy výdaje na jeho činnost nelze zatím krýt z výtěžku zpeněžení podstaty. Uvedl, že nutnými výdaji, které je třeba hradit ihned, je poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, náklady soupisu majetkové podstaty, jejího ocenění a zpeněžení (inzerce, znalecké posudky) s tím, že nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně pak z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Ostravě. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 98 odst. 1 insolvenčního zákona a uvedl, že povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, kdy měl ještě finanční hotovost potřebnou na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.
Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včasné odvolání, jímž se domáhal jeho změny tak, že mu bude uložena záloha na náklady insolvenčního řízení v nižší částce. Uvedl, že insolvenční návrh podal proto, aby dostál své zákonné povinnosti, neboť je v platební neschopnosti, do které se dostal z důvodu druhotné platební neschopnosti. Dále namítal, že nemá dostatek finančních prostředků, aby druhotnou platební neschopnost přechodně ustál a ani nemá žádné finanční prostředky na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení v uloženém rozsahu. Dlužník poukázal na to, že má nemovitý majetek, který lze zpeněžit a část výtěžku z prodeje lze použít na zaplacení nákladů insolvenčního řízení.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je opodstatněné, byť z jiných důvodů, než je namítáno.
Z obsahu spisu se podává, že návrhem doručeným insolvenčnímu soudu dne 10.5.2012 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení prohlášení konkursu. Návrh odůvodnil tím, že je podnikající fyzickou osobou, přičemž jeho aktuální finanční situace jako podnikající i nepodnikající fyzické osoby je taková, že není schopen dlouhodobě v plném rozsahu uspokojovat pohledávky svých věřitelů. Dlužník tvrdil, že má více věřitelů, závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, a proto je v platební neschopnosti a navíc je předlužen, neboť má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Dlužník uvedl, že má celkem 13 věřitelů, z toho jeden věřitel s pohledávkou ve výši 3.944.306,57 Kč je zajištěn, ostatní věřitelé jsou nezajištění. Celková výše závazků činí částku 5.300.395,23 Kč, závazky z podnikání činí celkem částku 4.866.941,62 Kč. Dlužník tvrdil, že nemá žádného zaměstnance, je vlastníkem movitého majetku v celkové aktuální ceně 24.600 Kč, nemá žádné spoření, vklady ani jiné cennosti. Dlužník uvedl, že je vlastníkem nemovitého majetku zapsaného na LV č. 253 pro katastrální území Staré Těchanovice, obec Staré Těchanovice, okres Opava, v aktuální hodnotě dle znaleckého posudku 1.934.588 Kč. Dlužník prohlásil, že nemá žádné dlužníky ani jiný než výše uvedený majetek a že dosahuje průměrného čistého měsíčního výdělku 4.000 Kč. K návrhu dlužník připojil seznam závazků s prohlášením, že je úplný a správný, opatřený podpisem dlužníka, v němž uvedl celkové závazky ve výši 5.300.395,23 Kč s příslušenstvím (z toho dluhy z podnikání ve výši 4.866.941,62 Kč s příslušenstvím). K návrhu dlužník dále připojil seznam majetku s prohlášením, že je správný a úplný, který dlužník opatřil svým podpisem a z něhož vyplývá, že dlužník je vlastníkem movitých věcí v aktuální hodnotě 24.600 Kč, dlužník nemá žádné spoření, vklady ani jiné cennosti a rovněž neuvádí žádné hotové finanční prostředky. V seznamu majetku dlužník dále uvedl nemovitý majetek v katastrálním území Staré Těchanovice, v obci Staré Těchanovice, v okrese Opava, zapsaný na LV č. 253, v hodnotě dle znaleckého posudku 1.934.588 Kč a prohlásil, že nemá žádné pohledávky ani jiný majetek. K návrhu dlužník připojil seznam zaměstnanců s prohlášením, že je správný a úplný a opatřený podpisem s prohlášením, že nemá žádné zaměstnance a že podniká.
Podle ustanovení § 108 odst. 1 věty první, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.
Z ustanovení § 108 odst. 1 věty prvé IZ vyplývá, že navrhovateli lze uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pouze v případě, že je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky nelze zajistit jinak, zejména z prostředků majetkové podstaty. Uložení této povinnosti je tedy zásadně odůvodněno v případech, kdy dlužník nemá dostatečné hotové peněžní prostředky, které by bylo možno použít k hrazení nákladů řízení po rozhodnutí o úpadku a současně lze usuzovat, že po rozhodnutí o úpadku bude nutné hradit náklady řízení v určité výši. Insolvenční soud přitom musí vycházet z konkrétních skutečností, které byly v řízení zjištěny. Usnesení o uložení zálohy není usnesením vydaným v rámci dohlédací činnosti a je proti němu odvolání přípustné (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008, sp. zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008-A, 1 VSPH 110/2008-A, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. R10/2009). Jako takové musí být usnesení o uložení zálohy přezkoumatelně odůvodněno, aby odvolací soud byl schopen posoudit správnost důvodů, pro které soud prvního stupně k rozhodnutí o záloze přistoupil.
V dané věci se však insolvenční soud omezil pouze na konstatování, že na základě zjištění z obsahu spisu je nutné ke krytí budoucích nákladů řízení uložit zálohu ve výši 20.000 Kč, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak, aniž by jakkoliv definoval majetkové poměry dlužníka, či předpokládané náklady řízení a aniž by jakkoliv odůvodnil výši stanové zálohy právě v částce 20.000 Kč. Soud prvního stupně se vůbec v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval majetkovými poměry dlužníka tvrzenými v insolvenčním návrhu ani v připojeném seznamu majetku. Odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy neobsahuje dostatek důvodů, které by umožňovaly odvolacímu soudu je přezkoumat.
Odvolací soud proto postupoval dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů a dle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně v dalším řízení znovu posoudí důvody pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, případně v této věci provede další šetření, zda jsou splněny podmínky pro její uložení. Pokud znovu rozhodne o uložení zálohy, své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zdůvodní.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 18. července 2012
Za správnost vyhotovení : JUDr. Radka Panáčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu