3 VSOL 504/2016-A-29
KSOS 36 INS 1310/2016 3 VSOL 504/2016-A-29
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenčním řízení dlužníka VOKD Development, a.s., IČ: 26841274, se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, 28. října 205/45, PSČ 702 00, zahájeném na návrh navrhovatele-věřitele CATENA PROPERTY, a.s., IČ: 27818730, se sídlem Praha 2, Lípová 1444/20, PSČ 120 00, do něhož vstoupilo Krajské státní zastupitelství v Ostravě, se sídlem Ostrava, Na Hradbách 21, PSČ 729 01, o odvolání tohoto navrhovatele-věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 36 INS 1310/2016-A-22 ze dne 3.3.2016
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 36 INS 1310/2016-A-22 ze dne 3.3.2016 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Soud prvního stupně zamítl návrh navrhovatele-věřitele (dále jen navrhovatel ) na přiznání osvobození od soudních poplatků ve výši 2.000 Kč, které mu vyměřil usnesením č.j. KSOS 36 INS 1310/2016-A-18 ze dne 23.2.2016.
Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením, citovaným v odstavci výše, rozhodl o vyměření soudního poplatku ve výši 2.000 Kč za podané odvolání navrhovatele z 19.2.2016 (č.l. A-16 spisu), do usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu (č.l. A-12 spisu). Navrhovatel dne 26.2.2016 (soud prvního stupně uvedl v usnesení nesprávně datum 19.2.2016) (č.l. A-19 spisu) isir.justi ce.cz požádal o osvobození od takto vyměřeného soudního poplatku s ohledem na svoji finanční situaci. Soud prvního stupně uvedl, že při rozhodování o žádosti o osvobození od soudního poplatku se řídil ustanovením § 138 odst. 1 o.s.ř. a osvobození od soudního poplatku nepřiznal z toho důvodu, že žádost o osvobození je jen další obstrukcí ze strany navrhovatele, kterým navrhovatel prodlužuje neoprávněné insolvenční řízení, když insolvenční návrh byl usnesením č.j. KSOS 36 INS 1310/2016-A-12 ze dne 8.2.2016 odmítnut dle § 128 IZ z důvodu nedostatečných tvrzení o úpadku dlužníka a dle § 128a IZ pro jeho zjevnou bezdůvodnost. Odkázal přitom na rozhodnutí 33 Cdo 5438/2014 Nejvyššího soudu ČR a blíže nespecifikované závěry Ústavního soudu a uvedl, že navrhovatel podáním neoprávněného insolvenčního návrhu a dalšími obstrukcemi uplatňuje svá práva svévolně a zjevně bezúspěšně.
Dlužník ani Krajské státní zastupitelství v Ostravě se k odvolání nevyjádřili.
Toto usnesení (č.l. A-22 spisu) napadl navrhovatel odvoláním (č.l. A-25 spisu). Uvedl, že soud se měl zabývat toliko skutečností, zda je možno navrhovateli v jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků vyhovět, s tím, že měly být zkoumány jeho majetkové poměry a nikoliv posuzovat, zda insolvenční návrh je či není v této situaci oprávněný. Navrhl, aby byl od soudního poplatku ve výši 2.000 Kč, který byl vyměřen usnesením KSOS 36 INS 1310/2016-A-18, osvobozen.
Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a dospěl k následujícím závěrům.
Podle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř., na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí zpět.
Z obsahu spisu vyplývá, že navrhovatel poté, co se odvolal proti usnesení o odmítnutí svého insolvenčního návrhu a uložení pořádkové pokuty (když dle výroku usnesení byla důvodem odmítnutí i zjevná bezdůvodnost návrhu), a poté, co byl soudem prvního stupně vyzván k zaplacení soudního poplatku z odvolání, požádal o osvobození od soudního poplatku v uvedené věci . Důvodem zamítnutí tohoto návrhu dle odůvodnění napadeného usnesení bylo výlučně to, že soud prvního stupně vyhodnotil, že ze strany odvolatele se jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. S ohledem na tento právní závěr se tedy již nezabýval dalším kumulativním kritériem pro přiznání osvobození od soudního poplatku dle citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř., tedy poměry účastníka.
S ohledem na odůvodnění napadeného usnesení odvolací soud uzavírá, že o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva se jedná zejména tehdy, pokud již ze skutkových tvrzení žadatele, aniž by bylo třeba provádět dokazování, je nepochybné, že nemůže být ve věci úspěšný. O svévolné uplatňování práva pak jde zejména v případech, kdy je bez dokazování zjevné, že žalobce nemá pro svá tvrzení oporu v hmotném právu a jde zjevně o tzv. šikanózní žalobu. Odvolací soud se na rozdíl od soudu prvního stupně v přezkoumávané věci neztotožňuje se závěrem, že se v případě navrhujícího věřitele jedná o tento případ, když přijetí tohoto závěru ze samotného insolvenčního návrhu bez dalšího možné není. Není ani přípustné při tomto hodnocení přezkoumávat závěry soudu prvního stupně, tj. hodnocení skutečností uvedených v podáních založených ve spise-vyjádření dlužníka, známého věřitele a exekučního úřadu, které bylo dle odůvodnění odvoláním napadeného usnesení podkladem pro závěr soudu prvního stupně o zjevné bezdůvodnosti insolvenčního návrhu.
Se zřetelem na tento závěr odvolacího soudu a shora citovanou zákonnou úpravu podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků je nutno, aby se soud prvního stupně zabýval hodnocením poměrů žadatele o osvobození od soudních poplatků (s využitím vzoru 58 o.s.ř.) a o jeho žádosti znovu rozhodl.
Proto nezbylo odvolacímu soudu než postupovat podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení zrušit a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nad rámec tohoto odůvodnění odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně nesprávně vyzval odvolatele k zaplacení soudního poplatku z odvolání proti usnesení ze dne 8.2.2016, neboť toto usnesení je rozhodnutím procesní povahy a za odvolání proti němu se soudní poplatek nevybírá (viz položka 22, bod 14. Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb.)
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; odvolateli a státnímu zastupitelství se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.
Olomouc 18. srpna 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu
KSOS 36 INS 1310/2016 3 VSOL 504/2016-A-29
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenčním řízení dlužníka VOKD Development, a.s., IČ: 26841274, se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, 28. října 205/45, PSČ 702 00, zahájeném na návrh navrhovatele-věřitele CATENA PROPERTY, a.s., IČ: 27818730, se sídlem Praha 2, Lípová 1444/20, PSČ 120 00, do něhož vstoupilo Krajské státní zastupitelství v Ostravě, se sídlem Ostrava, Na Hradbách 21, PSČ 729 01, o odvolání tohoto navrhovatele-věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 36 INS 1310/2016-A-22 ze dne 3.3.2016
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 36 INS 1310/2016-A-22 ze dne 3.3.2016 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Soud prvního stupně zamítl návrh navrhovatele-věřitele (dále jen navrhovatel ) na přiznání osvobození od soudních poplatků ve výši 2.000 Kč, které mu vyměřil usnesením č.j. KSOS 36 INS 1310/2016-A-18 ze dne 23.2.2016.
Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením, citovaným v odstavci výše, rozhodl o vyměření soudního poplatku ve výši 2.000 Kč za podané odvolání navrhovatele z 19.2.2016 (č.l. A-16 spisu), do usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu (č.l. A-12 spisu). Navrhovatel dne 26.2.2016 (soud prvního stupně uvedl v usnesení nesprávně datum 19.2.2016) (č.l. A-19 spisu) isir.justi ce.cz požádal o osvobození od takto vyměřeného soudního poplatku s ohledem na svoji finanční situaci. Soud prvního stupně uvedl, že při rozhodování o žádosti o osvobození od soudního poplatku se řídil ustanovením § 138 odst. 1 o.s.ř. a osvobození od soudního poplatku nepřiznal z toho důvodu, že žádost o osvobození je jen další obstrukcí ze strany navrhovatele, kterým navrhovatel prodlužuje neoprávněné insolvenční řízení, když insolvenční návrh byl usnesením č.j. KSOS 36 INS 1310/2016-A-12 ze dne 8.2.2016 odmítnut dle § 128 IZ z důvodu nedostatečných tvrzení o úpadku dlužníka a dle § 128a IZ pro jeho zjevnou bezdůvodnost. Odkázal přitom na rozhodnutí 33 Cdo 5438/2014 Nejvyššího soudu ČR a blíže nespecifikované závěry Ústavního soudu a uvedl, že navrhovatel podáním neoprávněného insolvenčního návrhu a dalšími obstrukcemi uplatňuje svá práva svévolně a zjevně bezúspěšně.
Dlužník ani Krajské státní zastupitelství v Ostravě se k odvolání nevyjádřili.
Toto usnesení (č.l. A-22 spisu) napadl navrhovatel odvoláním (č.l. A-25 spisu). Uvedl, že soud se měl zabývat toliko skutečností, zda je možno navrhovateli v jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků vyhovět, s tím, že měly být zkoumány jeho majetkové poměry a nikoliv posuzovat, zda insolvenční návrh je či není v této situaci oprávněný. Navrhl, aby byl od soudního poplatku ve výši 2.000 Kč, který byl vyměřen usnesením KSOS 36 INS 1310/2016-A-18, osvobozen.
Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a dospěl k následujícím závěrům.
Podle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř., na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí zpět.
Z obsahu spisu vyplývá, že navrhovatel poté, co se odvolal proti usnesení o odmítnutí svého insolvenčního návrhu a uložení pořádkové pokuty (když dle výroku usnesení byla důvodem odmítnutí i zjevná bezdůvodnost návrhu), a poté, co byl soudem prvního stupně vyzván k zaplacení soudního poplatku z odvolání, požádal o osvobození od soudního poplatku v uvedené věci . Důvodem zamítnutí tohoto návrhu dle odůvodnění napadeného usnesení bylo výlučně to, že soud prvního stupně vyhodnotil, že ze strany odvolatele se jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. S ohledem na tento právní závěr se tedy již nezabýval dalším kumulativním kritériem pro přiznání osvobození od soudního poplatku dle citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř., tedy poměry účastníka.
S ohledem na odůvodnění napadeného usnesení odvolací soud uzavírá, že o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva se jedná zejména tehdy, pokud již ze skutkových tvrzení žadatele, aniž by bylo třeba provádět dokazování, je nepochybné, že nemůže být ve věci úspěšný. O svévolné uplatňování práva pak jde zejména v případech, kdy je bez dokazování zjevné, že žalobce nemá pro svá tvrzení oporu v hmotném právu a jde zjevně o tzv. šikanózní žalobu. Odvolací soud se na rozdíl od soudu prvního stupně v přezkoumávané věci neztotožňuje se závěrem, že se v případě navrhujícího věřitele jedná o tento případ, když přijetí tohoto závěru ze samotného insolvenčního návrhu bez dalšího možné není. Není ani přípustné při tomto hodnocení přezkoumávat závěry soudu prvního stupně, tj. hodnocení skutečností uvedených v podáních založených ve spise-vyjádření dlužníka, známého věřitele a exekučního úřadu, které bylo dle odůvodnění odvoláním napadeného usnesení podkladem pro závěr soudu prvního stupně o zjevné bezdůvodnosti insolvenčního návrhu.
Se zřetelem na tento závěr odvolacího soudu a shora citovanou zákonnou úpravu podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků je nutno, aby se soud prvního stupně zabýval hodnocením poměrů žadatele o osvobození od soudních poplatků (s využitím vzoru 58 o.s.ř.) a o jeho žádosti znovu rozhodl.
Proto nezbylo odvolacímu soudu než postupovat podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení zrušit a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nad rámec tohoto odůvodnění odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně nesprávně vyzval odvolatele k zaplacení soudního poplatku z odvolání proti usnesení ze dne 8.2.2016, neboť toto usnesení je rozhodnutím procesní povahy a za odvolání proti němu se soudní poplatek nevybírá (viz položka 22, bod 14. Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb.)
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; odvolateli a státnímu zastupitelství se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.
Olomouc 18. srpna 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu