3 VSOL 455/2016-A-16
KSBR 24 INS 2345/2016 3 VSOL 455/2016-A-16
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Chvalnov-Lísky, Chvalnov 101, PSČ 768 05, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 24 INS 2345/2016-A-8 ze dne 5.2.2016,
t a k t o:
Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužníka se n e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka (výrok I.) a zamítl žádost dlužníka o prodloužení lhůty (výrok II.). V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Insolvenční návrh dlužníka však neobsahuje podstatné náležitosti, neboť v něm nejsou vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek. V insolvenčním návrhu chybí konkrétní označení alespoň dvou věřitelů dlužníka, jakož i konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, že závazky dlužníka jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že je dlužník není schopen plnit. Vady insolvenčního návrhu dlužníka brání pokračování v insolvenčním řízení, a proto soud podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, insolvenční návrh dlužníka odmítl.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítl, že soud prvního stupně postupoval přehnaně formalisticky. Podle jeho názoru nedostatky vytýkané soudem nejsou tak závažné, aby nemohlo být pokračováno v insolvenčním řízení. isir.justi ce.cz
Poukázal na to, že podal již čtvrtý insolvenční návrh, ze svých příjmů je schopen uspokojit své nezajištěné věřitele v zákonem stanovené výši a zajištěný věřitel se uspokojí prodejem jeho domu. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník dne 2.2.2016 podal u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. K rozhodujícím skutečnostem osvědčujícím úpadek dlužník v návrhu uvedl, že v současné době má 8 věřitelů, z toho 7 věřitelů je nezajištěných a 1 věřitel je zajištěný, celková výše jeho závazků činí 1.823.402 Kč, u všech závazků je v prodlení více jak 90 dnů a není schopen je hradit řádně a včas. V návrhu dlužník specifikoval jednotlivé závazky tak, že označil věřitele (všechny jako právnické osoby) názvem, sídlem a identifikačním číslem, uvedl právní důvod a výši závazků. Dne 3.2.2006 dlužník doplnil insolvenční návrh o listinu označenou jako Popis všech závazků , ve kterém uvedl shodné závazky jako v návrhu, přičemž pouze označil věřitele, uvedl právní důvod a výši závazků, s výjimkou závazků vůči věřitelům Česká spořitelna, a.s. a Komerční banka, a.s. uvedl i datum jejich splatnosti. Tuto listinu dlužník nepodepsal a neopatřil prohlášením o její správnosti a úplnosti.
Podle § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).
Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Podle ustanovení § 104 odst. 1 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.
Podle ustanovení § 104 odst. 3 IZ, v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.
Podle § 128 odst. 2 IZ, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.
Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný, neboť obsahuje dostatečná skutková tvrzení osvědčující úpadek dlužníka.
U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010).
V přezkoumávané věci dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém řádně označil své věřitele (právnické osoby) a uvedl právní důvod a výši závazků vůči těmto věřitelům. Současně dlužník v návrhu uvedl, že u všech svých závazků je v prodlení s jejich úhradou po dobu delší 90 dnů. Podle odvolacího soudu z těchto tvrzení lze dovodit, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ), tedy že dlužník je v úpadku pro platební neschopnost. Soud prvního stupně proto nepostupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužníka pro vady insolvenčního návrhu, které brání pokračování v insolvenčním řízení, podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.
Nicméně je nutno přihlédnout k tomu, že dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil zákonem stanovené přílohy, a to seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců (§ 104 IZ). Dlužník sice připojil listinu označenou jako Popis všech závazků , která však nemá náležitosti řádného seznamu závazků podle ustanovení § 104 odst. 3 IZ, neboť není dlužníkem podepsána a neobsahuje zejména údaje o splatnosti všech závazků dlužníka a prohlášení dlužníka o jeho správnosti a úplnosti. Z tohoto důvodu soud prvního stupně měl postupovat podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ, tedy vyzvat dlužníka ve stanovené lhůtě k připojení těchto zákonem stanovených příloh.
Ze shora uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.
V dalším řízení soud prvního stupně podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ vyzve dlužníka k doplnění insolvenčního návrhu o zákonem stanovené přílohy (§ 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) a současně dlužníka ve výzvě poučí o jejich zákonných náležitostech (§ 104 odst. 2, odst. 3 a odst. 4 IZ). Teprve poté opětovně posoudí, zda jsou dány důvody pro odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka.
Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pobočky v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 22. června 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
KSBR 24 INS 2345/2016 3 VSOL 455/2016-A-16
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Chvalnov-Lísky, Chvalnov 101, PSČ 768 05, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 24 INS 2345/2016-A-8 ze dne 5.2.2016,
t a k t o:
Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužníka se n e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka (výrok I.) a zamítl žádost dlužníka o prodloužení lhůty (výrok II.). V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Insolvenční návrh dlužníka však neobsahuje podstatné náležitosti, neboť v něm nejsou vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek. V insolvenčním návrhu chybí konkrétní označení alespoň dvou věřitelů dlužníka, jakož i konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, že závazky dlužníka jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že je dlužník není schopen plnit. Vady insolvenčního návrhu dlužníka brání pokračování v insolvenčním řízení, a proto soud podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, insolvenční návrh dlužníka odmítl.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítl, že soud prvního stupně postupoval přehnaně formalisticky. Podle jeho názoru nedostatky vytýkané soudem nejsou tak závažné, aby nemohlo být pokračováno v insolvenčním řízení. isir.justi ce.cz
Poukázal na to, že podal již čtvrtý insolvenční návrh, ze svých příjmů je schopen uspokojit své nezajištěné věřitele v zákonem stanovené výši a zajištěný věřitel se uspokojí prodejem jeho domu. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník dne 2.2.2016 podal u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. K rozhodujícím skutečnostem osvědčujícím úpadek dlužník v návrhu uvedl, že v současné době má 8 věřitelů, z toho 7 věřitelů je nezajištěných a 1 věřitel je zajištěný, celková výše jeho závazků činí 1.823.402 Kč, u všech závazků je v prodlení více jak 90 dnů a není schopen je hradit řádně a včas. V návrhu dlužník specifikoval jednotlivé závazky tak, že označil věřitele (všechny jako právnické osoby) názvem, sídlem a identifikačním číslem, uvedl právní důvod a výši závazků. Dne 3.2.2006 dlužník doplnil insolvenční návrh o listinu označenou jako Popis všech závazků , ve kterém uvedl shodné závazky jako v návrhu, přičemž pouze označil věřitele, uvedl právní důvod a výši závazků, s výjimkou závazků vůči věřitelům Česká spořitelna, a.s. a Komerční banka, a.s. uvedl i datum jejich splatnosti. Tuto listinu dlužník nepodepsal a neopatřil prohlášením o její správnosti a úplnosti.
Podle § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).
Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Podle ustanovení § 104 odst. 1 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.
Podle ustanovení § 104 odst. 3 IZ, v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.
Podle § 128 odst. 2 IZ, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.
Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný, neboť obsahuje dostatečná skutková tvrzení osvědčující úpadek dlužníka.
U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010).
V přezkoumávané věci dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém řádně označil své věřitele (právnické osoby) a uvedl právní důvod a výši závazků vůči těmto věřitelům. Současně dlužník v návrhu uvedl, že u všech svých závazků je v prodlení s jejich úhradou po dobu delší 90 dnů. Podle odvolacího soudu z těchto tvrzení lze dovodit, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ), tedy že dlužník je v úpadku pro platební neschopnost. Soud prvního stupně proto nepostupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužníka pro vady insolvenčního návrhu, které brání pokračování v insolvenčním řízení, podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.
Nicméně je nutno přihlédnout k tomu, že dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil zákonem stanovené přílohy, a to seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců (§ 104 IZ). Dlužník sice připojil listinu označenou jako Popis všech závazků , která však nemá náležitosti řádného seznamu závazků podle ustanovení § 104 odst. 3 IZ, neboť není dlužníkem podepsána a neobsahuje zejména údaje o splatnosti všech závazků dlužníka a prohlášení dlužníka o jeho správnosti a úplnosti. Z tohoto důvodu soud prvního stupně měl postupovat podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ, tedy vyzvat dlužníka ve stanovené lhůtě k připojení těchto zákonem stanovených příloh.
Ze shora uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.
V dalším řízení soud prvního stupně podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ vyzve dlužníka k doplnění insolvenčního návrhu o zákonem stanovené přílohy (§ 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) a současně dlužníka ve výzvě poučí o jejich zákonných náležitostech (§ 104 odst. 2, odst. 3 a odst. 4 IZ). Teprve poté opětovně posoudí, zda jsou dány důvody pro odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka.
Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pobočky v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 22. června 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu