3 VSOL 430/2010-A-16
KSOS 14 INS 3315/2010 3 VSOL 430/2010-A-16
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka VANAB MASIV, s.r.o., se sídlem Halenkov, U Továrny 39, PSČ 756 03, IČ: 268 36 661, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 14 INS 3315/2010-A-11 ze dne 25.8.2010
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í takto:
Soud u k l á d á dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení z a p l a t i l zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč na účet Krajského soudu v Ostravě vedeného u ČNB Ostrava, číslo účtu 6015-4123761/0710, variabilní symbol 2014331510, konstantní symbol 308 nebo v hotovosti do pokladny Krajského soudu v Ostravě
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí uložil Krajský soud v Ostravě dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet Krajského soudu v Ostravě.
V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník se domáhal rozhodnutí o svém úpadku, protože je předlužený. Uložení zálohy je nutné ke krytí budoucích nákladů řízení. Výši zálohy insolvenční soud určil v maximální možné částce 50.000,-Kč, protože nebylo prokázáno, že dlužník vlastní majetek postačující k náhradě insolvenčního řízení. Záloha umožní působení insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, tedy v době, kdy výdaje na činnost správce nelze dosud hradit z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny správcem z vlastních zdrojů a následně z rozpočtových prostředků insolvenčního soudu.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl v něm, že insolvenční soud nemusel ukládat zaplacení zálohy v maximální přípustné výši. Poukázal na to, že ze seznamu majetku závazků a pohledávek lze dovodit, že podstatná část prostředků na zajištění nákladů insolvenčního řízení bude zajištěna, proto by byla přiměřená záloha v maximální výši 20.000,-Kč. Namítal, že výše zálohy sice závisí na úvaze insolvenčního soudu, ten by však měl zvážit splnění zákonných podmínek pro uložení zálohy. Tvrdil, že postup insolvenčního soudu je v daném případě příliš tvrdý. Proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že navrhovateli uloží povinnost k zaplacení zálohy v menší výši.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.
Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že návrhem, který byl Krajskému soudu v Ostravě doručen dne 31.3.2010, se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku. V návrhu tvrdil, že má závazky vůči více věřitelům v celkové výši 4.686.000,-Kč, zatímco jeho majetek tvoří peníze na pokladnách v hodnotě 50.000,-Kč a pohledávky v celkové výši 175.549,37 Kč, je tedy předlužen. Na výzvu insolvenčního soudu dlužník doplnil seznam majetku tak, že uvedl, že má peníze na pokladnách v hodnotě 33.143,-Kč a movitý majetek v hodnotě 42.818,80 Kč.
Z dlužníkova návrhu je zřejmé, že je v úpadku ve formě předlužení dle ust. § 3 odst. 3 IZ, neboť má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Uložení povinnosti ke složení zálohy, je-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, je zásadně namístě v případech, kdy v majetku dlužníka, který se po případném rozhodnutí o úpadku stane součástí majetkové podstaty, není dostatek pohotových peněžních prostředků (peněz v hotovosti nebo na účtu), které by bylo možné použít ke krytí výdajů insolvenčního správce předtím než dojde ke zpeněžení majetkové podstaty. Záloha též může sloužit k úhradě odměny insolvenčního správce v případě, že zpeněžením majetkové podstaty nebude získáno dostatek prostředků na její úhradu a která činí při řešení úpadku konkursem dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč. Tyto důvody správně vystihl soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí, ale již pominul, že dlužník není zcela nemajetný. Dlužník má dle svého vyjádření peněžní prostředky ve výši 33.143,-Kč, ze kterých bude možné hradit hotové výdaje správce v počátcích jeho působení a případně též část jeho odměny. Za těchto podmínek nepovažuje odvolací soud za nezbytné, aby bylo dlužníkovi uloženo složení zálohy na náklady řízení v maximální výši. S ohledem na shora uvedené závěry se jeví jako přiměřená záloha ve výši 20.000,-Kč.
Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení změnil postupem dle ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 26. října 2010
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
KSOS 14 INS 3315/2010 3 VSOL 430/2010-A-16
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka VANAB MASIV, s.r.o., se sídlem Halenkov, U Továrny 39, PSČ 756 03, IČ: 268 36 661, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 14 INS 3315/2010-A-11 ze dne 25.8.2010
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í takto:
Soud u k l á d á dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení z a p l a t i l zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč na účet Krajského soudu v Ostravě vedeného u ČNB Ostrava, číslo účtu 6015-4123761/0710, variabilní symbol 2014331510, konstantní symbol 308 nebo v hotovosti do pokladny Krajského soudu v Ostravě
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí uložil Krajský soud v Ostravě dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet Krajského soudu v Ostravě.
V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník se domáhal rozhodnutí o svém úpadku, protože je předlužený. Uložení zálohy je nutné ke krytí budoucích nákladů řízení. Výši zálohy insolvenční soud určil v maximální možné částce 50.000,-Kč, protože nebylo prokázáno, že dlužník vlastní majetek postačující k náhradě insolvenčního řízení. Záloha umožní působení insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, tedy v době, kdy výdaje na činnost správce nelze dosud hradit z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny správcem z vlastních zdrojů a následně z rozpočtových prostředků insolvenčního soudu.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl v něm, že insolvenční soud nemusel ukládat zaplacení zálohy v maximální přípustné výši. Poukázal na to, že ze seznamu majetku závazků a pohledávek lze dovodit, že podstatná část prostředků na zajištění nákladů insolvenčního řízení bude zajištěna, proto by byla přiměřená záloha v maximální výši 20.000,-Kč. Namítal, že výše zálohy sice závisí na úvaze insolvenčního soudu, ten by však měl zvážit splnění zákonných podmínek pro uložení zálohy. Tvrdil, že postup insolvenčního soudu je v daném případě příliš tvrdý. Proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že navrhovateli uloží povinnost k zaplacení zálohy v menší výši.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.
Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že návrhem, který byl Krajskému soudu v Ostravě doručen dne 31.3.2010, se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku. V návrhu tvrdil, že má závazky vůči více věřitelům v celkové výši 4.686.000,-Kč, zatímco jeho majetek tvoří peníze na pokladnách v hodnotě 50.000,-Kč a pohledávky v celkové výši 175.549,37 Kč, je tedy předlužen. Na výzvu insolvenčního soudu dlužník doplnil seznam majetku tak, že uvedl, že má peníze na pokladnách v hodnotě 33.143,-Kč a movitý majetek v hodnotě 42.818,80 Kč.
Z dlužníkova návrhu je zřejmé, že je v úpadku ve formě předlužení dle ust. § 3 odst. 3 IZ, neboť má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Uložení povinnosti ke složení zálohy, je-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, je zásadně namístě v případech, kdy v majetku dlužníka, který se po případném rozhodnutí o úpadku stane součástí majetkové podstaty, není dostatek pohotových peněžních prostředků (peněz v hotovosti nebo na účtu), které by bylo možné použít ke krytí výdajů insolvenčního správce předtím než dojde ke zpeněžení majetkové podstaty. Záloha též může sloužit k úhradě odměny insolvenčního správce v případě, že zpeněžením majetkové podstaty nebude získáno dostatek prostředků na její úhradu a která činí při řešení úpadku konkursem dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč. Tyto důvody správně vystihl soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí, ale již pominul, že dlužník není zcela nemajetný. Dlužník má dle svého vyjádření peněžní prostředky ve výši 33.143,-Kč, ze kterých bude možné hradit hotové výdaje správce v počátcích jeho působení a případně též část jeho odměny. Za těchto podmínek nepovažuje odvolací soud za nezbytné, aby bylo dlužníkovi uloženo složení zálohy na náklady řízení v maximální výši. S ohledem na shora uvedené závěry se jeví jako přiměřená záloha ve výši 20.000,-Kč.
Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení změnil postupem dle ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 26. října 2010
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu