3 VSOL 423/2011-P13-9
KSOS 38 INS 12729/2010 3 VSOL 423/2011-P13-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka René Jelena, IČ: 60948787, Smetanova 333/11, Opava -Malé Hoštice, o přihlášce pohledávky věřitele č. 13 Martina Chvěji, bytem U trati 171, Dolní Benešov-Zábřeh, zastoupeného advokátem JUDr. Alfrédem Šrámkem, se sídlem Českobratrská č. 2, Ostrava, o odvolání věřitele č. 13 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 38 INS 12729/2010-P13-4 ze dne 1.6.2011,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 38 INS 12729/2010-P13-4 ze dne 1.6.2011 s e potvrzuje.
Odůvodnění:
Usnesením uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 13 a rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí.
Na odůvodnění tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelné pohledávky č. 1 až 5 v celkové výši 259.582,80 Kč. Na přezkumném jednání dne 13.4.2011 byly přezkoumány přihlášené pohledávky jako nevykonatelné, neboť věřitel nedoložil rozhodčí nález, který vykonatelnost pohledávek dokládal. Dále soud prvního stupně uvedl, jak byly jednotlivé pohledávky co do pravosti a výše insolvenčním správcem popřeny. Vzhledem k tomu, že věřitel č. 13 nebyl na přezkumném jednání přítomen, insolvenční správce v souladu s ust. § 197 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), vyrozuměl věřitele o popření jeho pohledávek. Toto vyrozumění bylo věřiteli doručeno 19.4.2011. Dále soud prvního stupně poukázal na ust. § 198 odst. 1 IZ a uvedl, že ve stanovené lhůtě věřitel žalobu nepodal, a proto se k jeho zcela popřeným pohledávkám nepřihlíží a u ostatních pohledávek dle ust. § 178 IZ s ohledem na to, že skutečná výše pohledávky činí méně než 50 % pohledávky přihlášené, nepřihlíží se k pohledávkám ani v rozsahu, v jakém byly zjištěny. Proto soud prvního stupně podle ustanovení § 185 IZ rozhodl o odmítnutí přihlášky věřitele č. 13 a současně rozhodl, že se končí jeho účast v insolvenčním řízení.
Proti tomuto rozhodnutí se věřitel č. 13 odvolal. V odvolání připustil, že sice nepřiložil k přihlášce pohledávky exekuční titul prokazující vykonatelnost jeho přihlášených pohledávek, ale že dle jeho názoru bylo povinností insolvenčního správce, aby ho postupem dle ust. § 188 odst. 1 IZ vyzval k doplnění přihlášky. Uvedl, že má za to, že bez doložení exekučního titulu nebylo možno pohledávku přezkoumat a že bez takto řádně provedeného přezkumu nelze pohledávku odmítnout s odůvodněním, že věřitel neuplatnil pravost pohledávky u soudu. Poukázal na ust. § 188 a 199 IZ s tím, že soud věc nesprávně právně posoudil, když zde nebyl prostor pro odmítnutí pohledávky z důvodu neuplatnění pravosti pohledávky u soudu právě proto, že přihlášku pohledávky nebylo možno posoudit pro její neúplnost. Věřitel nebyl o nutnosti přihlášku pohledávky doplnit insolvenčním správcem řádně poučen. Odvolatel uvedl, že naopak bylo povinností insolvenčního správce uplatnit popření pohledávky u soudu. Navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolací soud jako nesprávné zrušil.
Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.
Podle ustanovení § 197 odst. 2 IZ, věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.
Podle ustanovení § 185 IZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti nim může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.
Podle ustanovení § 187 IZ pro část přihlášené pohledávky platí postup podle § 184 až 186 obdobně.
Podle ustanovení § 178 věty první IZ bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50% přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna.
Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14.2.2011 zjistil úpadek dlužníka, insolvenčním správcem ustavil Mgr. Martina Fuchsiga a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. Věřitel č. 13 přihlásil do tohoto insolvenčního řízení 8.3.2011 pět vykonatelných pohledávek, první v celkové výši 133.620,-Kč, druhou v celkové výši 17.874,-Kč, třetí v celkové výši 69.838,20 Kč, čtvrtou v celkové výši 10.000,-Kč a pátou v celkové výši 28.250,60 Kč. Rozhodčí nález, který měl dokládat vykonatelnost všech pěti pohledávek, k přihlášce pohledávky nepřipojil. Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 13.4.2011 vyplývá, že u tohoto přezkumného jednání byly přezkoumány i přihlášené pohledávky věřitele č. 13, a ze seznamu přihlášených pohledávek vyplývá, že insolvenční správce pohledávku č. 4 a 5 popřel zcela co do pravosti, pohledávku č. 1 popřel co do pravosti i co do výše s tím, že tato pohledávka je uznána co do výše 2.619,80 Kč, pohledávku č. 2 popřel co do pravosti i co do výše s tím, že je zjištěna ve výši 287,30 Kč, a pohledávku č. 3 popřel co do pravosti i co do výše s tím, že je zjištěna do výše 9.300,-Kč. Přípisem ze dne 13.4.2011 doručeným právnímu zástupci věřitele č. 13 19.4.2011 vyrozuměl insolvenční správce tohoto věřitele o tom, že jeho pohledávky zůstaly sporné, uvedl, v jakém rozsahu, a současně ho vyzval k podání žaloby na jejich určení dle § 198 odst. 1,2 IZ. Vyzval ho, aby podal žalobu ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání proti insolvenčnímu správci u insolvenčního soudu, poučil jej i o tom, že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení tohoto vyrozumění. Dále ho poučil v tom smyslu, že nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží a že v žalobě může uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání. Žalobce žalobu na určení popřených pohledávek nepodal. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu 10.5.2011 doplnil přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení tím, že přiložil rozhodčí nález z 18.11.2008 opatřený doložkou právní moci a vykonatelnosti.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že pro další postup věřitele, který nesouhlasí s popřením své pohledávky insolvenčním správcem, je rozhodující výsledek přezkumného jednání a stanovisko insolvenčního správce, které v jeho rámci zaujal. Tento závěr je nutno přijmout bez ohledu na skutečnost, jak byla pohledávka věřitele do insolvenčního řízení přihlášena, tj. zda byla přihlášena jako vykonatelná či nevykonatelná. Tento závěr je zcela zřejmý i z ustanovení § 198 odst. 3 IZ, ve kterém je stanoveno, že pokud v průběhu řízení o žalobě vyjde najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199. V přezkoumávané věci byly všechny přihlášené pohledávky odvolatele přezkoumány jako pohledávky nevykonatelné, insolvenčním správcem byly popřeny tak, jak je uvedeno v seznamu přihlášených pohledávek. Insolvenční správce postupoval zcela správně, když v souladu s ust. § 197 odst. 2 vyrozuměl insolvenčního věřitele o popření jeho pohledávek i o tom, jak byly jednotlivé pohledávky popřeny, a řádně jej i poučil o možnosti uplatnit jeho právo žalobou na určení podanou u insolvenčního soudu ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání i o účincích, které nastanou, pokud včas žalobu nepodá. Bylo proto věcí věřitele, aby žalobu podal a v rámci soudního řízení pak prokázal vykonatelnost své pohledávky s tím, že potom by ve smyslu ust. § 198 odst. 3 IZ bylo na insolvenčním správci, aby prokazoval důvod popření.
Nelze ani přisvědčit odvolací námitce, že by snad z důvodu nedoložení rozhodčího nálezu, a tedy nedoložení vykonatelnosti přihlášených pohledávek, nebyly pohledávky přezkoumatelné a že měl insolvenční správce postupovat podle ust. § 188 odst. 2 IZ a vyzvat věřitele k doplnění přihlášky o předmětný rozhodčí nález. Judikatura insolvenčních soudů se zcela jednoznačně přiklonila k závěru, že postup dle ust. § 188 IZ se uplatní pouze tehdy, je-li vadný sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky, nikoliv však v případě, že věřitel nepřipojí požadované přílohy, tedy listinné důkazy k prokázání přihlášené pohledávky (§177 IZ). To totiž může mít za následek pouze to, že uplatněný nárok neprokáže a že přihlášená pohledávka bude popřena. V takovém případě je pak na věřiteli, aby uplatněný nárok prokázal (doložením důkazů) v průběhu řízení o žalobě na určení popřené pohledávky podané právě na základě výzvy insolvenčního správce učiněné dle § 197odst. 2 IZ (viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod č. 13 ročníku 2009).
Tím, že tedy odvolatel na základě řádné výzvy insolvenčního správce žalobu nepodal, nastaly důsledky dle ust. § 198 odst. 1 poslední věty IZ, tedy nastala skutečnost, na základě které se podle insolvenčního zákona k přihlášce pohledávky nepřihlíží (185 IZ), a protože jednotlivé přihlášené pohledávky byly zjištěny tak, že skutečná výše každé přihlášené pohledávky činí méně než 50 % částky přihlášené na každou takovou pohledávku, nepřilíží se k žádné z přihlášených pohledávek ani v rozsahu, v jakém byla zjištěna (§ 178 IZ).
Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako ve výroku věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, odvolateli a insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná běžet odvolateli ode dne, kdy mu bude usnesení doručeno zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 11. srpna 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu
KSOS 38 INS 12729/2010 3 VSOL 423/2011-P13-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka René Jelena, IČ: 60948787, Smetanova 333/11, Opava -Malé Hoštice, o přihlášce pohledávky věřitele č. 13 Martina Chvěji, bytem U trati 171, Dolní Benešov-Zábřeh, zastoupeného advokátem JUDr. Alfrédem Šrámkem, se sídlem Českobratrská č. 2, Ostrava, o odvolání věřitele č. 13 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 38 INS 12729/2010-P13-4 ze dne 1.6.2011,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 38 INS 12729/2010-P13-4 ze dne 1.6.2011 s e potvrzuje.
Odůvodnění:
Usnesením uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 13 a rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí.
Na odůvodnění tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelné pohledávky č. 1 až 5 v celkové výši 259.582,80 Kč. Na přezkumném jednání dne 13.4.2011 byly přezkoumány přihlášené pohledávky jako nevykonatelné, neboť věřitel nedoložil rozhodčí nález, který vykonatelnost pohledávek dokládal. Dále soud prvního stupně uvedl, jak byly jednotlivé pohledávky co do pravosti a výše insolvenčním správcem popřeny. Vzhledem k tomu, že věřitel č. 13 nebyl na přezkumném jednání přítomen, insolvenční správce v souladu s ust. § 197 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), vyrozuměl věřitele o popření jeho pohledávek. Toto vyrozumění bylo věřiteli doručeno 19.4.2011. Dále soud prvního stupně poukázal na ust. § 198 odst. 1 IZ a uvedl, že ve stanovené lhůtě věřitel žalobu nepodal, a proto se k jeho zcela popřeným pohledávkám nepřihlíží a u ostatních pohledávek dle ust. § 178 IZ s ohledem na to, že skutečná výše pohledávky činí méně než 50 % pohledávky přihlášené, nepřihlíží se k pohledávkám ani v rozsahu, v jakém byly zjištěny. Proto soud prvního stupně podle ustanovení § 185 IZ rozhodl o odmítnutí přihlášky věřitele č. 13 a současně rozhodl, že se končí jeho účast v insolvenčním řízení.
Proti tomuto rozhodnutí se věřitel č. 13 odvolal. V odvolání připustil, že sice nepřiložil k přihlášce pohledávky exekuční titul prokazující vykonatelnost jeho přihlášených pohledávek, ale že dle jeho názoru bylo povinností insolvenčního správce, aby ho postupem dle ust. § 188 odst. 1 IZ vyzval k doplnění přihlášky. Uvedl, že má za to, že bez doložení exekučního titulu nebylo možno pohledávku přezkoumat a že bez takto řádně provedeného přezkumu nelze pohledávku odmítnout s odůvodněním, že věřitel neuplatnil pravost pohledávky u soudu. Poukázal na ust. § 188 a 199 IZ s tím, že soud věc nesprávně právně posoudil, když zde nebyl prostor pro odmítnutí pohledávky z důvodu neuplatnění pravosti pohledávky u soudu právě proto, že přihlášku pohledávky nebylo možno posoudit pro její neúplnost. Věřitel nebyl o nutnosti přihlášku pohledávky doplnit insolvenčním správcem řádně poučen. Odvolatel uvedl, že naopak bylo povinností insolvenčního správce uplatnit popření pohledávky u soudu. Navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolací soud jako nesprávné zrušil.
Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.
Podle ustanovení § 197 odst. 2 IZ, věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.
Podle ustanovení § 185 IZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti nim může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.
Podle ustanovení § 187 IZ pro část přihlášené pohledávky platí postup podle § 184 až 186 obdobně.
Podle ustanovení § 178 věty první IZ bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50% přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna.
Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14.2.2011 zjistil úpadek dlužníka, insolvenčním správcem ustavil Mgr. Martina Fuchsiga a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. Věřitel č. 13 přihlásil do tohoto insolvenčního řízení 8.3.2011 pět vykonatelných pohledávek, první v celkové výši 133.620,-Kč, druhou v celkové výši 17.874,-Kč, třetí v celkové výši 69.838,20 Kč, čtvrtou v celkové výši 10.000,-Kč a pátou v celkové výši 28.250,60 Kč. Rozhodčí nález, který měl dokládat vykonatelnost všech pěti pohledávek, k přihlášce pohledávky nepřipojil. Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 13.4.2011 vyplývá, že u tohoto přezkumného jednání byly přezkoumány i přihlášené pohledávky věřitele č. 13, a ze seznamu přihlášených pohledávek vyplývá, že insolvenční správce pohledávku č. 4 a 5 popřel zcela co do pravosti, pohledávku č. 1 popřel co do pravosti i co do výše s tím, že tato pohledávka je uznána co do výše 2.619,80 Kč, pohledávku č. 2 popřel co do pravosti i co do výše s tím, že je zjištěna ve výši 287,30 Kč, a pohledávku č. 3 popřel co do pravosti i co do výše s tím, že je zjištěna do výše 9.300,-Kč. Přípisem ze dne 13.4.2011 doručeným právnímu zástupci věřitele č. 13 19.4.2011 vyrozuměl insolvenční správce tohoto věřitele o tom, že jeho pohledávky zůstaly sporné, uvedl, v jakém rozsahu, a současně ho vyzval k podání žaloby na jejich určení dle § 198 odst. 1,2 IZ. Vyzval ho, aby podal žalobu ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání proti insolvenčnímu správci u insolvenčního soudu, poučil jej i o tom, že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení tohoto vyrozumění. Dále ho poučil v tom smyslu, že nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží a že v žalobě může uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání. Žalobce žalobu na určení popřených pohledávek nepodal. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu 10.5.2011 doplnil přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení tím, že přiložil rozhodčí nález z 18.11.2008 opatřený doložkou právní moci a vykonatelnosti.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že pro další postup věřitele, který nesouhlasí s popřením své pohledávky insolvenčním správcem, je rozhodující výsledek přezkumného jednání a stanovisko insolvenčního správce, které v jeho rámci zaujal. Tento závěr je nutno přijmout bez ohledu na skutečnost, jak byla pohledávka věřitele do insolvenčního řízení přihlášena, tj. zda byla přihlášena jako vykonatelná či nevykonatelná. Tento závěr je zcela zřejmý i z ustanovení § 198 odst. 3 IZ, ve kterém je stanoveno, že pokud v průběhu řízení o žalobě vyjde najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199. V přezkoumávané věci byly všechny přihlášené pohledávky odvolatele přezkoumány jako pohledávky nevykonatelné, insolvenčním správcem byly popřeny tak, jak je uvedeno v seznamu přihlášených pohledávek. Insolvenční správce postupoval zcela správně, když v souladu s ust. § 197 odst. 2 vyrozuměl insolvenčního věřitele o popření jeho pohledávek i o tom, jak byly jednotlivé pohledávky popřeny, a řádně jej i poučil o možnosti uplatnit jeho právo žalobou na určení podanou u insolvenčního soudu ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání i o účincích, které nastanou, pokud včas žalobu nepodá. Bylo proto věcí věřitele, aby žalobu podal a v rámci soudního řízení pak prokázal vykonatelnost své pohledávky s tím, že potom by ve smyslu ust. § 198 odst. 3 IZ bylo na insolvenčním správci, aby prokazoval důvod popření.
Nelze ani přisvědčit odvolací námitce, že by snad z důvodu nedoložení rozhodčího nálezu, a tedy nedoložení vykonatelnosti přihlášených pohledávek, nebyly pohledávky přezkoumatelné a že měl insolvenční správce postupovat podle ust. § 188 odst. 2 IZ a vyzvat věřitele k doplnění přihlášky o předmětný rozhodčí nález. Judikatura insolvenčních soudů se zcela jednoznačně přiklonila k závěru, že postup dle ust. § 188 IZ se uplatní pouze tehdy, je-li vadný sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky, nikoliv však v případě, že věřitel nepřipojí požadované přílohy, tedy listinné důkazy k prokázání přihlášené pohledávky (§177 IZ). To totiž může mít za následek pouze to, že uplatněný nárok neprokáže a že přihlášená pohledávka bude popřena. V takovém případě je pak na věřiteli, aby uplatněný nárok prokázal (doložením důkazů) v průběhu řízení o žalobě na určení popřené pohledávky podané právě na základě výzvy insolvenčního správce učiněné dle § 197odst. 2 IZ (viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod č. 13 ročníku 2009).
Tím, že tedy odvolatel na základě řádné výzvy insolvenčního správce žalobu nepodal, nastaly důsledky dle ust. § 198 odst. 1 poslední věty IZ, tedy nastala skutečnost, na základě které se podle insolvenčního zákona k přihlášce pohledávky nepřihlíží (185 IZ), a protože jednotlivé přihlášené pohledávky byly zjištěny tak, že skutečná výše každé přihlášené pohledávky činí méně než 50 % částky přihlášené na každou takovou pohledávku, nepřilíží se k žádné z přihlášených pohledávek ani v rozsahu, v jakém byla zjištěna (§ 178 IZ).
Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako ve výroku věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, odvolateli a insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná běžet odvolateli ode dne, kdy mu bude usnesení doručeno zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 11. srpna 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu