3 VSOL 405/2012-A-10
KSOS 14 INS 7956/2012 3 VSOL 405/2012-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Richarda anonymizovano , anonymizovano , bytem Krnov, Tyršova 2a, PSČ 794 01, IČ: 73887340, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.4.2012, č. j. KSOS 14 INS 7956/2012-A-3
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.
V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uvedl, že podle obsahu spisu je uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení nezbytné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy určil soud částkou 50.000 Kč, neboť v řízení nebylo prokázáno , že by dlužník vlastnil majetek takové hodnoty, který by postačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Pro úplnost soud prvního stupně doplnil, že povinnost dlužníka podat bez zbytečného odkladu insolvenční návrh jej měla vést k tomu, aby tento insolvenční návrh podal v dostatečném časovém předstihu, dříve, než se ocitne v situaci, kdy již nebude mít potřebnou hotovost na zaplacení zálohy.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že částkou ve výši 50.000 Kč nedisponuje. Poukázal na to, že vše, co měl v rezervě musel použít na úhradu závazků exekutorům, nemohl předpokládat, že mu povinnost uhradit zálohu vznikne. Zdůraznil, že v jeho případě se bude jednat o konkurs nepatrný, tedy-podle názoru odvolatele-ani činnost správce nebude nijak náročná . Soud by měl proto výši zálohy snížit na minimum , aby ji mohl hradit nebo ji splácel tak, aby konkurs proběhl a byl dokončen.
Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 1 písm. c) IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem, došlým soudu dne 2.4.2012, domáhá zjištění úpadku a prohlášení konkursu. Uvedl, že ze své, již ukončené, podnikatelské činnosti eviduje závazky po lhůtě splatnosti ve výši 4.403.792,86 Kč vůči věřitelům, blíže označeným v seznamu závazků (opatřeném údajem o tom, že se jedná o seznam úplný a správný, a podpisem dlužníka), s tím, že tyto peněžité závazky jsou déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, když v podstatné části zastavil jejich platby a v podstatné části těchto splatných závazků je v prodlení s jejich placením déle jak tři měsíce. Podnikatelskou činnost, provozovanou na základě (blíže označeného) živnostenského listu v předmětu podnikání hostinská činnost, ukončil ke dni 30.4.2011. Nemá žádné zaměstnance v pracovním poměru. Je jediným společníkem a jednatelem obchodní společnosti STL spol. s r.o., IČ: 47681748. Nevlastní žádné hodnotnější movité věci, pouze běžné vybavení domácnosti, nemovitosti nevlastní.
Na základě údajů, uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku.
Správný je také závěr soudu prvního stupně-jak se z odůvodnění jeho rozhodnutí podává-že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, neboť je zřejmé, že dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky.
Nutno zdůraznit, že účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty (což se vzhledem k údajům, uvedeným v návrhu, jeví předběžně jako pravděpodobné), záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužník k jejich úhradě prostředky nemá, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.
V této souvislosti je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele.
Námitka odvolatele, že požadovanou částkou nedisponuje, tedy není schopen ji zaplatit, neobstojí.
Jak správně konstatoval i soud prvního stupně, ve smyslu ustanovení § 98 odst. 1 IZ byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka tak bylo podat insolvenční návrh ještě před tím, než se ocitl v situaci, kdy nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu soud nezvažuje matkové poměry insolvenčního navrhovatele, nýbrž pouze to, zda je záloha v konkrétní věci nezbytná.
Nedůvodná je i námitka odvolatele, podle níž by měl soud výši zálohy snížit na minimum , neboť se bude jednat o konkurs nepatrný a činnost správce nebude nijak náročná .
Je třeba uvést, že kromě již výše uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).
Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však také doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 14. června 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
KSOS 14 INS 7956/2012 3 VSOL 405/2012-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Richarda anonymizovano , anonymizovano , bytem Krnov, Tyršova 2a, PSČ 794 01, IČ: 73887340, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.4.2012, č. j. KSOS 14 INS 7956/2012-A-3
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.
V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uvedl, že podle obsahu spisu je uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení nezbytné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy určil soud částkou 50.000 Kč, neboť v řízení nebylo prokázáno , že by dlužník vlastnil majetek takové hodnoty, který by postačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Pro úplnost soud prvního stupně doplnil, že povinnost dlužníka podat bez zbytečného odkladu insolvenční návrh jej měla vést k tomu, aby tento insolvenční návrh podal v dostatečném časovém předstihu, dříve, než se ocitne v situaci, kdy již nebude mít potřebnou hotovost na zaplacení zálohy.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že částkou ve výši 50.000 Kč nedisponuje. Poukázal na to, že vše, co měl v rezervě musel použít na úhradu závazků exekutorům, nemohl předpokládat, že mu povinnost uhradit zálohu vznikne. Zdůraznil, že v jeho případě se bude jednat o konkurs nepatrný, tedy-podle názoru odvolatele-ani činnost správce nebude nijak náročná . Soud by měl proto výši zálohy snížit na minimum , aby ji mohl hradit nebo ji splácel tak, aby konkurs proběhl a byl dokončen.
Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 1 písm. c) IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem, došlým soudu dne 2.4.2012, domáhá zjištění úpadku a prohlášení konkursu. Uvedl, že ze své, již ukončené, podnikatelské činnosti eviduje závazky po lhůtě splatnosti ve výši 4.403.792,86 Kč vůči věřitelům, blíže označeným v seznamu závazků (opatřeném údajem o tom, že se jedná o seznam úplný a správný, a podpisem dlužníka), s tím, že tyto peněžité závazky jsou déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, když v podstatné části zastavil jejich platby a v podstatné části těchto splatných závazků je v prodlení s jejich placením déle jak tři měsíce. Podnikatelskou činnost, provozovanou na základě (blíže označeného) živnostenského listu v předmětu podnikání hostinská činnost, ukončil ke dni 30.4.2011. Nemá žádné zaměstnance v pracovním poměru. Je jediným společníkem a jednatelem obchodní společnosti STL spol. s r.o., IČ: 47681748. Nevlastní žádné hodnotnější movité věci, pouze běžné vybavení domácnosti, nemovitosti nevlastní.
Na základě údajů, uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku.
Správný je také závěr soudu prvního stupně-jak se z odůvodnění jeho rozhodnutí podává-že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, neboť je zřejmé, že dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky.
Nutno zdůraznit, že účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty (což se vzhledem k údajům, uvedeným v návrhu, jeví předběžně jako pravděpodobné), záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužník k jejich úhradě prostředky nemá, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.
V této souvislosti je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele.
Námitka odvolatele, že požadovanou částkou nedisponuje, tedy není schopen ji zaplatit, neobstojí.
Jak správně konstatoval i soud prvního stupně, ve smyslu ustanovení § 98 odst. 1 IZ byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka tak bylo podat insolvenční návrh ještě před tím, než se ocitl v situaci, kdy nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu soud nezvažuje matkové poměry insolvenčního navrhovatele, nýbrž pouze to, zda je záloha v konkrétní věci nezbytná.
Nedůvodná je i námitka odvolatele, podle níž by měl soud výši zálohy snížit na minimum , neboť se bude jednat o konkurs nepatrný a činnost správce nebude nijak náročná .
Je třeba uvést, že kromě již výše uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).
Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však také doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 14. června 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu