3 VSOL 396/2016-B-63
KSBR 32 INS 23517/2011 3 VSOL 396/2016-B-63
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Palackého náměstí 68, Slavkov u Brna, PSČ 684 01, o provedení mimořádné splátky nezajištěným věřitelům, o odvolání Mgr. Jakuba Juřeny, se sídlem Pražákova 36, Brno, PSČ 619 00, insolvenčního správce dlužníka anonymizovano anonymizovano , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.10.2015, č.j. KSBR 32 INS 23517/2011- B-43
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se zr u š u j e a věc se vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení provedl z částky 131.926,70 Kč mimořádnou splátku nezajištěným věřitelům dle poměru jejich pohledávek, jak uvedeno v usnesení ze dne 20.4.2012, č.j. 32 INS 23517/2011-B-7, a ponechal si částku 750 Kč + DPH z podílu dlužníka na dědictví jako zálohu na odměnu dle mimořádné splátky a částku 728,80 Kč včetně DPH z podílu dlužníka na dědictví jako zálohu na hotové výdaje podle mimořádné splátky. Dále správci uložil, aby podal soudu zprávu o splnění pokynu ve lhůtě 30 dnů. Usnesení, s odkazem na ustanovení § 91 insolvenčního zákona, obsahuje poučení, že proti němu není odvolání přípustné.
Proti usnesení soudu prvního stupně podal insolvenční správce odvolání. Namítl, že dne 10.4.2015 soudu doručil žádost o schválení vyplacení hodnoty získané z dědictví a žádost o schválení své odměny a hotových výdajů. V ní sdělil, isir.justi ce.cz
že dlužník se souhlasem správce uzavřel v rámci dědického řízení dohodu o rozdělení pozůstalosti, podle které mu náleží částka 133.563 Kč. Tato částka byla vyplacena na účet majetkové podstaty a je určena k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, čímž dlužník splnil svou povinnost dle ustanovení § 412 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona. Správce požádal insolvenční soud o schválení odměny a hotových výdajů souvisejících s uzavřením dohody o rozdělení pozůstalosti, soud jej pokynem ze dne 1.6.2015 vyzval k doložení hotových výdajů souvisejících se zpeněžením hodnoty (kancelářských potřeb a cestovného), což insolvenční správce splnil podáními ze dne 7.8.2015 a ze dne 9.8.2015. Následně bylo vydáno napadené usnesení, které neobsahuje odůvodnění, a proto z něj nelze dovodit, jakými úvahami se soud při jeho vydání řídil. Správce tvrdil, že o jeho nárocích souvisejících se zpeněžením hodnoty nemělo být rozhodnuto usnesením při výkonu dohlédací činnosti, které neobsahuje odůvodnění a proti němuž není přípustný řádný opravný prostředek (v této souvislosti odkázal na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.9.2015, č.j. KSOS 37 INS 8497/2014-B-7 nebo usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24.3.2015, č.j. KSPH 37 INS 30969/2013-B-12). Přestože bylo rozhodnuto toliko o záloze , za stavu, kdy je nařízeno vyplacení celé částky hodnoty získané z dědictví mezi nezajištěné věřitele, je o nárocích správce fakticky věcně rozhodováno již tímto usnesením, neboť po skončení oddlužení nebudou k dispozici prostředky, z nichž by mohly být jeho nároky uspokojeny, protože nárok nezajištěných věřitelů a nárok insolvenčního správce spolu neoddělitelně souvisejí. Vzhledem k tomu, že vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále též jen vyhláška ) výslovně odměnu za činnosti insolvenčního správce související se správou a zpeněžováním hodnot dle ustanovení § 412 odst. 1, písm. b) IZ neupravuje, je dle správce třeba při určení jeho odměny postupovat podle ustanovení § 1 odst. 3 vyhlášky. Činnost při zpeněžování hodnot dle ustanovení § 412 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona odpovídá rozsahem a souvisejícími riziky zpeněžování majetku v konkursu nebo v oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (v této souvislosti správce odkazoval na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20.10.2015, č.j. KSOS 37 INS 8497/2014, 1 VSOL 1071/2015-B-13). Dále správce v odvolání uvedl výčet svých činností a vyčíslil hotové výdaje, které mu v souvislosti s uzavřením dohody o rozdělení pozůstalosti vznikly. V odvolacím řízení žádal, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že schválí vyplacení částky 92.651,80 Kč přihlášeným nezajištěným věřitelům v poměru dle usnesení o schválení oddlužení a v souvislosti se správou, zajištěním a rozvrhem hodnoty získané dědictvím schválí odměnu insolvenčního správce ve výši 40.182,40 Kč a náhradu jeho hotových výdajů ve výši 728,80 Kč.
Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Podle ustanovení § 11 IZ, při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.
Podle ustanovení § 412 odst. 1, písm. b) IZ, po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře.
Odvolací soud se předně zabýval otázkou, zda je proti napadenému usnesení, které bylo vydáno ve formě usnesení při výkonu dohlédací činnosti, přípustné odvolání (§ 11 odst. 1 IZ, § 91 IZ). Přitom vyšel zejména ze závěrů Nejvyššího soudu ČR formulovaných v jeho rozsudku ze dne 20.12.2007, sp. zn. 29 Odo 1696/2005, uveřejněného pod č. 88/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které lze aplikovat i v insolvenčním řízení. V něm Nejvyšší soud vyslovil, že smyslem dohlédací činnosti soudu je zajištění řádného a plynulého průběhu řízení a dodržování jeho pravidel všemi ostatními procesními subjekty. Rozhodnutí, jež soud vydává při dohlédací činnosti, proto mají operativně reagovat na problémy vzešlé z činnosti procesních subjektů v průběhu řízení způsobem, který co nejvíce naplňuje smysl dohlédací činnosti soudu. Přitom pro rozhodnutí vydávané soudem při výkonu dohlédací činnosti je určující, že jeho prostřednictvím bude naplňován účel řízení a přijatá opatření povedou k dosažení jeho cíle.
Napadeným usnesením soud prvního stupně uložil insolvenčnímu správci, aby výtěžek zpeněžení získaný realizací hodnoty dědictví dlužníka rozdělil mezi nezajištěné věřitele jako mimořádnou splátku a rozhodl o způsobu, jakým má toto rozdělení provést. Současně určil výši jeho nároků za činnost při zpeněžení majetku, vydaného dlužníkem dle ustanovení § 412 odst. 1, písm. b) IZ, a rozhodl o zdroji jejich uspokojení. Svým rozhodnutím soud nezajišťoval řádný a plynulý průběh oddlužení dlužníka, ani dodržování pravidel této fáze insolvenčního řízení všemi ostatními procesními subjekty, ale autoritativně rozhodl o výši výtěžku zpeněžení hodnoty získané dědictvím a o nárocích nezajištěných věřitelů a insolvenčního správce, které z něj mají být uspokojeny. Nejedná se proto o rozhodnutí insolvenčního soudu při výkonu dohlédací činnosti (byť i jím je naplňován cíl insolvenčního řízení, ust. § 1 písm. a/ IZ) a odvolací soud uzavírá, že proti napadenému usnesení je odvolání objektivně přípustné (ust. § 91 IZ a contrario ).
Vzhledem k tomu, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o nárocích insolvenčního správce (jejích výši a zdroji uspokojení), jehož návrhu (vyúčtování nároků) soud nevyhověl, je správce jako účastník řízení k podání odvolání subjektivně legitimován (ust. § 201 o.s.ř.). Ke včasnosti podaného odvolání z insolvenčního spisu vyplývá, že usnesení, které obsahuje nesprávné poučení o tom, že odvolání proti němu není přípustné, bylo insolvenčnímu správci doručeno dne 3.12.2015 a jeho odvolání bylo soudu doručeno dne 18.12.2015. Z uvedeného vyplývá, že bylo podáno včas (srov. ust. § 204 odst. 2, věta druhá o.s.ř.).
Odvolací soud se proto zabýval usnesením soudu prvního stupně, jakož i řízením, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
Soud prvního stupně, veden nesprávným závěrem, podle něhož lze o distribuci výtěžku zpeněžení dle ustanovení § 412 odst. 1, písm. b) IZ a o souvisejících nárocích insolvenčního správce rozhodnout usnesením při výkonu dohlédací činnosti (ust. § 11 odst. 1 IZ), své usnesení nezdůvodnil (ust. § 169 odst. 2, věta první o.s.ř.). Nelze tudíž dovodit, z jakých skutečností soud při rozhodování vycházel a jakými úvahami se řídil a napadené usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř., usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (ust. § 221 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.).
V dalším řízení soud prvního stupně opětovně rozhodne o výši výtěžku zpeněžení hodnoty získané dědictvím, o jeho rozdělení mezi nezajištěné věřitele a o nárocích insolvenčního správce a zdroji jejich uspokojení, přičemž v odůvodnění nového usnesení se vypořádá se skutkovými a právními důvody svého rozhodnutí.
Odvolací soud v souvislosti s rozhodováním o nároku insolvenčního správce na odměnu a náhradu hotových výdajů za činnost spojenou se zpeněžováním hodnot dle ustanovení § 412 odst. 1, písm. b) IZ z důvodu předejití dalším sporům upozorňuje na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.12.2015 č.j. KSPH 39 INS 19062/2013, 4 VSPH 1139/2015-B-36, s nimiž se ztotožňuje. V něm Vrchní soud v Praze vyslovil, že insolvenční správce má právo na odměnu a na náhradu svých hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti se zpeněžením majetku uvedeného v ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) IZ, které nejsou kryty paušálními částkami dle ustanovení § 3 písm. b), c) a § 7 odst. 4 vyhlášky. Výši odměny insolvenčního správce za jeho činnost v souvislosti se zpeněžením majetku uvedeného v ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) IZ, jež nepředstavuje pravidelnou realizaci splátkového kalendáře, určí insolvenční soud podle ustanovení § 5 vyhlášky a vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností přizná soud insolvenčnímu správci v prokázané (důvodně vynaložené) výši s limity uvedenými dle ustanovení § 7 odst. 1 až 3. Tyto závěry byly přijaty k výkladu vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013, lze je však aplikovat i na výklad této vyhlášky ve znění účinném do 31.12.2012, která se na posouzení nároků insolvenčního správce v této věci vztahuje (o úpadku dlužníka a povolení oddlužení bylo rozhodnuto usnesením ze dne 25.1.2012, č.j. KSBR 32 INS 23517/2011-A-10, čl. II. vyhlášky č. 488/2012 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, zástupci věřitelů a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního způsobu doručení usnesení.
Olomouc 20. července 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu
KSBR 32 INS 23517/2011 3 VSOL 396/2016-B-63
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Palackého náměstí 68, Slavkov u Brna, PSČ 684 01, o provedení mimořádné splátky nezajištěným věřitelům, o odvolání Mgr. Jakuba Juřeny, se sídlem Pražákova 36, Brno, PSČ 619 00, insolvenčního správce dlužníka anonymizovano anonymizovano , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.10.2015, č.j. KSBR 32 INS 23517/2011- B-43
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se zr u š u j e a věc se vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení provedl z částky 131.926,70 Kč mimořádnou splátku nezajištěným věřitelům dle poměru jejich pohledávek, jak uvedeno v usnesení ze dne 20.4.2012, č.j. 32 INS 23517/2011-B-7, a ponechal si částku 750 Kč + DPH z podílu dlužníka na dědictví jako zálohu na odměnu dle mimořádné splátky a částku 728,80 Kč včetně DPH z podílu dlužníka na dědictví jako zálohu na hotové výdaje podle mimořádné splátky. Dále správci uložil, aby podal soudu zprávu o splnění pokynu ve lhůtě 30 dnů. Usnesení, s odkazem na ustanovení § 91 insolvenčního zákona, obsahuje poučení, že proti němu není odvolání přípustné.
Proti usnesení soudu prvního stupně podal insolvenční správce odvolání. Namítl, že dne 10.4.2015 soudu doručil žádost o schválení vyplacení hodnoty získané z dědictví a žádost o schválení své odměny a hotových výdajů. V ní sdělil, isir.justi ce.cz
že dlužník se souhlasem správce uzavřel v rámci dědického řízení dohodu o rozdělení pozůstalosti, podle které mu náleží částka 133.563 Kč. Tato částka byla vyplacena na účet majetkové podstaty a je určena k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, čímž dlužník splnil svou povinnost dle ustanovení § 412 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona. Správce požádal insolvenční soud o schválení odměny a hotových výdajů souvisejících s uzavřením dohody o rozdělení pozůstalosti, soud jej pokynem ze dne 1.6.2015 vyzval k doložení hotových výdajů souvisejících se zpeněžením hodnoty (kancelářských potřeb a cestovného), což insolvenční správce splnil podáními ze dne 7.8.2015 a ze dne 9.8.2015. Následně bylo vydáno napadené usnesení, které neobsahuje odůvodnění, a proto z něj nelze dovodit, jakými úvahami se soud při jeho vydání řídil. Správce tvrdil, že o jeho nárocích souvisejících se zpeněžením hodnoty nemělo být rozhodnuto usnesením při výkonu dohlédací činnosti, které neobsahuje odůvodnění a proti němuž není přípustný řádný opravný prostředek (v této souvislosti odkázal na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.9.2015, č.j. KSOS 37 INS 8497/2014-B-7 nebo usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24.3.2015, č.j. KSPH 37 INS 30969/2013-B-12). Přestože bylo rozhodnuto toliko o záloze , za stavu, kdy je nařízeno vyplacení celé částky hodnoty získané z dědictví mezi nezajištěné věřitele, je o nárocích správce fakticky věcně rozhodováno již tímto usnesením, neboť po skončení oddlužení nebudou k dispozici prostředky, z nichž by mohly být jeho nároky uspokojeny, protože nárok nezajištěných věřitelů a nárok insolvenčního správce spolu neoddělitelně souvisejí. Vzhledem k tomu, že vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále též jen vyhláška ) výslovně odměnu za činnosti insolvenčního správce související se správou a zpeněžováním hodnot dle ustanovení § 412 odst. 1, písm. b) IZ neupravuje, je dle správce třeba při určení jeho odměny postupovat podle ustanovení § 1 odst. 3 vyhlášky. Činnost při zpeněžování hodnot dle ustanovení § 412 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona odpovídá rozsahem a souvisejícími riziky zpeněžování majetku v konkursu nebo v oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (v této souvislosti správce odkazoval na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20.10.2015, č.j. KSOS 37 INS 8497/2014, 1 VSOL 1071/2015-B-13). Dále správce v odvolání uvedl výčet svých činností a vyčíslil hotové výdaje, které mu v souvislosti s uzavřením dohody o rozdělení pozůstalosti vznikly. V odvolacím řízení žádal, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že schválí vyplacení částky 92.651,80 Kč přihlášeným nezajištěným věřitelům v poměru dle usnesení o schválení oddlužení a v souvislosti se správou, zajištěním a rozvrhem hodnoty získané dědictvím schválí odměnu insolvenčního správce ve výši 40.182,40 Kč a náhradu jeho hotových výdajů ve výši 728,80 Kč.
Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Podle ustanovení § 11 IZ, při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.
Podle ustanovení § 412 odst. 1, písm. b) IZ, po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře.
Odvolací soud se předně zabýval otázkou, zda je proti napadenému usnesení, které bylo vydáno ve formě usnesení při výkonu dohlédací činnosti, přípustné odvolání (§ 11 odst. 1 IZ, § 91 IZ). Přitom vyšel zejména ze závěrů Nejvyššího soudu ČR formulovaných v jeho rozsudku ze dne 20.12.2007, sp. zn. 29 Odo 1696/2005, uveřejněného pod č. 88/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které lze aplikovat i v insolvenčním řízení. V něm Nejvyšší soud vyslovil, že smyslem dohlédací činnosti soudu je zajištění řádného a plynulého průběhu řízení a dodržování jeho pravidel všemi ostatními procesními subjekty. Rozhodnutí, jež soud vydává při dohlédací činnosti, proto mají operativně reagovat na problémy vzešlé z činnosti procesních subjektů v průběhu řízení způsobem, který co nejvíce naplňuje smysl dohlédací činnosti soudu. Přitom pro rozhodnutí vydávané soudem při výkonu dohlédací činnosti je určující, že jeho prostřednictvím bude naplňován účel řízení a přijatá opatření povedou k dosažení jeho cíle.
Napadeným usnesením soud prvního stupně uložil insolvenčnímu správci, aby výtěžek zpeněžení získaný realizací hodnoty dědictví dlužníka rozdělil mezi nezajištěné věřitele jako mimořádnou splátku a rozhodl o způsobu, jakým má toto rozdělení provést. Současně určil výši jeho nároků za činnost při zpeněžení majetku, vydaného dlužníkem dle ustanovení § 412 odst. 1, písm. b) IZ, a rozhodl o zdroji jejich uspokojení. Svým rozhodnutím soud nezajišťoval řádný a plynulý průběh oddlužení dlužníka, ani dodržování pravidel této fáze insolvenčního řízení všemi ostatními procesními subjekty, ale autoritativně rozhodl o výši výtěžku zpeněžení hodnoty získané dědictvím a o nárocích nezajištěných věřitelů a insolvenčního správce, které z něj mají být uspokojeny. Nejedná se proto o rozhodnutí insolvenčního soudu při výkonu dohlédací činnosti (byť i jím je naplňován cíl insolvenčního řízení, ust. § 1 písm. a/ IZ) a odvolací soud uzavírá, že proti napadenému usnesení je odvolání objektivně přípustné (ust. § 91 IZ a contrario ).
Vzhledem k tomu, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o nárocích insolvenčního správce (jejích výši a zdroji uspokojení), jehož návrhu (vyúčtování nároků) soud nevyhověl, je správce jako účastník řízení k podání odvolání subjektivně legitimován (ust. § 201 o.s.ř.). Ke včasnosti podaného odvolání z insolvenčního spisu vyplývá, že usnesení, které obsahuje nesprávné poučení o tom, že odvolání proti němu není přípustné, bylo insolvenčnímu správci doručeno dne 3.12.2015 a jeho odvolání bylo soudu doručeno dne 18.12.2015. Z uvedeného vyplývá, že bylo podáno včas (srov. ust. § 204 odst. 2, věta druhá o.s.ř.).
Odvolací soud se proto zabýval usnesením soudu prvního stupně, jakož i řízením, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
Soud prvního stupně, veden nesprávným závěrem, podle něhož lze o distribuci výtěžku zpeněžení dle ustanovení § 412 odst. 1, písm. b) IZ a o souvisejících nárocích insolvenčního správce rozhodnout usnesením při výkonu dohlédací činnosti (ust. § 11 odst. 1 IZ), své usnesení nezdůvodnil (ust. § 169 odst. 2, věta první o.s.ř.). Nelze tudíž dovodit, z jakých skutečností soud při rozhodování vycházel a jakými úvahami se řídil a napadené usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř., usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (ust. § 221 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.).
V dalším řízení soud prvního stupně opětovně rozhodne o výši výtěžku zpeněžení hodnoty získané dědictvím, o jeho rozdělení mezi nezajištěné věřitele a o nárocích insolvenčního správce a zdroji jejich uspokojení, přičemž v odůvodnění nového usnesení se vypořádá se skutkovými a právními důvody svého rozhodnutí.
Odvolací soud v souvislosti s rozhodováním o nároku insolvenčního správce na odměnu a náhradu hotových výdajů za činnost spojenou se zpeněžováním hodnot dle ustanovení § 412 odst. 1, písm. b) IZ z důvodu předejití dalším sporům upozorňuje na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.12.2015 č.j. KSPH 39 INS 19062/2013, 4 VSPH 1139/2015-B-36, s nimiž se ztotožňuje. V něm Vrchní soud v Praze vyslovil, že insolvenční správce má právo na odměnu a na náhradu svých hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti se zpeněžením majetku uvedeného v ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) IZ, které nejsou kryty paušálními částkami dle ustanovení § 3 písm. b), c) a § 7 odst. 4 vyhlášky. Výši odměny insolvenčního správce za jeho činnost v souvislosti se zpeněžením majetku uvedeného v ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) IZ, jež nepředstavuje pravidelnou realizaci splátkového kalendáře, určí insolvenční soud podle ustanovení § 5 vyhlášky a vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností přizná soud insolvenčnímu správci v prokázané (důvodně vynaložené) výši s limity uvedenými dle ustanovení § 7 odst. 1 až 3. Tyto závěry byly přijaty k výkladu vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013, lze je však aplikovat i na výklad této vyhlášky ve znění účinném do 31.12.2012, která se na posouzení nároků insolvenčního správce v této věci vztahuje (o úpadku dlužníka a povolení oddlužení bylo rozhodnuto usnesením ze dne 25.1.2012, č.j. KSBR 32 INS 23517/2011-A-10, čl. II. vyhlášky č. 488/2012 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, zástupci věřitelů a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního způsobu doručení usnesení.
Olomouc 20. července 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu