3 VSOL 385/2016-A-17
KSBR 44 INS 1424/2016 3 VSOL 385/2016-A-17
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem ve Zlíně, Kvítková 4124, PSČ: 760 01, identifikační číslo osoby: 01979035, zastoupeného Mgr. Davidem Běhalem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Fügnerovo nábřeží 2809, PSČ: 760 01, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.2.2016, č.j. KSBR 44 INS 1424/2016-A-7,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníku se neukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku zaplatit do tří dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně.
V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uzavřel, že návrh dlužníka na povolení oddlužení by byl odmítnut, resp. zamítnut, a z toho důvodu jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs s tím, že pro případ konkursu je třeba, aby dlužník zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení. Podle soudu prvního stupně z Dohody o půjčení peněz mezi panem anonymizovano a paní Hubertovou plyne, že závazky dlužníka vůči paní Lence anonymizovano (rozené Hubertové) vznikly v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka. Dlužník však ve svém návrhu netvrdil žádné skutečnosti, ze kterých by se dalo usuzovat, že se jedná o dluhy, které isir.justi ce.cz nebrání řešení jeho úpadku oddlužením ve smyslu ust. § 389 odst. 2 insolvenčního zákona. I kdyby dlužník dodatečně souhlas věřitele, vůči kterému má závazek z podnikání, doložil, nelze v jeho případě o řešení úpadku oddlužením uvažovat, jelikož u něj není dán předpoklad alespoň 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Dlužník dosahuje čistého příjmu ve výši 11.991 Kč, má jednu vyživovací povinnost a jeho nezajištěné závazky dosahují výše celkem 388.917,90 Kč. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře by byl schopen za 5 let trvání splátkového kalendáře ze svého aktuálního příjmu svým věřitelům uhradit jen cca 27,09 % jejich nezajištěných pohledávek. V úvahu nepřichází ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, jelikož dlužník dle předloženého seznamu majetku žádný majetek nevlastní.
Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který posoudil jeho závazek plynoucí z Dohody o půjčení peněz mezi panem anonymizovano a paní Hubertovou jako dluh, který vznikl v souvislosti s jeho podnikatelskou činností. Namítá, že v době uzavření dohody a vzniku závazku nedisponoval živnostenským oprávněním, ani nevykonával podnikatelskou činnost na základě jiného oprávnění. Tento závazek proto nemohl vzniknout z jeho podnikatelské činnosti. Nicméně pro případ, že by odvolací soud s těmito jeho námitkami nesouhlasil, dokládá dodatečně souhlas svého nezajištěného věřitele, paní Lenky anonymizovano (dříve Hubertové), která dává svůj souhlas podle ust. § 389 insolvenčního zákona s tím, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku. Nesouhlasí také se závěrem soudu prvního stupně, který podle předběžného výpočtu dospěl k závěru, že by nebyl schopen za 5 let trvání oddlužení splátkovým kalendářem uspokojit své věřitele v minimálním rozsahu 30 %. Soud v rámci svého výpočtu počítal s tím, že insolvenční správce je plátcem daně z přidané hodnoty. S ohledem na to, že insolvenční správce je určen až po povolení řešení úpadku oddlužením, není možné předem určit výši jeho odměny. Podle jeho názoru takový postup výpočtu je v rozporu s principem právní jistoty a považuje jej za nesprávný. Vzhledem k tomu, že má zájem splnit své závazky alespoň v určité výši, dohodl se se svou věřitelkou paní anonymizovano , že jí bude z její pohledávky ve výši 52.800 Kč splacena v pětiletém období trvání oddlužení pouze částka v celkové výši 3.500 Kč, k čemuž předkládá dohodu, resp. souhlas nezajištěné věřitelky paní anonymizovano .
Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.
V dané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhá dlužník rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Tvrdí, že má celkem dva věřitele, prvním věřitelem je Česká republika-Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, na kterého přešla pohledávka jeho bývalé manželky z titulu nároku na vypořádání společného jmění manželů. O jeho povinnosti zaplatit bývalé manželce částku ve výši 280.893,50 Kč bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29.5.2008, který nabyl právní moci dne 9.7.2008. Po smrti jeho bývalé manželky bylo rozhodnuto, že pohledávka připadá státu, který pro vymožení této pohledávky zahájil exekuční řízení, ve kterém je celkem vymáhaná částka 336.117,90 Kč. Následkem dlouhodobé nezaměstnanosti není již od roku 2013 schopný částku, na kterou je vedena exekuce zaplatit. Druhým jeho věřitelem je manželka Lenka Kolařiková, která mu v letech 1995 a 1996 ještě jako paní Lenka Hubertová zapůjčila finanční prostředky ve výši 69.000 Kč, které měl vrátit do 31.12.2005. Z této částky uhradil pouze částku 16.200 Kč, dne 6.9.2008 podepsal s věřitelkou dohodu o uznání dluhu, ve které uznal dluh ve výši 52.800 Kč a zavázal se jej zaplatit do 31.12.2014, avšak ani tuto částku nebyl schopen uhradit. Aktuálně tedy dluží částku ve výši 388.917,90 Kč u obou věřitelů a je v prodlení více jak 30 dnů s placením. Dlužník ke svému insolvenčnímu návrhu předložil povinné seznamy podle ust. § 104 odst. 1 IZ, v seznamu závazků uvedl stejně jako v insolvenčním návrhu dva své závazky vůči České republice-Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a vůči paní Lence anonymizovano s tím, že celková výše jeho závazků činí 388.917,90 Kč. Ze seznamu majetku, který dlužník podepsal a prohlásil, že seznam je úplný a správný, vyplývá, že nevlastní žádný majetek a nemá ani žádné dlužníky a ani žádné pohledávky.
Podle ust. § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.
Podle ust. § 392 odst. 1, písm. c) IZ, k návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit c) písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky.
Podle ust. § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.
Z listin, které dlužník předložil společně se svým odvoláním vyplývá, že věřitelka Lenka anonymizovano dne 25.2.2016 v souladu s ust. § 389 IZ uděluje dlužníku souhlas s tím, aby její pohledávka ve výši 52.800 Kč byla uspokojena v rámci oddlužení a dále prohlašuje, že se dle ust. § 392 odst. 1, písm. c) IZ dohodla s dlužníkem a souhlasí s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení dlužníka obdrží, bude nižší než 30 % z její pohledávky; s dlužníkem uzavřeli dohodu, že jí bude zaplacena v jednotlivých splátkách za 5 let trvání oddlužení částka v celkové výši 3.500 Kč.
Z výpisu z živnostenského rejstříku vyplývá, že dlužník anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano je zapsán jako živnostník s předmětem podnikání: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona pod identifikačním číslem: 01979035 od 7.8.2013.
Ze zprávy zaměstnavatele dlužníka společnosti MONTEMA, spol. s r.o.-z výplatních pásek za období měsíců 1/2016 až 3/16 vyplývá, že za toto období činila čistá průměrná mzda dlužníka 12.405 Kč.
Odvolací soud se neztotožňuje se soudem prvního stupně, že u dlužníka nejsou splněny předpoklady pro povolení oddlužení, neboť dlužník má dluh z podnikání a netvrdil žádnou skutečnost, na základě které by bylo možno dovodit, že i přes dluh z podnikání je možno řešit jeho úpadek oddlužením tak, jak vyplývá z ust. § 389 odst. 2 IZ. Odvolací soud nepřisvědčuje soudu prvního stupně, že pouze na základě textu dohody o půjčení peněz lze dovodit, že závazek z titulu půjčky vznikl dlužníku z jeho podnikatelské činnosti. Jak vyplývá z údajů z veřejné části živnostenského rejstříku, dlužník je zapsán jako živnostník pod identifikačním číslem osoby: 01979035 od 7.8.2013. Z dohody o půjčení peněz, která dle tvrzení dlužníka byla sepsána při poskytnutí poslední půjčky dne 15.2.1996, nevyplývá, že by zde dlužník vystupoval jako podnikatelský subjekt; z pouhého faktu, že u jednotlivých půjčených částek je zřejmě uveden účel půjčky jako parfémy + kosmetika, registrační balení, přeregistrace a peníze pro p. Babicu , nelze bez dalšího dovodit, že závazek dlužníka skutečně vznikl z jeho podnikatelské činnosti. To, že se jedná o závazek z podnikání, dlužník v podaném odvolání zcela vyloučil. Ve svém vyjádření ze dne 4.5.2016 uvedl, že půjčené finanční prostředky využil k úhradě svých osobních závazků a k pořízení věcí pro svou osobní potřebu. Půjčené peněžní prostředky nevyužil pro podnikatelskou činnost a smluvní strany dohody neměly ani vůli peněžní prostředky půjčit za účelem podnikání, což vyplývá i z čestného prohlášení věřitelky Lenky anonymizovano , která uvedla ve svém prohlášení z 9.5.2015, že peněžní prostředky půjčila dlužníku za účelem úhrady osobních výdajů.
Neobstojí ani druhý důvod, pro který soud prvního stupně uzavřel, že návrh dlužníka na povolení oddlužení by byl zamítnut. Jak vyplývá z ust. § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Celková výše dlužníkových závazků činí 388.917,90 Kč, dlužník má vyživovací povinnost pouze ke své manželce a jeho čistý měsíční příjem za období měsíců leden až březen 2016 činil 12.405 Kč. Při tomto měsíčním čistém příjmu by dlužník byl schopen-podle předběžného propočtu odvolacího soudu-uspokojit své věřitele za dobu 5 let trvání oddlužení splátkovým kalendářem v rozsahu 31,33 % výše pohledávek nezajištěných věřitelů v případě, že by insolvenční správce byl plátcem daně z přidané hodnoty. Kromě toho dlužník v rámci odvolacího řízení doložil souhlas nezajištěného věřitele paní Lenky anonymizovano , se kterou se dohodl na tom, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % její pohledávky, takže je zcela nepochybné, že dlužník disponuje dostatečnou ekonomickou nabídkou a není zde předpoklad, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejích pohledávek. Podle závěru odvolacího soudu proto není na místě ukládat dlužníku zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť o jeho insolvenčním návrhu lze rozhodnout tak, že bude vydáno rozhodnutí o úpadku, s nímž soud spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.
Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužníku neuložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.
Olomouc 21. července 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu
KSBR 44 INS 1424/2016 3 VSOL 385/2016-A-17
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem ve Zlíně, Kvítková 4124, PSČ: 760 01, identifikační číslo osoby: 01979035, zastoupeného Mgr. Davidem Běhalem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Fügnerovo nábřeží 2809, PSČ: 760 01, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.2.2016, č.j. KSBR 44 INS 1424/2016-A-7,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníku se neukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku zaplatit do tří dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně.
V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uzavřel, že návrh dlužníka na povolení oddlužení by byl odmítnut, resp. zamítnut, a z toho důvodu jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs s tím, že pro případ konkursu je třeba, aby dlužník zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení. Podle soudu prvního stupně z Dohody o půjčení peněz mezi panem anonymizovano a paní Hubertovou plyne, že závazky dlužníka vůči paní Lence anonymizovano (rozené Hubertové) vznikly v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka. Dlužník však ve svém návrhu netvrdil žádné skutečnosti, ze kterých by se dalo usuzovat, že se jedná o dluhy, které isir.justi ce.cz nebrání řešení jeho úpadku oddlužením ve smyslu ust. § 389 odst. 2 insolvenčního zákona. I kdyby dlužník dodatečně souhlas věřitele, vůči kterému má závazek z podnikání, doložil, nelze v jeho případě o řešení úpadku oddlužením uvažovat, jelikož u něj není dán předpoklad alespoň 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Dlužník dosahuje čistého příjmu ve výši 11.991 Kč, má jednu vyživovací povinnost a jeho nezajištěné závazky dosahují výše celkem 388.917,90 Kč. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře by byl schopen za 5 let trvání splátkového kalendáře ze svého aktuálního příjmu svým věřitelům uhradit jen cca 27,09 % jejich nezajištěných pohledávek. V úvahu nepřichází ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, jelikož dlužník dle předloženého seznamu majetku žádný majetek nevlastní.
Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který posoudil jeho závazek plynoucí z Dohody o půjčení peněz mezi panem anonymizovano a paní Hubertovou jako dluh, který vznikl v souvislosti s jeho podnikatelskou činností. Namítá, že v době uzavření dohody a vzniku závazku nedisponoval živnostenským oprávněním, ani nevykonával podnikatelskou činnost na základě jiného oprávnění. Tento závazek proto nemohl vzniknout z jeho podnikatelské činnosti. Nicméně pro případ, že by odvolací soud s těmito jeho námitkami nesouhlasil, dokládá dodatečně souhlas svého nezajištěného věřitele, paní Lenky anonymizovano (dříve Hubertové), která dává svůj souhlas podle ust. § 389 insolvenčního zákona s tím, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku. Nesouhlasí také se závěrem soudu prvního stupně, který podle předběžného výpočtu dospěl k závěru, že by nebyl schopen za 5 let trvání oddlužení splátkovým kalendářem uspokojit své věřitele v minimálním rozsahu 30 %. Soud v rámci svého výpočtu počítal s tím, že insolvenční správce je plátcem daně z přidané hodnoty. S ohledem na to, že insolvenční správce je určen až po povolení řešení úpadku oddlužením, není možné předem určit výši jeho odměny. Podle jeho názoru takový postup výpočtu je v rozporu s principem právní jistoty a považuje jej za nesprávný. Vzhledem k tomu, že má zájem splnit své závazky alespoň v určité výši, dohodl se se svou věřitelkou paní anonymizovano , že jí bude z její pohledávky ve výši 52.800 Kč splacena v pětiletém období trvání oddlužení pouze částka v celkové výši 3.500 Kč, k čemuž předkládá dohodu, resp. souhlas nezajištěné věřitelky paní anonymizovano .
Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.
V dané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhá dlužník rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Tvrdí, že má celkem dva věřitele, prvním věřitelem je Česká republika-Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, na kterého přešla pohledávka jeho bývalé manželky z titulu nároku na vypořádání společného jmění manželů. O jeho povinnosti zaplatit bývalé manželce částku ve výši 280.893,50 Kč bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29.5.2008, který nabyl právní moci dne 9.7.2008. Po smrti jeho bývalé manželky bylo rozhodnuto, že pohledávka připadá státu, který pro vymožení této pohledávky zahájil exekuční řízení, ve kterém je celkem vymáhaná částka 336.117,90 Kč. Následkem dlouhodobé nezaměstnanosti není již od roku 2013 schopný částku, na kterou je vedena exekuce zaplatit. Druhým jeho věřitelem je manželka Lenka Kolařiková, která mu v letech 1995 a 1996 ještě jako paní Lenka Hubertová zapůjčila finanční prostředky ve výši 69.000 Kč, které měl vrátit do 31.12.2005. Z této částky uhradil pouze částku 16.200 Kč, dne 6.9.2008 podepsal s věřitelkou dohodu o uznání dluhu, ve které uznal dluh ve výši 52.800 Kč a zavázal se jej zaplatit do 31.12.2014, avšak ani tuto částku nebyl schopen uhradit. Aktuálně tedy dluží částku ve výši 388.917,90 Kč u obou věřitelů a je v prodlení více jak 30 dnů s placením. Dlužník ke svému insolvenčnímu návrhu předložil povinné seznamy podle ust. § 104 odst. 1 IZ, v seznamu závazků uvedl stejně jako v insolvenčním návrhu dva své závazky vůči České republice-Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a vůči paní Lence anonymizovano s tím, že celková výše jeho závazků činí 388.917,90 Kč. Ze seznamu majetku, který dlužník podepsal a prohlásil, že seznam je úplný a správný, vyplývá, že nevlastní žádný majetek a nemá ani žádné dlužníky a ani žádné pohledávky.
Podle ust. § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.
Podle ust. § 392 odst. 1, písm. c) IZ, k návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit c) písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky.
Podle ust. § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.
Z listin, které dlužník předložil společně se svým odvoláním vyplývá, že věřitelka Lenka anonymizovano dne 25.2.2016 v souladu s ust. § 389 IZ uděluje dlužníku souhlas s tím, aby její pohledávka ve výši 52.800 Kč byla uspokojena v rámci oddlužení a dále prohlašuje, že se dle ust. § 392 odst. 1, písm. c) IZ dohodla s dlužníkem a souhlasí s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení dlužníka obdrží, bude nižší než 30 % z její pohledávky; s dlužníkem uzavřeli dohodu, že jí bude zaplacena v jednotlivých splátkách za 5 let trvání oddlužení částka v celkové výši 3.500 Kč.
Z výpisu z živnostenského rejstříku vyplývá, že dlužník anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano je zapsán jako živnostník s předmětem podnikání: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona pod identifikačním číslem: 01979035 od 7.8.2013.
Ze zprávy zaměstnavatele dlužníka společnosti MONTEMA, spol. s r.o.-z výplatních pásek za období měsíců 1/2016 až 3/16 vyplývá, že za toto období činila čistá průměrná mzda dlužníka 12.405 Kč.
Odvolací soud se neztotožňuje se soudem prvního stupně, že u dlužníka nejsou splněny předpoklady pro povolení oddlužení, neboť dlužník má dluh z podnikání a netvrdil žádnou skutečnost, na základě které by bylo možno dovodit, že i přes dluh z podnikání je možno řešit jeho úpadek oddlužením tak, jak vyplývá z ust. § 389 odst. 2 IZ. Odvolací soud nepřisvědčuje soudu prvního stupně, že pouze na základě textu dohody o půjčení peněz lze dovodit, že závazek z titulu půjčky vznikl dlužníku z jeho podnikatelské činnosti. Jak vyplývá z údajů z veřejné části živnostenského rejstříku, dlužník je zapsán jako živnostník pod identifikačním číslem osoby: 01979035 od 7.8.2013. Z dohody o půjčení peněz, která dle tvrzení dlužníka byla sepsána při poskytnutí poslední půjčky dne 15.2.1996, nevyplývá, že by zde dlužník vystupoval jako podnikatelský subjekt; z pouhého faktu, že u jednotlivých půjčených částek je zřejmě uveden účel půjčky jako parfémy + kosmetika, registrační balení, přeregistrace a peníze pro p. Babicu , nelze bez dalšího dovodit, že závazek dlužníka skutečně vznikl z jeho podnikatelské činnosti. To, že se jedná o závazek z podnikání, dlužník v podaném odvolání zcela vyloučil. Ve svém vyjádření ze dne 4.5.2016 uvedl, že půjčené finanční prostředky využil k úhradě svých osobních závazků a k pořízení věcí pro svou osobní potřebu. Půjčené peněžní prostředky nevyužil pro podnikatelskou činnost a smluvní strany dohody neměly ani vůli peněžní prostředky půjčit za účelem podnikání, což vyplývá i z čestného prohlášení věřitelky Lenky anonymizovano , která uvedla ve svém prohlášení z 9.5.2015, že peněžní prostředky půjčila dlužníku za účelem úhrady osobních výdajů.
Neobstojí ani druhý důvod, pro který soud prvního stupně uzavřel, že návrh dlužníka na povolení oddlužení by byl zamítnut. Jak vyplývá z ust. § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Celková výše dlužníkových závazků činí 388.917,90 Kč, dlužník má vyživovací povinnost pouze ke své manželce a jeho čistý měsíční příjem za období měsíců leden až březen 2016 činil 12.405 Kč. Při tomto měsíčním čistém příjmu by dlužník byl schopen-podle předběžného propočtu odvolacího soudu-uspokojit své věřitele za dobu 5 let trvání oddlužení splátkovým kalendářem v rozsahu 31,33 % výše pohledávek nezajištěných věřitelů v případě, že by insolvenční správce byl plátcem daně z přidané hodnoty. Kromě toho dlužník v rámci odvolacího řízení doložil souhlas nezajištěného věřitele paní Lenky anonymizovano , se kterou se dohodl na tom, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % její pohledávky, takže je zcela nepochybné, že dlužník disponuje dostatečnou ekonomickou nabídkou a není zde předpoklad, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejích pohledávek. Podle závěru odvolacího soudu proto není na místě ukládat dlužníku zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť o jeho insolvenčním návrhu lze rozhodnout tak, že bude vydáno rozhodnutí o úpadku, s nímž soud spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.
Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužníku neuložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.
Olomouc 21. července 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu