3 VSOL 377/2012-A-26
KSOS 22 INS 20186/2011 3 VSOL 377/2012-A-26
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Roberta anonymizovano , anonymizovano , bytem Rychvald, Bohumínská 220, PSČ 735 32, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.2.2012 č.j. KSOS 22 INS 20186/2011-A-9
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení.
Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že řízení v dané věci bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení dne 3.11.2011. Soud prvního stupně konstatoval, že usnesením ze dne 8.12.2011 č. j. KSOS 22 INS 20186/2011-A-6 vyzval dlužníka k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení ve výši 50.000 Kč s poučením, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud řízení zastavit. Soud prvního stupně uvedl, že usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 8.12.2011 a dlužníku doručeno dne 16.12.2011, dlužník však zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě nezaplatil. Usnesení nabylo právní moci dne 3.1.2012. Soud prvního stupně uzavřel, že jsou splněny podmínky pro zastavení řízení dle ustanovení § 108 odst. 3 insolvenčního zákona, neboť dlužník nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení a konstatoval, že k zastavení řízení přistoupil z důvodu, že lze předpokládat rozhodnutí o úpadku dlužníka a o způsobu jeho řešení konkursem, přičemž dlužník nemá žádný pohotový majetek, který by mohl sloužit k úhradě nákladů insolvenčního řízení od jeho počátku až do doby, než k tomuto účelu bude možno použít výtěžku zpeněžení podstaty.
Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včasné odvolání, jímž se domáhal dle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) jeho změny tak, že se insolvenční řízení nezastavuje. Dlužník namítl, že v řádném termínu poslal soudu novou darovací smlouvu navýšenou z původní částky 800 Kč na částku 1.800 Kč, čímž dojde k navýšení jeho příjmu za dobu pěti let o 50.000 Kč a dále uvedl, že od 1.1.2012 má vyšší čistý měsíční příjem (namísto původní částky 13.934 Kč, má nyní částku 15.600 Kč), a proto je schopen splnil podmínky pro povolení oddlužení.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 3.11.2011 se dlužník domáhá zjištěného svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8.12.2011 č. j. KSOS 22 INS 20186/2011-A-6 uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet blíže označený ve výroku usnesení. V tomto usnesení byl dlužník poučen, že nebude-li záloha ve stanovení lhůtě zaplacena, může insolvenční soud řízení zastavit. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 8.12.2011 a dlužníkovi doručeno zvláštním způsobem dne 16.12.2011. Toto usnesení krajského soudu bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14.6.2012 č.j. 3 VSOL 376/2012-A-22, které nabylo právní moci dne 24.7.2012. Dlužník ve stanovené sedmidenní lhůtě, ani do rozhodnutí odvolacího soudu v této právní věci, zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil.
Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč.
Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.
Odvolací námitky dlužníka nepovažuje odvolací soud za důvodné. Vzhledem k tomu, že usnesení o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je v právní moci, nelze již napadené usnesení o zastavení insolvenčního řízení podrobit přezkumu ohledně odvolacích námitek dlužníka směřujících proti důvodům pravomocného usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu. Z hlediska věcné správnosti napadeného rozhodnutí je významné to, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení uloženou mu pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu nezaplatil, a to ani v rámci odvolacího řízení (což ostatně dlužník sám ani netvrdí) a dále to, že dlužník byl v usnesení o povinnosti zaplatit zálohu ve smyslu ustanovení § 108 odst. 3 IZ poučen o možnosti zastavení řízení pro nezaplacení zálohy. Jsou-li splněny tyto předpoklady, insolvenční soud má právo insolvenční řízení zastavit, přičemž mu nelze důvodně vytýkat, že nepřikročil k druhé možnosti, a to k vymáhání nezaplacené zálohy v rámci výkonu rozhodnutí, když je věcí insolvenčního soudu, kterou variantu v případě nezaplacení zálohy zvolí. Nutno zdůraznit, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel. V případě dlužníka je totiž za trvání konkursu dlužníka podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či je umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví, což ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že odvolatel ve svém odvolání netvrdí žádné relevantní důvody, které by mohly být důvodem změny napadeného rozhodnutí, je třeba považovat rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení insolvenčního řízení za věcně správné.
Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 28. srpna 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
KSOS 22 INS 20186/2011 3 VSOL 377/2012-A-26
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Roberta anonymizovano , anonymizovano , bytem Rychvald, Bohumínská 220, PSČ 735 32, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.2.2012 č.j. KSOS 22 INS 20186/2011-A-9
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení.
Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že řízení v dané věci bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení dne 3.11.2011. Soud prvního stupně konstatoval, že usnesením ze dne 8.12.2011 č. j. KSOS 22 INS 20186/2011-A-6 vyzval dlužníka k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení ve výši 50.000 Kč s poučením, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud řízení zastavit. Soud prvního stupně uvedl, že usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 8.12.2011 a dlužníku doručeno dne 16.12.2011, dlužník však zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě nezaplatil. Usnesení nabylo právní moci dne 3.1.2012. Soud prvního stupně uzavřel, že jsou splněny podmínky pro zastavení řízení dle ustanovení § 108 odst. 3 insolvenčního zákona, neboť dlužník nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení a konstatoval, že k zastavení řízení přistoupil z důvodu, že lze předpokládat rozhodnutí o úpadku dlužníka a o způsobu jeho řešení konkursem, přičemž dlužník nemá žádný pohotový majetek, který by mohl sloužit k úhradě nákladů insolvenčního řízení od jeho počátku až do doby, než k tomuto účelu bude možno použít výtěžku zpeněžení podstaty.
Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včasné odvolání, jímž se domáhal dle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) jeho změny tak, že se insolvenční řízení nezastavuje. Dlužník namítl, že v řádném termínu poslal soudu novou darovací smlouvu navýšenou z původní částky 800 Kč na částku 1.800 Kč, čímž dojde k navýšení jeho příjmu za dobu pěti let o 50.000 Kč a dále uvedl, že od 1.1.2012 má vyšší čistý měsíční příjem (namísto původní částky 13.934 Kč, má nyní částku 15.600 Kč), a proto je schopen splnil podmínky pro povolení oddlužení.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 3.11.2011 se dlužník domáhá zjištěného svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8.12.2011 č. j. KSOS 22 INS 20186/2011-A-6 uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet blíže označený ve výroku usnesení. V tomto usnesení byl dlužník poučen, že nebude-li záloha ve stanovení lhůtě zaplacena, může insolvenční soud řízení zastavit. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 8.12.2011 a dlužníkovi doručeno zvláštním způsobem dne 16.12.2011. Toto usnesení krajského soudu bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14.6.2012 č.j. 3 VSOL 376/2012-A-22, které nabylo právní moci dne 24.7.2012. Dlužník ve stanovené sedmidenní lhůtě, ani do rozhodnutí odvolacího soudu v této právní věci, zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil.
Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč.
Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.
Odvolací námitky dlužníka nepovažuje odvolací soud za důvodné. Vzhledem k tomu, že usnesení o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je v právní moci, nelze již napadené usnesení o zastavení insolvenčního řízení podrobit přezkumu ohledně odvolacích námitek dlužníka směřujících proti důvodům pravomocného usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu. Z hlediska věcné správnosti napadeného rozhodnutí je významné to, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení uloženou mu pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu nezaplatil, a to ani v rámci odvolacího řízení (což ostatně dlužník sám ani netvrdí) a dále to, že dlužník byl v usnesení o povinnosti zaplatit zálohu ve smyslu ustanovení § 108 odst. 3 IZ poučen o možnosti zastavení řízení pro nezaplacení zálohy. Jsou-li splněny tyto předpoklady, insolvenční soud má právo insolvenční řízení zastavit, přičemž mu nelze důvodně vytýkat, že nepřikročil k druhé možnosti, a to k vymáhání nezaplacené zálohy v rámci výkonu rozhodnutí, když je věcí insolvenčního soudu, kterou variantu v případě nezaplacení zálohy zvolí. Nutno zdůraznit, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel. V případě dlužníka je totiž za trvání konkursu dlužníka podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či je umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví, což ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že odvolatel ve svém odvolání netvrdí žádné relevantní důvody, které by mohly být důvodem změny napadeného rozhodnutí, je třeba považovat rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení insolvenčního řízení za věcně správné.
Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 28. srpna 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu