3 VSOL 367/2017-A-13
KSOL 16 INS 2332/2017 3 VSOL 367/2017-A-13
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Šumperk, Čajkovského 1988/44, PSČ: 787 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 24.2.2017, č.j. KSOL 16 INS 2332/2017-A-6,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á .
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč označeným způsobem.
Na odůvodnění uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 6.2.2017, domáhal oddlužení plněním splátkového kalendáře. V insolvenčním návrhu řádně vylíčil rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, neboť řádně označil alespoň dva ze svých závazků a uvedl konkrétní údaje o jejich splatnosti. Na základě těchto tvrzení soud mohl uzavřít, že dlužník se nachází v platební neschopnosti, jelikož své závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. K návrhu dlužník připojil isir.justi ce.cz
řádný seznam majetku, závazků, zaměstnanců a rovněž listiny, prokazující jeho úpadek, který má soud za osvědčený. Dále se soud zabýval tím, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, a uzavřel, že dlužník má závazky pocházející z jeho podnikatelské činnosti, aniž by tvrdil či doložil souhlas věřitelů těchto závazků s řešením svého úpadku oddlužením. Není proto osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení a jediným v úvahu připadajícím způsobem řešení jeho úpadku je konkurs. Podle obsahu insolvenčního návrhu a přiložených listin dlužník nemá disponibilní peněžní prostředky a proto krytí nákladů insolvenčního řízení, zejména nákladů insolvenčního správce vzniklých od počátku jeho ustanovení do funkce, souvisejících se zjišťováním stavu majetku dlužníka, je třeba zajistit zálohou. Při určení výše zálohy vyšel soud prvního stupně z výše odměny insolvenčního správce v konkursu, která dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí minimálně 45.000 Kč, a dlužníkovi uložil zaplacení zálohy v maximální možné výši.
Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání, v němž nesouhlasil s výší uložené zálohy 50.000 Kč. Vzhledem k tomu, že musí zaplatit doplatky za elektřinu a plyn, je ochoten zaplatit nižší částku. Navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno s tím, že předložil listinu o navýšení svého příjmu (dohodu o provedení práce).
Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit.
Z insolvenčního spisu, a to insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení, vyplývá, že dlužník v něm tvrdí, že má vůči šesti věřitelům sedm závazků ve výši 250.321 Kč, které není schopen ze svých příjmů hradit. Své závazky v bodě 07 insolvenčního návrhu popsal jejich věřiteli, označenými v souladu s ust. § 103 odst. 1 IZ, důvodem vzniku a celkovou výší závazku. Dále u každého ze sedmi popsaných závazků uvedl: Splatnost poslední splátky 30.4.2015 . Výši splátky u žádného ze sedmi popsaných závazků v návrhu neuvedl. Shodnými údaji jako v návrhu své závazky popsal také v připojeném seznamu závazků.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").
Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 104 odst. 3 IZ, v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.
Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).
V této věci se dlužník, který je podnikatelem a má závazky z podnikání, domáhá zjištění svého úpadku pro platební neschopnost, který žádá řešit oddlužením plněním splátkového kalendáře (§ 3, § 389, § 398 odst. 3 IZ).
Soudu prvního stupně nepostupoval správně, jestliže se zabýval přípustností návrhu dlužníka na povolení oddlužení (§ 389 odst. 2, písm. a/ IZ), aniž především hodnotil, zda insolvenční návrh dlužníka je vůbec projednatelný, když z tvrzení dlužníka v bodě 07 insolvenčního návrhu ke každému z popsaných závazků Splatnost poslední splátky 30.4.2015 vyplývá, že dluhy dlužníka byly splatné ve splátkách (blíže nekonkretizovaných), přičemž poslední splátka každého jeho dluhu byla splatná dne 30.4.2015.
Splatností dluhu se vyjadřuje časový okamžik, k němuž je účastník právního vztahu povinen plnit svůj peněžitý dluh, jehož plnění může být dohodnuto i po částech (ve sjednaných částkách a termínech), což bývá v praxi časté zejména u dluhů z úvěrových vztahů (například v měsíčních splátkách po 1.000 Kč, které jsou splatné ke každému patnáctému dni v měsíci, přičemž první splátka je splatná ke dni 15.5. 2017). Pokud dlužník neuhradí dohodnutou splátku ve sjednaném termínu, je taková splátka dluhem po splatnosti (v uvedeném příkladu, pokud by nebyla dlužníkem uhrazena splátka 1.000 Kč k 15. květnu 2017, stala by se od 16. května 2017 dluhem po splatnosti).
Pokud měl dlužník dohodnuto splácení svých dluhů ve splátkách a netvrdí, že tyto dluhy se staly splatnými jako celek (že byly zesplatněny ) a ke kterému datu se (jako celek) staly splatnými, přičemž k jejich splatnosti uvádí pouze datum splatnosti poslední splátky dluhu, aniž by současně tvrdil výši této splátky, nelze uzavřít, že z návrhu konkrétně vyplývá, jaký dluh dlužníka (v jaké výši) se stal splatným dne 30.4.2015. Údaj o splatnosti závazků nelze čerpat ani ze seznamu závazků, který dlužník připojil k insolvenčnímu návrhu, neboť v něm ke splatnosti uvádí totožné údaje jako v návrhu. Odvolací soud proto uzavírá, že z insolvenčního návrhu dlužníka, ani ve spojení s údaji z připojeného seznamu závazků, neplynou konkrétní údaje o alespoň dvou závazcích dlužníka, které se měly stát splatnými dne 30.4.2015.
Vzhledem k tomu, že z tvrzení v insolvenčním návrhu neplynou konkrétní údaje o splatných závazcích alespoň vůči dvěma věřitelům, dlužník nesplnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek pro platební neschopnost (§ 3 odst. 1, písm. b/ IZ). Odvolací soud se neztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že dlužník v návrhu řádně vylíčil svůj úpadek pro platební neschopnost ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) a § 103 odst. 2, IZ, a insolvenční návrh dlužníka hodnotí jako vadný.
Z ustanovení § 108 IZ vyplývá, že insolvenční soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli (i dlužníku, je-li navrhovatelem), aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, má-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh buď vadný ve smyslu ustanovení § 128 odst. 1 IZ, anebo nejsou-li k němu připojeny zákonem předepsané přílohy ve smyslu ustanovení § 128 odst. 2 IZ (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sen. zn. 1 VSPH 96/2008, 1 VSPH 110/2008 ze dne 16. 7. 2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2009).
Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.
V závislosti na tom, zda dlužník v mezidobí sám případně doplní další potřebné údaje, insolvenční soud posoudí, zda insolvenční návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti s tím, že nedoplní-li dlužník další potřebné údaje, případně toto doplnění bude nedostatečné, je nutno vyjít z toho, že podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ v případě, kdy insolvenční návrh trpí vadami, které brání věcnému projednání návrhu, je povinností insolvenčního soudu bezodkladně takový návrh odmítnout, aniž by činil další úkony.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však také doručuje i zvláštním způsobem.
Olomouc 26. května 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu
KSOL 16 INS 2332/2017 3 VSOL 367/2017-A-13
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Šumperk, Čajkovského 1988/44, PSČ: 787 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 24.2.2017, č.j. KSOL 16 INS 2332/2017-A-6,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á .
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč označeným způsobem.
Na odůvodnění uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 6.2.2017, domáhal oddlužení plněním splátkového kalendáře. V insolvenčním návrhu řádně vylíčil rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, neboť řádně označil alespoň dva ze svých závazků a uvedl konkrétní údaje o jejich splatnosti. Na základě těchto tvrzení soud mohl uzavřít, že dlužník se nachází v platební neschopnosti, jelikož své závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. K návrhu dlužník připojil isir.justi ce.cz
řádný seznam majetku, závazků, zaměstnanců a rovněž listiny, prokazující jeho úpadek, který má soud za osvědčený. Dále se soud zabýval tím, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, a uzavřel, že dlužník má závazky pocházející z jeho podnikatelské činnosti, aniž by tvrdil či doložil souhlas věřitelů těchto závazků s řešením svého úpadku oddlužením. Není proto osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení a jediným v úvahu připadajícím způsobem řešení jeho úpadku je konkurs. Podle obsahu insolvenčního návrhu a přiložených listin dlužník nemá disponibilní peněžní prostředky a proto krytí nákladů insolvenčního řízení, zejména nákladů insolvenčního správce vzniklých od počátku jeho ustanovení do funkce, souvisejících se zjišťováním stavu majetku dlužníka, je třeba zajistit zálohou. Při určení výše zálohy vyšel soud prvního stupně z výše odměny insolvenčního správce v konkursu, která dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí minimálně 45.000 Kč, a dlužníkovi uložil zaplacení zálohy v maximální možné výši.
Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání, v němž nesouhlasil s výší uložené zálohy 50.000 Kč. Vzhledem k tomu, že musí zaplatit doplatky za elektřinu a plyn, je ochoten zaplatit nižší částku. Navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno s tím, že předložil listinu o navýšení svého příjmu (dohodu o provedení práce).
Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit.
Z insolvenčního spisu, a to insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení, vyplývá, že dlužník v něm tvrdí, že má vůči šesti věřitelům sedm závazků ve výši 250.321 Kč, které není schopen ze svých příjmů hradit. Své závazky v bodě 07 insolvenčního návrhu popsal jejich věřiteli, označenými v souladu s ust. § 103 odst. 1 IZ, důvodem vzniku a celkovou výší závazku. Dále u každého ze sedmi popsaných závazků uvedl: Splatnost poslední splátky 30.4.2015 . Výši splátky u žádného ze sedmi popsaných závazků v návrhu neuvedl. Shodnými údaji jako v návrhu své závazky popsal také v připojeném seznamu závazků.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").
Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 104 odst. 3 IZ, v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.
Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).
V této věci se dlužník, který je podnikatelem a má závazky z podnikání, domáhá zjištění svého úpadku pro platební neschopnost, který žádá řešit oddlužením plněním splátkového kalendáře (§ 3, § 389, § 398 odst. 3 IZ).
Soudu prvního stupně nepostupoval správně, jestliže se zabýval přípustností návrhu dlužníka na povolení oddlužení (§ 389 odst. 2, písm. a/ IZ), aniž především hodnotil, zda insolvenční návrh dlužníka je vůbec projednatelný, když z tvrzení dlužníka v bodě 07 insolvenčního návrhu ke každému z popsaných závazků Splatnost poslední splátky 30.4.2015 vyplývá, že dluhy dlužníka byly splatné ve splátkách (blíže nekonkretizovaných), přičemž poslední splátka každého jeho dluhu byla splatná dne 30.4.2015.
Splatností dluhu se vyjadřuje časový okamžik, k němuž je účastník právního vztahu povinen plnit svůj peněžitý dluh, jehož plnění může být dohodnuto i po částech (ve sjednaných částkách a termínech), což bývá v praxi časté zejména u dluhů z úvěrových vztahů (například v měsíčních splátkách po 1.000 Kč, které jsou splatné ke každému patnáctému dni v měsíci, přičemž první splátka je splatná ke dni 15.5. 2017). Pokud dlužník neuhradí dohodnutou splátku ve sjednaném termínu, je taková splátka dluhem po splatnosti (v uvedeném příkladu, pokud by nebyla dlužníkem uhrazena splátka 1.000 Kč k 15. květnu 2017, stala by se od 16. května 2017 dluhem po splatnosti).
Pokud měl dlužník dohodnuto splácení svých dluhů ve splátkách a netvrdí, že tyto dluhy se staly splatnými jako celek (že byly zesplatněny ) a ke kterému datu se (jako celek) staly splatnými, přičemž k jejich splatnosti uvádí pouze datum splatnosti poslední splátky dluhu, aniž by současně tvrdil výši této splátky, nelze uzavřít, že z návrhu konkrétně vyplývá, jaký dluh dlužníka (v jaké výši) se stal splatným dne 30.4.2015. Údaj o splatnosti závazků nelze čerpat ani ze seznamu závazků, který dlužník připojil k insolvenčnímu návrhu, neboť v něm ke splatnosti uvádí totožné údaje jako v návrhu. Odvolací soud proto uzavírá, že z insolvenčního návrhu dlužníka, ani ve spojení s údaji z připojeného seznamu závazků, neplynou konkrétní údaje o alespoň dvou závazcích dlužníka, které se měly stát splatnými dne 30.4.2015.
Vzhledem k tomu, že z tvrzení v insolvenčním návrhu neplynou konkrétní údaje o splatných závazcích alespoň vůči dvěma věřitelům, dlužník nesplnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek pro platební neschopnost (§ 3 odst. 1, písm. b/ IZ). Odvolací soud se neztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že dlužník v návrhu řádně vylíčil svůj úpadek pro platební neschopnost ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) a § 103 odst. 2, IZ, a insolvenční návrh dlužníka hodnotí jako vadný.
Z ustanovení § 108 IZ vyplývá, že insolvenční soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli (i dlužníku, je-li navrhovatelem), aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, má-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh buď vadný ve smyslu ustanovení § 128 odst. 1 IZ, anebo nejsou-li k němu připojeny zákonem předepsané přílohy ve smyslu ustanovení § 128 odst. 2 IZ (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sen. zn. 1 VSPH 96/2008, 1 VSPH 110/2008 ze dne 16. 7. 2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2009).
Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.
V závislosti na tom, zda dlužník v mezidobí sám případně doplní další potřebné údaje, insolvenční soud posoudí, zda insolvenční návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti s tím, že nedoplní-li dlužník další potřebné údaje, případně toto doplnění bude nedostatečné, je nutno vyjít z toho, že podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ v případě, kdy insolvenční návrh trpí vadami, které brání věcnému projednání návrhu, je povinností insolvenčního soudu bezodkladně takový návrh odmítnout, aniž by činil další úkony.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však také doručuje i zvláštním způsobem.
Olomouc 26. května 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu